Tykadlový kreslíř Roman Smetana by
měl dnes vyjít na
svobodu. Před tím byl ale ještě zbit za to, že se
nepodrobil ponižující osobní
prohlídce. Jeho sympatizanti takové manýry
vězeňské služby drsně odsuzují a
například Stanislav Penc hovoří o
lampasáckých a estébáckých
manýrech, které
ukazují na fakt, že se vězeňský systém od dob
komunismu nezměnil.

“Ukazuje
to
v plné nahotě vězeňský systém a
stálé dodržování lampasáckých
a estébáckých
manýrů. Ve skutečnosti se totiž systém nezměnil a je
stejný, jako byl za
komunismu. Řídí ho totiž stále stejní
lidé. Oni si vymyslí nějaká pravidla, je
jim jedno, že jsou ponižující, a pak všechny
nutí, aby se jim zcela podřídili,“
podotkl Stanislav Penc k případu, co se stal minulý
týden. Kreslíř tykadel
Roman Smetana byl totiž ve věznici Rapotice ztlučen kvůli tomu, že se
nepodrobil osobní prohlídce. Dnes by mu měl celý
trest skončit. Nicméně podle
Pence ukazuje celá Smetanova kauza na to, že do vězení se
může dostat kdokoliv
za cokoliv a pak si tam prožít peklo ponižování
lidské důstojnosti.

Zlé poměry
ve věznicích

“Teď jsem
se to dozvěděl od vás. Je to smutné,“ sdělil předseda Strany zelených Ondřej
Liška, jenž Smetanův trest vždy považoval za nepřiměřený a podepsal petici
proti jeho odsouzení. “Nicméně mám i z jiných zdrojů informace o tom, že poměry
v českých věznicích nejsou růžové. Přestože jsou lidé odsouzeni, mají právo na
spravedlivé zacházení a jakékoliv ponižování jejich důstojnosti je
odsouzeníhodné,“ sdělil ParlamentnímListům.cz Liška.

Minulý
čtvrtek se ve věznici Rapotice prováděla kontrola cel a v rámci ní i osobní
prohlídky vězňů. Roman Smetana, který by měl dnes v jedenáct odpoledne, alespoň
podle webu sdružení Přátel Romana Smetany, vyjít na svobodu, protože si už
odpykal svůj trest, se podrobit “filcunku“, jak se ve vězeňské hantýrce říká
osobní prohlídce, odmítl.

“Především
jsem pak odmítal se svléci a špulit holý zadek s odůvodněním, že mezi půlkami
prostě nic nemám. Dlouho, leč marně, jsem byl přesvědčován, abych ustoupil a
zadek ukázal. Pak na mě naběhlo pár ostrejch chlapíků, předvedli cosi jako akci
zásahové jednotky, srazili mě na zem, zaklekli na záda, snažili se mi snad
vykloubit rameno a řvali u toho jak tlupa paviánů. Když jsem sípal bolestí,
řvali na mě, abych přestal, že mi to rameno ještě pořádně kloubit nezačali,“
napsal Smetana z vězení.

Zástupce
ředitele věznice Dušan Gáč k tomu poznamenal, že
zákrok by vyhodnocen jako
přiměřený. “Odmítal se prohlídce jako
jediný bez udání konkrétního důvodu
podrobit, proto bylo použito přiměřených donucovacích
prostředků podle zákona.
Šlo o zákonný postup, který se
obešel bez zranění,“ dodal.

Politici
mlčí

Ani
exministr spravedlnosti za ODS Jiří Pospíšil, jenž podal stížnost proti
Smetanově odsouzení, o případu nic nevěděl. “Pokud jde o pravdu, pak je to
šokující. Doufám, že kauza bude vyšetřena a viníci tvrdě potrestáni. Je třeba
také vyšetřit příčiny incidentu a zjistit odpovědnost příslušníků vězeňské
služby, zda nejde o jejich selhání,“ napsal v sms ParlamentnímListům.cz.

Podle
Stanislava Pence, který patří ke Smetanovým sympatizantům a schválil jeho čin,
se většina politiků bojí v této kauze vyjádřit nějaké stanovisko. “Jediní
politici, co se k tomu vyjádřili, jsou dva kandidáti na prezidenta a ti se
nepočítají, protože jde o volební kampaň. Co udělala ČSSD ve věci obhajoby
Smetany? Nic. Jen na tom honili politické body. Ostatně to samé udělal i Jiří
Pospíšil. Každý ho obdivoval, jak se Smetany zastal a podal podnět k porušení
zákona. S tehdejším ministrem Pospíšilem a jeho náměstkem Františkem Korbelem
jsem ohledně této věci mluvil několik dnů a v několika sadách sms a telefonních
hovorů, než jsem je dotlačil, aby podnět podali. Nicméně se v něm nezastal
Smetany, ale chtěl jen u soudu ověřit, zda je možné, aby někdo v rámci
politické agitace mohl poškozovat cizí majetek. Samozřejmě, že soud musel říci,
že nemůže. No a takový matlák je dnes hrdina veřejnosti jako ochránce
obyčejných lidí,“ vysvětlil.

Nekompromisní
Penc

Jak doplnil
Penc, do situace Romana Smetany se v dnešním právním systému může dostat
kdokoliv. “Komukoliv se může stát, že se dostane do vězení za dopravní nehodu,
nesplácení dluhu a jiné věci. Ve vězeních nejsou jen prokazatelní lumpové,
darebáci a kriminálníci. To, že je člověk ve vazbě či vězení, by ještě nemělo
znamenat, že bude ponižován či ztratí svá práva. Smetana nám ukázal, jak je
právní systém nespravedlivý, když mimo jiné pomaloval plakáty Ivana Langera,
jehož manželka jej pak odsoudila. A nyní nám ukazuje, jak je i vězeňský systém
úplně nahý. Oni si napíší, že jejich předpisy jsou, že každý člověk se musí
podrobit, ukázat nahý zadek a asi si na něj nechat sahat. A pak k tomu všechny
nutí. Kdo se nepodrobí, tak proti němu mohou být použity hmaty, chmaty, rány
pažbou a další mírné donucovací prostředky. Je to lumpárna,“ rozčílil se
Stanislav Penc s tím, že Smetana si tuto cestu nekolaborování se systémem
vybral sám, aby ukázal jeho prohnilost.

Smetana
zhruba před půldruhým rokem přimalovával politikům na billboardech tykadla. Za
to od soudkyně, mimochodem manželky Ivana Langera, dostal pokutu patnáct tisíc
korun a veřejné práce. Peníze zaplatil, pracovat však nešel, a tak byl poslán
na sto dnů do vězení.

“Tykadlový
řidič“ by dnes měl vyjít na svobodu. Citujeme z webu hnutí Přátelé Romana
Smetany:

Trest sta
dní odnětí svobody má Romanovi Smetanovi skončit v pátek 21. prosince 2012
krátce po 11. hodině. Spočítal jsem si znovu termín propuštění a došel jsem k
datu 21. prosince (pátek) v 11 hodin. Ne tedy v sobotu 22. prosince, jak je
uvedeno v článku publikovaném včera v Britských listech.

Trest,
který mu byl udělen soudkyní Langerovou v délce 100 dní mu byl přerušen
Nejvyšším soudem po 33 dnech vězení, zbývalo 67 dní. Znovu byl omezen na
svobodě dne 16. října 2012 v 11 hodin, na kdy dostal předvolání na PČR v
Bartolomějské. Těch 67 dní zbytkového trestu tedy uplyne v pátek 21. prosince v
11 hodin, či několik minut poté.

Výše
uvedený text autor současně postupuje Výboru proti
mučení a jinému nelidskému,
krutému, ponižujícímu zacházení a
trestání Rady vlády ČR pro lidská
práva.
Protože si však o vztahu současné vlády k
lidským právům autor nedělá iluze
(viz např. Prohlášení proti rušení a
oslabování Sekce pro lidská práva),
oslovuje jím současně i Výbor pro zabránění
mučení a nelidskému či ponižujícímu
zacházení nebo trestání (CPT) Rady Evropy.
Podnět pro prošetření kauzy bude
zaslán i veřejnému ochránci práv.

Milan Daniel, 18. prosince 2012

Rok bez Václava Havla. Sirotci zůstali

18.12.2012

denik.cz

Trutnov – Přesně před rokem zemřel na
Hrádečku u Trutnova
bývalý prezident. Přes nevlídné
počasí před chalupou bývalého prezidenta
Václava
Havla hoří dvacet svíček a příchozí
vzpomínají na nezapomenutelného člověka,
spjatého nejen s Hrádečkem.

„

Dnes je tomu přesně rok, kdy tady Václav Havel vydechl
naposledy.

„Jsem sirotek. A čím více uplyne vody v našich bystřinách,
tím více bude náčelníkův hlas scházet,“ poznamenal včera Martin Věchet,
blízký Havlův přítel a zakladatel festivalu Open Air Trutnov.

„Vzpomínám na náčelníkovy modré oči, laskavost a vtip. Na
jeho statečnost a nepředposranost, s níž přistupoval k věcem, které ne
vždy spíše často nesly
nepříjemné následky. Vzpomínám na
jeho
chytrost a eleganci, s níž se například vyrovnal s
udělováním metálu
trutnovských radních, o němž věděl, jaká je to v
podstatě habaďůra. Bylo to
účelové. Nebral to příliš vážně, a
poté se odjel bavit po svém do úplně jiného
lokálu. Za jeho zády zůstaly jen plné
talířky s chlebíčky i osamoceni radní v
upocených oblecích. Bylo to jak z absurdních a
komických scén jedné z jeho
her,“ vzpomínal Věchet.

„Bohužel se však odkazem
Václava Havla dnes zaštiťují lidé,
kteří za bolševika drželi pusu a krok a
bývalí komunisté. Po Havlovi bylo
pojmenováno jedno letiště a tím
veškeré proklamace o pokračování jeho
myšlenek
skončily, rok po jeho smrti je stav společnosti stále
stejný,“ povzdechl
si aktivista a další Havlův přítel Stanislav Penc
z Milkovic na Jičínsku.

Ke svíčkám chce Havlův nejbližší soused z Hrádečku, Vladimír Pechan, přidat i vánoční stromeček.
„Beru si za svou povinnost se o to místo postarat. Vykácel jsem tam aspoň mlází
a posekal trávu, aby to k ročnímu výročí trochu vypadalo. Nikdo jiný si to
bohužel za úkol nevzal,“ posteskl si Pechan.

Na léto ve vile vzpomínají s pokorou

Česká Skalice – S vděčností, pokorou a láskou v srdcích
vzpomínají na léto roku 2010 v České Skalici ti, kteří se tam tehdy setkali s
Václavem Havlem. Nebyl v roli prezidenta, ale režiséra a v českoskalické vile
Čerych natáčel snímek Odcházení podle své vlastní hry.

Potkávat se s režisérem,
filozofem, bývalým prezidentem a umělcem mohli po
celé dva měsíce.
„Považuji to za obrovskou náhodu a obrovské
štěstí pro Českou Skalici a hlavně
pro vilu Čerych, že si pan Havel vybral právě toto místo
ke svému filmu. Byl to
jeden z největších zážitků mého života
být při tom,“ říká Květa Ležovičová
z Centra rozvoje Česká Skalice.

Havel byl podle ní naprosto
výjimečný a úžasný člověk. „Byl
velmi skromný na to, co dokázal a co věděl a jak se k
věcem dokázal postavit.
Byl ohleduplný a velmi jemný. Když něco potřeboval při
filmování, tak docílil
svého přání, ale bylo to velmi mírně a
vždycky s takovým jemným požádáním.
Byl
to velmi slušný a výjimečný člověk v
této naší době,“ vzpomíná
Ležovičová.

Na Václava Havla v úterý zavzpomínají v Šonově u Broumova,
kde žije jeho přítel s disentu Stanislav Pitaš. Od 17 hodin bude v kostele
svaté Markéty requiem za Václava Havla. Mši slouží Martin Lanži a po ní se
přítomní odeberou do hospody U Pitašů, kde bude pokračovat vzpomínka ukázkou
krátkých videozáznamů.

(aš, kim, bed)“

MMM 2012 on you tube

14.12.2012

blisty.cz

Dokumentární film o 15. ročníku demonstrace a happeningu za
legalizaci konopí v ČR, dnem D v Praze byl 5. květen 2012. Toho roku bylo poprvé v historii MMM jedno z
pódií určeno výhradně pro politickou diskuzi k připravované novele zákona, jež
zřejmě bude určovat další vývoj postavení konopí a jeho uživatelů v ČR. Ve
filmu též zpravodajství České televize. Bývalý moderátor Rádia Česko Zdeněk Strnad moderoval
politickou diskuzi o připravovaném zákonu mezi Bushkou Bryndovou a
jedním křesťanským fanatikem a Štěpán
Kotrba a Stanislav Penc do toho místama kecali… Mládeži do 18 let
nepřístupno. Ministerstvo zdravotnictví a Jan Čulík upozorňují: kouření konopí může vážně poškodit váš mozek,
vede k riziku psychózy …a hlavně k
impotenci. :-)) Ministerstvo financí a farmabyznys upozorňují: samopěstování
škodí ekonomice a našim ziskům. Občané Washingtonu, kde je marihuana pro vlastní účely legální, varují:
to všechno jsou kecy.

Sněmovna schválila používání marihuany

7.12.2012

ČRo Hradec Králové

16:00 Události regionu – Hradec Králové

moderátorka

——————–

Sněmovna dnes schválila
používání marihuany ke zmírnění
příznaků některých chorob. Konopí by si pacienti
mohli podle schválené novely
legálně koupit jen na elektronický lékařský
předpis v lékárnách. Toto opatření
má zabránit zneužívání látky.
V prvním roce by se v lékárnách objevily
jen
produkty z dovozu. Později by konopí směli vypěstovat jen
licencovaní
producenti. To se nelíbí například Stanislavu
Pencovi, který za zrovnoprávnění
konopí bojuje. Zákon prý umožní jen
vybraným podnikatelským skupinám vydělávat
obrovské sumy na rostlině, kterou lze levně vypěstovat kdekoliv.

Stanislav PENC

——————–

Stát by měl ne se stát dealerem látky, o který tvrdí
doposavad, že je nelegální, ale měl by lidem umožnit, aby si pro lékařský a pro
relaxační účely, aby si ji mohli pěstovat sami. Aby si občan, když chce, mohl
vypěstovat do určitýho počtu květin nebo mít určitej počet, a to, co by mělo
bejt trestáno, by bylo to, že by s tím obchodoval, anebo by to zprostředkovával
dětem.

V Radě ústavu studia totality zůstane Kavalírová

6.12.2012

prvnizpravy.cz

Senát do Rady ÚSTR znovu vybral její předsedkyni Naděždu
Kavalírovou, kterou opětovně nominoval prezident Václav Klaus.

Na další tři volná místa v sedmičlenné radě Ústavu pro
studium totalitních režimů senátoři až večer ve druhém volebním kole dosadili
vedoucí fotooddělení Národního archivu Emilii Benešovou, politologa Lukáše
Jelínka a antropologa Michala Uhla.

Kavalírová, která je také předsedkyní Konfederace
politických vězňů, dostala v tajných volbách 42 ze 73 odevzdaných hlasů. V radě
už naopak nebude její kolega z konfederace Čestmír Čejka, který nyní dostal
pouze tři senátorské hlasy. V radě dneškem končí také její místopředseda Patrik
Benda a docent historie Michal Stehlík, kteří už znovu nekandidovali.

Benešová, Jelínek a Uhl byli vybráni ze tří desítek
kandidátů, které nominovaly různé instituce a občanská sdružení. Ve finále
dostali přednost před předsedkyní občanského sdružení Ano pro Evropu Monikou
MacDonagh-Pajerovou, ředitelem projektu Příběhy bezpráví Karlem Strachotou ze
společnosti Člověk v tísni a historikem Markem Tomaštíkem ze zlínské Univerzity
Tomáše Bati.

Z ostatních kandidátů neuspěli například aktivisté John Bok,
který nedostal ani hlas, nebo Stanislav Penc, pro nějž hlasovali dva senátoři.
Politolog a vedoucí katedry společenských věd na českobudějovické vysoké škole
Lukáš Valeš dostal jen tři hlasy.

Ústav, o jehož vznik před pěti lety svedli souboj pravicoví
zákonodárci s levicovou opozicí, má za úkol shromažďovat, analyzovat a
zpřístupňovat dokumenty o období komunismu a nacistické okupace. Jeho rada má
na starosti plán činnosti ústavu nebo jmenování a odvolávání jeho ředitele.
Funkční období členů rady je pětileté, nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát
za sebou.

Kavalírová zůstává v radě Ústavu studia totality. O ostatních se rozhodne večer

5.12.2012

parlamentnilisty.cz

olb

Senátoři budou až dnes večer znovu hlasovat o radních Ústavu
pro studium totalitních režimů. Žádný ze
tří desítek kandidátů totiž dnes odpoledne nedostal od senátorů dost hlasů.
Senátoři tak musejí volbu zopakovat.

Senát dnes
zvolil do rady Ústavu pro studium totalitních režimů Naděždu Kavalírová, kterou
nominoval prezident Václav Klaus jako svou jedinou kandidátku.

Kavalírová,
která je také předsedkyní Konfederace politických vězňů, dostala v tajných
volbách 42 ze 73 odevzdaných hlasů.

Jak
zjistila ČTK, v radě už naopak nebude Čestmír Čejka, který nyní dostal pouze
tři senátorské hlasy. V radě dneškem končí také její místopředseda Patrik Benda
a docent historie Michal Stehlík, kteří už znovu nekandidovali. Pouze o hlas
uniklo zvolení vedoucí fotooddělení Národního archivu Emilii Benešové.

Z ostatních
kandidátů neuspěli například aktivisté John Bok, který nedostal ani hlas, nebo
Stanislav Penc, pro nějž hlasovali dva senátoři. Politolog a vedoucí katedry
společenských věd na českobudějovické vysoké škole Lukáš Valeš dostal jen tři
hlasy.

Jelínek a
MacDonagh-Pajerová mají šanci

Naopak
šanci mají politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie nebo
předsedkyně občanského sdružení Ano pro Evropu Monika MacDonagh-Pajerová. Tu
navrhla Česká asociace orální historie. V radě může také zasednout antropolog a
zastupitel Prahy 2 Michal Uhl (SZ), ředitel projektu Příběhy bezpráví Karel
Strachota ze společnosti Člověk v tísni a historik z Univerzity Tomáše Bati
Marek Tomaštík.

Ústav
má za
úkol shromažďovat, analyzovat a zpřístupňovat dokumenty o
období komunismu a
nacistické okupace. Jeho rada má na starosti plán
činnosti ústavu nebo
jmenování a odvolávání jeho
ředitele. Funkční období členů rady je pětileté,
nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.

Fanoušci zelených o sjezdu: Strašné. Historie se opakuje

25.11.2012

parlamentnilisty.cz

joh

Na sjezdu Strany zelených byl sice předsedou zvolen opět
Ondřej Liška, do vedení se ale dostali i bývalý předseda Martin Bursík nebo
Daniela Kuchtová. Mnoho lidí na facebookové stránce SZ se nad tím pozastavilo.

“Tohle
je
fakt strašné. Strašné. To už opravdu
nemají Kuchtová a delegáti SZ ani špetku
soudnosti? Nechci hodnotit Kuchtovou jako takovou, ale její
mediální obraz je
tak příšerný, že s ní ve vedení
ztratili zelení veškeré šance na
znovuzvolení.
Jak chtějí zelení proboha přesvědčit veřejnost, že už
jsou jednotní, že mají
své devastující rozbroje za sebou, když si do
vedení zvolí hlavní aktéry těchto
rozbrojů, dokonce i někoho, koho dříve kvůli nim vyloučili? Kdo
proboha vymyslel
ten idiotský systém poměrného volení
předsednictva? Takhle si řezat pod sebou
větev. Je mi zle,“ napsal Martin Voršilka.

Podle
většiny lidí ztrácejí zelení s
takovými lidmi ve vedení důvěryhodnost.
“Upřímě
jsem zklamán. Doufal jsem a tajně věřil, v kolektivní
vyšší rozum a poučení se
z chyb minulosti. Doufal jsem v jednotnou partu, která se
vzájemně respektuje a
dokáže si vyměňovat názory i táhnout za jeden
provaz. Milé předsednictvo:
„Hodně štěstí při vzájemném respektu!“.
Milí voliči: „Pevné nervy!“,
napsal třeba Lukáš Leon Čermák.

Jan Lata
označil Kuchtovou za časovanou bombu, Jan Morávek dokonce celou volbu za
“poněkud třeskutý koktejl pana Molotova“. “A historie se opakuje. pul na pul.
Rozkol už jen v jménech,“ dodal Stanislav Penc. Většina voličů zelených doufá,
že se SZ nyní neodkloní od směru, jaký Liška nastavil.

Penc: Odložení mého případu s konopím je průlom

24.11.2012

ceskenoviny.cz

ČTK

Penc: Odložení mého případu s konopím je průlom

24.11.2012

denik.cz

Praha – Za průlom pokládá aktivista
Stanislav Penc odložení
vyšetřování jeho případu, v němž figuruje
větší množství konopí. Krabicí s
ním
přinesl na červnové jednání sněmovního
zdravotnického výboru. Penc soudí, že
tento policejní verdikt může pomoci v obhajobě i
dalším lidem, kteří marihuanu
používají pro léčebné účely a k
relaxaci.

„

Na jednání výboru, který debatoval o předloze o legalizaci
marihuany pro léčebné účely, Penc přinesl zhruba 200 gramů konopí, konopnou
mast a návod na výrobu masti a konopného másla. Kriminalisté věc vyšetřovali
pro podezření z přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu. Penc
řekl, se navíc před policisty netajil tím, že konopí pěstuje, vlastní a užívá.
Nakonec věc odložili.

„Jsem přesvědčen o tom, že jde o průlom v konopných věcech.
Lidé i v jiných případech můžou poukazovat na můj případ a můžou říct: tento
pán měl 210 gramů konopí, užívá ho, má ho, nijak se tím netají a nebyl
potrestán,“ soudí Penc. Zdůraznil, že by to neplatilo pro lidi, kteří
konopí prodávají nebo nabízejí mladistvým.

Potom, co policie případ odložila, Penc požádal o kopii
spisu. Policisté to odmítli s odůvodněním, že v daném případě nebyl v žádném ze
zákonem daném procesním postavení.

Předloha o legalizaci marihuany k
léčebným účelům je ve
Sněmovně před závěrečným schvalováním.
Umožní lidem koupit si konopí v lékárně.
Bude výhradně na elektronický předpis, aby nemohlo
být zneužito. Kritici
poukazují na to, že marihuana bude v
lékárnách drahá. Aktivisté
chtějí, aby
bylo legalizováno domácí pěstování.“

Ztohoven se opičili. Jiní beztrestně zveřejňovali čísla politiků už dříve

24.11.2012

lidovky.cz

Lidovky.cz, Markéta Žižková

Skupina Ztohoven zveřejnila čísla politiků. Ten nápad není
originální. V minulosti potkal stejný osud i Jiřího Paroubka, odboráře Bohumíra
Dufka nebo například Davida Ratha. Potrestání se neúspěšně domáhal jen
Paroubek.

A jak dopadly případy zveřejněných
mobilů? Nikdo nebyl
potrestán. Většina postižených ani nepodala
žalobu. Účastníci těchto sporů z
obou stran se navíc shodují na tom, že osobnosti
pohybující se ve veřejném
prostoru musí s podobnými „útoky“
počítat. „Dá se to přežít,“ říká
navíc současná kandidátka na prezidentku Jana
Bobošíková, jejíž telefonní
číslo
se před lety také objevilo na internetu. Dufek: „Je to
otázka morálky“

S nenávistnými SMS a telefonáty se setkali v minulém roce i
odboráři, a to v souvislosti s červnovou stávkou pražské MHD. Deník Blesk
tenkrát zveřejnil čísla na mobilní telefony odborářských předáků a vyzval své
čtenáře, ať jim „řeknou své“ ke stávce.

Odborářům tak přicházely různé urážlivé SMS. „Trvalo to asi
týden. Skoro 24 hodin denně,“ popsal serveru Lidovky.cz svou zkušenost předseda
Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek. Proti Blesku se ale rozhodl nijak
nepostupovat.

„Žalobu jsme nepodávali, protože si myslíme, že je to
naprosto zbytečné. Jestliže nějakým způsobem jsou čísla dostupná, jako byly
dříve v telefonních seznamech, tak to prostě trestné není. Je to spíše otázka
morálky,“ řekl serveru Lidovky.cz Dufek. Každý, kdo vstoupí do politiky,
podle něj musí s podobnými útoky počítat. „Naši politici sklidili pouze to, co
sami zaseli,“ uzavírá odborář. Rath a Liberálové.cz

Na internetu se objevilo také telefonní číslo někdejšího
středočeského hejtmana Davida Ratha. Na svůj web a Facebook ho umístila v roce
2009 dnes již neexistující strana Liberálové.cz. Rath tehdy zveřejnil číslo na
soudkyni, která rozhodovala v kauze regulačních poplatků a konstatovala, že je
protizákonní, když je kraj proplácí. Rath tehdy vyzval občany, kterým se to
nelíbí, ať soudkyni zavolají. A liberálové na jeho krok zareagovali.

„Dlouhodobě jsme pana Ratha kritizovali, že
porušuje zákony,
tak jsme na něj zveřejnili mobil. Vytváření
nátlaků na soudy jsme považovali za
nepřijatelné,“ vysvětlil serveru Lidovky.cz
tehdejší lídr liberálů Milan
Hamerský. „Služební mobily na politiky mají
být veřejně známé, ty osobní ne,“
doplnil.

Rath to podle něj nijak neřešil. „Nežaloval nás, nebyli jsme
pro něj zajímavý soupeř,“ doplnil Hamerský. „Když se chce někdo projevovat ve
veřejném prostoru, musí strpět, že mu někdo bude nadávat. Bohužel tomu se nedá
podle mě vyhnout,“ dodává.

David Rath se ke zveřejnění svého čísla nemohl vyjádřit, je
ve vězení kvůli korupci. Paroubek neuspěl

Proti zveřejnění svého čísla se naopak bránil v roce 2005
tehdejší premiér Jiří Paroubek. Jeho číslo tehdy na trutnovském festivalu
nadiktoval davu aktivista Stanislav Penc. Potrestán za to ovšem nebyl.
Paroubek, kterému přišly stovky SMS a anonymních telefonátů, v nichž mu lidé
spílali především kvůli zásahu na CzechTeku, podal stížnost pro urážku na cti.
Pencovi tak hrozila pokuta.

Trutnovská radnice ale rozhodla, že Penc
nic platit nemusí,
a případ odložila. Paroubkův právník poté
po radnici požadoval spor řešit podle
mírnější právní kvalifikace.
Aktivista se tehdy bránil tím, že šlo o
číslo
veřejně dostupné na internetové stránce
pražské organizace ČSSD.

„I podle vyjádření Ústavního soudu je míra ochrany osob
veřejně činných, včetně politiků, menší než u ostatních osob,“ řekl tehdy
tajemník trutnovské radnice Zdeněk Nýdrle.

Ještě v roce 2009 si ale Paroubek v Nedělní partii na TV
Prima stěžoval, že mu tehdy nikdo ani nevyjádřil účast. Bobošíková a televizní krize

Před více než deseti lety, v průběhu
takzvané televizní
krize, se na internetu objevilo také soukromé
číslo Jany Bobošíkové,
tehdejší
ředitelky zpravodajství ČT.

„Od té doby mám číslo stále stejné. Bylo to tehdy mé
soukromé číslo a nikterak jsem se tenkrát nebránila. Tím neříkám, že to
zveřejnění bylo správné,“ popsala serveru Lidovky.cz Bobošíková. „Na
druhou stranu si myslím, že čísla placená z peněz daňových poplatníků, což ale
v mém případě nebylo, by veřejná být měla,“ dodala.

I ona se podle svých slov setkala s
nadávkami. „Všichni
mi tenkrát volali, nadávali, hanobili. Dá se to
ale přežít,“ uzavírá
Bobošíková.

Průlom, libuje si aktivista. Policie ho kvůli konopí nestíhá

24.11.2012

lidovky.cz

Lidovky.cz, ČTK

Za průlom pokládá aktivista
Stanislav Penc odložení
vyšetřování jeho případu, v němž figuruje
větší množství konopí. Krabicí s
ním
přinesl na červnové jednání sněmovního
zdravotnického výboru. Penc soudí, že
tento policejní verdikt může pomoci v obhajobě i
dalším lidem, kteří marihuanu
používají pro léčebné účely a k
relaxaci.

„Jsem přesvědčen o tom, že jde o průlom v konopných
věcech. Lidé i v jiných případech můžou poukazovat na můj případ a můžou říct:
tento pán měl 210 gramů konopí, užívá ho, má ho, nijak se tím netají a nebyl
potrestán,“ soudí Penc. Zdůraznil, že by to neplatilo pro lidi, kteří
konopí prodávají nebo nabízejí mladistvým.

Potom, co policie případ odložila, Penc požádal o kopii
spisu. Policisté to odmítli s odůvodněním, že v daném případě nebyl v žádném ze
zákonem daném procesním postavení.

Odložení vyšetřování případu s konopím je průlom, myslí si aktivista

24.11.2012

parlamentnilisty.cz

joh

Na jednání
výboru, který debatoval o předloze o legalizaci marihuany pro léčebné účely,
Penc přinesl zhruba 200 gramů konopí, konopnou mast a návod na výrobu masti a
konopného másla. Kriminalisté věc vyšetřovali pro podezření z přečinu
přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu. Penc ČTK řekl, se navíc před
policisty netajil tím, že konopí pěstuje, vlastní a užívá. Nakonec věc
odložili.

„Jsem
přesvědčen o tom, že jde o průlom v konopných věcech. Lidé i v jiných případech
můžou poukazovat na můj případ a můžou říct: tento pán měl 210 gramů konopí,
užívá ho, má ho, nijak se tím netají a nebyl potrestán,“ soudí Penc.
Zdůraznil, že by to neplatilo pro lidi, kteří konopí prodávají nebo nabízejí
mladistvým.

Penc
chtěl
předat krabici marihuany na výjezdním
zasedání výboru v Lázních
Jáchymov,
kterého se účastnil i šéf
protidrogové centrály Jakub Frydrych, ministrovi
zdravotnictví Leoši Hegerovi (TOP 09). Přijeli
policisté, kteří aktivistu
zadrželi. Potom, co policie případ odložila, Penc požádal
o kopii spisu.
Policisté to odmítli s odůvodněním, že v
daném případě nebyl v žádném ze
zákonem daném procesním postavení.

Přinesl marihuanu na sněmovní výbor. Odložení případu považuje za průlomové

24.11.2012

tyden.cz

ČTK

Za průlom pokládá aktivista
Stanislav Penc odložení
vyšetřování jeho případu, v němž figuruje
větší množství konopí. Krabicí s
ním
přinesl na červnové jednání sněmovního
zdravotnického výboru. Penc soudí, že tento
policejní verdikt může pomoci v obhajobě i dalším
lidem, kteří marihuanu
používají pro léčebné účely a k
relaxaci.

Na jednání výboru, který debatoval o předloze o legalizaci marihuany
pro léčebné účely, Penc přinesl zhruba 200 gramů konopí, konopnou mast a návod
na výrobu masti a konopného másla. Kriminalisté věc vyšetřovali pro podezření z
přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu. Penc řekl, se navíc
před policisty netajil tím, že konopí pěstuje, vlastní a užívá. Nakonec věc
odložili.

„Jsem přesvědčen o tom, že jde o průlom v konopných
věcech. Lidé i v jiných případech můžou poukazovat na můj případ a můžou říct:
tento pán měl 210 gramů konopí, užívá ho, má ho, nijak se tím netají a nebyl
potrestán,“ soudí Penc. Zdůraznil, že by to neplatilo pro lidi, kteří
konopí prodávají nebo nabízejí mladistvým.

Poté co policie případ odložila,
Penc požádal o kopii spisu.
Policisté to odmítli s odůvodněním, že v
daném případě nebyl v žádném ze
zákonem
daném procesním postavení.

Předloha o legalizaci marihuany k
léčebným účelům je ve
sněmovně před závěrečným schvalováním.
Umožní lidem koupit si konopí v lékárně.
Bude výhradně na elektronický předpis, aby nemohlo
být zneužito. Kritici
poukazují na to, že marihuana bude v
lékárnách drahá. Aktivisté
chtějí, aby
bylo legalizováno domácí pěstování.

Penc se nedopustil trestného činu

23.11.2012

Mladá fronta DNES

(tů)

Krátce

MILKOVICE Aktivista a propagátor marihuany Stanislav Penc z
Milkovic na Jičínsku se nedopustil trestného činu, když v červnu donesl na
jednání sněmovního zdravotnického výboru v Jáchymově krabici s konopím.
Karlovarská policie neprokázala, že by se dopustil přečinu přechovávání
omamných a psychotropních látek, a případ odložila. Penc tak protestoval proti
navrhované novele zákona o léčivech. Žádá od Poslanecké sněmovny omluvu, uvedla
Česká televize.

Aktivista Penc chce od poslanců omluvu za policejní vyvedení

22.11.2012

ct24.cz

Praha – Aktivista Stanislav Penc se nedopustil trestného
činu, když na červnové jednání sněmovního výboru o legalizaci marihuany pro
léčebné účely přinesl krabicí s konopím. Policie s tímto závěrem celou
záležitost odložila, Penc od Poslanecké sněmovny žádá omluvu. Tím, že na něj byla
přivolána policie, se cítí být poškozen.

Penc prý chtěl předat krabici marihuany na
výjezdním
zasedání výboru v Lázních
Jáchymov ministrovi zdravotnictví Leoši Hegerovi
(TOP
09). Přijeli policisté a vynesli ho ven. Penc tvrdí, že
policii přivolal předseda
výboru Boris Šťastný (ODS).

„V očích části spoluobčanů jsem byl
poškozen,“
řekl České televizi aktivista, který je přesvědčen, že ho
poslanci přivoláním
policie kriminalizovali. Předseda zdravotnického výboru
Boris Šťastný ale
omluvu považuje za zbytečnou. Policisty podle jeho slov přivolal
sám ředitel
národní protidrogové centrály Jakub
Frydrych, který se jednání v
lázeňském sále
účastnil.

Penc chtěl prý poslance upozornit, že
navrhovaná novela
zákona o léčivech umožňující za
určitých podmínek pěstování prý
předraženého
konopí je tunelem do státní pokladny. Pro policii
je incident z Jáchymova
uzavřenou věcí. Policejní mluvčí Pavel Valenta ČT
potvrdil, že věc
vyšetřovatelé odložili s tím, že nejde o
trestný čin.

Akce Ztohoven: přímá demokracie i stovky vulgárních a výhrůžných sms

22.11.2012

ct24.cz

ver

Praha – Kancelář Poslanecké sněmovny se postavila proti
zveřejnění soukromých čísel politiků, případ již také začala prošetřovat
policie. Čísla se ve středu objevila na internetu. O zveřejnění se postarala
skupina Ztohoven. Některé politiky to nijak nezaskočilo. Své číslo totiž
obvykle nijak netají a počet telefonátů se podle nich od zveřejnění kontaktů
nezvýšil. Dalším ale podle serveru iDNES.cz přišly naopak už v noci stovky sms
zpráv. Vulgární zprávy dostal například ministr financí Miroslav Kalousek (TOP
09). Jedna podle serveru například zněla: „Svině pravicová, spolehni se,
že tě podřežeme s celou rodinou…“ Lidé vyhrožovali i předsedovi
poslaneckého klubu TOP 09 Petru Gazdíkovi, několik vulgárních zpráv obdržel i
exministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09).

Telefonní čísla na politiky včetně prezidenta a premiéra
jsou součástí exponátu na výstavě Kartografie naděje v pražské galerii DOX.
Instalaci tvoří deska se jmény poslanců a jejich čísly. Před ní visí telefon,
ze kterého lidé mohou poslat sms zprávu. „Hlavním způsobem, jakým
komunikují voliči s politiky, jsou v demokratickém systému volby. Tento
mechanismus opakovaně selhává. Poslední dvoje volby voliči dali jasně najevo,
že požadují změnu, tato zpráva ale asi k politikům nebyla doručena, protože se
nic neděje. Politickou scénu nadále ovládají skryté koalice a vlivní lidé
stojící v pozadí, kteří nejsou nikým voleni. My jsme tím symbolicky chtěli dát
do rukou veřejnosti nástroj, kterým můžou svoji vizi ideálního světa, která je
hlavním motivem morální reformy, dát najevo přímo politikům,“ řekl k
projektu mluvčí Ztohoven Petr Žílka.

Nečas: Jestli toto má zvýšit politickou kulturu, tak tedy
fakt nevím

Premiér Petr Nečas (ODS) novinářům před summitem EU v
Bruselu řekl, že jeho telefon je v podstatě mimo provoz, nedá se na něj dovolat
a je zahlcený stovkami zpráv. „Některé jsou pochvalné, nicméně nežádané,
ale vážím si jich, některé jsou velmi agresivní a vyhrožující,“
poznamenal. Situaci vnímá jako velmi výrazný zásah do svých práv. „Jestli
toto má zvýšit politickou kulturu, tak tedy fakt nevím,“ dodal.
„Anketa Financial Times, která mě hodnotí jako nejdůvěryhodnějšího
ministra, to je skutečné hodnocení mé práce pro české daňové poplatníky, nikoli
sprosté smsky,“ reagoval Kalousek. Podle předsedy KSČM Vojtěcha Filipa
chodí negativní sms většinou z internetu: „Bojí se a nepodepisují
se.“

Na vulgární zprávy, které dostaly někteří politici, reagoval
Žílka slovy, že skupina nikoho nenabádala, aby vyhrožoval nebo sprostě útočil.
„To samozřejmě odsuzujeme, je to politováníhodné. Nechceme se zříct
odpovědnosti, v případě pana Kalouska bych ale poukázal na to, že jeho číslo už
bylo jednou zveřejněno… V každé společnosti se najdou lidé, kteří mají potřebu
ventilovat své frustrace. O české společnosti to nevypovídá nic jiného než o
jakékoliv jiné,“ řekl ČT.

Kriminalisté dnes po otevření
výstavy do centra DOX
dorazili, nyní vyhodnocují informace a
zjišťují, zda se mohli umělci dopustit
trestného činu nebo přestupku. „Jednáme také s
Úřadem na ochranu osobních
údajů (ÚOOÚ) a policejním prezidiem,“ řekla
policejní mluvčí Eva
Kropáčová. Pokud jde o autentická telefonní
čísla, jedná se podle předsedy ÚOOÚ
Igora Němce o útok na soukromí za hranou zákona.
„Nutno říci, že i
politici mají právo na jistý druh
soukromí.“ Pokud se zveřejňují osobní
údaje, které souvisí s profesionální
činností, ať úřední, či veřejnou, tak pak
se podle Němce zveřejnit mohou. „Telefonní číslo je ale
identifikátor,
který podle mého názoru toto nesplňuje,“ řekl v
rozhovoru pro Českou
televizi. Zodpovědnost v takovém případě nese ten, kdo
údaje zveřejnil. Podle
Němce tedy skupina Ztohoven a pravděpodobně i galerie DOX. Na
úřad se ale zatím
nikdo se stížností neobrátil.

„Zveřejnění telefonních čísel soukromých mobilních
telefonů Kancelář Poslanecké sněmovny považuje za zásah do soukromí poslankyň a
poslanců,“ reagoval také tiskový odbor sněmovny. Dodal, že kancelář
zveřejňuje kontakty na jednotlivé poslance do jejich poslaneckých kanceláří ve
volebních obvodech a v budově sněmovny v Praze.

Je, či není telefonní číslo osobní údaj

Podle mluvčího Ztohoven ale
ÚOOÚ není tím, kdo aplikuje
zákon, ale má pouze poradní funkci: „Obavu
nemám, jsem přesvědčen, že z
rozhodnutí soudů vyplývá, že politici mají
snížený práh zásahu do
soukromí,“ domnívá se Žílka.
Zveřejněním tabla se podle něj také otevírá
otázka, která není v českém právu
vyjasněna. Zda telefonní číslo je, či není
osobním údajem. Sankcí se neobává
ani umělecký ředitel Centra současného umění
DOX Jaroslav Anděl: „Dostali jsme právní posudek, podle
kterého telefonní
číslo nespadá pod ochranu, bude to nyní zřejmě
otázka právního výkladu.“
Na akci reagoval i časopis Reflex, který pro změnu zveřejnil
telefonní čísla na
některé členy skupiny Ztohoven.

Se zveřejněním svého telefonu se už v roce 2005 potýkal i
tehdejší premiér Jiří Paroubek. Aktivista Stanislav Penc ho zpřístupnil na
protest proti zásahu policie na technoparty CzechTech. Penc tehdy vyvázl úplně
bez trestu.

Poslanec Penc trestný čin nespáchal

22.11.2012

ČT 1

18:00 Události v regionech – Praha

Jiří PETROVIČ, moderátor

——————–

Stanislav Penc, který na červnové jednání sněmovního výboru
v Jáchymově přišel s krabicí marihuany, se trestného činu nedopustil. Takový je
závěr policie. Aktivista Penc od Poslanecké sněmovny žádá omluvu. Tím, že na
něj byla přivolána policie, byl prý poškozen.

Přemysl ŠRÁMEK, redaktor

——————–

Stanislav Penc žije na osamoceném statku na Jičínsku, čas od
času ale o sobě dá hlasitě vědět. Takhle to vypadalo na červnovém zasedání
zdravotnického výboru, na který přinesl krabici s konopím.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

——————–

Nechte mě, teď jste řekli, že si můžu vzít svoje věci.

Přemysl ŠRÁMEK, redaktor

——————–

Stanislav Penc říká, že chtěl
poslance upozornit, že
navrhovaná novela zákona o léčivech,
umožňující za určitých podmínek
pěstování,
podle něj předraženého konopí, je tunelem do
státní pokladny. Pro policii je
incident z Jáchymova uzavřenou věcí.

Pavel VALENTA, mluvčí, Policie ČR Karlovarského kraje

——————–

Podezření z přečinu přechovávání omamných a psychotropních
látek jsme odložili s tím, že se nejedná o trestný čin.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

——————–

Podle mého názoru policie vzkazuje,
že kde člověk konopí
nezneužívá, to znamená, ho
neprodává, nedává ho dětem, tak to
není trestný čin.

Boris ŠŤASTNÝ, poslanec, předseda zdravotnického výboru
/ODS/

——————–

Pokud se státní zástupce a policie domnívá, tak nepochybně
má pan Penc pravdu a po této zemi budou moci pobíhat lidé s krabicemi
napěchovanými marihuanou.

Přemysl ŠRÁMEK, redaktor

——————–

Stanislav Penc teď od Poslanecké sněmovny požaduje veřejnou
omluvu. Je přesvědčen, že ho poslanci přivoláním policie kriminalizovali.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

——————–

Byl jsem v očích určité části spoluobčanů poškozen.

Přemysl ŠRÁMEK, redaktor

——————–

Předseda zdravotnického výboru
Šťastný ale omluvu považuje
za zbytečnou. Policii podle něj přivolal sám ředitel
Národní protidrogové
centrály, který se jednání v sále
lázní účastnil. Antonín
Bruštík a Přemysl
Šrámek, Česká televize.

Mobilní telefony volně k dispozici na internetu

22.11.2012

ČT 1

19:00 Události

Aneta SAVAROVÁ, moderátorka

——————–

Mobilní telefony všech poslanců, některých ministrů i
prezidenta republiky volně k dispozici na internetu. Za zveřejněním stojí
skupina Ztohoven. Ta udělal s čísel politiků součást výstavy s názvem
Kartografie naděje. Politici čelí stovkám telefonátů i zpráv. Případem se
zabývá policie.

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka ČT

——————–

Na začátku byly fiktivní zprávy o morální reformě, kterými
se politici v červnu bavili ve sněmovně.

/ Ukázka /

Petr NEČAS, premiér /ODS//6.6.2012/

——————–

Že se jedná o falešné SMS jsem pochopil v okamžiku, kdy mě
přišla SMS od Miroslava Kalouska a vyzývala mě k morální obrodě.

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka ČT

——————–

Falešné zprávy ale po půl roce vystřídaly ty opravdové.
Čísla politiků totiž skupina Ztohoven zveřejnila v pražské galerii Doks a záhy
se objevila i na internetu. Následovaly stovky zpráv a telefonátů. Podepsaných,
i anonymních, výhružných i podpůrných.

Petr NEČAS, premiér /ODS/

——————–

Pro mě to znamená, že mám v podstatě zrušený mobilní
telefon. Mám ho neustále zahlcený stovkami SMS, některé z nich jsou pochvalné,
některé jsou velmi agresivní a vyhrožující. Jestli toto bylo smyslem, jestli
toto má zvýšit politickou kulturu, tak tedy fakt nevím.

Miroslav KALOUSEK, ministr financí /TOP 09/

——————–

Anketa Financial Times, která mě
hodnotí jako
nejdůvěryhodnějšího ministra, to je skutečné
hodnocení mé nasazení a mé práce
pro české daňové poplatníky, nikoliv
sprosté SMS.

Boris ŠŤASTNÝ, poslanec /ODS/

——————–

Jdeme si pro tebe kámo, máš se na co těšit. Těšíme se, až tě
dostaneme. Retarde, ubožáku.

Vojtěch FILIP, předseda strany, poslanec /KSČM/

——————–

Ty, kteří teda píšou ty nesouhlasný, tak to píšou většinou z
internetu, protože se bojí a nepodepisují se. Jako chcípneš už brzo.

Marek BENDA, poslanec /ODS/

——————–

Marku, pojď si dodělat doktora u nás v Chile, tvůj Augusto
Pinochet mladší, tak to je alespoň člověk, který jako to nějakým způsobem píše
mě, nebo tuší, kdo jsem, za co, co mi chce vyčítat.

Bohuslav SOBOTKA, předseda strany, poslanec /ČSSD/

——————–

Já jsem nedostal žádné výhružné SMS.

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka ČT

——————–

Skupina Ztohoven tvrdí, že šlo i to, umožnit lidem přímou
komunikaci s politiky, kteří jim málo naslouchají.

Petr ŽÍLKA, člen skupiny Zhotoven

——————–

Jakékoliv výhrůžky jsou samozřejmě politování a zavržení
hodné. Ale my jsme nikoho nenaváděli k tomu, aby vyhrožoval. Pro ty politiky to
vlastně může být taková reflexe, takové zrcadlo.

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka ČT

——————–

Případem se zabývá policie. Podle Úřadu pro ochranu osobních
údajů už je reflexe v podání skupiny Ztohoven za hranou zákona.

Igor NĚMEC, předseda, Úřad pro ochranu osobních údajů

——————–

Tady je vlastně nejasné, i kde se ta telefonní čísla vzala.
Pokud je mají poslanci a politici na svých webových stránkách veřejně, tak je
to v pořádku, ale pokud jsou z nějaké databáze, tak to, to by byl taky závažný
případ úniku.

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka ČT

——————–

Se zveřejněním svého telefonu, se už v roce 2005 potýkal i
tehdejší premiér Jiří Paroubek. Aktivista Stanislav Penc ho zpřístupnil na
protest proti zásahu policie na technopárty Czechtech. Penc tehdy vyvázl úplně
bez trestu. Redakce Zpravodajství a Tereza Kručinská, Česká televize.

Oplzlé sms pro Kočí, sprosté nadávky Kalouskovi: Ztohoven zveřejnili čísla politiků

22.11.2012

tn.cz

Umělecká skupina Ztohoven způsobila opět rozruch. Součástí
nové výstavy v centru DOX jsou i mobilní čísla politiků, zvýrazněno je i číslo
prezidenta Klause. Expozice je rozvinutím projektu Morální reforma.

Čísla politiků jsou podle skupiny Ztohoven veřejná. Visí v
centru DOX jako součást výstavy nazvaná Kartografie naděje, která měla ve
středu vernisáž.

Před tabulí se jmény a telefonními čísly visí také mobilní
telefon. Každý, kdo chce, z něj může poslat vybranému politikovi sms. Telefon
je anonymní, takže se nikdo nemusí bát případného postihu. Jako první na
expozici upozornil web lidovky.cz. Prostřednictvím sociálních sítí se čísla
dostala na Internet.

„Rozvedli jsme koncept Morální
reformy, kdy jsme
poslali politikům sms,“ vysvětlil mluvčí skupiny Ztohoven Petr
Žílka.
„Většina čísel je běžně dostupných i na internetu.
Některá jsou méně
dostupná, ale dali jsme je dohromady,“ popsal Žílka
vytvoření expozice.
Žalob se nebojí. „Četl jsem jeden rozsudek
Nejvyššího soudu, který říká,
že by možná měla být telefonní čísla
chráněná jako osobní údaj, ale právo
na to
nemá vyjasněný pojem, ale v momentě, kdy jde o veřejně
činné osoby, nevidím
důvod proč by nás měl někdo stíhat.

S tím víceméně souhlasí i právník oslovený TN.cz.
„Pokud jsou to veřejně dostupná čísla, nebude se jednat o porušení zákona.
Naopak, pokud se jedná o soukromá telefonní čísla a konkrétní osoby nedaly ke
zveřejnění souhlas, porušení zákona to bude,“ uvedl advokát Matěj Daněk,
který se specializuje na právo na ochranu osobních údajů. Podle něj se
jednotliví členové skupiny dopustili přestupku. Za to by jim hrozila pokuta až
do výše 1 milionu korun.

Politici jsou zahlcení sms

Lidi začali politikům ihned nejen psát, ale
i telefonovat.
„Musím přiznat, že opravdu nerozumím,co je za
moralní obrodu v tom někoho
prozvánět celou noc. Nemám nejmenší
problém s tím,aby se na mne lidé přímo
obraceli v případě problému, ale posílat
vulgarní sms se sexualním
podtextem?nebo výhružky rodině? V tom, asi narozdíl od
Ztohoven, demokracii
fakt nevidím,“ reagovala na Facebooku poslankyně Kristýna
Kočí.

Prezidentský kandidát ODS Přemysl Sobotka označil akci
sdružení Ztohoven za infantilní protest a ne umění. „Místo kultivované
komunikace dostaly prostor především nízké pudy, urážky a vulgarity. Pokud to
má být pokus kultivovat politickou scénu, tak se opravdu, ale opravdu
nepovedl,“ napsal Sobotka.

Slova Sobotky potvrzuje i zkušenost Miroslava Kalouska. Lidé mu většinou jen nadávají. „Svině
pravicová, spolehni se, že tě podřežeme s celou rodinou… Denně se modlím,
abys zemřel na rakovinu ve strašných bolestech…“ uvedl ministr Kalousek
příklady některých sms pro web idnes.cz.

Nováčka v poslaneckých lavicích Romana Pekárka zveřejnění
čísla nepřekvapilo. „Dostal jsem asi deset sms, ale já je dostával už
dříve, takže nejsem překvapen. Jejich obsah si nepamatuji,“ řekl a
zavěsil.

Falešné SMS zprávy posílala politikům skupina Ztohoven

Ani Jiří Paroubek se necítí činem umělců nijak pohoršen.
„Není to pro mě nová situace. Pár blbců už to udělalo v minulosti a přežil
jsem to,“ napsal svou reakci v sms.

Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD dostal asi čtyři SMS.
„Byly většinou pozitivní. Jednu z nich přeposlal i TN.cz : „Dobrý den
pane Sobotka. Gratuluji vám k volebnímu úspěchu krajských voleb a držím vám
palce v boji se současnou vládou likvidující občany této země. S pozdravem váš
příznivec.“

Vít Bárta dokonce umělcům poděkoval na svých webových
stránkách za reklamu. „Skupině Ztohoven bych touto cestou chtěl velmi
poděkovat za skvělou reklamu. Od rána mi chodí celá řada pozitivních a
povzbuzujících sms.“ a citoval některé ze sms: „Dobrý den pane Bárto,
fandím vám. Nuly si vždy budou otevírat na úspěšné.“

Předseda poslaneckého klubu ČSSD Jeroným Tejc se po
zveřejnění čísel českých poslanců skupinou Ztohoven zatím setkal jen s jedním
telefonátem ve dvě hodiny ráno. „Nepotěšilo mě to, ale nějak jsem se s tím
vypořádal,“ řekl Tejc. Nízký zájem o svou osobu si vysvětluje tím, že
nepatří do řad zákonodárců vládních koaličních stran.

Podobně zareagoval i předseda poslaneckého klubu TOP 09 a
Starostů Petr Gazdík. „Oproti ostatním kolegům si připadám jako lúzr,
chodí mi toho málo, ovšem nějaké esemesky v noci dorazily,“ řekl ve
čtvrtek Mediafaxu.

Doplnil, že název akce Ztohoven Morální reforma má dvojí
rozměr. „Pokud to má ukázat, že morální reforma je potřeba, pak souhlasím,
ale nemělo by se to týkat jen dvou stovek poslanců. I když i my ji samozřejmě
potřebujeme. Jenomže ji očividně potřebuje i národ. Pokud se lidé dostanou k
číslu na zákonodárce, ale nechtějí smysluplně debatovat, jen nadávat a
vyhrožovat, pak je to špatně. Přál bych si žít v národě, kde má každý občan
číslo na svého poslance a chce se s ním konstruktivně bavit, pokud má nějaký
problém nebo připomínku,“ řekl Gazdík.

Soud osvobodil Ztohoven, úprava občanky není trestný čin

Za příliš inteligentní
nápad umělecké skupiny zveřejnit
telefony poslanců nepovažuje ani vicepremiérka Karolína
Peake (LIDEM). „Ta
akce je mi vcelku jedno. Nikdy jsem své číslo netajila.
Kdo mi chce sdělit něco
smysluplného, se mi vždycky dovolá nebo
napíše. Zároveň ale nepovažuji
zveřejnění na něco zvláště inteligentního.
Některým poslancům prý přicházejí i
výhružky, jako že budou viset i se svými dětmi. To je
zcela za hranou a nijak
to nezlepší výkon politiků,“ zhodnotila
vicepremiérka. Dodala, že číslo si
měnit nehodlá.

Podívejte se na reportáž, jak skupina Ztohoven šokovala
republiku jaderným výbuchem v Krkonoších:

Zcela klidnou noc měl jeden z takzvaných rebelů v ODS –
Tomáš Úlehla. „Vím o tom jenom z televize, nepřišla mi jediná SMS ani mi
nikdo nevolal. Myslím, že tato akce je hloupá a jde také o zbytečnou práci.
Všichni poslanci mají zveřejněné hodiny, kdy je mohou lidé kontaktovat osobně v
kancelářích. A osobní konfrontace je daleko důležitější než rozdávání
telefonů,“ míní Úlehla.

Výtvarník Týc po měsíci ve vězení: Ty lidi uvnitř mi budou
chybět!

Předseda komunistů Vojtěch Filip se Mediafaxu
pochlubil, že
mu chodí asi pětkrát více podpůrných
zpráv než nadávek a urážek. „Akci
považuji za ubohost svědčící o nedostatečné
sociální inteligenci jejích autorů
i těch, kteří čísla dál šíří.
Telefonní čísla mimo adresář ale prostě neberu,
mám dost jiné práce,“ sdělil Filip.

Odlišnou perspektivu nabídl poslanec ODS Boris Šťastný.
„Už od noci jsem obdržel stovky SMS a stovky telefonátů. Snažím se všechno
zvedat, ale většina lidí nechce diskutovat, položí telefon nebo hovoří
nekoherentně. Já to ovšem vidím jako přínos pro českou ekonomiku. Hovor či SMS
stojí peníze, jen já jich mám stovky, pak další poslanci – alespoň vybereme
více na daních a můžeme to pak investovat do zdravotnictví,“ zaglosoval
Šťastný.

Připojil, že akt skupiny Ztohoven považuje za protiprávní,
ale nemíní s tím dělat, nic než být trpělivý. „Jsem na telefonáty zvyklý.
Když aktivista Stanislav Penc zveřejnil před časem mé číslo, volalo mi plno
uživatelů marihuany. Musím říci, že i ti zkouření lidé hovořili inteligentněji
než příznivci bláznivé skupiny Ztohoven,“ uzavřel občanský demokrat.

„Čin skupiny ztohoven je v souladu se současnou
situací
ve společnosti. Je to jejich umělecké vyjádření,“
uvedl právní zástupce
skupiny ztohoven Michal Pokorný. „Politici jsou lidi jako
každý jiní, ale
jsou pod větším mediálním a
společenským dohledem, musí snést více než
běžný
občan. Hranice vnímání jejich soukromí je
jiná než u běžných občanů, což
konstatují ji soudy,“ vysvětlil Pokorný.

Policie se již výstavou zabývá. „Policisté byli na
výstavě hned ráno, vyslechli na místě svědky a v tuto chvíli to řešíme ve
spolupráci s policejním prezidiem i úřadem na ochranu osobních údajů,“
řekla pražská policejní mluvčí Eva Kropáčová.

Foto priloha:
http://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/440×248/Nov2012/1412903.jpg?d25a

*
Penc trestný čin nespáchal

21.11.2012

Právo

(ČTK)

Aktivista Stanislav Penc se nedopustil
trestného činu, když
na červnové jednání sněmovního
výboru o legalizaci marihuany pro léčebné
účely
přinesl krabici s konopím. Penc nyní sdělil, že policie
záležitost odložila
jako nedůvodnou.

Penc nic nespáchal, když přinesl marihuanu

17.11.2012

prvnizpravy.cz

Stanislav Penc se nedopustil trestného
činu, když na jednání
sněmovního výboru o legalizaci marihuany pro
léčebné účely přinesl krabicí s
konopím.

Penc dnes sdělil, že policie záležitost odložila.

„Orgány činné v trestním řízení po důkladném vyšetření
dospěly k názoru, že jsem se žádného protiprávního jednání nedopustil,
neobvinily mne a celou věc odložily jako nedůvodnou,“ uvedl Penc.

Penc prý chtěl předat krabici marihuany na
výjezdním
zasedání výboru v Lázních
Jáchymov ministrovi zdravotnictví Leoši Hegerovi
(TOP
09). Přijeli policisté, které aktivistu vynesli ven. Penc
tvrdí, že policii
přivolal předseda výboru Boris Šťastný (ODS).
Tento čin spolu s následnými
událostmi prý snížil Pencovu vážnost;
žádá proto po Sněmovně omluvu.

Policie tehdy sdělila, že Penc narušoval seminář, proto ho
policisté vyvedli. Pro podezření, že u sebe má marihuanu, zahájili vyšetřování.

(čtk, foto: arch.)

Aktivista Stanislav Penc se nedopustil trestného činu

16.11.2012

ČRo Hradec Králové

18:00 Události dne

moderátor

——————–

Aktivista Stanislav Penc se nedopustil trestného činu, když
chtěl v létě ministru zdravotnictví předat krabici s marihuanou. Teď proto
požaduje omluvu. Předseda zdravotního výboru Poslanecké sněmovny Boris Šťastný
ho totiž nechal na výjezdním zasedání v Jáchymově zatknout a vyvést.
Podrobnosti doplní Vlaďka Vildová.

Vlaďka VILDOVÁ, redaktorka

——————–

Předseda zdravotního výboru Boris
Šťastný z ODS označil
tehdejší jednání Stanislava Pence za
protiprávní. Podle něj šlo o
porušení
zákona. Penc ale na zasedání prezentoval
léčebné konopí při
projednávání
sněmovního tisku, který se touto problematikou
zabývá. Vyšetřovatelé této kauzy
ho proto neobvinili, naopak oznámili, že se
žádného protiprávního jednání
nedopustil. Aktivista teď požaduje omluvu.

Stanislav PENC, aktivista

——————–

Policie to odložila a já jsem dneska požádal Poslaneckou
sněmovnu, aby se za chování poslaneckého funkcionáře Šťastného, protože on
tvrdil, že to udělal jako předseda parlamentního výboru, tak aby se mi omluvil.

Vlaďka VILDOVÁ, redaktorka

——————–

Sněmovna zatím k této záležitosti nevydala žádné tiskové
prohlášení.

Penc žádá od poslance Šťastného omluvu

16.11.2012

novinky.cz

Ludmila Žlábková

Karlovarská policie nebude stíhat
Stanislava Pence z
Milkovic na Jičínsku, který koncem června narušil
výjezdní zasedání zdravotního
výboru Sněmovny v Jáchymově na Karlovarsku, když přinesl
na jednání výboru
konopí. Předseda výboru a poslanec Boris
Šťastný (ODS) ho proto nechal vyvést
policií.

„Na základě
prohlášení poslaneckého funkcionáře
Šťastného o
mně média psala jako o osobě, která se mohla dopustit
porušení zákona. Navíc
jsem byl policejně vyvlečen z jednání orgánu
Poslanecké sněmovny, čímž mi v
očích spoluobčanů mohla klesnout občanská prestiž,“
vysvětlil Penc důvody, proč
chce písemnou omluvu. Tu požaduje ve chvíli, kdy
orgány činné v trestním řízení
dospěly k názoru, že se žádného
protiprávního jednání nedopustil.
„Neobvinily
mne a celou věc odložily jako nedůvodnou,“ upozornil Penc.

„Udání ze strany
Šťastného přišlo cca 20 minut od mého
vystoupení. A to i přesto, že proti mému
chování neměl žádné námitky na
místě
přítomný ředitel Národní
protidrogové centrály Jakub Frydrych,“ tvrdí
Penc,
podle něhož je poslancovo odůvodnění, že měl
ohlašovací povinnost, účelovou
lží.

Vyjádření Borise Šťastného Novinky zjišťují.Má-li se gram
vykupovat za 150 korun, pak za jednu rostlinu zaplatí pojišťovna 31
tisíc.Stanislav Penc

Akce v Jáchymově měla podle Stanislava
Pence upozornit
prostřednictvím přinesené fotodokumentace
pěstování jedné rostliny konopí a
doneseného výsledku sklizně této rostliny na
možnost tunelování státního
rozpočtu. Konkrétně prostřednictvím chystané
novely zákona o léčivech,
umožňující za určitých podmínek
pěstování konopí. „Má-li se gram
vykupovat za
150 korun, pak za jednu rostlinu zaplatí pojišťovna 31
tisíc,“ řekl tehdy. Za
výpěstky z hektaru by podle Pencových propočtů
získaly vybrané firmy 300
miliónů korun.

„Kriminalisté zahájili
úkony trestního řízení proti
dvaačtyřicetiletému muži pro podezření z přečinu
přechovávání omamné a
psychotropní látky a jedu,“ uvedl krátce po
incidentu mluvčí karlovarské
policie Pavel Valenta. V pátek však potvrdil, že policie
tuto kauzu již
nešetří. „Komisař kriminální policie
případ po provedeném prověřování odložil,
neboť se nejedná o trestný čin,“ řekl Valenta.

V současné době je návrh zákona o léčivech projednáván jako
sněmovní tisk č. 590, koncem října prošel druhým čtením a poslanci k němu
podali pět pozměňovacích návrhů.

Stanislav Penc: Žádám veřejnou omluvu od
Borise Šťastného

16.11.2012

parlamentnilisty.cz

Názory, ParlamentniListy.cz

Výzva k veřejné omluvě.

Obracím se
na Vás ve věci omluvy za počínání sněmovního funkcionáře t.č. předsedy
zdravotního výboru Poslanecké sněmovny Borise Šťastného. Tento poslanec během
výjezdního zasedání zdravotního výboru dne 27. června 2012 v hotelu A. Běhounek
v Lázních Jáchymov, kterému předsedal, mne nechal zatknout a vyvést.

Důvod,
který uvedl, byl dle jeho mínění
porušení zákona z mé strany ve věci
prezentace
léčebného konopí během
projednávání sněmovního tisku 590,
který se touto
problematikou zaobírá. Udání z jeho strany
přišlo cca 20 minut od mého
vystoupení a to i přesto, že proti mému
chování neměl žádné námitky na
místě
přítomný ředitel Národní
protidrogové centrály Jakub Frydrych.

Odůvodnění
Šťastného, že má v této věci
ohlašovací povinnost, je účelová lež,
jelikož
poslanec měl své tvrzení jako zákonodárce
ověřit. Počítač s internetovým
připojením měl během jednání u sebe na stole.
Stejně tak mohl věc nechat ověřit
některého z řady pracovníků Poslanecké sněmovny,
kteří se na místě pohybovali.
Kdyby tak učinil, věděl by, že § 368 trestního
zákona upravuje
oznamovací povinnost taxativně a
vymezuje příslušné paragrafy. Avšak
žádný z paragrafů ( §§
283-286) týkajících se psychotropních
látek tam uveden není. Navíc i přes
záznam z tohoto jednání, kde tento fakt je
zachycen, sám Šťastný ve svém
podaném prohlášení pro tisk na druhý
den toto popírá, vědomě podruhé lže.

Orgány
činné v trestním řízení po důkladném
vyšetření dospěly k názoru, že jsem se
žádného protiprávního jednání
nedopustil, neobvinily mne a celou věc odložily
jako nedůvodnou. Ovšem na základě
prohlášení poslaneckého funkcionáře
Šťastného
o mně media psala jako o osobě, která se mohla dopustit
porušení zákona. Navíc
jsem byl policejně vyvlečen z jednání orgánu
Poslanecké sněmovny, čímž mi v
očích spoluobčanů mohla klesnou občanská prestiž.

Z
těchto
důvodů vás žádám o písemnou omluvu za
chování poslance Šťastného, který
svým
jednáním snížil nejen vážnost mojí,
ale i celé Poslanecké sněmovny.

V
Milkovicích 16. listopadu 2012

S pozdravem

Stanislav
Penc

Penc nespáchal trestný čin, když přinesl konopí ministru Hegerovi

16.11.2012

zpravy.iDNES.cz

iDNES.cz, Čeněk Třeček

Policie odložila konopný případ
Stanislava Pence. Ten chtěl
v červnu na výjezdním zasedání
sněmovního výboru poukázat na chyby v
zákoně o
legalizaci konopí pro léčebné účely.
Ministru Leoši Hegerovi proto donesl
krabicí s konopím. Vzápětí byl zatčen.
Podle police však trestný čin nespáchal.

„Komisař kriminální policie po provedeném prošetřování
rozhodl, že se v tomto případě nejednalo o trestný čin,“ řekl iDNES.cz
mluvčí policie karlovarského kraje Pavel Valenta.

Prověřovaná událost se stala na konci června na jednání
sněmovního výboru pro zdravotnictví v Lázních Jáchymov. Penc tvrdí, že chtěl
upozornit na zásadní problém v chystaném zákoně.

„Poslanci chtějí určit firmu, která bude pro stát
pěstovat konopí. To bude stát stoprocentně vykupovat za cenu 150 korun za gram.
Já jsem kvůli nim zasadil květinu, zdokumentoval, jak vypadá semínko, jak
vypadá, když naroste, když se sklízí. To vše jsem nakonec usušil a přinesl. Ta
sušená hmota z jedné rostliny váží 210 gramů, to je 31 tisíc korun. Kdyby někdo
na hektaru zasadil jednu rostlinu na metr čtvereční, tak stát to vyjde na 300
milionů,“ řekl Penc den po zadržení.

Policii přivolal šéf Národní protidrogové centrály Jakub
Frydrych, který byl v sále přítomen.

„Pan Penc ve večerních hodinách na
veřejném zasedání
zdravotního výboru nechal při svém
vystoupení kolovat dózu s konopím. Protože
bylo podezření z trestného činu
přechovávání omamné a psychotropní
látky a
jedu, tak jsem jako policista v sále konal. Přivolal jsem
hlídku a dále to řeší
krajské ředitelství policie Karlovarského kraje,“
řekl v červnu Frydrych.

Už zase chtějí bourat na Václaváku v památkové zóně UNESCO!!! (Vitezslav Praks)

11.11.2012

idnes.cz – blog

Už zase chtějí bourat na Václaváku v památkové zóně
UNESCO!!!

Nebourejte dům 47 na Václavském náměstí Martin Brož

Při poslední demonstraci proti záměru bourat dům č. 47 na
Václavském náměstí, v památkové zóně UNESCO,
tisková mluvčí ministryně kultury sdělila: „paní ministryni na domu
velmi záleží.“ Do dvou dnů od ukončení protestů bylo původní demoliční
rozhodnutí odvoláno.

Jásal jsem.

A podívejme: Investor garantoval ochotu do zbourání domu
investovat miliardu a hle – státní správa otáčí svůj názor o 180 stupňů.

Protestujme! Nejde jen o tento jeden dům! Jde o celou
zástavbu Václavského náměstí, ve vazbě na dominantu Národního Muzea!

Nemůžeme si přece nechat líbit tento způsob rozhodování!

Očividně rozhodnutí úředníků ministerstva kultury překvapil
i samotnou ministryni kultury, neboť podala na ve věci tohoto rozhodnutí podnět k rozkladové komisi Ministerstva
kultury. Tento krok paní ministryně vítám, doufejme, že to dopadne dobře.

Ministerstvo kultury totiž již kdysi rozhodlo o
tom, že
původní demoliční výměr pro Dům č. 47 na
Václavském náměstí byl
magistrátními
památkáři (vedl je tenkrát Jan Kněžínek )
schválen v rozporu se zákonem .

Stojí za to si odcitovat slova exšéfa památkářů pana
Kněžínka: „Je to soukromý dům, a tak je věcí investora, jestli se mu vyplatí
jej zbourat.“Srovnejme si to s
památkovým zákonem . Všimněte si, že
exšéf památkářů úplně ignoruje
skutečnost,
že se jedná o Václavské náměstí,
památkovou zónu UNESCO. Kozel zahradníkem:
Ten, kdo má památky chránit a je za to placen z
našich daní, hrubě demagogicky
argumentuje proti zájmům svého úřadu.

Úředníci ministerstva kultury se
tenkrát pokusili dům
zachránit a zahájili řízení o
zaevidování domu jako kulturní památky.
Ministrem
kultury byl ovšem v té době exministr Besser ( rezignoval
v rámci korupčního
skandálu ), který řízení o
zaevidování památky
svým rozhodnutím zrušil a dal tak
investorům zelenou.

Věc vypadala pro památku beznadějně, ale do
dění tenkrát
zasáhla odborná veřejnost: Návrh na
prohlášení za kulturní památku
podalo
sdružení Uměleckohistorická
společnost (sdružení českých i
zahraničních památkářů).

S naším občanským sdružením jsme tenkrát uspořádali demonstraci .

Velmi početnou demonstraci uspořádal tenkrát i aktivista
Stanislav Penc .

Proti předešlým záměrům bourání domu na Václavském náměstí
tenkrát neprotestovala jen odborná veřejnost, občané a aktivisté, ale i
senátoři :

Připomeňme si Stanovisko ústavu dějin umění AV ČR k této
kauze, dokládající protiprávnost demolice .

Bourat na Václavském náměstí v památkové zóně UNESCO a
stavět tam obchodní dům, nerespektující měřítko okolních budov, je zločin.

Jestli si to necháme líbit, tak jsme jako generace nyní
žijících lidí – selhali.

Mají protesty smysl?

Minulých demonstrací se
zúčastnily stovky lidí a byly
úspěšné. Podařilo se nám rozhodnutí
zvrátit. Bohužel došlo opět ke změně
rozhodnutí, a proto musíme znovu demonstrovat. Nejde jen
o počty lidí – jde o
pravdu. Samo Ministerstvo kultury potvrdilo, že původní
rozhodnutí
magistrátních památkářů bylo v rozporu se
zákonem. Odbor kultury senátu dospěl
ke stejnému rozhodnutí. Odborníci
památkáři (AVČR) čeští i zahraniční
proti
demoličnímu rozhodnutí protestují. Celá
příslušná část Václavského
náměstí je v
památkové zóně UNESCO. Zbourat zástavbu,
postavit tam obchodní dům a
zlikvidovat celé architektonické řešení
Václavského náměstí s dominantou Muzea a neutrální zástavbou okolních
domů je zločin. Pokud se neozveme, padá i na nás.

Kdo vyjádřil protest?

Protestů se zúčastnil a zúčastní Klub za starou Prahu.
Jejich vyjádření ke kauze je zde .

Protestů se zúčastnil i ASORKD, zde je jejich stanovisko .

Zde je stanovisko Prague Watch .

Zde odkaz na minulé stanovisko Občanského monitoringu .

Zde protestní stanovisko děkana FF UK v Praze.

A zde nově organizovaná demonstrace Občanského monitoringu .

Na facebooku se už k protestu hlásí stovky lidí . Doufejme,
že dorazí i fyzicky.

Pořádat demonstrace nebo podat trestní oznámení?

Přišel mi do pošty dotaz, proč organizujeme protesty, proč
nepodáme trestní oznámení. Zákony jsou postavené tak, že je možné zbourat třeba
i Karlštejn. Existují způsoby, postupy, jak to udělat – legalisticky.

O všem rozhodují lidé a samozřejmě postupují formálně
správně a v souladu se zákonem. Krade se v souladu se zákonem, bourají se
památky v souladu se zákonem. Dosazování kozlů na místa zahradníků se stalo
systémem, jak to tady funguje.

Jediná možnost je napadnout ta rozhodnutí věcně a přinutit
dotyčné osoby změnit rozhodnutí nebo je donutit převzít za prokazatelně věcně
špatné rozhodnutí plnou zodpovědnost při plné publicitě: A to je přesně cílem i
tohoto článku. Můžete v tom pomoci, když budete chtít.

Nechci být manipulativní, ale co zůstane po naší generaci?
Předkové s minimem technických možností stavěli neuvěřitelné věci. Dodneška je
na tomto založena celá magie Prahy, i její hospodářský úspěch. ( Praha je pátý
nejbohatší region EU ).

Naše generace má neuvěřitelné technické možnosti a staví jen
podprůměrné obchodní domy. A to, co se dochovalo, bourá. Nepřipadá Vám to jako
škoda? Nepřipadá Vám to jako naše hanba? Že to trpíme?

Za komančů bylo protestovat zakázané, hrozil za to kriminál.
Dnes za to nehrozí nikomu nic, přesto o to lidé nejeví zájem. Hledí si svého
talíře, pustí si večer mp3 nebo Dextra.

Nepřipadá Vám to jako škoda? Nepřipadá Vám to jako naše
hanba? Změníme to nebo si necháme nečinně líbit i zdemolování Václavského
náměstí?

SVĚT: Počátek konce marihuanové prohibice?

9.11.2012

neviditelnypes.cz

Neviditelný pes, Jan Zeman

Dvojice amerických států Washington a Colorado nulifikovala
v referendech federální drogové zákony o marihuaně a legalizovala její držení a
užívání, včetně rekreačního, v Coloradu omezeně i pěstování.

Ačkoli se zatím jedná o
velice skromný úspěch (zatím
v
Coloradu dosáhl velice rozumné legalizace
pěstování až 6ti rostlin konopí,
zatímco úprava ve státě Washington zatím
legalizaci pěstování neřeší s
výjimkou
pěstování pro medicínské účely
přímo pacienty), je velice dobře možné, že to
povede k dominovému efektu, který může zasáhnout
nejen další státy v USA, kde
se o podobném kroku už dlouho uvažuje, ale že tato
výrazná změna postoje
veřejnosti prosazená demokratickou cestou pronikne daleko za
hranice Spojených
států.

Zatímco u nás se lobbisté ve
vidině tučných zisků snaží
prosadit legalizaci extrémně předražené marihuany pro
medicínské účely,
pěstované průmyslovými metodami, krok, který
nicméně zároveň hrozí dalším
výrazným zpřísněním režimu pro ty, co si
chtějí sami pěstovat marihuanu pro
osobní potřebu účelům jiným a naši
poslanci nechali dokonce zatknout konopného aktivistu Stanislava Pence, který se to na parlamentním zasedání pokoušel
kritizovat, zdá se, že Amerika je opět o značně větší krok dále v liberalizaci.

Celou věc je třeba vidět v hlubších souvislostech. Pokud
nebude naznačený trend nějakým byrokratickým způsobem ze strany centrálních
vlád zastaven, potvrdí se zřejmě opět velice podstatná myšlenka Petra Macha z
jeho knihy Úskalí evropské
integrace o
konkurenci jurisdikcí. –
Pokud si voliči v jedné či více jurisdikcích
prosadí určité opatření a to se
osvědčí (a nevidím důvod proč by tomu v tomto
případě být nemělo, neboť státům,
které přistoupily k tomuto rozumnému kroku přibude
položka příjmů a zároveň se
odstraní problém marihuanové
kriminální scény) budou ho pak chtít
zavést i
jinde. Takovým způsobem ostatně nakonec v 30. letech postupně v
jednotlivých
státech a nakonec i na federální úrovni
skončila i ona neslavná prohibice alkoholu
v USA, která přinesla obrovské zisky a moc mafii a
závažné prorůstání
organizovaného zločinu do státních struktur, ale
problém alkoholismu žádným
způsobem nevyřešila.

Je možné, že tato zpráva z amerických států Colorado (tam
vyhrál Romney) a Washington (vyhrál tam Obama), poněkud zanikající v záplavě
článků o výsledcích amerických prezidentských voleb, který se dal již
přinejmenším od srpnové republikánské konvence v Tampě víceméně s naprostou
jistotou očekávat, je historicky začátkem celosvětového konce prohibice
marihuany.

Prohibice marihuany rovněž začala ve
Spojených státech
naprostou démonizací jejích účinků (
poprvé postavena mimo zákon ve státě Utah
v kontextu rasimu a náboženského fanatismu a později s
výraznou podporou
federální vlády zasáhla celé USA ) a
postupně se rozšířila takřka do celého
světa, vytvořila obrovský černý trh a
závažné problémy s mezinárodním
organizovaným zločinem a stojí státy nemalé
výdaje, aniž by to skutečné účinky
a míra škodlivosti této drogy nějak
ospravedlňovaly a nebo že by vyřešilo
údajný problém s jejím
užíváním.

Doufejme tedy, že tato jedna z mála
pozitivních zpráv z USA
v poslední době bude mít nakonec naznačené
důsledky a jednoho dne její
předpokládané pozitivní dopady dospějí i k
nám do Evropy a pozitivně ovlivní i
myšlení eurobyrokratů a našich pokryteckých
parlamentářů a že nakonec zdravý
rozum a svoboda přecejen zvítězí – alespoň tedy co se
týče konopí – a nesmyslná
drogová válka proti němu, která
přináší mnohem více škody než
užitku, konečně
skončí.

Převzato z
JanZeman.blog.idnes.cz se
souhlasem autora.

Standa Penc: Pokrytec Klaus. Káže vodu a sám žije v přepychu

30.10.2012

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

JINÝMA OČIMA Káže vodu, pije víno. Na úřadech by šetřil, ale
na Hradě si žije honosně. Ukázal na chyby ostatních, ale vlastní zavinění nikdy
nepřiznal a nepřizná. Taková je reakce bojovníka za lidská práva Stanislava
Pence na projev prezidenta Václava Klause u příležitosti 94. výročí vzniku
Československé republiky.

“Viděl jsem
ten projev v přímém přenosu. Osobně vnímám Václava Klause jako kontroverzní
osobu. Nicméně spoustu věcí, které v tom projevu přednesl, vnímám podobně. Ale
z jeho úst tomu nevěřím. Je to pokrytec,“ míní aktivista v oblasti boje za
lidská práva Stanislav Penc. Klaus podle něj káže vodu a sám na Hradě pije
víno.

Blahobyt a
ekozdroje

“I já mám
pocit, že žijeme doposud v největší svobodě a blahobytu, i když to velká část
obyvatelstva tak nevnímá. Nicméně politici a mocipáni by měli nejen kázat vodu
a pít víno, jak to dělá Klaus, ale měli by jít příkladem. On sice řekl, že by
měly státní instituce víc šetřit, ale copak honosnost jeho úřadu ukazuje, že by
v tom šel příkladem? V tom je rozpor slov a činů. Když se pak dozvím, že jeho
poradce bere plat sto deset tisíc korun a přitom nemá žádnou zodpovědnost, tak
za co je bere? To je podobné jako na ministerstvu Alexandra Vondry. Tam taky
všichni úředníci berou obrovské platy, aby se lampasáci nebouřili, tak
dostávají na konci roku obrovské výsluhy nebo odměny, ale takhle by se stát
chovat neměl,“ srovnává.

Ohledně
Klausových výhrad vůči obnovitelným zdrojům
energie prý prezident sice řekl
část pravdy, ale ne celou. “Došlo prý k
tunelování podpor na obnovitelné zdroje
energie. Ale Klaus zapomněl říct, že podstatná
část lidí, co tohle povolila,
byli poslanci, kteří schválili špatný
zákon. Nebyly to nevládní organizace,
které hovoří o tom, že by se mělo šetřit a
podporovat obnovitelné zdroje
energie. Není jejich chybou, že místo toho, aby podpory
do obnovitelné energie
šly na domácnosti a konkrétním lidem na
jejich baráky, tak mohla vzniknout
velká pole posetá solárními panely. Ostatně
v tomto byznysu jedou i Klausovi
kamarádi,“ dodává s tím, že si
nedokáže představit, jak by pole plná
solárních
panelů provozovali lidé z Greenpeace či jiní
ekologičtí aktivisté.

Klausova
frackovitost

“Takže on
populisticky hovořil o tom, co lidi cítí, ale zatajil příčiny. Pozornost jako
vždy odvedl jiným směrem. Vezměte si jeho protest proti spořivým žárovkám na
Hradě. Vždyť to byl od něj klukovský kousek. Ani státník, ani politik, ani
šetřivý člověk by tohle neudělal. To byl člověk, co říkal, že si může dovolit,
co chce, a bude si své výdobytky bránit. V tom chování je obrovská dávka
frackovitosti. Proto jeho slovům nevěřím. Popisuje sice, a celkem pravdivě,
negativní jevy ve společnosti, ale svou chybu na nich nikdy nepřizná,“ uvádí
příklad.

Penc se
navíc v příkladech vrací do minulosti. “Za jeho aktivní politiky, když byl
předsedou vlády a předsedou parlamentu, státní správa jen bobtnala. Opoziční
smlouva se Zemanem vnesla korupci a podnikatelské manýry do politiky. On to
sice hezky popisuje, ale nikdy neřekne, že sám nese část viny za tyto chyby.
Naopak, pořád ukazuje na jiné. A s tou Evropskou unií je taky mimo. Ještě, že v
Evropě nemáme válečné konflikty. Kdyby zde byly národní státy bez nějakých
dohod, tak je pravděpodobné, že by zde kvůli divnému fungování politiků třenice
mohly nastat,“ doplňuje.

Zatajené
medaile

K udělování
medailí má Stanislav Penc dvě zajímavé připomínky. “Když jsem se koukal na
stránky prezidentské kanceláře, tak na stejnou roveň dávají Medaili za zásluhy
při budování socialismu s těmi dnešními. Jen si odklikněte položku medaile a
stránku prozkoumejte. Nicméně degradovat zásluhy vyznamenaných mými předchozími
slovy o projevu či komunistických řádech by bylo nespravedlivé. Byla tam řada
lidí, co si medaili zasloužili. Byl jsem přesto rád, že Klaus nevyslyšel rady
senátorů, a v některých případech medaile neudělil. Třeba Kamile Bendové, Petru
Pithartovi či Erazimu Kohákovi. Na druhou stranu metál měl určitě dostat Pavel
Wonka, kterého mu senát také navrhoval,“ podotýká.

“Noviny
se
sice zaobíraly tím, kolik medailí udělil Havel a
kolik Klaus, ale nikdo si
nevšiml toho, že se medaile udělují i mimo tento
ceremoniál. Jde tedy o tajné
medaile. Důstojník BIS František Stárek dostal
Medaili Za zásluhy druhého
stupně za obranu vlasti od Václava Havla dva a půl měsíce
před koncem jeho
prezidentování. Honosí se tím na
svých stránkách cunas.cz a na fotce mu ji
evidentně předává Vladimír Špidla.
Nicméně v seznamu oceněných na stránkách
prezidentské kanceláře jmenován není. Kolik
takových lidí, co mají v šuplíku
medaili, kterou jsme nikdy neviděli, asi je?
Stárek, důstojník BIS, který dvacet let sledoval lidi a své soukmenovce
z undergroundu vedl jako extremisty, ji evidentně má,“ zakončuje ironicky Penc
a ještě sarkasticky utrousí, kolik asi touto výpovědí naštve lidí.

Šéf ÚSTR Herman: Zdejší mizérie se jednou promění v kultivovaný kapitalismus

23.10.2012

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

ROZHOVOR Na Ústav pro studium
totalitních režimů (ÚSTR) se
občas ještě snáší blesky tvrdé
kritiky. Jeho ředitel Daniel Herman jasně, byť s
diplomatickou zdvořilostí, většinu výčitek
odmítá. Problém směřování země
vidí
v tom, že budujeme kapitalismus dle komunistických
příruček. Takže se chce
každý stát miliardářem s limuzínou a vilou
v exotice, bez ohledu na morální
hodnoty. Věří však, že jednou dojde k obrodě společnosti.

Na
některé
novináře můžete působit jako opevněná tvrz, od níž
se veškeré otázky odráží
jako dřevěné šípy. Co vy na to?

Většina
dotazů jde přes sekretariát, abychom zamezili absenci kontaktu. Myslím si, že
se nestalo, abychom nějakého novináře nepřijali anebo mu neodpověděli. Nicméně
děkuji za váš názor, že to tak může i působit. Přesto potřebu mluvčího akutně
necítíme. Jak už jsem říkal, řada z nás s médii dlouhá léta spolupracuje a
bereme to jako radost. U vědecké instituce většinou mluvčí pouze zprostředkuje
kontakt na odborníka ve své oblasti, což lze řešit jinak. Roli hraje i současná
ekonomická situace, kdy nám každý rok škrtají finance.

Označil
jste Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) za vědeckou instituci. Nicméně
ústav je i politickou organizací řízenou Senátem, kterou podle kritiků ovládá
vládní ODS. Jak se k tomu stavíte?

Pravda,
jsme vědeckou institucí jen z části.
Vyrovnávání se s komunismem netkví jen v
historii, ale i ve vzdělávání a veřejné
činnosti. Kdybychom byli jen vědeckou
institucí, tak máme mnohem přísnější
přístup k bádání. Navíc jsme
také zapojeni
do naplňování zákona o protikomunistickém
odboji, což je zčásti úřednická
práce. Pro Ministerstvo obrany totiž vypracováváme
odborná stanoviska k
žádostem o osvědčení. Nicméně zpět k
otázce. Nemůžeme být apolitičtí, protože
matérie, jíž se tu zabýváme, je ryze
politickou. Musíme však být nadstraničtí,
což je velký rozdíl. Mohu říci, že jsem zde dosud
nezažil ani jeden
stranicko-politický tlak. Na druhou stranu rozumím tomu,
že to někteří lidé
mohou tak vnímat. Když vzniká jakákoliv
státní instituce, začne vyřizovat
agendu, kterou před ní již někdo také vyřizoval.
Tudíž někomu bere práci i
prestiž. Navíc žádná instituce nevznikne bez
podpory momentální vlády a logické
je, že opozice ji zkritizuje. Dnes ale nemáme blíže k
žádné straně a udržujeme
korektní vztahy se všemi demokratickými stranami.

Proč je
tedy ÚSTR nazýván politickým dítětem ODS?

Možná
jen
proto, že ÚSTR vznikl v době Topolánkovy koaliční
vlády a Ministerstvo vnitra
nám za šéfování Ivana Langera
předávalo nejvíce materiálů. Kdyby k tomu nebyla
politická vůle, ještě dodnes odněkud taháme
krabice různých materiálů. Je také
nutné říct, že archivní činnost máme jen na
omezenou dobu. V zákoně o ÚSTR je
napsáno, že náš Archiv bezpečnostních
složek přejde v roce 2030 pod Národní
archiv. Ústav sice bude dál fungovat, ale jinak.
Nyní musíme zpracovat
materiály do elektronické podoby, což je obrovský
kus práce.

Máte
korektní vztahy i s KSČM?

Teď
řeknu
něco kacířského. Nemám problém mluvit ani s
komunisty jako s lidmi. Nicméně
léta odmítám komunikovat s KSČM, protože nechci
podporovat jejich ideologii.
Když se mě ještě jako mluvčího České
biskupské konference ptaly například Haló
noviny, vždy jsem řekl, že neodpovím, ale ne proto, že bych
odmítal komunikovat
s redaktorkou, ale proto, že nechci podporovat zločinnou ideologii,
které tyto
noviny slouží. Pokud se s novinářem setkám
privátně, nemám problém. Nejde o
odmítání člověka. Jde o
odmítání zvrácené ideologie.
Její zločiny nejsou
excesy, ale logické důsledky té ideologie.

Proč se
dodnes nehnuly úřady z místa v případě zákazu KSČM? Vždyť k tomu jste mohli být
nápomocní…

Jsem
přesvědčen o tom, že dnes žijeme v otevřené demokratické
společnosti, kde je
možný souboj idejí. To je cesta. Náš
ústav se zabývá zkoumáním jak
zločinů
nacismu, tak i zločinů komunismu.
Zakazovat něco není na místě. Jinak by se tomu umožnilo bez kontroly
metastázovat do společnosti jinak. Přešlo by to v jakýsi ideový partyzánský boj.
Společnost musí být natolik silná a zdravá, že unese existenci extremistických
skupin. Když bude naším leitmotivem strach, je to špatně. Letos jsem vyvolal
velkou akci hledání hrobu Bohumila Hasila, což je bratr krále Šumavy Josefa.
Ten žije v Chicagu. Jeho bratr byl ale v roce 1950 zastřelen na Šumavě u
hranic. Místo, kde byl zakopán, zatím nebylo nalezeno. Lidé tam o tom mluví a
také se k tomu dostal bývalý velitel pohraniční stráže. Přišel za mnou, že
glorifikujeme vraha. Pro mě ale bylo velkou výzvou si s ním popovídat a vyměnit
si v klidu názory. Říkal jsem mu, že před třiceti lety by mě za mé názory
zavřel, takže dnes se ta doba přeci jen o dost posunula ke svobodě. Dal mi
nakonec za pravdu. Ten prostor ideové soutěže je fajn.

Proč je v
některých západních zemích komunismus pořád tak sexy?

To
jsou
důsledky prvotního vývozu francouzské revoluce do
Ruska a následného vývozu
ruské revoluce do zahraničí. Vzájemné
ovlivňování bolševických a
nacistických
idejí je zřetelné. Tomu se nikdo nebrání
ani v Rusku. Když se i v Evropském
parlamentu pokoušeli prosadit zákaz slov komunismus či
komunistická strana, tak
s tím neuspěli. Nepochopili, proč to v
postkomunistických zemích porovnáváme. Prostě jejich zkušenost je jiná.

Proč dle
Vás dnešní komunisté stále berou rok 1989 jako porážku?

Pocházím
z
rodiny, kterou dost těžce semlel nacismus i komunismus. Jsem osobně
přesvědčený
odpůrce jakékoliv totality. Jsem ale schopen pochopit, že ve
třicátých i
čtyřicátých letech na základě negativních
zkušeností s postojem demokratických
zemí tváří v tvář nacismu s podílem
SSSR na jeho porážce se i upřímní lidé k
tomuto levicovému extrému přiklonili. Pak ale revoluce
začala své děti požírat.
Podle mě v roce 1968 tanky armád Varšavského paktu
musely rozjezdit svými pásy
poslední zbytky důvěry v možnost symbiózy komunismu a
demokracie. Po této
události už šlo u komunistů asi pouze a jen o
pragmatismus. Ostatně teď se k
tomu i mnozí přiznávají.

Nicméně
máme přes dvacet let od převratu a mladí lidé berou komunisty jako normální
demokratickou stranu. Neštve vás to?

V
tomhle
bych byl zdrženlivější, jestli to tak je. Při
setkáních se studenty jsem
nezaznamenal nejmenší stopu toho, že by někdo z nich
fandil komunistům. Možná
některé skupiny mladých lidí si to myslí.
Mě nejvíce štve absence morálních
hodnot. Budujeme tady kapitalismus podle komunistických
příruček. Prostě takoví
ti milionáři se zlatými řetězy okolo krků,
limuzínami a vilami na Kajmanských
ostrovech. Skutečný kapitalismus je ale o osobní
odpovědnosti, hodnotách,
kreativitě a snaze o co nejlepší lidské
soužití. Podle kádrových materiálů
mých
rodičů z předlistopadové doby pocházím z
takzvané buržoazní rodiny, ale všichni
naši zaměstnanci, jak mého dědečka, tak i babičku,
milovali. Dnešní
postkomunistická mizérie s absencí morálky
má s kultivovaným Západem málo
společného. Věřím ale, že se společnost obrodí.
Kaliště se prostě jednou v
čisté jezero promění.

Můžete mi
říct, proč se stále stavíte za tolik kritizovaného Pavla Žáčka, z něhož jste
udělal šéfa kanceláře ÚSTR?

Poznal jsem
jej před léty a podle mého názoru patří mezi přední znalce této problematiky.
Jako vládní zmocněnec byl hlavní styčným důstojníkem pro materiály z doby
minulého režimu. Navíc dokázal skvěle rozjet mezinárodní vztahy. I myšlenka
nastěhovat se sem na Prahu 3 se proměnila v realitu za něj. Je to vysoce
inteligentní, pracovitý člověk, odborník a s naší vzájemnou spoluprací jsem
velmi spokojený. Nechci nikomu nic podsouvat, ale to, že se někdo není schopen
s někým domluvit, ještě neznamená, že s tím dotyčným není schopen spolupracovat
někdo druhý. Vím o lidech, kteří k němu chovají osobní antipatie. Já je
nesdílím. Žáček, jak už jsem výše naznačil, tuto instituci vybudoval. Nesl
odpovědnost za převzetí všech předávacích dokumentů a takových lidí moc není.
Vždy se řídím vlastními zkušenostmi a to dělám i nyní.

Jak berete
nejhlasitější kritiky ÚSTR, tedy Stanislava Pence a Petrušku Šustrovou?

Nemám
problém si promluvit s kýmkoliv. Pokud je člověk upřímný, může mi ukázat i jiné
rozměry mé práce, které jsem doposud neviděl. Beru to jako obohacení. Žijeme v
demokratické společnosti a je dobře, že jsou lidé různých názorů.

Nemyslíte
si, že někdy kritizují neobjektivně?

Naznačil
jste dvě osoby. Neodvážil bych se je dávat do jednoho zástupu. Mohou mít různé
motivy. U někoho mohou hrát roli osobní nesympatie, u někoho třeba i momentálně
nenaplněné osobní ambice. Ale konkrétní nebudu, nechci se někoho dotknout. Na
druhou stranu neříkám, že všechny jejich podněty jsou špatné.

Když
vám v
Senátu Petruška Šustrová naznačila, že
osvětová činnost ÚSTR pokulhává, protože
těch publikací od vás vzešlo jen pomálu,
nebránil jste se. Co teď?

V
našem
přehledu, který vám tímto dávám, je
jich mnohem více, než paní radní uvedla. To
je opravdu různost úhlu pohledu. Nechci jít cestou
konkurence, ale spolupráce.
Proto nejen z ekonomických důvodů mi přijde
správné, že i v publikační činnosti
spolupracujeme s partnery. Neberu ovšem nikomu právo, že
to vidí jinak.

Buďme
konkrétní. Ona tam vyjmenovala, že jste za čtyři roky své existence vydali
pětatřicet knih, z nichž jen pár je autorsky plně zpracováno vašimi lidmi…

Není to
pravda. ÚSTR byl vydavatelem či spoluvydavatelem sto tří publikací. A tohle je
fakt. Je to otázka pojmů, co je naší publikací. Jednotlivá nakladatelství mají
své řady, a když má jedno řadu memoárů, tak si můžeme vzájemně vyhovět. Ostatně
i komiks Ještě jsme ve válce takto vznikl. Když se snižují finance, tak se
hledají různé formy spolufinancování. Nicméně my se s Petruškou Šustrovou dobře
známe, mezi námi žádná osobní animozita není.

V Senátu
jste se drsně pustil do bývalé ředitelky Archivu bezpečnostních složek, když
jste sdělil, že jí pomáhal syn s vybavením kanceláře. Nicméně nic
nedefraudovala. Nebylo to zbytečné?

Musel
jsem
to tak uvést. Nebyla to pro mě jednoduchá věc, projednal
jsem to s radou
ústavu. Opravdu se musíme vyhýbat
jakýmkoliv možným problémům, protože tady
máme spousty kontrol. Na vše vypisujeme
výběrová řízení, aby nikdo nemohl
říct,
že tady někdo zaměstnává rodinné
příslušníky. Nesouhlasím s tím, když
někdo
káže vodu a pije víno.

Co si
myslíte o uvažování o sloučení ÚSTR a Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR?

To
není
možné ze zákonných důvodů, protože Akademie věd je
úplně jinak koncipovaná
instituce. Jednal jsem o tom i s jejím předsedou panem
profesorem Drahošem a i
on souhlasil, že obě instituce mají zcela jiné
zaměření. My jsme totiž skutečně
státní institucí, která má
úkoly dané některými zákony. Tyto
úvahy, které se
objevily v prenatálním stádiu
uvažování o škrtech ve státní
správě, byly
nasnadě, ale zcela mimo mísu. S vědeckými institucemi
prostě nejsme
kompatibilní. Samozřejmě spolupracujeme, ale jen na
partnerské bázi.

Konopí pro Hegera policie stále vyšetřuje, Penc o ničem neví

17.8.2012

novinky.cz

jas

Případ občanského aktivisty Stanislava Pence, který se
koncem června pokusil na výjezdním zasedání sněmovního výboru pro zdravotnictví
předat ministrovi zdravotnictví Leoši Hegerovi (TOP 09) sušené konopí a byl
zadržen, policie stále prověřuje. Pence samotného již policisté po podání
vysvětlení nekontaktovali.

„Byl jsem na příkaz předsedy zdravotního výboru Borise
Šťastného zadržen a odvlečen na policejní stanici. Po čtyřech hodinách čekaní
jsem byl kriminální policií vyslechnut,“ sdělil Penc Novinkám a dodal, že
šlo o podání vysvětlení.

„Po něm jsem byl bez obvinění propuštěn. Do dnešní doby
se v této věci nikdo neozval,“ uzavřel Penc. Mluvčí karlovarské policie
Pavel Valenta nicméně uvedl, že policisté případ stále prověřují. „Po
obdržení všech potřebných podkladů bude rozhodnuto o dalších úkonech v tomto
případě,“ upřesnil mluvčí.

Proč by měl stát utrácet peníze

Penc chtěl poslancům na jednání
výboru dokázat, že není
nutné, aby se konopí, které by mohli
čeští pacienti užívat pro léčebné
účely,
draze vykupovalo.Aktivista Penc přinesl poslancům marihuanu, policie ho
zadržela

„Chtěl jsem pouze upozornit, že není vůbec
potřeba
svěřit legální pěstování
léčebného konopí pouze vybraným subjektům,
od nichž by
ho stát posléze za ohromné částky kupoval,“
osvětlil Penc a na
inkriminovaném jednání to dokladoval 210 gramy
konopí, které nechal spolu s
konopnou mastí mezi přítomnými poslanci kolovat.

„Stačí na jaře zasadit semínko, zalévat a na podzim
sklidit a dobře uložit,“ uvedl Penc po svém zadržení do policejního
protokolu, v němž si mimo jiné stěžoval, že mu policisté při svém zákroku
způsobili pohmožděniny.

Penc na své farmě v Milkovicích na Jičínsku propaguje
renesanci chovu koz v české krajině a věnuje se i ekologickému zemědělství.
Každoročně tam rovněž pořádá multižánrový festival nazvaný příznačně Kozí
mejdan.

Aktivistovi, který Hegerovi přinesl marihuanu, se policie zatím neozvala

17.8.2012

parlamentnilisty.cz

jno

Přestože aktivista Stanislav Penc, jenž se na výjezdním
zasedání sněmovního výboru pro zdravotnictví pokoušel demonstrovat lehkou
dostupnost léčivého konopí, byl zadržen policií, dodnes se mu nikdo ze státních
činitelů neozval. Přesto případ policie stále vyšetřuje.

Stanislav
Penc koncem června na jednání výboru dokladoval ministrovi zdravotnictví Leoši
Hegerovi (TOP 09) 210 gramy konopí, které nechal i s konopnou mastí mezi
poslanci kolovat, že není vůbec potřeba svěřit legální pěstování konopí jen
vybraným subjektům. Nemuselo by se tak draze kupovat.

“Byl
jsem na příkaz předsedy zdravotního výboru
Borise Šťastného zadržen a odvlečen na policejní
stanici. Po čtyřech hodinách
čekání jsem byl kriminální policií
vyslechnut,“ sdělil Penc Novinkám.cz s tím,
že šlo o podání vysvětlení.

Rovněž
dodal, že byl bez obvinění propuštěn. Do dnešní doby se v této věci nikdo
neozval, tvrdí. Přesto mluvčí karlovarské policie Pavel Valenta uvádí, že je
případ stále otevřen. “Po obdržení všech potřebných podkladů bude rozhodnuto o
dalších úkonech v tomto případě,“ upřesnil mluvčí.

“Stačí na jaře zasadit semínko, zalévat a na
podzim sklidit a dobře uložit,“ sdělil po svém zadržení Penc.

Bouře kolem konopí

9.8.2012

zena-in.cz

Jakub D. Kočí

Připravovaný zákon o legalizaci
konopí má mnoho kritiků,
zvláště v řadách lidí, kteří
konopí za léčebným účelem
používají. Proč? Stěžují
si hlavně na cenu, kterou by za lék zaplatili.

Připravovaný zákon o legalizaci
konopí má mnoho kritiků,
zvláště v řadách lidíiacute;, kteří
konopí za léčebným účelem
používají. Proč? Stěžují
si hlavně na cenu, kterou by za lék zaplatili.

Roztroušená skleróza,
lupénka, atopický ekzém, Alzheimerova
choroba – to je stručný výčet nemocí, na
které zabírá užívání
konopí. Pěstování
konopí je u nás ale nyní zakázáno a
podle stávající legislativy je držení
této
rostliny v množství pro osobní potřebu přestupkem.
Prakticky to znamená, že
když u vás policie najde malé množství
konopí, dostanete pokutu. Důvod? THC,
tedy léčivá i návyková látka,
která je (krom jiných) v rostlině obsažena.

Co navrhuje nový zákon o legalizaci konopí?

Konopí by mělo nově být k dostání na předpis v lékárnách.
Poslanci při tom diskutují o dovozu certifikovaného konopí z Holandska za cenu
asi 300 korun za gram. Například poslanec Jiří Skalický při debatě v Parlamentu
prohlásil, že „dovoz přesně definovaného a certifikovaného konopí dnes je
nejrychlejší cesta, jak ho dostat k našim pacientům.“

Jedna z uživatelek konopí, která si
rostlinku doposud
pěstovala v malém množství doma,
vypočítává, že při takové ceně by
její léčba
vyšla (buď jí, nebo pojišťovnu) na 7 až 10
tisíc korun měsíčně.

Zdroj: ČT –
Zákon o legalizaci konopí (klikni)

Protože nám celá aféra
připadala, jako by stát chtěl
perzekuovat lidi za to, že si zadarmo vylouhují
mateřídoušku, namísto toho, aby
si šli prospěšné látky v ní
obsažené koupit za několik tisíc do
lékárny.
Obrátili jsme se na známého aktivistu Stanislava
Pence, aby nám přiblížil, zda
je v navrhované normě něco špatně…

Jak se vám líbí navrhovaný zákon o legalizaci konopí?

Zákonné vymezení konopí je důležitá věc, ale zákon, který je
nyní v parlamentu, je podvod.

Podvod? Jak to myslíte, co je na něm podle vás špatně?

Neumožňuje samopěstování. V případě schválení ho lékaři
budou předepisovat jen na nejtěžší choroby. Povede k vytunelování státní kasy
lumpy, stejně jako tomu bylo se slunečními elektrárnami.

Jaké perzekuce by po jeho schválení hrozily lidem, kteří by
si nadále pěstovali konopí doma sami?

Je nutné říct, že konopí je
velice dobré na bolavé nohy,
klouby, regeneraci kůže. Použité jako mast nemá
žádné návykové účinky, jenže
prodávané konopné mastičky neobsahují THC a
tedy mají léčebné účinky mnohem
nižší. Pokud zákon projde, dostane se
konopí ze třetí kategorie do první,
například po bok opia – z toho vyplívá, že ho
chtějí využít lumpové k vlastnímu
obohacení.

Ačkoli je u nás konopí zakázané, je možné pořídit si v
některých maloobchodech například s potravinami výrobky s konopnými semínky. Co
se stane s nimi, pokud zákon projde?

Nic. Tohle je také jedna velká
lumpárna. I přes to, že máme
v Evropské unii zákaz používání
geneticky upravených rostlin, v konopí se to
toleruje. Darebáci si mastí kapsy na prodeji
konopných provazů, výplní aut,
nebo třeba těch tyčinek, které jsou dělané z
konopí, vyšlechtěnému tak, aby v
něm nebylo THC. A ještě bych rád závěrem řekl, že
je velice zvláštní, že naši
zákonodárci o konopí mnoho neví. Dnes v 21.
století, kdy velká část lidí
užívala konopí. Vždyť bylo známé a
používané jako lék i v mnoha zaniklých
kulturách! O blahodárných účincích
konopí by se mělo otevřeně hovořit. Nebojte
se pěstovat ho dál.

Podívejte se na zajímavou reportáž o legalizaci konopí od
Stanislava Pence…

Jaký trest za pěstování konopí hrozí?

Na otázky níže odpovídala Barbora Kudláčková z Národní
protidrogové centrály…

Jak nyní postihuje policie člověka, který u sebe má, nebo si
pěstuje konopí pro vlastní potřebu (rozumějme v malém množství)?

Přestupku se dle § 30 odst. 1 písm. k), zák. č. 200/1990
Sb., o přestupcích, dopustí ten, kdo neoprávněně pěstuje pro vlastní potřebu v
malém množství rostlinu nebo houbu obsahující omamnou nebo psychotropní látku.
Za přestupek lze uložit pokutu až do výše 15.000 Kč.

Pokud se jedná o množství větší než malé (více jak 5
rostlin) jde již o trestný čin.

O trestný čin se jedná vždy
také v případě sušení a
zpracovávání konopí (obsah THC více
než 0.3%) – trestný čin podle § 283 odst. 1
trestního zákoníku – výroba, a v
případě dalšího nakládání
uvedeném v § 283
odst. 1 trestního zákoníku: Kdo neoprávněně
vyrobí, doveze, vyveze, proveze,
nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému
opatří nebo pro jiného
přechovává omamnou nebo psychotropní látku,
přípravek obsahující omamnou nebo
psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude
potrestán odnětím svobody na jeden
rok až pět let nebo peněžitým trestem. Příklad: Při
kouření marihuany podám
kamarádovi joint – trestný čin podle § 283
odst. 1 trestního zákoníku – jinak
jinému opatří.

Jak bude policie postihovat člověka, který by v takovém
pěstování pokračoval v případě, že bude schválen projednávaný zákon o
legalizaci konopí?

Připravovaná novela se nikterak nedotkne současné právní
úpravy pěstování netechnického konopí (obsah THC více než 0.3%), to bude i
nadále nezákonné.

Čili i když bude zákon přijat, postih zůstane stejný, jak je
tomu nyní?

Přesně tak.

A technické konopí se tedy legálně pěstovat může?

Ano, ale samopěstitelé většinou nepěstují technické konopí.

Narazil jsem na problematiku genetické mutace u rostlin.
Podle aktivisty Stanislava Pence nám Evropská unie zakazuje používat geneticky
mutované rostliny, ale u konopí se to nedodržuje – tvrdí, že se z geneticky
mutovaného konopí vyrábí například konopná lana a potraviny, to je to technické
konopí? A dochází zde ke genetické mutaci?

Co se týká geneticky upraveného technického konopí,
doporučovala bych Vám obrátit se na Ministerstvo zemědělství ČR.

Co si myslíte o zákoně o legalizaci konopí vy, milé
čtenářky?

Heslo Kozího mejdanu: Jaké si to uděláš, takové to máš

4.8.2012

denik.cz

Milkovice /FOTOGALERIE/ – Pokud máte
rádi přírodu a nevadí
vám přespat ve stanu v místním sadu, můžete se
vydat do vesničky nedaleko
Libáně, kde se koná již 12. ročník Kozího
mejdanu. Jedná se o zcela netradiční
akci na farmě, kdy návštěvníky překvapí
pobíhající oslíci a kozy.
Účastníci
zábavy jsou také zapojeni do příprav, kdy
někteří dosekávají louky, dodělávají
stáj, jiní staví pódium nebo kuchyň.
Každý přiloží ruku k dílu.

„

Za to si mohou koupit za symbolický peníz vegetariánské
jídlo, které pro ně připravují majitelé objektu. Pokud jste se těšili na různé
stánky s takzvaným rychlým občerstvením, máte smůlu. „Heslo Kozího mejdanu je:
jaké si to uděláme, takové to máme. To znamená, že přípravy začínají od
příjezdu prvního člověka,“ uvedl organizátor Stanislav Penc.

Majitel statku nám také vysvětlil, proč zvolil tento
netradiční název. Koza je totiž symbolem svobodomyslného zvířete, takže mejdan
je věnován svobodomyslnému způsobu života.

Muzika nonstop

Na akci, která začíná středou
a končí v neděli, jezdí každý
rok několik stovek obyvatel. Po celou dobu hraje nonstop muzika na dvou
pódiích. „Zahraje na sto kapel, ale jména
vám neprozradím. Akce není klasický
festival, a proto názvy hudebních skupin na
plakátech neuvádíme,“
vysvětlil Stanislav Penc.

Mimoto na vás čeká autorské
čtení, divadla, promítání filmů.
Zkrátka nepřijdou ani naši nejmenší, pro
které jsou přichystané hry, malování,
procházky, po okolí a mnohé další
aktivity.

Smysl Kozího mejdanu je v pospolitosti, setkávání lidí
podobné krevní skupiny. Pracovně vytíženým občanům chce majitel ukázat, jakým
způsobem se dá žít ve volné krajině.

Lidé se vrací

„Velká část účastníků se k nám každý rok vrací a bere sebou
i své kamarády. Na druhou stranu je i několik, kterým se u nás nelíbí, protože
jim chybí stánkaři, dopředu připravený kulturní program nebo nechtějí spát
někde, kde předtím byla zvířata,“ řekl Stanislav Penc.

Letošní ročník je výjimečný tím, že akce bude vysílána v
přímém přenosu na internetových stránkách. Vstupné na Kozí mejdan, kde nejsou
žádné ploty ani ochranka, je dobrovolné.

Loni se uskutečnil po roční přestávce jako víkendová akce,
předchozích deset ročníků trvalo vždy osm dní. „Přijela jsem se s manželem
pouze podívat, přes noc určitě nezůstaneme,“ uvedla jedna z návštěvnic.
„Jezdím jsem pravidelně každý rok s přáteli, líbí se mi tento způsob života.
Akci si opravdu užijeme,“ sdělila Klára Prokopová.“

Kozí mejdan u Penců potrvá až do neděle

4.8.2012

Mladá fronta DNES

(ČTK)

Kozy a svoboda

Až do neděle potrvá na farmě Stanislava
Pence v Milkovicích
na Jičínsku tradiční Kozí mejdan věnovaný
kozám a svobodomyslnému způsobu
života s koncerty, divadly i autorským čtením. „Jde
o setkání lidí, kteří mají
pocit, že stojí za to se na chvilku v hektické době
zastavit. Nejde o program,
ale o setkání, proto nezveřejňujeme žádné
seznamy, kdo by tady měl vystupovat,“
řekl Penc, jenž jedno pódium připravil na louce a druhé
ve stodole.

anketa: Štěstím bez sebe

3.8.2012

Pátek Lidových novin

Jan HřebeJk režisér Štěstí je
setkání s dobrým člověkem.
břetislav RycHlík dokumentarista, herec Vlny či zásahy
štěstí, to naplnění
okřídleného rčení, „byl
štěstím bez sebe“, mívám v
různých podobách. Když se mi
narodily dcery Apolena a Juliána, bylo to, jako by se mne
dotknul neviditelný
prst Boží, a náhle mne zaplavila vlna
štěstí. Když padal v listopadu ‘89 bolševik,
míval jsem přelévavé vlny štěstí,
jakési naplnění nepředstavitelného snu,
euforie až opilosti ze svobody. Z té člověk ovšem brzy
padl na hubu do toho
ubožáckého stavu demokracie a politiky dnes. Na Moravě
zažívají chlapi štěstí,
které si umí přivodit: Máme víno, slivovicu
a písničky.

Ta chlapská přátelství, kdy
se dáme do zpěvu a padají z nás
civilizační šlupky a nánosy, jsou vykoupena
momentem štěstí, které je prchavé,
z krásy písničky se mihne – jako pták v
letu. Ale taky máme několikadenní euforii
během chození po fašanku, tedy českého masopustu.
To je štěstí na pokraji
šílenství, kdy jde o život. Šťastný
jsem i při sportu, když „Kometa sópeře zas
rozmetá“. O intimním štěstí,
které přináší láska k ženě, s
dovolením pomlčím. A
jiná štěstí, jež mívám, ta
nečekaná, přilétnuvší a zase
mizící, jsou asi
křídly, která jsou v tom slzavém
údolí směšné a přízemně
plazící se lidské
existence a bolestného žití tím, co
náš život činí jakž takž snesitelným.

aneta langeRová zpěvačka Nedávno jsem si upřímně a přátelsky
popovídala se svým tátou o tématech, o kterých jsme se nikdy předtím nebavili.

Měla jsem radost, i když to pro nás oba
bylo chvílemi
náročné. Cítím se šťastná,
když můžu vést otevřený dialog se svými
nejbližšími.

MUDr. ZUZana RoitHová kandidátka na úřad prezidenta Šťastná
jsem vždy, když se mi daří moje práce, ale i když se daří lidem kolem.

Umím se radovat z jejich
štěstí. Životní štěstí jsem
našla
ve své rodině a teď jsou třešničkami na dortu moji dva
malí vnoučkové. Děti
jsou zdroj každodenního štěstí. Tím, že
většinu pracovních dnů trávím v
zahraničí, si uvědomuji, jak je pro mne rodinné
zázemí nepostradatelné. Jsem
šťastná, když snídám doma, a také
při práci na své zahradě. Mám radost z
jízdy
na kole nebo na lodi, jsem šťastná, když jdu ráno
sama lesem a když plavu v
řece u našeho domu. Těší mne, když někdo v
mém okolí najde dobrou práci a když
ho nesužují nemoci. Raduji se z každého
svátečního dne a ze střídání
ročních
období. Raduji se z toho, že žiju v této zemi a v
této bezválečné době. Štěstí
je pro mne stav, kdy jsem vyrovnaná se svými
problémy, když jsem je dokázala
překonat. Jsem šťastná, že mám víru v Boha.
Jako lékařka myslím ale i na to, že
šťastný byl měl být každý, komu přeje
zdraví. Ale samo o sobě to k hlubokému
štěstí stačit nemůže. AdAm gebriAn architekt, kritik,
teoretik a propagátor
architektury Zdravím z Chorvatska. Právě ho tu
prožívám.

Štěstí je mít možnost
kontrolovat svůj čas a trávit ho, jak
uznáte za vhodné. Neštěstí je naopak
trávení času podle přání jiných.

vlAdimír mertA písničkář
Skutečný závan štěstí nepatří lidu
– ani jejich novinám. Neprozradím. Ale
naznačím alespoň cestu: Štěstí je
bláhový, prchavý pocit, na který
nemáme ve srovnání s trpícími světa
nárok.

Štěstí nemůže být cíl
jako výhra v loterii, ale cesta k němu
snad ano. Nepadá z nebe, drobí se do každodenních
malých radostí a strastí, bez
kterých bychom si ani nevšimli, že se o nás občas
uchází. Štěstí jednoho se
rozplývá na pozadí utrpení jiných.
Alespoň přiblížit se k němu, to dá práci.
Snažím se aspoň rozeznat, kdy přichází. A
neodehnat ho euforickými pseudový
křiky. Se štěstím je to jako s vírou či pravdou:
Projevuje se spíš jako absence
neštěstí, lži a zmaru. Nedopřávám si luxus
blbé nálady, nenechávám si
zaplevelit vlastní vnitřní soudržnost zlovolným
počínáním jiných. Rozum a
štěstí… Werich se je v jedné
fimfárovské pohádce pokusil smířit. Ale
ano, jako
muzikant jsem přeci jenom pocítil závan
štěstí – v kině, plném
rozzářených
dětských očí, slzících maminek a kolegů,
šťastných, že jsme tak trochu tomu
štěstí pomohli na svět.

Olga Sommerová režisérka Štěstí mi přináší tvorba, příroda a
láska. Ivan Gabal sociolog Nemám štěstí. Štěstí má vždycky mne.

Nečekaně skočí a rozleje se všade.
Dvakrát, když se mi
narodily dcery. Pokaždé mě sice žena vyhodila ze sálu,
vždy na porod chtěla být
sama. Ale pokaždé jsem byl tak nevýslovně
šťastný, že na to obě dcery dodnes
hodně spoléhají. Šťastný jsem každý
rok 17. listopadu. Chodím si na Národní
třídu uvědomit, že o šťastný život se musím
prostě porvat. Každý rok zavřu
počítač, vezmu bundu a jdu si pro ten šťastný
pocit znovu. No a teď, když máme
olympiádu, musím říct, že kdyby letos Bára
Špotáková hodila oštěp za sebe, smál
bych se s pocitem štěstí, který jsem prožil před
čtyřmi lety, když v Pekingu
narvala posledním pokusem svoje nářadí přes
vedoucí Rusku na zlato. Bylo tuším
21. srpna. Sport mě drží nad vodou taky – a celý
život. A sport a štěstí jsou
příbuzní. Na štěstí se člověk nadře jak
kůň.

A ke štěstí musí umět i prohrát.

Andrej Krob divadelní režisér Štěstí je muška zlatá,
poletuje kolem, většinou sedá na vola. Zatím nejsem její případ.

dr. bedřich břich světoběžník Co je to štěstí? Krátký,
nezachytitelný okamžik, který bezprostředně předznamenává příchod neštěstí, je
jeho předstupněm.

Ať vzpomeneme onu mexickou babičku, která,
když ji televize
zpovídala ohledně štěstí, děkovala Bohu, že na ni
seslal štěstí v možnosti
hledat svou obživu na skládce komunálního odpadu,
a krátce nato zemřela hladem,
neboť druhý den našla smetiště ohrazené
plotem z iniciativy sdružení Za lidskou
důstojnost. Anebo pravidelnost, s jakou se výherci
prvních cen v loteriích
ocitají v nesplatitelných dluzích, pravidelnost,
která vede pořadatele loterií
ke zřizování poraden, ostatně zcela
neúspěšných, které výherce
ochraňují před
nenadálým štěstím.

Vzpomeňme ostatně slova klasika: „Zrodili
jsme se k tomu,
abychom trpěli. Nakonec to každý dokáže. Kdo
netrpí, trpí.“ Snad nejlépe
popsala štěstí kosmonautka Valentina
Těreškovová metaforou jízdy na kole:
„Nerada jezdím z kopce, neboť vím, že pak budu
muset do kopce.“ Ale ani ona,
při vší své prozřetelnosti, se
štěstí, tedy neštěstí, nevyhnula.
Moudrý muž
proto štěstí, podobně jako spravedlnost, nikterak
nevyhledává, ale také se mu
nevyhýbá. vladiMír dlouhý kandidát
na úřad prezidenta Kdo umí být ve svém
životě každý den alespoň chvíli spokojený
sám se sebou a umí spokojenost také
dát svému okolí, je šťastný člověk.
Rodina, o kterou se člověk může v těžkých
chvílích opřít, je také součást
štěstí. Kdo má práci, která ho
současně živí i
těší, je šťastný. A konečně,
šťastní jsme všichni v jednom: Přes všechny
problémy dnešního světa žijeme v dostatku a v
míru.

andrea Sedláčková režisérka Málokrát v životě mě zatím
potkala tragická situace a bude to vypadat, že jsem nějaký prosťáček, ale já
jsem víceméně neustále šťastná. Mám takovou povahu, že se raduji z toho, co
život momentálně poskytuje, a dokážu si to plnými doušky užít. Takže štěstí je
pro mě vlastně permanentní stav s přechodnými nespokojenostmi, které se dají
vyřešit. Teď mě naplňuje štěstím moje rodina, děti a manžel, věrní a
inteligentní přátelé a taky to, že budu konečně točit celovečerák, na jehož
přípravách mnoho let pracuji. Mám pocit, že žiji tak, jak jsem si přála, nebo
že se mám vlastně líp, než jsem si uměla představit.

Mardoša baskytarista skupiny tata Bojs
Štěstí – tak, jak já
ho znám – může vypadat různě. Samozřejmě okamžiky, kdy mě
naše malá Františka
probudí tím, že mi dá do pusy lentilku (a
vzápětí skočí na břicho), jsou esencí
štěstí hraničící až s blahem.
Zvlášť když mi Bárka ještě
oznámí, že čaj už je
hotov. Ale ke štěstí mi stačí i
úplné drobnosti – jako například
rituální
premiérové poslechy nových CD, které
probíhají při úplném soustředění a s
bookletem v ruce.

Těch si ale spíš užívám, když je má milovaná rodina z dohledu.

StaniSlav Penc aktivista, ekologický
zemědělec Na otázku, co
je štěstí, se mně chce říci: Muška jenom
zlatá. Jde totiž o filozofickou
otázku, na kterou si každý z nás
odpovídá jinak a každý svoje štěstí
cítí a
vnímá po svém. Chtělo by se odpovědět, že
štěstí je být zdravý, nemít
nedostatek a mít radost z okolí a sebe. Ovšem tak
jednoduché to není. Co by pak
řekl člověk na to, když je nemocný, neoplývá
hmotnými statky a žije sám?
Myslím, že otázka, i když je filozofická, a
tím tedy relativně složitá, je
vlastně vcelku jednoduchá. Štěstí je smířit
se sám se sebou, se svými
nedostatky, umět se radovat z maličkostí, brát život
takový, jaký je. Prostě
nechtít to, co mít nemůžu. Ráno se probudit a
říci si: To je tak krásně na
světě. Radovat se z každého počasí, nezávidět
lidem jejich fyzické majetky.
Přát druhým co nejlepší věci kolem nich. To
je, myslím, recept na štěstí – bez
ohledu na to, jestli je člověk zdravý či bohatý.

Martina ForManová spisovatelka Existuje pár lidí a nesmírné
množství míst a věcí, které mě dokážou udělat šťastnou.

Děti, manžel, přátelé, mořské pobřeží, pražské vinárny,
skvělá knížka, jarní vzduch, procházka New Yorkem, hezké šaty, když se do nich
vejdu, legrační věci, dobrý film, příjemné překvapení, lichotky, pistáciové
oříšky a tak dál, a tak dál.

Ale asi nejvíc mě dělá šťastnou, že dokážu být šťastná, že
mám tu schopnost.

Nevěřili byste totiž, jak málo
závisí životní realita na
tom, zda se člověk cítí spokojený. Kolik jen
já znám těch, co mají zajímavou
práci, šikovné děti, štíhlé
boky, tučné konto nebo nevím co všechno, zač by
mohli být vděčni – a přitom se soustavně
trápí. Nevykvetly tulipány.

Nedali prémie. Nezavolal. – Jistě, tragédie, ale
přehlušující vše ostatní?

Přitom moje štěstí vypadá
úplně jinak, než jsem si kdy představovala.
Řízením osudu žiju na samotě, v místě,
které bych v mládí ohodnotila slovy: „Že
se ti lidi raděj rovnou neoběsí.“ Kromě toho, že jsem
tehdy neměla žádný vztah
k přírodě (vlastně měla – negativní), děsila mě
představa být uvězněna sama se
sebou, eventuálně pár dalšími, jistě
též nezajímavými lidmi. Kde je hudba,
troubení aut, noční život, požární
sirény, štěbetání (proboha, jen ne
ptáků!)?
Kdybych se dnes viděla tehdejšíma očima, zřejmě bych se
domnívala, že jsem byla
k životu na venkově donucena nějakými
hrůzostrašnými okolnostmi, protože
dobrovolně bych to nikdy neudělala. Co se mi to stalo?

myslela bych si ustrašeně.

Co se mi to stalo? říkám si pobaveně dnes.

Očividně jsem musela ujít dlouhý kus
cesty, konkrétně až
sem, na loučku mezi smíšenými lesy, abych poznala,
že všechny ty zvuky a hlasy
byly jen kulisou mého tehdejšího života a že
vlastně maskovaly jeho prázdnotu.
– Ačkoli to byla velice zábavná prázdnota,
ráda bych zdůraznila! Možná k oné
změně došlo přirozeně věkem nebo tím, že jsem se stala
matkou, ale najednou
jsem ráda i ve vlastní společnosti; už před sebou
nepotřebuji utíkat. A to je
strašně blažený pocit. Jan Fischer kandidát na
úřad prezidenta Co je štěstí?
Představa štěstí a prožitek štěstí jsou dvě
různé věci a v průběhu života se
nepřetržitě mění. Já jsem teď ve svém věku
došel k pocitu, že mám všechno, co
ke štěstí potřebuji: Chytrou a tolerantní ženu,
zdravé a úspěšné děti, rodinu,
která stojí při mně, pár dobrých
přátel, pocit profesionálního uspokojení a
perspektivu. Jestliže je tohle ta „muška jenom
zlatá“, pak ji mám chycenou v
dlani.

Fero Fenič režisér a producent Moje
štěstí má různé podoby.
Někdy je to moment, kdy pocítím smysluplnost svého
bytí nebo důležitost pro
někoho, kdo je důležitý také pro mě. Jindy
náhodný okamžik emoce nebo krásy,
který v té chvíli vše negativní, co
mi život přináší, zbezvýznamní. Moje
štěstí
je téměř vždy spojeno s lidmi, málokdy s věcmi. Miluju
léto, a tak teď skoro
každý den, kdy je hezky, mám takovou šťastnou
chvilku.

V Milkovicích na Jičínsku dnes začíná tradiční Kozí mejdan

1.8.2012

ceskenoviny.cz

ČTK

Milkovice (Jičínsko) – Na farmě Stanislava Pence v
Milkovicích na Jičínsku dnes začal tradiční Kozí mejdan, který je věnovaný
kozám a svobodomyslnému způsobu života.

V Milkovicích na Jičínsku dnes začíná tradiční Kozí mejdan

1.8.2012
ceskenoviny.cz str. 00 Cestování

ČTK

Milkovice (Jičínsko) – Na farmě Stanislava
Pence v
Milkovicích na Jičínsku dnes začal tradiční
Kozí mejdan, který je věnovaný kozám
a svobodomyslnému způsobu života.

V Milkovicích na Jičínsku začal tradiční kozí mejdan

1.8.2012

ČRo Hradec Králové

16:00 Události regionu – Hradec Králové

moderátor

——————–

V Milkovicích na Jičínsku začal tradiční kozí mejdan. Akce,
věnovaný kozám a svobodomyslnému způsobu života, potrvá ode dneška až do neděle
5.srpna. Jak upřesňuje kolegyně Vlaďka Vildová, tento mejdan každoročně pořádá
Spolek přátel koz, který propaguje chov býložravců.

Vlaďka VILDOVÁ, redaktorka

——————–

Kozí mejdan na Jičínsku už má svou typickou atmosféru. Jejím
hlavním rysem je svobodomyslný způsob života a také soužití se zvířaty, která
se volně pohybují po milkovickém areálu na Kozím vršku. Hlavní pořadatel
Stanislav Penc k tomu dodává:

Stanislav PENC, pořadatel

——————–

Co se týká propagace koz, tak my se
zabejváme mimo jiné i
tím, že právě v Milkovicích pořádáme
koncerty a různý kulturní setkání. A
podtitulek toho je společenské a kulturní
setkání.

Vlaďka VILDOVÁ, redaktorka

——————–

Dění na milkovickém statku vítá také jedna z účastnic.

osoba

——————–

Naše zvířátka jsou hlavní částí mejdanu, bych řekla, máme
tady oslíky, kozičky, pejsky z útulky. Každý, kdo se o svoje zvířátka dokáže
postarat, tak si ho může vzít.

Na milkovickém statku aktivisty Stanislava Pence začíná Kozí mejdan

1.8.2012

hradec.iDNES.cz

MF DNES, Petr Záleský

Žádné ploty, ochranka, pevný
program, vstupné nebo otravní
dealeři telefonních operátorů. Na Kozím mejdanu
Stanislava Pence, který na jeho
statku na Jičínsku začíná ve středu, se
návštěvníci nesetkají s
žádným
festivalovým „folklorem“.

Však také pořadatel slovo festival vůbec nepoužívá. Mnohem
raději má výrazy mejdan nebo setkání.

Do Milkovic u Libáně se nesjíždějí zapřísáhlí ekologičtí
aktivisté, chovatelé koz nebo pivaři. Kozí mejdan je podle svého hlavního guru
určen pro vyznavače svobodomyslného způsobu života, kteří vyhledávají muziku
mnoha žánrů, divadlo, autorská čtení nebo promítání filmů. Ale festival? To
nikdy!

„Hlavním cílem festivalu je na základě předem
stanovených hudebních hvězd nalákat co nejvíce lidí, aby se vypilo se nejvíce
piva, prodalo se co nejvíce drahých párků a vydělal se balík peněz. My ukážeme,
že to jde dělat jinak,“ řekl Penc, který před třemi lety tvrdil, že se s
Kozími mejdany loučí.

Když však loni opět připravil dvě pódia, přihlásilo se mu
kolem 80 kapel, a tak uspořádal alespoň víkendový mejdan. Letos už bude
pětidenní.

„Ale klidně může být i delší, já žádné mantinely nestavím,“
pokračoval Penc, jenž na sebe nedávno upozornil, když na jednání poslanců
vytáhl krabici s rostlinami konopí a chtěl ji předat ministru zdravotnictví.

„Jedno pódium bude na pastvě, druhé ve stodole. Kozy i
osli volně chodí mezi lidmi, na které to klade poněkud větší nároky. Prostě si
musí uvědomit, kde jsou,“ řekl Penc.

„Procházející kozy jsou
výborné zpestření. V
Milkovicích jsem byl už dvakrát a pojedu zase, protože se
tam schází skvělá
parta stejně smýšlejících lidí.
Program se mi líbí, i když je jasné, že občas
hraje kapela, která se vám úplně netrefí do
vkusu,“ říká třeba Dominik
Pavlík. do PC pro iPad Vaří se jen pro vegetariány

„Po 12 letech kozích mejdanů se ukázalo, že sem jezdí
skupina lidí, která se dokáže bavit sama, a nikoli ta, která chce být
bavena,“ doplnil Penc. Přestože akce nemá skoro žádná pravidla, jedno
přece jen existuje: k dostání je na ní pouze bezmasá kuchyně.

„Vegetarián nejsem, ale u nás doma kozy nezabíjíme, ani
je neprodáváme. Důvod vegetariánského setkání je jednoduchý. Lidi si sem
přijedou odpočinout, načerpat energii, radovat se ze života a těžko jim pomůže,
když se nadlábnou bůčku. Když se pije silné pivo, má se jíst tak, aby to
člověku pomohlo a ne ublížilo,“ vysvětlil Penc.

Vstupné je dobrovolné, stanování zadarmo a jídlo a pití za
symbolickou cenu. „Jsem přesvědčen, že spousta mladých lidí má dnes
opravdu hluboko do kapsy,“ komentoval to Penc.

Kozím mejdanem chce oslovit hlavně volnomyšlenkáře:
„Kozy a osli jsou svobodomyslná zvířata. Jsou sice stádová, ale nechovají
se tak. Koza je velká individualita a navíc je předkřesťanským symbolem
hojnosti a plodnosti.“

Na statku samotáře Pence dnes začíná Kozí mejdan

1.8.2012

Mladá fronta DNES

Petr Záleský

JIČÍN Žádné ploty, ochranka,
pevný program, vstupné nebo
otravní dealeři telefonních operátorů. Na
Kozím mejdanu Stanislava Pence, který
na jeho statku na Jičínsku začíná právě
dnes, se návštěvníci nesetkají s
žádným
festivalovým „folklorem“.

Však také
pořadatel slovo festival vůbec nepoužívá. Mnohem raději má výrazy mejdan nebo
setkání.

Do
Milkovic
u Libáně se nesjíždějí
zapřísáhlí ekologičtí aktivisté,
chovatelé koz nebo
pivaři. Kozí mejdan je podle svého hlavního guru
určen pro vyznavače
svodomyslného způsobu života, kteří
vyhledávají muziku mnoha žánrů, divadlo,
autorská čtení nebo promítání filmů.
Ale festival? To nikdy!

„Hlavním
cílem festivalu je na základě předem stanovených hudebních hvězd nalákat co
nejvíce lidí, aby se vypilo se nejvíce piva, prodalo se co nejvíce drahých
párků a vydělal se balík peněz. My ukážeme, že to jde dělat jinak,“ řekl Penc,
který před třemi lety tvrdil, že se s Kozími mejdany loučí.

„V
nejlepším je dobré skončit, naše
setkání se nám v minulých 10 letech dařilo
dělat tak, že bychom to už nedokázali udělat
lepší,“ vysvětlil tehdy pořadatel
své rozhodnutí. Penc slovo dodržel a v roce 2010
žádné setkání do Milkovic
nesvolal. Když však vloni opět připravil dvě pódia,
přihlásilo se mu kolem 80
kapel, a tak uspořádal alespoň víkendový mejdan.
Letos už bude pětidenní. „Ale
klidně může být i delší, já
žádné mantinely nestavím,“ pokračoval Penc,
jenž na
sebe nedávno upozornil, když na jednání poslanců
vytáhl krabici s rostlinami
konopí a chtěl ji předat ministru zdravotnictví.

„Jedno pódium bude na pastvě, druhé ve stodole. Kozy i osli
volně chodí mezi lidmi, na které to klade poněkud větší nároky. Prostě si musí
uvědomit, kde jsou,“ řekl Penc.

„Procházející
kozy jsou výborné zpestření. V Milkovicích
jsem byl už dvakrát a pojedu zase,
protože se tam schází skvělá parta stejně
smýšlejících lidí. Program se mi
líbí, i když je jasné, že občas hraje kapela,
která se vám úplně netrefí do
vkusu,“ říká třeba Dominik Pavlík. „Po
12 letech kozích mejdanů se ukázalo, že
sem jezdí skupina lidí, která se dokáže
bavit sama, a nikoli ta, která chce být
bavena,“ doplnil Penc.

Přestože
akce nemá skoro žádná pravidla, jedno přece jen existuje: k dostání je na ní
pouze bezmasá kuchyně. „Vegetarián nejsem, ale u nás doma kozy nezabíjíme, ani
je neprodáváme. Důvod vegetariánského setkání je jednoduchý. Lidi si sem
přijedou odpočinout, načerpat energii, radovat se ze života a těžko jim pomůže,
když se nadlábnou bůčku. Když se pije silné pivo, má se jíst tak, aby to
člověku pomohlo a ne ublížilo,“ vysvětlil Penc. Vstupné je dobrovolné,
stanování zadarmo a jídlo a pití za symbolickou cenu. „Jsem přesvědčen, že
spousta mladých lidí má dnes opravdu hluboko do kapsy,“ komentoval to Penc.
Kozím mejdanem chce oslovit hlavně volnomyšlenkáře: „Kozy a osli jsou
svobodomyslná zvířata. Jsou sice stádová, ale nechovají se tak. Koza je velká
individualita a navíc je předkřesťanským symbolem hojnosti a plodnosti.“

***

FAKTA

Kozí mejdan 2012

Od 1. do 5. srpna v Milkovicích u
Libáně na Jičínsku
nepřetržitá hudební produkce různých stylů na dvou
pódiích (ve stodole a na
louce), autorská čtení, divadla,
promítání filmů, malování,
dětské hry,
přednášky, koupání,…
Ideální k cestě na statek je využít vlakový
spoj do
Kopidlna nebo Dolního Bousova či autobus do Libáně.
Pramen: www.kozy.cz

Žádný marast. Žijeme v blahobytu a největší svobodě

1.8.2012

Mladá fronta DNES

Petr Záleský

Sice žije na samotě Milkovice, kde dnes pořádá už 12. ročník
Kozího mejdanu, avšak svými názory se nebojí dráždit politiky, novináře či
úřady. Stanislav Penc je nejen patrně nejznámějším českým chovatelem koz, ale i
buřičem a provokatérem.

Líná banda zakomplexovaných hňupů. Tak Stanislav Penc v
jednom ze svých blogových příspěvků nazval novináře, kteří podle něj přispívají
k umělému šíření blbé nálady.

Přestože
vystupuje hlavně jako chovatel a obdivovatel koz, mnoho lidí si
jej pamatuje
spíš jako muže, který se nebojí jít
do žádného soudního sporu, jako velkého
bojovníka za legalizaci konopí, bývalého
disidenta, jenž vstoupil do politiky a
zase z ní vystoupil, a buřiče, který na internetu
zveřejnil databázi evidence
zájmových osob obsahující jména asi
860 tisíc lidí, o něž z jakéhokoliv důvodu
měla zájem StB.

„Ve volbách
kandidovat nebudu, ale to neznamená, že mě věci, které se dějí kolem nás,
nechávají lhostejné,“ vysvětluje dvaačtyřicetiletý Penc svůj postoj rebela.

* Termín „líná banda zakomplexovaných hňupů“, kterým jste
nazval novináře, stále obhajujete?

Je to
vytrženo z kontextu a kdybych si to skutečně myslel, asi bych s vámi dost těžko
komunikoval. Tehdy jsem polemizoval o tom, kdo vlastně může za marasmus, který
společnost vnímá. Většina se totiž domnívá, že žijeme zrovna v nejhorší době,
přitom jsme ale v největším blahobytu a svobodě. Zamyslel jsem se nad tím,
jestli to není tím, že zrovna parta hňupů – tedy novinářů – nemůže náhodou za
to, že se veřejnosti špatně tlumočí. Na tom blogu jsem také napsal, že je
skupina novinářů, kteří do té sorty rozhodně nepatří, jinak na tom samozřejmě
trvám. V novinách pracuje banda hňupů.

* Po loňském ročníku Kozího mejdanu vám přišel účet od
Ochranného svazu autorského (OSA), který jste odmítl. Jak ten spor dopadl?

OSA
mi
nabídla, abych zaplatil paušální poplatek
asi 150 korun a vše bude v pořádku.
Já jim odpověděl, že nic platit nebudu, protože u nás
nehrají muzikanti jimi
zastoupení, nehráli jejich skladby a není to
komerční akce. Chtěl jsem, aby OSA
zahájila nějaké správní
řízení, aby to šlo k soudu a bylo zřejmé,
kdo má
pravdu. Jenže OSA to neudělala.

* V roce 2008 jste odešel ze Strany zelených. Vylučujete
svůj návrat do politiky?

Kandidovat
nebudu, ale to neznamená, že mě nechávají
lhostejné věci, které se dějí kolem
nás. Rok a půl jsem se angažoval ve Straně zelených z
toho důvodu, že v roce
2005 z mého pohledu hrozilo další
beztrestné rozkrádání státu jako za
doby
takzvané koaliční smlouvy. Vybral jsem si stranu,
jejíž program mi byl blízký.
Měl jsem radost, že jsme narušili hegemonii čtyř stran a
zamezili, aby se
Paroubek s Topolánkem dohodli na nějaké obdobě
koaliční smlouvy.

* Několikrát se o vás zajímala policie kvůli údajné
propagaci drog. Kde je podle vás největší problém v takzvané tabuizaci konopí?

Je
to
nevyzrálostí lidí, kteří o nás
rozhodují. Místo toho, aby se poslanci zaobírali
tím, co je pointa, domnívají se místo toho,
že lidi jsou natolik
zamindrákovaní, že jsou schopní poslouchat jen
slova o škodlivosti konopí.
Přitom je po celá staletí považováno za
léčivou rostlinu.

* Proč se tolik bráníte, aby byl Kozí mejdan přirovnáván k
festivalu?

Hlavním cílem
festivalu je na základě předem stanovených hudebních hvězd nalákat co nejvíce
lidí, aby se vypilo se nejvíce piva, prodalo se co nejvíce drahých párků a
vydělal se balík peněz. Navíc aby někdo neutekl nebo si nepřinesl svou vlastní
sodovku, najme se ochranka, nejlépe nějací fašisti, kteří mlátí lidi. Festivaly
ruší vkus lidí a místo setkávání vyhrává prostá komerce.

***

PROFIL

Stanislav Penc

Bývalý disident si získal nejvíce příznivců v roce 2005, kdy
po zásahu policie proti CzechTeku zavolal na trutnovském festivalu přímo z
pódia premiéru Paroubkovi a pak zveřejnil jeho telefonní číslo. O rok později
se stal krajským lídrem Strany zelených a nechal vylepit plakáty, na kterých
pózuje s rostlinami konopí zasazenými před jeho domem. Na podzim 2008 ze strany
vystoupil s vysvětlením, že nemůže být loajální k snahám některých zelených
legitimizovat KSČM. Zpřístupnil databázi 860 tisíce jmen z evidence zájmových
osob, o které měla z jakéhokoli důvodu zájem StB, na internetové adrese
tvkozy.cz provozuje kozí televizi.

Zrní

30.7.2012

Týden

Antonín Kocábek

Americká popová královna
Madonna se svým turné k aktuálnímu
albu MDNA dorazila do střední Evropy. Českou republiku
tentokrát vynechala, a
tak stovkám fanoušků, kteří nestihli koncert ve
Vídni (29. 7.), nezbývá než
vyrazit do Varšavy (1. 8.). Odtud bude 53letá zpěvačka,
jejíž koncerty opět
provázejí drobné skandálky a spekulace o
jejích hlasových selháních, pokračovat
na Ukrajinu, do Ruska a Skandinávie.

* Banksy, dnes asi
nejznámější streetartový umělec na světě,
zveřejnil na svých stránkách fotografi e dvou
nových graffiti, kterými reagoval
na olympijské hry v Londýně. Podle serveru Atlantic Wire
je skokan o tyči a
oštěpař, který háže raketovou střelou, Banksyho
reakcí na zatýkání graffi tistů
londýnskou policií v předchozím týdnu a
také na vykázání pouličního
umění z
míst konání olympijských her, které
postihlo i jeho tvorbu.

* Až do 26. srpna „slaví“
drážďanská Galerie starých
mistrů, známější jako Zwinger, pětisté
výročí vzniku svého nejcennějšího
obrazu, slavné Sixtinské madony Raffaela Santiho. Na
velkou výstavu galerie
získala řadu zápůjček z Itálie, Německa a
Velké Británie, aby pro návštěvníky
důkladně shrnula vznik díla i jeho další
historické osudy. Obraz vznikl na
objednávku papeže Julia II. v roce 1512.

* Herec Russel Crowe se rozhodl postavit i za kameru.
Předlohou jeho režijního debutu se stal životopis „antiamerického“ komika
Billa Hickse, který předčasně zemřel ve 32 letech na rakovinu. Kvůli své
kritice americké společnosti byl cenzurován a stal se populárním nejdříve ve
Velké Británii. Dvaapadesátiletý Crowe mladého komika pochopitelně hrát nemůže,
takže představitele hlavní role filmu, který se začne natáčet příští rok,
teprve hledá.

* Amerika má další
geniální dítě. Ethan Bortnick koncertoval
coby klavírista už v pěti letech, v devíti se objevil
jako nejmladší umělec,
který absolvoval souvislé koncertní turné,
v Guinnessově knize rekordů. Nyní je
mu jedenáct a vyráží na turné
podruhé: na šňůře nazvané It´s All About
Music
navštíví 22 amerických měst.

* Od 1. do 5. srpna proběhne na loukách kozí farmy známého
aktivisty Stanislava Pence v Milkovicích na Jičínsku asi nejkurióznější z
tuzemských letních festivalů: Kozí mejdan. Kromě hudební produkce několika
desítek skupin program za dobrovolné vstupné nabízí i autorská čtení, divadlo,
promítání filmů, dětské hry či přednášky.

Glen Emery: Jak jsem potkal Prahu

10.7.2012

ForMen

Vyprávění jednoho z nejznámějších pražských expatů o tom,
proč přijel v devadesátém roce do Prahy, kdy založil svůj první bar, jak na
čtrnáct dní zasquattoval kavárnu Slavia i proč u nás zůstává dodnes.

Poprvé jsem se do Československa podíval ve svých čtrnácti
letech. Tehdy Kanaďané pomáhali na Slovensku stavět papírnu, v roce 1979 tam
odjel pracovat i můj otec a celou naši rodinu vzal s sebou. Kanaďané tehdy
vyhráli mezinárodní tendr z jednoduchého důvodu, protože vše financovala
kanadská rozvojová banka. Československo chtělo s kanadskou vládou samozřejmě
spolupracovat vzhledem k tomu, že byla ochotna poskytnout na stavbu tři sta
milionů dolarů. Na Slovensku jsme zůstali jen rok a půl, přesto jsem se za tu
dobu naučil domluvit docela dobře slovensky. Měl jsem tam spoustu místních
kamarádů, přestože jsme chodili do vlastní školy. Měli jsme učitele z Kanady a
učili jsme se v angličtině podle kanadského školního systému.

Po návratu do Kanady jsem odmaturoval, prodal jsem auto a za
utržené peníze jsem na vlastní pěst vyrazil do Evropy, kterou jsem projezdil
stopem sem a tam. To bylo v roce 1983. Měl jsem v plánu si udělat jenom
prázdniny, ale nakonec jsem v Evropě zůstal dva a půl roku. Bydlel jsem v
Anglii, v Amsterodamu anebo v Mnichově, ale každé léto jsem pravidelně jezdil
na Slovensko za kamarády. V roce 1985 jsem se vrátil zpátky přes oceán. Nejdřív
do Spojených států amerických, půl roku jsem bydlel v New Yorku, a pak do
Kanady, kde jsem začal studovat na univerzitě inženýrství ropy a zemního plynu.
Předposlední rok studia jsem dokončoval v Montaně, ale už na podzim jsem plánoval,
co budu dělat v létě. Obvykle jsem o prázdninách dělal různé nebezpečné práce,
například lesního hasiče, ale také jsem kopal zlato na Klondiku anebo pracoval
na ropných vrtech…

Za tyhle brigády totiž bylo nejvíc peněz. Vše ale změnila
situace v Evropě na konci osmdesátých let. Už od pádu berlínské zdi jsem
události roku 1989 pozorně sledoval ve zprávách, po pádu zdi následoval
sedmnáctý listopad v Československu a já se pomalu rozhodoval, že bych v létě
měl jet rozhodně do Evropy. Poslední kapka přetekla jeden večer v hospodě v
Montaně, když jsem v televizi viděl záběry Václaváku plného lidí. Tehdy jsem si
řekl, že nebudu o prázdninách riskovat život někde v lese, ale pojedu raději do
Prahy. Koneckonců, i to mohlo být trochu riskantní. A hned druhý den jsem si
zamluvil letenky.

Odletěl jsem do Československa v dubnu roku 1990 sice sám,
ale ne bez kontaktů. Krátce po sametové revoluci tu Čechokanaďan John Hasek
založil neziskovou organizaci Education for Democracy (Vzdělávání pro
demokracii) a pozval do Prahy učitele z celé Kanady. Myslel, že když budou
Kanaďané v Československu, nebude se moci opakovat ruská okupace z roku 1968.
Byla to trochu naivní představa, ale na druhé straně se Hasek zasloužil o to,
aby se v Československu konečně angličtina učila pořádně.

Byl to bývalý voják, později pracoval jako reportér, bohužel
osudnou se mu stala jedna reportáž připravovaná pro Českou televizi, kterou
točil v bývalé Jugoslávii. Nešťastnou náhodou tam byl zastřelen. Ještě před
odletem do Kanady mi o Haskově pražské neziskovce vyprávěla moje sestra, která
o ní četla někde v novinách. Setkal jsem se tehdy ve Vancouveru s jeho bratrem,
který mi dal potřebné kontakty, a hned jak jsem přiletěl do Prahy, šel jsem na
adresu, kterou jsem od něj dostal. Bylo to tenkrát na Senovážném náměstí. Tam
jsem potkal spoustu Američanů a Kanaďanů a také jsem se seznámil se synem Johna
Haska Tonym. Dali jsme se dohromady a zkusili jsme podnikat. Začali jsme tu
prodávat trička, i když ne zrovna s velkým úspěchem. Já se navíc musel vrátit v
srpnu zpátky do Montany, abych dokončil školu. Do Prahy jsem přiletěl znovu až
v dubnu roku 1991 a od té doby jsem tady v podstatě nastálo.

Když jsem se vrátil do Česka, zkusili jsme s Tonym navázat
na byznys s tričky, měli jsme asi osm turistických designů, které pro nás
vymyslel jeden jugoslávský výtvarník – například Švejka, orloj, metro apod.
Trička jsme prodávali v obchodě American Hospitality Center, který byl na rohu
Karlovy ulice a Malého náměstí. Tehdy to byl největší prodejce suvenýrů pro
turisty v Praze. Potisky triček jsme si nechávali dělat v Havlíčkově Brodě ve
firmě Pleas. Když jsme tam jednou jeli vyřizovat novou objednávku, zavolal mi
šéf česko-amerického centra, abychom jim nechali potisknout trička také jejich
novým logem. Byl to motiv amerického orla s českým lvem a pod tím název firmy.
Netrvalo ani dva dny a tahle trička se začala objevovat po všech obchodech v
centru Prahy. Oni to logo v Pleasu normálně ukradli, jenom vynechali název
organizace. Byla z toho logicky spousta problémů, šéf česko-amerického centra
na mě křičel, že mě zabije, takže jsme rychle zrušili objednávku. Do toho se
zase ozval Pleas, že ji chce zaplatit. Nakonec jsme se hádali i s nimi. Tímto
incidentem náš byznys s tričky poměrně rychle skončil…

Moji společníci potom začali prodávat výrobky od Apple
Macintosh, které se čerstvě objevily na českém trhu, a já jsem s jedním
Američanem otevřel první samoobslužnou pradlenku v Praze 6. Brzy jsem se ale s
tímhle společníkem rozešel, jemu zůstala pradlenka a já vymýšlel, co dál.
Vždycky mi připadalo, že v Praze chybí nějaký pořádný podnik pro cizince, proto
jsem se rozhodl, že otevřu svůj první bar. Byl na Malostranském náměstí a
jmenoval se Jo’s bar. Nebylo to ovšem tak jednoduché, jak se to píše. Psal se
totiž začátek devadesátých let, na úřadech seděli stále stejní komunisti a já s
nimi musel bojovat. Otevřeli jsme bar už v listopadu roku 1992, tedy ještě za
Československa, a až v lednu po rozdělení republiky jsme dostali stavební
povolení. Když v únoru přijeli úředníci na kolaudaci, byla už podlaha pěkně
zašlapaná. Pamatuji si, že tam tehdy s námi byl architekt Vítek Máslo, který
Jo’s bar navrhoval. Úřednice se divila, že podlahy vypadají tak používaně, ale
architekt ji uklidnil: „Vždyť to jsou Amíci, oni přece mají všechno rádi
rustikální.“ Takže nám to prošlo.

Já jsem byl vůbec pro všechny úředníky dlouho nepřítel.
Chtěli mi například diktovat, co mám mít na jídelním lístku, a tak jsem jim
vysvětlil, že to není státní podnik, že platím nájem a budu prodávat, co chci.
Pokud se dají ingredience v Česku koupit, už to pravděpodobně někdo schválil.
Když jsem se takhle pral, obvykle mě udali na jiném úřadě, takže další den
přišla jiná kontrola. A tak to bylo pořád dokola. Byl jsem z toho tehdy na
nervy. Vše se urovnalo až v létě roku 1993, kdy jsem zaměstnal kluka jménem
Roman Slepica. Narodil se sice v Československu, ale celý život prožil v Jižní
Africe a měl vystudovanou hotelovou školu ve Švýcarsku. Když pak přijela nějaká
kontrola, řekl mi: „Glene, jdi radši někam na pivo, já to vyřídím,“ a vyřídil.

V Jo’s baru jsme měli narváno hned od prvního dne. Bylo to v
době, kdy ještě nebyly mobilní telefony a v Praze bylo jen pár míst, kde se
scházeli cizinci, aby spolu byli v kontaktu, a já ta místa všechna znal. Rychle
se proto rozneslo, že stavím novou hospodu, kde navíc budu mít mexickou
kuchyni. Posledních pár dnů před otevřením proto už začínali lidé chodit kolem.
Podívali se a dali si s námi pivo, i když jsme ještě stavěli. Bar jsme otevřeli
16. listopadu 1992, bylo to v pátek v půl desáté večer a už v deset hodin jsme
měli uvnitř víc než stovku lidí. A takhle narváno bylo první tři roky každý
den! Chodili k nám hlavně cizinci nebo Češi, kteří žili v cizině. Také sem
zavítalo hodně emigrantů, kteří se vrátili zpátky z Ameriky. Starší lidé
říkali, že nás podporují, protože Malá Strana byla dřív živá čtvrť, ale
bolševici její atmosféru zničili. Na druhé straně sousedi mě nesnášeli.
Například nad námi bydlel jeden mladý pár, na začátku k nám chodili, ale pak se
naštvali a od té doby si už jen stěžovali na hluk. Jednou se mi stalo, že jsem
byl v hospodě na druhé straně řeky. Šel jsem na záchod a viděl jsem, jak z
telefonního automatu v chodbě volá můj soused. Chvilku jsem ho poslouchal, jak
si stěžuje: „Je to strašné, poslechněte si, jaký to je rámus, a přijeďte…“
Zaklepal jsem mu na rameno a říkám mu „nazdar“ a on na to jenom „oh shit“.
Rychle jsem tedy dopil pivo a spěchal zpátky do svého podniku, kde jsem čekal
na policii. Pak jsem jim vyprávěl, co se stalo, a oni se jen smáli. Od té doby
už k nám na jeho stížnosti nejezdili. Pokuty za hluk jsem vždycky odmítal
platit, ale když jsem v podniku zrovna nebyl, personál obvykle zaplatil. Kdyby
se ti sousedi se mnou snažili normálně dohodnout, šlo by to určitě lépe, ale
oni na mě hned posílali policii. Také jsem v tom domě bydlel, ale úplně nahoře
s okny na druhou stranu. I když pro mě hluk znamená peníze, hned nad barem bych
sám bydlet nechtěl.

Když Jo’s bar nějakou dobu fungoval, rozhodli jsme se
otevřít další podnik. V roce 1993 jsme si pronajali levou polovinu Obecního
domu, sedmadvacátého dubna toho roku jsme převzali klíče, za čtyři dny jsme
otevřeli hospodu s názvem Žíznivý pes a za deset dní potom i kavárnu. Byla to
ale obrovská práce. Když jsme do Obecního domu přišli, byla celá budova v
dezolátním stavu, nikdo nevěřil, že bychom tam zvládli otevřít prosperující
podnik, mysleli si, že okamžitě zkrachujeme. Ten dům nefungoval, zbytek
Obecního domu byl v podstatě nevyužitý – pouze čas od času byl ve Smetanově
síni koncert vážné hudby a v sále s Muchovými malbami na zdech se konala nějaká
akce.

Zpráva o novém baru se mezi lidmi roznesla velmi rychle,
takže když jsme Žíznivého psa otevřeli, bylo zase hned úplně plno.

I další den bylo narváno a takhle to pokračovalo celou dobu.

Hned s Obecním domem sousedí hotel
Paříž, jeho majitelem byl
Čechoameričan, který jej dostal zpět v restitucích.
První den na nás byl
strašně milý, přišel nás přivítat
jako nové sousedy. Druhý den se už přišel
zeptat, jestli bychom nemohli trochu ztlumit ten rámus, a pak
zase začala
válka. Žíznivý pes byl opravdu velmi
úspěšný podnik, prodali jsme kolem
patnácti set piv denně! Točil se tam Forman, pivo z pivovaru v
Golčově
Jeníkově, bylo to hodně silné pivo, proto z něj
druhý den byla ta nejhorší
kocovina. Lidé ji k nám ale hned zase chodili
přepít.

Pod Obecním domem je obrovské
sklepení. V jednom ze sklepů
je sál, kde jsme otevřeli hudební klub s názvem
Repre. Téměř každý, kdo byl v
té době známý, tam hrál. Ne sice ty
úplně nejpopulárnější
tehdejší kapely, jako
byla v té době třeba Lucie, ale například Sto
zvířat, Support Lesbiens nebo
Plastici. Měli jsme tam dokonce i světové kapely,
například Tindersticks,
Adorables nebo Joea Strummera z The Clash. V dalších
sklepech bydleli lidé, o
kterých jsme v podstatě vůbec nevěděli. Akorát jednou do
měsíce se objevoval
kotelník, celý černý od sazí a
bílý od toho, jak nevycházel ven. Byl to
takový
neprozkoumaný labyrint.

V té době zrovna probíhala válka v Jugoslávii a my jsme
zaměstnávali hodně uprchlíků. Hned na začátku jsme najali asi dvacet lidí,
které jsme poslali do kuchyně zanedbané po předchozích majitelích, aby to
uklidili. Zůstali u nás pracovat i později jako číšníci a servírky. Předešlí
nájemci kavárny z ní udělali tak trochu gay podnik, kam vlastně nikdo nechodil.
Někdy to tam bylo opravdu šílené, jednou se tam dokonce střílelo. My jsme to
ale úplně změnili. Zdědili jsme však po nich bohužel kontrakt na snídaně. Na
to, vstávat brzy ráno, jsme nebyli opravdu připraveni, tou dobou jsme obvykle
chodili spát. Jednou přijel zájezd Němců, kteří cestovali autobusem celou noc z
Norimberka, a když přišel dovnitř jejich průvodce, zjistil, že není nic hotové
a personál ještě spí. Turisty jsme tedy pustili alespoň na záchod, který nám
fungoval jen jeden, a pak jsme řekli průvodci, ať se s nimi jde na hodinu
projít po Praze. Kluka, který u nás myl nádobí, jsme rychle poslali pro pečivo
pro sedmdesát lidí a on přinesl zpátky sedm obložených baget. Nakonec jsme to
však nějak zvládli.

To, že nefungoval záchod, bylo
normální, v Obecním domě jsme
se pořád setkávali s nějakými technickými
problémy. Na začátku jsme se
rozhodli, že bychom v kavárně chtěli intimnější
osvětlení. Visely tam původní
lustry a my na ně chtěli nechat namontovat stmívače. V
první polovině
devadesátých let to tu vypadalo jako
neřešitelný problém, žádný
elektrikář to
neuměl udělat. Naštěstí jsme nakonec našli jednoho
šikovného řemeslníka, který
žil pár let v Německu a hned věděl, co a jak.

Ostatně nějaký čas nefungovalo v Obecním domě ani topení,
ani světlo.

I tak jsme tam jednou v zimě v neděli zaznamenali
tři sta
padesát platících zákazníků
sedících jenom při svíčkách.
Zajímavé bylo, že když
se zhruba na patnáctimetrovém společném
úseku potkali pánové a dámy v šatech
a
v oblecích, kteří šli na koncert do Smetanova
sálu, s našimi klienty, byl to
pro ně celkem šok. Všichni koukali, co se to v
Obecním domě děje.

Nájem jsme měli zjednaný jen na dobu
určitou, protože se už
předem plánovala rekonstrukce, a když jsme se po ní do
Obecního domu přišli
podívat, velmi jsme se divili, kam se poděly všechny
originální doplňky a
nábytek. My jsme měli od památkářů
přikázáno zachovat původní lustry, stoly i
židle v kavárně. Mosazné kliky, secesní detaily –
to všechno zmizelo po
rekonstrukci neznámo kam. Kavárnu Café nouveau,
Žíznivého psa a klub Repre jsme
tedy provozovali zhruba rok a půl, úřady nás už tolik
neotravovaly, pouze
jednou nám z hygienických důvodů zavřeli
Žíznivého psa. Další problémy
však na
sebe nenechaly dlouho čekat…

Sedmnáctého listopadu roku 1993 jsme totiž otevřeli kavárnu
Slavia jen pár dnů poté, co Václav Havel v médiích označil zavření kavárny za
kulturní zločin. My už v tu chvíli měli její otevření dávno nachystané.

Akce se prezentovala pod hlavičkou Sdružení přátel kavárny
Slavia, které zastupovali Marek Gregor, Stanislav Penc a Ludvík Vaculík, ale
celé jsme to vymysleli i financovali my. Vypáčili jsme tehdy dveře a navezli
jsme dovnitř vše potřebné z Obecního domu. Pět hodin poté, co jsme se do
kavárny dostali, jsme mohli otevřít. Nebylo to všechno úplně načerno, protože
jsme měli podepsanou smlouvu s jednatelem firmy, která ty prostory měla v
pronájmu. Čtrnáct dní jsem ve Slavii raději každý večer spal a dvakrát mě skoro
zatkli, protože majitel sousední restaurace Parnas zavolal svoje podplacené
policisty. Zachránil to nakonec až jednatel firmy, který potvrdil, že s ním
máme smlouvu, takže nás museli pustit. Otevření kavárny Slavia bylo především
kulturní akcí. Chodila tam spousta lidí a všichni se v televizi dívali na to,
jak o nás vysílají. Chtěli jsme v podstatě jen zatlačit na FAMU, aby Slavii
otevřelo. Souhlasili, takže jsme za čtrnáct dní vyklidili pozice.

Důvod byl samozřejmě i ten, že už jsme nemohli utrácet další
peníze.

Kvůli akci Slavia jsme přišli skoro o půl milionu. Platil se
tam totiž pouze dobrovolný příspěvek, jinak bylo všechno zadarmo. Výhodu to ale
mělo.

Když nás chtěli hygienici zavřít, nemohli, protože jsme nic
neprodávali.

Poté, co tohle hektické období počátku devadesátých let
skončilo, můj společník si otevřel Žíznivého psa v ulici Elišky Krásnohorské a
já jsem v roce 1998 otevřel další podnik – klub bar Železné dveře v Michalské
ulici. Kolem roku 2000 jsem ale všechno prodal a odjel zpátky do Kanady. Jenže
tam jsem moc dlouho nevydržel. Za tři měsíce jsem se vrátil a rozhodl jsem se
napsat knížku Žízniví psi o tom, jak to vypadalo v Praze začátkem devadesátých
let z pohledu cizince. Dnes mám na Žižkově bar Bukowski’s a Napa Bar na Malé
Straně. A když se někomu snažím vysvětlit, jaký jsme měli skoro před dvaceti
lety podnik v Obecním domě, lidé, kteří to nezažili, jen nechápavě kroutí
hlavou…

„Vždycky mi připadalo, že v Praze chybí nějaký pořádný
podnik pro cizince. Proto jsem na Malostranském náměstí otevřel svůj první bar
– Jo’s bar. To se právě psal začátek devadesátých let…“ „Nějaký čas
nefungovalo v Obecním domě ani topení, ani světlo. I tak jsme tam jednou v zimě
v neděli zaznamenali tři sta padesát platících zákazníků sedících jenom při
svíčkách.“

Jsem pro legalizaci marihuany pro léčebné účely, říká pražská radní Udženija

6.7.2012

parlamentnilisty.cz

O legalizaci marihuany pro léčebné účely se mluví již
dlouhou dobu, a zdá se, že by se na tomto zákoně mohla současná sněmovna
shodnout. Pro tuto legalizaci se vyslovila předsedkyně poslanecké sněmovny
Miroslava Němcová (ODS) a zdá se, že se svým názorem nezůstává osamocena. Ve
stejném smyslu se vyjádřila i pražská krajská radní Alexandra Udženija (ODS)

Před
několika dny policie zadržela aktivistu Stanislava Pence za to, že na výjezdní
jednání zdravotnického výboru sněmovny dorazil se sušenými rostlinami
marihuany. V souvislosti s tímto případem chtěla čtenářka serveru PL.cz
vystupující pod přezdívkou masa slyšet od pražské krajské radní Alexandry
Udženiji (ODS) slyšet, jak se staví k legalizaci marihuany pro léčebné účely.

Radní je
pro legalizaci marihuany, ale zdůrazňuje, že je třeba důkladně ošetřit případy
možného zneužívání této legalizace tak, aby k němu nemohlo docházet. “Jsem pro
legalizaci marihuany pro léčebné účely. Zákon musí být nastaven ale tak, aby
nedocházelo k jeho zneužívání,“ napsala pražská radní.

(relatedarticles
title=“Psali jsme:“ tag=“marihuana“ count=“5″ /)

Ptejte se
politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí.
Registrujte se na našem serveru ZDE.

Myšlení tupých mlátiček

3.7.2012

denikreferendum.cz

Petr Bergmann

Policie se nezměnila: jiná je výstroj, auta, design, výše
platů, ale nevzdala se svého základního definičního rysu: myšlení tupých
mlátiček.

Datum 30. 6. letos připadlo na horkou letní
sobotu, ve které
se asi čtyřicet alternativně smýšlejících a
jednajících mladých lidí rozhodlo
připomenout stylově tříleté výročí
vyklizení posledního veřejně známého
pražského a dokonce i českého squattu, vily Milada.

Jedná se o opuštěný, dlouhodobě chátrající objekt. Jeho
vlastník, akademická instituce, povolal na svou půdu policejní jednotky k
mimořádně násilnému vyklizení v roce 2009. Ale od té doby jej ani stavebně, ani
bezpečnostně nijak nezajistil, nehledě na to, že za celou dobu nedokázal
vyřešit majetkové poměry. Takže se sem v tichosti opět nabourali pražští
příznivci squattingu a uspořádali zde pietní akci svého druhu – punkový
koncert.

Vysoké školy (Milada byla darem věnována UK) již usnuly
letním spánkem, studenti jsou na prázdninách, lidé na dovolených, českou
společností hýbou politické a hospodářské aféry nebývalých rozměrů,
spravedlnost dostává na frak v přímém přenosu a za bílého dne… člověk by si
řekl, že takovýto výstřelek horké sobotní noci ujde veškeré pozornosti a ráno
zůstane po squatterech jen aktuální signatura ve formě transparentu vyvěšeného
z oken rozpadající se budovy.

Nestalo se tak. Již v deset hodin večer, tedy ještě
prakticky za denního světla, přispěchala policejní eskadra, aby učinila přítrž
tomuto ničemnému hanobení svátosti soukromého vlastnictví a vyzvala okupanty,
aby objekt ihned opustili. Ti reagovali poměrně logicky a řeklo by se,
objektivním pohledem vzato, vstřícně. Oznámili, že objekt opustí nad ránem, až
jejich vzpomínkový mejdan skončí.

Policie, dbalá ostražitě litery zákona takovou protiprávnost
nemohla dopustit a po příchodu posil vybavených patřičnou technikou se pustila
do prosazování demokracie ve zvrhlém autonomím anarchistickém hnízdě. Stovka
těžkooděnců s motorovou pilou a beranidlem pronikla za asistence vrtulníku
kolem půlnoci do Milady, podle svědků a squatterů samých začala kolem sebe v
uzavřeném prostoru plném lidí házet výbušky a použila slzný plyn. Pak opět za
použití násilností začala zatýkat bavící se mládež.

Nutno podotknout, že pokud policie argumentuje ochranou
majetku, squatteři správně připomněli, že veškeré vybavení, včetně někdejšími
nelegálními obyvateli opravených oken a dveří či střechy, policie při
vyklízecím zákroku před třemi lety zcela zničila. Majitel objektu, ani
obdarovaná univerzita žádné opravy nebo úpravy na objektu za celou dobu
neprovedli, natož aby dovnitř stěhovali jakékoli vybavení.

Kromě holých, podmáčených a pukajících zdí, které drží
pohromadě silou vůle, tedy již nebylo co chránit. Krátce po půlnoci byla chabá
pevnost Milada dobyta, čtyřiadvacet lidí zatčeno, sedm statečných obsadilo
střechu a setrvalo do nedělního bouřkového dne.

Tou dobou již byla média plná
zpráv o zásahu i aktuálního
zpravodajství o osudu vytrvalců na střeše a
sociální sítě šířily
oprávněnou
kritiku zásahu a hemžily se nadávkami na policii a
establishment. Účel zásahu
je zřejmý. Policie opět předvedla, že je připravena potlačit
jakýkoli projev
nekonformity a radikální aktivity mladých
lidí.

Stát, který není schopen
čelit hospodářské kriminalitě
ruinující národní
hospodářství, který je prorostlý
korupcí a organizovaným
zločinem politických, úřednických a
manažerských a policejních špiček, který
toleruje praní špinavých peněz v miliardách
a krádeže veřejného majetku za bílého
dne, demonstruje svou pochybnou sílu na čtyřicítce
neozbrojených, čerstvě
dospívajících, bezúhonných
lidí, vyjadřujících formou kulturní akce
svůj
občanský postoj.

To vše dvacet let po zásahu policie na dostihovém závodišti
v Pardubicích, který obhajoval tehdejší ministr vnitra Jan Ruml slovy, že se
česká policie od revoluce ještě nestihla změnit. Jak vidno z posledních afér
zatýkání zemědělce Stanislava Pence na zasedání zdravotního výboru PSP, nebo z
půlnočního řádění pořádkových sil v Miladě, policie se nestihla změnit dosud.

Při debatách nad výpověďmi zbitých demonstrantů z Pardubic z
roku 1992 pronesl tehdejší ředitel Policie ČR Vyleta památnou otázku, co má
tedy dělat, když má ve sboru padesát tisíc blbců, které nemůže ze dne na den
vyhodit oknem.

Blbců je ve sboru v roce 2012 jistě méně,
nejsem si však
jist, zda to není způsobeno pouze faktickým
snižováním stavů. Policie si
změnila výstroj, auta, design, výši platů, ale
nezměnila své myšlení tupých
mlátiček, které na písknutí přijedou,
rozmlátí, zmlátí, zatknou a poté
zkoumají
účelnost svého konání.

Pencova akce pokračuje: Zveřejnil telefon Borise Šťastného, je prý práskač

3.7.2012

zdn.cz str. 00

Jan Rychetský, Parlamentní listy

Marihuana pro ministra zdravotnictví Leoše Hegera. Tahle
akce aktivisty Stanislava Pence má pokračování. S poslancem ODS Borisem
Šťastným, který ho nechal vyvést policií, si jdou celý týden po krku. Penc na
facebooku zveřejnil poslancovu fotografii s telefonním číslem.

Následně mu ale bylo zamezeno vkládat na sociální síť své
odkazy. Vyčítá to Šťastnému. Ten zase mluví o paranoie, protože takové kroky
prý nemůže na síti provádět ani její zakladatel Mark Zuckerberg.

Ve středu večer se aktivista Stanislav Penc pokusil při
jednání sněmovního výboru pro zdravotnictví předat ministrovi zdravotnictví
Leoši Hegerovi krabici s marihuanou a mast z ní. Prý chtěl zamezit přijetí
novely, která by legalizovala využívání marihuany k léčbě. Podle Pence je totiž
v dokumentu chyb a nesmyslů jako máku. Od té doby je s poslancem ODS Borisem
Štastným, jenž ho nechal z místnosti vyvést, na kordy.

Zveřejnil poslancův telefon

„Poslanec Boris Šťastný, jenž
na mě zavolal polici, porušil
mou občanskou imunitu a ukázal svůj charakter. Řekl, že to musel
udělat,
protože měl oznamovací povinnost. On ale nezná
základní věci. Oznamovací
povinnost platí jen u tak závažných činů jako je
třeba vražda či korupce. Jasně
tak ukázal, že je schopen udávat občany a v rámci
demokracie je vydat policii
pro smyšlené věci. Projednávali otázku
léčivého konopí. Já jim ho tam přinesl
ukázat s fotodokumentací, jak taková rostlina
roste, suší se a sklízí. Krabičku
jsem jim tam s celou rostlinou předal. Šťastný
není žádný občanský demokrat,
ale prachsprostý práskač,“ říká Penc
ParlamentnímListům.cz s tím, že jej
policie později pustila bez obvinění.

„Šťastný asi teď není moc šťastný, protože jsem na facebooku
zveřejnil jeho fotografii a telefonní číslo. Napsal jsem poslanec Boris
Šťastný, tady je jeho telefonní číslo 732222222 a volejte mu. Jen za jeden den
bylo 200 lidí, jimž se to líbilo a sto deset lidí, co to sdíleli.

Takže mají lidé evidentně o politiku zájem a soudruhu
Šťastnému z ODS telefonovali. Facebook to na jeho udání vymazal a zablokoval mi
možnost tam přispívat. Zatím mi nezrušili profil. Přitom jsem jen zveřejnil
veřejně dostupné číslo osoby, co nás má zastupovat.

Nezveřejnil jsem číslo jeho manželky nebo soukromý údaj,
jestli mu stojí pinďour. Občané mají právo se ho ptát,“ vysvětluje.

Se zveřejněním telefonního
čísla politiků má Penc už své
zkušenosti. V roce 2005 zatelefonoval bývalému
premiérovi Jiřímu Paroubkovi
přímo z hudebního festivalu v Trutnově a poté tam
všem nadiktoval číslo na
zmíněného politika. Proto má ověřeno, že se
tím ničeho nezákonného nedopouští.

„Tento problém už jsem řešil s Paroubkem a verdikt, který
potvrdil i nejvyšší soud, byl takový, že veřejně činná osoba nemá stejnou
ochranu osobních údajů a osobní integrity jako běžný občan. Kdybych to udělal
někomu jinému, tak jde o zásah do soukromí, ale když jsem to udělal veřejně
činné osobě, tak je to v pořádku. Spor jsem vyhrál. Nicméně facebook je
americký a tam mají jiný pocit,“ podotýká Penc.

Penc trpí paranoiou

Zdálo by se, že poslanec Šťastný telefon nebere, ale opak je
pravdou. „Zveřejnil mé soukromé telefonní číslo, ale nijak mě to nepoškozuje.
Omezuje mě to a zaneprazdňuje, protože když vám zvoní každých pár minut telefon
nebo přijde smska, tak je to složité. Snažím se telefony brát a s občany
hovořit a vysvětlovat jim můj názor na celou věc.

Odkazuji je na své internetové stránky, kde je mé
stanovisko. Vidíte, že i když nemám vaše číslo uložené, vzal jsem to. Ze strany
pana Pelce to nepokládám za nějaký útok. Nicméně si myslím, že je to
neslušnost. Stavím se k tomu ale čelem. Denně tedy hovořím s desítkami lidí a
vysvětluji jim situaci, která se tam odehrála,“ sděluje ParlamentnímListům.cz.

Ohledně omezení Pence na fecebooku kroutí hlavou. „Tak to už
je na úrovni paranoie. Nedovedu si představit, jakým způsobem bych mohl někomu
přes facebook zabránit komunikovat. Nevím, jestli má někdo v této zemi možnost
to udělat.

Možná ji má Mark Zuckerberg, zakladatel facebooku, ale
nevím. Představa, že Pencovi něco takhle zakazuji, je fakt zvláštní,“ míní
Boris Šťastný.

Poslanci konopí nikdy neviděli

„Většina poslanců ze zdravotního výboru, i když jde o
garanty příslušného zákona, konopí nikdy neviděla. Když jsem to nechal kolovat,
většinou překvapivě koukali, jak to vypadá. Hovořili o tom, že je nutné co
nejrychleji dostat léčebné konopí k pacientům. V současné době, kdyby se
instituce či koncern rozhodl, tak konopí může do oběhu dát. Požádá státní ústav
pro kontrolu léčiv, zaregistruje nové léčivo a normálně ho distribuuje. Zákona
netřeba. To, co oni připravují, není o tom, že by si dědečkové a babičky mohli
dělat mastičky, ale naopak by byli mnohem více postižitelní. Jde o to, že by
stát dal ze zákona do vínku dvěma až třem firmám stoprocentní možnost výkupu
produkce. Proto jsem ji tam přinesl a řekl, že když to uzákoní, tak tato
rostlina má dvě stě deset gramů sušené hmoty. Když říkají, že jeden gram by se
měl vykupovat za sto padesát korun, tak by tato rostlina stála třicet jedna a
půl tisíce korun. Kdyby konopí někdo zasadil na hektaru na jednom metru jednu
kytku, tak dostane od státu tři sta milionů korun. To je přece nehorázné, když
rostlina vyroste i na písku či na hlušině. Doufám, že to poslanci pochopili.
Prošlo to prvním čtením a mělo se to posunout do druhého čtení. Poslanci
schválili, že diskusi posunou až na konec prázdnin. Do té doby nebyly námitky a
nebýt mého vystoupení, tak by to hned odsouhlasili a zanedlouho by se zákon
vezl do Senátu,“ sděluje Penc, proč marihuanu na jednání výboru přinesl.

Z Poslanecké sněmovny prý Penc nikdy
neslyšel žádný argument
proti zákonu. „Všechny argumenty byly o tom, že je
nutné dostat léčivé konopí k
chudákům pacientům. Bez ohledu na zákon s chybami. Z
mého pohledu je to na
státní rozpočet ještě větší tunel,
než tunel týkající se solárních
elektráren a
výkupů za nehorázné ceny s možností, aby
elektrárny stály na polích. Prvotní
zákon a záměr zákona byl o tom, aby si lidé
mohli udělat alternativu. Tedy dát
si na barák panely i s tím zařízením,
které vás bude stát půl milionu, a aby
vám stát deset let vykupoval elektřinu dráže, aby
se vám to zaplatilo, a pak
jste měl elektřinu zdarma. Tuto alternativu poslanci zmršili
tak, že řekli, že
kdokoliv požádá, může. Ti co měli peníze, zasrali
pole a máme tady přes dva
tisíce elektráren. To samé chtějí udělat s
konopím. Dobrý záměr, který by měl
znamenat, že si děláš doma mastičky na své
bolavé nohy nebo kouříš konopí, aby
ses mohl koukat na zprávy bez toho, abys měl
násilnický choutky s tím, že je
půjdeš vyvraždit, se tím maže,“ vysvětluje
dál ParlamentnímListům.cz Penc.

Se zákonem jsou zajedno

„Bohužel pro Pence to udělal v
přímém přenosu na parlamentní
půdě. Porušil zákon o více než malém
množství návykové látky. Nejen, že to měl
u sebe, ale snažil se jej předat ministru české vlády za
přítomnosti ústavních
činitelů, svědků, televizních kamer a policistů. V té
chvíli totiž v sále seděl
ředitel protidrogové centrály. Vyzval jsem ho, aby si tu
krabici vzal, protože
jsem nevěděl, co to je. On, že je v ní dvě stě gramů
kvalitní marihuany, a že
ji chce předat ministrovi. V tu chvíli nezbylo nic
jiného, než přerušit výbor a
přítomný policista musel zasáhnout. Ředitel
protidrogové centrály se mu snažil
domluvit, ale pan Penc tam evidentně přišel za dohledu
lidí s kamerami udělat
provokaci. Chtěl být vyvlečen. Jde o nějakou formu
zviditelnění. Bohužel to
podle mě celé věci jen škodí. Na zákon,
který jsme projednávali, mám úplně
stejný názor jako on. Oba ho
odmítáme,“ doplňuje poslanec ODS Boris
Šťastný.

„Neměl jsem žádnou jinou legální možnost, jak situaci řešit.
Není možné tam nechat dvě stě gramů marihuany. To jsme tu marihuanu měli
rozdat, vykouřit nebo hodit do záchodu?
On ji chtěl darovat ministrovi zdravotnictví s
tím, že má hodnotu třicet
tisíc. Kdyby si ji někdo vzal, došlo by ke
krádeži. Jestli se prokáže, že šlo o
marihuanu, tak je to trestný čin a může za něj být
odsouzen. On si to možná
přál, aby byl takto postižen. Na věci se dá upozornit i
legálním způsobem.
Kdybych bojoval za volné držení a nošení
zbraní bez zbrojního průkazu jako je
to třeba v Texasu a choval se stejně jako Penc, tak bych přišel
na jednání
branně bezpečnostního výboru se samopalem, položil ho
před ministra vnitra či
obrany i s náboji a řekl, že bojuji za volné
nošení zbraní v Česku. Co by se
mnou asi udělali,“ dodává pro
ParlamentníListy.cz příklad, který
uvádí lidem,
co volají na jeho telefonní číslo, které
Penc zveřejnil na facebooku.

Obhájce konopí Penc ukázal modřinu od policistů. Odvedli ho z jednání poslanců

30.6.2012

tn.cz

Pořádnou modřinou skončilo zadržení a předvedení Stanislava
Pence, který přinesl poslancům na jednání krabici s konopím. Právě kvůli tomu
ho odvedli policisté. Nakonec jej ale z ničeho neobvinili.

Stanislav Penc o sobě sám prohlašuje, že je pouze aktivním
občanem. Je to někdejší disident, angažuje se i v politice, na svém statku v
Českém ráji chová kozy a osly a je zastáncem legalizace konopí. Právě v roli
posledně jmenovaného se zúčastnil výjezdního zasedání poslanců v Lázních
Jáchymov.

Poslancům zdravotního výboru, kteří jednali o novele zákona
o léčivech, přišel vysvětlit a popsat aspekty pěstování konopí a výroby
konopných mastí a produktů. Sám měl před lety těžkou autonehodu, jejíž následky
a bolesti mírnil a dosud mírní konopnými produkty.

Stanislav Penc je kritikem připravované novely, která by
sice měla uvolnit užívání konopí pro pacienty, ovšem výhradně pod dohledem
státu a s licencí na výrobu konopných produktů pro farmaceutické společnosti.
Penc tvrdí, že stát by neměl takto omezovat pěstování konopí a prodávat
pacientům preparáty, když si mohou konopí vypěstovat sami.

Tomu odpovídala i jeho přednáška. Předseda zdravotního
výboru Boris Šťastný (ODS) ji popsal takto: „Nejdřív vytáhl schémata ve
formátu A3 s fotografiemi marihuany, ta nechal kolovat. Pak jakousi mastičku a
potom vytáhl větší krabici, do které si nakládáte maso na víkend. Víko
odstranil. Podle mého názoru měla tak čtvrt kila. Byla napěchovaná rostlinou, u
které i přítomní odborníci shledali, že je to marihuana.“

Penc podle Šťastného řekl, že jde o
několik set gramů
marihuany (Penc to popírá – výhradně mluví
pouze o konopí) a že ji takto
předává ministru Hegerovi. „Ministr si to vzít
nechtěl. Ředitel
protidrogové centrály začal situaci řešit. Strhl
se incident, kdy pan Penc
nechtěl jednání výboru opustit,“ uvedl
Šťastný. Dodal, že krabici s drogou
policisté zabavili. „Já nemohu na mém
výboru tolerovat flagrantní
porušování
zákona,“ uzavřel.

Policisty na Pence zavolal přítomný ředitel Národní
protidrogové centrály Jakub Frydrych, protože podle něj šlo o větší množství
marihuany. Zadržení podle Frydrycha proběhlo „velmi profesionálně ze
strany policie a velmi divadelně ze strany pana Pence.“

Pence nakonec ze zasedání poslanců vyvedli dva policisté,
kterým kladl pasivní odpor. On sám to popisuje takto: „Jeden z policistů
mi záměrně zaryl nehty do svalu. Na druhé ruce nemám vůbec nic. Tak vypadá
´profesionálni´ zákrok policie v praxi.“

Později své rozhořčení trochu zmírnil. „Nemyslím si, že
každý policista je lump a násilník. Například kriminalisti, co mě pak
vyslýchali, se chovali korektně,“ říká Penc a dodává, že ani nebyl z ničeho
obviněn.

BLESKEM

29.6.2012

Blesk

(ČTK, map)

* Peníze zlevní PRAHA – Vklady vynesou méně, naopak půjčky
zlevní. ČNB totiž snížila úrokové sazby na rekordní hodnotu – klesly z 0,75 na
0,5 %. Reaguje tak na zhoršující se stav ekonomiky. Podle analytiků by se měly
příští rok sazby zvýšit. * Zemanovci jedou PRAHA – Už druhý průzkum ukazuje, že
by se SPO – Zemanovci měla dostat do Sněmovny. Před dvěma týdny uveřejnil
SANEP, že by získali 5,5 %, nyní to Factum Invenio potvrzuje s tím, že by
zvítězila ČSSD s 22,7 %.

* Do boje Sobotka PRAHA – Prezidentským kandidátem ODS bude
senátor Přemysl Sobotka, ve vnitrostranických primárkách porazil europoslance
Evžena Tošenovského. Sobotka získal od spolustraníků 61 % (3771) hlasů,
Tošenovský 39 % (2432) . * Přinesl konopí PRAHA – Aktivistu Stanislava Pence
zadržela policie poté, co přinesl na jednání poslanců plnou krabici konopí a
chtěl ji předat ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi (TOP 09). Penc je
zastáncem legalizace marihuany.

* Rušení nemocnic? PRAHA – Odbory, pacienti a postižení
vyzvali vládu a premiéra Petra Nečase (ODS), ať zastaví rušení nemocnic, které
podle nich chystá ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) se zdravotními
pojišťovnami. Žádají ho o schůzku.

ZPRÁVY DNE

29.6.2012

Lidové noviny

PRŮZKUM

Zemanovci poprvé patří do sněmovny

PRAHA Strana práv občanů – Zemanovci (SPOZ) by podle
červnového průzkumu Factum Invenio poprvé překročila pětiprocentní hranici pro
vstup do sněmovny. Pohoršila si ČSSD, přesto stále vede, KSČM je druhá před ODS
a TOP 09, která si naopak mírně polepšila. Poslance by měli také lidovci,
zelení by se do sněmovny nedostali. Pro sociální demokraty by podle jejího
volebního modelu nyní hlasovalo 22,7 procenta lidí, zatímco v květnu 26,2
procenta.

Při přepočtu na mandáty by měli 59 poslanců, o 13 méně než
podle minulého průzkumu. Komunisty by volilo 17,1 procenta lidí (v květnu 18,1
procenta), což by pro ně znamenalo ztrátu dvou poslanců na aktuálních 43.
Dohromady by si tyto strany udržely většinu 102 hlasů. Občanští demokraté by
měli 45 poslanců, TOP 09 32. Pátou příčku si se ziskem 6,2 procenta udrželi
lidovci, kteří by obsadili 12 křesel. Zemanovci by dostali 5,5 procenta, což by
znamenalo devět mandátů. čtk

MARIHUANA

Penc přinesl konopí, policie ho zadržela

JÁCHYMOV Aktivista a bývalý
disident Stanislav Penc byl ve
středu zatčen přímo během jednání
sněmovního výboru pro zdravotnictví. Penc
přinesl na jednání plastovou krabici s konopím,
informoval poslanec ODS Boris
Šťastný. Aktivista poslance překvapil během
projednávání zákona
legalizujícího
léčebné využití konopí. „Penc
vystoupil na podporu legalizace a přinesl na
jednání velké množství konopí v
plastové krabici, kterou nechal kolovat mezi
překvapenými poslanci. Poté se oficiálně pokusil
konopí předat ministrovi
zdravotnictví,“ popsal událost
Šťastný. Na jednání byl i ředitel
Národní
protidrogové centrály Jakub Frydrych, který Pence
nechal zatknout. Penc chtěl
upozornit na to, že přijetí konkrétního bodu v
zákoně by mohlo znamenat tunel
ve státním rozpočtu, uvedl server iDNES. cz.
Policisté Pence po výslechu hned
propustili. ada, ziz

ZDRAVOTNICTVÍ

Odbory: Zastavte rušení nemocnic

Praha Odbory, pacienti a postižení vyzvali
včera vládu a
premiéra Petra Nečase (ODS), ať zastaví
rušení nemocnic, které podle nich
chystá ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09)
se zdravotními pojišťovnami. V
dopise požádali Nečase o co nejrychlejší schůzku.
Připomínají, že za
poskytování zdravotní péče
zodpovídají stát a kraje, ale vláda o tak
závažném
kroku, jakým je rušení nemocnic, nejednala.
Kritikům vadí memorandum o
restrukturalizaci lůžkové sítě, které podepsali
dva ministerští náměstci se
zdravotními pojišťovnami. Podle jejich propočtů
hrozí zrušení až 80 ze 190
nemocnic. Odbory varovaly před dopadem na zaměstnanost i na pacienty.
Podle memoranda
se nebudou rušit jednotlivá lůžka, ale celá
oddělení a nemocnice. čtk

NEHODA AUTOBUSU

Speciál přiveze zbylé turistky

PRAHA Pro zraněné turistky, které
jsou po nehodě autobusu od
minulého víkendu v chorvatských
nemocnicích, poletí v sobotu armádní
letecký
speciál. Po žádosti ministerstva zahraničních
věcí (MZV) o tom včera rozhodl
ministr obrany Alexandr Vondra. Airbus vládní letky byměl
odstartovat v sobotu
dopoledne z kbelského letiště, nejprve
zamíří do Zadaru a poté do chorvatského
hlavního města Záhřebu, odkud přiveze zpět do Česka
zraněné. Na zadarském
letišti stroj naloží zraněnou Češku, která
se nyní léčí v nemocnici v nedalekém
městě Gospiči. S pacientkou je v Chorvatsku její dcera. V
Záhřebu pak letoun
přibere na palubu dvě zraněné dívky, které jsou
prozatím v tamější nemocnici.
Jedna z nich utrpěla těžká zranění a lékaři ji
udržovali v umělém spánku. Její
sestra je na tom podle lékařů lépe. Podle ministerstva
zahraničí se do Česka v
brzké době vrátí ostatky sedmi pasažérů
havarovaného autobusu. Pro sedm těl
odjelo šest pohřebních vozů. Ostatky jedné z
obětí budou přepraveny později.
čtk

Proč do lékárny? Vypěstuj si sám.

29.6.2012

Mladá fronta DNES

Martin
Komárek

Marihuanu ukázal poslancům na zasedání aktivista Stanislav
Penc. Poslanci byli překvapeni. Šéf národní protidrogové centrály reagoval v
souladu s předpisy. Nechal Pence zatknout za to, že přechovával něco, co neměl,
v množství větším než malém. Policisté Pence neztloukli a po vysvětlení
propustili. Poslanci chtějí pomoci: vymýšlejí zákon, jak by se mohli v lékárně
dostat k marihuaně nemocní lidé, jimž pomůže, a zároveň zachovat zákaz pro ty,
kteří ji užívají jen na dobrou náladu. Koncesovaný superpěstitel marihuany
(firma Janoušek, Hrdlička a synové?) si namastí kapsu a malí, levnější budou
nadále potíráni, ale jen tak naoko… Co s tím dělat než Pence zatknout? Naoko.

Aktivista Penc ukázal konopí poslancům, sebrala ho policie

29.6.2012

Mladá fronta DNES

ÁCHYMOV Aktivistu a bývalého člena Strany zelených
Stanislava Pence zadržela policie. Na jáchymovském jednání poslaneckého výboru
pro zdravotnictví o legalizaci marihuany vytáhl krabici s rostlinami konopí a
chtěl ji předat ministru zdravotnictví.

Na
jednání
byl i Jakub Frydrych, ředitel Národní protidrogové
centrály, ten Pence nechal
zadržet. „Pan Penc nechal při svém vystoupení
kolovat dózu s konopím. Protože
bylo podezření z trestného činu
přechovávání omamné a psychotropní
látky a
jedu, tak jsem přivolal hlídku,“ řekl Frydrych.

Stanislav
Penc vysvětlil, že chtěl upozornit na možnost obrovského tunelu, kterou by
přijetí konkrétního bodu v zákoně znamenalo pro státní rozpočet. „Poslanci
chtějí určit firmu, která bude pro stát pěstovat konopí. To bude stát vykupovat
za 150 korun za gram. Já jsem kvůli nim zasadil květinu, zdokumentoval, jak
vypadá semínko, jak vypadá, když naroste, když se sklízí. To vše jsem nakonec
usušil a přinesl. Ta sušená hmota z jedné rostliny váží 210 gramů – to je 31
tisíc korun. Kdyby někdo na hektaru zasadil jednu rostlinu na metr čtvereční,
tak stát to vyjde na 300 milionů,“ řekl Penc.

„Policisté
mě vyslechli a bez obvinění propustili. Teď jsem doma a nemám žádný problém,“
řekl Penc.

Penc přivezl poslancům konopí a byl zatčen

29.6.2012

Právo

Ludmila Žlábková

Krabice sušeného konopí a z něho vyrobená mast byly důvodem,
proč policie ve středu večer zatkla Stanislava Pence (42).

Vážil více
než sedmihodinovou cestu z Milkovic na Jičínsku do Jáchymova, kde zasedal
parlamentní výbor pro zdravotnictví, aby podle svých slov názorně upozornil na
přípravu tunelování prostředků ze státního rozpočtu.

Penc
chtěl
na veřejném jednání výboru ukázat na
chystanou novelu zákona o léčivech, která
za určitých podmínek umožní
pěstování konopí.

„Poslancům jsem přinesl fotodokumentaci pěstování rostliny
konopí od semene po sklizeň a výsledek této sklizně. Má-li se gram vykupovat za
150 korun, pak za jednu rostlinu zaplatí pojišťovna 31 tisíc,“ řekl Právu.

Za výpěstky
z hektaru by podle Pencových propočtů získaly vybrané firmy 300 miliónů korun.
Podle šéfa výboru Borise Šťastného (ODS) přinesl Penc množství konopí v
plastové krabici, kterou nechal kolovat mezi překvapenými poslanci.

„Poté se
oficiálně pokusil konopí předat ministrovi Leoši Hegerovi (TOP 09). Následně
byl zatčen přítomným ředitelem Národní protidrogové centrály a odvlečen
přivolanými policisty,“ řekl Šťastný pro Novinky.cz.

„Marihuanu
i mastičku z ní vyrobenou jsem předal ministru Hegrovi s
tím, aby ji dal
nemocným. Ovšem předsedající Boris
Šťastný na mne zavolal policii,“ potvrdil
Právu Penc s tím, že strávil na policii několik
hodin a nakonec byl propuštěn
bez obvinění. „Kriminalisté zahájili
úkony trestního řízení pro podezření
z
přečinu přechovávání omamné a
psychotropní látky a jedu,“ dodal mluvčí
karlovarské
policie Pavel Valenta.

Novela zákona o konopí

29.6.2012

zdn.cz

ČRo Radiožurnál

Sněmovní výbor odložil na dva
měsíce diskusi o novele, která
by legalizovala využití marihuany k léčbě
některých nemocí. Návrh počítá s
tím,
že by marihuanu dodávali do lékáren výrobci
a pěstitelé s příslušnou licencí.
Pacienti by ji dostávali na předpis. Podle kritiků je ale
předloha nedotažená a
poslanci by ji měli doladit s odborníky.

Připomínky přicházejí ale i
odjinud, na včerejším výjezdním
zasedání výboru v Jáchymově je chtěl
nadnést také aktivista, bývalý člen Strany
zelených Stanislav Penc. Ovšem vzal si s sebou krabici s
konopím a nechal ji
kolovat mezi poslanci. Byl u toho i ředitel Národní
protidrogové centrály, ten
aktivistu zadržel a nechal ho vyvést policií. Stanislava
Pence teď zvu do
vysílání. Dobrý večer.

Stanislav PENC: Dobrý večer.

Jan BUMBA, moderátor: A na druhé lince je předseda
poslaneckého zdravotnického výboru za OSD Boris Šťastný. Dobrý den.

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro
zdravotnictví /ODS/: Ano, dobrý den.

Jan BUMBA, moderátor: Pane Penci, jak ten incident skončil?

Stanislav PENC: No, vy jste to trošičku zkomolili, ale tak
to někdy bývá.

Jan BUMBA, moderátor: Tak to nerad, to nerad, tak to prosím upřesněte?

Stanislav PENC: Já jsem dostal na zdravotním výboru slovo,
což jsem měl radost, i přesto, že jsem o něj žádal už kdysi před časem, jenomže
zdravotní výbor byl neveřejný a tento zdravotní výbor byl odsunut z Prahy až do
zmíněného Jáchymova. Mně se podařilo vystoupit. Sdělil jsem poslancům, že
novelu, kterou připravují, je novela, která připraví státní rozpočet o obrovský
sumy, jenom na základě toho, že chtějí vykupovat konopí za nekřesťanský peníze.
To se mi podařilo a potom jsem byl zadržen ne na základě, na základě toho, co
jste říkali, to znamená, ne na základě nějaký aktivity ředitele protidrogové
centrály, ale na základě aktivity přítomného pana Šťastného, což je poslanec a
předseda zdravotního výboru, to znamená, on …

Jan BUMBA, moderátor: Ale byl jste, byl jste zadržen na
základě toho, že jste tam měl krabici s marihuanou?

Stanislav PENC: No, podívejte se, on se tam
projednával
zákon nebo novela čtyř zákonů, které mají
umožnit lékařské využití konopí a já
jsem tam to konopí přivezl a přivezl jsem ho tam i s
fotografickou dokumentací,
abych dokázal, že konopí se dá velice
jednoduše vypěstovat bez toho, aniž by
bylo potřeba cokoliv, a to konopí jsem daroval ministrovi
zdravotnictví.

Jan BUMBA, moderátor: Pane Šťastný, myslíte, že byl adekvátní
takovýto zákrok proti Stanislavu Pencovi, nestačilo by třeba nějaké upozornění,
že to, co jste přinesl, nám nemusíte ukazovat, nebo něco takového.

Boris ŠŤASTNÝ, předseda
poslaneckého výboru pro
zdravotnictví /ODS/: Víte, celý ten incident podle
mého názoru byl uměle
vyprovokován asi panem Pencem a lidmi okolo něj, protože on měl
s sebou celou
skupinu lidí, která to také filmovala,
natáčela a tak dále, mě to moc mrzí, že
se to stalo, pan Penc dostal slovo na veřejném
zasedání, dosud nebyl žádný z
výboru pro zdravotnictví, který jsem kdy vedl,
neveřejný, a každý tam může
kdykoliv vystoupit. Já, když pan Penc tam nechal kolovat
krabici, o které sám
řekl, že tam je více než 200 gramů usušené
marihuany, čili relativně velké
množství, jsem řekl: „Dobře, prosím pěkně, pane
Penc, vezměte si tu krabici, my
nedokážeme posoudit, co v ní je, kolik to
váží, ale upozorňuji vás, že pokud by
to bylo tak, jak tady říkáte, tak se
dopouštíte trestného činu. A on se
dožadoval toho, aby jaksi ta marihuana byla převzata ministrem
zdravotnictví,
že si jí nevezme zpátky, a v tu chvíli byl
výbor přerušen a místní policista,
který tam byl, prostě ředitel protidrogové
centrály, který se toho jednání
účastnil, protože to bylo v té věci, tak mu nezbylo nic
jiného, než ho požádat,
aby nějakým způsobem se ta situace řešila a potom si
dokonce muselo povolat
uniformovanou sošku policie. Co jsme měli, prosím pěkně,
dělat. Ve chvíli, kdy
vám nějaký občan přinese čtvrt kila usušené
marihuany, dopouští se trestného
činu v přímém přenosu při stenozáznamu za
přítomnosti desítek svědků a odmítá
tu látku vzít zpátky, odnést jí a
dokonce jí nutí ministrovi zdravotnictví, co
byste dělal?

Jan BUMBA, moderátor: Pane Penci, vy jste věděl, že
ministrovi zdravotnictví dáváte nelegální látku, proč jste to dělal?

Stanislav PENC: Podívejte se, mně to připadá jako kašpárkov
a vůbec nechápu, proč tomu, proč tomu vlastně Český rozhlas přitakává.

Jan BUMBA, moderátor: K čemu?

Stanislav PENC: Pojďme se znovu, pojďme si znovu říct, o čem
to bylo. Bylo to o tom, že poslanci jednali, jakým způsobem uzákonit léčebné
konopí, aby se dostávalo pacientům. Já jsem tam vystoupil a sdělil jsem
poslancům a ukázal jsem jim na fotodokumentaci, takto vypadá semínko, takto
vypadá rostlina mladá, takto vypadá rostlina, která vyroste, takto vypadá, když
se suší, takto je usušená a toto jsem z toho usušil, toto jsem vám přinesl, je
to 210 gramů, tady si to vemte pro léčebné účely, toto vy chcete udělat, aby
toto stálo 30 tisíc korun, jedna ta rostlina, a řekl jsem poslancům, když
uzákoníte, aby někdo to mohl vypěstovat jenom na jednom jediném hektaru, tak
ten člověk ze státního rozpočtu vyčerpá 300 milionů korun, když jednu kytku
prodá za 30 tisíc korun.

Jan BUMBA, moderátor: A vy jste tím chtěl tedy demonstrovat,
že se to zdá vypěstovat levně a že není potřeba …

Stanislav PENC: Že to je velice jednoduchá záležitost to
vypěstovat a potom je strašně důležitý, a lidi, jak jsou dneska třeba na
sociální síti na Facebooku, tak tam jsou otevřený profily, kde celý ten záznam
je a ono je to trošičku jinak, než o tom hovoří pan Šťastný, bod jednání byl
uzavřen, byl uzavřen tím, že poslanci odložili ten bod na projednávání na konci
srpna a potom poslanec Šťastný, ten, kterého tam máte v pořadu, tak ten
oznámil, že musí na základě oznamovací povinnosti mě udat policii, on jako
občanský demokrat, občana udal na základě toho, že jim ukazoval, jakým způsobem
léčebné konopí, ne nějaká marihuana, ale léčebné konopí …

Jan BUMBA, moderátor: Pojďme …

Stanislav PENC: … se dá jednoduše vypěstovat. A tento občan
zavolal policii na občana nebo zavolal na občana policii, aniž by jakoukoliv
oznamovací povinností věci měl, nic takového v zákoně není. Oznamovací
povinnost je pro korupce, copak pan poslanec někdy oznámil na svý kolegy
korupci? To nikdy neudělal.

Jan BUMBA, moderátor: Pojďme prosím zůstat u meritu věci,
pane Šťastný, ty argumenty, které přednesl pan Penc, to, co chtěl vlastně
demonstrovat tím, že přinesl na vaše jednání konopí, berete ty argumenty nebo
ne?

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro
zdravotnictví /ODS/: Tak hned vám odpovím, jenom na závěr, já jsem nikoho
neudával, pan Penc se udal v přímém přenosu před ředitelem protidrogové
centrály, který ho v tu chvíli zatknul, protože mu nic jiného nezbývalo.

Jan BUMBA, moderátor: A pojďme prosím k tomu, ano,
samozřejmě, k té, k té zásadní věci …

Boris ŠŤASTNÝ, předseda
poslaneckého výboru pro
zdravotnictví /ODS/: Meritu věci, já jsem zásadně
nesouhlasil od začátku s
tímto zákonem. Ten zákon předkládá
předsedkyně Poslanecké sněmovny Němcová s
poslancem Bémem a dalšími, každý, kdo se
podívá do stenozáznamu, tak uslyší
má
slova, jak já jsem zásadně proti této,
této, tomuto zákonu, říkám, že to je
brutální průlom do lékového zákona,
že to je nesmyslná novela, že k ničemu
nepovede, že ti lidé si to skutečně /nesrozumitelné/, pan
Penc má pravdu, ti
lidé si to mohou vypěstovat, pokud by tak bylo samozřejmě
legální, mnohem
levněji a ten stát jim nikdy léčebné konopí
podle tohoto, tohoto zákona levně
nedá, bude to i nadále stát deseti tisíce
korun. Je to absolutní nesmysl a já
jsem od začátku proti …

Jan BUMBA, moderátor: Vy jste byl, pane Šťastný, pro to, aby
si to lidé mohli pěstovat sami pro své účely?

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro
zdravotnictví /ODS/: Ne, ne, já jsem jednoznačně proti tomu, aby si lidé mohli
pěstovat konopí doma, já jsem jednoznačně proti jakýmkoliv průlomům pěstování …

Stanislav PENC: Pane Šťastný, je celkově jednoznačně proti
svobodě, ten by chtěl lidem zakázat kouřit, dejchat a úplně všechno. Chce jim
zakázat i léčit s konopím, nenavrhl by žádný alternativy k tomu, prostě zákaz,
všechno zakázat. Tak si to, pane občanský demokrate, užijte.

Jan BUMBA, moderátor: Pane Šťastný, opravdu nejlépe chcete
vy všechno zakázat?

Boris ŠŤASTNÝ, předseda
poslaneckého výboru pro
zdravotnictví /ODS/: Určitě ne, my tady máme jasný
zákon o léku, který umožňuje
každé firmě stejně jako se registrují jiné
přípravky, které obsahují omamné
látky, aby byly ty přípravky registrovány, nic
nebrání tomu, a skutečně
existuje například preparát /nesrozumitelné/,
který obsahuje léčebné konopí,
aby firmy začaly vyrábět, registrovat a samozřejmě distribuovat
standardním
způsobem přes lékárenskou síť preparáty,
které obsahují léčebné konopí. Ale v
žádném případě, v žádném
případě já nebudu hlasovat ani pro to, aby se, aby
stát se podílel na této věci, ani žádnou
legalizaci domácích pěstíren, protože
…

Jan BUMBA, moderátor: Vypadá to, že
k té debatě se budeme
muset vrátit ještě za pár měsíců, já
se moc omlouvám, bohužel náš čas vypršel.
Pánové, oběma velice děkuji, za to, že jste byli
našimi hosty, předseda
sněmovního zdravotnického výboru Boris
Šťastný z ODS. A Stanislav Penc.

Video: Aktivista Penc přinesl poslancům marihuanu za 30 tisíc. Byl zadržen.

28.6.2012

ceskapozice.cz

Richard Cortés

Stanislava Pence policie násilím vyvedla z jednání
zdravotnického výboru poté, co poslancům předvedl léčivou látku, o jejíž
legalizaci jednali.

Aktualizováno o nové video. Jáchymovský hotel Akademik
Běhounek byl ve středu 27. června ve večerních hodinách svědkem mimořádné
události – zadržení aktivisty Stanislava Pence přímo na jednání parlamentního
výboru. Výbor pro zdravotnictví, kterému předsedal Boris Šťastný (ODS) a jehož
se účastnil i ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) projednával na
výjezdním zasedání jako jeden z bodů programu legalizaci lékařského konopí.

Jak se incident, jehož svědkem byl reportér ČESKÉ POZICE,
udál? Během diskuse, která byla otevřena veřejnosti, si Penc vzal slovo.
Varoval poslance před schvalováním nedostatečně připraveného zákona, jehož
zavedení do praxe má podle něj potenciálně negativní dopad jak na finanční
zátěž daňového poplatníka, tak na jeho osobní svobodu.

Projednávaný zákon, mezi
jehož „kmotry“ patřil i
bývalý primátor Pavel Bém a za jehož
vznikem stojí 40 000 podpisů, směřuje k
institucializaci konopí jako léčivé látky,
a tím i k využívání jeho účinků
pacienty. Penc ale vidí problém v navrhované ceně
150 až 300 korun za gram a v
přísném monitorování všech
článků v distribuci, od lékaře přes
lékárníka po
pacienta. Cesta, na kterou poukazuje aktivista, spočívá
spíše v podpoře
individuálního pěstování této
nenáročné léčivky.Dárek pro ministra za 30
000 Kč

Jako součást své
názorné prezentace přinesl Penc tři archy
papíru s obrazovým popisem technologického postupu
pěstování konopí, domácké
výroby masti a konopného másla. Dále jeho
prezentace sestávala z masti, kterou
sám vyrobil, a také z kontejneru
obsahujícího kolem 200 gramů sušeného
kanabisu. Jak upozornil Stanislav Penc, tento kontejner by měl podle
„ceníku“ nově navrhovaného zákona hodnotu kolem 30
000 korun. Vznikl
usušením jedné rostliny, která se pro svou
nenáročnost dá pěstovat doslova
všude.

Na konci prezentace předal Penc svoje pomůcky,
včetně
kontejneru obsahující sušenou rostlinu, ministru
zdravotnictví. Předseda výboru
Šťastný vybídl aktivistu, aby si svoji rostlinu
odnesl, ten však trval na tom,
aby si ji ponechal ministr Heger. Šťastný následně
Pencovi sdělil, že pokud
skutečně kontejner obsahuje to, co Penc tvrdí, bude muset na
tuto skutečnost
upozornit orgány činné v trestním
řízení. To se zdálo téměř zbytečné,
neboť v
sále byl po celou dobu jako divák přítomen ředitel
policejní Národní
protidrogové centrály Jakub Frydrych.

Uniformovaní policisté dorazili
během minut a před zraky
rozpačitých a lhostejných poslanců aktivistu vyvlekli do
policejního auta.
Podezření na nezákonné jednání,
kvůli němuž byl Penc zadržen, se měnilo hned
několikrát – od propagace omamné a psychotropní
látky, přes narušování
jednání
parlamentu po maření výkonu. Nakonec se ustálilo
na držení omamné látky. Po
podání vysvětlení byl Stanislav Penc
propuštěn.

Ke středečnímu zasedání parlamentního výboru pro
zdravotnictví přinese ČESKÁ POZICE v nejbližší době další materiály, včetně
záznamů o debatě na téma i názoru ministra Hegera.

Penc přinesl ministrovi konopí a byl zatčen

28.6.2012

ct24.cz

pet

Jáchymov – Aktivista Stanislav Penc
byl zadržen na včerejším
jednání poslaneckého výboru pro
zdravotnictví. K zatčení došlo poté, co
Penc přinesl
poslancům projednávajícím legalizaci marihuany
krabici s rostlinami konopí,
které chtěl předat ministru zdravotnictví.
Jednání se účastnil i šéf
Národní
protidrogové centrály Jakub Frydrych, který nechal
Pence zatknout. Po podání
vysvětlení byl aktivista propuštěn.

„Bylo to 210 gramů. Přivezl jsem to poslancům na
zdravotní výbor a upozornil je na to, že v momentu, kdy by prošel jejich zákon,
by se krabice s 210 gramy vykupovala státem za 31 500. Což je naprostá
nehoráznost vzhledem k tomu, že se dá konopí vypěstovat v jakékoliv hlíně na
jakémkoliv místě republiky a téměř bez nákladů,“ řekl ČT24 k incidentu
Penc. „Dvacet minut poté se předsedající Boris Šťastný rozhodl, že na mě
zavolá policii a nechá mě zatknout, což se také stalo. Policie mě násilím vyvlekla
ze sálu a způsobila mi pohmožděniny,“ dodal.

„Pan Penc ve večerních hodinách na
veřejném zasedání
zdravotního výboru nechal při svém
vystoupení kolovat dózu s konopím. Protože
bylo podezření z trestného činu
přechovávání omamné a psychotropní
látky a
jedu, tak jsem jako policista v sále konal. Přivolal jsem
hlídku a dále to řeší
krajské ředitelství police Karlovarského kraje,“
řekl serveru iDNES.cz
ředitel protidrogové centrály Jakub Frydrych.

Penc byl po zatčení předveden k
vysvětlení a následně
propuštěn. Dál je ale podezříván z
držení omamné látky.
Projednávání novely
zákona, která má legalizovat
využívání marihuany k léčbě, nakonec
poslanci
přerušili do konce srpna.

Novela zákona o konopí

28.6.2012

ČRo 1 – Radiožurnál

18:10 Ozvěny dne

Jan BUMBA, moderátor

——————–

A nakonec ještě jednou ze
zdravotnictví, ovšem trochu jinak,
sněmovní výbor odložil na dva měsíce diskusi o
novele, která by legalizovala
využití marihuany k léčbě některých nemocí.
Návrh počítá s tím, že by marihuanu
dodávali do lékáren výrobci a
pěstitelé s příslušnou licencí. Pacienti by
ji
dostávali na předpis. Podle kritiků je ale předloha
nedotažená a poslanci by ji
měli doladit s odborníky. Připomínky
přicházejí ale i odjinud, na včerejším
výjezdním
zasedání výboru v Jáchymově je chtěl
nadnést také aktivista, bývalý člen Strany
zelených Stanislav Penc. Ovšem vzal si s sebou krabici s
konopím a nechal ji
kolovat mezi poslanci. Byl u toho i ředitel Národní
protidrogové centrály, ten
aktivistu zadržel a nechal ho vyvést policií. Stanislava
Pence teď zvu do
vysílání. Dobrý večer.

Stanislav PENC

——————–

Dobrý večer.

Jan BUMBA, moderátor

——————–

A na druhé lince je předseda poslaneckého zdravotnického
výboru za OSD Boris Šťastný. Dobrý den.

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro
zdravotnictví /ODS/

——————–

Ano, dobrý den.

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Pane Penci, jak ten incident skončil?

Stanislav PENC

——————–

No, vy jste to trošičku zkomolili, ale tak to někdy bývá.

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Tak to nerad, to nerad, tak to prosím upřesněte?

Stanislav PENC

——————–

Já jsem dostal na zdravotním výboru slovo, což jsem měl
radost, i přesto, že jsem o něj žádal už kdysi před časem, jenomže zdravotní
výbor byl neveřejný a tento zdravotní výbor byl odsunut z Prahy až do zmíněného
Jáchymova. Mně se podařilo vystoupit. Sdělil jsem poslancům, že novelu, kterou
připravují, je novela, která připraví státní rozpočet o obrovský sumy, jenom na
základě toho, že chtějí vykupovat konopí za nekřesťanský peníze. To se mi
podařilo a potom jsem byl zadržen ne na základě, na základě toho, co jste
říkali, to znamená, ne na základě nějaký aktivity ředitele protidrogové centrály,
ale na základě aktivity přítomného pana Šťastného, což je poslanec a předseda
zdravotního výboru, to znamená, on …

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Ale byl jste, byl jste zadržen na základě toho, že jste tam
měl krabici s marihuanou?

Stanislav PENC

——————–

No, podívejte se, on se tam
projednával zákon nebo novela
čtyř zákonů, které mají umožnit
lékařské využití konopí a já jsem
tam to konopí
přivezl a přivezl jsem ho tam i s fotografickou dokumentací,
abych dokázal, že
konopí se dá velice jednoduše vypěstovat bez toho,
aniž by bylo potřeba
cokoliv, a to konopí jsem daroval ministrovi
zdravotnictví.

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Pane Šťastný, myslíte, že byl adekvátní takovýto zákrok
proti Stanislavu Pencovi, nestačilo by třeba nějaké upozornění, že to, co jste
přinesl, nám nemusíte ukazovat, nebo něco takového.

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro
zdravotnictví /ODS/

——————–

Víte, celý ten incident podle
mého názoru byl uměle
vyprovokován asi panem Pencem a lidmi okolo něj, protože on měl
s sebou celou
skupinu lidí, která to také filmovala,
natáčela a tak dále, mě to moc mrzí, že
se to stalo, pan Penc dostal slovo na veřejném
zasedání, dosud nebyl žádný z
výboru pro zdravotnictví, který jsem kdy vedl,
neveřejný, a každý tam může
kdykoliv vystoupit. Já, když pan Penc tam nechal kolovat
krabici, o které sám
řekl, že tam je více než 200 gramů usušené
marihuany, čili relativně velké
množství, jsem řekl: „Dobře, prosím pěkně, pane Penc,
vezměte si tu
krabici, my nedokážeme posoudit, co v ní je, kolik to
váží, ale upozorňuji vás,
že pokud by to bylo tak, jak tady říkáte, tak se
dopouštíte trestného činu. A
on se dožadoval toho, aby jaksi ta marihuana byla převzata ministrem
zdravotnictví, že si jí nevezme zpátky, a v tu
chvíli byl výbor přerušen a
místní policista, který tam byl, prostě ředitel
protidrogové centrály, který se
toho jednání účastnil, protože to bylo v té
věci, tak mu nezbylo nic jiného,
než ho požádat, aby nějakým způsobem se ta situace
řešila a potom si dokonce
muselo povolat uniformovanou sošku policie. Co jsme měli,
prosím pěkně, dělat.
Ve chvíli, kdy vám nějaký občan přinese čtvrt kila
usušené marihuany, dopouští
se trestného činu v přímém přenosu při
stenozáznamu za přítomnosti desítek
svědků a odmítá tu látku vzít
zpátky, odnést jí a dokonce jí nutí
ministrovi
zdravotnictví, co byste dělal?

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Pane Penci, vy jste věděl, že ministrovi zdravotnictví
dáváte nelegální látku, proč jste to dělal?

Stanislav PENC

——————–

Podívejte se, mně to připadá jako kašpárkov a vůbec nechápu,
proč tomu, proč tomu vlastně Český rozhlas přitakává.

Jan BUMBA, moderátor

——————–

K čemu?

Stanislav PENC

——————–

Pojďme se znovu, pojďme si znovu říct, o čem to bylo. Bylo
to o tom, že poslanci jednali, jakým způsobem uzákonit léčebné konopí, aby se
dostávalo pacientům. Já jsem tam vystoupil a sdělil jsem poslancům a ukázal
jsem jim na fotodokumentaci, takto vypadá semínko, takto vypadá rostlina mladá,
takto vypadá rostlina, která vyroste, takto vypadá, když se suší, takto je
usušená a toto jsem z toho usušil, toto jsem vám přinesl, je to 210 gramů, tady
si to vemte pro léčebné účely, toto vy chcete udělat, aby toto stálo 30 tisíc korun,
jedna ta rostlina, a řekl jsem poslancům, když uzákoníte, aby někdo to mohl
vypěstovat jenom na jednom jediném hektaru, tak ten člověk ze státního rozpočtu
vyčerpá 300 milionů korun, když jednu kytku prodá za 30 tisíc korun.

Jan BUMBA, moderátor

——————–

A vy jste tím chtěl tedy demonstrovat, že se to zdá
vypěstovat levně a že není potřeba …

Stanislav PENC

——————–

Že to je velice jednoduchá záležitost to vypěstovat a potom
je strašně důležitý, a lidi, jak jsou dneska třeba na sociální síti na
Facebooku, tak tam jsou otevřený profily, kde celý ten záznam je a ono je to
trošičku jinak, než o tom hovoří pan Šťastný, bod jednání byl uzavřen, byl
uzavřen tím, že poslanci odložili ten bod na projednávání na konci srpna a
potom poslanec Šťastný, ten, kterého tam máte v pořadu, tak ten oznámil, že
musí na základě oznamovací povinnosti mě udat policii, on jako občanský
demokrat, občana udal na základě toho, že jim ukazoval, jakým způsobem léčebné
konopí, ne nějaká marihuana, ale léčebné konopí …

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Pojďme …

Stanislav PENC

——————–

… se dá jednoduše vypěstovat. A tento občan zavolal
policii na občana nebo zavolal na občana policii, aniž by jakoukoliv oznamovací
povinností věci měl, nic takového v zákoně není. Oznamovací povinnost je pro
korupce, copak pan poslanec někdy oznámil na svý kolegy korupci? To nikdy
neudělal.

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Pojďme prosím zůstat u meritu věci, pane Šťastný, ty
argumenty, které přednesl pan Penc, to, co chtěl vlastně demonstrovat tím, že
přinesl na vaše jednání konopí, berete ty argumenty nebo ne?

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro
zdravotnictví /ODS/

——————–

Tak hned vám odpovím, jenom na závěr, já jsem nikoho
neudával, pan Penc se udal v přímém přenosu před ředitelem protidrogové
centrály, který ho v tu chvíli zatknul, protože mu nic jiného nezbývalo.

Jan BUMBA, moderátor

——————–

A pojďme prosím k tomu, ano, samozřejmě, k té, k té zásadní
věci …

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro
zdravotnictví /ODS/

——————–

Meritu věci, já jsem zásadně
nesouhlasil od začátku s tímto
zákonem. Ten zákon předkládá předsedkyně
Poslanecké sněmovny Němcová s
poslancem Bémem a dalšími, každý, kdo se
podívá do stenozáznamu, tak uslyší
má
slova, jak já jsem zásadně proti této,
této, tomuto zákonu, říkám, že to je
brutální průlom do lékového zákona,
že to je nesmyslná novela, že k ničemu
nepovede, že ti lidé si to skutečně /nesrozumitelné/, pan
Penc má pravdu, ti
lidé si to mohou vypěstovat, pokud by tak bylo samozřejmě
legální, mnohem
levněji a ten stát jim nikdy léčebné konopí
podle tohoto, tohoto zákona levně
nedá, bude to i nadále stát deseti tisíce
korun. Je to absolutní nesmysl a já
jsem od začátku proti …

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Vy jste byl, pane Šťastný, pro to, aby si to lidé mohli
pěstovat sami pro své účely?

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro
zdravotnictví /ODS/

——————–

Ne, ne, já jsem jednoznačně proti tomu, aby si lidé mohli
pěstovat konopí doma, já jsem jednoznačně proti jakýmkoliv průlomům pěstování
…

Stanislav PENC

——————–

Pane Šťastný, je celkově jednoznačně proti svobodě, ten by
chtěl lidem zakázat kouřit, dejchat a úplně všechno. Chce jim zakázat i léčit s
konopím, nenavrhl by žádný alternativy k tomu, prostě zákaz, všechno zakázat.
Tak si to, pane občanský demokrate, užijte.

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Pane Šťastný, opravdu nejlépe chcete vy všechno zakázat?

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro
zdravotnictví /ODS/

——————–

Určitě ne, my tady máme jasný
zákon o léku, který umožňuje
každé firmě stejně jako se registrují jiné
přípravky, které obsahují omamné
látky, aby byly ty přípravky registrovány, nic
nebrání tomu, a skutečně
existuje například preparát /nesrozumitelné/,
který obsahuje léčebné konopí,
aby firmy začaly vyrábět, registrovat a samozřejmě distribuovat
standardním
způsobem přes lékárenskou síť preparáty,
které obsahují léčebné konopí. Ale v
žádném případě, v žádném
případě já nebudu hlasovat ani pro to, aby se, aby
stát se podílel na této věci, ani žádnou
legalizaci domácích pěstíren, protože
…

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Vypadá to, že k té debatě se budeme
muset vrátit ještě za
pár měsíců, já se moc omlouvám, bohužel
náš čas vypršel. Pánové, oběma
velice
děkuji, za to, že jste byli našimi hosty, předseda
sněmovního zdravotnického
výboru Boris Šťastný z ODS. A Stanislav Penc. Teď
je 18 hodin 58 minut, takové
byly Ozvěny dne.

Aktivista a bývalý člen Strany zelených Stanislav Penc byl zatčen

28.6.2012

ČRo Regina

13:00 Události dne

Karolína ZIKMUNDOVÁ, moderátorka

——————–

Aktivista a bývalý
člen Strany zelených Stanislav Penc byl zatčen. Informoval o tom server
idnes.cz. podle něj Penc na včerejším jedná poslaneckého výboru pro
zdravotnictví o legalizaci marihuany vytáhl krabici s rostlinami konopí a chtěl
ji předat ministru zdravotnictví. Na jednání byl i ředitel Národní protidrogové
centrály, tem Pence nechal zatknout.

Aktivista Penc zadržen na sněmovním výboru

28.6.2012

ČT 1

12:00 Zprávy ve 12

Jorga HRUŠKOVÁ, moderátorka

——————–

Na aktivistu Stanislava Pence kriminalisté
připravují
trestní stíhání pro nedovolené
držení omamné látky. Policie ho zastavila s
marihuanou na jednání sněmovního
zdravotnického výboru. Poslanci, včetně
ministra zdravotnictví Leoše Hegera, tam řešili
použití konopí pro lékařské
účely. Penc předal ministrovi na konci své prezentace asi
200 gramů rostliny.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

——————–

Bylo to 210 gramů a toto jsem poslancům na zdravotní výbor
přivezl s tím, že jsem je upozornil na to, že v momentu, kdy by prošel jejich
zákon, by se tato krabice s 210 gramama prodávala nebo vykupovala státem za
31,5 tisíc, což je naprostá nehoráznost proti tomu, že se konopí dá vypěstovat
v podstatě v jakýkoliv hlíně a na jakýmkoliv místě naší republiky. Vlastně bez
jakýchkoliv nákladů. A velký překvapení pro mě bylo, že asi tak 20 minut poté
se předsedající Boris Šťastný rozhodl, že na mě zavolá policii.

Michal HAMMER, mluvčí, Národní protidrogová centrála

——————–

Tato věc vyšla z iniciativy našeho pana ředitele, který v
momentě, kdy se tahle ta událost stala, tak bezprostředně hned volal na místo
hlídku místního oddělení policie Jáchymov.

Legalizace konopí

28.6.2012

ČT 1

19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

——————–

Aktivistu Stanislava Pence na několik hodin
zadržela
policie. Na výjezdním jednání
sněmovního výboru pro zdravotnictví, které
se
týkalo legalizace konopí pro léčebné
účely, přinesl krabici právě s konopím.
Chtěl ji předat ministrovi Leoši Hegerovi.
Přítomní zavolali policii. Kriminalisti
Pence vyslechli a po několika hodinách zase pustili. Bez
konopí.

Antonín BRUŠTÍK, redaktor ČT

——————–

Poklidný výjezd zdravotnického výboru se změnil v nečekané
drama. Stanislav Penc chtěl prý poslance upozornit na rizika přijetí zákona.

Stanislav PENC, aktivista

——————–

Navrhovaný zákon o léčivém konopí není nic jiného, než tunel
na státní rozpočet. Poslanci chtějí konopí vykupovat, chtějí ho vykupovat
velice draze.

Antonín BRUŠTÍK, redaktor ČT

——————–

Jenže nezůstalo jen u slov. Penc chtěj ministrovi
zdravotnictví předat krabici s konopím, které sám vypěstoval, s tím, že je to
na léčené účely.

Boris ŠŤASTNÝ, předseda sněmovního zdravotnického výboru
/ODS/

——————–

Já jsem byl nucen přerušit jednání výboru. V tu chvíli bylo
evidentní, že tam dochází k porušování zákona.

Jakub FRYDRYCH, ředitel Národní protidrogové centrály

——————–

Budeme, jen abychom nerušili, nerušili výbor, normálně se
zpracuje to podezření, podezření z trestného činu.

Antonín BRUŠTÍK, redaktor ČT

——————–

Incident se odehrál v tomto jednacím sále lázeńského hotelu
v Jáchymově. Konfliktu přihlíželi desítky zdravotnických odborníků a politiků.

Edurard BLÁHA, generální ředitel, Léčebné lázně Jáchymov

——————–

Základní problém bylo množství té marihuany a snaha za
každou cenu jít před kamerou, vnutit ministrovi darovat mu jí.

Jitka SZÁSZOVÁ, redaktorka ČTJitka SZÁSZOVÁ, redaktorka ČT

——————–

U konfliktu v Jáchymově byl taky propagátor legalizace
konopí v Izraeli Gil Luxembourg, který v pondělí přiletěl do Prahy. Sám byl prý
v minulosti několikrát v podobné situaci, jako Stanislav Penc.

Gil LUXEMBOURG, pacient s Crohnovou chorobou

——————–

On překročil zákon a přišel jim ukázat, že ten ten zákon
musí porušovat.

Jitka SZÁSZOVÁ, redaktorka ČT

——————–

Projednávání novely zákona, která má legalizovat využívání
marihuany k léčbě, nakonec poslanci přerušili do konce srpna. Antonín Bruštík a
Jitka Szászová, Česká televize.

Aktivista přinesl poslancům na výjezdní zasedání v Jáchymově marihuanu

28.6.2012

denik.cz

Jáchymov – Aktivistu Stanislava Pence z
Mílkovic na
Jičínsku, který narušil výjezdní
zasedání výboru Poslanecké sněmovny
Parlamentu
České republiky pro zdravotnictví, zadržela ve středu
večer policie. Zasedání
se konalo ve středu 27. června v jednom z hotelů v Jáchymově na
Karlovarsku.

„

Dvaačtyřicetiletý aktivista měl na zasedání členům výboru
předat plastovou dózu s obsahem rostlinné sušiny. „O té dóze prohlašoval, že se
jedná o konopí. Předával ji společně s tiskovým materiálem, který zobrazoval
pěstování a výrobu extraktů a potravin z konopí,“ řekl karlovarský
policejní mluvčí Pavel Valenta.

Svým aktivistickým jednáním narušoval seminář, proto ho
policisté museli za použití donucovacích prostředků vyvést. „U muže byla
zajištěna látka rostlinného původu s podezřením, že se jedná o drogu
marihuana,“ uvedl dále mluvčí Valenta.

Kriminalisté zahájili proti Pencovi úkony trestního řízení
pro podezření z přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu.
Aktivista na policii strávil několik hodin.

Tímto jednáním chtěl Penc
upozornit na novelu zákona, kterou
má být za jistých podmínek umožněno
pěstování marihuany pro léčebné
účely.

„Chtěl jsem pouze upozornit, že není
vůbec potřeba svěřit
legální pěstování léčebného
konopí pouze vybraným subjektům, od nichž by ho
stát posléze za ohromné částky kupoval. Za
výpěstky z jednoho hektaru by tak
podle mých propočtů získaly vybrané firmy tři sta
milionů korun,“ řekl pro
server Novinky.cz aktivista Stanislav Penc.“

Včerejší jednání poslaneckého výboru pro zdravotnictví proběhlo hodně netradičně

28.6.2012

Frekvence 1

10:00 Zprávy

moderátor

——————–

Včerejší jednání poslaneckého výboru pro zdravotnictví
proběhlo hodně netradičně. Policie totiž během něj totiž zatkla aktivistu a
bývalého člena Strany zelených Stanislava Pence. Ten během jednání propagoval
lehké drogy a ministru Hegerovi nabízel krabici usušené marihuany.

Aktivista Stanislav Penc z Milovic na Jičínsku přinesl poslancům marihuanu

28.6.2012

Frekvence 1

12:00 Zprávy

moderátor

——————–

Aktivista Stanislav Penc z Milovic na Jičínsku přinesl
poslancům marihuanu. Krátce potom ho zatkla policie, stalo se to večer na
jednání sněmovního výboru pro zdravotnictví, který zasedal v Jáchymově u
Karlových Varů. Penc chtěl upozornit na novelu zákona, kterou má být za
určitých podmínek umožněno pěstování marihuany pro léčebné účely. Aktivista
tvrdí, že jde o tunel na daňové poplatníky.

Aktivista Penc byl zatčen, poslancům přinesl krabici konopí

28.6.2012

lidovky.cz

Lidovky.cz, Markéta Žižková, Lidové noviny, Adéla
Čabanová

Aktivista a bývalý člen Strany zelených Stanislav Penc byl
ve středu zatčen přímo během jednání sněmovního výboru pro zdravotnictví. Penc
přinesl na jednání, kde byl i ředitel Národní protidrogové centrály, plastovou
krabici s konopím, informoval poslanec ODS Boris Šťastný.

Aktivista poslance překvapil během projednávání zákona
legalizujícího léčebné využití konopí. Penc také zveřejnil mobil na poslance
Šťastného a tomu teď volají desítky lidí.

„Penc vystoupil na podporu legalizace a přinesl na jednání
velké množství konopí v plastové krabici, kterou nechal kolovat mezi
překvapenými poslanci. Poté se oficiálně pokusil konopí předat ministrovi
zdravotnictví,“ popsal událost Šťastný.

Na jednání byl ale i ředitel Národní protidrogové centrály
Jakub Frydrych, který Pence nechal zatknout. Přivolaní policisté ho pak vyvedli
ze sálu.

Penc chtěl svým činem upozornit na to, že přijetí
konkrétního bodu v zákoně by mohlo znamenat tunel ve státním rozpočtu, uvedl
server iDNES.cz .

Po podání vysvětlení byl aktivista propuštěn.

Ředitel NPC nechal zatknout aktivistu Pence, který
poslancům předváděl marihuanu

28.6.2012

mediafax.cz

Aktivistu Stanislava Pence (na snímku) zadržela ve středu
večer policie na výjezdním jednání zdravotnického výboru sněmovny v Jáchymově
na Karlovarsku.

Policisty přivolal ředitel Národní protidrogové centrály
Jakub Frydrych, který se jednání účastnil a Mediafaxu to ve čtvrtek potvrdil.

Na jednání poslanců o novele
zákona o léčivech se mimo jiné
probírala také možná legalizace konopí pro
léčebné účely. Stanislav Penc,
letitý známý zastánce legalizace marihuany,
na jednání přinesl dózu se sušenými
rostlinami, kterou nechal kolovat mezi poslanci a poté ji chtěl
předat ministru
zdravotnictví Leoši Hegerovi (TOP 09).

„Otevřeli jsme možnost diskutovat. Jedním z
diskutujících byl pan Penc. Ten najednou, zničehonic, začal vytahovat různé
předměty,“ popsal pro Mediafax předseda zdravotního výboru Boris Šťastný
(ODS).

„Nejdřív vytáhl schémata ve formátu A3 s fotografiemi
marihuany, ta nechal kolovat. Pak jakousi mastičku a potom vytáhl větší
krabici, do které si nakládáte maso na víkend. Víko odstranil. Podle mého
názoru měla tak čtvrt kila. Byla napěchovaná rostlinou, u které i přítomní
odborníci shledali, že je to marihuana,“ přiblížil Štastný.

Penc podle Šťastného řekl, že jde o několik set gramů
marihuany a že ji takto předává ministru Hegerovi. „Ministr si to vzít
nechtěl. Ředitel protidrogové centrály začal situaci řešit. Strhl se incident,
kdy pan Penc nechtěl jednání výboru opustit,“ uvedl Šťastný. Dodal, že
krabici s drogou policisté zabavili. „Já nemohu na mém výboru tolerovat
flagrantní porušování zákona,“ uzavřel.

Podle Frydrycha držením většího množství marihuany Penc
naplnil skutkovou podstatu trestného činu, a proto „jako jediný přítomný
policista v sále konal, jak mu zákon ukládá“. Přivolal hlídku policie a
nechal Pence předvést na služebnu pro podezření ze spáchání trestného činu. Zda
zajištěné rostliny obsahovaly zakázanou látku THC nebo šlo o konopí technické,
prokáže laboratorní zkoumání.

Zadržení podle Frydrycha proběhlo „velmi profesionálně
ze strany policie a velmi divadelně ze strany pana Pence.“

Pokud by se prokázalo, že Penc držel zakázanou drogu, hrozil
by mu až rok vězení.

Michal Hrbek, Jan Kálal

Aktivista Penc přinesl poslancům marihuanu, policie ho zadržela

28.6.2012

novinky.cz

Aktivistu Stanislava Pence z Milkovic na Jičínsku ve středu
večer zadržela policie a několik hodin ho vyslýchala, načež ho bez obvinění
propustila. Policii zavolal poslanec Boris Šťastný poté, co Penc přišel na
jednání sněmovního výboru pro zdravotnictví, který zasedal v Jáchymově u
Karlových Varů, a přinesl tam marihuanu a mast z ní vyrobenou.

Tímto činem chtěl Penc upozornit na novelu zákona, kterou má
být za určitých podmínek umožněno pěstování marihuany pro léčebné účely.
Aktivista tvrdí, že jde o tunel na daňové poplatníky.

„Poslancům jsem přinesl dokumentaci pěstování jedné rostliny
konopí od semene až po sklizeň a výsledek této sklizně. Pokud se má 1 gram
vykupovat za 150 korun, pak za tuto jednu rostlinu zaplatí VZP 30 tisíc korun,“
řekl Právu. Za výpěstky z jednoho hektaru by tak podle Pencových propočtů
získaly vybrané firmy 300 miliónů korun.

„Chtěl jsem pouze upozornit, že není
vůbec potřeba svěřit
legální pěstování léčebného
konopí pouze vybraným subjektům, od nichž by ho
stát posléze za ohromné částky kupoval,“
dodal.Konopí chtěl předat
Hegerovi

Dění na středečním výboru potvrdil Novinkám i jeho člen Aleš
Roztočil (TOP 09). „Penc tam propagoval marihuanu, dostal slovo, ukazoval mák a
ukazoval jakousi krabici se sušenou marihuanou,“ řekl Novinkám Roztočil. „Potom
řekl ministrovi, že je to dárek pro něho,“ pokračoval poslanec s tím, že
samotnému zatčení nebyl přítomen, jelikož právě venku telefonoval. „Pak se tam
ale objevila policie a Pence odvedla,“ dodal.

„Marihuanu i mastičku z ní vyrobenou jsem předal ministru
Hegerovi s tím, aby ji dal nemocným. Místo toho na mne předsedající Boris
Šťastný zavolal policii,“ popsal Penc.

Podle Šťastného (ODS) přinesl aktivista velké množství
konopí v plastové krabici, kterou nechal kolovat mezi překvapenými poslanci.
„Poté se oficiálně pokusil konopí předat ministrovi zdravotnictví.
Následně byl zatčen přítomným ředitelem Národní protidrogové centrály a
odvlečen přivolanými policisty,“ řekl Šťastný.

Aktivista strávil na policii několik hodin, nakonec byl
propuštěn bez obvinění. V policejním protokolu, který Penc uveřejnil, stojí, že
mu policisté svým údajně tvrdým zacházením způsobili pohmožděniny.

Policie zatkla Stanislava Pence, přinesl Hegerovi konopí

28.6.2012

parlamentnilisty.cz

bob

Při jednání zdravotnického
výboru Poslanecké sněmovny v
hotelu Akademik Běhounek v Jáchymově došlo k
neočekávanému incidentu.
Příslušníci policie zde zatkli a za použití
násilí odvedli známého aktivistu
Stanislava Pence. Policii přivolal
poslanec ODS Boris Šťastný. Informuje o tom portál Česká pozice.
Zadržení Pence potvrdil ParlamentnímListům.cz Šťastný.

K zákroku
policie proti Pencovi došlo poté, poté, co jednajícím poslancům předvedl
léčivou látku získanou z konopí a o jejichž legalizaci právě jednali.

Legální
konopí pouze pro bohaté?

Během
výměny názorů, která byla přístupná i veřejnosti Stanislav Penc varoval
poslance před schvalováním nedostatečně připraveného zákona. Podle jeho názoru
by jeho zavedení do praxe mělo negativní dopad na finanční zátěž daňového
poplatníka i na jeho osobní svobodu.

Penc
kritizoval navrhovanou cenu 150 až 300 korun za gram a
přísné sledování všech
článků v distribuci, od lékaře přes
lékárníka po pacienta. Lepší cestu
vidí
Stanislav Penc spíše v podpoře
individuálního pěstování
nenáročné léčivky.

Jedna
rostlina za třicet tisíc

Penc
poslancům přinesl popis postupu pěstování konopí, výroby masti a konopného
másla. „Dále jeho prezentace sestávala z masti, kterou sám vyrobil, a také
z kontejneru obsahujícího kolem 200 gramů sušeného kanabisu. Tento kontejner by
měl podle “ceníku” nově navrhovaného zákona hodnotu kolem 30 000 korun. Vznikl
usušením jedné rostliny, která se pro svou nenáročnost dá pěstovat doslova
všude,“ uvádí Česká pozice.

Šťastný
povolal policii

Penc předal
věci které přinesl ministru zdravotnictví. To se ovšem nelíbilo šéfovi výboru
Šťastnému a vyzval Pence, aby si svoji rostlinu odnesl. Aktivista však trval na
tom, aby si ji nechal ministr Heger.
Boris Šťastný následně Pencovi sdělil, že pokud skutečně kontejner
obsahuje to, co tvrdí, bude muset upozornit orgány činné v trestním řízení a
skutečně to udělal.

„Policisté
dorazili během minut a před zraky rozpačitých a lhostejných poslanců aktivistu
vyvlekli do policejního auta,“ uvádí portál, který zveřejnil i sérii
smínků zachycující Pencovo zatčení. Po podání vysvětlení byl Stanislav Penc z
policejní služebny propuštěn.

Zadrželi Pence, poslancům ukázal marihuanu

28.6.2012

prvnizpravy.cz

Aktivistu Stanislava Pence zadržela ve středu večer policie
na výjezdním jednání zdravotnického výboru sněmovny v Jáchymově na Karlovarsku.

Policisty přivolal ředitel Národní protidrogové centrály
Jakub Frydrych, který se jednání účastnil.

„Otevřeli jsme možnost diskutovat. Jedním z
diskutujících byl pan Penc. Ten najednou, zničehonic, začal vytahovat různé
předměty,“ popsal předseda zdravotního výboru Boris Šťastný (ODS).

Penc podle Šťastného řekl, že jde o několik set gramů
marihuany a že ji takto předává ministru Hegerovi. „Ministr si to vzít nechtěl.
Ředitel protidrogové centrály začal situaci řešit. Strhl se incident, kdy pan
Penc nechtěl jednání výboru opustit,“ uvedl Šťastný. Dodal, že krabici s
drogou policisté zabavili. „Já nemohu na mém výboru tolerovat flagrantní
porušování zákona,“ uzavřel.

Zadržení podle Frydrycha proběhlo „velmi profesionálně
ze strany policie a velmi divadelně ze strany pana Pence.“

„Dvaačtyřicetiletý aktivista svým jednáním narušoval
seminář, proto ho policisté vyvedli za použití donucovacích prostředků. U muže
jsme zajistili látku rostlinného původu s podezřením, že se jedná o drogu
marihuana. Kriminalisté proti muži zahájili úkony trestního řízení pro
podezření z přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu,“
popsal policejní mluvčí Pavel Valenta.

Pokud by se prokázalo, že Penc držel zakázanou drogu, hrozil
by mu až rok vězení.

(abb, mfx; foto: arch.)

Penc byl zatčen za marihuanu na výboru sněmovny

28.6.2012

prvnizpravy.cz

Aktivista Stanislav Penc zadržela ve středu večer policie na
výjezdním jednání zdravotnického výboru sněmovny v Jáchymově na Karlovarsku.

Policisty přivolal ředitel Národní protidrogové centrály
Jakub Frydrych, který se jednání účastnil a Mediafaxu to ve čtvrtek potvrdil.

Na jednání poslanců o novele
zákona o léčivech se mimo jiné
probírala také možná legalizace konopí pro
léčebné účely. Stanislav Penc,
letitý známý zastánce legalizace marihuany,
na jednání přinesl dózu se sušenými
rostlinami, kterou nechal kolovat mezi poslanci a poté ji chtěl
podle serveru
iDnes, který na případ jako první upozornil,
předat ministru zdravotnictví.

Zadržení podle Frydrycha proběhlo „velmi profesionálně
ze strany policie a velmi divadelně ze strany pana Pence.“

Pokud by se prokázalo, že Penc držel zakázanou drogu, hrozil
by mu až rok vězení.

(kou, mfx, foto: nwoo.org.)

Aktivista Penc přinesl poslancům marihuanu, odvedli ho v poutech

28.6.2012

tn.cz

Aktivistu Stanislava Pence zadržela ve středu večer policie.
Zastánce legalizace marihuany přinesl na jednání poslanců krabici plnou konopí
a chtěl ji předat ministru zdravotnictví Hegerovi.

Policii na Stanislava Pence přivolal ředitel Národní
protidrogové centrály Jakub Frydrych, který se jednání účastnil a Mediafaxu to
ve čtvrtek potvrdil.

Zadržení podle Frydrycha proběhlo „velmi profesionálně
ze strany policie a velmi divadelně ze strany pana Pence.“

„Dvaačtyřicetiletý aktivista svým
jednáním narušoval
seminář, proto ho policisté vyvedli za použití
donucovacích prostředků. U muže
jsme zajistili látku rostlinného původu s
podezřením, že se jedná o drogu
marihuana. Kriminalisté proti muži zahájili úkony
trestního řízení pro podezření
z přečinu přechovávání omamné a
psychotropní látky a jedu,“ popsal
policejní mluvčí Pavel Valenta.

Pokud by se prokázalo, že Penc držel zakázanou drogu, hrozil
by mu až rok vězení.

Aktivista Penc přinesl poslancům marihuanu, policie ho zadržela

28.6.2012

TV Nova

12:00 Polední Televizní noviny

Renáta CZADERNOVÁ, moderátorka

——————–

Aktivistu Stanislava Pence večer zatkla policie. Na jednání
poslaneckého výboru o legalizaci marihuany pro léčebné účely, které probíhalo v
Jáchymově, totiž nechal mezi poslanci kolovat krabici plnou konopí a pak se jí
pokusil předat ministru zdravotnictví. Na místě byl i ředitel Národní
protidrogové centrály, který zavolal policejní hlídku. Ta Pence zatkla kvůli
podezření z trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky. Po
výslechu odjel aktivista domů.

Aktivistu Pence zatkla policie, přinesl poslancům marihuanu

28.6.2012

tyden.cz

– red –

Stanislav Penc, někdejší člen Strany zelených a aktivista,
přinesl na zasedání poslaneckého výboru pro zdravotnictví o legalizaci
marihuany vlastní konopí v krabici. Rozhodl se je předat ministru zdravotnictví
Leoši Hegerovi. Měl ovšem smůlu, protože jednání se zúčastnil také ředitel
Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych. Pence vzápětí na jeho rozkaz
zatkla policie. Informovala o tom MF Dnes. Informaci potvrdil Boris Šťastný z
ODS.

Stanislav Penc, někdejší člen Strany zelených a aktivista,
přinesl na zasedání poslaneckého výboru pro zdravotnictví o legalizaci
marihuany vlastní konopí v krabici. Rozhodl se je předat ministru zdravotnictví
Leoši Hegerovi. Měl ovšem smůlu, protože jednání se zúčastnil také ředitel
Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych. Pence vzápětí na jeho rozkaz
zatkla policie. Informoval o tom iDnes.cz. Informaci potvrdil Boris Šťastný z
ODS.

Stanislav Penc nechal na zasedání kolovat nádobu plnou
konopí, načež zareagoval přítomný policista. Aktivista byl obviněn z
přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu. „Nebylo to žádné drama,
pan Penc byl předveden k podání vysvětlení,“ řekl ředitel Národní
protidrogové centrály.

Sám Penc se k zatčení vyjádřil tak, že chtěl upozornit na
možný tunel ve státním rozpočtu, pokud by došlo k přijetí určitého bodu v
zákoně. „Poslanci chtějí určit firmu, která bude pro stát pěstovat konopí.
To bude stát stoprocentně vykupovat za cenu 150 korun za gram. Já jsem kvůli nim zasadil květinu,
zdokumentoval, jak vypadá semínko, jak vypadá, když naroste, když se sklízí. To
vše jsem nakonec usušil a přinesl. Ta sušená hmota z jedné rostliny váží 210
gramů – to je 31 tisíc korun. Kdyby někdo na hektaru zasadil jednu rostlinu na
metr čtvereční, tak to vyjde stát na 300 milionů,“ vysvětlil serveru
iDnes.cz Penc.

Konopí chtěl věnovat ministru zdravotnictví, aby ji poskytl
potřebným lidem se zdravotními problémy. Podle Pence šlo o domácí marihuanu,
kterou si sám vypěstoval, aby státu ušetřil třicet tisíc korun. Policie Pence
pouze vyslechla a nakonec pustila bez obvinění domů.

Podle schvalovaného zákona by bylo možné pořídit konopí za
lékařským účelem legálně, avšak pouze na lékařský předpis.

Policie zadržela aktivistu Pence, poslancům nabízel krabici konopí

28.6.2012

zpravy.iDNES.cz

iDNES.cz, Čeněk Třeček, iDNES.cz, Petra Škraňková

Aktivistu a bývalého člena Strany zelených Stanislava Pence
zadržela policie. Na jednání poslaneckého výboru pro zdravotnictví o legalizaci
marihuany vytáhl krabici s rostlinami konopí a chtěl ji předat ministru
zdravotnictví. Na jednání byl i ředitel Národní protidrogové centrály, ten
Pence nechal zadržet.

O zadržení Pence informoval poslanec za ODS Boris Šťastný.
iDNES.cz to potvrdil i ředitel NPC Jakub Frydrych. Poslanci jednali o možnosti
legalizace marihuany pro léčebné účely ve středu večer na výjezdním zasedání v
Jáchymově.

„Nebylo to žádné drama, pan Penc byl předveden k podání
vysvětlení,“ dodal šéf Národní protidrogové centrály.

Podobně událost popsal i Boris Šťastný. „Penc vystoupil
na podporu legalizace a přinesl na jednání velké množství konopí v plastové
krabici, kterou nechal kolovat mezi překvapenými poslanci. Poté se oficiálně
pokusil konopí předat ministrovi zdravotnictví. Následně byl zatčen přítomným
ředitelem Národní protidrogové centrály a odvlečen přivolanými policisty,“
napsal poslanec ODS. InsertSingleVideo

Stanislav Penc vysvětlil, že chtěl upozornit na možnost
obrovského tunelu, kterou by přijetí konkrétního bodu v zákoně znamenalo pro
státní rozpočet.

„Poslanci chtějí určit firmu, která bude pro stát
pěstovat konopí. To bude stát stoprocentně vykupovat za cenu 150 korun za gram.
Já jsem kvůli nim zasadil květinu, zdokumentoval, jak vypadá semínko, jak
vypadá, když naroste, když se sklízí. To vše jsem nakonec usušil a přinesl. Ta
sušená hmota z jedné rostliny váží 210 gramů – to je 31 tisíc korun. Kdyby
někdo na hektaru zasadil jednu rostlinu na metr čtvereční, tak stát to vyjde na
300 milionů,“ řekl Penc.

Dózu se sušeným konopím Penc na místě daroval ministru
zdravotnictví Hegerovi, aby ji věnoval potřebným k léčbě. „Předsedající
poslanec Boris Šťastný řekl, abych si konopí odebral. Já jsem odvětil, že jsem
ho vypěstoval pro léčebné účely, abych státnímu rozpočtu ušetřil 30 tisíc
korun. On zareagoval tak, že je nucen zavolat policii. Tomu pak asistoval pan
Frydrych,“ popsal událost Penc.

Hlídka ho vyvedla ven, kde musel počkat na příjezd
kriminální policie. „Ti mě vyslechli a bez obvinění propustili. Teď jsem
doma na kopci a nemám žádný problém,“ řekl Penc.

Zákon, díky kterému by bylo
možné koupit konopí pro léčebné
účely v lékárnách, už poslanci projednali a
schválili v prvním čtením. Konopí
má být na recept a nebude ho možné předepsat
mladistvým ani dětem ( více o
schvalování zákona zde) .

Aktivista Penc byl zatčen, ministru zdravotnictví přinesl krabici konopí

28.6.2012

zpravy.rozhlas.cz

Kateřina Kozmová,Květa Moravcová, mta

Aktivista a bývalý člen Strany zelených Stanislav Penc byl
zatčen, když se ministrovi zdravotnictví Leoši Hegerovi pokusil předat krabici
s rostlinami konopí. Stalo se tak při jednání sněmovního výboru o legalizaci
konopí pro léčebné účely.

Stanislav Penc na středečním večerním jednání poslaneckého
výboru pro zdravotnictví o legalizaci marihuany v Jáchymově vytáhl krabici s
rostlinami konopí a chtěl ji předat ministru zdravotnictví. Penc chtěl podle
svých slov upozornit na to, že jedna usušená rostlina by stát přišla na 31
tisíc korun.“Kdyby licencovaná firma, kterou chtějí vytvořit a chtějí dát
možnost stoprocentního výkupu od státu, na jednom hektaru po jednom metru
vypěstovala podobnou květinu, tak by taková firma získala ze státního rozpočtu
300 milionů korun,“ uvedl Penc.„Projednávala se novela čtyř zákonů, které
mají umožnit lékařské využití konopí. A já jsem tam to konopí přivezl, i s
fotografickou dokumentací, abych dokázal, že konopí se dá velice jednoduše
vypěstovat bez toho, aniž by bylo potřeba cokoliv, a to konopí jsem daroval
ministru zdravotnictví,“ objasnil Penc svůj motiv v
Ozvěnách dne.Na jednání byl přítomen i
ředitel Národní protidrogové centrály, ten
Pence nechal zatknout pro podezření
z trestného činu přechovávání omamné
a psychotropní látky a jedu.“Co jsme
měli prosím pěkně dělat? Ve chvíli, kdy vám
nějaký občan přinese čtvrt kila
usušené marihuany, dopouští se
trestného činu v přímém přenosu, při
stenozáznamu, za přítomnosti desítek svědků a
odmítá tu látku vzít zpátky,
odnést ji a dokonce ji nutí ministru
zdravotnictví?“ hájil zatčení aktivisty
předseda zdravotnického výboru Boris
Šťastný (ODS).Podle něj byl celý incident
Stanislavem Pencem a ‘lidmi kolem něj‘ uměle
vyprovokován.“On určitě
nebojoval za využití konopí pro léčebné
účely, ale v podstatě za legalizaci
konopí jako takového. Já prostě na mém
jednání výboru nebudu trpět
nelegální
činnost a distribuci omamných látek,“ řekl
Šťastný.Sněmovní výbor nakonec
diskusi o novele odložil na dva měsíce. Návrh
počítá s tím, že by marihuanu
dodávali do lékáren výrobci a
pěstitelé s příslušnou licencí, a že by ji
pacienti dostávali na předpis. Podle kritiků je předloha
nedotažená a poslanci
by ji měli doladit s odborníky.Z Evropy se stává
velmoc v pěstování
marihuanyMarihuanu pro léčebné účely povolilo už
17 států USA. Ne však
federální úřadyV Izraeli dostávají
nemocní marihuanu v lékárnách už
létaMladí
Češi vedou v pití alkoholu, kouření cigaret i
marihuanyTisíce lidí s nadějí
očekávají zákon o léčebných
účincích konopíMinistři projednají novelu
poslanců
o legalizaci léčby marihuanouKonopí je lék,
říká otec. Pěstuje ho pro svou dceru

Cirkus v Senátu: Jednalo se o úřadu vyšetřující zvěrstva komunistů

20.6.2012

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

Takový cirkus, který se
odehrál v Senátu na zasedání o
situaci v Ústavu pro studium totalitních režimů
(ÚSTR), se často nevidí ani ve
sněmovně. Kromě vzájemného osobního
napadání byly k mání i fotky
rozbordeleného
pracoviště.

Na jedné
straně stáli současní, na druhé bývalí pracovníci ústavu a jeho kritici.
Publicistka Petruška Šustrová se divila, že za čtyři roky existence vydal ÚSTR
pouze pět vlastních vědeckých publikací, což je prý ostuda.

V
Zaháňském
salonku českého Senátu byla při veřejném
slyšení k aktuální situaci v ÚSTR
hlava na hlavě. Veřejná rozprava, která
následovala po něm, připomínala cirkus,
za který by se zúčastnění nemuseli stydět
vybírat vstupné. Bývalí a současní
zaměstnanci si tam vyčítali i nos mezi očima a to způsobem,
který je nejčastěji
vidět v současné Poslanecké sněmovně. Prostě cirkus
plný invektiv a špiclování.

Pět
vlastních publikací

V salonku
bylo dusno až k padnutí a při diskusi se všichni zapotili. “Ústav a archiv
neplní funkci, ke které vznikli. Člověk, co pátrá ve své minulosti, raději
hledá v mé databázi EZO. Na ÚSTRU jsou totiž přepojeni k nějaké paní Palečkové,
která jim řekne, ať se obrátí na Pence. To je zarážející. Máme o dvě stě
padesát přístupů více než státní instituce, která má rozpočet skoro dvě stě
milionů korun a x desítek zaměstnanců. Ústav by se měl zrušit “ řekl aktivista
v oblasti lidských práv Stanislav Penc.

Chartistka
a publicistka Petruška Šustrová se
vyjádřila o personálních čachrech v ústavu,
kdy kritičtí vedoucí pracovníci buď dostanou
výpověď anebo jsou donuceni sami
odejít. “Minule jsem dostala do ruky katalog
publikací ÚSTR a udělala si
srovnání. Ve vědeckých monografiích a
záznamech vědeckých konferencí. Týká
se
to šestadvaceti publikací. ÚSTR totiž má
vykonávat hlavně vědeckou činnost.
Sedm publikací napsali autoři, kteří nemají s
ústavem nic společného, dalších
šest lidé, co byli propuštěni anebo odmítli
s institucí spolupracovat. Osm
dalších jsou diplomové nebo disertační
práce, které autoři nevypracovali během
působení na ÚSTR. Dalších jedenáct
je vydáno ve spolupráci s některým
nakladatelstvím. Na ty ústav přispíval. Je to
bohulibá činnost, ale není na ni
potřeba sto dvaceti lidí, co tam pracují.
Zůstává tam pět publikací, co vznikly
z činnosti ÚSTR, což se mi zdá za čtyři roky jeho
působení málo,“ sdělila s
tím, že podobná zoufalá situace je i v
zahraniční spolupráci.

Mimo
některých ostatních kritiků se ke slovu dostal i archivář Antonín Slavíček,
který dříve v ÚSTR a v s ním propojeném Archivu bezpečnostních složek (ABS)
pracoval. Ten sdělil, že dnes je na ÚSTR klid hřbitovní, protože řada
kritických pracovníků byla z instituce propuštěna.

Nepořádek a
osobní narážky

Do
sálu
občas nahlédnul velmi kritizovaný první ředitel
ÚSTR Pavel Žáček, který tam
dnes dělá šéfa kanceláře a podle
některých kritiků ÚSTR reálně opět
řídí. V
rozpravě nejdříve na kritiku zareagoval zástupce
ÚSTR a ABS Lubomír Augustín. Ten
se snažil na některá kritická slova reagovat a
ukázal fotografie z pracoviště
archiváře Slavíčka, na nichž bylo vidět velký
nepořádek. Na to hned napadený
zareagoval, že Augustín potřeboval jednou vysvětlit, co to je
samizdatová
literatura.

Pak se do
toho vložil ředitel ÚSTR Daniel Herman s tím, že se nebude zabývat osobními
invektivami, které zazněly. “Musím rezolutně odmítnout výtky na politizaci
našeho ústavu. Za celé dva roky, kdy jsem ve funkci, jsem nezažil jediný
politický tlak z jediného stranického sekretariátu. Snažit se podsouvat nám
stranickopolitickou orientaci je nečestné,“ reagoval na výtku, že vede ústav,
který je přímo napojen na ODS. “Jsme pod kontrolou ministerstva financí a
nebylo nalezeno žádné pochybení. Kontrolorky, které skončily před několika
měsíci zevrubnou čtyřměsíční práci, mi řekly, že kdyby se výsledky kontrol
klasifikovaly, tak my bychom obdrželi jedna mínus,“ dodal s tím, že by nebylo
dobré rozdělit ÚSTR od ABS, protože je nutné sčítat energii a IQ. Ohledně
propouštění prý nebyl veden jediný soudní spor.

“Doktorka
Poddaná zde zmínila mou personální politiku
vůči ABS. Já žádné personální
pravomoci vůči archivu nemám kromě jmenování a
odvolání jejího ředitele po
konzultaci s radou ÚSTR a ABS. Dovolím si vznést
dotaz, jestli osoba, která je
s ní v blízkém příbuzenském vztahu
figurovala v některých ekonomických
aktivitách ABS nebo ne,“ zaútočil na bývalou
ředitelku ABS, kterou odvolal na
začátku roku.

Vyhazov
kvůli květináčům?

Exředitelka
ABS Jana Poddaná reagovala: “Nikdy jsem neudělala věc, která by vedla k
vlastnímu obohacení. To mi nikdo nemůže podsouvat, mám čisté svědomí. Udělala
jsem asi netaktický tah. Potřebovala jsem vyřešit naprosto směšnou drobnost.
Oddělení kuchyňky od sekretariátu nakoupením pár květináčů a poliček. Také jsme
pořídili nějaké drobnosti i do jiných kanceláří. Jednalo se o částku devět
tisíc sedm set čtyřicet jedna korun. Je to doloženo účtenkami. Materiál pořídil
syn, který se zabývá bytovým designem a to proto, že věděl, kde ty předměty nakoupit,
a jak to řešit. Tento materiál se stal podkladem honu, kterým na mě ředitel
uskutečnil. Označoval to za střet zájmů. Byl udělán audit, ale ředitel ho
považoval za nedostatečný. Byla jsem odvolána. Nenapadlo by mě, že to může vést
k takovým závěrům.“ Odvolaná ředitelka ještě sdělila: “Nepovažuji to za
korektní. Vše je očíslované a zavedené do evidence. Doma žádný nepoctivý
květináč nemám. Nebyla to však jediná věc, kterou na mě ředitel tlačil.“
Někteří kritici ÚSTR odcházeli s očividným zhnusením.

Nutno
dodat, že Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archiv bezpečnostních
složek (ABS) vznikly zákonem z roku 2007 a jejich radu jmenuje Senát. Na konci
roku 2010 pracovalo v ÚSTR 131 osob, v ABS 126 osob. Pár z nich však s kratším
úvazkem. Roční rozpočet institucí činí do 150 do 200 milionů korun.

Kladivo na stát: Veřejná sbírka na odsouzence

24.5.2012

Ekonom

kauza Smetana

Okresnímu soudu v Olomouci, který poslal do vězení bývalého
řidiče autobusů Romana Smetanu za odpírání trestu kvůli pomalování billboardů,
hrozí kolaps. Aktivista a někdejší šéf Strany zelených na Pardubicku Stanislav
Penc chce totiž zintenzivnit dosavadní protesty proti Smetanovu odsouzení a
plánuje vyhlásit veřejnou sbírku na jeho podporu.

„Chtěl bych
rozeslat Smetanovým příznivcům žádost, aby na účet soudu poslali jednu korunu a
napsali, že jde o veřejnou sbírku na Romana Smetanu,“ uvedl Penc pro týdeník
Ekonom.

Počítá s tím, že zákon
jakoukoli sbírku na odsouzenou osobu
zakazuje. Soud by tak musel všechny přispěvatele předvolat, což
by ho mohlo
zcela ochromit. Penc chce přitom ke sbírce vyzvat všech
1300 lidí, kteří se
dosud na Facebooku připojili k jeho dopisu soudkyni Markétě
Langerové. I tento
text je otevřeným „políčkem“
státní moci – schvaluje totiž Smetanův čin.
„Byl-li to opravdu trestný čin, dopouštíme
se tímto porušení zákona,“
upozorňuje Penc v dopise.

Připomíná, že trestem za vychvalování pachatele pro jeho
zločin je podle platné legislativy odnětí svobody až na jeden rok. To teď
teoreticky hrozí všem třinácti stovkám Smetanových sympatizantů.

Okresní
soud v Olomouci ani soudkyně Langerová dosud na „schvalovací“ dopis
nereagovaly. Je však pravděpodobné, že soud „schvalovače“ nepotrestá, protože
Smetanův delikt zřejmě nedosahuje zákonem stanovené hranice společenské
závažnosti – a to je také důvod pro pořádání sbírky. Když Smetana namaloval
postavám z billboardů tykadla, soudkyně Langerová, choť politika Ivana Langera
z ODS, ho zprvu potrestala 15tisícovou pokutou a veřejnými pracemi. Smetana
zaplatil, ale trest neodpracoval, takže dostal 100 dní vězení. Ani tam
nenastoupil, měsíc se ukrýval, až se 21. dubna přihlásil policii.

EKONOM: Aktivista Penc chce zahltit soud kvůli odsouzenému řidiči Smetanovi

21.5.2012
iHNed.cz str. 00 zpravy.ihned.cz

Jan Štětka

Aktivista a někdejší člen vedení Strany zelených Stanislav
Penc vymýšlí konkrétní kroky na podporu řidiče odsouzeného za pomalování
předvolebních plakátů politických stran.

Protesty proti uvěznění olomouckého šoféra autobusů Romana
Smetany za malování tykadel na volební plakáty ODS a vyhýbání se trestu
nabývají podoby otevřené vzpoury.

Jak řekl týdeníku Ekonom aktivista a někdejší člen vedení
Strany zelených na Pardubicku Stanislav Penc, chce svou dosavadní kampaň v případě
potřeby dovést až k absurdnímu konci, kdy bude soud nucen stíhat stovky
“schvalovačů“ Smetanova činu. Olomouckému okresnímu soudu tak hrozí kolaps.

Už dnes visí na Pencových facebookových stránkách dopis
soudkyni Markétě Langerové (která Smetanu odsoudila), v němž je čin
ostentativně schvalován.

“Byl-li to opravdu trestný čin, dopouštíme se tímto porušení
zákona“ upozorňuje Penc v dopise a připomíná, že trestem za vychvalování
pachatele pro jeho zločin je podle platné
legislativy odnětí svobody až na jeden rok. K výzvě se do minulého týdne
připojilo na 1 300 sympatizantů. Teoreticky všichni riskují až rok za mřížemi.

Sbírka pro Smetanu

Okresní soud v Olomouci ani soudkyně Langerová dosud na
výzvu nereagovaly. Samotný
Smetana je
nyní ve věznici v Olomouci a nemá žádného
obhájce. Penc zatím předpokládá, že
soud sankce vůči “schvalovačům“ odmítne, protože
Smetanův delikt zřejmě
nedosahuje zákonem stanovené hranice společenské
závažnosti.

V takovém případě ovšem aktivista chystá další krok. “Chtěl
bych rozeslat Smetanovým příznivcům žádost, aby na účet soudu poslali jednu
korunu s tím, ať napíšou, že je to veřejná sbírka pro Romana Smetanu. Finanční
sbírku ve prospěch odsouzené osoby totiž zákon jasně zakazuje a nerozlišuje
míru společenské závažnosti, takže soud by musel věc řešit. Představa, že by
bylo předvoláno a vyšetřováno třináct set lidí – to by olomoucký soud
zkolaboval. Není to náš záměr, ale chceme, aby si soud uvědomil svou
odpovědnost ke společnosti,“ říká Penc pro týdeník Ekonom.

Zdůrazňuje při tom, že na rozdíl od tisícihlavých anonymních
protestů odborářů mu jde o občanskou neposlušnost, kde se za svůj cíl lidé
postaví jmenovitě a s vědomím eventuálního postihu.

Pokuta bez práce

Roman Smetana zhruba před rokem přimaloval politikům na předvolebních
plakátech tykadla a různé nápisy. Soudkyně Okresního soudu v Olomouci Markéta
Langerová – shodou okolností manželka politika Ivana Langera z ODS – jej
nejprve potrestala patnáctitisícovou pokutou a veřejnými pracemi.

Smetana zaplatit, ale trest neodpracoval, takže byl podruhé
poslán na sto dní do vězení, kam rovněž demonstrativně nenastoupil. Měsíc se
ukrýval, až se při odborářské demonstraci v Praze 21. dubna sám přihlásil
policii. Případ vyvolal vlnu veřejných protestů.

Na rok do vězení kvůli podpoře řidiče Smetany? Přes tisíc lidí je pro

21.5.2012

parlamentnilisty.cz

pan

Aktivista a bývalý člen vedení Strany zelených Stanislav
Penc vymyslel způsob, díky němuž může každý člověk podpořit řidiče Romana
Smetanu, který přikresloval politikům na billboardech tykadla. Stačí schvalovat
jeho trestný čin.

Aktivista
Stanislav Penc popsal týdeníku Ekonom, jak provádí veřejnou podporu olomouckého
řidiče Romana Smetany. Na svých facebookových stránkách vyvěsil dopis soudkyni
Markétě Langerové, která Smetanu odsoudila. Zde demonstrativně schvaluje
Smetanův čin.

“Byl-li
to
opravdu trestný čin, dopouštíme se tímto
porušení zákona“ upozorňuje v dopise
Penc. Znamená to tedy, že kdo by podobně jako on schvaloval
trestný čin, sám by
se jednoho také dopouštěl. A za to hrozí až rok
vězení.

Penc tím
chce v případě nutnosti dosáhnout až absurdní situace, kdy by se nahromadily
stovky lidí, kteří Smetanův čin schvalují. Okresní soud v Olomouci by pak mohl
zkolabovat. Už teď má Penc více než 1300 sympatizantů.

Pokud by
soud odmítl sankce vůči těmto “schvalovačům“, protože by Smetanův čin
nedosahoval stanovené hranice závažnosti, má Penc další plán. “Chtěl bych
rozeslat Smetanovým příznivcům žádost, aby na účet soudu poslali jednu korunu s
tím, ať napíšou, že je to veřejná sbírka pro Romana Smetanu. Finanční sbírku ve
prospěch odsouzené osoby totiž zákon jasně zakazuje a nerozlišuje míru
společenské závažnosti, takže soud by musel věc řešit. Představa, že by bylo
předvoláno a vyšetřováno třináct set lidí – to by olomoucký soud zkolaboval.
Není to náš záměr, ale chceme, aby si soud uvědomil svou odpovědnost ke
společnosti,“ uvedl Penc v týdeníku.

Smetana
přibližně před rokem přimalovával politikům na billboardech tykadla. Za to od
soudkyně, mimochodem manželky Ivana Langera, dostal pokutu 15 tisíc korun a
veřejné práce. Peníze zaplatil, pracovat však nešel, a tak byl poslán na 100
dnů do vězení.

Osobnosti grilují Žáčka. Výzkumu totality prý škodí a spáchal trestný čin

14.4.2012
parlamentnilisty.cz str.
00 Kauzy

Jan Rychetský

Výzkumu totalitního systému spíše škodí. Některé spisy StB
odvezl nezákonně do USA. Takové výtky se snášejí na hlavu Pavla Žáčka, jenž
zastává několik funkcí v Ústavu pro studium totalitních režimů, který
zanedlouho oslaví pět let svého působení. Žáček však moc nekomunikuje a
obhajuje se kvalitou vydaných publikací. Jeho kritiky jsou například aktivista
Stanislav Penc anebo novináři Petruška Šustrová či Petr Uhl.

“Pro
mě je
nedůvěryhodnou osobou, která výzkumu totalitního
systému spíše škodí, než aby
mu pomáhala. Navíc byl za minulého režimu
svazáckým funkcionářem,“ říká
aktivista v oblasti lidských práv Stanislav Penc.
“Některé spisy kopíroval a
odvezl do USA, což je trestný čin,“ tvrdil nedávno
levicový novinář Petr Uhl.
Ostatně zmíněné spisy v archivu americké
univerzity objevila chartistka
Petruška Šustrová. Obvinění se
týkají bývalého ředitele a
současného šéfa
kanceláře Ústavu pro studium totalitních režimů
(ÚSTR) Pavla Žáčka. Ostatně
ústav zanedlouho oslaví pět let působnosti.

Vyvezl
spisy do USA

Asi
nejvážnějším obviněním na adresu Pavla
Žáčka je to, že vyvezl jako bývalý
zaměstnanec Úřadu dokumentace a vyšetřování
zločinů komunismu (ÚDV) kopie
některých svazků StB do USA. “Jde o archiv Hooverova
institutu v americkém
Stanfordu. Je tam jeho sbírka, která obsahuje dva
archivní vozíky, zhruba
šestatřicet krabic kopií různých materiálů.
Některé, co jsem tam viděla, tehdy
ještě nebyly veřejně přístupné a nepochybně je
jako náměstek ÚDV získal služební
cestou. Žáček to tam, jak sám tvrdí, daroval, ale
to je jediný. Když se ptali
novináři kurátora tamních sbírek, jestli
šlo o dar, odkázal je na Pavla Žáčka.
Kdyby šlo o dar, tak by s tím takové tajnosti
podle mého nedělali,“ říká pro
ParlamentníListy.cz novinářka a jedna z mluvčích
Charty 77 Petruška Šustrová.

Šustrová,
jak sama napsala, Hooverovu institutu před léty prodala
fotografie a
korespondenci ze svého archivu, necelou jednu archivní
krabici, za třicet tisíc
korun. Když se tam poté v roce 2009 opět vydala, dostala se ke
zmíněným
materiálům. “Byly mezi nimi třeba spisy ze 17. listopadu,
které v té době
ležely v archivu parlamentu a nebyly přístupné. Dnes už
jsou. Navíc i
výslechové spisy Alojze Lorence, Petra Žáka a
dalších. Podle mě jde ze strany
pana Žáčka o zneužití pravomoci veřejného
činitele,“ míní Šustrová,
která je
členkou Rady ÚSTR, a dodává: “Myslím
si, že Žáček nebyl dobrý ředitel. Také
jsem ho nevolila. Jeho současné působení v ústavu
není dobré. Ústav pod jeho
vlivem nedělá to, co by dělat měl. Ani personálně
není dobrý vedoucí. Je
vzteklý, křičí na lidi a má způsoby, jaké
by vedoucí mít neměl.“

Žáček dnes
mlčí

Veškeré
snahy o aktuální kontakt s Pavlem Žáčkem
vyšly naprázdno. “Ústav pro studium
totalitních režimů komunikuje s novináři o své
činnosti naprosto standardně,
jeho mediální politika je stanovena vedením
instituce a realizována
jednotlivými organizačními celky, zejména pak
kanceláří ústavu,“ napsal
ParlamentnímListům.cz kdysi. V současnosti je ředitelem
kanceláře ÚSTR a sedí v
redakčních radách dvou tamních časopisů.
“Profesionální přístup k pramenné
základně i badatelské činnosti sleduje a kontroluje
nejenom management ÚSTR,
ale také orgán k tomu zřízený
zákonem, tedy Vědecká Rada ÚSTR, o čemž
svědčí
mimo jiné nesporná kvalita našich odborných
publikací,“ napsal ještě ve svém
tehdejším vyjádření.

“Má
přezdívku Pažout. Byl jedním z lidí ve Stuze, tedy ve sdružení nezávislých
studentů, v dobách sametu. Po 17. listopadu vydával Studentské listy, což byly
v té době bezvadný noviny. Mám ho rád, je to dobrý kamarád. Jeho roli v ÚSTR
jsem moc nesledoval, čili nevím a jako manažera ho neznám. Hodnotit jeho
činnost v ÚSTR si proto netroufnu,“ vyjádřil se redakci poslanec ODS Jan Vidím.

Byl
svazáckým funkcionářem

Trestní
oznámení na Pavla Žáčka podal levicový novinář Petr Uhl. “Kopíroval spisy do
USA, a i kdyby to bylo zadarmo, jde o trestný čin. Jako veřejný činitel měl
totiž zvláštní povinnosti,“ sdělil kdysi Uhl, ale nyní se odmítl pro
ParlamentníListy.cz k čemukoliv vyjadřovat.
“Pavel Žáček byl celkem vysokým funkcionářem ve Svazu socialistické
mládeže. Nebýt převratu, byl žhavým kandidátem na vstup do KSČ,“ soudí
Stanislav Penc, dlouhodobý kritik praktik ÚSTR .

“ÚSTR by
zde měl být proto, aby mladá generace pochopila, z jakých důvodů vzniká
totalitní systém a aby se to v zemi už neopakovalo. ÚSTR nám ale svou
praktičností ukazuje, jak totalitní režim funguje. Problém tkví v tom, že je
ústav schopen a ochoten dějiny pozměňovat. Konkrétně, když jsem vešel do sporu
s ÚSTR, protože nebyli ochotni zveřejnit databáze, tak některé události spojené
s mou osobou vymazali, neboť jsem se pro ně stal nepřítelem. ÚSTR totiž na
svých stránkách zveřejnil chronologii o roce 1989, kde uvedl, že jsem byl
souzen v rámci Palachova týdne a pak, že mě StB chtěla hodit z Karlova mostu,
ale přihlížející občané se mě zastali a pomohli mi utéct. Pak už tam ty
informace nebyly,“ sdělil ParlamentnímListům.cz Penc.

Očima
historika

Poněkud
mírnější názor na činnost Pavla
Žáčka v ÚSTR předkládá historik z
Ústavu pro
soudobé dějiny AV Vít Smetana. “Po odborné
stránce je Pavel Žáček považován za
velmi pracovitého a výkonného dokumentaristu.
Pokud bych se měl vyjádřit i k
jeho činnosti manažersko – organizační, pak se
uchýlím k terminologii ze
sportovního prostředí. Bude to ostatně
případné, protože situace na politické
scéně, a ve vědní politice v posledních letech
obzvlášť, silně připomíná poměry
například v českém fotbalu. Pavel Žáček má
nepochybný “tah na branku“. Občas se
dopouští faulů, ale to pro něj mnoho neznamená,
protože má co nabídnout
“svazovému vedení“ – tj. části politické
scény, která se za něj postaví i v případě, že by náhodou rozhodčí či
disciplinární komise zapomněli na roli, jež se od nich očekává, a ukázali
Žáčkovi červenou kartu,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Smetana.

Podle
Smetany Žáček opět reálně ÚSTR řídí,
jako když jej oficiálně vedl v letech 2008
až 2010. Odborná úroveň publikací Ústavu
pro studium totalitních režimů se prý
liší, případ od případu.
“Některé jsou nepochybně kvalitní, na jiných
je až
příliš znát, že vznikaly vlastně na
objednávku, k nějakému výročí a podobně. Ze
všech je ovšem patrný dostatek financí na
jejich vznik,“ doplňuje Smetana.
Zanedlouho uběhne pět let od založení ÚSTR. Byl totiž
založen zákonem z roku
2007. Na většinu jeho kritiků však působí
účinkování Pavla Žáčka v této
instituci jako memento zmaru.

Veřejně schvalujeme čin Romana Smetany

2.4.2012

blisty.cz

Okresní soud v Olomouci

K rukám soudkyně Markéty Langerové

Na sociální síti Facebook je vytvořena komunitní stránka,
kde ti, kteří se k

ní přihlásí veřejně, schvalují čin Romana Smetany. Jde o
vyjádření občanské

neposlušnosti a demonstrací nesouhlasu s klasifikací činu
Romana Smetany

jako společensky nebezpečného chování, píše Stanislav Penc.

Byl li to opravdu trestný čin, dopouštíme se tímto porušení
zákona:

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, Část druhá, Zvláštní
část, Hlava X:

Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných.

§ 365 Schvalování trestného činu:

Kdo veřejně schvaluje spáchaný zločin nebo kdo veřejně
vychvaluje pro zločin

jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden
rok.

ZDE je odkaz na onu stránku.

Mašínová se vrací k činům bratrů: Zabíjet komunisty – teroristy byla povinnost

18.3.2012

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

JINÝMA OČIMA Hrdinové nebo vrazi? Na tato dvě hodnocení se v
současné době zploštila debata o činech protikomunistické odbojové skupiny
bratří Mašínů. Jejich sestra Zdena, která zůstala doma a zažila si od soudruhů
tu nejhorší formu šikany, pro ParlamentníListy.cz vysvětluje, jak byla její
rodina nastavena a proč krvavý boj s komunismem byl jediným možným vyústěním
dospívání jejích bratrů.

“Od samého
začátku je v tomto případě položena otázka falešně. Hrdinové nebo zločinci? To
nemá s hrdinstvím nic společného. Přeneste se do té doby. Bolševismus začal
rozkládat společnost. Nejlepší přátele mých rodičů komunisti popravili.
Horákovou, Píku a dále. Bojovat proti nim byla povinnost. Za prvé to vyžadoval
odkaz našeho otce, ale i ta brutální tyranie. Šlo o teroristický režim. Je
třeba to mít natrvalo na paměti,“ říká exkluzivně pro server
ParlamentníListy.cz Zdena Mašínová žijící v Olomouci. Nebýt zdravotního
postižení, šla by prý s bratry do krvavého boje proti komunistům také! Za tím
si stojí.

Totalita
stojí na pěšácích

Činy
odbojové skupiny bez jména, kde měli hlavní slovo
bratři Mašínové, hodnotí
jejich sestra jako zcela legitimní. “Nevinní
policajti? Totalitu drží právě
lidé bez funkcí. Pěšáci. Bez nich by
nemohli existovat a tak dlouho se držet u
moci ani Hitlerové, ani Stalinové. Jako první si
každý krutý režim uzurpoval
justici, armádu a policii. Udělali to nacisti i komunisti.
Nicméně u pěšáků to
začíná. Ano, jistě, bráchové se chovali
krutě, ale kdo tady tu krutost
nastolil? Bolševici,“ podotýká k tomu Zdena
Mašínová, jíž se v rodině říkalo
Nenda.

Rodina
člena protinacistické odbojové skupiny Tři králové Josefa Mašína byla středně
stavovskou a ze stran obou rodičů celkem dobře zaopatřenou. Mašínová vzpomíná,
že se otec s maminkou o boji v ilegalitě dlouho radil. Ta mu nakonec, přičemž
na sebe vzala odpovědnost za výchovu tří malých dětí, k jeho zapojení do odboje
dala svolení. “Normální pud sebezáchovy je zachovat si život a dobrý bidlo.
Každá totalita staví na tom žvanci. My jsme v tomhle byli vždy trochu anomální
rodina. U nás se vždy vyrůstalo v zájmu o politiku a věci veřejné. I dnes se
většina lidí zajímá jen o materiální požitky a důležité věci berou velmi
povrchně,“ doplňuje.

Mašínové
chtěli žít v Československu

Skutky
Mašínů dlouhodobě kritizuje třeba levicový
novinář Petr Uhl a poslanec
Stanislav Huml je rovnou přirovnal k norskému vrahu Andersi
Breivikovi. Nicméně
nutnost vnímání činů odbojové skupiny
bratří Mašínů v reáliích
krutých padesátých
let zdůrazňuje třeba aktivista v oblasti lidských práv
Stanislav Penc. “To
neodnesl jen generál Píka, ale i generál Přikryl v
domečku a další. Spousta
důstojníků, co se vraceli z východní a
západní fronty, byla likvidována. Ruku
na srdce, mí bratři nikdy nechtěli nikam utíkat. Chtěli
žít tady v demokratické
a svobodné zemi, ale nemohli,“ vysvětluje Zdena
Mašínová.

Vždy
tvrdila, že nebýt zdravotních potíží, bojovala by po boku bratrů. Fyzická
náročnost, která byla například na útěku celým NDR extrémní, by ji prý
neodradila. Nicméně už v mládí musela prodělat šestnáct operací, aby mohla
chodit a to rozhodlo.“Jsem racionální typ. O věcech nad mé možnosti jsem nikdy
neuvažovala. Četla jsem sice mnoho romantických knih, ale vnitřně mě to
nepostihlo. Ostatně i babička Emma mi vždy radila, že si mám v životě vždy
dovolit jen to, co můžu. Jako mladá jsem to házela za hlavu, ale pak jsem jí za
to začala být hluboce vděčná a usnadnilo mi to osobní život,“ vyznává se.

Tohleto
sedí v parlamentu za mé peníze?

Anketa
Za
projevy podpory činů svých bratrů a vyjádření, že
zabíjet komunisty bylo
správné, na ni loni podaly poslankyně KSČM Marta
Semelová a Marie Nedvědová
trestní oznámení s tím, že takové
chování naplňuje po objektivní i
subjektivní
stránce znaky skutkové podstaty přečinu
schvalování trestného činu. “Je
strašné, že něco takového ještě dnes
sedí v parlamentě. Konkrétně za moje
peníze. Stačí mi Grebeníček a tato individua,
abych měla o KSČM jasno,“ sdělila
ParlamentnímListům.cz Mašínová,
která Martu Semelovou již dříve nazvala zrůdou
prznící naše děti.

“Osobně
takové výrazy nepoužívám. Nicméně,
kdo je používá, měl by jimi spíše titulovat
lidi, co zákeřně zabíjejí civilisty,“ řekla
tehdy v reakci Semelová, která
učila na pražské základní škole matematiku,
tělesnou výchovu, český jazyk a
vlastivědu. Česká školní inspekce však u
ní v hodinách neprokázala porušení
školního zákona.

Za režimu
byla vnitřně svobodná

Zdena
Mašínová se narodila roku 1933, takže v době
útěku bratří Mašínů byla mladou
slečnou. Jejich maminku, také Zdenu, kvůli tomu zatkli, a ač
těžce nemocnou,
trpěla rakovinou střev, odsoudili na pětadvacet let za velezradu a
špionáž do
žaláře. Umístili ji do tábora nucených
prací v Pardubicích, kde se její nemoc
tak zhoršila, že po šesti měsících v roce
1956 zemřela a byla pochována do
hromadného hrobu v Praze. Jelikož Zdena
Mašínová mladší zůstala v
tehdejším
komunistickém Československu, byla kvůli bratrům také
krátkou dobu ve vězení, a
pak ji režim celoživotně šikanoval. “Nehledě na to jsem
byla šťastná, protože
jsem se cítila vnitřně svobodná. Za
happeningu, jak říkám změně režimu v roce 1989, jsem se stala, po dost velkém
martýriu, restituentem, takže si po hmotné stránce nestěžuju,“ komentuje.

Synové
generála Josefa Mašína, jenž byl za odbojovou činnost za druhé světové války
popraven gestapem, bojovali se zbraní v ruce v letech 1951 až 1953 proti
komunistickému režimu v Československu a posléze emigrovali přes východní
Německo do západního Berlína. Protože při přípravě útěku zabili šest osob, je
česká veřejnost v hodnocení jejich činů rozdělena na dva tábory. Jedna strana
je považuje za vrahy a teroristy, druhá za národní hrdiny.

Dočkají se bývalí příslušníci StB spravedlnosti?

6.3.2012

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

V červnu 1989 zbili tehdejší příslušníci pražské Státní
bezpečnosti (StB) Petra Placáka, jednoho z nejaktivnějších oponentů
komunistického režimu v jeho posledních letech. Letos na začátku ledna pak
začal Obvodní soud pro Prahu 7 projednávat případ skupiny Antonína Prchala,
takzvaného bicího komanda. Vyšetřování sice bylo zahájeno už na konci roku
1989, ale před soud se tito příslušníci StB dostali až díky Placákovu
opakovanému trestnímu oznámení.

V červnu 1989 příslušníci StB Antonín Prchal, Ladislav
Irovský, Petr Vrbický a René Špringer, který mezitím zemřel, naložili Placáka,
jednoho z organizátorů protestních demonstrací za zachování Stromovky, do auta
a odvezli za Prahu do křivoklátských lesů. Tam ho fyzicky napadli, uráželi a
nechali na lesní cestě desítky kilometrů od domova. Nebyl to jediný případ
fyzického násilí, jehož se Prchalova skupina před listopadem 1989 dopustila.

Příslušníci StB tvrdí,
že ve Stromovce vůbec nebyli. Několik
svědků však uvádí, že je viděli, jak
Placáka nakládají do auta. Existují i
další důkazy, například situační
zpráva, v níž se píše o Placákově
zatčení. A
také zpráva inspekce ministerstva vnitra před listopadem
1989, kdy Placák podal
na tyto příslušníky StB trestní
oznámení, a v níž je celá událost
popsaná a přiloženo
i lékařské svědectví. Není to tedy
tvrzení proti tvrzení.

Na základě Placákova podání se v roce 2007 začal případem
zabývat Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Za tři roky
vyslechl řadu svědků a shromáždil informace a svědectví k mnoha násilným činům
této skupiny. Podivné je, že ÚDV obvinil jen tři příslušníky StB a pouze v
jednom případě.

Během lednového soudního
líčení vyšlo najevo, že
příslušníci
StB nejsou schopní žádné sebereflexe, natož
doznání viny či omluvy. Naopak
tvrdili, že Placáka neznají. Prchal dokonce sdělil soudu,
že v době, kdy měl
být Placák zbit, byl na návštěvě u
svých ruských přátel. Soud odročil
jednání
na 1. března, kdy byla vyslechnuta další svědkyně
obhajoby, dle níž Prchal v
době spáchání násilného činu nebyl v
Československu. Soud odročil líčení na 19.
března, kdy by měl vynést rozsudek.

Vyšetřování nejen této skupiny násilníků, ale i dalších
příslušníků StB za mnoho násilných činů začalo už v listopadu 1989. Vojenská
prokuratura například ve zprávě pro parlamentní vyšetřovací komisi k událostem
17. listopadu 1989 necelý rok od něj informovala poslance, že vyšetřuje tři
případy celkem jedenácti příslušníků StB včetně jejího náčelníka Aloise
Lorence. Z materiálů Komise 17. listopadu vyplývá, že na Prchalovo komando byla
obžaloba podaná 12. září 1990.

Prchal je dnes jediným obžalovaným za fyzické napadení
demonstrantů na Národní třídě během policejního zásahu 17. listopadu 1989 (dle
prokuratury se tento jeho čin podařilo dokázat). Opakovaně bil občany obuškem
do různých částí těla. On a jeho tři společníci byli také obviněni a již v září
1990 obžalováni z toho, že v Karlově ulici v Praze v létě 1989 mne napadli
pěstmi a zkopali, což mnoho svědků potvrdilo, protože jsem na Karlově mostě
pořádal diskusní klub.

V těchto případech prokuratura do podzimu
1990 vyslechla 53
svědků, provedla 18 rekognicí a čtyři konfrontace. Spis měl 432
stran. Do
rozpadu Československé republiky v roce 1993 se však soud
s Prchalovou skupinou
nekonal. V roce 1991 vyšetřování po
zrušené vojenské prokuratuře převzal nově
zřízený Útvar federálního
ministerstva vnitra pro dokumentaci a vyšetřování
činnosti Státní bezpečnosti, z nějž se 1. ledna 1995 stal
dnešní ÚDV.

Ten je od 1. ledna 2002 součástí
služby kriminální policie a
vyšetřování dle zákona č. 283/1991 Sb. o
Policii České republiky, a proto mají
jeho pracovníci i právní zodpovědnost za
maření vyšetřování špatnou
prací.
Možná by tedy bylo dobré zvážit, zda nepodat na
vyšetřovatele Prchalova komanda
trestní oznámení, protože svou liknavosti
bránili řádnému vyšetření
případu.

Historie vyšetřování Prachalova bicího komanda

Po několika pokusech Petra Placáka do roku
1995 zahájil ÚDV
nové vyšetřování Prchalova komanda v roce
2007 – téměř 20 let od spáchání
násilných činů. ÚDV však nepoužil již
shromážděné důkazy a výpovědi, ale začal
si znovu zvát postižené a svědky k výslechům.
Upozornil jsem sice vrchní
komisařku Šárku Prouzovou na již provedené
výslechy, rekognice a posudky a
podal přímo do protokolu při svém výslechu podnět
k prošetření 21 případů
násilného jednání
příslušníků StB nebo jiných policistů
zahájenému v
devadesátých letech, ale dostal jsem na něj odpověď až na
základě mnoha urgencí
čtrnáct měsíců od podání.

V odpovědi o dvou větách mi vrchní
komisařka Hana Tomanová
sdělovala, že „uvedená čísla jednací byla
prostudována se zjištěním, že se
jedná z části o případy již meritorně
rozhodnuté po roce 1989 orgány činnými v
trestním řízení, další jsou v
držení Obvodního soudu pro Prahu 3“. Když na
začátku tohoto roku bylo nařízeno hlavní
líčení ve věci příslušníků StB
bicího
komanda Antonína Prchala, vyšlo najevo, že statní
zástupce zjevně na základě
špatné práce ÚDV – instituce,
která by se měla činnosti represivních složek
před rokem 1989 zabývat –, zažaloval jen tři
příslušníky StB.

Co ÚDV udělal s výpověďmi
lidí, kteří se v letech 2007 až
2010 na výzvu dostavili a vypovídali o
dalších případech násilí této
Prchalovy
skupiny, je záhadou. A také to, jak mohl Antonín
Prchal navzdory platnému
lustračnímu zákonu podnikat v ostraze majetku a osob.

Několik případů, za něž nebyl nikdo odsouzen

Dne 21. srpna 1988 major Šípek napadl a zbil signatáře
Charty 77 inženýra Vladimíra Hajného tak, že musel vyhledat lékařské ošetření.

Téhož dne byl večer přepaden člen
Nezávislého mírového sdružení
Jan Chudomel. Příslušníci StB pod vedením
Reného Špringera mu stříkli do očí
slzný plyn, srazili ho na zem, kopali do něho, naložili do
zavazadlového
prostoru automobilu a odvezli do věznice v Ruzyni a odtud po dvou dnech
do
psychiatrické léčebny v Bohnicích.

Dne 17. ledna 1989 byl ze svého
pracoviště v Národní galerii
předveden do úřadovny StB v Bartolomějské ulici
sedmnáctiletý David Kabzan,
aktivista nezávislých iniciativ. Když u výslechu
nevypovídal podle přání
vyšetřovatelů, začal ho příslušník StB
Beran (přezdívaný podle šikmých očí
„Číňan“) bít obuškem do zad,
zátylku a rukou, až se Kabzan zhroutil.

Dne 21. června 1989 příslušníci StB pod vedením Antonína
Prchala a Reného Špringera unesli z Královské obory v Praze 4 mluvčího Českých
dětí Petra Placáka. Odvezli ho do křivoklátských lesů a tam na opuštěné lesní
cestě zbili.

Dne 30. srpna 1989 napadli a zbili příslušníci StB Prchal a
Karel v pražské Karlově ulici mluvčího Mírového klubu Johna Lennona Stanislava
Pence. Předtím mu na Karlově mostě vyhrožovali, že ho z něj shodí.

Dne 29. září 1989 přepadli příslušníci StB pod Prchalovým
vedením u Negrelliho viaduktu členku Českých dětí a signatářku Charty 77 Janu
Miklušákovou. Vtáhli ji do auta a vyvezli za město, kde jí vyhrožovali násilím,
provedli jí nezákonnou osobní prohlídku a poté ve tmě vysadili v polích.

Dne 5. října 1989 příslušníci StB na třídě Politických vězňů
surově zmlátili Václava Svobodu. Utrpěl otřes mozku a bylo mu vyraženo několik
zubů. A poté ho „varovali“, že bude-li ještě jednou spatřen na nějaké akci
nezávislých iniciativ, zabijí ho.

Dne 15. listopadu 1989 příslušník StB Prachal napadl a zbil
během ekologické demonstrace na Starém Městě signatáře Charty 77 Kamila
Černého.

Příležitost mlátit bezbranné lidi si pražští příslušníci StB
nenechali ujít ani 17. listopadu 1989 – na videozáznamech jsou vidět v „akci“
Šípek, Prchal, Beran, Karel, Havlíček.

Psáno pro Českou pozici:
http://www.ceskapozice.cz/domov/pravo-bezpecnost/dockaji-se-byvali-prislusnici-stb-spravedlnosti

Co jsou dnes novináři?

13.2.2012

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Úvaha: co když za marast naší společnosti, za blbou náladu a
pocit, že se nedá nic změnit, můžou novináři. A to proto, že je to vesměs lína
banda zakompexovaných hňupů, kteří nejsou schopni přehodnotit svůj pocit na zakladě
faktů.

Bojovník od koz, který jde proti všem

11.2.2012

Magazín Víkend DNES

Alice Horáčková

Nahlas říká, co si myslí, i když to ostatní naštve. Z města
odešel žít bioživot, ještě než se z toho stala móda. STANISLAV PENC bojoval
proti minulému režimu, s tím současným se také nepáře a teď se chystá promluvit
do kampaně za lékařské využití marihuany. Je to jen notorický kverulant, nebo
má v něčem pravdu?

Stanislava Pence jsme na samotě za Mladou Boleslaví málem
nenašli. Po telefonu nám cestu vysvětloval zhruba takto: „Vždyť jsem vám to
říkal: od svatýho doleva a pak se podívejte do nebe. Že mě nevidíte? Tak si
jeďte třeba do Libáně.“

Jednačtyřicetiletý
Penc je skoro tak umanutý jako kozy, o které se
stará vedle oslů, psů, koček,
včel a tří dětí. Někteří mu říkají
„magor od koz“ pro sveřepý boj za své
názory, padni komu padni. Nebojí se kritizovat dokonce
ani lidi z undergroundu
či kamarády. Před revolucí se dostával do
častých konfliktů s komunistickým
režimem, po roce 1989 narážel na úřední odpor
třeba v otázce zveřejňování jmen
agentů někdejší Státní bezpečnosti na
internetu. Za to mu hrozila
desetimilionová pokuta, ale soudní spor nakonec
vyhrál.

Dávno před
tím, než se rozjela móda farmářských trhů a nastal boom zájmu o všechno bio, se
odstěhoval z hlavního města na samotu a začal chovat kozy, protože prý z
českých kopců mizí rychleji než velryby z oceánů. I tady provokoval
neústupností, když třeba došlo na kácení stromů v okolí. Ale za paranoidního
blázna se nepovažuje, jen žije skromně a prostě se nebojí nahlas ozvat, jak sám
říká. Kdyby to tak dělali všichni, vyřeší se problémy hned a nemusí se pak
tolik demonstrovat a podepisovat petice, domnívá se.

Teď
se pere
za marihuanu. Skupina poslanců v těchto týdnech
rozjíždí kampaň za průlomový
zákon, který by umožňoval prodávat konopí v
lékárnách pro léčebné účely.
Penc
to však považuje za největší český podvod
od dob velké privatizace. A zase jde
proti všem.

* Máte pověst kverulanta. Ale dá se kverulovat takhle na
samotě? Nepotřebujete k tomu nějaké lidi, úřady?

Podívejte
se, já nejsem kverulant, ale aktivní člověk. A to právě proto, že žiju na
samotě. Kdybych byl v centru Prahy, tak bych se pořád musel někde na úřadě
někoho doprošovat. Ale tady si můžu dělat, co chci. Když se s někým dohaduju,
tak jenom z vlastní vůle.

* Jste tady vůbec připojený na internet?

Vy jste si
toho o mně moc nezjistila. Určitě jste si říkala: Penc, ten mluví furt vo
hulení, to bude ňákej zhulenej týpek. Jenže moje stránka Kozy.cz byla jedna z
prvních v republice! Já bych dokázal žít v kanále, na ulici, v lese, ale proč
bych to dělal? Chci komunikovat na internetu, používat elektriku a kromě toho,
bez mobilního telefonu byste mě tady ani nenašli.

* Budete si chodit kupovat marihuanu do lékárny, jak teď
navrhují poslanci?

Nebudu.
Parta moralistů nám tady vypráví, že jedna rostlina bude stát od třiceti do
šedesáti tisíc korun, bude to jen na předpis a bude to dělat deset vyvolených
firem. Zdá se vám normální umožnit pár hajzlíkům obrovský byznys na něco, co si
každý může vypěstovat zadarmo? Konopí vypěstujete v každé hlíně, za každého
počasí, vydrží kdeco, je to v podstatě plevel! Podle mě tady jde o největší
podvod od velké privatizace.

* Jinými slovy si o státní licenci na pěstování konopí asi
nezažádáte…

Je dost
pravděpodobné, že si o licenci zažádám. Ne že bych chtěl konopí prodávat, ale
abych v tom konkurzu dokázal, že ho do lékáren dodám za pár korun. Počítal jsem
to a jedna kytka by neměla stát šedesát tisíc, ale nejvýš pět set korun.

* Co na tom konopí vlastně máte?

Je to
léčivá a k tomu magická rostlina.

* K čemu ji používáte?

K léčebným
a relaxačním účelům.

* Konkrétně?

K léčebným
a relaxačním účelům.

* A to byste mi nic neřekl ani jako známé, kterou to zajímá?

Známé
bych
to řekl, ale ta známá by to pak nedala do novin. No
dobře. Před dvaceti lety
jsem měl bouračku v autě a od té doby mám všechno
rozlámaný, posunutý pánevní
lopaty, zítra jdu mimo jiné na operaci s loktem. Když si
večer zakouřím, tak mě
nic nebolí. A pomáhá mi to nejen tělesně, ale i
psychicky. Když se takhle
zrelaxuju, tak si můžu v klidu přečíst noviny a podívat
se na všechny televizní
zpravodajství, aniž bych tady mlátil věcma a propadal
beznaději.

* Vy kouříte každý večer?

Kouřím,
když chci.

* To jsem nevěděla, že marihuana pomáhá i na záchvaty
vzteku.

Nemám
záchvaty vzteku, možná i proto, že užívám konopí. Podle mě je konopí stejný
jako alkohol nebo cigarety. Není to všelék, neměl by to kouřit každej. Má svý
rizika, a jestliže ho někdo prodává nebo dává dětem, měl by jít do vězení. Ale
kdybych musel do vězení já kvůli čtyřem kytkám na zahrádce, tak se budou dít
takový věci, že z toho půjde všem hlava kolem.

* Kdy jste si takhle zapálil poprvé?

Na
otázky
týkající se sexu a užívání
jakýchkoli látek už zásadně
neodpovídám. Pro vás je
to jedna věta v článku a pro mě tři měsíce, kdy budu
řešit s policajty, kde mám
a nemám konopí.

* Ale na Facebook fotografie konopí přece dáváte.

Dělám to
především proto, abych dokázal, že konopí je naprosto normální rostlina. A co
je na tom, ukázat svý usměvavý děti u konopí? Třeba z nich jednou budou
zemědělci.

* Kromě marihuany se angažujete v desítkách dalších aktivit.
Co pohání to vaše dynamo?

To vám
nedokážu říct. Mně nepřipadá, že by to bylo něco světoborného. Když to člověk
má postavený tak jako já, nemůže jinak. Prostě neumím držet hubu. I když mi
minulý týden přišly tři anonymy, že mě někdo zastřelí. Pokaždý, když něco
zveřejním na Facebooku, hned se ozvou mraky lidí: „A nebojíš se? Co když ti
něco udělaj? Dávej pozor!“

* Myslíte, že ten strach souvisí i s komunismem, kdy se lidi
báli ozvat?

Je to
několik věcí dohromady. Zaprvý: lidi se domnívaj, že sami nic nezměněj. Zadruhý
se divěj: Proč to někdo dělá, když z toho nic nemá? Hodně jich má pocit, že za
všechno musí něco bejt. A třetí důvod je ten, co říkáte. Že maj lidi obavu.

* Já si taky nejsem jistá, že se toho dá tolik změnit.

Tady v obci
Libáň se donedávna kácelo cokoliv jakkoliv, a teď už se tu dodržují pravidla.
To se změnit dalo. Dá se taky změnit klima ve společnosti, když se pozavírá
pětadvacet papalášů a v novinách se bude psát o tom, jak je bývalý předseda
vlády v kriminálu sexuálně ponižován od jedenadvacetiletého zločince. Jediný,
co se nedá změnit, jsou lidi. Čtěte na straně 14 *

* Jenže každý nemá tolik energie, jako máte vy.

Každý by se
taky neměl angažovat. Já se angažuju, protože jsem si život nezablokoval jako
spousta jinejch, kteří si ho hodili rovnou do půjčky nebo na kariéru. Podle mě
má být angažovanost doplněk k vyrovnanému životu, ale jestli se to má zúžit na
podepisování petic, chození k volbám a na demonstrace, tak to není demokracie.
To je na nic.

* A co tedy jiného?

Často
slyším blbosti typu „všechny shodit do Vltavy“ nebo „za komunistů bylo líp“.
Přitom tady od roku 1999 platí zákon o svobodném přístupu k informacím. A
tenhle zákon umožňuje každému občanovi, aby se státní instituce na cokoli
zeptal. A kolik lidí si myslíte, že se tak v průměru jednoho úřadu zeptá?

* Pár stovek?

Tři čtyři
za rok. A z toho dvě žádosti podáte vy a tu třetí člověk, který ji s vámi
konzultoval. Nejvíc žádostí je v Praze, tak sto za rok. Ale co to je? Tam teďko
jsme: skoro každý aktivní občan se za těch dvacet let nějak angažoval, podepsal
petici, šel na demonstraci. A většinou se nic nestalo. Neodpověděli, udělali z
nich blbce a ty lidi zapškli.

* Býval jste takhle napružený už v dětství?

Já osobně
se domnívám, že jsem furt dítě, a budu si to hejčkat co nejdýl. Například z
filozofického pohledu jsem přesvědčen, že chlap si ženskou nachází proto, aby
ho trochu stahovala k zemi a říkala mu: „Neblázni úplně.“

* Ale děti nemají odpovědnost.

Ale já vím,
co dělám. Kdybych nedávno prohrál spor o zveřejnění databáze Státní bezpečnosti
na internetu, ve kterém mi hrozila desetimilionová pokuta, tak bychom museli
prodat barák, nevím, co bychom dělali. Ale já se dokážu od toho problému
oddělit, jako by se děl někomu jinýmu. Což by asi v dospělým pohledu nešlo.
Vidím to u táty a mám ho rád, ale máme jiný uvažování.

* Jak vás vlastně směrovali rodiče?

Mě rodiče
nijak nesměrovali.

* Neříkali vám nic o komunismu?

My jsme se
s rodičema o politice moc nebavili. Ale nebyli ve straně, neangažovali se a to
je dobře, protože velká část generace si tu páteř pokřivila. Zásadní okamžik
nastal v naší rodině před 21. srpnem roku 1988, kdy mě policajti přišli
preventivně zatýkat. Otevřel jim tatínek, který řekl, jak na to byl zvyklej, že
nejsem doma, a zavřel dveře. Jenže oni zazvonili znovu a zeptali se: „A vy se
jmenujete jak?“ „No Stanislav Penc.“ „Tak půjdete s námi.“ Odvezli ho do
Karlína na policejní stanici, kde byl s Johnem Bokem a Rudou Battěkem, který si
tam sundal boty a mlátil s nimi do oken. Do tý doby mi táta říkal: „Do toho mě
netahej, to mě nezajímá,“ ale tehdy všechno pochopil.

* Četla jsem, že rodiče chtěli, abyste si ostříhal dlouhé
vlasy.

Tohle
řešila celá moje generace. Byla to divná doba, to už se dneska neděje. Naše
dítě mělo do podzimu dlouhý háro, pak zvedlý číro a teď vypadá zubatě. Nikdo se
nad tím nepozastavuje. Dneska jsou lidi pomalovaný i v obličeji.

* Proč jste nikdy nepodepsal Chartu 77?

Pro mě to
byla zbytečná záležitost. Nebo zbytečná… Zbytečná nebyla. Ale když jsem někdy
kolem roku 1986 vstoupil do veřejných aktivit a dělali jsme první demonstrace,
tak starý chartisti čekali doma připravený s kartáčkem na zuby, až na ně v šest
hodin zazvoní policajti, aby je na osmačtyřicet hodin odvezli na cépézetku,
celu předběžného zadržení. Kdežto my jsme policajtům utíkali, schovávali jsme
se, nebyli jsme věčně doma. Taky na základě toho dostávalo hodně z nás na těch
fízlárnách přes držku.

* Vy taky?

Mockrát. Na
Karlově mostě jsem dělal takový diskuse a zastavoval tam lidi: „Pojďme proti
komunistům.“ Klidně i pět set lidí tam kolem mě stálo. Jednou, když jsem šel na
most dřív, se objevili estébáci. Prý když okamžitě neodejdu, tak mě shodí z
mostu. Kousek jsem poodešel do Karlovy ulice, ale přiřítili se znova, srazili
mě na zem a začali kopat. Jeden mě zrovna držel pod krkem, když tu najednou
prásk a pustil mě. Dostal do držky od tří frajerů, kteří tam najednou vlítli a
zachránili mě.

* Jak dlouho jste byl ve vězení?

Krátce, já
si nemůžu stěžovat. Měl jsem několik čtyřicet osmiček a dvacet čtyřek brzy po
Palachově týdnu. Tehdy jsem si myslel, jak je ten kriminál strašně přecpanej.
Ale teď je přecpanější mnohem víc.

* Jak to víte?

Já
se
dostal do konfliktu s policií mockrát, dokonce i po
revoluci. To jsem indickému
aktivistovi Kumarovi Vishwanathanovi, který žije v Ostravě,
ukázal pražskou
hospodu U Kafků. Sotva jsme si sedli, hned byl u nás kordon
policajtů –
občanku. A já na to: „To nám nejdřív
musíte říct důvod.“ „Tak ty chceš
znát
důvod?“ A už mě vlekli za vlasy do Konviktský, jeden
policajt se pak na mě
přišel podívat do cely a říká: „Tak
si tady chcípni!“ Ale když jsem zkusil svůj
indiánský pokřik, nevydrželi to a v jednu v noci mě
vynesli ven. Stál tam
Kumar, s mobilem v ruce, celej nešťastnej. „Nikomu se
nemůžu dovolat a ještě je
tam někdo zatčenej a strašně řve.“ Ten den jsme totiž byli
oba jmenováni do
vládní rady pro lidská práva.

* Taky jsem četla, že vás jednou zatkli kvůli letákům.

To bylo v
Doksech roku 1988. Převezli mě antonem z České Lípy do Prahy, a když jsem po
výslechu vyšel z Bartolomějský, sáhl jsem do tašky a zase ty letáky rozdával.

* Jak to bylo možný?

Myslím, že
si nebyli schopný připustit, že bych měl takovou drzost. (Kolem Pence proběhne
koza) Kozo, běž. Hnát někam kozy není jednoduchý, to nejsou ovce. Potřebuju
ještě najít oslíky.

* Kolik máte vlastně těch koz?

Kolik
vidíte.

* Takže dvacet?

Čtyřiadvacet.
A dáte je do novin?

* Určitě. Mají jména?

Všechny.

* Znáte tu studii amerických vědců, podle které pojmenované
krávy dojí víc mléka než ty nepojmenované?

Ale je to
logický, ne? Na začátku jsem si řekl, že kozy nebudu zabíjet ani prodávat, a
dodržuju to. Už dvanáct let pořádáme pro děti prohlídky s výkladem, můžou se
podívat i na dojení. To vše zdarma. Když už jsme u toho, jedna zajímavost:
tahle stodola byla jednou tak velká. Teď ji chceme znovu dostavět a ve druhém
patře plánujeme ubytování pro děti s handicapem. Jenom potřebujeme peníze na
investici.

* A zažádal jste si o dotaci?

Nedali
nám
ani pětník. Ale ekologické středisko ve třetím
patře činžovního domu v Hradci
Králové dostává šest milionů a tam
děti učí lepit draky a ukazují jim zvířata
na obrázku. A my tady máme divočáky, srnky,
koroptve, zajíce, všechno je v
sadu, protože jsme vyhnali myslivce, už tady nestřílej. Tady
jsou velké
porodnice! Když si člověk odpoledne stoupne, tak vidí
divočáky, jak běhají po
loukách, to je krásná věc.

* Ale proč zrovna kozy? Proč ne třeba lamy?

Lamy jsem
chtěl taky. Ale kozy jsou typická česká zvířata, kterým v přeneseném smyslu
vděčíme za život. Po druhé světové válce tady bylo jeden a půl milionu koz. A
dneska? Jedenadvacet tisíc. Což je v tomto období procentuálně větší úbytek
českých koz než velryb na světě! A potom, ty kozy jsou sice stádový zvířata,
ale chovají se individuálně. První kozu jsem dostal z Kunratic, ale to jsem
potřeboval přesvědčit rodinu, abychom prodali baráček na Jižním Městě a
odstěhovali se pryč. Jinak bych se z toho města zbláznil.

* Bylo to těžké přesvědčování?

No když
jsem si pořídil ke dvěma kozám a čtyřem psům ještě včelíny, tak myslím, že bylo
přesvědčeno.

* Nevadí vám, že jste pro některé lidi ten „magor od koz“?

Mně je to v
podstatě jedno. Já věci dělám bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí.

* Z čeho vlastně žijete?

Z jídla a
pití, odjakživa. Žijeme skromně.

* Ale když kozy nezabíjíte ani neprodáváte…

Mám
kozy
pro radost, a ne pro byznys. To radši ať nám občas vypnou
elektriku a jíme
brambory, ať je to ze dne na den než s vidinou, že budu otrokem
ňákých šušní.
Jsem už dost starej na to, abych věděl, že ve svým životě nic
zásadního měnit
nebudu. Škoda jen, že kamarádů, se kterými mi ta
práce líp ubíhala, jezdí pořád
míň a míň… No možná je to i tím, že jsem
je musel všechny naučit, aby mi tu
neházeli vajgly. Protože stačí, aby koza sežrala tři
vajgly, a je po ní. Ale
asi je teď taková divná doba. Všichni se
zabývají spíš sami sebou nebo jen
choděj do hospody.

* Ale vy prý do hospody chodíte taky, a navíc s kozama…

Ale to je v
rámci propagace. Když jsem žil v Praze, tak jsem skoro denně chodil po ulicích
se čtyřmi psy a dvěma kozami. Mně se týden co týden stává, že mi někdo zavolá:
tady kácej stromy, tady chtěj rozšířit fabriku, tady někoho vyhazujou z práce.
Ty lidi se na mě obracejí proto, že se o mně někde doslechli. Tak třeba i v tomhle
rozhovoru. *

***

Stanislav Penc Narodil se 28. února 1970.
Vyučil se
zedníkem, v době komunismu spoluzakládal
Mírový klub Johna Lennona, angažoval
se v Jazzové sekci. Stál u počátků
Občanského fóra. Koncem roku 1998 byl
jmenován na čtyři roky do Rady vlády pro lidská
práva. O rok později se
přestěhoval z Prahy na samotu kousek od Českého ráje, kde
založil Spolek přátel
koz. Působil také ve Straně zelených, odkud kvůli
neshodám s politikou strany v
roce 2008 odešel. Roku 2009 zveřejnil na internetu
databáze Státní bezpečnosti
(evidence zájmových osob), za což mu hrozila až
desetimilionová pokuta. Spor
však vyhrál. Žije s partnerkou na statku, kde otevřel
ekologické centrum pro
školní děti, a vychovává tři děti. O
marihuaně Konopí není všelék a ten, kdo ho
prodává dětem, by měl jít do vězení. Ale
kdybych musel do vězení já kvůli
čtyřem kytkám na zahrádce, tak se budou dít věci.

Co stojí za tunelem v Mostecké uhelné společnosti?

17.1.2012

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Již několik měsíců sdělovací prostředky propírají aktivity
ministerstev financí
a spravedlnosti,
státních zastupitelství, policie i soudů ve věci
švýcarského trestního řízení
nad částí privatizačních manažerů Mostecké
uhelné společnosti. Hovoří se o tom,
jestli a jak má Česká republika nárokovat
nějaké peníze z kont, která jsou
Švýcarskou prokuraturou blokována. Dnes o tom bude
dokonce jednat Vláda ČR.

Myslím, že by stálo za to připomenout malinko z faktů, jak
to vlastně s privatizací dolů na severu Čech v 90 letech minulého století bylo.
Tenkrát v podstatě na občanku vláda privatizovala doly, stroje a další zařízení
s podmínkou, že nový vlastník zajistí, aby na vzniklý fond pro pozemní úpravy
po vytěžených dolech odcházela pravidelně část ze zisku. Ovšem zdá se, že tento
fond není. O tom pravidelně informovala ve svých zprávách pro Vládu ČR
Bezpečnostní informační služba. S touto informací Vláda nikterak nepracovala.
Vyšetřování v ČR skončilo s tím, že se nic nestalo. Třeba tyto řádky přimějí
některého z novinářů, aby se těmito fakty zabýval.

Adam B. Bartoš: Aktualizovaný seznam
pravdoláskařů

17.1.2012

parlamentnilisty.cz

tan

Aktualizovaný seznam pravdoláskařů. 100 dalších jmen, celkem
400 pravdoláskařů.

GURU:

Václav
Havel

Kulturní
fronta:

Režiséři:

Břetislav
Rychlík, režisér

Ljuba
Václavová, režisérka

František
Fenič, producent a režisér

Olga
Sommerová, režisérka

Marhoul
Václav, režisér

Jan
Hřebejk, režisér

Vladimír
Michálek, režisér

Helena
Třeštíková, dokumentaristka

+ Ladislav
Smoljak, dramatik, režisér

David
Smoljak, dramatik, režisér

Jaroslava
Šiktancová, režisérka

Jiří
Havelka, divadelní režisér, dramatik a herec

Monika
Rychlíková, režisérka a dramaturgyně

Petr
Zelenka, scénárista a režisér

Martina Schlegelová,
divadelní režisérka

Nina
Vangeli, divadelní režisérka, publicistka

Zdeněk
Suchý, režisér

Petr
Štindl, režisér

Tomáš
Jančařík, režisér

Petr
Vachler, režisér

Jiří
Menzel, režisér, zakládající člen české pobočky CFR

Igor Chaun,
býv. studentský vůdce, angažoval se ve výzvě Děkujeme, odejděte

Jan Svěrák,
režisér

Jan Vedral,
dramaturg a dramatik, profesor AMU v Praze

Jan Štern,
dramaturg

Jiří Just,
scénárista

David
Jařab, umělecký šéf Divadla Komedie v Praze

Alena
Müllerová, dramaturgyně, scénáristka

Spisovatelé:

Ludvík
Vaculík, spisovatel

Pavel
Kohout, spisovatel

Michal
Viewegh, spisovatel

Antonín
Bajaja, spisovatel

Ivan Klíma,
spisovatel, zakládající člen české pobočky CFR, člen výboru české asociace
Římského klubu

Jáchym
Topol, spisovatel

Tereza
Brdečková, spisovatelka, scenáristka

Pavla
Jazairiová, cestovatelka a spisovatelka

Bohumila
Zelenková, scénáristka a dramaturgyně

Oto
Zelenka, spisovatel, dramaturg a scénárista

Jiří
Blažek, scénárista a dramaturg

Ondřej
Neff, spisovatel

Pavel
Brycz, spisovatel

+ Jaroslava
Moserová, překladatelka

Radka
Denemarková, spisovatelka

Jaroslav
Rudiš, spisovatel

Ivan Binar,
spisovatel

Jiří Gruša,
spisovatel

Irena
Obermannová, spisovatelka

Ivan Arsenjev,
scénárista a dramaturg

Petr
Jarchovský, scénárista

Václav
Jamek, spisovatel, zakládající člen české pobočky CFR

Jiří
Stránský, spisovatel, zakládající člen české pobočky CFR

Ivan Kraus,
spisovatel

+ Jiří
Křižan, scénárista

Eva
Kantůrková, spisovatelka

Eva
Hauserová, publicistka, spisovatelka

Herci:

Eva
Holubová, herečka, členka správní rady Knihovny Václava Havla

Zdeněk
Svěrák, herec a spisovatel

Bohumil
Klepl, herec

Táňa
Fischerová, herečka, bývalá poslankyně, členka dozorčí rady Knihovny Václava
Havla

Jan Kraus,
moderátor, herec

Jan Kašpar,
herec

Tomáš
Hanák, herec a moderátor

Petr
Forman, herec a divadelník

Milan
Forman, herec

Jan Budař,
herec

Pavel
Landovský, herec

Milan
Šimáček, herec, publicista

Bára Seidlová,
herečka

Jaroslav
Dušek, herec

Vlasta
Chramostová, herečka

Magdalena
Vášáryová, herečka, politička

Muzikanti:

Vladimír
Mišík, hudebník

Jiří
Václav, hudební skladatel

Marta
Kubišová, zpěvačka

Jiří
Dědeček, básník a písničkář, předseda Českého centra Mezinárodního P.E.N. klubu

Jiří Suchý,
zpěvák

Pavel
Bobek, zpěvák

Vladimir
518, hudebník

Vladimír
Merta, hudebník

Radim
Hladík, hudebník

Lenka
Dusilová, zpěvačka

Pavel Fajt,
hudebník

Tomáš Klus,
hudebník

Radoslav
Banga, hudebník

Martin
Věchet, pořadatel festivalů

Michal
Prokop, hudebník, bývalý politik

Aneta
Langerová, zpěvačka

Jaroslav
Hutka, zpěvák

Jan Burian,
písničkář

Architekti:

Eva
Jiřičná, architektka

Jiří
Boudník, architekt

David
Vávra, architekt, herec a spisovatel

Maxim
Velčovský, designér

Josef
Pleskot, architekt

Bořek
Šípek, architekt

+ Jan
Kaplický, architekt

Miroslav
Masák, architekt, člen správní rady Knihovny Václava Havla

Zdeněk
Lukeš, historik architektury

Jiní
umělci:

David Černý,
“sochař“

Jiří David,
“sochař“

Jindřich
Štreit, fotograf

Igor
Malijevský, fotograf

Arnošt
Goldflam, divadelník

Jiří
Králík, ředitel filmového festivalu

Federico
Díaz, umělec

Miroslav
Huptych, básník

Alan Pajer,
fotograf

Olbram
Zoubek, sochař, zakládající člen české pobočky CFR

Jiří Kolář,
básník a výtvarník, zakládající člen české pobočky CFR

Michaela
Fukačová, violoncellistka, zakládající členka české pobočky CFR

Václav
Sokol, výtvarník

Stanislav
Milota, kameraman

Mediální
fronta:

Kateřina
Šafaříková, novinářka

Luboš
Palata, novinář, Středoevropan, člen české pobočky CFR

Jaroslav
Plesl, novinář

Václav
Moravec, moderátor

Jiří Pehe,
politolog, publicista, účastník schůzky Bilderberg

Erik
Tabery, šéfredaktor Respektu

Petruška
Šustrová, novinářka

Jan
Macháček, novinář

Jan Ruml,
publicista

Miroslav
Balaštík, šéfredaktor časopisu Host

Vladimír
Just, divadelní kritik a publicista

Petr
Minařík, publicista

Jan Rejžek,
novinář

Ladislav
Špaček, odborník na eitketu, bývalý mluvčí Václava Havla

Jiří Peňás,
redaktor LN

František
Kostlán, publicista

Karel
Hvížďala, publicista

Pavel
Bouda, novinář, zakládající člen české pobočky CFR

Jan Žižka,
novinář, zakládající člen české pobočky CFR

Petr
Fleischmann, novinář, zakládající člen české pobočky CFR

Tomáš Vrba,
předseda české sekce Asociace evropských novinářů, chartista, zakládající člen
české pobočky CFR, člen Nadace Fora 2000

Josef
Pazderka, televizní korespondent ČT

Václav Žák,
chartista, programátor, politik, novinář

Tomáš
Němeček, novinář, vyučující na New York University

Jana
Šmídová, novinářka

Josef Brož,
novinář

Erik Best,
novinář

Petr
Fischer, novinář

Silvie
Lauder, novinářka

Zbyněk
Petráček, novinář

Petr Volf,
novinář

Bob Fliedr,
novinář

Michaela
Gübelová, novinářka

Jan Urban,
novinář

Renata
Kalenská, novinářka

Ivan Štern,
novinář

Roman
Staněk, novinář

Politická
fronta:

Martin
Mejstřík, bývalý senátor

Michael
Kocáb, bývalý ministr

Alexandr
Vondra, místopředseda ODS

Karel
Schwarzenberg, předseda TOP 09

Mirek
Topolánek, bývalý předseda ODS

Marek
Dalík, bývalý poradce bývalého politika, psával Havlovi projevy

Martin
Bursík, bývalý poslanec za SZ

Kateřina
Jacques, bývalý poslanec za SZ

Ondřej
Liška, předseda SZ

Soňa
Paukertová, senátorka

Jaromír
Štětina, politik TOP 09

Jan
Švejnar, univerzální politik, ekonom

Josef
Zieleniec, bývalý europoslanec

Cyril
Svoboda, bývalý předseda KDU-ČSL

Petr
Pithart, místopředseda Senátu za KDU-ČSL

+ Jiří
Dienstbier, bývalý ministr zahraničí, senátor ČSSD

Jiří
Dienstbier ml., komunální politik za ČSSD

Vladimír
Mlynář, bývalý politik

Stanislav
Penc, aktivista, bývalý politik SZ

Jiří
Zlatuška, bývalý senátor

Daniel
Herman, ředitel ÚSTR

Jana
Hybášková, bývalá europoslankyně

Bedřich
Moldán, býv. politik

Eduard
Outrata, bývalý senátor

Zdeněk
Bárta, bývalý senátor

+ Otakar
Motejl, ombudsman

Vladimír
Dlouhý, exministr za ODA, člen Trilateral Commission

Josef
Jařab, bývalý senátor

Richard
Falbr, poslanec EP, zakládající člen české pobočky CFR

+
Rita
Klímová, bývalá čs. velvyslankyně v USA,
zakládající členka české pobočky CFR

Václav
Valeš, bývalý místopředseda vlády
ČSFR, zakládající člen české pobočky CFR

Josef
Vavroušek, bývalý ministr životního
prostředí, zakládající člen české
pobočky
CFR

Marian
Čalfa, bývalý předseda federální
vlády ČSFR, zakládající člen české
pobočky CFR

gen.
Karel
Pezl, bývalý náčelník
generálního štábu AČR,
zakládající člen české pobočky CFR

Zdeněk
Drábek, WTO, Ženeva, zakládající člen české pobočky CFR

Jan Kasl,
exprimátor Prahy

+ Ivan
Medek, bývalý kancléř Václava Havla

Ladislav
Miko, exministr životního prostředí, úředník EU

Jiří
Lobkowicz, předseda strany Cesta změny

Daniel
Kroupa, bývalý politik

Jana
Ryšlinková, děkanka US Business School Praha, politička, členka výkonného
výboru Sdružení Lípa

Luboš
Dobrovský, býv. politik

Hana
Marvanová, právnička, býv. politička

Ivan Pilip,
bývalý politik

Jan
Kalvoda, býv. politik, právník

Stanislav
Devátý, bývalý ředitel BIS

Václav
Fischer, bývalý politik

+ Josef
Lux, politik

Markéta
Reedová, bývalá politička

Josef
Tošovský, bývalý premiér

Přemysl
Rabas, bývalý poslanec SZ

Václav
Krása, bývalý politik

Karel
Randák, detektiv, zpravodajec

Radek John,
politik

Stehlíková
Džamila, exministryně SZ

Petr
Havlík, Občané.cz

Bohuslav
Sobotka, politik

Pavel
Rychetský, soudce

Jan
Litomiský, zmocněnec vlády pro lidská práva

Martin
Dvořák, bývalý politik, diplomat

Diplomatická
fronta:

Michael
Žantovský, býv. politik, velvyslanec v Londýně

Martin
Palouš, velvyslanec, zakládající člen české pobočky CFR

Karel
Kovanda, vysoký diplomat NATO a EU, účatník schůzky Bilderberg Group

Petr
Janyška, novinář, diplomat

Otto Pick,
bývalý náměstek ministra zahraničí, zakládající člen české pobočky CFR

Jiří
Schneider, náměstek ministra zahraničních věcí

Zdeněk
Matějka, bývalý náměstek ministra zahraničí ČSFR, zakládající člen české
pobočky CFR

Jaroslav
Šedivý, bývalý ministr zahraničí,
zakládající člen české pobočky CFR

Ivo
Šilhavý, člen dozorčí rady Nadace Forum 2000, diplomat, býv. výkonný ředitel
Greenpeace v Československu, býyacute;v. poradce Václava Havla

Václav
Bartuška, člen dozorčí rady Nadace Forum 2000, diplomat, politik, publicista,
býv. studentský vůdce

Heřman
Chromý, básník, chartista, diplomat

Helena
Bambasová, diplomatka

Pavel
Fischer, předseda správní rady Nadace Forum 2000, pracoval v kanceláři Václava
Havla, nyní v diplomacii

Martin
Krafl, diplomat

Tomáš
Pojar, diplomat

Gabriela
Svárovská, diplomatka

Politologická
fronta:

Petr Just,
politolog, člen české asociace Římského klubu

Michael
Kraus, profesor politologie na Midlebury College (USA), externí poradce ČT,
člen Švejnarova volebního týmu, bratr Ivana a Jana Krause

Jacques
Rupnick, historik, politolog

Vladimíra
Dvořáková, politoložka

Jan Hartl,
ředitel STEM

Jakub
Klepal, zástupce výkonného ředitele Nadace Forum 2000, předseda správní rady
DEMAS (Asociace pro podporu demokracie a lidských práv), člen Správní rady
Asociace pro mezinárodní otázky

Jaroslav
Veis, poradce Petra Pitharta

Aleš
Chmelař, politolog

Václav
Nekvapil, politolog, člen správní rady AMO

“Intelektuální“
fronta:

Martin C.
Putna, literární historik

Jiřina
Šiklová, socioložka

Lukáš
Macek, “odborník“ na Lisabonskou smlouvu

Jiří
Hromada, gayaktivista

Karel
Matoušek, poradce Jana Švejnara

Erazim
Kohák, filosof

Petr Uhl,
intelektuál, novinář

František
Janouch, jaderný fyzik, předseda SR Nadace Charty 77

Anna
Šabatová, zástupce veřejného ochránce práv

Věra
Tydlitátová, aktivistka, umělkyně, spisovatelka, blogerka, bojovnice za lidská
práva, pedagog, básnířka, publicistka, judaistka, religionistka, expertka na
extrémismus, odbornice na xenofobii

Fedor Gál,
slovenský politik

Ivan Gabal,
sociolog

Vlastimil
Ježek, ředitel Národní knihovny

Tomáš
Klvaňa, lobbista

Jiří Musil,
sociolog, člen správní rady Nadace Forum 2000, býv. ředitel Středoevropské
univerzity v Praze, profesor na CEU Budapešti, člen české asociace Římského
klubu

Leo Pavlát,
ředitel Židovského muzea

Petr
Matějů, sociolog

Petr
Příhoda, psychiatr

Ladislav
Hejdánek, filosof, emeritní profesor UK v Praze

Daniel
Münich, ekonom

Martin
Škabraha, filosof

Pavel
Štern, státní úředník

NGO fronta:

Marta
Smolíková, ředitelka Otevřené společnosti o.p.s. / ProCulture

Adriana
Krnáčová, konzultantka a bývalá ředitelka Transparency International

Ondřej
Šteffl, ředitel SCIO

Igor
Blaževič, lidskoprávní aktivista (Jeden svět)

Monika
MacDonagh-Pajerová, profesionální revolucionářka

Jiří
Tutter, šéf české pobočky Greenpeace

Šimon
Pánek, šéf Člověka v tísni

Petr
Drulák, ředitel Ústavu mezinárodních
vztahů, zakládající člen české pobočky CFR

Olga
Sozanská, ředitelka nadace SYMPOSION, zakládající členka české pobočky CFR

Ivan Rynda,
politik, akademik, spoluzakladatel a místopředseda Společnosti pro trvale
udržitelný život či české asociace Římského klubu

Jaroslav
Kalous, výkonný předseda České asociace Římského klubu

Michal
Paulus, sekretář České asociace Římského klubu

Božena
Jirků, ředitelka Nadace Charty 77, členka správní rady Knihovny Václava Havla

Ivo
Šlosarčík, vyučuje na New York University Praha, FSV UK a Jean Monnet Center of
Excellence, zakladatel Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM

Jakub
Landovský, člen správní rady Nadace Forum 2000

Karel
Holomek, romský aktivista

Tereza
Kaslová, ředitelka Nadace Ferdinanda Peroutky

Ondřej
Cakl, levicový aktivista, expert občanského sdružení Tolerance a občanská
společnost

Czeslav
Walek, vládní úředník a homosexuální aktivista

Jan Jařab,
lékař a překladatel, bývalý vládní zmocněnec pro lidská práva

Libuše
Šilhánová, bývalá předsedkyně ČHV

Jan
Beránek, ekolog

Irena
Kalhousová, analytička Prague Security Studies Institute

Jakub
Kašpar, náměstek ředitele KRNAP

Daniel
Vondrouš, ekolog

Michaela
Appeltová, aktivistka

Jiří
Boudal, Ekologický právní servis, Inventura demokracie

Petr
Lebeda, Glopolis

Michal
Komárek, Greenpeace

Pavel
Košák, Člověk v tísni

Vojtěch
Kotecký, Hnutí Duha

Jaroslav
Kuchař, Vyměňtepolitiky.cz

Linda
Sokačová, Gender Studies

Matěj
Spurný, Antikomplex

Rut
Kolínská, aktivistka, zakladatelka mateřských center

Robert
Miller, zakladatel American Czech & Slovak Association (ACSA)

Michaela
Marksová-Tominová, Gender studies

Vědecko-akademická
fronta:

Filip
Karfík, profesor filosofie na Université de Fribourg

Vladimír
Karfík, literární vědec

Antonín
Kostlán, historik

Petr
Koťátko, filosof, profesor na UK v Praze

Zdeněk
Kratochvíl, docent filosofie na UK v Praze

Richard
Müller, překladatel, literární vědec

Jan Payne,
docent biotiky na 1. LF UK

Miloslav
Petrusek, profesor sociologie na FSV UK, zakládající člen Knihovny Václava
Havla, člen české asociace Římského klubu

Petr
Pokorný, profesor na ETF UK

Lenka
Karfíková, profesorka filosofie na ETF a FF UK Praha

Petr Kocna,
Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky VFN a 1.LF UK

Štěpán
Špinka, proděkan FF UK v Praze

Matěj
Spurný, historik

Jiří Fajt,
historik umění

Martin
Hilský, překladatel, profesor na UK v Praze

Ivan
Chvatík, filosof, vedoucí archivu Jana Patočky

Miroslav
Petříček, filosof, VŠ učitel, Praha

Ondřej
Matějka, historik

Jana
Pilátová, pedagog DAMU

Jan
Trlifaj, profesor matematiky na MFF UK v Praze

Petr
Zamarovský, fyzik, ČVUT Praha

Petr A.
Bílek, profesor české literatury na FFUK v Praze

Jan Hančil,
děkan DAMU

Jan Sokol,
profesor, člen české pobočky Římského klubu

Ivo Mathé,
rektor AMU

Jiří Černý,
hudební publicista

Pavel
Seifter, historik, zakládající člen české pobočky CFR

Martin
Potůček, česká asociace Římského klubu, CESES

Pavel
Nováček, prezident České asociace Římského klubu, vedoucí katedry rozvojových
studií na Palackého univerzitě v Olomouci

Jiří
Drahoš, vědec, úřadující předseda české asociace Římského klubu

+ Jiří
Niederle, akademik, člen české asociace Římského klubu

Eduard
Schmidt, emeritní rektor Masarykovy univerzity, člen české asociace Římského
klubu

Vilém
Prečan, historik, disident, člen správní rady Knihovny Václava Havla

Jarmila
Doubravová, přednáší filosofii na ZČU,
členka výboru české asociace Římského
klubu

Helena
Illnerová, bývalá předsedkyně Akademie věd

Jiří
Pavlíček, biochemik, hostující na National Institutes of Health, Maryland, USA

Zdeněk
Pavlíček, fyzikální chemik, profesor UK v Praze

Jan Keller,
sociolog, profesor UP v Olomouci

Radim
Palouš, emeritní rektor Karlovy univerzity

Marcel
Rejmánek, ekolog, profesor na University of California Davis, USA

Eliška
Rejmánková, ekolog, profesorka na University of California Davis, USA

Jan Palouš,
profesor astronomie a astrofyziky UK v Praze

Milena
Bartlová, historička umění (dcera R. Klímové)

Petr Mareš,
sociolog, profesor MU v Brně

Václav
Cílek, geolog

Ivan M.
Havel, vědec

Duchovní
fronta:

Tomáš
Halík, katolický kněz a profesor na FF UK v Praze

Svatopluk
Karásek, evangelický farář

Miloslav
Vlk, arcibiskup pražský, zakládající člen české pobočky CFR

Efraim
Karol Sidon, rabín, pražský rabín, zakládající člen české pobočky CFR

Miloš
Rajchrt, vikář Českobratrské církve
evangelické, zakládající člen české
pobočky
CFR

Václav
Malý, biskup

Jakub
Trojan, evangelický farář, Evangelická teologická fakulta UK

Václav
Umlauf, duchovní, jezuita

Marek
Vácha, kněz

Lékařská
fronta:

Jan
Hnízdil, lékař, osnovatel komplotu na prezidenta Klause

Slavomil
Hubálek, psycholog

Jiří Pothe,
lékař

Martin Jan
Stránský, lékař, osnovatel komplotu na prezidenta Klause

Zdeněk
Bašný, lékař

Dana
Němcová, psycholožka, předsedkyně Správní rady Výboru dobré vůle

Peter
Pöthe, psychoanalytik

Václav
Mikota, psychoanalytik

Jan
Poněšický, psychoanalytik

Jiří Šimek,
psychoanalytik

Jiří
Šavlík, psychosomatik

Vladislav
Chvála, psychoterapeut

Věra
Fischelová, psychoanalytička

Martin Bojar, býv. min. zdravotnictví, chartista, lékař

Pavel Klener, přednosta 1. interní kliniky, zakládající člen české pobočky CFR

Helena Klímová, psychoterapeutka

Finančně-manažersko-podnikatelská
fronta: Zdeněk Bakala, průmyslník, vlastník médií

Zdeněk Tůma, exguvernér ČNB

Tomáš Sedláček, ekonom

Diana
Phipps-Šternberková, podnikatelka, zakládající členka české pobočky CFR

Meda Mládková, galeristka a mecenáška umění

Michal Horáček, textař, člen správní rady Knihovny Václava Havla

Pavel Telička, lobbista, podnikatel, člen Trilateral Commission

Jiří Kunert, předseda představenstva Živnostenské banky, člen Trilateral Commission

Gabriel Eichler, podnikatel, zakladatel Benson Oak, člen Trilateral Commission

Jan Bubeník, býv. studentský vůdce, manažer

Radomíra Hoffmeisterová, podnikatelka a ekoložka, zakládající členka české pobočky CFR

Tomáš Kosta, vydavatel, zakládající člen české pobočky CFR

Radomír Dočekal, podnikatel, zakládající člen české pobočky CFR

Hana Lešenárová, Nadace Forum 2000, konzultantka Control Risks

Lucie Pilipová, podnikatelka, býv. výkonná ředitelka Nadace Bohemiae, členka správní
rady Nadace Forum 2000

Ivana Štefková, manažerka, výkonná ředitelka Nadace Bohemiae, členka správní rady
Nadace Forum 2000

Dita Stejskalová, Nadace Forum 2000, členka dozorčí rady Knihovny Václava Havla,
šéfa české pobočky Ogilvy

Radek Špicar, Nadace Forum 2000, ředitel pro vnější vztahy Škoda Auto

Mark Vydra,
spoluzakladatel developerské společnosti Portland Trust s.r.o., člen správní
rady Knihovny Václava Havla

Luboš Řežábek, býv. šéf představenstva Telecomu, sdružení Lípa

Jana Marcová, býv. mluvčí ODS, lobbistka, spolumajitelka AMI Communication, sdružení
Lípa

Aleš Barabas, člen představenstva a náměstek generálního ředitele UniCredit Bank
Czech Republic, sdružení Lípa

Petr Budinský, manažer, sdružení Lípa

Michaela Erbenová, bankéřka, sdružení Lípa

Jan Dobrovský, lobbista, syn ministra Luboše Dobrovského

Dana Bérová, podnikatelka

+ Pedro J. Pick, zakladatel Sdružení Lípa

Karel Janeček, podnikatel, Nadace proti korupci

Martin Čáslavka, sociální podnikatel

Právnická fronta:

Luboš Tichý, právník, zakládající člen české pobočky CFR

Ota Turek, advokát, zakládající člen české pobočky CFR

Karel Přibáň, právník

Martin Radvan, advokát, člen správní rady Nadace Forum 2000, poradce M. Čalfy

Emil Holub, právník americké firmy Clifford and Chance, člen dozorčí rady Knihovny Václava
Havla

Ať se Klaus přejmenuje na Havla, žádá petice ve
jménu lásky

12.1.2012

parlamentnilisty.cz

Pavel Kozdera

Fantazii se meze nekladou a na facebooku už vůbec ne.
Posledním hitem je stránka zřízená „obdivovateli“ Václava Havla,
kteří se nespokojí s tím, aby jeho jméno nesla knihovna v Paříži či letiště na
Ruzyni. Požadují, aby jeho jméno nesl jakýkoli prezident České republiky i ten
dosluhující, a zřídili proto petici.

První, kdo
se rozhodl uctít památku zesnulého exprezidenta České a Československé
republiky Václava Havla byl
polský
Gdaňsk, kde Třídu nesoucí jeho jméno slavnostně
otevřeli již pár dní po
exprezidentově úmrtí. Na počest Václava Havla
pojmenují v Litoměřicích park, V
Děčíně a v Paříži knihovnu a celá řada obcí
jako Frýdek-Místek či Český Těšín
nabízí ulice. Podobné iniciativy lze
očekávat i v následující době,
nicméně
recesistům je to pořád málo.

“Vážení
přátelé, tato iniciativa znamená
definitivní konec nesmyslným dohadům o
přejmenování kdejaké kadibudky jménem
Václava Havla. Jméno Václava Havla musí
nést
něco majestátního, co bude navždy a věčně přesahovat
životy nás běžných
smrtelníků a to je prezidentský úřad! Proto
požadujeme okamžité přejmenování
Václava Klause na Václava Havla! Proto apelujeme na
parlament, aby přijal
zákon, aby každý budoucí prezident České
republiky byl automaticky přejmenován
na Václava Havla. Tímto způsobem pravda a láska
navždy zvítězí nad lží a
nenávistí, tak jak o to Václav Havel celý
život usiloval,“ stojí v úvodníku
petice.

Podle
ekologického aktivisty a bývalého člena Strany zelených Stanislava Pence recese
do politiky a do světového myšlení určitě patří. “ Nejde o to, že by Václav
Klaus, ale také každý prezident musel zaplatit tisíc korun za přejmenování, ale
jde o naklonování Havlových myšlenek do současných politiků, kterým povětšinou
chybí,“ glosuje pro ParlamentníListy.cz s nadsázkou Penc. Podle něj by změna
jména měla být doprovázena i tím, aby prezident hájil skutečné zájmy ČR a
nemohl lhát.

Média jej
dehonestovala

Počet
petentů, respektive sympatizantů, se okamžitě po založení vyšplhal ke třem
tisícovkám a zeď se příspěvky jen hemží.

“Někdo
tu
tvrdil, že Češi nedokáží uctít
památku osobnosti světového formátu, kterou pan
Havel bezesporu byl…mně spíš přijde, že máme
averzi vůči všemu patetickému,
přehranému apod. To, co česká media a následně
lidé na facebooku udělali ze
smrti pana prezidenta, jeho pohřbu a pokusu o
přejmenování ruzyňského letiště,
to prostě k smíchu je…a je mi to líto, protože jsem měl
a mám pana Havla
rád,“ píše přispěvatel, který
naráží na rekordní počet zpráv
vychrlených v
souvislosti se smrtí Václava Havla. Na serveru Novinky.cz
se čtenost článků
vyšplhala na neuvěřitelných 24 milionů.

Režisér
Fero Fenič, jenž inicioval petici za přejmenování ruzyňského letiště, návrh
recesistů kritizuje. “Nemá to žádnou hodnotu, je to jen na úrovni vtípků lidí,
kteří sami neumí nic dotáhnout do konce, pro něco se obětovat a něco pro tuto
společnost udělat,“ uvedl pro server IDNES.cz Fenič

Hlavně originál

S
netradičním návrhem na uctění památky
Václava Havla přišel také herec Petr
Čtvrtníček, který spustil veřejnou anketu, zda má
pojmenovat svého syna Havel.
“Dovoluji se na Vás obrátit v rodinné
záležitosti. Jedná se o jméno mého syna.
Rád bych, aby až se narodí, nosil jméno Havel.
Havel Čtvrtníček. Havel je
krásné mužské křestní jméno
latinského původu a vykládá se jako obyvatel Galie
(slovensky a maďarsky též Gál, polsky Gawel a francouzsky
Gall, či Gallien).
Můj syn však bude přirozeně obyvatelem České republiky a
platným členem naší
společnosti,“ píše Čtvrtníček na
svých stránkách.

Teď všechno napíšeš, smrade

9.1.2012

Lidové noviny

VÁCLAV DRCHAL

Soud s příslušníky StB, kteří měli zmlátit disidenta Petra
Placáka, je dost možná poslední velký „estébácký“ proces

První den léta roku 1989 byl teplý a slunečný. „Výlet“ na
Křivoklát přesto nebylo Petru Placákovi proč závidět.

Estébáci jej odvezli do lesa, zbili ho, hrozili mu smrtí a
nakonec jej tam bez prostředků nechali.

Někdejší major StB Antonín Prchal je ve vzpomínkách
disidentů zapsán jako chronický agresor a jeden z prominentů „bicího komanda“,
které na konci 80. let fungovalo při pražské správě StB. Vojenská prokuratura
shromáždila už v roce 1990 řadu svědectví o jeho násilnostech, nyní Prchal a
dva jeho kolegové – Ladislav Irovský a Petr Vrbický – stojí před soudem kvůli
únosu a zbití disidenta Petra Placáka.

Prokázat
zločin po dvaadvaceti letech je nutně obtížné. Tady o to víc, že týrání
proběhlo v lese a na služebně – tedy beze svědků. Obžaloba přesto není bez šancí.
Někteří svědkové viděli, jak Prchal & spol. Placáka před „výletem“ na
Křivoklátsko nakládají do auta, jiným se disident hned poté, co se dostal do
Prahy, se svým zážitkem svěřil. Důležitý je dokument, který prokazuje, že
disidentská Východoevropská informační agentura o události napsala hned 22.
června 1989, tedy druhý den.

Sovětská spojka Ani jeden z trojice
estébáků (čtvrtý René
Špringer už zemřel) se minulý čtvrtek u Obvodního
soudu pro Prahu 7 k přiznání
neměl. Dvaašedesátiletý Prchal, který se
pyšní titulem JUDr. a má dnes v
Benešově vlastní advokátní kancelář
a bezpečnostní agenturu Loogius, byl s
výslechem hned hotový. „V době, kdy se tato
událost měla odehrát, jsem byl v
zahraničí,“ prohlásil. Pak stejně jako při
starších výsleších na Úřadu
dokumentace
a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV)
odmítl vypovídat.

Prchalovu
verzi o dovolené rozvedla před soudem jeho exmanželka Eva (rovněž někdejší
zaměstnankyně ministerstva vnitra). Manželé podle jejího svědectví byli v druhé
polovině června 1989 na soukromé návštěvě sovětských přátel: „Odlétali jsme 15.
června a do 30. června byli v Poltavě na Ukrajině.“ Na dotaz státního zástupce
Luďka Litery, jak si po tolika letech může tak přesně pamatovat na den odletu,
Prchalová s úsměvem odpověděla: „Víte co, my jsme patnáctého měli
takzvaného,berouse‘. Musela jsem žádat o předčasnou výplatu peněz, proto si to
pamatuji.“

Prchalovo
alibi ovšem neprokazuje žádný dokument. Soudce
Alexandr Malý si proto do
příštího jednání chce vyžádat
stanovisko historiků, jestli zaměstnanci vnitra
mohli odjet do zahraničí bez písemného
povolení. Prchal chce zase předvolat
dceru svého někdejšího kolegy, která ho
prý vezla se ženou na letiště, a nechat
na Ukrajině vyslechnout jejich údajného hostitele
Vitalije Guzkova. To říkáte vy,
já nevím Na rozdíl od bohorovného Prchala
bylo na Irovském vidět, že se u soudu
necítí. Když ho novináři fotili, tvářil se
ztrápeně, po celé čtyři hodiny
líčení se potil a nervózně
„šil“ do rytmu levou nohou.
Čtyřiapadesátiletý
estébák nicméně hned na začátku
prohlásil: „Pana Placáka jako fyzickou osobu
vůbec neznám a dnes jej vidím poprvé. Akce jsem se
neúčastnil.“ Když se jej
Litera zeptal, proč jej Placák označil, vysvětlil
Irovský, že před listopadem
1989 svědčil u soudu proti disidentům: „Nejspíš se
jedná vyřizování účtů.“

Sedmačtyřicetiletý
Vrbický vypovídal podobně, navíc tvrdil, že v
práci u StB vlastně nic nedělal.
Měl prý sice na starosti vysoké a střední
školy, ale ve skutečnosti prý jen
chodil po školeních, studoval spisy a
starší kolega jej představil na ČVUT. Na
dotaz státního zástupce, jak mohl vůbec nic
nedělat, odvětil: „To říkáte vy, já
nevím.“ Ty tři pány znám Placák o
potrestání čtveřice usiloval od začátku. Jeho
první trestní oznámení
„zazdila“ komunistická justice, druhé,
polistopadové
skončilo na vojenské prokuratuře fiaskem: „Seděli tam
tehdy samí agenti
vojenské kontrarozvědky,“ vysvětloval Placák před
soudem. V roce 2007 sepsal o
svém „soužití“ s StB knihu Fízl,
teprve pak podal třetí trestní oznámení:
„Nechal jsem to dlouho ležet, připadalo mi, že případy z
50. let jsou
důležitější.“ Placákův výslech
zahájil soudce otázkou, jestli „tyto
pány“
poznává.

„Znám je všechny tři,“ zněla odpověď.

21.
června
1989 byl čtyřiadvacetiletý Placák na demonstraci
jím založené iniciativy České
děti proti kácení v pražské Stromovce.
Ještě než se protest rozjel, vtáhli ho
estébáci do auta. Podle Placáka řídil
Vrbický, Prchal seděl vepředu a on sám
„byl vmáčknutý vzadu mezi Špringerem a
Irovským“. Po cestě prý estébáci
vyhrožovali, že ho „zabijou, fyzicky zlikvidujou, že je konec
legrace, že už
toho mají dost“.

Auto dojelo kamsi za Beroun do
křivoklátských lesů a začalo
bití. Vrbický prý jen přihlížel,
Irovský držel Placáka zezadu a další dva
jej
mlátili. Když upadl, bití prý pokračovalo –
Irovský se přidal a Špringer jej
párkrát kopl do hlavy: „Moc jsem se
nebránil, Irovský měl jistě 110 kilo,
snažil jsem se jejich úkon ve zdraví přečkat.“

Nakonec
Prchal Placákovi podle jeho vzpomínek sebral tašku s doklady a řekl, že si pro
ni má zítra přijít na služebnu do Bartolomějské ulice: „Chtěl jsem tašku zpět,
Prchal ale řekl – ty hajzle, to ti nestačilo – a srazil mě pěstí.“ Estébáci pak
odjeli a Placák se do Prahy vrátil v noci stopem. Hned volal disidentce Anně
Šabatové a vše jí vylíčil. Její manžel Petr Uhl o tom pro svoji
Východoevropskou informační agenturu sepsal zprávu. Její originál Šabatová
soudu ve čtvrtek předložila. Jména estébáků v ní chybí. Prchal a Irovský podle
ní „patřili do skupiny, které jsme říkali bicí komando.“

Druhý
den
šel Placák k Prchalovi vyzvednout doklady. „Smrade,
napíšeš, co všechno České
děti dělají, nebo pojedeme zase na výlet a už se
nevrátíš,“ řekl prý na
uvítanou estébák a dal spisovateli list
papíru. „Napsal jsem na něj, že se
bavím jen se slušnými lidmi, Prchal mě
vší silou udeřil a srazil na zem.“ Byl
to Prchal Mimořádně důležitým svědkem je lékař a
Placákův známý Antonín
Hradilek. K němu se šel disident nechat prohlédnout
druhý den po napadení a
incident mu popsal. „Zmínil jméno Prchal,
které jsem již znal v souvislosti s
jinými podobnými útoky,“ vyprávěl
hematolog. Spisovatel byl podle něj zjevně
vystrašený a bylo vidět, že byl bit. Hlavu zraněnou
neměl, nicméně na hrudníku
měl prý velkou rudou podlitinu.

Účastník
demonstrace Martin Holata jako jediný přímo viděl
Prchala, jak Placáka vleče do
vozu: „Jsem si stoprocentně jistý, že tam byl Prchal.
Seděl v autě vepředu.“
Prchala prý tehdy znal víc než dobře:
„Párkrát jsem od něj dostal přes držku.“
Stejně zázračnou paměť jako Prchalová ukázal soudu
bankéř a Placákův známý
Karel Tlustý. Ten s jistotou označil Irovského, i když
nepatřil k disentu a
před demonstrací estébáka neznal.
„Stoprocentně poznávám pána na kraji. Byl u
toho, když Petra nakládali,“ ukázal soudci. Prchal
tam byl podle něj asi také,
tím si však Tlustý jistý nebyl:
„Možná kdyby měl stále černé vlasy…“

Jana
Netopilová (dřív Miklušáková) byla
členkou Českých dětí a na demonstraci šla s
Placákem. Poznat estébáky, kteří jej
táhli do auta, se jí kvůli špatnému zraku
nepodařilo. U soudu nicméně popsala vlastní scénu
s Prchalem z 25. října 1989:
„Odvezli mě za Prahu, někam do Počernic. Nutili mě, abych
šla směrem od nich 10
kroků, a tvrdili, žemě zastřelí. Měla jsem strach, bylo mi
18.“ Podobné zážitky
popisoval u soudu i další svědek Miroslav Černý.

Kritika Z předložených důkazů jasně plyne –
a nelze o tom
pochybovat -, že Placák byl naložen do auta a odvezen pryč (to
potvrzuje i
situační zpráva místní služebny VB, ve
které stojí, že „byl izolován“). Sotva
lze pochybovat (nehledě na alibi) o tom, že byl zbit, a také o
tom, že u
odvážení byl Prchal, případně Irovský.
Samotné bití však proběhlo o samotě a
bude jen na soudu, jestli viníky pojmenuje. Někteří
pamětníci pražského „bicího
komanda“ (kromě Prchala a Irovského tam měl patřit třeba
Zdeněk Šípek, Petr
Beran nebo Jan Karel) ÚDV kritizují za to, že Prchala
poslal k soudu pouze za
jeden skutek. „Je to ukázka toho, jak se to dělat
nemá. Z devíti věcí se k
soudu dostala jediná, navíc taková, kde nejsou
svědci a slovo stojí proti
slovu,“ tvrdí disident Stanislav Penc. Kromě
zmíněných zážitků Miklušákové
a
Černého upozorňuje Penc na svůj případ – 30. srpna 1989
mu prý Prchal a Karel
hrozili shozením z Karlova mostu a pak jej zbili: „Bylo u
toho 20 svědků.“ ÚDV
Penc upozornil, že z 90. let existují rozsáhlé
materiály vojenské prokuratury,
které činnost Prchala & spol. mapují. Úřad mu
nicméně odpověděl, že je
nepoužije. Reakci úřadu LN nedokázaly zjistit, jeho
mluvčí Jan Srb ji přislíbil
na pondělí.

Jedno
je
jasné. Podobných procesů už moc nebude. Srb to potvrzuje
a říká, že do konce se
snad podaří dotáhnout ještě
vyšetřování zásahu StB proti
návštěvníkům koncertu
skupiny Plastic People v Rudolfově u Českých Budějovic z března
1974.

***

Co se ještě podaří vyšetřit? Největší šance existuje v
případě zásahu StB proti „Plastikům“ z března 1974.

Příslušníci StB Antonín Prchal, Petr Vrbický a Ladislav
Irovský (zleva) se u Obvodního soudu pro Prahu 7 zpovídají z únosu a zbití
disidenta Petra Placáka. Trojice spolu s dnes již mrtvým kolegou Reném
Špringerem Placáka podle jeho svědectví vyvezla 21. června 1989 do
křivoklátských lesů. Vrbický prý jen přihlížel, ostatní Placáka podle obžaloby
zbili, vyhrožovali mu zastřelením a nakonec jej v lese zanechali. O případu
hned druhý den informovala Východoevropská informační agentura (VIA) disidenta
Petra Uhla. Dnes je tento dokument jedním z důkazů.

Řidič Smetana nechtěl ukázat holý zadek, bachaři ho bili. Pozor, milí Češi…

Rok bez Václava Havla. Sirotci zůstali

MMM 2012 on you tube

Sněmovna schválila používání marihuany

V Radě ústavu studia totality zůstane Kavalírová

Kavalírová zůstává v radě Ústavu studia totality. O ostatních se rozhodne večer

Fanoušci zelených o sjezdu: Strašné. Historie se opakuje

Penc: Odložení mého případu s konopím je průlom

Penc: Odložení mého případu s konopím je průlom

Ztohoven se opičili. Jiní beztrestně zveřejňovali čísla politiků už dříve

Průlom, libuje si aktivista. Policie ho kvůli konopí nestíhá

Odložení vyšetřování případu s konopím je průlom, myslí si aktivista

Přinesl marihuanu na sněmovní výbor. Odložení případu považuje za průlomové

Penc se nedopustil trestného činu

Aktivista Penc chce od poslanců omluvu za policejní vyvedení

Akce Ztohoven: přímá demokracie i stovky vulgárních a výhrůžných sms

Poslanec Penc trestný čin nespáchal

Mobilní telefony volně k dispozici na internetu

Oplzlé sms pro Kočí, sprosté nadávky Kalouskovi: Ztohoven zveřejnili čísla politiků

* Penc trestný čin nespáchal

Penc nic nespáchal, když přinesl marihuanu

Aktivista Stanislav Penc se nedopustil trestného činu

Penc žádá od poslance Šťastného omluvu

Penc nespáchal trestný čin, když přinesl konopí ministru Hegerovi

Už zase chtějí bourat na Václaváku v památkové zóně UNESCO!!! (Vitezslav Praks)

SVĚT: Počátek konce marihuanové prohibice?

Standa Penc: Pokrytec Klaus. Káže vodu a sám žije v přepychu

Šéf ÚSTR Herman: Zdejší mizérie se jednou promění v kultivovaný kapitalismus

Konopí pro Hegera policie stále vyšetřuje, Penc o ničem neví

Aktivistovi, který Hegerovi přinesl marihuanu, se policie zatím neozvala

Bouře kolem konopí

Heslo Kozího mejdanu: Jaké si to uděláš, takové to máš

Kozí mejdan u Penců potrvá až do neděle

anketa: Štěstím bez sebe

V Milkovicích na Jičínsku dnes začíná tradiční Kozí mejdan

V Milkovicích na Jičínsku dnes začíná tradiční Kozí mejdan

V Milkovicích na Jičínsku začal tradiční kozí mejdan

Na milkovickém statku aktivisty Stanislava Pence začíná Kozí mejdan

Na statku samotáře Pence dnes začíná Kozí mejdan

Žádný marast. Žijeme v blahobytu a největší svobodě

Zrní

Glen Emery: Jak jsem potkal Prahu

Jsem pro legalizaci marihuany pro léčebné účely, říká pražská radní Udženija

Myšlení tupých mlátiček

Pencova akce pokračuje: Zveřejnil telefon Borise Šťastného, je prý práskač

Obhájce konopí Penc ukázal modřinu od policistů. Odvedli ho z jednání poslanců

BLESKEM

ZPRÁVY DNE

Proč do lékárny? Vypěstuj si sám.

Aktivista Penc ukázal konopí poslancům, sebrala ho policie

Penc přivezl poslancům konopí a byl zatčen

Novela zákona o konopí

Video: Aktivista Penc přinesl poslancům marihuanu za 30 tisíc. Byl zadržen.

Penc přinesl ministrovi konopí a byl zatčen

Novela zákona o konopí

Aktivista a bývalý člen Strany zelených Stanislav Penc byl zatčen

Aktivista Penc zadržen na sněmovním výboru

Legalizace konopí

Aktivista přinesl poslancům na výjezdní zasedání v Jáchymově marihuanu

Včerejší jednání poslaneckého výboru pro zdravotnictví proběhlo hodně netradičně

Aktivista Stanislav Penc z Milovic na Jičínsku přinesl poslancům marihuanu

Aktivista Penc byl zatčen, poslancům přinesl krabici konopí

Ředitel NPC nechal zatknout aktivistu Pence, který poslancům předváděl marihuanu

Aktivista Penc přinesl poslancům marihuanu, policie ho zadržela

Policie zatkla Stanislava Pence, přinesl Hegerovi konopí

Zadrželi Pence, poslancům ukázal marihuanu

Penc byl zatčen za marihuanu na výboru sněmovny

Aktivista Penc přinesl poslancům marihuanu, odvedli ho v poutech

Aktivista Penc přinesl poslancům marihuanu, policie ho zadržela

Aktivistu Pence zatkla policie, přinesl poslancům marihuanu

Policie zadržela aktivistu Pence, poslancům nabízel krabici konopí

Aktivista Penc byl zatčen, ministru zdravotnictví přinesl krabici konopí

Cirkus v Senátu: Jednalo se o úřadu vyšetřující zvěrstva komunistů

Kladivo na stát: Veřejná sbírka na odsouzence

EKONOM: Aktivista Penc chce zahltit soud kvůli odsouzenému řidiči Smetanovi

Na rok do vězení kvůli podpoře řidiče Smetany? Přes tisíc lidí je pro

Osobnosti grilují Žáčka. Výzkumu totality prý škodí a spáchal trestný čin

Veřejně schvalujeme čin Romana Smetany

Mašínová se vrací k činům bratrů: Zabíjet komunisty – teroristy byla povinnost

Dočkají se bývalí příslušníci StB spravedlnosti?

*
Penc trestný čin nespáchal

Ředitel NPC nechal zatknout aktivistu Pence, který
poslancům předváděl marihuanu

Ať se Klaus přejmenuje na Havla, žádá petice ve
jménu lásky