Praha – O zvolení do třetiny Senátu se v říjnových volbách
utká 243 kandidátů, což je o deset více než před dvěma lety. Největší výběr
budou mít voliči v Praze 1, kde kandiduje 15 lidí. Naopak ve Vyškově budou lidé
vybírat jen z pěti kandidátů.

O zvolení do třetiny Senátu se v říjnových volbách utká 243
kandidátů, což je o deset více než před dvěma lety. Největší výběr budou mít
voliči v Praze 1, kde kandiduje 15 lidí. Naopak ve Vyškově a Přerově budou lidé
vybírat jen z pěti kandidátů. Před šesti lety, kdy se volilo ve stejných
obvodech, úřady zaregistrovaly rovných 200 uchazečů. Lhůta pro registraci
senátních kandidátek dnes skončila.

Několik kandidátů úřady odmítly zaregistrovat. Odmítnutým
uchazečem je například nezávislý kandidát Roman Gawlas z Karviné, který podle
karvinského úřadu ani nesložil kauci, ani v zákonné lhůtě nedodal potřebných
tisíc podpisů. Ze stejných důvodů nebyla v Kladně zaregistrována přihláška
nezávislé kandidátky Miloslavy Chalupové. Ještě před registrací svou kandidátku
na Českolipsku stáhl zástupce politického hnutí SMĚR – česká cesta.

Nejvíce mandátů, a to 23, bude obhajovat sociální
demokracie. Pokračovat v senátorském křesle chce například ministr školství
Marcel Chládek i ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier. Opoziční ODS bude
obhajovat tři posty, komunisté jeden. Také vládní hnutí ANO vyšle do boje svého
ministra, a to šéfa dopravy Antonína Prachaře.

Mezi kandidáty jsou rovněž sportovci, lékaři a vědci. Ve
volebním obvodě Žďár nad Sázavou se bude o hlasy voličů ucházet trenér
rychlobruslařky Martiny Sáblíkové Petr Novák.

Někteří senátoři, kteří mandát obhajují, vyměnili politický
dres. Například v Brně Miloš Janeček, který před šesti lety uspěl za ČSSD, nyní
kandiduje za stranu Republika, kterou založil bývalý poslanec za Věci veřejné
Otto Chaloupka. Podobně v Hradci Králové dosluhující senátor za ČSSD Vladimír
Dryml nyní kandiduje za stranu Domov.

Ne všechny sněmovní strany postavily kandidáty ve všech 27
obvodech. Občanští demokraté se v několika obvodech dohodli s TOP 09 na
společné podpoře jednoho kandidáta.

První kolo senátních voleb se uskuteční společně s
komunálními volbami 10. a 11. října. Kromě toho budou lidé v Praze 10 volit 19.
a 20. září nástupce za Jaromíra Štětinu (za TOP 09), který se stal
europoslancem.

Přehled známých kandidátů v jednotlivých volebních obvodech
pro letošní volby do Senátu 10. a 11. října (v rámci obvodu řazeni abecedně, v
závorce navrhující politický subjekt):

Volební obvod č. 3 – Cheb

dosavadní senátor: Miroslav Nenutil (ČSSD)

kandidáti:

Jaroslav Bradáč (SPO) – konstruktér, člen rady města Skalná

Jiří Dufka (ANO) – zemědělec

Pavel Hojda (KSČM) – bývalý poslanec

Václav Jakl (Svobodní) – živnostník

Jaroslav Kočvara (ODS) – ředitel gymnázia

Miroslav Nenutil (ČSSD) – senátor

Vítězslav Padevět (TOP 09) – podnikatel

Libor Špaček (Piráti) – vědecký pracovník

Volební obvod č. 6 – Louny

dosavadní senátor: Marcel Chládek (ČSSD)

kandidáti:

Zdeňka Hamousová (ANO) – starostka Žatce

Marcel Chládek (ČSSD) – senátor a ministr školství

Eva Kašová (KSČM) – lékařka

Jiří Loskot (nezávislý) – podnikatel

Leo Steiner (KDU-ČSL) – manažer, učitel

Luděk Štíbr (ODS) – školní inspektor

Ivo Trešl (Město pro vás) – lékař

Vladimír Záhorský (Nezávislí) – lékař

Volební obvod č. 9 – Plzeň-město

dosavadní senátor: Jiří Bis (ČSSD)

kandidáti:

Lumír Aschenbrenner (Koalice pro Plzeň) – starosta obvodu
Slovany

Ladislav Cabada (TOP 09) – politolog, vysokoškolský učitel

Michal Drabík (Alternativa pro Plzeň)

Jiřina Holotová (Úsvit) – učitelka

Karel Kvit (KSČM) – pracovník bezpečnostní agentury

Miloslava Rutová (ANO) – speciální pedagožka

Petr Rybář (KDU-ČSL) – manažer, starosta Jednoty Orel

Václav Šimánek (ČSSD) – náměstek hejtmana, lékař

Volební obvod č. 12 – Strakonice

dosavadní senátor: Miroslav Krejča (zvolen za ČSSD)

kandidáti:

Vítězslava Baborová (KSČM) – učitelka

Martin Gregora (TOP 09) – dětský lékař

Robert Huneš (KDU-ČSL) – ředitel hospicu

Karel Kratochvíle (ČSSD) – ředitel hřebčince

Miroslav Krejča (Republika) – senátor

Jiří Mánek (ODS) – přírodovědec, bývalý ředitel NP Šumava

Petr Martan (SPO) – lesník, publicista

Elvíra Tomášková (Úsvit) – právnička

Václav Trojan (Svobodní) – psycholog

Mario Vlček (ANO) – podnikatel

Volební obvod č. 15 – Pelhřimov

dosavadní senátor: Milan Štěch (ČSSD)

kandidáti:

Zdeňka Bečková (Starostové pro občany) – starostka Červené
Řečice

Josef Doubek (ODS) – advokát

Josef Fučík (ANO) – jednatel společnosti

Lubomír Havránek (Svobodní) – živnostník

Ivo Jahelka (TOP 09) – advokát

Stanislav Kovář (SZ) – architekt

Tomáš Křišťan (KDU-ČSL) – místostarosta Humpolce, učitel,
zemědělec

Miroslav Lidinský (Občanská konzervativní strana) –
prezident České golfové asociace hendikepovaných

Radek Nejezchleb (KSČM) – revizor ČD

Milan Štěch (ČSSD) – předseda Senátu

Volební obvod č. 18 – Příbram

dosavadní senátor: Josef Řihák (ČSSD)

kandidáti:

Martin Bartoš (Otevřená radnice + Úsvit) – podnikatel

Karel Beneš (Svobodní) – lékař

Jiří Burian (ODS) – starosta Sedlčan

Vladimír Danda (ANO) – lékař

Josef Hála (KSČM) – starosta Jinců

Josef Řihák (ČSSD) – senátor, bývalý hejtman

Václav Švenda (TOP 09) – středoškolský učitel

Volební obvod č. 21 – Praha 5

dosavadní senátor: Miroslav Škaloud (ODS)

kandidáti:

Věra Adámková (ANO) – kardioložka

Vladimír Balaš (TOP 09) – pedagog

Karol Hrádela (Úsvit) – advokát

Milan Jančík (Konzervativní aliance 2014) – bývalý starosta
Prahy 5, právník

Miluše Korbelová (Svobodní) – ekonomka

Václav Láska (KDU-ČSL se SZ) – advokát

Lubomír Ledl (KSČM) – ředitel obchodní společnosti

Dimiter Petrov (Republika) – právník

Daniel Solis (Ne Bruselu – Národní demokracie) – politolog

Stanislav Štech (ČSSD) – profesor psychologie

Pavel Žáček (ODS) – historik

Volební obvod č. 24 – Praha 9

dosavadní senátor: Tomáš Kladívko (ODS)

kandidáti:

Zuzana Baudyšová (ANO) – ředitelka Nadace Naše dítě

Miroslav Froněk (Konzervativní aliance 2014) – bývalý
starosta Prahy 14

Petr Hannig (Strana zdravého rozumu) – skladatel

Tomáš Kladívko (ODS) – senátor

František Křížek (KSČM) – odborář

Ivan Noveský (Domov) – ředitel společnosti

František Pecka (Svobodní) – podnikatel

Oldřich Pelčák (ČSSD) – důchodce, někdejší vojenský pilot a
kandidát kosmického letu

Ilona Picková (SZ s KDU-ČSL) – pražská zastupitelka

Uwe Ludvik Vanik (Republika)

Jiří Vávra (TOP 09) – vědec

Volební obvod č. 27 – Praha 1

dosavadní senátor: Zdeněk Schwarz (ODS)

kandidáti:

Martin Bursík (TOP 09) – předseda Liberálně ekologické
strany, bývalý ministr životního prostředí

Miloslav Dočekal (SNK Evropští demokraté) – bývalý policejní
rada

Dagmar Gušlbauerová (KSČM) – referentka

Václav Hampl (KDU-ČSL s SZ) – profesor 2. lékařské fakulty
UK, bývalý rektor UK

Zdeňka Chromíková (Domov) – ekonomka

Laura Janáčková (ANO) – sexuoložka

Eva Jurinová (Republika) – bývalá hlasatelka

Milan Jurových (SPO) – vrtař a geolog

Ivo Kasal (Antibursík – Stop ekoteroru) – právník, předseda
strany

Rudolf Mládek (Občanská konzervativní strana) – dopravní
specialista

Petr Pavlík (ČSSD) – šéf poradců ministra školství

Aleš Rykl (Svobodní) – manažer prodeje

Zdeněk Schwarz (ODS) – senátor a lékař, ředitel Zdravotnické
záchranné služby hl. m. Prahy

Vladimír Stwora (NE Bruselu – Národní demokracie) –
publicista

Petr Šefl (Úsvit) – hudebník

Volební obvod č. 30 – Kladno

dosavadní senátor: Jiří Dienstbier (ČSSD)

kandidáti:

Rudolf Carvan (KSČM) – policista

Jiří Dienstbier (ČSSD) – senátor, ministr pro lidská práva

Josef Hausmann (NE Bruselu – Národní demokracie) –
spisovatel

Otto Chaloupka (Republika) – podnikatel a politik

Karel Kasal (Spojení demokraté-Sdružení nezávislých) –
podnikatel

Lenka Kohoutová (ODS) – bývalá poslankyně

Jiří Landa (ANO) – lékař

Radek Stehlík (Aktiv nezávislých občanů) – výtvarník

Jana Šrámková (Klub angažovaných nestraníků) – středoškolská
učitelka

Michaela Vojtová (TOP 09) – ekonomka

Volební obvod č. 33 – Děčín

dosavadní senátor: Jaroslav Sykáček (ČSSD)

kandidáti:

Josef Holub (ODS) – viceprezident Svazu průmyslu a dopravy
ČR

Marcela Dvořáčková (ANO) – manažerka

Vladimír Gregor (Svobodní) – podnikatel (distribuce olejů),
finanční poradce

Jaroslav Kuba (NE Bruselu – Národní demokracie) – ústavní
právník

Zbyněk Linhart (STAN) – starosta Krásné Lípy

Jaroslav Sykáček (ČSSD) – senátor

Václav Šenkýř (KSČM) – organizační a ekonomický poradce

Petr Šmíd (SPO) – ředitel ZŠ ve Varnsdorfu

Martin Zíka (Piráti) – podnikatel

Josef Zoser (PRO!Zosera) – starosta Jiřetína pod Jedlovou

Volební obvod č. 36 – Česká Lípa

dosavadní senátor: Karel Kapoun (ČSSD)

kandidáti:

Milan Adamec (ANO) – úředník

Miroslav Coufal (SPO) – lékař, bývalý senátor

Jan Dvořák (KSČM) – strážník, krajský zastupitel

Josef Jadrný (SZ) – náměstek hejtmana Libereckého kraje

Karel Kapoun (ČSSD) – senátor, místostarosta města Doksy

Libor Kleibl (PRO Sport a Zdraví) – ředitel FC Slovan
Liberec

Karel Tejnora (ODS) – lékař, bývalý senátor

Jiří Vosecký (STAN) – starosta Okrouhlé

Oldřich Voženílek (Svobodní) – advokát

Volební obvod č. 39 – Trutnov

dosavadní senátor: Pavel Trpák (ČSSD)

kandidáti:

Slavomír Brádler (KSČM) – důchodce

Jaroslava Hamerková (SPO) – specialistka obchodu

Jiří Hlavatý (ANO) – podnikatel, majitel společnosti Juta

Pavel Káňa (ODS) – trutnovský radní, učitel

Adolf Klepš (TOP 09) – náčelník krkonošské horské služby

Stanislav Penc (Kozí alternativa) – obhájce lidských práv,
chovatel

Stanislav Rudolfský (Hnutí dobrých proměn) – vinař

Pavel Trpák (ČSSD) – senátor, lékař

Volební obvod č. 42 – Kolín

dosavadní senátor: Pavel Lebeda (za ČSSD)

kandidáti:

Regina Davídková (ANO) – ekonomka

Pavel Kárník (TOP 09) – ředitel knihovny

Pavel Lebeda (Republika) – senátor

Milan Rak (ODS) – lékař

Roman Škrabánek (Úsvit) – podnikatel

František Švarc (KSČM) – předseda okresního výboru strany

Emilie Třísková (ČSSD) – ředitelka centra sociálních a zdravotních
služeb

Volební obvod č. 45 – Hradec Králové

dosavadní senátor: Vladimír Dryml (zvolen za ČSSD, nyní
nezařazený)

kandidáti:

Vladimír Dryml (Domov) – senátor, lékař

Jiří Hejhálek (Svobodní) – vydavatel odborných technických
časopisů, fyzik

Jiří Hladík (Doma) – daňový poradce

Pavel Křížek (SZ) – podnikatel

Anna Maclová (KDU-ČSL) – náměstkyně hradeckého primátora

Jaroslav Malý (ČSSD) – náměstek ředitele FN Hradec Králové

Ladislav Minařík (Úsvit) – bývalý velitel vojenského
letectva

Jiří Oliva (TOP 09) – bývalý poslanec

Přemysl Škácha (ANO) – generál

Lubomír Štěpán (KSČM) – zastupitel Hradce Králové

Oldřich Vlasák (ODS) – bývalý europoslanec a bývalý primátor
Hradce Králové

Volební obvod č. 48 – Rychnov nad Kněžnou

dosavadní senátor: Miroslav Antl (ČSSD)

kandidáti:

Miroslav Antl (ČSSD) – senátor, právník

Václav Cempírek (TOP 09) – bývalý poslanec

Soňa Hlavová (SPO) – lékařka

Roman Kučera (Piráti) – servisní technik a fotograf

Josef Lukášek (KSČM) – krajský radní

Petr Sadovský (ANO) – podnikatel

Luboš Řehák (KDU-ČSL) – starosta obce Val

Volební obvod č. 51 – Žďár nad Sázavou

dosavadní senátorka: Dagmar Zvěřinová (ČSSD)

kandidáti:

František Bradáč (KDU-ČSL) – technik, manažer investic

Josef Fendrych (Svobodní) – živnostník

Jiří Havlíček (TOP 09) – starosta Krucemburku

Ivo Kaštan (Občanské konzervativní strana) – podnikatel a
motokrosový závodník

Miloš Komínek (Solidarita, vlast a zákon) – podnikatel

Josef Mička (SPO) – podnikatel

Jiří Nekovář (Úsvit) – hasič

Petr Novák (nezávislý) – trenér rychlobruslení

Jaroslav Ptáček (ODS) – ředitel ZŠ

Ladislav Stalmach (Starostové pro občany) – starosta obce
Vír

Petr Stoček (KSČM) – projektant

Dagmar Zvěřinová (ČSSD) – senátorka, starostka Žďáru n.
Sázavou

Volební obvod č. 54 – Znojmo

dosavadní senátorka: Marta Bayerová (KSČM)

kandidáti:

Marta Bayerová (KSČM) – senátorka

Petr Firbas (ANO) – odborník na jadernou energetiku

Petr Krátký (nezávislý) – jihomoravský zastupitel

Petr Michek (Ano prosperitě Znojemska) – podnikatel

Jiří Němec (KDU-ČSL) – krajský radní, zemědělec

Karel Podzimek (ODS) – lékař

Pavel Štohl (ČSSD) – prorektor Soukromé vysoké školy
ekonomické Znojmo

Vladimír Železný (Nezávislí demokraté) – žurnalista

Volební obvod č. 57 – Vyškov

dosavadní senátor: Ivo Bárek (ČSSD)

kandidáti:

Ivo Bárek (ČSSD) – senátor, místostarosta Vyškova

Roman Celý (KDU-ČSL) – náměstek jihomoravského hejtmana

Zdeněk Koudelka (KSČM) – krajský zastupitel

Zdeněk Šigut (TOP 09/STAN) – pedagog a mediátor

Pavel Zůna (ANO) – pedagog

Volební obvod č. 60 – Brno-město

dosavadní senátor: Miloš Janeček (ČSSD)

kandidáti:

Jan Bobrovský (ODS) – basketbalový trenér

Karel Doležal (ČSSD) – ředitel Úrazové nemocnice Brno

Miloš Janeček (Republika) – senátor, lékař

Michal Marek (TOP 09/STAN) – vědec

Zdeněk Papoušek (KDU-ČSL) – sociolog a pedagog, ředitel
Fondu ohrožených dětí v Brně

Miloslava Pošvářová (SZ) – expertka na dopravní stavby

Karel Schmeidler (ANO) – architekt

Helena Sýkorová (KSČM) – zastupitelka Brna

Jiří Šoltys (Občané ČR) – poradce v oblasti legislativy

Volební obvod č. 63 – Přerov

dosavadní senátor: Jiří Lajtoch (ČSSD)

kandidáti:

Dušan Hluzín (TOP 09) – náměstek primátora

Michal Chromec (ČSSD) – ředitel družstva Medeor

Antonín Prachař (ANO) – ministr dopravy

Miroslav Raindl (KSČM) – psycholog, zastupitel města Hranice

Jitka Seitlová (KDU-ČSL a SZ) – manažerka a specialistka v
oblasti ochrany životního prostředí a územního rozvoje

Volební obvod č. 66 – Olomouc

dosavadní senátor: Karel Korytář (ČSSD)

kandidáti:

Zdeněk Beňo (KSČM) – OSVČ, zastupitel Uničova

Pavel Foretník (Úsvit) – ředitel Rádia Haná

Karel Korytář (ČSSD) – senátor, zastupitel

Jiří Novák (Domov) –

Alena Šromová (KDU-ČSL) – lékařka, členka rady města Litovle

Radek Vincour (ODS) – ředitel Městského kulturního zařízení
v Uničově, obecní zastupitel

Zdenka Wagnerová (Republika) – podnikatelka

Jan Zahradníček (ANO) – starosta Medlova

Volební obvod č. 69 – Frýdek-Místek

dosavadní senátorka: Eva Richtrová (ČSSD)

kandidáti:

Martin Adamec (Naše město F-M) – lékař

Slavomír Bača (TOP 09/STAN) – agronom

Jiří Carbol (KDU-ČSL) – starosta obce Dobrá

Stanislav Fridrich (ANO) – podnikatel

Jiří Hájek (ČSSD) – ředitel a zakladatel cestovní kanceláře

Eva Pastušková (ODS) – prezidentka občanského sdružení
Kiwanis na pomoc nemocným dětem

Ivan Vrba (KSČM) – právník

Volební obvod č. 72 – Ostrava-město

dosavadní senátor: Petr Guziana (zvolen za ČSSD, nyní člen
hnutí Šance)

kandidáti:

Pavel Bartoš (ODS) – předseda představenstva FITE a.s.,
prezident sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje

Lukáš Curylo (KDU-ČSL) – ředitel Charity České republiky

Petr Gajdáček (KSČM) – technolog

Petr Guziana (SPO) – senátor, lékař

Petr Chodura (Toryové) – podnikatel

Jiří Joneš (TOP 09/STAN) – poradce pro finanční plánování

Peter Koliba (ANO) – lékař

Petr Mihálik (ČSSD) – místostarosta městského obvodu
Ostrava-Poruba

Věra Racková (Ostravské fórum) – nezávislý konzultant v
oblasti sociálních služeb

Radoslav Štědroň (Strana práce) – ekolog a geograf

Radim Žebrák (Ostravak) – biolog a ekolog

Volební obvod č. 75 – Karviná

dosavadní senátor: Radek Sušil (nestraník za ČSSD)

kandidáti:

Werner Bernatík (ODS) – vysokoškolský pedagog

Tomáš Gallik (KSČM) – horník

Martin Gebauer (ANO) – lékař

Česlava Lukaštíková (Nezávislí) – ředitelka školy

Radek Sušil (ČSSD) – senátor, lékař

Vladislav Szkandera (KDU-ČSL) – farář Slezské církve
evangelické augsburského vyznání

Volební obvod č. 78 – Zlín

dosavadní senátorka: Alena Gajdůšková (ČSSD)

kandidáti:

Vlastislav Antolák (KSČM) – důchodce, bývalý poslanec

Jan Bravenec (Úsvit) – podnikatel, manažer

František Čuba (SPO) – krajský radní

Aleš Dufek (KDU-ČSL) – advokát, náměstek primátora Zlína,
předseda hnutí Zlín 21

Alena Gajdůšková (ČSSD) – senátorka

Aloisie Jurkovičová (ANO) – advokátka

Olga Křížová (Republika) – bývalá lyžařka, zaměstnankyně
sportovního zařízení

Luděk Maděra (Piráti) – počítačový odborník, aktivista

Karel Nedbálek (Česká Suverenita) – právní a ekonomický
poradce

Jiří Sýkora (ODS) – lékař

Jan Zlínský (Nezávislí) – právník

Petr Žůrek (STAN) – místostarosta obce Lhotsko

Volební obvod č. 81 – Uherské Hradiště

dosavadní senátorka: Hana Doupovcová (ČSSD)

kandidáti:

Alessandro Alagia (Vize 2014) – podnikatel, majitel zámku v
Ořechově

Pavel Botek (KDU-ČSL) – místostarosta Ostrožské Nové Vsi

Zdeněk Botek (ANO) – ředitel gymnázia

Hana Doupovcová (ČSSD) – senátorka

Luděk Galuška (nezávislý) – historik a archeolog

Václav Hučík (nezávislý) – živnostník

Ivan Mařák (KSČM) – náměstek hejtmana Zlínského kraje

Stanislav Mikula (Zdravé Hradiště a Masarykova demokratická
strana) – podnikatel

Jan Pijáček (ODS) – starosta Vlčnova

Ivo Valenta (Strana soukromníků ČR) – podnikatel, zakladatel
skupiny Synot“

V hlavní roli kozy

16.8.2014

Magazín Víkend DNES

CHUŤOVKA

Většinou na tomhle místě
bývají tipy čistě kulinářské, ten
dnešní balancuje mezi chutí, muzikou a
pozoruhodným zážitkem. Stejně jako v
minulých letech se tento víkend koná Kozí
mejdan v Milkovicích u Libáně. Pokud
máte plné zuby komerčních akcí, kde na
vás z každého kouta vykukují stánky s
klobásami, europivem a předsmaženými bramboráky,
je tohle záležitost právě pro
vás. Akci konanou na půl cesty mezi zámky Dětenice a
Staré Hrady má na svědomí
aktivista a letitý chovatel koz Stanislav Penc. Stádo
oslů, koz a kozlíků,
které v Milkovicích chová hlavně pro radost,
pomáhá udržovat rozsáhlé pozemky
ekologického statku. Svérázný vousáč
(a vlasáč) Penc, který celý zvířecí
cirkus
koordinuje, se tituluje „občan, pasáček koz a oslů“.
Kozím mejdanem chce
oslovit hlavně volnomyšlenkáře: „Kozy a osli jsou
svobodomyslná zvířata. Jsou
sice stádová, ale nechovají se tak. Koza je
velká individualita a navíc je
předkřesťanským symbolem hojnosti a plodnosti.“ Přestože
pan domácí chová kozy,
návštěvníci mejdanu se můžou těšit jen na
vegetariánskou kuchyni – kozy se
totiž v Milkovicích ani nezabíjejí, ani
neprodávají. Vstupné je dobrovolné,
ubytování ve vlastních stanech.

Zápisník Lukáše Beka

11.8.2014

Týden

Lukáš Bek

VLÁDA A PREZIDENT

Oznámení Zdeňka Škromacha, že
by možná kandidoval na
prezidenta, se jeví jako nejdůležitější
událost léta. Kněz Tomáš Halík se
dokonce nechal vyprovokovat v LN k tomuto
prohlášení: „Modlím se, aby se
objevili důstojní kandidáti pravdy a lásky. Když
ale prapor nikdo takový
nezvedne, cítil bych morální povinnost do toho
jít.“ Čili ani trochu mi nejde o
moc a zápis do učebnic, naopak, obětuji se národu. Marian
Jurečka se kvůli
sankcím rozhodl čelit Rusku. „Jako ministr
zemědělství České republiky a člen
KDU-ČSL, tedy strany, která prosazuje principy demokracie,
práva a svobody,
vyzývám všechny občany, aby v co
největší možné míře podpořili naše
zemědělce a
potravináře nákupem českých potravin. Jedná
se především o mléko a mléčné
výrobky, maso, ovoce a zeleninu.“ Jinými slovy,
sněz českou (moravskou,
slezskou) mrkev, posílíš mír!

PARLAMENT

Tomio Okamura to zchytal za výrok, podle
něhož v Letech u
Písku nebyl žádný romský koncentrák.
Odvolal se přitom na historiky a Václava
Klause. „Tomio Okamura svůj populismus dovedl daleko za hranu
slušnosti. Za
voličské hlasy je ochoten zjevně udělat cokoli – třeba i
popírat historické
skutečnosti,“ reagoval například místopředseda ODS
Martin Kupka. Co přesně řekl
zakladatel jeho strany v roce 2005? „Samozřejmě se tam
odehrála celá řada
tragických věcí. Rozumím-li ale tomu, tak oběti
toho tábora byly primárně
spojené s epidemií skvrnitého tyfu, a nikoli s
tím, co bývá tradičně chápáno
jako oběť koncentračního tábora.“

POLITICKÉ STRANY

Více než čtvrtina hlasů odevzdaných
ve stranickém referendu
ČSSD byla neplatná. Předseda Bohuslav Sobotka to vysvětlil:
„Bylo to první
takové hlasování v ČSSD a systém
spojený s verifikačním lístkem není
úplně
jednoduchý. Při dalším referendu počet
neplatných hlasů nepochybně klesne.“ Jak
ten zapeklitý lístek vypadal? Tři otázky, u
každé dva čtverečky pro zaškrtnutí
s nápisy ANO a NE. Pak ještě bylo třeba obálku
odnést na poštu. Tak snad se to
všichni přátelé a přítelkyně do
příště naučí.

Před komunálkami vznikají další a další politická hnutí.
Mezi nimi Kozí alternativa bývalého disidenta Stanislava Pence. V programu
můžeme číst jalové věty typu: „Jsme přesvědčeni, že stát je zde založen pro
občany, aby se nám všem lépe žilo.“ Ach jo.

Dnes začíná Kozí mejdan, setkání svobodomyslných

7.8.2014

Mladá fronta DNES
Kraj Hradecký

JIČÍN

I
když na
statku Stanislava Pence v Milkovicích u Jičína bude o
nadcházejícím úplňku už
po čtrnácté zn&iiacute;t řízný rock,
autorské čtení či se bude hrát divadlo, na slovo
festival
je zakladatel setkání alergický. A nejen na něj:
Kozí mejdan, který začíná už
dnes a končí až v pondělí ráno, je
zapovězený rovněž pro ochranku, dealery,
stánkaře či reklamní agentury.

Z Pence,
který se nedávno rozhodl kandidovat na senátora, rovněž za žádných okolností
nevydolujete program.

Není tajný, jen prostě neexistuje stejně jako přesný seznam
interpretů.

„Na
rozdíl
od jiných kulturních akcí, kdy si
pořadatelé pronajmou halu, zajistí
účinkující
a pozvou lidi na konkrétní hodinu, my se
řídíme tím, že si to každý udělá
sám a
podle svého,“ řekl Penc, podle něhož je jisté snad
jen to, že na dvou pódiích
zahraje asi sto nejrůznějších interpretů.

„Přijet a
zahrát může každý, stačí vzít jen hudební nástroj. Aparát, nástrojovka a
zvukaři na obou pódiích jsou zajištěni,“ podotýká.

Kozí
mejdan
je šancí pro začínající kapely,
avšak ve výčtu účinkujících se v
minulosti
najdou i velmi známá jména jako třeba Jablkoň,
Echt!, Ivan Magor Jirous, Sváťa
Karásek, Kohout Plaší Smrt, N. V. Ú. nebo
Dáša Vokatá.

A
protože
vstupné je dobrovolné a nocleh ve vlastním
úplně zadarmo, organizátor nedokáže
ani odhadnout, kolik lidí mejdan navštívilo.
„My nejsme festival, jsme
především setkání. Oproti jiným
akcím, jako je Open Air Festival Trutnov, které
se také prezentují jako setkání, se ale
snažíme, aby k nám mohli přijet všichni
bez ohledu na své finanční možnosti. Nezaplatíte
přes tisíc korun za vstup, za
guláš nedáte padesát a za pivo,
které bývá pouze desítka, třicet,“
říká Penc a
pokračuje: „My zde čepujeme pořádné pivo, alespoň
dvanáctku, nikoho nešidíme
jen kvůli zisku.“

Na
rozdíl
od dealerů však Penc na svém statku plném koz a
oslů rád uvidí rodiny s dětmi,
ale třeba i psy. „Jezdí sem malinkatá miminka, ale
i devětadevadesátiletí
kmeti. Je nám jedno, jestli jste černí, nebo
bílí, holka, nebo kluk. Takové
věci nás tu upřímně nezajímají,“
dodal svérázný ekologický hospodář.

***

„My zde čepujeme pořádné pivo, alespoň dvanáctku, nikoho
nešidíme jen kvůli zisku.“ Stanislav Penc, organizátor

Aktivista Penc kandiduje s Kozí alternativou do Senátu

6.8.2014

MF DNES

Petr Záleský

Nejznámější český chovatel koz a neúnavný kritik politiků
Stanislav Penc se sám rozhodl kandidovat na senátorský post. Velmi rychle
pořídil nutných tisíc podpisů a popularitu může získat hlavně u mladých.

Když se před šesti lety ve zlém rozešel se Stranou zelených,
politické ambice trochu přidusil, raději se věnoval své farmě na samotě v
Milkovicích u Jičína a upozornil na sebe jen výjimečně.

Povedlo se mu to třikrát, zato ve velkém stylu: prošetřoval
jej Úřad pro ochranu osobních údajů, když zveřejnil databázi zájmových osob
StB.

Předloni ho přímo při jednání poslaneckého výboru zadržela
policie kvůli velkému množství konopí, které nechal kolovat mezi překvapenými
poslanci ( výsledky vyšetřování najdete zde ).

A potřetí si neváhal nahněvat ministra obrany, protože letos
v květnu odmítl převzít ocenění pro účastníka třetího odboje za to, že armáda
se stále neoprostila od zastánců komunismu ( čtěte zde ). Kozí alternativa

Teď se ale Stanislav Penc znovu pustil do politické práce.
Přestože název jeho hnutí může vzbuzovat nedůvěru, čtyřiačtyřicetiletý
aktivista, který však mnohem raději vystupuje coby pasáček koz a oslů či
zahradník, má vše promyšlené. Penc se za svou Kozí alternativu chce stát rovnou
senátorem na Trutnovsku.

A přestože půjde do přímého souboje
s miliardářem, majitelem
textilky Juta a současně oblíbeným podnikatelem
Jiřím Hlavatým (ANO),
populárním šéfem Horské služby
Krkonoše Adolfem Klepšem (TOP 09) či současným
senátorem Pavlem Trpákem (ČSSD), rozhodně není bez
šancí.

Poslanecký mandát mu už v roce 2006 unikl o pouhých 75 hlasů
a také nyní může sbírat kladné body především mezi mladšími voliči.

„Kdybych cítil, že nemám
šanci, určitě bych nekandidoval.
Jde o to přesvědčit lidi, kteří běžně k volbám
nechodí anebo prvovoliče nejen
aby přišli, ale aby nevolili politický systém,
privatizační podnikatele či
funkcionáře, kteří se vyšvihli jen díky
stranické podpoře,“ přemýšlí
spoluzakladatel Občanského fóra, které
pomáhal dávat dohromady v pouhých
devatenácti letech.

„V Senátu by jeho kandidatura měla smysl, protože může
vystupovat sám za sebe. Osobnosti všeobecně mohou horní komoru jen obohatit,“
říká politolog Univezity Karlovy Kamil Švec.

Boj proti neposkytování informací

Možné naděje Pence ilustruje rovněž rychlost, s jakou
tříčlenný výbor Kozí alternativy shromáždil tisíc nutných podpisů.

„Při úplňku v pátek 13. června
jsme se rozhodli, sepsali
základní prohlášení a aniž by si
toho všimla média, ve třech týdnech jsme bez
problémů získali přes tisíc podpisů,“
chlubí se nejznámější český chovatel
koz.

Nepřekvapí, že Pence do voleb dohnala nespokojenost.
Dlouhodobě bojuje proti neposkytování informací, což by chtěl sám změnit.

„Politici a úřady se prostě rozhodli nekomunikovat. Když se
obrátíte na poslance, senát či výbory s nějakým problémem, buď se nikdo
neobtěžuje odpovědět, anebo přijdou asertivní žvásty lidí, kteří mají
manažerské kurzy. To je potřeba přerušit, protože tu máme mladé lidi, kteří
přišli na svět po revoluci a ti se mohou mylně domnívat, že před pětadvaceti
lety nám šlo právě o takový paskvil,“ zlobí se otec tří dětí.

Jeho cíl v areálu
Valdštejnského, Kolovratského a Malého
Fürstenberského paláce může na někoho působit jak z
příručky Rychlých šípů: „V
případě, kdybych se dostal do Senátu, začal bych
pomáhat lidem v jednotlivých
problémech. Na rozdíl od mnoha jiných si
myslím, že právě od toho tady senátor
je.“

Přestože Kozí alternativu kromě Pence
zatím reprezentují
pouze hudebník a výtvarník Lukáš
Detail Černoch a básník Tomáš Rogo
Rogowski,
hnutí je prý pro každého. „Na říjen
nebo listopad chystáme valnou hromadu.
Uvidíme, kdo vstoupí a bude chtít být
aktivní,“ dodává Penc.

Přijeďte na Kozí mejdan do Milkovic!

1.8.2014

kralovehradeckenovinky.cz

Letošní Kozí mejdan proběhne od čtvrtka 7. do pondělního
rána 11. srpna 2014. Milkovice jsou u města Libáň v okrese Jičín, a to mezi
Kopidlnem a Sobotkou a zámky Dětenice a Staré Hrady.

Již skoro 15 let na samotě Milkovice v Českém ráji chováme
kozy a osly pro radost, nikoliv na maso, poskytujeme rozsáhlý prostor v rámci
ekologické výchovy školním výletům,
lidem dobré vůle možnost přijet si odpočinout od tlaku velkoměst nebo
všedního života a pomoci při pracích na statku a v neposlední řadě pořádáme
během srpnového úplňku kulturně-společenskou slavnost věnovanou kozám a
svobodomyslnému způsobu života s názvem Kozí mejdan informuje
Kralovehradeckenovinky Stanislav Penc.

Kozí mejdan je nekomerční setkání ve volné přírodě, kde
nenajdete pokladny,ploty, stánkaře, dealery, reklamy a ani předem vytvořený
program. Přesto jsou zde k dispozici limonády, pivo, víno, bezmasá kuchyně,
pekařské výrobky a samozřejmě muzika, divadlo, autorské čtení a další kulturní
zážitky na dvou pódiích, ve stodole a na louce. To vše mezi stádem koz a oslů.
To je také důvod, proč více než jinde návštěvníci dodržují to, že nic, ani
nedopalky neodhazují na zem, ale vše umísťují do popelníků, košů a kontejnerů
na odpad. Spát je možné ve vlastním stanu nebo pod širákem v sadu mezi stromy,
případně v kupkách sena.

Na Kozím mejdanu není předem stanovený program. To znamená,
že může přijet v podstatě každý a zahrát jak v rámci hudební kapely nebo
zajamovat s jinými muzikanty. Stačí vzít tedy jen hudební nástroj. Aparát,
nástrojovka a zvukaři na obou podiích jsou zajištěny. Chcete-li tedy v rámci
muziky, divadla nebo autorského čtení lidem něco předvést, neváhejte a
přijeďte, případě tuto informaci předejte těm, kterým by se mohla hodit. Dění
na pódiích bude jako v předchozích letech přenášeno v živém přenosu na www.kozitelevize.cz.
dodává Stanislav Penc.

Kauza marihuana v Česku: Na ulici koupíte trávu mnohem levněji než na předpis v lékárně. Absurdita! A velká lumpárna. Stát dostal na frak

21.7.2014
krajskelisty.cz

Anička Vančová

EXKLUZIVNĚ, VIDEO Tendr na pěstitele
léčebného konopí v ČR?
Nesmyslné podmínky na úkor pacientů, tvrdí
zkušená firma Carun Pharmacy, která
se výběrového řízení nakonec ani
neúčastnila. Carun Pharmacy je přední tuzemská
společnost, která na trh dodává produkty z
konopí a vlastní síť konopných
lékáren. Do tendru se nakonec podle
prohlášení Jiřího Stably, majitele Carun
Pharmacy a provozovatele sítě franšízových
Konopných lékáren, nehlásila, z
důvodu nesmyslných podmínek. A odpověď SÚKL? Když
jste se nehlásili, nic vám do
toho není. Poněkud arogantní, že? Ani politici nejsou,
mírně řečeno, postupem
státu nadšeni. Co všechno jsme zjistili?

V pátek 11. července skončil tendr
Státního ústavu pro
kontrolu léčiv (SÚKL) na výběr firem,
kterým bude povoleno pěstovat léčebné
konopí přímo v České republice. V
dvoukolovém řízení bude vybrána firma,
která
by mohla dodat 40 kilogramů léčivého konopí.

„Pacienti stále čekají na den,
kdy budou moci dostat léčebné
konopí v lékárnách. S
přihlášením do tendru jsme tudíž
počítali. Naši odborníci
zjistili, že zadávací podmínky jsou naprosto
nesmyslné a odrazující.
Nepřihlásíme se. Přihlásil by se jen
blázen,“ reaguje kriticky Jiří Stabla,
majitel Carun Pharmacy s.r.o. a provozovatel sítě
Konopných lékáren po celé
České republice s tím, že zadávací
dokumentace trpí zejména mnoha nedostatky:
„V zadávacích podmínkách je
požadována odrůda s 19 % THC a 1 % cannabidiolu.
Tato odrůda ovšem nebude fungovat na problémy
českých pacientů, navíc jim bude
špatně kvůli nízkému obsahu cannabidiolu.
Víme, že stát měl možnost vybrat ze
čtyř odrůd, nakonec vybral v podstatě tu nejhorší
variantu. Tuto odrůdu má
přitom podle slov ministra zdravotnictví dodávat z
Nizozemí firma Bedrocan.
Dalším důvodem, proč se v tomto kole zúčastnit
nechceme, je nesmyslně vysoká
pokuta až 1 milion korun za nesplnění. Dalším
důvodem jsou rozbory látek ze
sklizní. Každý z těchto rozborů stojí okolo 100
tisíc korun. Zároveň víme, že v
ČR cannabinoidy nikdo neumí správně laboratorně
otestovat. Tak, jak je to
postavené, je docela zřejmé, že stát nechce, aby
tento tendr dopadl dobře.
Podmínky nelze v realitě splnit,“ uvádí
Stabla důvody.

Vstup silného českého partnera i seriózní cena

St&aaaacute;le firma trvá na tom, že je
jejím posláním vrátit konopí
zpět lidem. Rovněž, aby cena byla pro pacienty seriózní.
„Očekáváme vstup
silného českého partnera, který má
veliké zkušenosti, odborné zázemí a
experty
a zná konopí takřka nejlépe v České
republice. Jsme v této hře od začátku a tak
nám už nyní stovky lidí nabízí
pomoc, jak s legislativou, tak s technikou a zabezpečením.
Nejde zdaleka jen o jednotlivce, ale i o firmy působící
na světových trzích,“
prozradil Jiří Stabla z Carun Pharmacy.

Co se týče ceny Stabla potvrdil, že je Carun Pharmacy
schopný cenu snížit pod 300 korun za gram. „Máme to spočítané, bude to hluboko
pod 300 Kč za gram. Přesněji to nechceme sdělovat kvůli konkurenci,“ potvrdil
Jiří Stabla.

Máme tým expertů z Izraele, tvrdí Carun Pharmacy

Carun Pharmacy disponuje týmem expertů na
konopí. „Myslím,
že disponujeme největším a
nejzkušenějším týmem v České
republice. Carun působí
nejen v ČR i ve světě. Zde máme otevřenou síť
konopných lékáren. Máme nejen
dostatečný a vyškolený personál a
také dobrou distribuční síť,“
říká Jiří
Stabla.

Za jak dlouho je Carun Pharmacy schopna dodat
konopí do
lékáren není otázka přímo na firmu,
i když by to plně zvládla. „Nikoliv my, ale
SÚKL a navázané distribuční společnosti
mají dle současné legislativy v
kompetenci distribuci. My jim jsme schopni dodávat produkci.
Takže dodávat do
lékáren dle současné legislativy bohužel stejně
nemůžeme, byť máme síť
vlastních Konopných lékáren. Co se
týče času, je to otázka v řádu
měsíců,“ míní
Stabla.

Podmínky pěstování v ČR nejsou ideální, haly by to prý
změnily

V České republice nejsou ideální podmínky, jako například v
Izraeli, kde svítí slunce celý rok. Carun Pharmacy má technologii i vlastní
know-how, rovněž know-how z Izraele, které toto celé vynahradí.

Jiřího Stablu a jeho kolegy
zajímá uzdravený pacient, ten je
na prvním místě. Málokdo z firem, které se
okolo tendru ukazovaly, vůbec ví,
jak nemocný pacient vypadá, natož co potřebuje. „My
se s nimi setkáváme každý
den. Konopné lékárny a my tak dnes děláme
víceméně práci za stát – informujeme,
zprostředkováváme. Mnoho našich prací o
konopí bylo bez uvedení autora již
zkopírováno a dále vydáváno,“
říká Stabla.

Státní agentura pro konopí pro léčebné použití (ne)odpovídá
na obvinění

Pátrali jsme, co stát,
reprezentovaný Státní agenturou pro
konopí pro léčebné použití, odpoví
na tato závažná obvinění. Vyjádření,
jehož
se nám dostalo, je napsáno typickým
úřednickým ptydepe, které věc jen zamlží:
„Podmínky výběrového řízení na
dodávku léčebného konopí byly stanoveny v
souladu s platnou legislativou. V případě jakékoli
nejasnosti v zadávací
dokumentaci výběrového řízeni mohly všechny
subjekty, které zamýšlely přihlásit
se do výběrového řízení, zaslat (v souladu
se zákonem o veřejných zakázkách)
doplňující dotazy, na které jim bylo v
zákonné lhůtě odpovězeno. V rámci 1.
kola výběrového řízení byly dne 11. 7. 2014
otevírány obálky s žádostí o
účast,
v celkovém počtu 16. Informace je k dispozici na webu
Státní agentury pro
konopí pro léčebné použití. V 2. kole
výběrového řízení bude hlavním
hodnotícím
kritériem cena. V zadávací dokumentaci bylo
stanoveno, že se požaduje 40 kg
léčebného konopí za max. 4.200.200 Kč,
předpokládáme však, že nabídky v 2. kole
týkající se ceny léčebného
konopí budou o mnoho nižší. Výběrové
řízení však běží a proto nemohu
sdělovat více informací. K útokům a
komentářům soukromých subjektů, které navíc
nejsou účastníky výběrového
řízení, se Státní ústav pro kontrolu
léčiv ani
Státní agentura pro konopí pro
léčebné použití nebudou vyjadřovat,“
stojí
arogantně na závěr zde s podpisem Mgr. Jana
Venclíková.

Zelení neříkají tak ani tak, ale na jejich slova dojde…

Oslovili jsme též strany, které
mají k problematice blízko.
Odpověď dorazila i ze Strany zelených. Tomáš
Jungwirth ale politika nezapřel:
„Aktuálně probíhající tendr
není zadán optimálně z medicínského
ani
ekonomického hlediska. Zjištěné nedostatky
nicméně mohou být vyladěny v dalších
plánovan&yayacute;ch výběrových
řízeních. Je dobře, že nové vedení
SÚKL začalo hledat
způsoby, jak naplnit literu zákona a zvýšit
dostupnost léčebného konopí pro
pacienty, zatímco předchozí vedení pouze hledalo
cesty k zablokování jeho
dostupnosti. Prioritou však zůstává
zprovoznění registru elektronických
receptů, který je nezbytný pro umožnění
výdeje léčebného konopí indikovaným
pacientů – ať už lokální produkce nebo
importovaného.“ Ptali jsme se i u
Pirátů, ti neodpověděli, tak jsme zkusili Svobodné.

Svobodní: Stejná pravidla jako u alkoholu, stačí koncese

Místopředseda Svobodných Radim Smetka sdělil: „Farmaceutické
společnosti dováží gram konopí za víc, než za kolik se prodává jako droga na
černém trhu. Nejraději bych byl, aby mohla konopí dodávat do lékáren jakákoliv
společnost, která bude chtít a splnila pravidla koncese. A aby platila pro
výrobu z konopí v principu stejná pravidla, jako třeba pro výrobu alkoholu.“ Nutno
dodat, že v tomto mají Svobodní naprostou pravdu. V Praze se gram nejsilnější
odrůdy, takzvaného skunku, prodává za 300 korun, ostatní odrůdy za 100 až 150.
Je tedy zjevné, že nelegální pěstírny dosáhnou na cenu, o níž se státu může
leda zdát.

Penc: Konopí se nemá vůbec prodávat!

Stanislav Penc, muž s historií
obhájce lidských práv
sahající hluboko do let před sametovou revolucí,
který na svém statku v
Milkovicích na Jičínsku pořádá
každoroční oblíbené Kozí mejdany, festivaly
opravdu nezávislé kultury a životního stylu,
nedávno vstoupil znovu do politiky
založením hnutí Kozí alternativa. Kozí
alternativa je občanské politické hnutí
vzniklé prý proto, aby byl slyšet hlas za
všechny ty, co vědí, že se naše bytí
na tomto světě nezakládá jen na ekonomickém růstu,
výkonech, výsledcích a
společenském postavení, ale i na radostech, odpočinku,
možnosti změny a hledání
vlastní životní cesty. „Vědomi si toho, že
lidský život je rozmanitý a
různorodý, založený především na
svobodném rozhodování a lidské pospolitosti
s
tím, že svoboda je zároveň zodpovědnost,“
dodávají ještě Penc a jeho přátelé v
prenambuli nového politického hnutí.

A na otázku, co říká tendru
Státního ústavu pro kontrolu
léčiv na výběr firem, kterým bude povoleno
pěstovat léčebné konopí přímo v
České
republice, odpovídá lakonicky: „Dle mého je
celé rozdělování konopí na
léčivé a
jiné i celá ta věc kolem zákona o
léčivém konopí jedna velká lumpárna.
Konopí
se v první řadě nemá vůbec prodávat. To je
základ. Když už o tom takto někdo
mluví, jde jednoznačně o lumpy,“ říká Penc a
ještě dodává: „Dealeři na ulici,
kteří tu na základě represe vytvořili trh,
prodávají konopí za 100 korun za
gram a to jen díky ´zakázanému ovoci´.
V Česku lze konopí vypěstovat v podstatě
kdekoliv a to za nulové náklady!“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj
příběh na redakce@krajskelisty.cz.

Podpořte vznik nového politického hnutí s názvem Kozí alternativa

23.6.2014
nazory.aktualne.cz

Stanislav Penc

O co jde

Vědomi si toho, že lidský život je rozmanitý a různorodý,
založený především na svobodném

rozhodování a lidské pospolitosti, rozhodli jsme se založit
politické hnutí s názvem Kozí alternativa.

Smyslem našeho konání je zvednout hlas za všechny ty, co
vědí, že se naše bytí na tomto

světě nezakládá jen na ekonomickém růstu, výkonech,
výsledcích a společenském postavení,

ale i na radostech, odpočinku, možnosti změny a hledání
vlastní životní cesty.

Navazujeme na předrevoluční občanské aktivity, které de
facto zanikly před 25 lety při změně

totalitního režimu v ten dnešní. Idealizmus je důležitější
než pragmatický kalkul.

Jsme přesvědčeni, že stát je zde založen pro občany, aby se
nám všem lépe žilo.

Náplní naší práce je prosazovat svobodné rozhodování každého
z nás s vědomím,

že svoboda je zároveň zodpovědnost.

Trvale udržitelný život, tedy rozhodování ve věcech přírody
a jejich zdrojů, s vědomím, že majetek

zavazuje, musí vycházet z pohledu ještě nenarozené generace.

Máte-li podobný pohled na život a svět, nelíbí se Vám
populistická politika současných

politických seskupení, která je především založená na snaze
vládnout na místo služby a na vytváření

závisti a nevraživosti mezi spoluobčany, podpořte naši snahu
vytvořit alternativu.

Za přípravný výbor vznikajícího politického hnutí Kozí
alternativa

Lukáš Detail Černoch – hudebník a výtvarník

Stanislav Penc – ochránce lidských práv a ekologický
hospodář

Tomáš Rogo Rogowski – básník

Více informací s podpisovým archem najdete na
www.kozialternativa.cz

Dle zákona vznik nového
politického hnutí musí svým podpisem
podpořit 1000 lidí. Prosíme vytiskněte podpisový
arch, podepište případně i s
Vašimi blízkými přáteli či rodinnými
příslušníky a pošlete na adresu uvedenou
na listině. Tento podpis podporovatele nezavazuje k žádné
další aktivitě,
nestává se automaticky členem hnutí a není
nikterak zodpovědný za jeho činnost.
Vyjadřuje vůli, aby toto politické hnutí vzniklo a musela
být na jeho myšlenky
brána zřetel.

Stanislav Penc: Podpořte vznik nového politického hnutí s názvem Kozí alternativa

23.6.2014

Názory,
ParlamentniListy.cz

Jsme přesvědčeni, že stát je zde založen pro občany, aby se
nám všem lépe žilo.

O co jde

Vědomi si
toho, že lidský život je rozmanitý a různorodý, založený především na svobodném
rozhodování a lidské pospolitosti, rozhodli jsme se založit politické hnutí s
názvem Kozí alternativa.

Smyslem
našeho konání je zvednout hlas za všechny ty, co vědí, že se naše bytí na tomto
světě nezakládá jen na ekonomickém růstu, výkonech, výsledcích a společenském
postavení, ale i na radostech, odpočinku, možnosti změny a hledání vlastní
životní cesty.

Navazujeme
na předrevoluční občanské aktivity, které de facto zanikly před 25 lety při
změně totalitního režimu v ten dnešní. Idealizmus je důležitější než pragmatický
kalkul.

Jsme
přesvědčeni, že stát je zde založen pro občany, aby se nám všem lépe žilo.

Náplní naší
práce je prosazovat svobodné rozhodování každého z nás s vědomím, že svoboda je
zároveň zodpovědnost.

Trvale
udržitelný život, tedy rozhodování ve věcech přírody a jejich zdrojů, s
vědomím, že majetek zavazuje, musí vycházet z pohledu ještě nenarozené
generace.

Máte-li
podobný pohled na život a svět, nelíbí se
Vám populistická politika současných
politických seskupení, která je
především založená na snaze vládnout na
místo
služby a na vytváření závisti a nevraživosti mezi
spoluobčany, podpořte naši
snahu vytvořit alternativu.

Za
přípravný výbor vznikajícího politického hnutí Kozí alternativa

Lukáš
Detail Černoch – hudebník a výtvarník

Stanislav
Penc – ochránce lidských práv a ekologický hospodář

Tomáš Rogo
Rogowski – básník

Více
informací s podpisovým archem najdete na www.kozialternativa.cz

Dle
zákona
vznik nového politického hnutí musí
svým podpisem podpořit 1000 lidí. Prosíme
vytiskněte
podpisový arch, podepište případně i s
Vašimi blízkými přáteli či rodinnými
příslušníky a pošlete na adresu uvedenou na
listině. Tento podpis podporovatele
nezavazuje k žádné další aktivitě,
nestává se automaticky členem hnutí a není
nikterak zodpovědný za jeho činnost. Vyjadřuje vůli, aby toto
politické hnutí
vzniklo a musela být na jeho myšlenky brána zřetel.

Penc: Kozí alternativa je výzva politikům

20.6.2014 Právo

(lž)

MILKOVICE – První stovky podpisů již získali iniciátoři nového
politického hnutí Kozí alternativa. „Každé politické hnutí či strana musí
získat k registraci 1000 podpisů. Sbírat jsme je začali při úplňku v pátek
třináctého a získat je hodláme do 14 dnů,“ řekl Právu jeden ze zakladatelů
nového subjektu, Stanislav Penc z Milkovic na Jičínsku, s tím, že podpis
podporovatele nezavazuje k žádné další aktivitě. „Vyjadřuje vůli, aby toto
politické hnutí vzniklo,“ vysvětlil.

Nové
politické hnutí není podle něho
zakládáno primárně kvůli účasti ve
volbách.
„Chceme aktivně v dnešním světě nálepek a
předem daných reakcí vnést do
politické diskuse jiné otázky. Politika
není otázka moci, ale služby. Chceme
ukázat, že existují i jiné pohledy,“ pokusil
se zestručnit hlavní myšleny této
iniciativy. Problémy ve společnosti se podle něho mají
řešit, ne odkládat.
„Vznikneme, aby měla diskuse nějaký začátek, aby na
jedné straně nestáli
aktivisté a na druhé politické strany,
které se s nimi nebaví. Proto tu bude
politický subjekt s právy a povinnostmi,“ dodal
Penc.

Kozí hnutí nastavuje zrcadlo prohnilé společnosti

18.6.2014
denik.cz

Liberec – Vznikající politické hnutí Kozí alternativa
poukazuje na prohnilou společnost. Chce ji změnit.

„

Při úplňku v pátek 13. června 2014 spustilo nově vznikající
politické hnutí Kozí alternativa podpisovou akci, jejímž cílem je získat 1000
podpisů. Takový počet je totiž potřeba pro oficiální registraci hnutí na
Ministerstvu vnitra ČR. Ambice v podobě vstupu do aktivní politiky ale
zakladatelé hnutí zatím nemají.

„V první řadě chceme konzumní společnosti nastavit zrcadlo.
Smyslem našeho konání je zvednout hlas za všechny ty, co vědí, že se naše bytí
na tomto světě nezakládá jen na ekonomickém růstu, výkonech, výsledcích a
společenském postavení, ale i na radostech, odpočinku, možnosti změny a hledání
vlastní životní cesty,“ uvedl pro Deník jeden ze zakladatelů hnutí,
ochránce lidských práv a ekologický hospodář Stanislav Penc.

S čím nesouhlasí?

Zakladatelé hnutí zásadně nesouhlasí se současnými
politickými představiteli, pro které je podle nich na prvním místě vlastní
prospěch. Na lidi prý myslí vždy jen před volbami, pak už je nepotřebují.

Zakladateli politického hnutí
Kozí alternativa jsou: Lukáš
Detail Černoch – hudebník a výtvarník,
Stanislav Penc – ochránce lidských práv
a ekologický hospodář, Tomáš Rogo Rogowski
– básník. Podpisové listiny si mohou
zájemci stáhnout na webových
stránkách www.kozialternativa.cz.

„Navazujeme na předrevoluční občanské aktivity, které de
facto zanikly před 25 lety při změně totalitního režimu v ten dnešní.
Idealizmus je důležitější než pragmatický kalkul. Jsme přesvědčeni, že stát je
zde založen pro občany, aby se nám všem lépe žilo,“ míní
čtyřiačtyřicetiletý Stanislav Penc, který stál u zrodu Občanského fóra po tzv.
Sametové revoluci. V 80. letech působil jako aktivista nezávislých iniciativ.
Komunistickým režimem byl trestně stíhán za distribuci letáků k připomenutí 20.
výročí Pražského jara a okupace ČSSR armádami Varšavské smlouvy. Byl také
členem Strany zelených, ze které vystoupil. Nesouhlasil se směřováním strany.

Penc má výhrady také k opozici. Podle něj ve většině měst a
obcí nefunguje správně. A jaký je jeho názor na poměrně hlasitou opozici v
Liberci, kterou tvoří především Změna pro Liberec v čele s Janem Korytářem?

„Je to strana, která odstartovala kariéru v době, kdy se v
Liberci začaly budovat areály pro lyžařský šampionát, ač bylo zřejmé, že je to
nesmysl, když vezmeme v potaz fakta o sněhové situaci v této nadmořské výšce.
Byl to byznys pro pár jedinců. Nyní nechci hodnotit, zda Změna pracuje správně
či ne,“ hodnotí Penc.

Kozí alternativa odsuzuje populistickou politiku, která je
založená na snaze vládnout a na vytváření závisti a nevraživosti mezi
lidmi.“

Během a okurkovými pendreky proti totalitě

26.5.2014

Lidové noviny

PETR BLAŽEK

Společnost za veselejší současnost byla jedním z
nejoriginálnějších opozičních hnutí v komunistickém Československu

První květnový den roku 1989 se u
Petschkova paláce,
někdejšího sídla pražského gestapa,
sešlo několik mladých lidí. Jejich cíl –
běh od pamětní desky s proslulým Fučíkovým
citátem „Lidé bděte“ k budově pošty
v Jindřišské ulici. „Běh třídou
Politických vězňů za politické vězně“, jak svůj
happening nazvala Společnost za veselejší současnost, se
odehrával pod heslem
„Dnes běžíme my za vás, zítra
poběžíte vy za nás!“. Běžci měli posílat
pohlednice a korespondenční lístky politickým
vězňům a nahlásit svou účast na
adresy tří zakladatelů společnosti: Luboše
Rychvalského, Petra Payneho a Báry
Štěpánové. Akce se měla každý den opakovat
do té doby, než budou všichni
političtí vězni propuštěni.

Společnost
podle vzpomínek Báry Štěpánové vznikla jen několik hodin před samotným během:
„Seděli jsme ve Slavii. Pamatuji si, že tam byl Saša Vondra a něco tam pořád
strašně vážně řešil – Sašo, promiň – a nás napadlo zkusit to jinak. Tak, aby se
k tomu lidi připojili, nebáli se.“

Název
vymyslel Luboš Rychvalský, který se stal
hlavní duší nové nezávislé
iniciativy.
Tehdy pětadvacetiletý absolvent stavební průmyslovky
pracoval jako noční hlídač
a snažil se dostat na husitskou fakultu, kde se chtěl věnovat studiu
religionistiky. Sympatizoval s opozičnímhnutíma
zúčastnil se několika
pouličních demonstrací. Tři měsíce před vznikem
SVS stanul před soudem, který
mu za účast na demonstraci 28. října 1988 udělil pokutu
dva tisíce korun…

Zkusit to jinak Strategie, kterou Luboš Rychvalský společně
s přáteli zvolil, byla jednoduchá a současně velmi efektivní. Zatímco účastníky
tradičních demonstrací rozháněli policisté pomocí pendreků, slzného plynu či
vodních děl, v případě běžících osob, které neskandovaly hesla a nevydávaly
politická prohlášení, nebylo možné tyto postupy tak snadno použít. Navíc
zvolenou formou běžecký happening s humorem odkazoval na různé sportovní akce,
které režim pořádal na podporu „světového míru“.

O
popularitu běžeckého happeningu se zasloužilo předevšímRádio Svobodná Evropa,
které informovalo i o přibývajícím počtu běžců. Dne 25. května 1989 společnost
oznámila, že se happeningu už zúčastnilo 488 osob. O tři dny později již byl
celkový počet běžců téměř o stovku vyšší.

Kromě
běháníměl happening ještě jeden význam.
Místo před Petschkovým palácem se každý
den před pátou hodinou proměnilo v improvizovaný
„Hyde Park“, kde se lidé
seznamovali, debatovali a vyměňovali si informace. Měli
příležitost podepsat
různé petice, přečíst si letáky a půjčit si
samizdatové časopisy. Společnost
také vedle běhání postupně uspořádala řadu
dalších akcí, z nichž některé se
staly legendárními. Dne 19. května 1989 její
zástupci nabídli maďarské vládě
pomoc s odstraňovánímzabezpečovacího
zařízení na hranici s Rakouskem. Akci
plánovali uspořádat pod heslem „Dnes budeme
stříhat my u vás, zítra budete
stříhat vy u nás“.

Snad
jedinou akcí, na jejíž organizaci se zástupci SVS
podíleli a kde se neprojevil
jejich smysl pro humor, byl „Týden solidarity s
čínskými studenty“ na Karlově
mostě v červnu 1989. Luboš Rychvalský připomněl oběti
masakru na náměstí
Tchien-an-men černým plátnem s nápisem China, na
které přítomní pokládali
květiny. Přednesl také krátký projev.
Následně byl s několika dalšími
účastníky
zadržen. Dne 6. července 1989 SVS uspořádala
setkání na lodičkách u Karlova
mostu pod heslem „Pořád jste u vesla vy, dneska jsme u
vesla my“.

Veselá bezpečnost Největší proslulost vedle běžecké akce
ovšem získal happening, který se uskutečnil na pražských Příkopech. Opoziční
skupiny zde před 21. výročím srpnové okupace organizovaly protestní korzo, na
němž se 21 dnů procházeli v tichosti protestující občané.

Dne 15.
srpna 1989 proti nim zasáhlo čtrnáct příslušníků „Veselé bezpečnosti“
vyzbrojeni okurkovými a salámovými obušky. Na hlavách měli někteří z nich helmy
z vydlabaných melounů. K dispozici měli plastikové stříkací slony,
umělohmotného psa Alíka na kolečkách, zdravotnickou službu a několik „tajných“
agentů. Napadení demonstranti se nedali a srdnatě zahnali zasahující „jednotku“
na útěk. Jeden z příslušníkůVeselé bezpečnosti byl následně zadržen skutečnou
tajnou policií a dostal pokutu za „imitaci policejního zásahu“, jak bylo doslova
v příslušném úředním záznamu uvedeno.

Před
očekávanou velkou demonstrací 21. srpna 1989 panovaly u části opozice velké
obavy z možného čínského scénáře. Zmíněný happening v tomto kontextu uvolňoval
dusnou atmosféru a prolamoval bariéru strachu. Stejný účel splnila také další
akce SVS, která se uskutečnila již přímo v předvečer očekávaného výročí. Dne
20. srpna 1989 seuKarlova mostu odehrála Intervence velryb, jak byl happening
nazván. Podle předpovědi astrologů měla do Prahy připlout velká modrá velryba.
V ohlášené době čekala na místě řada lidí, kteří skutečně spatřili vytoužený
objekt.

Jednalo se
o kašírovaný model, který Luboš Rychvalský společně s přáteli spustil na
hladinu Vltavy. Velrybu následně za potlesku diváků lovili příslušnici tajné
policie na nafukovacím člunu. Druhý den byl autor velryby předveden ze svého
pracoviště na služebnu SNB ve Vlašské ulici, kde mu byl úředně nakázán úklid
torza objektu, který zasahující příslušníci StB rozdupali na Klárově.

Krátce před
pádem komunistického režimu uspořádala SVS akci nazvanou „Každý na svém
písečku“. Parodovala neschopnost opozičního hnutí domluvit se na společném
postupu. Představitelé SVS pozvali opoziční aktivisty (Václav Havel, Hana
Marvanová, Petr Placák, Stanislav Penc a Jiří Gruntorád) na dětské pískoviště,
rozdali jim bábovičky a nechali je hrát si s dětmi v jeho jednotlivých koutech.
Happening ukončil příjezd bagru, na kterém byla plachta s nápisem SVS.
Bábovičky nekompromisně zasypal pískem.

Jak vzpomínal
Luboš Rychvalský na semináři, který se nedávno uskutečnil v Ústavu pro studium
totalitních režimů, neměli zdaleka všichni disidenti pro jejich aktivity
pochopení. Některým z nich se nezdál být humor namístě ve vážné situaci, ve
které se tehdy Československo nacházelo. Na pískoviště odmítl s takovým
vysvětlenímpřijít například představitel Hnutí za občanskou svobodu (HOS)
Rudolf Battěk, strýc Báry Štěpánové, který jinak rozhodně smysl pro humor
nepostrádal.

Několik
týdnů po vypuknutí listopadové revoluce uspořádala SVS jeden z posledních
happeningů, když její zástupci přinesli převlečení v pionýrských krojích
karafiáty představitelům Občanského fóra. Podařilo se jim k nim skutečně
dostat. Konsternovaného Václava Klause tehdy Bára Štěpánová oslovila jako
soudruha Havla. Politikům také rozdávali zpětná zrcátka, aby se dokázali na
sebe podívat.

Největší
ohlas u světových agentur ale mělo založení skanzenu totality ve vesničce
Bezpráví, které bylo připravováno ještě před 17. listopadem 1989. Nakonec byl
slavnostně odhalen ve zcela jiných podmínkách 10. prosince 1989 při
příležitosti Dne lidských práv. Luboš Rychvalský vzpomínal, jak měl skanzen
vypadat: „Představa byla prostá. Navézt do přírodního prostoruvBezpráví sochy
potentátů a symboly komunismu – a že jich tehdy bylo v každém městě dost –
volně je zasadit do krajiny a nechat je postupně zarůst mechem.“

Na
počátku
roku 1990 se uskutečnila poslední veřejná akce SVS, když
její zástupci předali
Václavu Havlovi koloběžku, se kterou pak před novináři
jezdil dlouhými chodbami
Pražského hradu. Bára Štěpánová se
poté na dva roky stala jeho sekretářkou,
následně se vrátila k herecké profesi. Dva
spoluzakladatelé SVS se na několik
let stali manželi, kterým se narodila dcera Dominika. Přestože
se životní osudy
Luboše Rychvalského a Báry
Štěpánové nakonec rozešly, zůstali
dobrými přáteli.

Dobrá čajovna Na Silvestra 1989
spoluorganizoval Luboš
Rychvalský s přáteli na přání
Václava Havla oslavu na počest jeho zvolení
prezidentem. Když pochopil, že zástupci SVS byl tento
úkol svěřen jako údajným
odborníkům na „humor“, vymyslel záměrně
poklidnou čajovnu, kterou umístil do
vedlejšího sálu. Nápad slavil velký
úspěch a předurčil jeho další osudy.

V
září 1991
otevřel Luboš Rychvalský první pražskou čajovnu
pod pevnou střechou, v Dlouhé
ulici. Krátce poté založil s přáteli firmu Spolek
milců čaje a v roce 1993
otevřeli na Václavském náměstí Dobrou
čajovnu, která se stala počátkem největší
sítě čajoven v republice. Po osmi letech pak založil
známý lounge restaurant Dahab.
V současné době „šéfkuchaří“ a
lektoruje v Chefparade.

Příští pondělí: Politolog Josef Mlejnek ml. píše o vůdci
polského hnutí Solidarita Lechu Walesovi

Parodie na invazi * Na rozdíl od
ostatních nezávislých
iniciativ zvolila Společnost pro veselejší současnost
(SVS) jako hlavní formu
své činnosti pouliční happeningy. Obdobně jako
Pomerančová alternativa v Polsku
zesměšňovala vládnoucí režim pomocí humoru
a recese. * Společnost založili 1.
května 1989 Luboš Rychvalský, Bára
Štěpánová a Petr Payne. Jejich
nejznámější
akcí byl Běh třídou Politických vězňů za
propuštění politických vězňů, který se
konal každodenně v Praze nedaleko Václavského
náměstí. Zúčastnily se ho tisíce
osob. Mezi další známé akce SVS
patří imitace policejního zásahu proti
demonstrantům
v Praze Na Příkopech či parodie na srpnovou invazi v podobě
vítání modré
velryby.

Seriál LN přináší
portréty výrazných postav přelomového roku
1989 z tehdejšího Československa i okolních
zemí. Dojde jak na postavy kladné,
tak několik záporných z pomyslné druhé
strany barikády. Seriál vychází
každé
pondělí.

Papaláši jsou na tom pořád stejně, říká Penc

16.5.2014

Mladá fronta DNES

Michaela Rambousková

Bojovník proti komunismu Stanislav Penc dostal od
ministerstva obrany ocenění za třetí odboj. Přijet na vyhlášení však odmítl

ČESKÝ RÁJ Platí za nejmladšího účastníka protikomunistického
odboje. V 80. letech ještě jako teenager aktivně vystupoval proti tehdejšímu
režimu a byl jedním ze svolavatelů Palachova týdne v lednu 1989, za což si
téměř dva měsíce odseděl ve vyšetřovací vazbě.

Stanislavu
Pencovi z Milkovic v Českém ráji udělilo ministerstvo
obrany ocenění jako
účastníku třetího odboje. Ten se ale nyní
odmítl zúčastnit slavnostního
předání, podle něj především proto, že
českou armádu stále řídí zastánci
komunistického režimu. „Aktivitu, kterou jsem za
minulého režimu konal proti
tehdejšímu zřízení, jsem dělal dobrovolně a
s vědomím, že jde o nápravu
zkorumpovaného režimu vedeného bandou
ideologických lumpů. Obávám se, že
dnešní
papaláši jsou na tom dosti podobně. Velkým
příkladem je právě ministerstvo
obrany, kde je řada vysokých funkcionářů
vyšetřována za korupci,
úplatkářství,
rozkrádání státního majetku a za
zneužívání svěřené moci,“ napsal
ministerským
úředníkům na vysvětlenou Penc.

Sám
odmítá
označení aktivista, kterým ho média obvykle
častují. „Proti tomu slovu brojím
celý život. Aktivista pokládá bomby, váže
se ke stromům nebo sepisuje petice.
Já si ale dělám své věci, pohlížím
na svět kritickýma očima a zajímám se o to,
jak společnost funguje,“ vysvětluje oceněný muž,
který sebe označuje především
jako ekologického zemědělce.

Můžeme něco změnit

Byť současné politiky
srovnává s těmi ze znormalizované
minulosti, doba podle něj srovnatelná není. „Na
rozdíl od tehdejších poměrů teď
můžeme něco změnit, ovlivnit,“ tvrdí. Minulý režim
byl prý horší, neboť byl
zabarvený ideologicky. Lidé, kteří tu dobu zažili,
by si ji proto měli přestat
idealizovat, jak se tomu u některých v posledních letech
děje. Prohlášení „za
komunistů bylo líp“ jsou však čím dál
častější: „Místo toho, aby lidi
vyprávěli
vnukům, jak stál rohlík korunu a jak všichni měli
práci, by jim spíše měli
vylíčit, jak je nahnali do ROH a jak do ciziny mohli cestovat
možná tak do
východního Německa.“

Přiznává,
že v postupnou změnu současné společnosti věří. „V momentě, kdy budou normální
věci, které jsou normální logicky, může změna nastat. Až bude normální nekrást,
nelhat, novináři budou psát stylem padni komu padni a politici budou brát
politiku jako službu. Věřím, že se věci změní, protože věřím v dobro v lidech,“
uvažuje.

Sám
se o
politickou funkci Penc ucházel několikrát. Před osmi lety
kandidoval do
poslanecké sněmovny za Stranu zelených, letos se bude na
Trutnovsku ucházet o
senátorské křeslo jako nezávislý. O
uznání účastníkem odboje a odporu
požádal
prý zejména proto, aby se jasně vymezil od
„dnešních samozvaných bojovníků
proti komunismu, kteří své hrdinství
projevují vesměs až po 17. listopadu
1989“. Součástí ocenění je i finanční
náhrada ve výši 100 tisíc korun. Té
se
Penc nevzdal, věnoval ji romské rodině, která žije
nedaleko jeho kozí farmy v
Milkovicích.

„Rodina
léta ne vlastní vinou žije v tak neskutečně
neutěšených podmínkách, že až nelze
uvěřit, že je to státu, obci a občanským
sdružením, pobírajícím dotace na poli
sociálním, v podstatě skoro jedno,“
říká muž, který se do širokého
podvědomí
dostal například v roce 2005, kdy z pódia
trutnovského festivalu volal
tehdejšímu premiérovi Jiřímu Paroubkovi
kvůli brutálnímu zásahu policie na
technoparty CzechTek. Jeho telefonní číslo poté
oznámil nahlas. Paroubek na něj
podal stížnost pro možný přestupek, tu však soud v
Trutnově zamítl.

Stanislav Penc: Armádu stále řídí komunisté, prospěcháři a podporovatelé okupace

15.5.2014

Názory, ParlamentniListy.cz

Prohlášení nejmladšího účastníka odboje a odporu proti
komunismu tzv. III. odboje.

Dne 12.
května bych se měl účastnit slavnostního předání osvědčení, pamětního dekretu
ministra obrany a odznaku účastníka odboje a odporu proti komunismu z rukou ministra
obrany ČR.

Na toto
setkání nepůjdu, a to z několika důvodů:

1. 1. I
25 let po pádu komunismu řídí Českou armádu, a nejen tu, tehdejší zastánci
komunistického režimu, prospěcháři a podporovatelé okupace našeho státu vojsky
tehdejšího Sovětského svazu.

2. 2.
Ti, co páchali bezpráví na občanech
naší
republiky, především z řad policistů, prokurátorů
a soudců, vesměs dodnes
nebyli potrestání. Navíc velká část
z nich pobírá nebo do své smrti pobírala
vysoké odslužné a důchody. Na druhou stranu velká
část odpůrců komunistického
režimu žila a žije v nuzných podmínkách.
Novodobé dějiny jsou se státní
podporou popisovány a připomínány vesměs v duchu,
kterému nastupující generace
nerozumí a pamětníci nevěří.

3. 3.
Aktivitu, kterou jsem za minulého režimu
konal proti tehdejšímu zřízení, jsem dělal
dobrovolně a s vědomím, že jde o
nápravu zkorumpovaného režimu vedeného bandou
ideologických lumpů. Obávám se,
že dnešní papaláši jsou na tom dosti
podobně. Velkým příkladem je právě
Ministerstvo obrany, kde je řada vysokých funkcionářů
vyšetřována za korupci,
úplatkářství, rozkrádání
státního majetku a za zneužívání
svěřené moci.

4. 4. Během vyřizování mé žádosti o uznání
účastníka III. odboje jsem se setkal s naprostou neprofesionalitou těch, co
toto právě mají na starosti. Narazil jsem na celou řadu věcí, proč vyřizování
trvá tak neúnosně dlouho. Nic z toho nebylo řádně napraveno a neutěšený stav
nadále trvá.

5. 5. O uznání účastníka odboje a odporu jsem
požádal zejména proto, abych se jasně vymezil od dnešních tzv. bojovníků proti
komunismu, kteří své hrdinství projevují vesměs až po 17. listopadu 1989.

Rozhodl jsem se udělat toto gesto s tím, že
doufám, že se někteří z novinářů či novinářek, případně politiků či političek,
nad shora popsaném zamyslí a začnou se zabývat podstatou věci, a ne
předkládanou propagandou, která se stálým
opakováním stává jakoby pravdou.

Upozorňuji,
že finanční náhradu 100 tisíc
Kč, která náleží k ocenění, jsem věnoval na
udržení bydlení trvale usídlené
romské rodině nedaleko od mého bydliště. Rodina
léta žije ne vlastní vinou v
tak neskutečně neutěšených podmínkách, že
až nelze uvěřit, že je to v podstatě
státu, obci a občanským sdružením,
pobírajícím subvence a dotace na poli
sociálním, skoro jedno.

I přes shora uvedené neklesám na mysli a
věřím, že se dá řada věcí v naší zemi změnit. Věřím v novou generaci
nepoznamenanou totalitním režimem a v pravdu, lásku a mír.

Kozy nechtějí odbojáře. TOP 09 chce češtinu

14.5.2014

Mladá fronta DNES

Václav
Dolejší

Nejslavnější chovatel koz a pěstitel
marihuany Stanislav
Penc dál zůstává „disidentem“ –
odmítl převzít osvědčení účastníka
třetího
odboje.

S
vysvětlením, že 25 let po pádu komunismu
řídí českou armádu „tehdejší
zastánci
režimu, prospěcháři a podporovatelé okupace našeho
státu vojsky tehdejšího
Sovětského svazu“.

To
je
docela ojedinělá situace. Dosud totiž Ministerstvo obrany,
které vydává
osvědčení spojené s finanční odměnou sto
tisíc korun a případně navýšením
důchodu,
čelilo spíše opačným pokusům.

Oficiálními
bojovníky proti komunismu se statusem odbojáře by se rádi občas stali i lidé,
jejichž odvážný boj spočíval asi tak v zadrmolení věty v soukromí „komunismus
je svinstvo a bolševici jsou svině“, jako to udělal Míla Břečka ve filmu
Pupendo. Stanislav Penc svůj odboj spočívající třeba v distribuci letáků proti
sovětské okupaci dokazovat nemusí.

Je však
prvním, kdo přiznané osvědčení odmítl. Prostě dál dělá totéž, co před rokem
1989 – kritizuje státní úřady, politiky i soudy. A snad proto dál výstižně
zůstává máničkou s dlouhými vlasy: „Ostříhat bych se nenechal, ale o vlasy se
mimo mytí a česání nijak nestarám.“

Stanislav
Penc chce svým krokem poukázat na to, že ve vyřizování žádostí o
protikomunistickém odboji, na něž veteráni dlouhé roky čekali, je dnes chaos.

Ministerstvo
obrany ve snaze odhalit „Míly Břečky“ občas nesmyslně odmítne jasné odbojáře.
Jako třeba letce Miroslava Nového, který byl bolševiky odsouzen na 30 let za
velezradu. Vzhledem k věku veteránů úřady postupují při vyřizování žádostí o
osvědčení třetího odboje hlemýždím tempem. Mají jich na stole přes čtyři
tisíce, zatím rozhodly jen o třetině.

TOP 09, konkurent Okamury

Pojďme do Poslanecké sněmovny, kde nám přibyl další ochránce
národních zájmů. Po ODS (petice za českou korunu) a Úsvitu (práci našim, ne
imigrantům) přichází se svým vlastním příspěvkem do diskuse nečekaně i původně
kosmopolitní Schwarzenbergova TOP 09.

Její
vlastenecký poslanec Daniel Korte chce prosadit, aby se v parlamentu mluvilo
správně česky. Mimochodem – filolog Korte, jenž dříve pracoval jako učitel
latiny a řečtiny, je ten pan poslanec, který, když se hlasuje o vládě, tak u
toho zpívá nebo mluví hebrejsky.

Svým
návrhem si samozřejmě střílí z pověstné českoslovenštiny Andreje Babiše, jímž
je celá topka poněkud uhranutá. Korte říká, že jeho „hatmatilce“ nerozumí.

Ať se Babiš buď naučí mluvit, nebo si příště najde
tlumočníka.

Je to
nedůstojný nápad zrovna od strany TOP 09, která ještě vloni v kampani před
prezidentskými volbami těžce odrážela tytéž nevkusné útoky na svého předsedu
Karla Schwarzenberga. Příznivci a podporovatelé jeho soupeře Miloše Zemana se
tehdy vysmívali Schwarzenbergově výslovnosti, nesrozumitelné češtině, typickému
žbrblání. Nebo tomu, že pořádně nezazpívá českou hymnu a jeho manželka vůbec
neumí česky.

Tehdy
Daniel Korte mlčel a tlumočníka pro svého
kandidáta na prezidenta, tedy
nejvyšší ústavní funkci,
nežádal. Dnes mlčí i celá TOP 09, svého
poslance
Korteho neokřikla. Asi tušíme, že Daniel Korte to ani
nemyslí vážně. V situaci,
kdy partneři a konkurenti zároveň – ČSSD s ANO –
dominují politické scéně,
ostatní zastíněné strany logicky hledají
různé cesty ke zviditelnění. Ta
Korteho je dostává do IV. cenové.

Za komunistů bylo líp. Vážně jsme příčetní? Zápisník

14.5.2014

Mladá fronta DNES

Petr Mareček

Naše dějiny, a jistě to není jen naše národní specialita –
stačí vzpomenout francouzskou revoluci či Napoleona, mají smysl pro černý
humor. Nejsme totiž daleko od momentu, kdy medaili za třetí odboj bude s pevným
stiskem pravice předávat taťka z bývalých lidových milicí, nebo dokonce
někdejší esenbák, machr přes pendreky, rozhánění a vodní děla.

Někdo holt kvůli svědomí nedělal kariéru, protože v zemi byl
nepřítel, statečnější zas dával najevo, že celý marxleninský podfuk prokoukl, a
někdo naopak sloužil do roztrhání těla, tu za funkci, tu za moře v Jugoslávii
nebo za telecí. Je smutný pohled, co i dnes dokážou bývalí pinglové, veksláci a
svazáci, ale ještě smutnější je, když od lidí jinak soudných slyšíme tu
prokletou větu, o níž na protější straně mluví Stanislav Penc: Za komunistů
bylo líp! Byl jsem tam třiadvacet let, o rok déle jsem v kapitalismu. Je sice,
jak říká Jiří Suchý, horší, ale jen než jsme čekali, měnit by chtěl snad jen
ten, kdo tvrdí, že Beatles, Sinatra, Cash i Šlitr stáli za starou belu, protože
nejlepší muzika je na televizi Šlágr.

Penc: Nejsem aktivista, jen se dívám na svět kritickýma očima

14.5.2014

Mladá fronta DNES

Michaela
Rambousková

Bojovník proti komunismu Stanislav Penc dostal od
Ministerstva obrany ocenění za třetí odboj.

Přijet na vyhlášení však odmítl „kvůli propojenosti armády s
minulým režimem“.

JIČÍN Platí za nejmladšího účastníka protikomunistického
odboje. V 80. letech ještě jako teenager aktivně vystupoval proti tehdejšímu
režimu a byl jedním ze svolavatelů Palachova týdne v lednu 1989, za což si
téměř dva měsíce odseděl ve vyšetřovací vazbě.

Stanislavu
Pencovi z Milkovic na Jičínsku udělilo Ministerstvo obrany
ocenění jako
účastníku třetího odboje. Ten se ale v
pondělí odmítl zúčastnit slavnostního
předání, podle něj především proto, že
českou armádu stále řídí zastánci
komunistického režimu. „Aktivitu, kterou jsem za
minulého režimu konal proti
tehdejšímu zřízení, jsem dělal dobrovolně a
s vědomím, že jde o nápravu
zkorumpovaného režimu vedeného bandou
ideologických lumpů. Obávám se, že
dnešní
papaláši jsou na tom dosti podobně. Velkým
příkladem je právě Ministerstvo
obrany, kde je řada vysokých funkcionářů
vyšetřována za korupci,
úplatkářství,
rozkrádání státního majetku a za
zneužívání svěřené moci,“ napsal
ministerským
úředníkům na vysvětlenou Penc.

Můžeme něco změnit

Sám
se o
politickou funkci Penc ucházel několikrát. Před osmi lety
kandidoval do
Poslanecké sněmovny za stranu Zelených, letos se bude na
Trutnovsku ucházet o
senátorské křeslo jako nezávislý. O
uznání účastníkem odboje a odporu
požádal
prý zejména proto, aby se jasně vymezil od
„dnešních samozvaných bojovníků
proti komunismu, kteří své hrdinství
projevují vesměs až po 17. listopadu
1989“. Součástí ocenění je i finanční
náhrada ve výši 100 tisíc korun. Té
se
Penc nevzdal, věnoval ji romské rodině, která žije
nedaleko jeho kozí farmy v Milkovicích.

„Rodina
léta ne vlastní vinou žije v tak neskutečně
neutěšených podmínkách, že až nelze
uvěřit, že je to státu, obci a občanským
sdružením, pobírajícím dotace na poli
sociálním, v podstatě skoro jedno,“
říká muž, který se do širokého
podvědomí dostal
například v roce 2005, kdy z pódia trutnovského
festivalu volal tehdejšímu
premiérovi Jiřímu Paroubkovi kvůli
brutálnímu zásahu policie na technoparty
CzechTek. Jeho telefonní číslo poté oznámil
nahlas. Paroubek na něj podal
stížnost pro možný přestupek, tu však soud v
Trutnově zamítl.

Aktivista Penc daroval stotisícovou náhradu Romům

14.5.2014 Právo

Vladislav
Prouza

Gesto za sto tisíc korun udělal nejmladší účastník třetího
odboje 44letý Stanislav Penc z Milkovic na Jičínsku.

Aktivista,
který v pondělí odmítl převzít z rukou ministra národní obrany Martina
Stropnického (ANO) osvědčení za aktivní odbojovou činnost proti komunismu,
věnuje celou finanční náhradu na opravu romského domu v sousední Libáni.

„Aktivitu
proti tehdejšímu zřízení jsem dělal s
vědomím, že jde o nápravu zkorumpovaného
režimu vedeného bandou ideologických lumpů.
Obávám se, že dnešní papaláši
jsou
na tom podobně. Příkladem je právě ministerstvo obrany,
kde je řada vysokých
funkcionářů vyšetřována za korupci,
úplatkářství a zneužívání
svěřené moci,“
vysvětluje Penc.

„Pan Penc
je svérázný člověk, jehož počin chápeme jako gesto. Osvědčení dostane poštou.
Armádu by podle něho museli vést pouze lidé studující po listopadu 1989, což
není z hlediska jejich zkušeností možné. Byli bychom asi světovou výjimkou,“
reagoval mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek.

„Věřím v
novou generaci nepoznamenanou totalitním režimem, která má už dnes potřebné
zkušenosti,“ kontruje Penc.

Peníze,
které obdržel jako finanční náhradu, věnuje na
obecně prospěšný projekt.
„Finanční náhradu 100 tisíc korun,
která náleží k ocenění, jsem věnoval na
udržení bydlení romské rodině nedaleko mého
bydliště. Rodina, nikoliv vlastní
vinou, léta žije v neskutečně neutěšených
podmínkách,“ pokračuje Penc.

Dům
v
dezolátním stavu, který obývala
romská rodina, koupil Penc před dvěma lety v
dražbě. „Jde o rodinu, s níž doposud nebyly
žádné problémy. Její členové
patří
v Libáni mezi starousedlíky,“ přiblížil
libáňský starosta Petr Soukup
(nezávislý).

Studii
přeměny zchátralého domu na lidský příbytek vypracoval architekt David Vávra.
Záměr pomoci chudé romské rodině alespoň k důstojnému obydlí našel po
počátečních rozpacích kladný ohlas u většiny zastupitelů Libáně.

„Donedávna
se o Pencově projektu mnoho nevědělo. Nyní, když existuje studie, jak by měl
dům vypadat, tak obec schválila prodej pozemku pod domem panu Pencovi, aby mohl
získat nezbytné dotace,“ konstatoval starosta Soukup.

Gestem
odmítnutí osobně převzít odbojářské osvědčení a stotisícovým vkladem do
romského domu chce Penc „vzedmout ustálenou hladinu české společnosti“. „Je to
nutné hlavně proto, aby lidé viděli, že nejsou sami,“ apeluje Penc.

Ti, co páchali bezpráví, především z řad policistů, prokurátorů a soudců, dodnes nebyli potrestáni!

13.5.2014

Anička
Vančová

Ministr pozval odbojáře, ten nejmladší ho poslal do háje

Nejmladší účastník tzv. III. odboje – tedy odporu proti
komunismu, Stanislav Penc, se zlobí. Dne 12. května měl z rukou ministra obrany
Martina Stropnického převzít osvědčení, pamětní dekret ministra obrany a odznak
účastníka odboje a odporu proti komunismu. Rozhodl se však, že se tohoto aktu
neúčastní, aby vyjádřil značnou nespokojnost s polistopadovým vývojem ve své
vlasti. Ti, co páchali bezpráví na občanech naší republiky, především z řad
policistů, prokurátorů a soudců, vesměs dodnes nebyli potrestání, shrnuje své
výhrady v prohlášení, které zaslal serveru KrajskéListy.cz.

I dvacet pět let po revoluci na vysokých postech v České
republice podle Pence působí lidé, kteří před listopadem 1989 pomáhali udržet
režim v chodu a mimo jiné vyjadřovali souhlas se sovětskou okupací
Československa.

Banda ideologických lumpů

„Aktivitu, kterou jsem za minulého
režimu konal proti
tehdejšímu zřízení, jsem dělal dobrovolně a
s vědomím, že jde o nápravu
zkorumpovaného režimu vedeného bandou
ideologických lumpů. Obávám se, že
dnešní
papaláši jsou na tom dosti podobně. Velkým
příkladem je právě Ministerstvo
obrany, kde je řada vysokých funkcionářů
vyšetřována za korupci,
úplatkářství,
rozkrádání státního majetku a za
zneužívání svěřené moci,“ upozorňuje
Penc.

Nelíbí se mu ani to, že vyřízení žádosti o uznání účasti ve
třetím odboji trvá neúnosně dlouho a dodnes nebyl učiněn žádný pokus o nápravu
v této věci. Nelibost vyjadřuje i nad tím, že řada dnešních odpůrců komunismu
začala svůj odpor vůči tomuto ideologickému učení projevovat až po roce 1989

Finanční náhradu 100 tisíc věnoval romské rodině

„Rozhodl jsem se udělat toto gesto s tím, že doufám, že se
někteří z novinářů či novinářek, případně politiků či političek, nad shora
popsaným zamyslí a začnou se zabývat podstatou věci, a ne předkládanou
propagandou, která se stálým opakováním
stává jakoby pravdou?“ pokračuje občanský aktivista.

K dokreslení celého obrazu
dodává, že finanční náhradu 100
tisíc korun, která mu jako účastníkovi
třetího odboje náležela, věnoval jedné
romské rodině v okolí svého bydliště na
udržení jejich bydlení. Tato rodina,
prý ne vlastní vinou, žije v tak nuzných
podmínkách, že je až zarážející, jak
je to státu, sociálním pracovníků i lidem z
neziskového sektoru v podstatě
jedno.

Stanislav Penc na archivním snímku

Navzdory všem popsaným špatným zkušenostem Penc na závěr
prohlašuje, že neztrácí naději. „I přes shora uvedené neklesám na mysli a věřím,
že se dá řada věcí v naší zemi změnit. Věřím v novou generaci nepoznamenanou
totalitním režimem a v pravdu, lásku a mír,“ uzavírá.

Odbojář Penc pro metál nepřišel

13.5.2014 Lidové
noviny

ONDŘEJ STRATILÍK

MILKOVICE/PRAHA Česká republika má
po včerejšku dalších 35
státem uznaných bojovníků proti komunismu.
Pamětní medaile jim předal ministr
obrany Martin Stropnický. Jedním z oceněných je i
aktivista Stanislav Penc. V
80. letech se mimo jiné podílel na
roznášení letáků, které
připomínaly výročí
Pražského jara a srpnové okupace.

Ze své kozí
farmy si ovšem včera pro vyznamenání nepřijel. „Mám pocit, že rozhodovací
proces trvá tak dlouho jen proto, aby ti lidi měli nějakou práci. Nevidím žádný
důvod, aby posuzování žádosti trvalo dva tři roky. Já jsem mladý, je tam však
spousta devadesátiletých, kteří si to ocenění zaslouží, ale nechtějí se s
ministerstvem hádat,“ kritizuje Penc pomalé uznávání odbojářů.

Jemu
samotnému prý ministerský úředník
nejdřív vystavil zamítavé stanovisko. A když
pak Penc podal námitky, k jeho překvapení jim
tentýž člověk vyhověl a své
původní rozhodnutí změnil.

I když Stanislav Penc pro uznání nedorazil, ministerstvo
obrany mu dekret a medaili dodá poštou. „Sto tisíc korun, které náleží k
ocenění, jsem věnoval na udržení bydlení romské rodině nedaleko od mého
bydliště,“ popisuje Penc.

Napravujeme to, tvrdí resort Ministerstvo obrany přes
negativní reakci tvrdí, že celý systém práce se žádostmi zrychlilo. Díky
přeorganizování příslušného odboru.

A zatímco
letos v únoru rozhodlo ve čtyřiceti případech, v březnu jich už napočítalo
šedesát. Podle ministra Stropnického se změnil přístup k práci. Dřív se prý
dokumenty zbytečně přeposílaly z jedné adresy na druhou, což trvalo týdny a
měsíce, a řada protikomunistických bojovníků se oficiálního poděkování
nedočkala. Protože mezitím umřela.

Zákon o
třetím odboji platí od 17. listopadu 2011. Zatím o uznání požádaly čtyři
tisícovky lidí. Osmina z nich už dekret, metál a peněžní kompenzaci získala, u
dalších osmi stovek případů úředníci ocenění zamítli.

Aktivista Penc odmítl osvědčení a dal sto tisíc na charitu

13.5.2014
novinky.cz

Vladislav Prouza

Gesto za sto tisíc korun udělal nejmladší prověřený účastník
třetího odboje 44letý Stanislav Penc z Milkovic na Jičínsku. Aktivista na
protest proti současným poměrům odmítl převzít z rukou ministra obrany Martina
Stropnického (ANO) osvědčení a odznak za aktivní odbojovou činnost proti
komunismu a celou finanční náhradu věnoval na charitu.

„Aktivitu proti tehdejšímu zřízení, jsem dělal s vědomím, že
jde o nápravu zkorumpovaného režimu vedeného bandou ideologických lumpů. Obávám
se, že dnešní papaláši jsou na tom podobně,“ uvedl Penc. Příkladem je podle něj
právě ministerstvo obrany, kde je řada vysokých funkcionářů vyšetřována za
korupci, úplatkářství a zneužívání svěřené moci.

„O uznání účastníka odboje a odporu jsem požádal zejména
proto, abych se jasně vymezil od dnešních tzv. bojovníků proti komunismu, kteří
své hrdinství projevují vesměs až po 17. listopadu 1989,“ řekl Penc.

Během vyřizování žádosti se podle svých slov setkal s
naprostou neprofesionalitou. Vyřizování trvalo podle jeho slov neúnosně dlouho.Peníze
dá na bydlení pro romskou rodinu

„Pan Penc je svérázný člověk, jehož počin chápeme jako
gesto. Osvědčení dostane poštou. Armádu by podle něho museli vést pouze lidé
studující po listopadu 1989, což není z hlediska jejich zkušeností možné. Byli
bychom asi světovou výjimkou,“ reagoval mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek.

Na výtku, že vyřízení žádosti trvá příliš dlouho Pejšek
odpověděl: „Chybou je, že příslušný zákon platí teprve dva roky a je nutné
prověřit okolo čtyř tisíc žádostí“.

Částku 100 tisíc korun, která
náleží k ocenění, věnuje Penc
na bydlení jedné romské rodině v Libáni.
„Jde o rodinu, s níž doposud nebyly
žádné problémy. Její členové
patří v Libáni mezi starousedlíky,“
přiblížil
libáňský starosta Petr Soukup (nezávislý).

Stanislav Penc: Armádu stále řídí komunisté, prospěcháři a podporovatelé okupace

13.5.2014
parlamentnilisty.cz

Prohlášení nejmladšího účastníka odboje a odporu proti
komunismu tzv. III. odboje.

Dne 12.
května bych se měl účastnit slavnostního předání osvědčení, pamětního dekretu
ministra obrany a odznaku účastníka odboje a odporu proti komunismu z rukou
ministra obrany ČR.

Na toto
setkání nepůjdu, a to z několika důvodů:

I přes shora uvedené neklesám na mysli a
věřím, že se dá řada věcí v naší zemi změnit. Věřím v novou generaci nepoznamenanou
totalitním režimem a v pravdu, lásku a mír.

Penc odmítl převzít medaili, vadí mu komunisté a bezpráví

12.5.2014

ECHO24.cz

NOVÉ 12. květen 2014

Někdejší disident Stanislav Penc se odmítl zúčastnit
slavnostního předání osvědčení účastníkovi III. odboje, které se konalo v
pondělí na ministerstvu obrany. Vadí mu bývalí komunisté v armádě, stejně jako
nepotrestání zločinů komunismu.

„Prohlášení nejmladšího účastníka odboje a odporu proti
komunismu tzv. III. odboje.

Dne 12. května bych se měl účastnit slavnostního předání
osvědčení, pamětního dekretu ministra obrany a odznaku účastníka odboje a
odporu proti komunismu z rukou ministra obrany ČR.

Na toto setkání nepůjdu, a to z několika důvodů:

1. I 25 let po pádu komunismu řídí Českou armádu, a nejen
tu, tehdejší zastánci komunistického režimu, prospěcháři a podporovatelé
okupace našeho státu vojsky tehdejšího Sovětského svazu.

2. Ti, co páchali bezpráví na
občanech naší republiky,
především z řad policistů, prokurátorů a soudců,
vesměs dodnes nebyli
potrestání. Navíc velká část z nich
pobírá nebo do své smrti pobírala
vysoké
odslužné a důchody. Na druhou stranu velká část
odpůrců komunistického režimu
žila a žije v nuzných podmínkách. Novodobé
dějiny jsou se státní podporou
popisovány a připomínány vesměs v duchu,
kterému nastupující generace nerozumí
a pamětníci nevěří.

3. Aktivitu, kterou jsem za minulého režimu konal proti
tehdejšímu zřízení, jsem dělal dobrovolně a s vědomím, že jde o nápravu
zkorumpovaného režimu vedeného bandou ideologických lumpů. Obávám se, že dnešní
papaláši jsou na tom dosti podobně. Velkým příkladem je právě Ministerstvo
obrany, kde je řada vysokých funkcionářů vyšetřována za korupci, úplatkářství,
rozkrádání státního majetku a za zneužívání svěřené moci.

4. Během vyřizování mé žádosti o uznání účastníka III.
odboje jsem se setkal s naprostou neprofesionalitou těch, co toto právě mají na
starosti. Narazil jsem na celou řadu věcí, proč vyřizování trvá tak neúnosně
dlouho. Nic z toho nebylo řádně napraveno a neutěšený stav nadále trvá.

5. O uznání účastníka odboje a odporu jsem požádal zejména
proto, abych se jasně vymezil od dnešních tzv. bojovníků proti komunismu, kteří
své hrdinství projevují vesměs až po 17. listopadu 1989.

Rozhodl jsem se udělat toto gesto s tím, že doufám, že se
někteří z novinářů či novinářek, případně politiků či političek, nad shora
popsaném zamyslí a začnou se zabývat podstatou věci, a ne předkládanou
propagandou, která se stálým opakováním stává jakoby pravdou.

Upozorňuji, že finanční náhradu 100 tisíc Kč, která náleží k
ocenění, jsem věnoval na udržení bydlení trvale usídlené romské rodině nedaleko
od mého bydliště. Rodina léta žije ne vlastní vinou v tak neskutečně
neutěšených podmínkách, že až nelze uvěřit, že je to v podstatě státu, obci a
občanským sdružením, pobírajícím subvence a dotace na poli sociálním, skoro
jedno.

I přes shora uvedené neklesám na mysli a věřím, že se dá
řada věcí v naší zemi změnit. Věřím v novou generaci nepoznamenanou totalitním
režimem a v pravdu, lásku a mír.“

Štvou mě poměry, napsal Penc a nepřevzal si odbojářský odznak. Peníze dal Romům

12.5.2014

lidovky.cz

Marie Valentová, ČTK

Třicet pět odbojářů si mělo v pondělí přijít převzít
osvědčení o svém boji proti komunismu z rukou ministra obrany Martina
Stropnického. Aktivista Stanislav Penc však účast odmítl. A přidal pět důvodů,
proč setkání bojkotoval. Mimo jiné totiž podle něj ministerstvo obrany slouží
jako příklad špatných poměrů v zemi.

Za ukrývání lidí
pronásledovaných komunistickým režimem,
šíření protirežimních materiálů nebo
převádění komunistům nepohodlných osob
přes hranice ocenil ministr obrany Martin Stropnický (ANO)
dalších 35 lidí.
Všichni si měli odnést zakzvané osvědčení o
účasti ve třetím odboji.

Mezi oceněnými byl i aktivista Penc – jako nejmladší
účastník odboje a odporu proti komunismu III. odboje. Na protest proti
současným poměrům v Česku si však osvědčení a odznak odbojáře převzít nepřišel.

Podle Pence samotné Ministerstvo obrany
znázorňuje, že s
pádem komunismu nepřišla pozitivní změna a
dnešní papaláše srovnává s
těmi
komunistickými.´“Ti, co páchali
bezpráví na občanech naší republiky,
především z řad policistů, prokurátorů a soudců,
vesměs dodnes nebyli
potrestání. Navíc velká část z nich
pobírá nebo do své smrti pobírala
vysoké
odslužné a důchody,“ napsal Penc v
prohlášení, které přišlo do redakce
serveru Lidovky.cz. Penc také říká, že už při
podávání žádosti o uznání
účastníka III. odboje se setkal s nefunkčností a
neochotou úřadů, které špatný
stav země potvrzují. Obnos 100 tisíc Kč, který
obdržel s osvědčením, daroval
romské rodině.

Celkem už český stát uznal zásluhy z třetího odboje více než
500 odvážným z let 1948 až 1989, 64 z nich získalo statut válečného veterána.

Aktivista Penc odmítl převzít ocenění za účast ve třetím odboji

12.5.2014

iDNES.cz

Věra Žilková

Aktivista Stanislav Penc odmítl převzít ocenění za účast ve
třetím odboji z rukou ministra obrany Martina Stropnického. Odůvodnil to tím,
že podle něj ve vysokých funkcích i dnes zůstávají zastánci komunistického
režimu a tehdejší pachatelé bezpráví dosud nebyli odsouzeni.

Penc o osvědčení o účasti v protikomunistickém odboji sám
žádal, podle svých slov se chtěl vymezit proti „tzv. bojovníků proti
komunismu, kteří své hrdinství projevují vesměs až po 17. listopadu 1989“.

Na slavnostní předání, kde měl od ministra obrany převzít osvědčení
a odznak, ale přijít odmítl. Jako důvod uvedl to, že se řada dnešních politiků
a úředníků chová podobně jako jejich předchůdci před rokem 1989.

„Velkým příkladem je právě
Ministerstvo obrany, kde je
řada vysokých funkcionářů vyšetřována za
korupci, úplatkářství,
rozkrádání
státního majetku a za zneužívání
svěřené moci,“ uvedl Penc v tiskovém
prohlášení s tím, že se při
vyřizování své žádosti setkal s řadou
problémů.

Armádu ČR podle něj řídí „tehdejší zastánci
komunistického režimu, prospěcháři a podporovatelé okupace našeho státu vojsky
tehdejšího Sovětského svazu“.

Ti, kdo za minulého režimu páchali bezpráví – zejména
policisté, prokurátoři a soudci – podle Pence vesměs dodnes nebyli potrestáni,
často přitom pobírají vysoké důchody a odslužné. „Na druhou stranu velká
část odpůrců komunistického režimu žila a žije v nuzných podmínkách,“
tvrdí Penc.

„Pan Penc je svérázná osobnost a vlastně jsme ani nic
jiného nečekali,“ reagoval na Pencovo prohlášení mluvčí ministerstva Jan
Pejšek.

Penc se sice odmítl zúčastnit slavnostního předání,
osvědčení nicméně dostal i s finanční náhradou ve výši 100 tisíc korun. Tu Penc
podle svých slov věnoval romské rodině, která žije nedaleko něj. „Rodina
léta žije ne vlastní vinou v tak neskutečně neutěšených podmínkách, že až nelze
uvěřit, že je to v podstatě státu, obci a občanským sdružením, pobírajícím
subvence a dotace na poli sociálním, skoro jedno,“ stěžuje si aktivista.
Stropnický kritizuje dřívější práci komise

Ministr obrany Stropnický v pondělí
za účast ve třetím
odboji ocenil celkem 35 lidí, kteří v letech t 1948 až
1989 ukrývali
pronásledované, šířili protirežimní
materiály nebo převáděli komunistickému
režimu nepohodlné lidi přes hranice. Česká republika už
takto uznala zásluhy
více než 500 lidí, 64 z nich získalo statut
válečného veterána.

Za necelé tři roky platnosti zákona o účastnících odboje a
odporu proti komunismu, který umožnil morálně i finančně ocenit bojovníky proti
totalitnímu režimu v Československu, požádalo o uznání účasti v třetím odboji
požádalo přes čtyři tisíce lidí. V 515 případech pracovníci ministerstva
osvědčení schválili, více než 800 žádostí naopak zamítli a přes 200 jich
zastavili. Zatím tak rozhodli ve zhruba 1500 případech.

Stropnický po nástupu do funkce do čela odboru, který se
žádostmi zabývá jmenoval vojenského historika Eduarda Stehlíka, jemuž se podle
ministra podařilo množství vyřízených žádostí téměř zdvojnásobit. „Ani to
nebylo nasazením více lidí, ale změnou přístupu,“ uvedl Stropnický, podle
něhož dřívější práce „vykazovala známky nevůle“.

Neúspěšní žadatelé se pak mohou ještě obrátit na speciální
etickou komisi, která případ přezkoumá.

Sobotka a Zaorálek kašlou na milion mrtvých Tibeťanů

11.5.2014
prvnizpravy.cz

Vaření zaživa,
znásilňování žen a dívek,
uřezávání rtů,
čtvrcení koňmi, stahování z kůže,
vytrhávání očí… To je jen nepatrný
výčet
zvěrstev, kterým byli a jsou vystavováni podle
doložených svědectví občané
suverénního státu Tibet, který od roku 1950
okupuje Čína.

Následkem okupace doposud přišlo o život 1 200 000 Tibeťanů.
Tak hovoří všeobecně známá a doložená fakta.

Sobotka a Zaorálek zahodili odkaz Václava Havla

Kvůli porušování lidských práv v Tibetu odmítal spolupráci s
čínským režimem zesnulý prezident Václav Havel, který svým postojem získal
České republice respekt po celém světě. V uplynulých dnech, ale šokoval mnoho
občanů premiér Bohuslav Sobotka a ministr zahraničních věcí Zaorálek, kteří
změnili dosavadní směr české zahraniční politiky o sto procent..

Lubomír Zaorálek: Rusko na Krymu porušuje mezinárodní právo

Překvapený Penc

Tato ostrá změna kurzu zahraniční politiky ČR přivedla
známého aktivistu v oblasti lidských práv Stanislava Pence k rozhodnutí, že
nebude usilovat o schůzku s členem Sobotkovy vlády Jiřím Dientsbierem, který má
v kabinetu na starost oblast lidských práv. „K takovémuto závěru jsem
dospěl, i přestože jsem se s ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti
legislativu chtěl sejít již od jeho jmenování do ministerské funkce. Názor jsem
změnil na základě neskutečna ve změně principiální zahraniční politiky vůči
komunistickému čínskému režimu,“ píše Penc ve své glose.

„Předseda vlády Sobotka a ministr
zahraničních věcí
Zaorálek jasně předvedli, jak vypadá v reálu
podlomeni charakteru a sehnuti zad
za mrzký peníz zakázek s režimem,jenž vězní
vlastí občany za jiný názor, upírá
národnostním menšinám právo na
sebeurčení a v neskutečných životních
podmínkách
zaměstnává i děti,“ dodal aktivista.

Záveň uvedl, že setkat se s ministrem Dienstbierem chtěl v
souvislosti s problematikou sociálního bydlení a vyloučených lokalit.
„Hodlal jsem ho informovat o tom, jak na konkrétní případy reaguje nejen
statní správa a samospráva, ale i občanská sdružení a iniciativy, kteří
deklarují zájem v této oblasti,“ konstatoval aktivista.

„Ovšem na základě toho, že se Jiří Dienstbier ml. nebyl
ochoten zastat lidských práv v Číně a Tibetu, že se nevyhranil vůči
populistické a bezpáteřní změně zahraniční politiky v oblasti lidských práv
našeho státu,a že si v této souvislosti nevzpomněl na tisíce mrtvých a
zmasakrovaných studentů z roku 1989 z náměstí nebeského klidu v Pekingu,
mně jasně vede k tomu, že když jsou
ministrovi lidská práva v zahraničí cizí budou mu zjevně i v Čechách,“ ukončil
Stanislav Penc.

Okupace Tibetu

Je odhadováno, že asi 1 200 000 Tibeťanů přišlo o život od
roku 1950 v důsledku čínské invaze a okupace. Přes 400 000 lidí zemřelo v boji
nebo během povstání, dalších 300 000 zahynulo hladem, 150 000 zemřelo ve vězení
a v koncentračních táborech. Nejméně 150 000 lidí bylo popravano a asi 100 000
zemřelo mučením.

Počet mrtvých znázorňoval, podle tibetských údajů, asi jednu
šestinu populace, což bylo asi 6 miliónů před rokem 1950. Čínské odhady počtu
populace jsou okolo 4,5 miliónů, což možná znázorňuje, že čtvrtina populace
byla vyhlazena. Některé tibetské skupiny přežily hlavní nápor plánovitého
vraždění.

Byla to skupina Goloks R Amdo provincie,
severovýchodní
Tibet, v počtu 120 000, nyní 5000. Okolo 120 000 Tibeťanů bylo
zabito
bezprostředně po více než padesáti hlavních
povstáních od roku 1959.
Vyšetřovací komise jmenována
Mezinárodní právnickou komisí,
nevládní organizace
s poradním postavením kategorie B, Ekonomická a
sociální rada OSN zveřejnila
dvě šokující zprávy roku 1959 a 1960.

Komise se nekompromisně staví k vyvraždění národů v Tibetu a
tvrdí, že Čína se pokoušela zničit tibetské náboženství, etnickou a rasovou
skupinu vražděním a způsobováním tělesné a duševní újmy obyvatelům Tibetu.
Takto bylo popsáno vyvraždění národů svým záměrem i skutečností.

Zpráva dodává, že by bylo těžké najít jiný případ, kde by se
objevovalo tak soustavné potlačení lidské
důstojnosti. Mezinárodní komise byla schopna dokázat všech šestnáct bodů
Všeobecné deklarace lidských práv, která byla porušena v Tibetu.

Sej konopí – legálně

11.4.2014

parlamentnilisty.cz

Martin Šmída

Mohl bych říct, že konopí je rostlina jako každá jiná a když
není důvod zakazovat kopretinu nebo kopřivu, není důvod zakazovat konopí.

Jenže konopí není rostlina jako
každá jiná. Konopí je
vyjímečné. Lidstvo ji po staletí hojně
využívalo v nejrůznějších oblastech
(konopné lano, konopný papír, na kterém je
napsána Americká ústava, konopný
olej, o kterém se píše už v Bibli, a spousta
dalších). Konopí najdeme v českých
a moravských lidových písních (Když jsem
já konopě močila; Rostó rostó rostó
konopě za cestó, a spousta dalších). Naše
babičky a dnes už nejen ony používají
konopné masti, které mají prokazatelné
léčivé účinky.

Není to tak dávno, co bylo
konopí ( Marihuana) označeno za
drogu a zakázáno. Nastartovala se náročná a
především velmi drahá mašinerie pod
záminkou války proti drogám.
Pěstování konopí je najednou
kriminalizováno
(Dušan Dvořák by mohl vyprávět), uživatelé
postihováni (Stanislav Penc by mohl
vyprávět) a dokonce i neškodný vtip o marihuaně
může nadělat trable s policií
(J.X. Doležal by mohl vyprávět).Dnes už víme, že ona
„válka proti
drogám“ absolutně selhala a doplácí na ni mnohdy
ti, kteří nic špatného
nedělají.

Kdyby se peníze vynaložené na
nefungující a drahý boj proti
drogám investovaly do objektivní informovanosti,
věřím, že bychom dosáhli
lepších výsledků, než máme nyní.
Česká republika v drogových statistikách
„vyniká“. Mnoho mladistvých má zkušenosti s
různými drogami, aniž by
měli informace o jejich složení či účincích,
pij&iacutiacute; pravidelně alkohol, jsou
závislí na nikotinu. Nezletilí se
dostávají k alkoholu velmi brzy, často z
rukou rodičů či příbuzných. Záhy se začnou o
víkendech opíjet do němoty. Nejde
se tvářit, že alkohol je vpohodě, ale „tráva“ je
zlá droga, která ničí
zdraví a životy lidí. Často je to přesně naopak.

Osobně nevidím nic špatného na tom, aby si dospělý člověk
dal jednou za čas „špeka“ (jointa) tak, jak si může dát cigaretu,
alkohol nebo kávu.

Jsem pro, aby se dospělý člověk mohl sám rozhodnout, jakým
způsobem bude relaxovat nebo se bavit.

Piráti nabízejí zrušení černého trhu s drogami tak, že na
něj posvítí. Stát by kontroloval distributory i složení a dával by pravdivé a
kompletní informace. Zároveň by dále postihoval distribuci mladistvým a dětem a
nadále potíral řízení pod vlivem alkoholu a omamných a psychotropních látek.

Každý by měl právo vypěstovat si pár kytek pro vlastní
potřebu, tak jak si dnes může uvařit pivo, vypálit slivovici nebo vylisovat
víno na burčák.

Zkrátka dospělý, ať si sám rozhodne,zda si občas dá pivo,
kafe a cigára, sklenku vína nebo „pár tahů z trávy“.

Prosím tedy všechny: Neberte drogy, neberte dospělým jejich
drogy.

Odbojář Penc: Cibulka byl statečný člověk, ale neustál tlak a zbláznil se

5.3.2014

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

JINÝMA OČIMA Čtvery odbory, výkony
pod psa, propaganda
příživníků a bývalých svazáků. Tak
líčí práci bývalých, ale i
některých
současných zaměstnanců Ústavu pro studium
totalitních režimů bývalý disident
Stanislav Penc, jenž se stal, nyní i na papíře, asi
nejmladším účastníkem
odboje proti komunismu. Současné vedení
protitotalitního ústavu naopak hodnotí
pozitivně.

“O
potvrzení účasti v třetím odboji jsem si zažádal kvůli dvěma osobám. Kvůli
oběti komunistického režimu Naděždě Kavalírové, která si mě několikrát vzala do
úst. Chápu, že tento režim byl strašný také kvůli tomu, že byl schopen zavřít i
lidi loajální režimu, jímž byla. Žila totiž s komunistickým právníkem, co dělal
na ministerstvu spravedlnosti. Odbojem proti komunismu se nezabývala. Stejně i
Pavel Žáček byl nomenklaturní kádr v osmdesátých letech, a kdyby nedošlo k
převratu, vstoupí do komunistické strany a dělal by kariéru,“ podotýká pro
ParlamentníListy.cz Stanislav Penc. Nedávno získal osvědčení, že byl účastníkem
odboje a odporu proti komunismu.

O zklamání
z obrany

Ostatně
s
bývalým ředitelem Ústavu pro studium
totalitních režimů (ÚSTR) Žáčkem a
předsedkyní Konfederace politických vězňů České
republiky Kavalírovou vede Penc
občas vypjatou polemiku dlouhá léta. Ani jeden z nich se
však k nařčení pro
ParlamentníListy.cz nikdy nevyjádřil.
Zažádáním o osvědčení
účastníka třetího
odboje chtěl navíc, jak sám říká, prověřit
práci odboru pro válečné veterány
ministerstva obrany, který ve spolupráci s Archivem
bezpečnostních složek
(ABS), popřípadě i s ÚSTR a dalšími
vědeckými institucemi, dokument vydává. A
byl prý velmi zklamán.

“Zjistil
jsem, že je to velice tristní. Na institutu ministerstva obrany
dělají lidé, co
se v novodobých dějinách vůbec nevyznají. To je
pro mě velkým zklamáním. Časové
prodlení, které se při tom nabírá, je
způsobeno tím, že si ti lidé nedokáží
rozložit práci. Nejprve vyzvou ABS, a když jim po několika
měsících odpoví,
vyzvou další instituci, čímž se vše
prodlužuje. Normálně uvažující člověk, a
nemusí mít ani vzdělání, by vyzval
všechny spolupracující instituce najednou a
během krátké doby, i kdyby trvala tři měsíce, se
mu všechny informace
shromáždí. Následně je může zpracovat. Já
jsem s největší pravděpodobností
nejmladší. Nicméně si vezměte, že ty
žádosti podávají lidé, kterým je
osmdesát
až devadesát let. Kvůli věku se někteří z nich
dobrozdání nemusí dožít. Jde o
ukázku, jak na odboru dělá nespočet lidí, co se
tam hezky živí a vše
prodlužují. Kdybyste si rozložil práci stejně jako oni,
tak byste redaktorem
nebyl ani dva dny. To by vás rovnou vyhodili,“ sdělil.

O
odborářích v ÚSTR

Sdělovací
prostředky podle něj nejsou schopné informovat o dění v ÚSTR pravdivě. “Bývalá
Rada ÚSTR jednala naprosto nedemokraticky, ale nikomu to nevadilo. Byl v ní
třeba dnešní předseda ODS Petr Fiala a Rada byla velmi uzavřená. Její zápisy
nebyly zveřejňované. Když jsem požádal o nahrávky, byly smazány a sami si to
odhlasovali. Když se Rada obměnila, hned zveřejnila svá jednání všem a dělá to
tak pořád. Chlapci a děvčata z SSM současnému vedení ÚSTR vyčítají, že
zaměstnává komunisty. Myslí tím třeba historika Viléma Prečana. Člověka, co
odtud emigroval po roce 1968. V rámci KSČ byl v šedesátých letech v historické
komisi, která zveřejnila Černou knihu komunismu a umožnila rehabilitaci lidí z
padesátých let. Založil dokumentační středisko v zahraničí. Po revoluci založil
Ústav soudobých dějin při AVČR, který pracuje dodnes a kvalitněji než ÚSTR. Tak
nevím,co mu vyčítají,“ podotýká Penc.

Jako
badatel prý v současnosti, na rozdíl od minulého
vedení ÚSTR, nemá problémy se
dostat během krátké doby k různým
materiálům. “Teď jsem začal studovat
materiály týkající se undergroundu. A co
týden dostávám pětadvacet svazků buď v
elektronické či papírové podobě. Dříiacute;ve jsem
se k nim dostal až po dvou, třech
měsících. Jako badatel jsem spokojený. Komunikace
s vedením probíhá dobře.
Neříkám, že je vše v pořádku, ale
brzdí to tam starý kádry. Jsou tam
například
čtyři odborové svazy, což nemá ani Škodovka
Mladá Boleslav. Každý lempl si tam
založí odbory, protože zde platí zákony, že
odborář nemůže být vyhozen z práce.
Tahle parta příživníků ale nevykoná skoro
žádnou práci. Třeba Pavel Žáček byl v
ÚSTR veden jako ředitel i jako badatel. Měl na starosti
strukturu státní
bezpečnosti. Pět let za to bral peníze a o struktuře
státní bezpečnosti se i
dnes houby dozvíme. František Stárek Čuňas napsal
o undergroundu třeba knihu
Baráky. Souostroví svobody. S historií ale
nemá nic společného, jde o vyprávění
lidí. To je samozřejmě zajímavé, ale nejde o
vědeckou publikaci. Vznikla údajně
za osm let práce. A když to někdo řekne nahlas, tak je označen
za komunistu,
který zamezuje bádání. A všichni
novináři na to kývají,“
podotýká. Ostatně ani
František Stárek Čuňas oslovení
ParlamentníchListů.cz k rozhovoru nevyslyšel.

O
peripetiích s ÚDV

Na Úřad
dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) dokonce podal stížnost. “Nyní
je to na Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS). I na ÚDV pracoval
Pavel Žáček a vyvezl některé svazky do USA. Zeptal jsem se ÚDV na ztracené věci
a co udělali s mým podnětem po pěti letech. Oni mě chtěli vyslýchat kvůli
témuž. Přestože jsem se z výslechu omluvil, požádali policii v Kopidlně, aby mě
zadržela. Druhý den sem poslali policejní patrolu z Prahy. V Kopidlnu jsem pak
podal vysvětlení a rovnou i stížnost na GIBS, kde se to řeší. Doufám, že je
potrestají. A takhle se tady vypořádáváme s minulostí,“ stěžuje si pro
ParlamentníListy.cz.

Penc
zveřejnil databázi EZO, tedy evidence zájmových
osob, asi 770 tisíc jmen lidí,
o které měla komunistická moc zájem.
Nicméně srovnávání s Cibulkovými
seznamy
odmítá. “Cibulka zveřejnil databázi, co byla
vytvořena pro parlamentní komisi
vyšetřování událostí 17. listopadu,
kterou okleštil o maminku a pár kamarádů.
Místo toho, aby věcně argumentoval, tak se z toho
zbláznil. Nechci být spojován
s Petrem Cibulkou. Na rozdíl od něj si nemyslím, že by se
záznamy měly brát
doslova, protože StB byla zločineckou organizací. Cibulky mi je
líto, protože
si odseděl spoustu let v kriminále, byl to statečný a
skvělý člověk, ale
zbláznil se. Neustál ten tlak,“
podotýká Stanislav Penc, jenž se nyní může
vytasit osvědčením, že byl účastníkem odboje a
odporu proti komunismu. V roce
1988 byl trestně stíhán za distribuci letáků na
připomenutí dvacátého výročí
okupace Československa a v lednu 1989 byl spolu s dalšími
disidenty zatčen a
odsouzen za položení květin k soše svatého
Václava v Praze k uctění památky
Jana Palacha.

Penc se zajímal o činnost policie v kauze Placák. Ta ho chtěla předvést

7.2.2014

Lidovky.cz

Ondřej Golis

Aktivista Stanislav Penc si stěžuje na postup
policie.
Vyšetřovatelé z Úřadu dokumentování
a vyšetřování komunismu se ho prý zbytečně
snažili předvolat po tom, co se opakovaně zajímal o jejich
činnost. Když odmítl,
přijeli si pro něj až domů. Výslech se měl týkat
případu disidenta Petra
Placáka.

Když v roce 2010 Penc vypovídal kvůli
zmlácení Placáka
příslušníky StB z roku 1989 na Úřadu
dokumentování a vyšetřování zločinů
komunismu (ÚDV), předal policistům 20 spisových značek
vyšetřovacích spisů
vojenských prokuratur. „Dal jsem jim podnět, aby staré
případy prošetřili.
Je tam totiž celá řada výpovědí a věcí
týkajících se estébáků z
Placákovy
kauzy,“ řekl serveru Lidovky.cz.

Když se ale nic nedělo, začal se aktivista zajímat o to, jak
policisté se spisovými značkami naložili. „Oni odepsali, že jde o případy
zahájené po revoluci a ÚDV se tím proto nemůže zabývat,“ diví se dodnes
Penc.

Petr Placák

Podruhé se o vývoj v případech zajímal na začátku roku.
Místo odpovědi dostal výzvu, aby se dostavil k výslechu. „Ale věc je přece
pravomocně odsouzená, tak jsem jim zavolal, jestli se nezbláznili. O den
později mi přišlo předvolání na výslech, který měl být ve čtvrtek. Prý jsem měl
objasnit, jaké osoby byly stíhány pod spisovými značkami, což logicky nemohu
vědět. To jsem chtěl zjistit já od nich,“ popisuje Penc absurdní situaci.

Nakonec se rozhodl, že na výslech nepůjde, protože
kriminalistům nemá co sdělit. Jenže policie si pro něj přijela. „Měl se
konat ve čtvrtek ve 14 hodin, ve 14:10 k nám domů 110 kilometrů od Prahy
přijela policie z Kopidlna na základě podnětu z ÚDV, aby mě zajistili a
předvedli,“ upozorňuje Penc. V tu dobu ale nebyl doma, zprávu mu
telefonovala manželka.

Policie prý na aktivistu tlačí kvůli tomu, že se zajímá o
činnost ÚDV. „Z mého pohledu je to proto, že jim volám a ‚prudím‘ je tím,
že se ptám, co dělají. Proto se rozhodli, že mě taky ‚zaprudí‘,“ myslí si.

Soud potrestal tři estébáky, kteří v červnu 1989 do
křivoklátských lesů odvezli disidenta Petra Placáka, kde ho následně zbili

Proti policejnímu postupu se hodlá
bránit.
„Dozorujícímu státnímu zástupci v
Placákově případu vše sdělím. Podám
stížnost na Generální inspekci
bezpečnostních sborů kvůli nečinnosti, ale i
kvůli mému předvedení. Také požádám
ÚDV, co za 15 let činnosti udělalo. Oni
téměř vše odložili. A když se někdo ptá, tak jsou
schopni ho šikanovat, možná
mu dají pokutu a možná ho zavřou,“ zlobí se.

Rozsudek v kauze Placáka padl v roce 2012 . Tři estébáky
odsoudil Obvodní soud pro Prahu 7 za to, že disidenta v červnu 1989 odvezli do
lesů na Křivoklátsku, kde ho zbili. Antonín Prchal dostal od Obvodního soudu
pro Prahu 7 1,5 roku a Ladislav Irovský rok nepodmíněně, Petr Vrbický vyvázl s
dvěma roky podmíněně. Proti rozsudku všichni podali stížnost.

Policie mě šikanuje kvůli kauze Placák, stěžuje si aktivista Penc

6.2.2014

Lidovky.cz

Ondřej Golis

Aktivista Stanislav Penc si stěžuje na
policejní šikanu.
Vyšetřovatelé z Úřadu dokumentování
a vyšetřování komunismu se ho prý zbytečně
snažili předvolat po tom, co se opakovaně zajímal o jejich
činnost. Když
odmítl, přijeli si pro něj až domů. Výslech se měl
týkat případu disidenta
Petra Placáka.

Petr Placák

Nakonec se rozhodl, že na výslech nepůjde, protože kriminalistům
nemá co sdělit. Jenže policie si pro něj přijela. „Měl se konat ve čtvrtek
ve 14 hodin, ve 14:10 k nám domů 110 kilometrů od Prahy přijela policie z
Kopidlna na základě podnětu z ÚDV, aby mě zajistili a předvedli,“
upozorňuje Penc. V tu dobu ale nebyl doma, zprávu mu telefonovala manželka.

Chování policie považuje aktivista za šikanu kvůli tomu, že
se zajímá o činnost ÚDV. „Z mého pohledu je to proto, že jim volám a
‚prudím‘ je tím, že se ptám, co dělají. Proto se rozhodli, že mě taky
‚zaprudí‘,“ myslí si.

Soud potrestal tři estébáky, kteří v červnu 1989 do
křivoklátských lesů odvezli disidenta Petra Placáka, kde ho následně zbili

Proti policejnímu postupu se hodlá
bránit.
„Dozorujícímu státnímu zástupci v
Placákově případu vše sdělím. Podám
stížnost
na Generální inspekci bezpečnostních sborů kvůli
nečinnosti, ale i kvůli mému
předvedení. Také požádám ÚDV, co za
15 let činnosti udělalo. Oni téměř vše
odložili. A když se někdo ptá, tak jsou schopni ho
šikanovat, možná mu dají
pokutu a možná ho zavřou,“ zlobí se.

SPOLEČNOST: Vítězové a poražení palachiády

17.1.2014

Neviditelný pes

Zbyněk Petráček

Fakt, že 25. výročí Palachova týdne časově provází utváření
nové vlády, je symbolický i užitečný zároveň. Chtě nechtě sugeruje otázku: kdo
je vítězem a kdo poraženým čtvrtstoletí po událostech, jež předznamenaly pád
komunismu v Československu?

Výročí si připomínáme v době, kdy pro vládní elity už není
pád komunismu životní satisfakcí

Až do loňska se všechny
polistopadové vlády – ať pravicové
či levicové, ať uctívané či
vysmívané, ať úspěšné či
neúspěšné – opíraly o
„sametovou revoluci“ a vývoj, který odstartovala.
Opíraly se o
osobnosti, pro které byl ten vývoj životní
satisfakcí. O osobnosti, které by
bez pádu komunismu zůstaly v disentu, v „šedé
zóně“ či v nejlepším
případě na spodních stupíncích
systému.

Teď je to jinak. Dílem kvůli generačnímu posunu, ale dílem i
kvůli posunu společenskému. Vláda – ať už ta v demisi či ta ve stavu zrodu – se
opírá o osobnosti, které buď byly příliš mladé na to, aby se mohly za komunismu
profilovat, či o takové, které by dělaly kariéru i bez pádu Jakešova režimu. Ne
že by takové v dřívějších vládách neexistovaly, nebyly ale jejich pilíři. Teď
je to spíše naopak: nositelem jediného jména, které evokuje revoluci roku 1989,
je Jiří Dienstbier. A ten ještě nemá svou vládní účast jistou.

I z tohoto pohledu se ohlížejme za Palachovým týdnem. Kde
dnes najdeme jeho vítěze a poražené? Jde samozřejmě o to, v kom vidíme vítěze a
v kom poražené. Zda v těch, kteří před 25 lety zkusili probudit společnost,
nebo v těch, kteří fandili pořádku a klidu pro práci. Člověk se neubrání dojmu,
že teď jsou na koni spíše ti druzí – soudě už podle toho, jak se ve vládním
establishmentu prosazují někdejší normalizační komunisté, aniž by to
společensky vadilo.

Proti normalizačním komunistům

Palachiáda byla společenským
průlomem, ale nespadla z
Měsíce. Je užitečné připomínat, že první
masovou protirežimní demonstraci
uspořádalo Nezávislé mírové
sdružení 21. srpna 1988. A stejně tak je férové
přiznat, že k té přelomové akci se
„oficiální“ Charta 77 nehlásila,
přesněji řečeno vůbec k ničemu nevyzvala.

Posun Palachova týdne spočíval
přinejmenším ve dvou věcech.
Jednak v tom, že k akci vyzvala široká
škála opozičních skupin – od Charty 77
přes České děti, Nezávislé mírové
sdružení, Mírový klub Johna Lennona po
Společnost přátel USA. Už to nebyli jen tradiční
„odpadlíci a
rozvraceči“, úzký kruh disidentů. Ahlavně v tom, že vůbec
poprvé se
demonstrovalo po celý týden. Už to nebyly jen
jednorázové akce (k 21. srpnu,
28. říjnu či 10. prosinci), ale ukázka
širšího potenciálu – řekněme
potenciálu
příštího vítěze.

K pozdějšímu vítězství opozice ale nechtěně přispěl i
samotný režim. I když necháme konspirační úvahy (nestála za tím
„progresivní“ část StB?) stranou, zůstávají některé spekulativní
otázky: proč ve středu 18. ledna policie nezasáhla? A hlavně: proč byl nejenom
zatčen, ale i odsouzen i Václav Havel? To byl přelomový bod, který povzbudil
širší solidaritu i u těch, kteří sice režim nesnášeli, ale pravidelně se
objevovali na obrazovkách režimní televize. I oni pak podepisovali protestní
petice.

Jinými slovy: kdyby komunistický režim Václava Havla po pár
dnech vazby pustil a těmméně známým opozičníkům by to řádně „osolil“,
tak by se široká solidarita i od celebritních osobností asi nezdvihla.

Pro názornost: 16. ledna bylo při kladení květin zatčeno
čtrnáct lidí: Stanislav Penc, Jana Petrová, Alexandr Vondra, Jana Sternová,
David Němec, Josef Žáček, Marek Ptáček, Dana Němcová, Václav Kratochvíl, Otakar
Veverka, Jitka Vavříková, Petr Placák, Jiří Fiala a Václav Havel (tedy podle
tehdejší ČTK, podle webu Ústavu pro studium totalitních režimů bylo zatčených
celkem šestnáct). Ruku na srdce, kdyby tam nebylo Havlovo již slavné jméno,
mohlo by jakékoliv z těch ostatních vyvolat tak širokou a celebritní
solidaritu? Při vší úctě k těm osobnostem asi těžko.

Ale to jsou jen spekulace. Faktem
zůstává, že teprve leden
1989 oživil původní ideu samotného Palacha z ledna 1969.
Ačkoliv Palach byl a
je považován za symbol vzdoru proti sovětské okupaci z
21. srpna 1968, jeho
apel nemířil na okupanty (v první vlně tu bylo přes 5000
tanků, pětkrát více,
než Američané nasadili v roce 2003 v Iráku), ale na
domácí letargii. Na to,
čemu se později začalo říkat normalizace. Přesně to
odrážela atmosféra v lednu
1989. Zatímco sovětská okupace už byla de facto
neviditelná, domácí poměry jí
nastolené nás ovlivňovaly všudypřítomně.
Palachův týden ozřejmil, že dusno tu
nedělají sovětské tanky, ale domácí
normalizační komunisté. Vyjádřil to řečník
z 18. ledna 1989 na Václavském náměstí,
nyní citovaný v Respektu: „Chceme
žít důstojně… Nechť odejdou lidé, kteří již
dvacet let nekvalifikovaně řídí
tuto zemi a dovedli ji do současného neutěšeného
stavu.“

Palachův matrix?

Tím se opět dostáváme k dnešku. Nepřipomínají slova řečníka
z ledna 1989 volební atmosféru roku 2013? I loni zaznívalo, že hlavním viníkem
marasmu je „matrix“ (výraz Andreje Babiše), prostě celý establishment
za uplynulých 23 let, a že vše, co se za tu dobu udělalo, bylo špatně.

Ale je tu zásadní rozdíl. Dnešní elity už ztrácejí stud za
někdejší legitimace KSČ a za spolupráci s režimem, jehož policie mlátila
demonstranty při palachiádě. A šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka
tvrdí, že Nečasova vláda byla horší než Adamcova – rozuměj poslední vláda
komunistického režimu, vláda, jíž v lednu 1989 policie podléhala!

Chtě nechtě se tak vrací úvodní otázka: Ohlížíme se za
palachiádou z pozice vítězů, z pozice těch, pro něž je porážka Husákova režimu
životní satisfakcí? Částečnou odpověď dává osud lustračního zákona. Nebyl
zamýšlen ani formulován jako platící na věky, to je jasné. Ale člověk si mohl
myslet, že bude nahrazen nějakým gestem velkorysosti vítězů – ne kvůli člověku,
který by udělal kariéru i bez 17. listopadu 1989 a Palachův týden mu mohl být
ukradený.

LN, 15.1.2014

Vítězové a poražení palachiády

15.1.2014 Lidové
noviny

ZBYNĚK PETRÁČEK

KOMENTÁŘ

Výročí si připomínáme v době, kdy pro vládní elity už není
pád komunismu životní satisfakcí

Až
do
loňska se všechny polistopadové vlády – ať
pravicové či levicové, ať uctívané
či vysmívané, ať úspěšné či
neúspěšné – opíraly o
„sametovou revoluci“ a vývoj,
který odstartovala. Opíraly se o osobnosti, pro
které byl ten vývoj životní
satisfakcí. O osobnosti, které by bez pádu
komunismu zůstaly v disentu, v „šedé
zóně“ či v nejlepším případě na
spodních stupíncích systému.

Teď
je to
jinak. Dílem kvůli generačnímu posunu, ale dílem i
kvůli posunu společenskému.
Vláda – ať už ta v demisi či ta ve stavu zrodu – se
opírá o osobnosti, které
buď byly příliš mladé na to, aby se mohly za
komunismu profilovat, či o takové,
které by dělaly kariéru i bez pádu Jakešova
režimu. Ne že by takové v
dřívějších vládách neexistovaly,
nebyly ale jejich pilíři. Teď je to spíše
naopak: nositelem jediného jména, které evokuje
revoluci roku 1989, je Jiří
Dienstbier. A ten ještě nemá svou vládní
účast jistou.

I z tohoto
pohledu se ohlížejme za Palachovým týdnem. Kde dnes najdeme jeho vítěze a
poražené? Jde samozřejmě o to, v kom vidíme vítěze a v kom poražené. Zda v
těch, kteří před 25 lety zkusili probudit společnost, nebo v těch, kteří
fandili pořádku a klidu pro práci. Člověk se neubrání dojmu, že teď jsou na
koni spíše ti druzí – soudě už podle toho, jak se ve vládním establishmentu
prosazují někdejší normalizační komunisté, aniž by to společensky vadilo.

Proti normalizačním komunistům
Palachiáda byla společenským
průlomem, ale nespadla z Měsíce. Je užitečné
připomínat, že první masovou
protirežimní demonstraci uspořádalo
Nezávislé mírové sdružení 21. srpna
1988. A
stejně tak je férové přiznat, že k té
přelomové akci se „oficiální“ Charta
77
nehlásila, přesněji řečeno vůbec k ničemu nevyzvala.

Posun
Palachova týdne spočíval přinejmenším ve
dvou věcech. Jednak v tom, že k akci
vyzvala široká škála opozičních
skupin – od Charty 77 přes České děti,
Nezávislé mírové sdružení,
Mírový klub Johna Lennona po Společnost přátel
USA.
Už to nebyli jen tradiční „odpadlíci a
rozvraceči“, úzký kruh disidentů.
Ahlavně v tom, že vůbec poprvé se demonstrovalo po celý
týden. Už to nebyly jen
jednorázové akce (k 21. srpnu, 28. říjnu či 10.
prosinci), ale ukázka širšího
potenciálu – řekněme potenciálu
příštího vítěze.

K pozdějšímu vítězství
opozice ale nechtěně přispěl i
samotný režim. I když necháme konspirační
úvahy (nestála za tím
„progresivní“
část StB?) stranou, zůstávají některé
spekulativní otázky: proč ve středu 18.
ledna policie nezasáhla? A hlavně: proč byl nejenom zatčen, ale
i odsouzen i
Václav Havel? To byl přelomový bod, který
povzbudil širší solidaritu i u těch,
kteří sice režim nesnášeli, ale pravidelně se
objevovali na obrazovkách režimní
televize. I oni pak podepisovali protestní petice.

Jinými
slovy: kdyby komunistický režim Václava Havla po
pár dnech vazby pustil a
těmméně známým opozičníkům by to
řádně „osolil“, tak by se široká
solidarita i
od celebritních osobností asi nezdvihla.

Pro
názornost: 16. ledna bylo při kladení květin zatčeno čtrnáct lidí: Stanislav
Penc, Jana Petrová, Alexandr Vondra, Jana Sternová, David Němec, Josef Žáček,
Marek Ptáček, Dana Němcová, Václav Kratochvíl, Otakar Veverka, Jitka Vavříková,
Petr Placák, Jiří Fiala a Václav Havel (tedy podle tehdejší ČTK, podle webu
Ústavu pro studium totalitních režimů bylo zatčených celkem šestnáct). Ruku na
srdce, kdyby tam nebylo Havlovo již slavné jméno, mohlo by jakékoliv z těch
ostatních vyvolat tak širokou a celebritní solidaritu? Při vší úctě k těm
osobnostem asi těžko.

Ale
to jsou
jen spekulace. Faktem zůstává, že teprve leden 1989
oživil původní ideu
samotného Palacha z ledna 1969. Ačkoliv Palach byl a je
považován za symbol
vzdoru proti sovětské okupaci z 21. srpna 1968, jeho apel
nemířil na okupanty
(v první vlně tu bylo přes 5000 tanků, pětkrát
více, než Američané nasadili v
roce 2003 v Iráku), ale na domácí letargii. Na to,
čemu se později začalo říkat
normalizace. Přesně to odrážela atmosféra v lednu 1989.
Zatímco sovětská
okupace už byla de facto neviditelná, domácí
poměry jí nastolené nás
ovlivňovaly všudypřítomně. Palachův týden
ozřejmil, že dusno tu nedělají
sovětské tanky, ale domácí normalizační
komunisté. Vyjádřil to řečník z 18.
ledna 1989 na Václavském náměstí,
nyní citovaný v Respektu: „Chceme žít
důstojně…
Nechť odejdou lidé, kteří již dvacet let nekvalifikovaně
řídí tuto zemi a
dovedli ji do současného neutěšeného stavu.“
Palachův matrix?

Tím se opět dostáváme k dnešku. Nepřipomínají slova řečníka
z ledna 1989 volební atmosféru roku 2013? I loni zaznívalo, že hlavním viníkem
marasmu je „matrix“ (výraz Andreje Babiše), prostě celý establishment za
uplynulých 23 let, a že vše, co se za tu dobu udělalo, bylo špatně.

Ale
je tu
zásadní rozdíl. Dnešní elity už
ztrácejí stud za někdejší legitimace KSČ a
za
spolupráci s režimem, jehož policie mlátila demonstranty
při palachiádě. A
šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka
tvrdí, že Nečasova vláda byla horší
než Adamcova – rozuměj poslední vláda
komunistického režimu, vláda, jíž v lednu
1989 policie podléhala!

Chtě
nechtě
se tak vrací úvodní otázka:
Ohlížíme se za palachiádou z pozice vítězů,
z
pozice těch, pro něž je porážka Husákova režimu
životní satisfakcí? Částečnou
odpověď dává osud lustračního zákona. Nebyl
zamýšlen ani formulován jako
platící na věky, to je jasné. Ale člověk si mohl
myslet, že bude nahrazen
nějakým gestem velkorysosti vítězů – ne kvůli
člověku, který by udělal kariéru
i bez 17. listopadu 1989 a Palachův týden mu mohl být
ukradený.

Případ Placák a vyrovnání se s komunistickou totalitou

8.1.2014

ceskapozice.cz

Jan Brabec

Do dalšího průběhu čtvrt století trvající bitvy disidenta a
spisovatele Petra Placáka o spravedlnost přeci jen svitla nějaká naděje.

Už je tomu bezmála pětadvacet let, co disidenta a
spisovatele Petra Placáka odvezli v roce 1989 příslušníci StB z demonstrace za
pražskou Stromovku do křivoklátských lesů nedaleko Rakovníka a tam ho brutálně
zmlátili a zkopali. Pak mu sebrali doklady a nechali ho v lesích napospas svému
osudu.

A pro představu – na jednoho bezbranného člověka byli čtyři
a v té době nebyla před takovými lidmi ve službách komunistické StB žádná
možnost úniku ani obrany, natož cestou zákona. Jak známo, tehdy si tito „státní
zaměstnanci“ mohli dělat, co chtěli, a takto postiženému člověku tím
připravili hodně velké trápení – všudypřítomnou hrůzu, kdy se zase zjeví a co
zlého zase provedou.Dlouhý příběh

Pro Petra Placáka tím započal hodně dlouhý příběh – nejen
jak osobně odolat takové hrozbě, ale také jak se něčemu takovému vůbec postavit
a posléze jak se v této zemi domoci spravedlnosti. A co je asi nejdůležitější –
prostřednictvím relevantní právní klasifikace a posléze soudním verdiktem
takové jednání jednou provždy vyloučit z našeho života.

Jenže co nikdo nečekal – ten příběh už dávno překročil
hranici lidsky srozumitelné představivosti. Přesto je to jeden z mála případů,
který má pořád reálnou šanci na pozitivní konec.

Související články ČESKÉ POZICE:Petr Placák: I dávné zločiny
je třeba postihovat, kvůli budoucnostiDočkají se bývalí příslušníci StB
spravedlnosti?

Petr Placák totiž po marných
pokusech během polistopadových
devadesátých let až na potřetí dosáhl toho,
že demokratické státní úřady po
jeho podnětu v roce 2007 komunistické „bicí komando“ –
jak se mu mezi
disidenty přezdívalo – konečně obžalovaly.

Na to, jakou pověstí se tito pánové honosili, byl rozsudek
vcelku milosrdný…Po dalších letech pak v roce 2012 konečně nad estébáky
Antonínem Prchalem, Ladislavem Irovským a Petrem Vrbickým (čtvrtý René Špringer
mezitím zemřel) vynesl soudce Obvodního soudu pro Prahu 7 Alexandr Malý
rozsudek. A na to, jakou pověstí se tito pánové honosili a jakou dokumentaci k
jejich činnosti nashromáždil disident Stanislav Penc (podobných případů, jako
bylo zmlácení Petra Placáka, mají na svém kontě několik), vcelku milosrdný;
význam měl hlavně v rovině společenské a v rámci kodifikace demokratického
soudního a právního systému.

Tak to chápala i jejich oběť, spisovatel Petr Placák. Prchal
dostal nepodmíněně rok a půl, Irovský rok a Vrbický dvouletou podmínku.
„Konečně se soudy začaly projevovat nikoliv jako nástroj nějakého
odosobněného práva, ale jako lidsky dosažitelný nástroj spravedlnosti, čili že
by ve svých verdiktech měly odrážet především lidskou rovinu,“ komentoval
tenkrát rozsudek Petr Placák.Podivné odvolací řízení

Jenže všemu nebylo konec: v říjnu roku 2012 totiž odvolací
městský soud v čele se soudcem Jaroslavem Cihlářem rozsudek kompletně zrušil –
případ byl údajně dávno promlčený. Podle svědků si u toho počínal dosti
podivně.

Soud do promlčecí doby zahrnul i dobu před
rokem 1989, což
ale nové zákony neumožňujíNejdříve o
soudním řízení nevyrozuměl Petra Placáka
ani jeho právního zástupce, pak zase
obžalované (podle zúčastněných se tehdy
projednávání případu nápadně
podobalo soudní praxi za komunismu – soud zvolil k
projednání tu nejmenší místnost, aby
se tam vešlo co nejméně zástupců
veřejnosti). Po takovýchto „minelách“ se
projednávání případu odehrálo
s vyloučením veřejnosti za zavřenými dveřmi.

„Soud sice uznal, že se případ stal a že co
se týče
procesního rámce, je všechno v pořádku.
Jenže do promlčecí doby zahrnul i dobu
před rokem 1989, což ale nové zákony neumožňují.
Celé to proto působilo
naprosto nepochopitelně, spíše jako značná
svévole,“ říká dnes Placák.Nová
šance

Nicméně po více než roce svitla do
dalšího průběhu Placákovy
bitvy o spravedlnost přece jen nějaká naděje.
Nejvyšší soud s předsedou Milanem
Miklášem totiž v těchto dnech rozsudek odvolací
instance městského soudu zrušil
a nařídil v rámci stejné instance nové
projednání celého případu. Podle jeho
názoru případ promlčený není, protože
komunistický režim „toleroval
kriminální postupy v údajně politickém a
státním zájmu, a absentovala tak snaha
a ochota státu určité trestné činy stíhat“.

Výrok Nejvyššího soudu
dává větší prostor i k otevření
dalších případůI když to stále
vypadá hodně zmateně – jeden soud řekne to a
jiný zase ono, a přitom jde o týž případ se
stejnými důkazními materiály -, výrok
Nejvyššího soudu možná
vypovídá o tom, že si české soudcovství na
jisté úrovni
přece jen začíná být poměrně
jistější, jak má na dobu komunismu a praxi
jejího
represivního aparátu nahlížet. Dává
tak šanci či větší prostor i k otevření
dalších případů – třeba hodně tristnímu
příběhu komunisty umučeného Pavla
Wonky.

Přesto, jak dnes říká k celému případu Petr Placák:
„Čtvrt století, které uběhlo od začátku celého případu, je jenom vizitkou,
do jaké míry jsme se dokázali vyrovnat s komunistickou totalitou.“