Jakoby tušil, že mu nezbývá mnoho času… V polovině října
přepsal Václav Havel legendární chalupu Hrádeček, centrum disidentského odporu
a místo jeho srdci nejmilejší, na svou manželku Dagmar, ženu, která po jeho
boku stála do poslední chvíle. Bylo to jedno z posledních veřejných gest lásky
vůči jeho milované ženě.

„Doufám, že to není předzvěst
toho, že si prezident
uspořádává své věci před
smrtí,“ řekl tehdy Blesku někdejší disident
a Havlův
známý Stanislav Penc. Až dnes se ukázalo, jak
blízko byl pravdě.

Havlovi sice označovali převod exprezidentových nemovitostí
jen za „technický“ krok, ale optikou smutných událostí, které rodinu
potkaly se zdá, že Havel chtěl svůj Hrádeček vložit do rukou nejspolehlivějších
a zároveň svou ženu zajistit.

Hrádeček koupil Havel už v roce 1967 se svou první manželkou
Olgou za 25 tisíc na inzerát. Rázem se z něj stalo centrum boje proti režimu.
Havel se tam stýkal s kamarády disidenty a nějakou dobu tam i trvale bydlel –
to, když pracoval v trutnovském pivovaru. Po roce 1989, když se stal
prezidentem tam dokonce přijímal i některé státní návštěvy, například svou
přítelkyni Madeleine Albrightovou nebo tehdejšího generálního tajemníka OSN
Koffi Annana. V posledních letech pak jezdil na Hrádeček především relaxovat a
léčit se z vleklé nemoci.

Ochranný svaz autorský – jde o vyděrače nebo jenom o lumpy?

9.12.2011

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Léta pořádám k různým příležitostem hudební vystoupení. Asi
nejznámější je kulturně společenská slavnost pod názvem Kozí mejdan, který
pořádám od roku 2000 s roční přestávkou na pozemcích spojených se statkem
Milkovice, kde žiji a chovám pro radost kozy a osly.

Kozí mejdan je nekomerční
setkání lidí,kteří podporují kozy
a svobodomyslný způsob života. Od začátku jsou
stanovená pravidla, které tuto
akci řadí mimo běžné festivaly, koncerty a mejdany,
kterých je v naší republice
celá řada. Jde především o to, že na Kozím
mejdanu se nevybírá vstupné, nemají
přístup stánkaři a dealeři, nejsou zde
žádné reklamy a sponzoři. Nevystupují
zde žádné kapely, které by
byly OSOu
zastoupeny, nevyplácí se žádné
honoráře. Kozí mejdan je navíc jen pro
zvané,
tedy pro ty, co podporují kozy a svobodomyslný způsob
života.

Letos po 11 letech se ozvala
regionální zástupkyně
Ochranného svazu autorského s tím, že se dočetla
na internetu, že u nás v létě
něco proběhlo a oni od nás nemají hudební produkci
nahlášenou a vyplněný tzv.
repertuárový list – program produkce (seznam skladeb,
název, autor hudby a
textu a pripadného interpreta co skladbu upravil) a
sjednaný a zaplacený
paušál. Vysvětlil jsem oné dámě, vše
co jsem shora napsal v této poznámce. Jaké
bylo moje překvapení, když jsem v dnešní postě
objevil dopis s dotazníkem,
sazebníkem a výzvou, abych okamžitě vše vyplnil,
vypočetl, zaplatil a odeslal.
Navíc dopis obsahoval následující
upozornění:

„Informace obsažené v této e-mailové zprávě jsou
důvěrné a mohou být předmětem obchodního tajemství. Jakékoliv sdělení či
zpřístupnění může být nejen v rozporu s ochranou obchodního a listovního
tajemství, ale zároveň může být i trestněprávně postižitelné“.

Tento závěr byl poslední kapkou k tomu, abych napsal tuto
poznámku zveřejnil dopis OSA, mojí odpověď a případně šel do soudního sporu,
aby některá vyšší autorita jasně řekla, že tento postup OSA je nepřijatelný,
nemůže být vyžadován na nekomerční a soukromé akce.

Zde je znění dopisu osa a následuje moje odpověď:

From: Rychnovská Dagmar [mailto:dagmar.rychnovska@osa.cz]

Sent: Friday, December 09, 2011 9:16 AM

To: info@kozy.cz

Subject: OSA

Vážený pane Penci,

Dne 12.8. až 14.8.2011 byla na Vaší farmě hudební produkce
pod názvem „Kozí mejdan.“

Do dnešního dne nebyla tato produkce nahlášena na OSA dle
par.46 a 101 autorského zákona č.121/2000sb.v platném znění.

Pro Vaši informaci Vám přikládám v příloze sazebník OSA a
Žádost OSA / Živá veřejná hudební produkce/.

S přátelským pozrdavem

Dagmar Rychnovská ? regionální zástupce Havlíčkův Brod

Kontaktní místo Havlíčkův Brod

Čechova 3812, 580 01 Havlíčkův Brod

M :+420 606 615 027

E: dagmar.rychnovska@osa.cz

OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním o. s.

Čs. armády 20, 160 56 Praha 6, Czech Republic

www.osa.cz

www.facebook.com/ochrannysvazautorsky

Zákaznické centrum OSA

Čechova 3812, 580 01 Havlíčkův Brod

T: + 420 220 315 000

E: vp@osa.cz

Dobry den.

i přes náš telefonicky hovor a moje vysvetleni musim znovu
vysvětlit, co jsem vam sdelil jiz při telefonickem hovoru.

Nikdo z vystupujících není OSOu zastoupen. Navic cela akce
je jen pro zvane a to na soukromem pozemku. Nebylo zde vstupne ani zadni
prodejci.

Mate li pocit, ze by jsme měli i nadale vest jakoukoliv
komunikaci, napiste a konkretizujte prosim tema.

Predstava, ze budu na Vas dopis reagovat tak, ze budu
vyplnovat jakysi dotazník nebo cosi hledat v zaslanem sazebniku je nereálná.

Stanislav Penc

Ústav totality si libuje v přítmí

27.10.2011

Právo

Lukáš Jelínek

Předsedkyně Rady Ústavu pro studium
totalitních režimů
(ÚSTR) Naděžda Kavalírová si nedávno při
projednávání výroční zprávy
ústavu v
Senátu pochvalovala, že po bouřlivém období se
ÚSTR nyní vydal cestou
spojování, nikoli rozdělování sil, cestou
koordinace, vzájemné tolerance a
spolupráce. Ono „spojování sil“
minulý týden vyústilo ve jmenování
bývalého
šéfa ústavu Pavla Žáčka, muže v mnoha
ohledech kontroverzního, ředitelem
kanceláře ředitele ÚSTR Daniela Hermana.

Od
počátku
pochybná instituce se tak vrací do vyjetých
kolejí, vedoucích směrem k
účelovému nahlížení a interpretaci historie
i k účelovému nakládání se
svými
kompetencemi.

Asi
nejvážnějším hříchem „Ústavu
paměti národa“, jak se mělo toto kuriózní
pracoviště nazývat původně, je přítmí, v
němž vyvíjí svoji činnost. Pokud se
prakticky v ilegalitě konají sjezdy Konfederace
politických vězňů, které paní
Kavalírová rovněž předsedá, je to jen věcí
tohoto občanského sdružení. Ovšem
mlha, jíž je zahalen ÚSTR, je zcela nepatřičná.

Zasedání
Rady ÚSTR jsou neveřejná. Zvukové záznamy se už nepořizují a ty z dřívějška
byly smazány. Zpřístupněny nejsou ani nahrávky odborných seminářů, konferencí a
besed, čili naprosto veřejných akcí. Je snad jednou z pohnutek této konspirace,
že mimo kamery a mikrofony čelní představitelé ústavu – jak prozradil senátor
Marcel Chládek (ČSSD) – dehonestují veřejně známé osoby, jako je senátor Petr
Pithart (KDU-ČSL) nebo občanský aktivista Stanislav Penc?

Další
ze
sociálnědemokratických senátorů, Jiří
Dienstbier, vznesl i jiné zásadní otázky.
Například jaký je důvod toho, že skoro za čtyři roky
existence ústavu a Archivu
bezpečnostních složek nebyly zveřejněny elektronické
databáze pojednávající o
spravovaných archiváliích a elektronická
badatelna naskenovaných materiálů.

Pravicoví
politici se kritice vysmáli a poukázali na to, že stejně neveřejně se chová
spousta historických ústavů, tedy obdobných institucí. Omyl. Žádnou obdobu u
nás ÚSTR nemá. Zřízen byl coby specifická organizace s přímou kuratelou Senátu
a na námitky levice, že tutéž agendu již zpracovávají vysoké školy a ústavy
akademie věd, se nehledělo.

Květnatě
se
hovořilo o potřebě rozkrývat naši minulost a diskutovat o
ní s veřejností.
Místo toho Ústav pro studium totalitních režimů
kutá v přísném utajení a jen
občas „nenápadně“ pronikne kamsi do
médií ta nebo ona bulvární kauza. Debaty na
školách leckdy vyznívají jednostranně.
Ústav průběžně opouštějí znechucení
historici, kteří naivně věřili, že nenastupují do
ideologického centra, nýbrž
do instituce, jež s veškerou profesionalitou a
otevřeností přispěje k
objektivnímu zmapování československých
dějin v éře nesvobody.

Nejasná
budoucnost za časů dnešní krize nepřekvapí. Z vědomí, že za 164 miliónů ročně
je v netransparentním šeru hňácána minulost, ale doslova mrazí.

I Havlův Hrádeček už patří Dagmar

20.10.2011

Blesk

Oldřich Tichý, Veronika Pukačová

Exprezidentův známý Penc: Doufám, že to není předzvěst, že
se chystá umřít

HRÁDEČEK – Proslulá chalupa na Hrádečku nedaleko Trutnova,
kterou Václav Havel (75) označoval donedávna za svůj »existenciální domov«, už
mu nepatří. Stejně jako ostatní nemovitosti ji převedl na manželku Dagmar (58).
S Hrádečkem je přitom exprezident spojen víc než s jakýmkoliv jiným místem.

Na chalupu v podhůří Krkonoš se
Havel uchyloval často, když
mu bylo nejhůř. Ať už za komunistů, kdy v Trutnově dostal práci
jako pivovarský
dělník, tak třeba letos v létě, když se potřeboval
zotavit z vleklé nemoci.
„Tohle místo mám rád, desetiletí tady
bývám, je to kus mé identity,“ nechal se
slyšet opakovaně. K tomu, proč teď převádějí
všechny nemovitosti na Dagmar,
nechtějí Havlovi říct víc, než že jde o
technický krok. „Doufám, že to není
předzvěst toho, že si prezident uspořádává
své věci před smrtí,“ reagoval
někdejší disident a Havlův známý Stanislav
Penc.

Hrádeček
koupil Havel se svou první ženou Olgou v roce 1967 za 25 tisíc korun na
inzerát. Záhy se stal kulturním centrem odpůrců režimu, kteří se tam setkávali
pod dohledem tajné policie. U příjezdové cesty si dokonce StB postavila budku,
aby měla na fízlování pohodlí. Pořadatel hudebního festivalu v Trutnově a
Havlův přítel Martin Věchet vzpomínal, jak tajní v roce 1987 tehdy ještě
undergroundový festival rozehnali. „Aparatura se odvezla na Hrádeček a
uschovala ve stodole Václava Havla. Z dnešního pohledu banalita, ale tehdy by
to málokdo udělal,“ řekl.

Když
se pak
v roce 1989 stal Havel ze dne na den z disidenta prezidentem,
přijímal na
chalupě i významné návštěvy. Třeba
americkou velvyslankyni Madeleine
Albrightovou či generálního tajemníka OSN Kofiho
Annana. Teď už bude ovšem na
Hrádečku vždy »na návštěvě« i on
sám – oficiální paní a majitelkou
chalupy je
jeho žena Dagmar.

***

Jak vzpomínáte na Hrádeček a co říkáte na změnu jeho
majitele?

Stanislav Penc (41), bývalý disident

„Hrádeček je krásné místo, kde se hezky odpočívá. Když se
tam konaly zásadní akce, byl jsem ještě kluk. Ale později jsem tam několikrát
byl a pan Havel byl vždy výborný hostitel. Převod chalupy je jeho věc. Jen
pevně doufám, že to není předehra toho, že by si uspořádával své věci před
smrtí.“

Jiří Dědeček (58), písničkář, básník a textař

„Na Hrádečku jsem se ocitl, když jsem hrál v Trutnově a
Václava Havla propustili z vězení. Přišel se podívat a pak se k němu zajelo.
Pamatuji si jen, že jsme seděli hrozně dlouho do noci a že nás Olga kárala. A
to že Václav Havel převádí nemovitost na manželku? To je jeho věc.“

Martin Věchet (46), organizátor trutnovského festivalu

„Mé vzpomínky na Hrádeček jsou nezapomenutelné. Bylo a je to
kulturní centrum, kde se odehrávala výjimečná setkání a koncerty. Děkuji za to,
že jsem měl možnost na mnoha z nich být. Hrádeček by měl být zachován pro další
generace. A převod domu je věc pana Havla.“

Alexandr Vondra (50), bývalý disident, ministr obrany

„Na Havlův Hrádeček mám samé krásné vzpomínky. Hezky, vkusně
opravená chalupa, kde jsem se v minulosti účastnil mnoha důležitých rozhovorů.
Co se však týče majetkových poměrů rodiny Havlových, do toho v žádném případě
nebudu strkat nos.“

Petruška Šustrová (64), publicistka

„Od roku 1981 jsem tam jezdila každý rok hlavně na
narozeniny paní Olgy. Havlovi byli příjemní hostitelé, kteří přehlédli, i když
se člověk nechoval jako na recepci. Po listopadu 1989 jsem tam jezdit přestala,
vše už bylo jinak, nebyl čas. A převod? V životě jsem se nestarala o to, jak mí
přátelé nakládají se svým majetkem.“

Legendární Havlův Hrádeček už patří paní Dagmar

19.10.2011

blesk.cz

Za socialismu se zde scházeli chartisté i legendy
undergroundu. Řeč je o legendárním Hrádečku nedaleko Trutnova, který patřil
vždy k Václavu Havlovi (75) tak, jako patří pravda k lásce. Teď ale nastala
velká změna, Hrádeček už Havlovi nepatří. Nemovitost byla podle deníku Aha!
převedena na jeho manželku Dagmar (58).

Chalupu v podhůří Krkonoš Havel miloval. Když mu bylo ouvej,
často sem jezdil, aby „dobil baterky“ a mohl jít dál ve své životní
cestě. Za komunismu zde měl „základnu“, když pracoval v nedalekém
Trutnově jako pivovarský dělník, ve stáří zde bojoval se svými zdravotními
problémy.

„Tohle místo mám rád, desetiletí tady bývám, je to kus mé
identity,“ nechal se slyšet opakovaně. K tomu, proč teď převádějí všechny
nemovitosti na Dagmar, nechtějí Havlovi říct víc, než že jde o technický krok.
„Doufám, že to není předzvěst toho, že si prezident uspořádává své věci před
smrtí,“ reagoval někdejší disident a Havlův známý Stanislav Penc.

Hodně špatná práce Senátorů

17.10.2011

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) budí od svého
vzniku rozporuplné reakce a za necelé čtyři roky existence se v jeho čele
vystřídali čtyři ředitelé. Dle účastníků personálních veletočů jak v ÚSTR, tak
v Archivu bezpečnostních složek (ABS) je lze srovnávat s praktikami totalitního
režimu, k jehož zkoumání a varování před ním mají obě instituce sloužit.

Tento čtvrtek Senát projednával
výroční zprávu ÚSTR za rok
2010. A lze konstatovat, že většina senátorů patří
mezi špatné zřizovatele
ústavu. V rámci své druhé kompetence,
schválení výroční zprávy
(první je volba
členů Rady ÚSTR), se totiž spokojila s líbivým
popisem jeho činnosti. Navíc
přešla bez většího povšimnutí řadu
opomenutí, či naopak přikrášlení
skutečného
stavu jimi zřízeného ústavu a archivu.

Pikantní především je, že
navzdory kritickému vystoupení
senátora Jiřího Dienstbiera mladšího
(ČSSD), ve kterém zazněla řada konkrétních
a alarmujících otázek, nebyli senátoři
ochotní projednání výroční
zprávy
odložit do doručení odpovědí na ně. Zprávu dokonce
vzaly na vědomí poslanecké
kluby TOP 09 a Starostové, ODS a KDU-ČSL s výjimkou
místopředsedy Senátu Petra Pitharta.

Není třeba prolistovávat
výroční zprávu stránku po stránce a
doplňovat chybějící fakta. To měli udělat
zpravodajové. Je však nutné aspoň
namátkově zmínit pár drobností.
Zpráva uvádí počet odborných
seminářů a jejich
témata, jež ÚSTR připravil. Nezaznamenává
však, že většinu besed si občan
nemůže přehrát na internetu, přestože je vždy pořizován
jejich zvukový i
obrazový záznam. Dalším příkladem
pochybení je zmínka knihy Baráky –
souostroví
svobody, kterou vydalo nakladatelství Pulchra samo bez pomoci
ústavu, a navíc
až v roce 2011, nikoli v roce 2010, jehož se výroční
zpráva týká.

Výroky o otevřenosti a možnosti v podstatě bez omezení
zkoumat nedávnou historii pomocí záznamů represivních složek obou totalitních
režimů kalí řada sporů. O nich se však ve výroční zprávě na rozdíl od
sdělovacích prostředků nedozvíme. Je zjevné, že finanční prostředky na chod
obou institucí a na jejich zaměstnance ani zdaleka nepřinášejí výsledky v
podobě výstupů.

Z výroční zprávy se
také nelze dozvědět, že ABS má zřejmě
nejdelší vyřizovací lhůty ze všech
českých archivů, přestože většina v něm
shromážděných archiválií byla
převzatá v náležitém stavu. Zpráva
uvádí miliony
stran převedených do elektronické formy. Nedozvíme
se však, že nejsou dosud
přístupné v elektronické badatelně a jejich
digitalizaci neprovádí k tomu
zřízený ABS, jenž to má včetně
nakládání s materiály dle zákona v
kompetenci,
ale oddělení digitalizace ÚSTR zřízené na
základě smlouvy, která je v rozporu s
tímto zákonem.

Nepřístupná zasedání Rady ÚSTR

Senátoři se měli zamyslet i nad tím,
proč jsou zasedání Rady
ÚSTR, která výroční zprávu
předložila a Senát zvolil její členy jako zástupce
veřejnosti pro kontrolu činnosti ústavu i archivu, veřejnosti
nepřístupná. To
kritizoval senátní výbor pro
vzdělávání, vědu, kulturu, lidská
práva a petice.
V usnesení z dubna tohoto roku doporučil radě zvážit
změnu jednacího řádu tak,
aby její jednání byla veřejná a
zvukový záznam z nich byl v zájmu
transparentnosti archivován. Rada na toto doporučení
zareagovala tak, že její
zasedání jsou stále veřejnosti
nepřístupná, zvukový záznam se přestal
pořizovat
a pořízených 45 záznamů bylo smazáno.

Otázky Jiřího Dienstbiera mladšího

• Ústav pro
studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek vedou řadu sporů jako
žalovaný v oblasti pracovního práva. Jak tyto spory vypadají?

• Na základě
jakého právního opodstatnění disponuje s daty svěřenými zákonem archivu vybraný
omezený okruh zaměstnanců ústavu?

• Je možné,
že jedno z pracovišť archivu je v současné době bez ostrahy a dokonce bez
elektronického zabezpečení?

• Na základě
jakého pokynu dochází k zásahům do elektronické databáze k archivní pomůcce
svazkové agendy zveřejněné na internetových stránkách archivu?

• Jaký
je
důvod toho, že skoro za čtyři roky existence ústavu a archivu
nebyly zveřejněny
elektronické databáze pojednávající
o zpravovaných archiváliích a elektronická
badatelna naskenovaných materiálů?

• Jaký je
stav vedení dislokace stávajících a vlastněných nemovitostí?

• Z jakého
důvodu nepředal ústav ani archiv za dobu své existence žádný podklad Úřadu
dokumentace a vyšetřování Policie ČR k dalšímu posouzení?

Psáno pro internetový portál Česká pozice

Proč vzal Senát na vědomí výroční zprávu ÚSTR za rok 2010?

14.10.2011

ceskapozice.cz

Stanislav Penc

Většina senátorů přešla bez
povšimnutí řadu opomenutí či
přikrášlení činnosti Ústavu pro studium
totalitních režimů zřízeného Senátem.

Výroky o otevřenosti a možnosti v podstatě bez omezení
zkoumat nedávnou historii pomocí záznamů represivních složek obou totalitních režimů
kalí řada sporů

Není třeba prolistovávat
výroční zprávu stránku po stránce a
doplňovat chybějící fakta. To měli udělat
zpravodajové. Je však nutné aspoň
namátkově zmínit pár drobností.
Zpráva uvádí počet odborných
seminářů a jejich
témata, jež ÚSTR připravil. Nezaznamenává
však, že většinu besed si občan
nemůže přehrát na internetu, přestože je vždy pořizován
jejich zvukový i obrazový
záznam. Dalším příkladem pochybení
je zmínka knihy Baráky – souostroví svobody,
kterou vydalo nakladatelství Pulchra samo bez pomoci
ústavu, a navíc až v roce
2011, nikoli v roce 2010, jehož se výroční zpráva
týká.

Senátoři se měli zamyslet i nad tím, proč jsou zasedání Rady
ÚSTR, která výroční zprávu předložila, veřejnosti nepřístupná

Určitě by bylo možné vznášet
další pochybnosti o řádném
fungování obou institucí. Stačí se
však omezit na otázky již zmíněného
senátora
Dienstbiera. Zajímavé budou odpovědi na ně. Předsedkyně
Rady ÚSTR Naděžda
Kavalírová totiž sdělila senátorům: „Máme
dnes odpoledne (čtvrtek 13.
října – pozn. red.) zasedání rady. A jestli
sedmičlenná rada usoudí, že je
třeba na některé připomínky, které tady zazněly,
odpovědět, tak určitě se k
tomu rada v písemné podobě s podpisem ředitele
vyjádří.“Otázky Jiřího
Dienstbiera mladšíhoÚstav pro studium
totalitních režimů a Archiv
bezpečnostních složek vedou řadu sporů jako žalovaný v
oblasti pracovního
práva. Jak tyto spory vypadají?Na základě
jakého právního opodstatnění
disponuje s daty svěřenými zákonem archivu vybraný
omezený okruh zaměstnanců
ústavu?Je možné, že jedno z pracovišť archivu je v
současné době bez ostrahy a
dokonce bez elektronického zabezpečení?Na základě
jakého pokynu dochází k
zásahům do elektronické databáze k archivní
pomůcce svazkové agendy zveřejněné
na internetových stránkách archivu?Jaký je
důvod toho, že skoro za čtyři roky
existence ústavu a archivu nebyly zveřejněny elektronické
databáze
pojednávající o zpravovaných
archiváliích a elektronická badatelna
naskenovaných materiálů?Jaký je stav vedení
dislokace stávajících a vlastněných
nemovitostí?Z jakého důvodu nepředal ústav ani
archiv za dobu své existence
žádný podklad Úřadu dokumentace a
vyšetřování Policie ČR k dalšímu
posouzení?

Havlovi muži sledují Klause: Zaprděl prostor a teď něco chystá

13.9.2011

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

Klaus, Hájek, Jakl, Bátora, Bobošíková. Tato linie zavdává
příčinu dohadům, že by mohla vzniknout nová politická strana. Spekulace a možné
jasné náznaky toho, že nemusí jít jen o ně, přitom jako první přinesly před
časem právě ParlamentníListy.cz. Prezident Václav Klaus totiž už několikrát
připustil, že chce zůstat ve vysoké politice i poté, co sestoupí z Hradu. Co si
o těchto spekulacích myslí lidé, které sice nelze šmahem označit za
pravdoláskaře, ale k myšlenkám exprezidenta Václava Havla mají blízko?

Václav Klaus založí novou stranu. Už
několik měsíců tato
úvaha letí od ucha k uchu. Některým nedá
spát, jiné naopak těší. Například
vicekancléř ministra školství Ladislav
Bátora prohlásil, že by neměl problém se
v takovém případě připojit. Naopak prezident
Václav Klaus se už nechal slyšet,
že o takové možnosti neuvažuje, ale prostor pro pravicovou
stranu vidí, a kdyby
vznikla, rád se připojí. Občanští
aktivisté, kteří by se při troše zobecnění
dali nazvat Havlovi muži, o tom soudí své. Každý z
nich nicméně dost
individuálně.

Sledujeme téma Bátora

Bok: Zveličování nuly Bátory je nebezpečné

„Jde o zvláštní
kombinaci. Spíše patriotické a
nacionalistické Bobošíkové je to partajně
jedno. U Hájka nevím. Popírá Darwina,
nepochází z opice, přitom je zřejmé, že je dobře
pocházet z opice, protože jen
tak v nás zůstává něco lidského. U
Bátory je to klasické zveličování nuly, což
bylo vždy nebezpečné. Vždyť Hitler byl na začátku
také jen malířem
pokojů,“ vysvětluje John Bok ze spolku Šalamoun, jenž sice
patřil k
přátelům Václava Havla, ale mnohokrát se s jeho
názory rozešel. V současnosti
mu prý nadávají jak zprava, tak i zleva, takže
nepatří do žádného z táborů a
označuje se za individualitu, která se snaží o
objektivitu.

Prezident Václav Klaus je podle něj
sebestředný patriot,
jenž měl v některých vyřčených slovech na adresu
Evropské unie pravdu. „Mám
obavy, že směřování k hnědosti je zapříčiněno
centrální mocí v Bruselu a
nabubřelostí tamních nemravných
úředníků. To je hlavní příčinou
přicházejících
hrůz, jaká se třeba stala v Norsku. Lidé jsou
stále víc naštvaní a hledají si
nepřátele, což by opět mohli odnášet třeba
Židé nebo Romové,“ dodává pro
ParlamentníListy.cz. V Česku k tomu dopomáhá
prý i suita měkkého premiéra Petra
Nečase, jenž nechává všechno vyhnít.

Kostlán: Když je Klaus zastřeší, fašizaci země urychlí

Pro Františka Kostlána ze
sdružení Romea, jenž na poslední
protibátorovské demonstraci zakončil svou řeč
Havlovým heslem, že pravda a
láska zvítězí nad lží a
nenávistí, je linie vedoucí k rasové
nenávisti v Česku
zřejmá. „Janáčková, Řápková,
Čunek, Bátora, Hájek a další
napomáhají fašizaci
společnosti. Pokud by tento proud měl zastřešit Václav
Klaus, fašizace ještě
posílí. Nicméně Klaus zatím vždy jen
bránil jejich nárok na svobodu slova,
nikdy se nevyjádřil k Bátorovým
antisemitským aktivitám,“ podotkl Kostlán.

Kdyby totiž přišlo na otázky Bátorova antisemitismu, Klaus
by se s největší pravděpodobností v tomto ohledu od vicekancléře ministra
školství distancoval. „K tomu zatím mlčí a nikdo z novinářů se na to Klause
přímo ještě nezeptal. Nebyl vždy populistou. Naopak. V některých věcech razí
vlastní názor za každou cenu. Dnes však do populismu spadl, jakož i celý proud,
co se dopouští fašizace země. Kdyby tomu byla zasvěcena strana, bud to
zlé,“ doplňuje Kostlán.

Pehe: Klaus takovými lidmi testuje společnost

Politolog Jiří Pehe, jenž pracoval u Havla
na Hradě v letech
1997 až 1999, se naopak založení Klausovy strany v čele s
hlásnými troubami
extrémních názorů až tak nebojí. „Je
natolik inteligentní, že s lidmi jako je
Ladislav Bátora nebo Petr Hájek, stranu zakládat
nebude. Oni pro něj pouze
testují půdu, kam by až mohl zajít v
nacionalistické a národovecké rétorice.
Testují politický terén. Není
hloupý, dokáže si spočítat, kdo má jakou
politickou přitažlivost a do strany by vybíral lidi s mnohem
větším renomé. V
rozhovoru pro Právo mezi řádky vlastně sdělil, že
není zbytečné vytvořit novou
stranu, ale má na výběr z kvalitnějších
lidí. Hlavně v ekonomických kruzích
totiž má spousta sympatizantů, které dosadil na
důležitá místa či politicky
stvořil, kteří jsou méně kontroverzní,“
míní s tím, že Klaus se v médiích
od prvoplánového rasismu a protiromských
nálad distancoval.

Klausův návrat do lůna ODS je podle politologa v podstatě
nemožný. „To není reálné. Vždyť by musel ODS nejdříve zničit, protože by z ní
odešla více než polovina současných osobností, které se vůči němu nějak
vymezily. Klaus totiž nezapomíná a asi by jim to spočítal. V ODS by muselo
dojít k nějaké nečekané revoluci. Nicméně i jeho bývalí spojenci, tedy pražské
křídlo jako Štastný, přešli do opozice. Spíše půjde cestou nové strany,“
podotkl Pehe.

Penc: Na Hradě vládne největší z populistů

„Nebezpečný nejsou. Problém
Bátory je hlavně problém médií,
která mu dávají prostor. Myslím si, že
většina zvláště mladých lidí
má zdravý
rozum a tomu populismu nepodlehne,“ podotýká aktivista v
oblasti lidských
práv Stanislav Penc, jenž s Havlem zakládal
Občanské fórum (OF). Klaus rozhodně
z politiky nechce a Penc prý poznal jeho populismus už v roce
1990, kdy s ním
jednou týdně zasedal v republikové radě OF. „Je to
populista, samolibec a
narcis, jenž ví, na co lidi slyší. Jako ekonom
musí vědět, že výměna žárovek
uspoří energii a lidi to naučí s ní šetřit.
Přesto řekl: nechte nám žárovky a
nekecejte do toho. To je jeden z mnoha příkladů,“
říká.

„Vůbec bych se nedivil, kdyby Klaus pomocí záprdelníků a
vytěračů, co nemají názor a jen poklonkují, těch, co umožnili rozpad OF a vznik
ODS, kandidoval opět do čela občanských demokratů. To by bylo dovršení ODS a
urychlilo by to její zánik. Klaus vytvořil zaprdění prostoru a dal základ tomu,
že žijeme v tak zkorumpované zemi. On řekl, že nezná špinavý peníze. On
prohlásil, že rozdělíme velké podniky v privatizaci a nezáleží na tom, komu. On
je strůjce těchto věcí. Přeju mu politickou kariéru, aby do důchodu odcházel
poté, co ve volbách dostal 0,9 či 1,2 procent,“ zakončuje Penc. Prezidentu
Václavu Klausovi tedy přeje za všechno, co během let české společnosti provedl,
pohřeb ve vysoké politice.

Tipy na víkend: Festival mrkve, Prague Pride a noční život

11.8.2011

novinky.cz

Marcela Janouchová

Letní počasí už se k nám možná nevrátí, ale léto ještě
zdaleka nekončí! Víkendové festivaly, poutě a jarmarky stále lákají své
příznivce a nadšence na bohatý program. Vyrazit můžete také na noční prohlídku
zámku, kde vás vystraší vodník a Ježibaba nebo si užít příjemný den při
ochutnávce všech druhů vín či piv.

Středočeský kraj

Videomapping na Mělníku

Pokud máte zájem o něco trochu jiného, mohla by vás zajímat
multimediální akce v Mělníku, která se bude konat v noci 13. srpna od 22:00
hodin. Speciálně připravená animace, jež se bude promítat na fasádu Pražské
brány, bude trvat zhruba 12 – 15 minut a hrát k tomu bude originální hudební
doprovod.

Vstup je zdarma. Podrobnosti zde.Mišík na Karlštejně

Chcete-li se vydat za historií Karla IV., užít si atmosféru
Karlštejna i jeho okolí, máte jedinečnou příležitost. Mimo prohlídek chystá
hrad v pátek od 20 hodin také koncert československého zpěváka kapely ETC,
Vladimíra Mišíka. Vstupné na koncert je 299 Kč. Více podrobností najdete
zde.Mělnická ochutnávka vín

Nadšence lahodného červeného,
bílého či růžového moku určitě
potěší ochutnávka vín, která se
uskuteční 13. srpna v Mělníku ve
Svatováclavské
ulici. Zábavu a zejména gastronomické
zážitky slibují mělničtí vinaři, kteří
pátým
rokem pořádají setkání pod názvem
Mělnický košt. Zahájí jej výstřel z
děla ve
13 hodin a následovat bude doprovodný program,
který je naplánován až do 22.
hodiny. Detaily akce najdete zde.Příběh lásky
Filipíny a Ferdinanda v noční
prohlídce Křivoklátu

Noční prohlídky hradu Křivoklát budou připraveny také na 12.
a 13. srpna od 21, 22 a 23 hodin, tentokrát s divadelním představením o lásce
krásné Filipíny a Ferdinanda Tyrolského. Rezervace lze zajistit on-line. (celý
článek)Liberecký kraj

Závodu v triatlonu se poprvé zúčastní i zrakově postižení

O víkendu 13. – 14. srpna se v kempu Borný u Starých Splavů
u Máchova jezera uskuteční již čtvrtý ročník tradičního triatlonu Et netera
Doksyman 2011. Letošní ročník bude však oproti minulým ojedinělý. Historicky
poprvé se ho totiž zúčastní zrakově postižení sportovci.

Premiéru účasti zrakově postižených sportovců se podařilo
připravit díky spolupráci organizátorů letošního ročníku a partnerů závodu s
Nadací Leontinka, která podporuje a pomáhá zrakově postiženým a nevidomým
dětem, studentům a sportovcům.

Akce začne v sobotu prezencí od osmi hodin, samotný závod
potom odstartuje v pravé poledne. Na slavnostní vyhlášení se můžete těšit v
neděli od 18:00 hodin.

Více o akci najdete zde.Karlovarský kraj

Festivalová zábava u Karlových Varů

Festivalové radovánky zavítají do města Sokolov u Karlových
Varů. V sobotu 13. 8. v 16:00 hodin v areálu lesoparku Bohemia Sokolov
předvedou, co umí, kapely Argema, Kečkup, Coda a Boron. Kromě hudby vás
samozřejmě čeká soutěžení a další zajímavý program. Deset procent z výtěžku
akce bude věnováno pro tělesně postižené.Loket zve na trhy a klání

Využijte příležitosti k výpravě na
tradiční letní trhy na
hradě Loket, které potrvají ve dnech 13. a 14. 8. od
10:00 do 18:00 hodin.
Stejně jako každý rok, i letos na vás čekají dva
dny plné dobrého jídla a pití,
jadrné středověké zábavy a možnosti pobavit sebe i
své blízké účastí v různých
kláních.

Organizátoři mají jedinou prosbu – nechte doma své pejsky.
Hluk a neobvyklé zvuky by jim nemusely dělat dobře.

Vstupné: 90 Kč – dospělí, 50 Kč – děti od 6-ti let,
důchodci, studenti. Více o akci zde.Ústecký kraj

Open Air Festival 2011 v Panenském Týnci

Letošní Open Air Festival, který potrvá od 11. do 13. 8. v
Panenském Týnci, představí nejen tradiční české hvězdy jako Kryštof, Tata Bojs,
Sto zvířat a další, ale také britskou hvězdu The Chemical Brothers, která je
díky své tvorbě nepřehlédnutelná již dvě desetiletí.

Kromě živé hudby samozřejmě nebudou chybět ani workshopy,
adrenalinové aktivity, či dětský koutek.

Vstupenky:

Normální vstupenka na celé 4 dny na místě – 1 300,- Kč, VIP
– 2 500,- Kč. Normální vstupenka pouze na sobotu – 750,- Kč, VIP – 1 500,- Kč.

Více informací zde.Noční zámecké prohlídky

Hrady a zámky lákají nejen na
běžné denní prohlídky, ale i
na ty noční. Slibují zajímavý program a
nevšední zážitek. V pátek 12. srpna se
prohlídka uskuteční také na zámku
Klášterec nad Ohří. Čeká vás Muzeum
českého
porcelánu, umělé osvětlení a průvodkyně v
dobových kostýmech.

Prohlídka se uskuteční v 19:00 a 20:00. Cena vstupného je 70
Kč nebo 50 Kč. Rezervace předem je nutná. Více informací zde.Dolní Poustevna na
Děčínsku bude hostit 25. ročník hudebního festivalu Čtverec

Letošní již 25. ročník tradičního hudebního festivalu se
uskuteční v sobotu 13. srpna na výletišti Čtverec v Dolní Poustevně. Na dvou
pódiích se představí 18 kapel z Čech a sousedního Německa. (celý
článek)Plzeňský kraj

Kašperk opět navštíví Shakespeare

Pokud jste fanoušky divadelních her, a to především těch
Shakespearových, je prodloužený víkend na hradě Kašperk přesně pro vás. Ve
dnech 9. – 14. 8. 2011 se zde odehrají večerní představení spolku Kašpar
Richard III. (9. – 11. 8.) a Hamlet (12. – 14. 8.).

Kašperk

Vstupenky na představení jsou k zakoupení v předprodeji
přímo na hradě Kašperk či ve vybraných předprodejních místech nebo si je můžete
telefonicky objednat. Více informací najdete na www.kasperk.czJihočeský kraj

Do Zlivi za mrkví

Pokud holdujete zelenině a číslem jedna je pro vás mrkev,
mohla by vás zaujmout akce ve Zlivi, která byla v minulosti přezdívaná jako
Mrkvanov. 13. srpna se zde budou konat první Slavnosti mrkve. Součástí oslav
budou také výstavy, kulinářské soutěže i pokusy o rekordy v gastronomii. O akci
informovala agentura ČTK.

Zájemci o soutěže se mohou přihlásit na internetových
stránkách www.zliv.cz, kde najdou také více informací o průběhu celého
dne.Romeo a Julie na Hluboké

Jste fanoušci Shakespeara a jeho tragických dramat? Vyražte
si dětmi na zámek do Hluboké nad Vltavou a vychutnejte si muzikál Romeo a
Julie, který se odehraje na II. nádvoří zámku. Lístky si můžete zamluvit
zde.Královéhradecký kraj

Kozí mejdan se znovu uskuteční v Milkovicích u Jičína

Kozí mejdan se po roční přestávce opět koná v Milkovicích u
Jičína. Od 12. do 15. srpna na akci věnované kozám a svobodomyslnému způsobu
života je pro návštěvníky připravena řada hudebních skupin. Informoval o tom
organizátor akce Stanislav Penc. (celý článek)Krkonošské pivní slavnosti

Pokud ještě nemáte piva dost, můžete vyrazit o víkendu na
pivní slavnosti do Vrchlabí. Akce začíná v sobotu v devět ráno a bude trvat
dlouho do noci. Provázena bude samozřejmě bohatým hudebním programem, z něhož
můžeme zdůraznit například kapelu Buty nebo Petru Janů. Více informací zde.Kraj
Vysočina

Rodeo v Šiklově mlýně

Máte rádi velké klobouky a vysoké boty? Milujete koně a
rychlost? Chcete zažít opravdové kovbojské odpoledne ve westernovém městečku?
Tak to si nenechte ujít Den věnovaný tradičnímu kovbojskému sportu ve
westernovém městečku Šiklův mlýn ve Zvoli nad Pernštejnem. Též zde budou
připraveny soutěže v rychlostních disciplínách, divadlo nebo westernová show.

To vše a ještě víc vás čeká v sobotu 13. srpna. Více o akci
zde.Noční zoo v Jihlavě

Netradiční večerní prohlídku
“Letní noc v zoo“ chystá na
pátek 12. a 13. srpna jihlavská zoo. Název
prohlídky je “Zooolympic games“, kde
si budete moci změřit své síly s různými
živočišnými druhy. Prohlídky
začínají
od 19:00 a dále potom každou následující
půlhodinu.

Rezervace je nutná na tel. 567 573 730 nebo na e-mailu:
info@zoojihlava.cz

Vstupné: 120 Kč
(dospělí) a 60 Kč (děti, studenti, důchodci). Více informací zde.Pardubický
kraj

Strašidelné prohlídky v Letohradu

Již 9. rokem pro vás připravuje Kulturní centrum Letohrad
oblíbené noční strašidelné prohlídky. Využijte příležitosti a vydejte se v
pátek 12. 8. s rodinou zažít noční dobrodružství v obci Letohrad. Cesta trvá
přibližně hodinu, během které plníte různé úkoly a setkáváte se různými
bytostmi vodníka, Ježibaby, kostlivce a dalších.

Vstupné: dospělý/á – 60 Kč / dítě – 50 Kč /

Je třeba se předem objednat na tel. čísle 465 622 092. Více
infromací zde.Olomoucký kraj

Pekařovská pouť v Desné

Zamiřte na pekařovskou pouť, která se již
po osmé uskuteční
v odlehlém údolí Desné. Akce bude
zahájena v pátek 12. 8. v Ruční papírně
Velké
Losiny II. Kromě bohatého programu vás čeká
také mezinárodní setkání
flašinetářů za účasti hostů z Francie, Německa,
Polska, Slovinska, Švýcarska a
České republiky. Více podrobností najdete
zde.Zlínský kraj

Přijďte tvořit do luhačovického muzea

Ve čtvrtek 11. srpna se rozjíždí
série výtvarných dílen,
které pro své návštěvníky připravilo
Muzeum luhačovického Zálesí v
Luhačovicích. Tématicky zůstali v muzeu věrní
období baroka a právě probíhající
výstavě Příběhy hraběcích lázní.
(celý článek)Starodávný jarmark v Rožnově

Ve dnech 13. 8. a 14. 8. se v areálu
Dřevěného městečka v
Rožnově pod Radhoštěm uskuteční tradiční
starodávný jarmark. Po oba dny budou
mít návštěvníci možnost vybrat si z
pestré nabídky jarmarečního zboží
výrobců
lidového uměleckého řemesla. (celý
článek)Poslední prázdninová
příležitost
vidět hrad Malenovice po setmění

Pokud máte rádi lehké
mrazení v zádech a smysl pro krásu
starých časů i dobrodružství – určitě si v sobotu
13. srpna naplánujte večer
cestu na hrad Malenovice. Když totiž jeho kamenné zdi
zahalí tma, můžete v jeho
spletitých chodbách a zšeřelých
sálech narazit na zvláštní bytosti.
(celý
článek)Jihomoravský kraj

Vyrazte za Napoleonem

Jste-li příznivci historie, zaujme vás 242. výročí narození
Napoleona Bonaparta, které pořádá město Slavkov u Brna společně se
Středoevropskou napoleonskou společností a Zámkem Slavkov-Austerlitz ve dnech
12. – 14. Srpna 2011.

Armády zavítají do města Slavkova u Brna již v pátek 12. 8.
2011, kdy v zámeckém parku jednotlivá vojska rozloží svá vojenská ležení. V
sedm hodin večer začne na dvoře Panského domu koncert ke 30. výročí folkové
kapely Poutníci. V sobotu se budou zúčastněné jednotky věnovat výcviku a
manévrům, jež vyvrcholí odpoledne bitevní ukázkou.

Těšit se můžete také na golfový turnaj, výstavu vín nebo
ohňostroj. Po celý den bude také probíhat dobový jarmark a řada kulturních akcí
bude zaměřena především na děti. Více podrobností zde.Centrum Brna ovládnou desítky
vojáků a dobový jarmark

Den Brna je akcí, která se
koná každoročně jako připomínka
významné historické události z dějin Brna.
Poukazuje na hrdinství Brňanů při
obléhání města Švédy v době
třicetileté války v roce 1645. Letos se koná ve
dnech 12. – 14. srpna. (celý
článek)Moravskoslezský kraj

Na pivo do Bohumína

Vyražte na pivo do Hobbyparku v centru Bohumína v Karviné.
Přijďte ochutnat více než 30 druhů známého i méně známého piva. Užijte si
legraci a krásné chvíle s přáteli.

Akce se koná v sobotu 13. 8. od 14:00 hodin. Více informací
zde.

Pivní slavnosti jsou stále oblíbenější.

Pokud vás klasické festivaly moc nezaujaly, nebo jste si
snad nevybrali z hudebního programu to, co by se vám líbilo, mohl by vás
zaujmout hard & heavy, rock & pop festival v Bruntále. Přijedou hvězdy
jako Arakain či The Pant, kteří budou točit DVD s fanoušky.

Festival začíná v sobotu 13. 8. V 5: 00 hodin v areálu
půjčovny motokár v ulici U Stadionu v Bruntále.

Vstupné je 150 Kč. Akce se koná za každého počasí. Více o programu
zde.Praha

Poznejte tajemný noční svět Zoo Praha

Pokud máte rádi pražskou zoo, ale
nemusíte moc velké davy
lidí, tlačící se ke každé kleci a v
každém pavilonu areálu, mohla by vás lákat
noční prohlídka se zkušeným průvodcem,
která směřuje do horní části zoo.
Navštívíte pospávající
orangutany, výběhy antilop či velký africký
pavilon se
žirafami.

Prohlídky zpravidla trvají kolem 1,5
hodiny, při které se
dozvíte zajímavosti a novinky o nočním životě
zvířat. Prohlídky začínají každý
srpnový pátek a sobotu vždy ve 20.30, 21.00 a 21.30
hodin. První termín ve
20.30 je určen pro rodiny s dětmi, kterým průvodce
přizpůsobí výklad, další
časy jsou pro dospělé návštěvníky.

Cena prohlídky je 200 Kč pro dospělé, 110 Kč pro děti.

Vzhledem k velkému zájmu je třeba se objednat předem na tel.
296 112 230. Další podrobnosti najdete zde.Prahou se projde pestrý průvod
homosexuálů

Máte-li chuť zažít něco
jiného a jinakost vám nijak nevadí,
můžete se jít v sobotu 13. 8. podívat na první
pražský Pochod hrdosti, čili na
pochod homosexuálů a dalších
sexuálních menšin. Celá akce, která
potrvá již od
10. 8., má za cíl oslavit nebývale
tolerantní přístup veřejnosti i úřadů k
sexuálním menšinám.

Kromě pochodu se můžete zúčastnit několika soutěži či
hudebních koncertů, organizátoři se prý nebrání ani tomu, aby s pozdravem
vystoupili také politici. Pražská Prague Pride se u nás koná poprvé a
organizátoři doufají v hojný počet účastníků. Více informací o programu zde.

Bude Kozí mejdan

28.7.2011

Právo

(ČTK)

Po roční přestávce se v
Milkovicích na Jičínsku opět
uskuteční Kozí mejdan. Kozám a
svobodomyslnému způsobu života věnovaná akce, na
které vystoupí desítky hudebních skupin, se
uskuteční od 12. do 15. srpna.
Oznámil to organizátor akce Stanislav Penc. Na
letošní Kozí mejdan se podle
Pence přihlásilo osm desítek hudebních skupin.
Více na www.kozy.cz. Penc také
slibuje přímý přenos z pódií na
Kozím mejdanu na stránkách kozí televize,
kterou provozuje na tomto webu.

Kozí mejdan se znovu uskuteční v Milkovicích u Jičína

25.7.2011

novinky.cz

Kozí mejdan se opět koná v Milkovicích u Jičína po roční
přestávce. Od 12. do 15. srpna na akci věnované kozám a svobodomyslnému způsobu
života je pro návštěvníky připravena řada hudebních skupin. Informoval o tom
organizátor akce Stanislav Penc.

„Po roční přestávce volně navazujeme
na tradici Kozích
mejdanů, letošní akce však bude pouze
víkendová,“ řekl Penc. Kozí mejdany
se konaly jako osmidenní akce, na které se na
rozdíl od jiných festivalů neplatilo
vstupné, neexistoval žádný dopředu
známý program, areál nehlídala ochranka a
bylo možné přijet s vlastními zvířaty. Kromě
různých vystoupení si mohli
návštěvníci vyzkoušet také techniky
dojení koz či soutěžit v sekání trávy.

Na letošní Kozí mejdan se podle Pence přihlásilo osm desítek
hudebních skupin, pro které budou připravena dvě pódia. „Na návštěvníky
mejdanu také čekají divadelní vystoupení, autorská čtení i různé diskuse,“
řekl Penc. Vystoupí kapely Špinavé nádobí, Hrozně, Meteleska a další.

Více informací o akci i Pencových aktivitách je možné najít
na www.kozy.cz.

Tři úřady, které mají trápit zločince komunismu. Seznamte se

23.7.2011

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

Komunističtí zločinci stářím padají jak mouchy. Vyšetřování
bolševických kauz proto zákonitě ubývá. Problémem je navíc řevnivost mezi
vyšetřovateli a historiky či dokumentaristy. Jan Srb z ÚDV si stěžuje, že od
ÚSTR za čtyři roky jeho existence nedostali vyšetřovatelé jediný podnět k
vyšetřování.

„Když se v Parlamentu lobbovalo za vznik
ÚSTR, hlavně jeho
pozdější ředitel Pavel Žáček tvrdil, že až se
dají archivy dohromady, tak nás
zavalí podáními k trestnímu
stíhání. Za čtyři roky nepřišlo ani jedno.
Spolupracujeme na mnoha jiných úrovních, ale tohle
se prostě neděje. Nedávno
jsme měli sezení s novým vedením a debata byla
dost vypjatá. Až teď jsme
dostali nějaké materiály k jedné kauze,“ stěžuje
si mluvčí ÚDV Jan Srb s
tím, že prošetřují hlavně oznámení
občanů anebo různých protikomunistických aktivistů.

Řevnivost úřadů

Mezi státními organizacemi,
které sledují zločiny komunismu,
vládne řevnivost. Úřad dokumentace a
vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) při
policii musel v roce 2008 předat dokumentaci Ústavu pro studium
totalitních
režimů (ÚSTR) a Archivu bezpečnostních složek (ABS)
spadajícímu ze zákona z
roku 2007 pod Senát. Odtamtud ale prý
přichází zpětná vazba jen na
vyžádání
ÚDV, žádná vlastní iniciativa se podle Srba
nekoná. Navíc oba subjekty sklízejí
tvrdou kritiku ze strany politických vězňů,
protikomunistických bojovníků a
dalších aktivistů.

„Vyšetřovatelé, kteří
jsou příslušní k podávání
podnětů,
zůstali v ÚDV. ÚSTR a ABS poskytují ÚDV v
jeho šetření maximální spolupráci a
servis, ale jelikož nejsme vyšetřovací úřad, tak
podněty nedáváme. Naše zákonné
zadání neuvádí povinnost podávat
podněty k vyšetřování,“ brání
ÚSTR pro
ParlamentníListy.cz mluvčí Eduard Hulicius. Na druhou
stranu je třeba říci, že
hned na začátku vyšetřování se
detektivové ÚDV obracejí na archivy ÚSTR a
vše
probíhá bez problémů. Roku 2010 šlo o 147
žádostí, které se týkaly 366 osob.

„Dodnes pociťujeme ztrátu, protože se u nás hodně historiků
naučilo studovat v archivech a uměli rozpoznat náznak trestného činu. Pak to
předali policistovi o patro výše a začalo vyšetřování. Historik musel věc
odložit do uzavření vyšetřování. Třeba kolega Jan Kalous, dnes náměstek
ředitele ÚSTR, napsal studii o uherskohradišťském estébákovi Aloisovi
Grebeníčkovi a ředitel ÚDV mu to dal do trezoru, protože v té době nebyla kauza
pravomocně rozhodnuta. Mohl to vydat až potom, co bylo Grabeníčkovou smrtí
vyšetřování ukončeno. Tehdy prostě byla spolupráce lepší,“ tvrdí Srb s
tím, že do ÚSTR od nich odešlo více ne padesát lidí. Naopak si dokáže
představit v budoucnu i útlum činnosti ÚDV a jeho reorganizaci v rámci policie.

Grilování ÚSTR

Kvůli nezveřejnění evidence StB se převalila vlna kritiky
přes ÚSTR. Hlavním aktivistou je v tomto kontextu Stanislav Penc. Ten proto
zveřejnil přepis 850 000 papírových evidenčních karet StB na internetových stránkách
http://www.svazky.cz/. Obvinění, že tím porušil zákon na ochranu osobních
údajů, smetl ze stolu i Úřad pro ochranu osobních údajů. Nicméně spor je stále
živý a ÚSTR je kritizován i v mnoha dalších oblastech.

„Na internetových
stránkách Archivu a Ústavu je zveřejněno
mnohem větší penzum informací ohledně evidence
zájmových osob komunistickou
státní bezpečností, a to především
jasnější, přehlednější a
srozumitelnější
formou. To je pro nás hlavní a zásadní
úkol,“ sdělil k tomu
ParlamentnímListům.cz Hulicius.

Grilování ÚDV

Na hlavu ÚDV se zase dlouhodobě snáší kritika, že
obžalovaných komunistických zločinců je pouze zlomek a většinou odejdou s
podmínkou. Některé reakce přímo ÚDV obviňovaly, že zločince kryje.

„Chápu, že mnoho
bývalým režimem perzekuovaných lidí, ke
kterým cítím úctu, pociťuje trpkost.
Někteří se domnívají, že by se určité
kauzy, třeba žalářování kulaků, měly řešit
jako genocida, ale u soudců toto
neprojde. Každý si myslí, že za mříže šla
jedině Polednová a dva další
důchodci, ale to není pravda. Za komunismu bylo tisíce
mrtvých, jen při
přechodu hranic zastřelili 240 lidí, čtvrt milionu lidí
odsoudili, další
desetitisíce šly do lágrů bez soudu. A kolik
lidí za tahle zvěrstva má být teď
odsouzeno, když jich většina zemřela a velká část
je nad hrobem? Takže 100,
300, 1000, 3000? Vždy jich bude málo. Na druhou stranu na
Slovensku a v mnoha
dalších zemích bývalého
východního bloku žádný zákon o
protiprávnosti
komunistického režimu nemají.
Srovnávání s Norimberským procesem
není na místě.
V Německu se s nacisty po druhé světové válce
vypořádaly vítězné mocnosti.
Kdyby vše zůstalo na Němcích, tak žhavé by to
nebylo,“ vysvětluje pro
ParlemntníListy.cz Srb s tím, že výčitky
nepadají na úrodnou půdu, protože se
je třeba řídit platnými zákony a
rozhodnutím soudců.

Vše dokládá statistkou. Za
dobu existence ÚDV, tedy od roku
1995, bylo prověřováno řádově 1600 věcí.
Trestní stíhání bylo zahájeno proti
205 obviněným. Obžalováno příslušným
Státním zastupitelstvím bylo 105 osob.
Soudy pravomocně rozhodly v 93 případech. Pravomocně odsouzeno
bylo 35
obžalovaných. V ostatních případech soudy
zastavily trestní stíhání z důvodu
amnestie, promlčení, zdravotního stavu pachatele,
úmrtí pachatele nebo
zproštění obžaloby.

ÚDV versus ÚSTR

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV)
vznikl roku 1995. Je to policejní útvar s celorepublikovou působností. Roku
2008 ztratil dokumentační složku. V současné době v něm pracuje 31 lidí, větší
část policistů, méně civilů. „Patříme
pod rozpočtovou kapitolu policejního prezídia, kde jsou jednotlivé položky
pohyblivé, takže by bylo zavádějící říkat nějakou cifru,“ řekl k rozpočtu
úřadu Srb.

Naopak Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archiv
bezpečnostních složek (ABS) vznikly zákonem z roku 2007 a jejich radu jmenuje
Senát. Na konci roku 2010 pracovalo v ÚSTR 131 osob (19 na zkrácený úvazek), v
ABS 126 osob (15 s kratším úvazkem). Rozpočet za minulý rok činil 156 milionů,
což ale jen tak, tak stačilo na pokrytí výdajů.

Pohled na prožité historické události prostřednictvím rozhovoru

4.7.2011

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Z konce 80. let jste znám jako aktivista nezávislých
iniciativ. Co Vás vedlo k zapojení se do opozičních aktivit?

To je relativně složitá otázka, že jo…Jak na ni jednoduše
odpovědět s odstupem dvaceti let? Před dvaceti lety bych na ni dokázal
odpovědět rovnou, ale na základě toho, jak člověk vnímá nové a nové informace a
čím člověk víc ví, tak tím je víc smutný, že jo…Tak jako určitě to bylo z
nějaké mladické nerozvážnosti a z
radosti ze života. A bylo to taky, protože ta doba nebyla tak různorodá, jak je
teď. V té době, co se týká těch mých aktivit, tak to bylo z důvodů toho, že
jsem vlastně s nikým jiným nekamarádil než s lidmi…byli to starší lidi, já jsem
byl v té době asi nejmladší, ale bylo to z důvodů toho…nedokážu to jinak
vyjádřit než takhle, jak jsem teď řekl. Nevím, jestli je to srozumitelné.

To znamená, že pro Vás nebyl žádný konkrétní impuls, který
by Vás inspiroval se zapojit do opozičních aktivit?

No, říkám, že ta doba byla
jiná, než je dnešní doba. Tamta
doba byla taková, že co se týkalo státního
zřízení a věcí, který nás
obklopovaly, ty byly černobílý. Nebyly tak
barevný, jak je ten svět dneska.
Dneska se člověk rozhodne, že bude dělat tohle a ten sen si
splní, že jo. Chce
cestovat, tak cestuje. Chce poslouchat tuhle muziku či jinou, nikdo mu
do toho
nezasahuje. Je úplně jedno, jak člověk vypadá, jak se
obléká. A tamta doba byla
taková, že ten státní aparát a
společenský vnímání diktovalo, jak
mají lidi
žít. To znamená, že…mě samotného chtěly rodiče
ostříhat. Nemohly se nosit
dlouhý vlasy, popsaný trička…jsou to jako
vizuální jakoby nesmyslný, z
dnešního pohledu, nesmyslný věci, který asi
u spoustu lidí rozhodovaly. Většině
lidem to bylo asi jedno, jako je i dneska jedno, co se kde děje. A těm
lidem,
kterým to jedno nebylo, tak mezi ně já jsem patřil no.
Já jsem chodil do
Jazzový sekce, kde byla muzika, literatura,
zajímavý lidi…a jednoho dne, to
bylo na Kačerově, myslím, že to bylo každou středu se tam
chodilo od tří
hodin…a už od Kačerova, jak jsem tam přicházel, tak
všude stáli policajti.
Ten výbor Jazzový sekce zavřeli a Jazzovou sekci
rozprášili. A to byl v těch
šestnácti letech takový impuls, že jsem si řekl,
co to znamená a začal jsem se
zaobírat i těmi věcmi, které se týkaly politiky.
Dneska je to asi zase jedno
spoustu lidem, jak věci fungují, ale v té době ta věc
byla černobílá. Většina
lidí věděla, i dětí, mladých lidí, že jsme
okupovaná země, ale nesmělo se o tom
mluvit. Když se jelo z Prahy do Liberce, tak byli vidět ruský
tanky a ruský
vojáci po silnicích, ale nesmělo se o tom říkat,
co se týká toho 21. srpna.
Všichni věděli, že to je okupace. Kdekdo měl
poskakovávané noviny z té doby,
což se nesmělo říkat a z toho i vyplývalo, že je i
taková soudržnost lidí
navzájem a že to jako mělo i nějaký
efekt, který byl okamžitě převálcovaný v roce 69, což já ještě nebyl na světě,
ale jako z tohohle povědomí jsem v té době měl, že jako střílela česká policie,
český vojáci zasahovali proti lidem. A v sedmdesátým roce už se žádný lidi
nesešli. A byly organizace jako byla Charta nebo Výbor na obranu nespravedlivě
stíhaných, kde já jsem kamarádil s hodně…protože jsem bydlel v Praze, tak v
té době jsem kamarádil s Petrem Uhlem, s Jirkou Dienstbierem, s Havlem. Ale to
byli normální lidi, s kterými nikdo jiný nekamarádil. Kamarádili s nimi buď
máničky a nebo lidi, který jako…spíš bych řekl, že to bylo ghetto těch lidí.
A ne mezi těma starýma, ale mezi těma mladýma, mezi kterými byl i Jan Chudomel,
který byl pod touhle demonstrací podepsaný jako svolavatel i s uvedenou adresou
jako na Žižkov, tak jsme vlastně vymysleli, že uděláme velkou demonstraci, ne
jenom nějaký prohlášení jako dělala Charta, že…podpora lidských práv a jak je
důležitý, aby se věci říkaly ve skutečnosti, ale my jsme si mysleli, že je
důležitý, aby lidi přišli do ulic, tak jak to bylo známý z Polska. A na základě
toho jsme udělali a začali jsme tisknout letáky a začali jsme to roznášet mezi
lidmi. To znamená i tak, že jsme jezdili vlaky a vystupovali jsme různě a tam
jsme to lepili. To nám tenkrát bylo trojici lidem vlastně osudný, toho 17., 15.
srpna…to byl víkend před 20. výročím okupace. My jsme byli někde, samozřejmě
jsme chodili po hospodách za holkami na zábavy a roznášeli jsme v těch
Čelákovicích jako mladý kluci letáčky. Potom podle spisů bylo vidět, že ta
policie to měla velmi kvalitně zmáknuté, že věděli úplně o všech letácích,
který jsme kde vylepili. Sledovali nás vlastně až do Doks, kam jsme jeli,
protože jsme věděli, že tam bude hodně lidí v létě, koupaliště že jo, Máchovo
jezero…no a tam nás ráno zatkla policie, vlastně úplně blbě. Měli jsme
utíkat, my jsme neutíkali, možná by nás stejně dostali. A bylo to strašně
zajímavý, protože já jsem vlastně vylezl po dvanácti hodinách, dejme tomu z
policejní…nebo ani ne po dvanácti…ráno brzo ráno nás zatkli, chvilku nás
jakože vyslýchali v Doksech. Potom přijel anton, tři nás naložili, my jsme byli
jenom tři, odvezli nás do Prahy na Bartolomějskou ulici na Státní bezpečnost a
odtamtud nás pustili. Nevzali nás do vazby, obvinili nás s pobuřování, to byl
paragraf 100, kde tam dávali vždycky natvrdo tresty. Mě bylo chvilku po 18 a ti
dva kluci byli starší, tak 24, 25 bych řekl, ti se přiznali na té policejní
stanici, že roznášeli letáky. Já jsem zapíral a odmítal jsem vypovídat a na
základě tohohle toho postupu se vlastně stala…No v podstatě se stalo to, že
oba dva ty mé kamarády tam svlíkli skoro do naha, kontrolovali, vyhrožovali,
jak je propustí z práce… Já jsem odmítal vypovídat, mě nikdo nesvlíkl, měl
jsem tašku, kterou jsem měl plnou letáků a z té Bartolomějské jsem s tou taškou
plnou letáků odešel. A dál jsem ty letáky rozdával…

To je zajímavé, jak to bylo možné?

To je strašně zajímavý. To byla taška, kde jsem měl nahoře
svetr a jim to…prostě se do té tašky nekoukli. I tím antonem jsem šel s tou
taškou, tak to byl takový zajímavý moment…a potom se stalo nevídané a to že
státní zástupce…a bylo to v takovým zvláštním souběhu, protože na konec roku
byla plánovaná návštěva Mitteranda v Čechách a vlastně tenkrát povolili
Škroupovo náměstí. Takovou velkou demonstraci na připomenutí si přijetí
Deklarace lidských práv…a srpen, září jsme byli obvinění nebo v tom srpnu
jsme byli obvinění a potom v září, listopadu to překvalifikovali na přestupek.
To už si vytvořili takový nový zákon, kde v tom přestupkovým řízení mohla
hrozit až několika tisícová pokuta, kterou nám uložili a tu já jsem nikdy
nezaplatil a tím to vlastně skončilo.

A co se týká té demonstrace
jako takové, tak nám se vlastně
touhle propagandou, nejenom těm třem lidem, ale bylo víc
lidí, se nám vlastně
podařilo na tom Václavským náměstí probořit
takovou tu bariéru toho strachu a
na Václavským náměstí se skutečně
sešly stovky možná tisíce lidí. A policie
byla tak šokovaná, že nebyli schopni vůbec vlastně jako
zakročit. Potom během
dne v té Praze zakročovali, to byl velký průvod po Praze,
bylo to
zajímavý…Taky je zajímavý, že třeba ty
zasahující policajti měli mnohem menší
výzbroj a byli míň ustrojený jako do
nějakého konfliktu než jsou současný
policajti. Tamto byli policajti v brigadýrkách a potom
měli nanejvýš nějaký
štít. Dnešní policajti mají
elektrický výboje, který na čtyři metry
sestřelí
člověka a když má elektrický budík, tak ho to
zabije na místě. To je současná
výzbroj policie, to je úplně něco jiného.

Účastnil jste se demonstrace 21. srpna 1988?

Ano….

Byl jste při diskuzním shromáždění pod sochou sv. Václava,
když tam mluvila Hana Marvanová s Tomášem Dvořákem?

To jsem byl samozřejmě no. Já jsem kamarádil jak s Tomášem
Dvořákem, tak s Hankou Marvanovou. Dokonce existuje taková fotografie, v knížce
Lennonova zeť. A na tý fotografii jsme blízko vedle sebe. Na té fotce je kruh,
který byl jako takový květináč, kde je dneska deska Palachovi a Zajícovi na
Václavském náměstí. Tak tam na tom místě jsou řečníci, Hanka Marvanová s
Tomášem Dvořákem a já stojím mezi nimi takhle jako v poklonku.

Byl jste na demonstraci až do konce? Mám teď na mysli zásah
policie proti demonstrujícím u Národního divadla, který byl prý poměrně
brutální…

Já si to u Národního divadla
nepamatuji. Mě se to dneska
motá všechno dohromady. Nedokážu to takhle
říct. Vím, že hodně brutální zásah,
tak byl v osmdesátým pátým roce u Lennonovy
zdi, kdy nás s auty a s psy hnali
přes Karlův most…rozjetý auta, puštěný psi bez
vodítka a bez košíků…to bylo
docela ostrý.

Z mého pohledu jsme je tímhle docela
zaskočili, protože si
mysleli, že přijde pár desítek lidí a
přišly skutečně stovky možná tisíce lidí.
To pro ně byl takový šok. Policajti tam určitě byli,
jezdily antony, určitě se
něco dělo. Vím, že tam bylo hodně lidí zatčených,
určitě jako každou
demonstraci. Tam bylo taky zajímavý, že se v tom
osmdesátým osmým roce, že
došlo vlastně k vyhlášení, že každý
týden nebo každých čtrnáct dní bude na
Václavským náměstí další
shromáždění. Začínala korza na pěší
zóně, kde se
scházeli lidi a chodili jenom dokolečka. A dneska zase by to
někde v davu na
Václavském náměstí nebo diskuze na Karlově
mostě, by to vůbec nevyznělo, vůbec by
se nic nedělo, nic by to nemohlo ani změnit ani pohnout, ani by to
nikoho
nezajímalo. Tak ta doba byla jako jiná z tohoto pohledu.
Vlastně každá blbost,
dalo by se říct z dnešního pohledu, znamenala
velkou věc, z důvodů toho, že to
nikoho nezajímalo. Něco podobného jako kdyby teď se
našla parta lidí, politiků,
která by to myslela dobře a když by se dostala do různých
funkcí, tak by
nekradli, nepřeváděli by částky na své
kámoše, nepodváděli by a nedělali zákony
na základě nějakých lobbistických dohod. Tak by
asi lidi byli taky fascinovaní
tím, že jsou tady lidi, který to myslí jako dobře.
Tak tamto byla doba taková,
že říct jenom ten názor nahlas byla statečnost. To je
samozřejmě nesmysl z
lidského pohledu, ale i z pohledu té doby, protože ta
doba byla mnohem blíž
druhé světové válce než jsme dneska. Tam ti lidi
byli ještě jako známí, člověk
s nimi mohl ještě jako mluvit. Byla doba těch 50. let taky byla
živější, než je
dneska. Na druhou stranu ta doba té normalizace s
největší pravděpodobností
vytvořila to, s čím se tady dneska taky potýkáme a
to to, že když se člověk do
ničeho nehrabe a nic ho nezajímá a tady si dělá
svojí zahrádku a jezdí na svoji
chalupu se svojí rodinou, tak jednou za pět let dostane doložku,
aby mohl jet
do Jugoslávie. A to mu stačí ke spokojenosti. Nikdo mu
nic nedělá, čas od času
může ukrást pytel cementu v práci, ulít se, ale
nesmí nic říkat proti. Když je
v nějaký funkci, tak vleze do strany. A ten kdo to nedělal, byl
považovaný za
blbce, který si vlastně šlape po štěstí.
Řada těchhle zafixovaných stereotypů
platí do dneška. Většina rodičů má pocit,
že jejich děti musí mít střední školu
a vysokou, protože tím se domnívají, že se ty děti
líp uživí. Přitom to není
skutečností, že jo…Tady nejsou řemeslníci v republice.
Kdo sem jezdí pracovat
manuálně jsou Ukrajinci, Bulhaři, Rumuni, Mongolové,
Vietnamci a Číňani…To je
ale zase jiná filosofická rovina…

Vrátila bych se zpět k těm letákům, které jste roznášeli v
Čelákovicích, Doksech a jinde. Zajímalo by mě, jestli to byla Vaše první akce?

Co se týká té skupiny těch tří kluků, jak jsme byli chycený,
tak to ano. A taky byla poslední, protože ti dva další kluci už se potom
nechtěli ničím zaobírat, aby právě…jeden z nich už myslím měl dítě, měli
práci. Nelze jim to vyčítat. Osobně se domnívám, že nelze někomu vyčítat něco z
dnešního pohledu, že třeba někde podepsal policajtům spolupráci. Je to možná
drastický pohled na věc, nebo jiný, ale podle mého názoru za člověkem je celý
život. Například, když jsem mluvil o té Jazzové sekci, tak mezi lidmi, který
jsou vedený v seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti z těch pěti lidí,
který za Jazzovou sekci byli zavření, jsou dva – Karel Srp jako předseda a
Joska Skalník jako jeden z těch lidí, kteří tu Jazzovou sekci vedli. Já jsem do
dneška nenašel žádnou hmatatelnou zmínku o tom, že by jeden z nich prozradil
něco co by znamenalo ohrožení něčeho, vydání nějaké knihy, koncertu,
uskutečnění nějakého setkání a nebo že by za nějakou informaci, kterou případně
prozradím u policie někomu něco hrozilo nebo se mu něco stalo. A přitom
moralisté dnešní doby, kteří drželi hubu a krok a jenom náhodou, že padl režim,
tak z jejich SSM kariéry se nestala kariéra v komunistický straně a dneska
zastávají jednotlivý funkce. Například Pavel Žáček…Přitom Pavel Žáček je
zrovna ten produkt člověka, který v momentu kdyby žádná revoluce nebyla, tak
dneska by byl v komunistický straně, protože byl nejenom řadový člen SSM, ale
byl v mezifakultním výboru stejně jako Monika Pajerová, která je taky dneska
braná veřejností jako revolucionářka, ale to byli revolucionáři posledního dne.
To byli organizátoři demonstrace 17. listopadu, která byla organizována
městským výborem SSM. To je třeba nezapomenout. Ta demonstrace jenom se zvrtla.
A zvrtla se jenom z toho důvodu, že už to ve všech ostatních zemích
padlo…komunistický režim. Už padla Berlínská zeď čtrnáct dní předtím. My jsme
byli poslední a po nás až bylo Rumunsko. To byl tak rychlý souběh událostí, že
dneska tihle ti lidi hlásají morálku a lidi, který ve skutečnosti neměli vůbec
žádnou odvahu a ani dneska ji nemají, tak ti hlásají tu morálku ve většině
případů. Nebo ti, který se zbláznili…úplně definitivně. Tím chci říct, že je
potřeba hodnotit lidi, když už se hodnotí, tak ne podle záznamu Státní
bezpečnosti, že někde někoho vedla nebo nevedla, ale podle toho, co skutečně ti
lidi udělali nebo neudělali. Například předsedkyně Konfederace politických
vězňů byla politická vězeňkyně od roku 1956 do roku 1959, kde na urgence jejího
otce ji pustili z vězení. Muselo to být strašný pro mladou holku někde ve
vězení, která ani netušila, o co jde. Z toho svazku spisů vyplývá, že ona se do
toho vězení dostala na základě toho, že byla v mileneckým kontaktu s někým po
kom ta komunistická moc šla. Ona jinak byla celou dobu v Jáchymově, v uranových
dolech vrchní zdravotní sestrou. S politikou neměla nic společného. Nic
nedělala, žádný letáky nikde neroznášela. Nic takového. Dneska je předsedkyní
Konfederace politických vězňů a už se jí podařilo z té konfederace vyhodit
desítky lidí, kteří skutečně do těch věcí šli s přesvědčením. Ty 50. léta
musely být hrozný dost velkou měrou z důvodů toho, že ti komunisti se pokoušeli
zlikvidovat třídy jako takové. To znamená, že ve vězení se ocitli lidi, který
byli naprosto nevinný, kteři nebyli žádní odboráři a nic proti režimu vlastně
nevytvářeli.

Jinak letáky byli na Lennona, potom byli
letáky na
Mezinárodní den ozbrojení, to byl
osmdesátý šestý rok na Staroměstským
náměstí.
Potom byli jednotlivý letáčky k různým
politickým vězňům a potom od začátku
roku 1988 začaly vycházet Lidové noviny, jednou za 14
dní byly Informace o
Chartě, které se dál rozmnožovaly a rozdávaly
lidem. A potom byla taková
zajímavá zábava a to vlastně
přepisování relací Svobodný Evropy. Tyhle
ty
letáky byly vyrobený na blánách, přes
rámečky…to byly takový blány, myslím,
že se tam vešly tři letáčky. Potom byly letáky,
který už měly obrázky, který
byly sítotiskem dělaný. To byl letáček k 10.
prosinci k Mezinárodnímu dni
lidských práv, ale to bylo vytištěné na
Václavské náměstí. Potom se to
stříhalo
a přepisovalo se to. Potom byl Palachův týden, kde byly
barevný letáky.
Polovina toho letáku byl potisk trikolóra, druhá
byla jenom sítotisk, což bylo
taky zajímavé, protože výroba těchto letáků
si vyžádala čas. A nesměl o tom
nikdo vědět, takže se to tisklo čtyři pět dnů. To jsme byli někde
zavření, měli
jsme natahaný šňůry a co se vytisklo se muselo
vzít na kolíček a zavěsilo se to
na šňůry a takhle to uschlo než se to vůbec mohlo dát do
sebe, rozřezat. Myslím
si, jsem o tom přesvědčený, ne na základě nějakých
faktických vědomostí, ale co
se týká nápisů a letáčků, protože my jsme
rozhodně nebyli jediný, kteří
vyráběli nějaký letáky…nezávisle na
nás byla řada lidí, který dělali různé
letáky, ale jenom v menším provedení, kde
někde vylepovali, ale podle mě ti
komunisti to měli vymyšlený, že měli různě nějaký
lidi, který jim hlásili v
různých ulicích, aby nikde v těch centrech měst
žádný leták nebyl. Když se
někde objevil nějaký nápis, tak ho okamžitě zamalovali.
Výjimkou byla chvilku Kampa,
ale tam byly spíš romantické básničky od
Johna Lennona než protikomunistický
hesla. A co se týká letáků
vyvěšených, tak si myslím, že…prostě neměli
kamery, dneska mají kamery, takže když vidí někoho, kdo
stříká sprejem nějaký
nápis, tak ho hnedka čapnou, v té době ale neměli v
takový míře ty kamery. Taky
byly, ale jenom na těch centrálních místech a
nebyly otočný…třeba na
křižovatce Anglické ulice bydlel Petr Uhl a naproti byly kamery,
který byly
namířený na vchod k Petrovi Uhlovi a to stejný měl
Benda i Havel. Měli prostě
kameru namířenou na barák.

Letáky, které jste tiskli k 21. srpnu 1988 vy, byli letáky
Nezávislého mírové sdružení?

No, pod tím bylo podepsáno za Nezávislé mírové sdružení Jan
Chudomel, Chelčického, Praha 3…ale ten letáček jako takový…tam bylo jakože
21. srpna 1988 se připomíná 20. výročí okupace naší země sovětskou armádou a
vojsk Varšavské smlouvy. Kdo má stejný názor, že by měli odejít…něco v tomhle
tom duchu to bylo psaný…tak ať tehdy a tehdy přijde 21. srpna na Václavské
náměstí a nebo v centrech měst udělá demonstraci. A pod tím byl podepsaný Honza
Chudomel.

Vy jste tedy nebyl členem NMS, ale spolupracoval jste s
nimi…

Takhle se to vůbec nikdy nedělilo. Já jsem
nikdy nepodepsal
Chartu třeba, protože jsem to nepovažoval vůbec za důležitý a jo
ta Charta byla
asi důležitá v momentu toho vzniku, kdy mě bylo sedm let. Ale
kamarádil jsem s
chartisty a u Petra Uhla jsem byl každou chvíli. Jirka
Dienstbier mi byl po
revoluci za svědka na svatbě. Nezávislému
mírovému sdružení jsem tiskl ty
informační servisy. Já jsem potom s Ottou Veverkou a
Heřmanem Chromým vlastně
na základě té tradice, co byla u Lennonovy zdi, založili
ten rok 1988 Mírový
klub Johna Lennona, který měl ve svém
zakládajícím prohlášení
odchod sovětských
vojsk, odzbrojení jako odvezení těch jaderných
zbraní, co tady měli…na to, že
to byla kulturní aktivita, to byl docela tvrdý text.
Já jsem to ale nikdy
nezažil, že by se něco takhle rozdělovalo. Těch lidí bylo
strašně malinko. Moc
lidí nebylo, který by byli ochotní se pod něco a
za něco podepsat. Potom byly
podpisovky, bylo Několik vět. To bylo v březnu osmdesát devět a
to bylo jenom
takový prohlášení, jak respektujte…bylo
to tak napsaný, aby to mohli podepsat
i ti oficiální umělci, některým z nich už
pomalinku začala docházet trpělivost.
A taky tam byl Křižan. Ten byl zajímavý tím, že
odmítl nějakou cenu Klementa
Gottwalda při nějakém filmovém festivalu. On
normálně točil, filmoval. Tak ten
byl důležitý. Petr Čepek, Milena Dvorská. Ti,
kteří dokázali oslovit další lidi
a vlastně pod tu petici se podepsalo nějakých třicet
tisíc lidí. Dokonce
Zagorová to podepsala. A třeba Václav Klaus byl
jediný z prognostického ústavu,
který to nepodepsal. Dokonce i ten Ransdorf to podepsal. V těch
Několika
větách, kde mluvčí byl Křižan, Vondra a Havel, a když
Havla i Vondru zavřeli,
to bylo za leden osmdesát devět. Vondrovi proměnili
podmínku někdy v létě,
Havla, Veverku a Petrovou nechali po Palachově týdnu ve vazbě. A
potom nás
vzali do vazby ještě pět dalších – Dana
Němcová, David Němec, Jana Šternová, mě
a Petra Placáka. Tři nechali ve vazbě, Vondrovi podmínku
potom proměnili. To
potom Svobodná Evropa vyhlásila, že nový
sběrný místa pro podpisy, protože to
byly petice, který se dělali…a tím Chudomelem to
vlastně začalo, že byla
uvedena celá adresa. Takhle to dělala Charta i VONS, že tři
mluvčí se
podepisovali, ale tentokrát to bylo i s adresami, aby lidi, když
podepíšou
Několik vět, aby to poslali na nějakou adresu. A potom
náhradní mluvčí byla
Hanka Marvanová, Tomáš Tvaroch a já, takže
nám chodily mraky dopisů denně do
schránek, byla to strašná legrace…i
anonymní, jakože budete vyset a takovýhle
blbosti. To byly asi nějaký policejní provokace, těžko
říct…

Mluvil jste o Palachově týdnu. Byl jste zatčený přímo na demonstraci?

No, nejdřív patnáctého, kde
to nebyla demonstrace, ale že
půjdeme jako zástupci v předvečer položit květiny…to jsme tam
ani nedošli, to
nás zatkli a odvezli. Potom jsme tam šli o den později,
ale Svobodná Evropa
vyhlásila, že tam půjdeme o den později a to nás tam
takhle zatkli a hned
odvezli do Školský ulice a potom až někdy v jednu hodinu
v noci na vazbu. A to
jsem byl zatčený. Potom byly vlastně dva soudní procesy.
Jeden byl s Havlem,
toho vyčlenili úplně samostatně. A potom byl s tím
zbytkem, to byl Vondra,
Petrová, Veverka, ti zůstali ve vazbě a potom byla Jana
Šternová, ta mimo jiné
za Hitlera dostala asi dvacet let, potom ji pustili, když skončila
válka a
potom byla v cele smrti na Pankráci v 50. letech. To bylo
zajímavé, protože
když nás tam drželi na tom dvorečku ve Školský v
lednu, zima obrovská, s rukama
takhle nahoře, tak ona říkala – horší než za
gestapa a to jsem to zažila. My
jsme byli souzení na Praze 2 a Havel byl souzen na Praze 3. A
ten soud byl ve
stejný den, aby se ti lidi, novináři museli rozdělit na
dvě skupiny a přesto u
těch soudů bylo velký množství lidí. Na
každém tom soudu bylo tak sto padesát
lidí. Demonstrace za naše propuštění trvaly
asi 14 dní. Potom se tomu říkalo
Palachův týden. Lidé se tam scházeli každý
den, dostávali přes držku, což my
jsme nevěděli, my jsme byli izolovaný od informací.
Nevěděli jsme nic. Tady
byla relativně masírka, protože ti lidi, kteří byli
zatčeni, tak ty zveřejnili
v novinách s plnýma adresama
domů…narušovatelé veřejného pořádku,
antisocialističtí
živlové…nevím, co tím chtěli vytvořit. Tak tam
jsem měl tu čest být zveřejněn
jako první a Havel byl úplně jako poslední. Mě se
tam vlastně stalo jen to, že
jsem dostal dvě pěsti v průjezdu…mě se totiž podařilo tu kytku k
soše
položit. No a hned mě samozřejmě chytli, odvlekli mě do průjezdu a tam
jsem
dostal pěstí, ještě jednu, nakonec jsem se bouchl do
hlavy zezadu a potom si
jenom pamatuji, že mě naložili do auta a tam jsme stáli asi 12
hodin, možná
míň…a potom nás odváželi spoutaný.
Tenkrát jsme byli asi 14 dní na vazbě,
mimo těch tří, o kterých jsem mluvil…to byl Palachův
týden. A to bylo
důležitý, protože najednou bylo vidět, že to není parta
jen nějakých pár lidí,
ale to složení těch lidí…to byli učni, cikáni,
máničky, pankáči, důchodci.
Žádni intelektuálové, žádná parta
studentů, žádný Pajerový a Žáčkové.

Role studentů byla důležitá hlavně v listopadu 1989…

Bylo to strašně důležitý ten
listopad, určitě. Každý věděl o
někom z jiné školy a vznikla davová
psychóza, která znamenala…já si pamatuji,
že 17. listopadu bylo v pátek a ještě ve středu se na
jednotlivých školách
studentům bránilo násilím, aby chodili vůbec do
školy. Ať jedou za maminkami,
když nechtějí stávkovat, tak ať táhnou z Prahy, ať
jsem moc nelezou. To jsou
takový věci, který se v historii moc
nepíšou…Studenti jednotlivých škol, ale
těch výtvarných a umělecký, v kavárně
Slavia napsali takový prohlášení v sobotu
a v neděli vzniklo v Činoherním klubu Občanské
fórum. A my jsme se Sašou
Vondrou šli na Karlově náměstí, tam je
taková vysoká škola technického
učení a
tam bylo zasedání té party
vysokoškoláků, který říkali
generální stávku,
odstoupit atak. A my jsme jim říkali to není
možný, my už se tím zabýváme
dlouhou dobu a tohle lidi ani neskousnou, to jsou moc velký
požadavky. A oni
říkali, že musejí. To byli dobrý. A potom to bylo
parádní, že vydrželi ty lidi
na vysokých školách. Tak ono je to zábava.
Kdyby dneska byla nějaká
demonstrace, kdyby se lidi shodli na tématu, který podle
mě by neměl být peníze
a závist, ale kdyby to bylo třeba řádné
fungování státní správy a lidi by na
základě toho začali demonstrovat. Tak lidi z ekonomický
školy by vymysleli,
jakým způsobem…tak ono je to jednoduchý, ona by stačila
průhlednost a tresty
za lumpárny a ten stát je v pohodě. Jenom chci
říct, že kdyby se lidi začali
zajímat podstatou věcí a vycházelo by to z
mladých lidí, tak si myslím, že by
lidi byli v podobný euforii.

Ale co se týká toho 17. listopadu a
těch dní potom, tak to
byla hezká doba, co se týká
sounáležitosti…člověk šel někde po městě a
potkával se s jinými lidmi a všichni se
smáli a bylo to…některý komentátoři
to přirovnávali k vítězství hokejistů, fotbalistů,
ale podle mě tohle bylo
mnohem víc, mnohem hlubší,
radostnější. Tenhle způsob euforie byl jiný, jsem
rád,
že jsem to zažil. Jen kdyby ten vývoj šel od toho
osmdesátého osmého roku, od
těchto demonstrací, od těch petic a od toho
formování nových různých iniciativ,
kdyby šel takhle ještě dva tři roky, tak by vznikla
skutečná opozice jako
taková a nemuseli by do toho nalézt žádní
Klausové a žádní tihle ti sráči,
kteří vlastně tu republiku rozkradli, protože ta
síla…těch lidí bylo deseti
tisíce lidí, který byli ochotný říct
Husák je vůl a to bylo všechno, potom bylo
dalších x lidí, který se k tomu
připodepsali, že to někdo říká. Ty poslední dva
roky. A když padl režim a padl vlastně, když komunisti od toho dali
ruce
pryč…nestřílelo se, ruská armáda
nezasáhla, nic se neprodlužovalo, oni rovnou
uvolnili místa, komunisti rovnou udělali z Havla prezidenta,
rovnou uvolnili
třetinu nebo polovinu míst ve Federálním
shromáždění v český a slovenský
národní radě a Občanské fórum a Veřejnost
proti násilí na Slovensku kooptovala
své lidi, bez voleb, bez ničeho, do parlamentu. A jenom těch
kooptovaných lidí
bylo několik stovek. Kde je vzít? A najednou, lidi, který
byli v tom Občanským
fóru museli logicky táhnout i do té zóny do
těch lidí, kteří jezdili na ty
chalupy. Nic proti chalupám, jenom jako to, že se vlastně
ničím nezabývali.
Dokonce ti chlapci a děvčata z toho prognostického úřadu,
to byli lidi, který
pro Ústřední výbor komunistický strany
vytvářeli alternativy ekonomického
vývoje. To byla nomenklatura jak kráva, to nebyli
žádní hrdinové, to nebyli
žádný čistí lidé. A vlastně se stalo to, že
vyhrál ten pragmatický pohled na
svět před těmi ideály, takže vlastně dneska je běžná
záležitost, že se všichni
vysmívají nebo většina veřejnosti,
intelektuálů se vysmívají heslu, že pravda a
láska zvítězí nad lží a
nenávistí. To je úplný nesmysl. Přitom to
je přirozená
snaha všech lidí. To je jako dodržování
desatera, ale v jiný formě, básnicky
řečeno. Tak dneska se tomu lidi vysmívají, kancléř
prezidenta republiky říká
pravdoláskaři, to je nějaká verbeš, co
to je za divný lidi…je to jako zvláštní no. Dalo se to čekat, proto o tom
mluvím, že ten vývoj na základě toho, že to šlo takhle rychle, tak museli tam
nastoupit ti lidi, kterým šlo o jiný věci než o ideje.

Je to pro Vás dneska zklamání, jak to vlastně všechno
dopadlo?

No, já jen z mladický
nerozvážnosti jsem nevěděl a nevěřil
jsem starším, některým, kteří
říkali, že to bude trvat minimálně dvě generace,
že to je vlastně jako morální marast v těch lidech. To,
co pro mě je důležitý
je to, že ten systém za těch dvacet let nemá
žádný výkyvy typu občanských
válek, vyřazování určitých skupin ze
společnosti, alespoň tedy v nějaké
markantní míře. Zklamaný nejsem, protože
vím, že první výměna generací bude za
pět let, protože teď jsou první lidi, kteří se narodili
po osmdesátém devátém
roce nebo v devadesátém roce a teď je jim jedna dvacet a
teď jsou na těch
vysokých školách a někdy za pět let
vystudují. A tu společnost vždycky ovládá,
blbý slovo, ale jenom určitý procent lidí, z těch
lidí budou úředníci,
zastupitelé, politici…a vyrůstali v naprostý svobodě, v
přijímání informací a
dozvědění se všeho možného,
cestování a za těch pět let dalších x
lidí z té
starší generace zase přirozenou cestou umře,
uvolní ty místa…tak jsem jako
optimista a to hodnocení podle mě přichází až za
takových pět sedm let.

Z čeho optimista nejsem tak je, že věci,
který pochopí i
takový lopaty jako jsem já a spoustu
dalších jiných normálních
lidí, který
někde zametají ulice a pochopí, že takhle to nejde, že
kdyby člověk měl řídit
stát, tak jak ho řídí ta parta, za skoro
celých dvacet let, tak doma by to
člověk neudělal, že by něco prodal pod cenou někomu, kdo na tom potom
vydělává
nebo to zase prodal zpátky se ziskem. Jsou věci, který by
normálně uvažující
člověk neudělal a lidi, který rozhodují v tom
státě, tak jsou schopný to
udělat. To je vlastně pro mě zklamání. Není to
zklamání z lidí, protože lidi
jako takoví, jak můžou ovlivnit tohle o čem mluvím.
Jedině snad, že by vzali
placky do ruky a šli je tam vymlátit, ale k čemu by to
spělo, to bychom se
vrátili těžce úplně do strašných
věcí. To je věc, kterou já v žádným
případě
nikdy podporovat nebudu a nemyslím si, že někam může směřovat.
Ale ani nejsme
zklamaný z těch, který to vlastně takhle dělají,
ale jsem zklamaný z toho, že
bylo možný, že si za těch dvacet let
partičky lumpů vytvořily to, že to v tom systému jde. Že se nestane to,
že jako když někdo nastoupí do tramvaje, je tam revizor, rovnou ho chytnou a
hned je vidět, kdo je černý pasažér. Logický věci vlastně nejsou převedený do
logiky toho systému. Tak z toho jsem zklamaný, že se tohle to vlastně za těch
dvacet let nepodařilo a přitom je to to nejjednodušší. Je to vlastně to, že
lidi, který vstupují do věcí veřejných, což mě mrzí, že takhle parta si
přivlastnila tohle propojení dvou slov, tak do toho ve většině případů
nevstupují z důvodů toho, aby se lidem žilo lépe, ale spíš tam vstupují, aby to
fungovalo lépe pro ně nebo nějaký jejich kamarády, což je moje zklamání.

Vy jste se zapojil do Občanského fóra, dokonce jste byl
jedním ze zakladatelů. To znamená, že jste se chtěl podílet na vytváření nového
systému…

My jsme čekali, že když už to padlo v jednotlivých zemích,
takže to logicky musí padnout i tady a počítali jsme s nějakým dialogem s mocí
a samozřejmě, že ten impuls toho masakru, toho sedmnáctého listopadu vedl k
tomu, aby se ty jednotlivé občanské iniciativy nějakým způsobem propojily jako
formálně směrem k davu. Měli jsme tu obrovskou možnost té mediální podpory,
těch rozhlasových stanic, které sem vysílaly a potom i celosvětového mínění,
protože na všech demonstracích tady v Praze bylo strašně moc novinářů. Tak bylo
logický, že musí vzniknou nějaký propojení a to propojení vzniklo v Činoherním
klubu 19. listopadu 89. To byla důležitá záležitost. A potom ty dějiny vzaly
rychlý spád. Od 17. listopadu je pár dní do 10. prosince, kdy se Havel stal
prezidentem. To byla krátká chvíle. To se potom z Občanského fóra začala
vytvářet politická struktura, kde bylo strašně zajímavé to názorové spektrum
lidí. Dneska by se řeklo od levice po pravici. V té době se to takovýmhle
způsobem nedělilo, ale potom tam byla ta škodná a to byli lidi kolem Klause.
Nebyla jediná. Začátek konce Občanského fóra předznamenal Petr Pithart, který v
projevu jako předseda české vlády řekl slyším trávu růst v momentě, kdy se na
jednotlivých závodech a fabrikách v republice začaly zakládat Občanský fóra a
ti lidi se pokoušeli nějakým způsobem převzít to řízení těch fabrik, což se
vlastně nepodařilo, protože tímhle prohlášením se ty komunisti přestali bát.
Viděli, že mají oporu z vedoucích míst a už se nestalo vlastně nic převratného.
Nezakázala se komunistická strana, nezveřejnily se archivy, neudělala se žádná
očista těch státních funkcí a míst. A Václav Klaus využil toho momentu, kdy si
lidi z těch míst, z těch okresů a krajů stěžovali na Občanské fórum, na centrum,
že si to tam někdo peče a že kašlou na nějaké lidi okolo. Klaus objel
republiku, sehnal lidi na svou podporu a podařilo se mu Občanské fórum zrušit a udělat z něj politickou
stranu. Vznikly dvě party – Občanský hnutí, který se do parlamentu nedostalo a
Občanská demokratická strana, která volby vyhrála.

A já jsem byl vlastně od března devadesát v tom třinácti
členným výboru Občanského fóra, předsednictví za kraj Praha. Byl jsem vlastně
jediný kritik Klause ze všech těch lidí, kteří tam byli.

Když se podíváte zpět na svoje aktivity v době
komunistického režimu a mohl je s odstupem zhodnotit, která z nich byla podle
Vás nejlepší nebo nejužitečnější?

To nedokážu. Všechny ty věci byly
nějakým způsobem důležitý,
alespoň to je můj subjektivní pocit, jinak bych je nedělal,
jinak bych se tím
nezaobíral. A dělat věci, který jsou jenom
nejdůležitější…to jsem nikdy
takhle nepřemýšlel. Buď mě ta věc zaujme a mám
pocit, že je důležitá a plně se
jí věnuji a pokouším se…většina těch
věcí jsou jako změnit něco ve stávajícím
fungování v tom systému. Na něco upozornit, aby se
to už nemohlo stát nebo
vyzkoušet něco, kam až se ten systém může, abychom pak
všichni jako společnosti
nedivili, že už jsme tam jako nesměli. Nedokážu říct,
čemu bych dal přednost,
nedávám přednost žádný. Dělám to z
důvodů toho, aby pár těch věcí se dostanou
do povědomí širší veřejnosti na
základě zveřejnění těch věcí, protože
některý
věci se nedají udělat bez publicity, nehne se s věcí,
když jí nezveřejníte.
Nedělám to, ale z důvodů té publicity. Beru svojí
osobu v té věci jako
prostředníka a nekoukám na to, že jsem dostatečně hustej
na to, že dokážu v
určitých dobách, za těch dvacet let to člověk zažil, že
dokážu udělat to, aby
ty lidi, který by měli pocit, že jsem tedy fakt dobrý,
když dělám tohle a abych
je naštval. To znamená, nerozděluji ve věcech,
zabývám se, ale dělám to z
důvodů vnitřního pocitu, protože si žiji pohodový život a
mrzelo by mě, kdyby
některý věci jako…něco mě vadí, tak o tom můžu mluvit,
ale kdybych proti tomu
něco neudělal něco konkrétního, nenapsal nějaký
dopis, nezaobíral se tím,
nezjistil si informace, abych věděl, jak to ve skutečnosti je, nejenom
z novin,
kde si přečtu článek. Kdybych proti tomu nevystoupil, tak bych
si to sám
vyčítal. Vlastně tím si zjednodušuji život, že si
dovoluji ten přepych nadávat
na věci, ale přitom se pokouším ty věci i měnit, nejenom
mít ten negativní
názor na nějakou věc, ale pokusit se i nabídnout nějakou
alternativu, jak by to
jako mohlo být.

Velký části lidí se stalo to,
za těch dvacet let, která je
taková problematická a to je, že naprostá
většina lidí, který vnímali ten
revoluční zlom, protože to byla revoluce ne, že ne, i když se
nestřílelo,
zaplať pánbůh za to, že se nestřílelo, a ti to
vnímali, takže teď se věci jako
změní k lepšímu a když během těch dvaceti let a
zvlášť v tom začátku viděli
nějakou nespravedlnost, tak se proti tomu postavili, peticí, že
znovu šli na
nějakou demonstraci, že sami se někde ptali a ve většině
případů jim nikdo
neodpověděl. Tři miliony lidí podepsali petici proti
rozdělení Československa a
nikdo se tím vůbec nezabýval. A tak bych mohl jmenovat
další věcí. Tak ty
lidi…protože ne každý, když ho vyhodí dveřníma
se vrátí oknem. Když na vás
plivou, tak ne každý řekne, tak já tam půjdu zase, aby mě
naplivali. Tím chci
říct, že velká část lidí…a to jsou lidi,
který nechodí k volbám, jsou
naštvaní na společnost a dokonce někteří jsou
schopní říct takové kraviny
jakože za komunistů bylo lepší, protože jsou jako vnitřně
zhrzení a teď do toho
vidí tu lumpárnu, která se vlastně děje…ti
novináři, dělají svou práci, tak
to píšou a teď to všichni vědí, tak to
vstřebávají, to negativní. Žádný
pozitivní zprávy, nejsou žádný, jako kdyby
pozitivní věci vůbec nebyly. Jsou
samý takový mediálně probírané
negativní věci a lidi jsou z toho naštvaný…To,
že se lidi málo zapojují do těch aktivit a potom si jenom
stěžují, je vlastně
pozůstatek komunistický doby, protože pořád se mezi lidmi
i mezi mladýma je to
tak, že sám člověk nic nezmění. Co člověk změní,
nic proti všem, ale to vůbec
není pravda. Ta demokracie je založená na něčem
úplně jiným, než že sám nikdo
nic nezmění. Proč bych se měl já do něčeho srát,
když by mě to…dnes jsou
různý možnosti…když se někdo takovou měrou bude zabývat
v businessu, vydělá
spoustu peněz a pro spoustu lidí je pocit finančního
zadostiučinění, kdežto za
tyhle ty aktivity nic nedostane. Jsou různý občanský
sdružení, který tvrdí, že
se nějakými věcmi zaobírají a jsou tam
placený lidi, to určitě taky jde, ale
podle mě to musí být otázka pocitu. A představa,
že by se většina lidí měla
angažovat a všichni by měli být v něčem aktivní,
to je taky strašný.
Takový Mao Ce-tung a jeho
kulturní
revoluce a takový to budeme chodit a všem vyprávět
jako oni jsou blbý a my
chytrý, tak to je strašný…On to je
plynulý vývoj, kde já věřím na tu
generační výměnu, že lidi, kteří studují
vysokou školu na právech, tak část z
nich chce být podle mě soudce, státní
zástupce, vyšetřovatelé u policie, aby
odhalovali závažnou trestnou kriminalitu, lumpy,
darebáky, aby je dostávali do
vězení. A soudce soudil tak, aby se nikdo neoprávněně
nedostal do vězení a
naopak aby někomu neprošla žádná lumpárna.
To není podle mě žádný velký
idealismus. To je podle mě takový jako když je někdo doktor, tak
přeci chce jít
do té nemocnice ne proto, aby osahával sestřičky a měl
lepší bydlení, ale jde
tam proto, aby pomohl těm dětem, které přejelo auto. Když je
někdo učitel, tak
přeci má radost z toho, alespoň je to možná naivní
představa, ale radost z
toho, že v prvních ročnících naučí děti
psát a číst a mít zájem o to se něco
dozvědět. Tím si myslím, že se může stát to, že
tou evoluční cestou na těch
úřadech…nastoupí stavař na stavební úřad
v Praze a za žádných okolností se
nestane, že by zbourali kulturní památku…tady hokejovou
halu na Štvanici.

Byl byte pro zákaz komunistické strany?

No, tak v tom devadesátým roce určitě. V době, kdy se to
mělo stát, mělo se to udělat, na základě toho, aby se jasně řeklo, že ten
komunistický režim byl protiprávní, tak se to neudělalo. Tenkrát to do povědomí
veřejnosti dostalo člověka, který ten systém těžce využíval, to je Tomáš Sokol,
který prosazoval zákaz komunistický strany a když se stal městským
prokurátorem, tak v té věci neudělal vůbec nic. Potom parlament v roce
devadesát dva přijal zákon, který se jmenuje o protiprávnosti komunistického
režimu, kde se jasně říká, že komunistická strana byla zločinecká organizace.

Máme v trestním
zákoníku zákaz komunistický a
fašistický
propagandy a přitom máme v parlamentu politickou stranu,
která nese tenhle
název. A v jednotlivých výrocích
jejích představitelů se ti lidi hlásej k
marxismu-leninismu, k třídnímu boji…po
zkušenosti s komunismem jsou tyhle
věci pro společnost škodlivý. Jako je
škodlivé, když by někdo chodil a dělal
demonstrace v Terezíně, že tam žádní lidi
neumřeli, že to je nesmysl, že to je
jen komunistická propaganda, v který nás chtěj
oblbnout, protože to vůbec není
pravda. V řadě států v Evropě je to trestné, u nás
popírání holocaustu trestné
není, ale kdyby někdo řekl, že Adolf Hitler byl ten
nejlepší, kterého jsme tady
měli, tak by za to mohl být trestně postižitelný. Co se
týká politické strany,
tak tam je to tak, že zrušení politické strany
může navrhnout vláda, v
nečinnosti správní soud může zrušit tu stranu,
když nefunguje, tak ji může
vyškrtnout ze seznamu, že nedodává zprávy o
své činnosti. Jinak, to je jeden z
výdobytků porevoluční doby, aby stát nemohl
zasáhnout do politických práv lidí,
aby se mohli sdružovat v politických stranách a mohli
kandidovat ve volbách,
aby nedopadli jako Pavel Wonka, který umřel ve vězení na
základě toho, že se v
88 roce rozhodl kandidovat do parlamentu nebo do sněmovny lidu a oni ho
za to
zavřeli…tak aby se nic takového nemohlo stát, tak tu
pravomoc fungující
politické strany má vláda, která je
jediná oprávněná navrhnout
nejvyššímu
správnímu soudu návrh na rozpuštění
té strany. A já si myslím, že by se to stát
mělo, že by ten návrh měl přijít a to proto, aby ten soud
na základě těch
argumentů, které nasbírala ta senátní
komise vedená Štětinou, aby se ty
představitelé komunistické strany k tomu museli
vyjádřit, aby museli říct,
komunistický svaz mládeže už neexistuje, rozpustili jsme
ho, to že se jmenujeme
komunistická a vy nám říkáte, že to
nesmíme, tak my to rušíme a ode dneška se
jmenujeme levicová třešničková strana…ale museli
by se zpytovat, museli by
říct ne tudy cesta nevede, anebo když by trvali na
marxismu-leninismu, tak by
se měli rozpustit. To, že se nic neděje, že o tom ten soud nerozhoduje,
znamená, že jsme jediná postkomunistická strana,
která má komunistickou stranu,
žádná jiná ji nemá. Ten název už
neexistuje. Taky máme jedinou takhle velkou
stranu, kterou volí 14% lidí, která nemá
žádnou…všichni s ní spolupracují v
tom parlamentu, všichni ji využívají, ale nikdo s
ní nechce do vlády, nikdo s
ní nechce na oficiální úrovni
spolupracovat. To znamená, že v tom demokratickým
systému zabraňuje vytváření….zabraňuje
koaličnímu potenciálu. Takže z logiky
věci by tohle soud měl udělat a vláda by se k tomu měla
rozhoupat.

Když byste zhodnotil tu dobu, co byste vnímal jako pozitiva?
Byly nějaký?

Pozitiv je spousta. Pozitivum je to, že
většina mladých lidí
může cestovat, přijímat a šířit informace bez
toho, aniž by jim nějaký chytráci
vyprávěli o tom, co je správný a co je
dobrý, že si lidi dělají názor sami,
není to otázka nějaký státní
propagandy. To je velký pozitivum. Velký pozitivum
je i to, že přes rozpad státu i přes různé výkyvy
sociální a společenské,,
vstup do různých válek, kterých se
účastníme od 90. let a různých
názorových
třenic, tady nedošlo k žádným rozdělení ve
společnosti, nedošlo k žádné
občanské válce, žádnému vytvoření
většího extrémistického podhoubí. To
jsou
podle mě v té politické rovině pozitivní věci.
Velice pozitivní je sjednocení
Evropy, podle mého názoru a to že jsme byli u toho. To
znamená, že většina
válek v Evropě byla na základě toho, že jeden
voják překročil hranice jiného
státu. A tady je ten stát vlastně od moře k Rusku. To je
podle mě důležitá věc,
že se člověk může sebrat a říct si, že chce bydlet u moře a
sebere se a bydlí
ve Španělsku. A nikdo mu v tom nemůže zabránit, může tam
bydlet, pracovat a mít
tam rodinu. Nemusí o nic žádat kvůli tomu, nemusí
se ničím zaobírat. To je
pozitivní. To, co je negativní je, že tyhle
pozitivní věci spoustu lidí vůbec
nevnímá jako pozitivní, dokonce je
vnímají jako negativní. Negativní je, že se
většina voličů dá ovlivnit rozdělováním
levice, pravice. Přitom podle mého
názoru od začátku protektorátu Čechy a Morava,
levice pravice padla a muž se
nikdy neobnovila. V té době levicové strany, které
měly sociální program,
sociální stát, tak to dneska mají
pravicové strany úplně všechny. A všechny
levicové strany mají podporu soukromého
podnikání. Tak kde je pravice levice,
na kterou tradici navázat. Měli jsme tu tradici, která
byla přerušena druhou
světovou válkou, a teď ty témata jsou stejný. Už
by měly být jen věcný. A to je
podle mě to negativum, že i přes těch dvacet let po revoluci existuje
dost
velká možnost, že se lidi zase nechají opít
rohlíkem. Kdyby přišel nějaký
chytrák a popsal ty negativa všechny a řekl by
vím, jak na to a řekl by, že se
vyvraždí ti, co mají velký majetek a těm se to
vezme, tak může klidně vyhrát.
Toho se bojím.

Mnohokrát Vám děkuji za rozhovor.

rozhovor vznikl na konci června 2011 pro účel bakalářské práce
Nikoly Hauserové, studentky Technické univerzitě v Liberci

Intimní deníček obstarožnější antikomunistky (Ondřej Fér)

27.6.2011

idnes.cz – blog

Intimní deníček obstarožnější antikomunistky

Intelektuální hrátky s
Dinosaurem Štětinou, bio trhy, manžel
s páchnoucími hnáty: takový je
trudný úděl dnešní antikomunistky. Ale
nevzdává
se a bojuje za mravnost.

0600: Vstávám. Jdu se vyčurat a pak se podívám, jak se v
noci bojovalo proti komunismu a nemravnosti. Dcera mi píše, že vnoučkovi roste
zub. Napíšu o tom na Facebook.

0625: Jaromír Dinosaurus Štětina
píše: „Jestliže chceme žít
ve slušné společnosti, musí soud zakázat
KSČM!“ Líbí se mi to. Sdílím to na
Facebook.

0700: Čtu si na webu noviny. Iveta
Bartošová prý utekla z
psychiatrie a odjela s tím svým vikslajvantovým
hrabátkem do Taliánie. Myslím,
že to je nemravné k Artíkovi. Můj muž si to taky
myslí. „Ježíš já nevím, je mi
to u prdele,“ řekl doslova. Píšu to na Facebook.

0733: „Máš pravdu, Julie,“ okomentovala mi stav o Ivetě,
Atíkovi a úpadku mravnosti moje kamarádka Oktávie. Líbí se mi to.

0808: Můj muž má hlad. Jdu nakupovat. Na
Kubánském náměstí
jsou farmářské bio trhy. Už několikrát jsem na
Facebooku vyzývala, aby se
náměstí přejmenovalo. Navrhovala jsem
„náměstí Třetího odboje, Milady
Horákové,
Záviše Kalandry a jejich skupiny, popravené
zločinným komunistickým režimem.“
Radnice Prahy 10 mi odpověděla, že tak dlouhý název by se
nevešel na tabulku a
proto bude Kubánské náměstí dál
Kubánské. Je to velká nemravnost a neúcta.
Všichni na té radnici jsou korupčníci. ODS je
hluboce nemravná politická
strana. Napsala jsem o tom článek na Britské listy, ale
nějaký Karel Dolejší mi
odepsal,že takovou slátaninu ven nepustí. Je to
trockista. Jaromír Dinosaurus
Štětina mi to potvrdil.

0945: Koupila jsem bio okurek, bio párek a bio biolyt.
Nafotila jsem to na svůj iPhone a poslala fotky na Facebook.

1121: Manžel mi hodil jídlo na hlavu. Napsala jsem o tom na
Facebook. Michaela Marksová – Tominová mi v komentáři napsala: „Dokud muže nezbavíme
koulí, nenastane skutečná demokracie.“ Tento komentář se líbí uživatelům Josef
Pepa Nos, Mirek Vodrážka a Karel Kryl Post Mortem.

1223: Uživatel Karel Kryl Post Mortem pověsil na zeď
písničku „Anděl.“ Je to hluboká obžaloba mravně okoralé společnosti. Sdílím to
na Facebook.

1348: Přidala jsem se do skupin
„Zrušte KSČM,“ „Zrušte
ČSSD,“ „Zrušte politiku“, „Zapalte
svíčičku za miláčka Aničku“ a „Klimakterium
není ostuda.“

1451: Facebook mi jako přítele nabízí redaktora Adama B.
Bartoše a Petra Hájka. Myslím, že to je důkaz o všeobecném neostalinistickém
spiknutí. Píšu o tom na Facebook. Jaromír Dinosaurus Štětina má tento stav rád.
Sdílí ho s uživateli Deník Referendum a Depresivní Děti.

1550: Rozbalily jsme to s Oktávií v komentářích. Shodly jsme
se, že je potřeba zastavit bolševizaci společnosti. Také ve společnosti chybí
mravnost. Například Ondřej Fér si veřejně dělá legraci z Jaroslava Foglara.
Taková věc by neměla zůstat bez povšimnutí.

1643: Dcera mi píše, že se vnouček po tom okurku z bio farmy
pěkně posral. Dávám to na Facebook.

1726: Nechápu, jak může někdo
Jaromíra Dinosaura Štětinu
obvinit z toho, že je bolševik. Bolševici jsou
nemravní, zatímco Dinosaurus je
mravný. Určitě mu nesmrdí hnáty jako mému
starému. Píšu mu o tom zprávu na Facebook.

1727: „Ústavní soud musí zrušit KSČM,“ odpovídá mi Jaromír
Dinosaurus Štětina. Je tak chápavý!

1823: Ondřej Fér se mě a Oktávie ptá, jak jsme aktivně
bojovaly proti komunistickému režimu. Jsme obě právem rozzlobené. Jak může
někdo být tak vysoce nemravný? Dívám se na fotografie TGM, Edvarda Beneše a na
sádrový odlitek strangulační rýhy z krku Milady Horákové a je mi opravdu zle z
toho, že si mladíci, kteří nic nezažili, mohou toto dovolit. Uživatel Zdeněk
Škromach mi píše, že si z toho nic nemám dělat a posílá mi píseň Touha od
Daniela Landy. Je tolik pozitivní, plná kladného poselství!

1900: Oktávie na to kápla. Ten Fér je synek nějakého
estébáka. Uživatel Petr Enykybenykyklykybéábrfábrdominé.net Cibulka nám to
potvrdil. Je mravný.

2012: Koupila jsem svíčky. Chtěla jsem je koupit v poctivém
českém bio obchodě,ale žádný jsem nenašla. Musela jsem nakoupit ve večerce u
Vietnamců. Mají takové záludné oči.

2159: Za chvíli bude večerka. Z vosku jsem
udělala figurky
Václava Klause, Miroslava Kalouska a Kateřiny Klasnové.
Muž mě volá do postele.
Ještě do nich zapíchnu špendlík.
Antikomunismus musí dojít uznání.
Říká to i
uživatel Stanislav Penc. Až bude muž v noci chrnět, budu na to myslet.
je to
krásné, být antikomunistka a šířit
mravnost. Zítra o tom hned ráno napíšu na
Facebook.

Svazek StB proti Rádiu Svobodná Evropa zveřejněn

1.5.2011

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

K 60. výročí zahájení
pravidelného vysílání Rádia
Svobodná
Evropa zveřejňujeme na internetových stránkách
www.svazky.cz významný
historický pramen. Jedná se hlavní
objektový svazek vedený Státní
bezpečností
od počátku provozu této rozhlasové stanice,
jejíž vysílání představovala pro
řadu občanů žijících v totalitním
komunistickém režimu jeden z mála svobodných
informačních zdrojů.

Zveřejněné dokumenty dokládají velký zájem, který o Rádio
Svobodná Evropa komunistický režim projevoval. Rozvědka StB (krycím názvem I.
správa MV) založila v roce 1955 operativní svazek s krycím názvem „Alfa“, který
vedla až do konce osmdesátých let.

Svazek „ALFA“ se z větší části dochoval. Obsahuje hlavní
podsvazek a řadu dalších podsvazků a příloh. Celkově je v něm nyní uloženo více
než 25 000 stránek dokumentů, včetně řady fotografií. Svazek „ALFA“ je nyní
uložen v Archivu bezpečnostních složek a je podle archivního zákona volně
přístupný všem badatelům (ABS, fond svazková agenda I. správy SNB, objektový
svazek „ALFA“, reg. č. 10081).

K hlavnímu objektovému podsvazku zveřejňujeme i několik
dalších důležitých podvazků, včetně finančního. Postupně budou na této stránce
zveřejněny také další dokumenty ze svazku „ALFA“.

Je smutné, že i když již tři roky existuje
Ústav pro studium
totalitních režimů a jemu podřízený Archiv
bezpečnostních složek, nebylo jejich
vedení schopné k tomuto významnému
výročí učinit nic jiného, než formálně
podpořit projekt Českého rozhlasu a Filozofické fakulty
UK, blíže o projektu
„Svobodně!“ na stránce Českého rozhlasu a
takřka formálně se účastnit
mnichovských oslav pořádaných Rádiem
Svobodná Evropa a tamním Český centrem,
blíže na stránce ÚSTR.

Samotný svazek a jeho části si můžete prohlédnout zde.

napětí

27.4.2011

Za rekordní účasti (téměř 360
osob) rozhodla 16. dubna valná
hromada České komory architektů, že se do budoucna ještě
víc zaměří na boj
proti manipulování veřejných zakázek a
zřídí za tímto účelem
zvláštní skupinu.
Kromě toho schválili účastníci také
výzvu politikům, odpovědným úředníkům a
veřejnosti ke změně stavu zadávání
veřejných zakázek v oblasti
architektonických služeb, nazvanou VZPAMATUJME SE!.

Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví
ČR, spolek Zachraňte Starou čistírnu a bývalí členové organizace Ekotechnické
museum, o. p. s., se obrátili na magistrát, aby prověřil hospodaření pražského
Ekotechnického muzea.

To podle kritiků pořádá jen rauty a diskotéky, budovy
neopravuje a dokonce prý rozprodává sbírku starých parních strojů do sběru.

Na plácku po staré dřevěné budově u pražské Veletržní ulice
uspořádala 17. dubna zhruba dvacítka lidí spojená s iniciativou Letná sobě!
piknik. Chtěli při něm vyjádřit svůj nesouhlas se záměrem developera vystavět
zde obří obchodní centrum Galerie Stromovka s množstvím podzemních garáží.
Online petici požadující okamžité zastavení celého projektu už podepsalo více než
dva tisíce lidí.

Senátní výbor pro
vzdělávání, vědu, kulturu, lidská
práva a
petice projednával 20. dubna již podruhé bod
Otevřený dopis Stanislava Pence
Radě Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).
Na jednání byli přizváni
ředitel a členové Rady ÚSTR, kteří se
bránili výtkám aktivisty. Ten se
cítí být
poškozen postoji ÚSTR v případě databáze
Evidence zájmových osob StB, kterou
zveřejnil. Kromě toho Penc kritizoval, že si za kopie zápisů z
neveřejných
jednání Rady a výstupů ÚSTR úřad
účtuje několik desítek tisíc korun.
Odboráři
si zase na jednání stěžovali na nezákonné
postupy vedení při propouštění lidí.
Senátní výbor po diskusi Radě ÚSTR
doporučil, aby svá zasedání zpřístupnila
veřejnosti.

Několik desítek lidí se 16. dubna
zúčastnilo happeningu s
názvem Generální zkouška kolektivní
demise vlády, organizovaného spolky ProAlt
a Vyměnili jsme politiky. Figuranti v maskách ministrů
prošli od Úřadu vlády
kolem obou parlamentních komor a dále Nerudovou
ulicí na Pražský hrad. Do
areálu Hradu se ale šprýmaři nedostali. Dva dny
poté oznámil premiér Petr
Nečas, že ve vládě budou vyměněni jen dva ministři. Ustoupil tak
od svých
původních prohlášení, že z vlády
musejí zmizet všichni ministři napojení na
bezpečnostní agenturu ABL. Do čela ministerstva vnitra byl nově
navržen Jan
Kubice, spoluvlastník bezpečnostní a zpravodajské
agentury SUB S. A., s. r. o.

–fp–

Zasedání rady Ústavu pro studium totalitních režimů

26.4.2011

ČT 24

Daniel TAKÁČ, redaktor

——————–

Dnes taky zasedá rada Ústavu pro
studium totalitních režimů
a bude se zřejmě zabývat kritikou, která na adresu
této instituce zazněla na
začátku dubna od senátorů z výboru pro
lidská práva. Chtějí slyšet
vysvětlení,
proč ústav pořád ještě nezveřejnil evidenci
zájmových osob StB, jak to v
otevřeném dopise žádal aktivista Stanislav Penc.

Liška (SZ): Aktivista musí suplovat práci stohlavé instituce

24.4.2011

parlamentnilisty.cz

Zeleni.cz

Úřad pro studium totalitních režimů
zřejmě neplní svou roli.
Jednání Rady Ústavu jsou neveřejná a
zvukové záznamy, které se z nich pořizují,
se následně v rozporu s archivním zákonem
ničí. Takové informace vzešly z
dnešního jednání o ÚSTR na půdě
senátního Výboru pro vzdělání, vědu,
kulturu,
lidská práva a petice.

Podnětem jednání byl otevřený dopis, ve kterém občanský
aktivista Stanislav Penc popsal svůj několikaletý „boj“ s Ústavem. Penc se
od Ústavu snažil získat databázi EZO (evidence zájmových osob), v níž jsou
uvedena archivní čísla svazků osob, o kterém se zajímala bývalá komunistická
policie StB.

„Namísto toho, aby představitele
ÚSTR a jeho sesterské
organizace Archivu bezpečnostních složek řádně naplňovali
poslání jimi řízených
institucí, dopouštějí se fabulací a v
konkrétních krocích znevažují
poslání
těchto institucí,“ říká Stanislav Penc.

ÚSTR Pencovi databázi EZO nepředal.
Podle Pence tak Ústav
neplní úkol, který mu ukládá
zákon, totiž zpřístupňovat a zveřejňovat materiály
vytvořené bývalou StB. Penc databázi zveřejnil na
stránkách www.svazky.cz,
které od jejich vzniku navštívilo asi 680 000
osob. (1)

Strana zelených vyjadřuje znepokojení nad těmito
skutečnostmi, a také nad tím, že Úřad pro ochranu osobních údajů ještě během
řízení proti Pencovi pohrůžkami donutil internetového poskytovatele ukončit
provoz svých webových stránek, přestože se Penc ke své odpovědnosti za
vyhledávač veřejně přihlásil.

„Chceme podpořit Stanislava Pence v jeho
úsilí umožnit
občanům přístup k materiálům o minulosti, a
zároveň vyjádřit znepokojení, že
občanský aktivista musí suplovat plnění
úkolu, který zákon ukládá
institucím
placeným z peněz daňových poplatníků,“
říká předseda Strany zelených
Ondřej Liška.

Jednání senátního
výboru odhalilo další znepokojivé
skutečnosti spjaté s činností Archivu
bezpečnostních složek. Kromě neveřejného
jednání Rady si ÚSTR za kopie zápisů z
jednání Rady a výstupů ÚSTR účtuje
několik desítek tisíc korun. Z těchto důvodů dnes
doporučil senátní výbor Radě
ÚSTR, aby zvážila, zda svá zasedání
nezpřístupní veřejnosti. Senátoři byli tak&eaceacute;
seznámeni s možnou chybovostí lustrací,
které de facto provádí ÚSTR.
Odboráři
ÚSTR na základě zprávy oblastního
inspektorátu práce dále konstatují, že
ředitel ÚSTR porušil platné zákony a
kolektivní smlouvu.

„Podobný postup pokládáme za nepřípustný. Chceme
připomenout, že například ve skandinávských zemích platí pravidlo, že co není
tajné, je veřejné – tak, aby občané mohli kontrolovat, zda stát, jehož provoz
platí, pracuje pro ně, anebo proti nim,“ uvedl první místopředseda
zelených Přemysl Rabas.

ANKETA

21.4.2011 I

Instinkt

Je reálné u nás změnit současné společenské klima a
politickou kulturu?

Jak se lze bránit blbé náladě?

Stanislav Komárek

biolog, filozof a spisovatel

Obávám se, že změnit
společenské klima reálné není. Kdo
zná
poměry v jiných evropských zemích, ví, že
fenomén je jaksi celoevropský a
představa, že sedíme v samém centu žumpy, je z
větší části optický klam. Co
jiného než blbou náladu lze očekávat ve
společnosti, kde každý její člen jako
samozřejmost neustále očekává růst svých
příjmů, moci a popularity? A ve
společnosti, která má odposlechy a jiné indiskrece
za legitimní nástroj
politické praxe? Mohlo by být jistě hůř, třeba
politické vraždy zcela vymizely
a nikdo to kupodivu nekvituje s povděkem. Občan mnoho možností
ovlivnit nastavení
systému ve volbách nemá – ty poslední
ukázaly velikou vůli ke změnám, ale místo
toho téměř došlo ke srůstu státu s
bezpečnostní agenturou, pocit bezpečí se
zvolna mění v pocit bezpečnosti. Dobu před třiceti lety to
nepřipomíná náhodou
– dnešní Evropa má mnoho podobných
rysů jako Sovětský svaz v době svého
soumraku, jen ve zmodernizovanější podobě. Občan by měl
především sebe sama
udržovat při veselé mysli, není ostatně v typickém
případě ani zbitý, ani
hladový či bez střechy nad hlavou.

Jana Šilerová

olomoucká biskupka Církve
československé husitské Za dvacet
let nezměníte komunisty zdevastovanou mentalitu
„malá domů, držet židli,
nadávat a závidět“. Hrůzné je, že
neschopnost nejen této vlády a aféry všeho
druhu nás dávají na lopatu KSČM i extremistů
všeho druhu. Těm stačí jen
vyčkávat. A přitom neskonale blbější nálada
byla za komunistů: omezený
podpultový ulepený konzum, duch i dech zastlán StB
a KSČ, rozkrádání majetku
nevinným a popravy nevinných.

Jen si pamatovat! Nejde o krizi politickou ani hospodářskou,
ale mravní. Dřív měli vládci šašky.

Dnes jsou si šašky sami sobě, bez
sebereflexe. Řeší své
průšvihy, místo aby vládli a řešili
průšvihy, na nichž má většina z nich podíl,
bohužel ne odpovědnost. Tragédií je, že málokdo z
nich má moc nad svou mocí. Co
dělat? Pamatovat si. Nezapomínat, že přesto patříme k
šestině bohatého světa.
Podívat se za humna a nelitovat se. Jít do ulic, bez
klíčů, iluzí a komunistů –
ti by to opět využili jako kdysi. Ostatně, dnes se nám jen
vrací nepřiznaná a
neřešená minulost totality a dává
nám za vyučenou. Snad si ji nezopakujeme.

Martin Škabraha

filozof Změnit politickou kulturu je
reálné, je to však
obtížné a je to běh na dlouhou trať. Pokud jde o
„běžného občana“, samotné to
spojení je trochu zavádějící. Občan v
pravém slova smyslu totiž není jen někdo,
kdo má v kapse občanku a vede „běžný život“.
To slovo odkazuje k „občanským
ctnostem“, které se projevují právě
vystoupením z „běžného života“ a
jednáním
ve veřejném zájmu. Lékem na blbou náladu by
mělo být uvědomění si, že nemusíme
být jen pasivními příjemci toho, co se
„běžně“ děje, ale že jsme právě i
nositeli oněch ctností, které z nás všech,
bez ohledu na původ, mohou dělat
„lepší lidi“. V současné době
vzniká mnoho iniciativ (ProAlt, Alternativa
Zdola, Reforma společnosti, Akční spolek nezaměstnaných
ad.), které spolu
začínají intenzivně komunikovat, snaží se
propojovat a spolupracovat.

„Běžní občané“ by měli být připraveni opustit v určitém
okamžiku zaběhané koleje „běžného života“ a vyjádřit veřejně svou nespokojenost,
přidat se k akcím, které z prostředí jmenovaných iniciativ vycházejí – a
vytrvat, pokud se výsledky nedostaví hned.

Myslím, že se kvapem blíží doba, kdy se reálnou alternativou
stane generální stávka.

Stanislav Penc

aktivista Myslím, že reálné
je v podstatě vše. Držím se
hesla: Buďme realisté, žádejme nemožné.
Problém je jen v tom, že současná
politická reprezentace může odradit velkou část
lidí od přemýšlení o věcech
kolem nás. Co lze v tomhle ohledu podniknout,
záleží samozřejmě na každém z
nás. Volby rozhodně nejsou jedinou možností. Je řada
mechanismů, jak vstupovat
do politického procesu a domáhat se svého
práva, aby lidé, kteří si vybrali
službu občanům, sloužili skutečně ve prospěch nás všech.
Jedna z možností,
která bohužel není moc využívána, je nejen
politické a mediální souzení lumpů v
politice, ale i právní. Bez toho, aby pár z těch,
o kterých se denně dozvídáme
z médií, nepůjde za konkrétní
zneužití svojí pravomoci do tepláků se
zabavením
majetku, se změny nedočkáme. Recept proti blbé
náladě zní jednoduše: Nejlépe je
nepropadat pocitu bezradnosti z politiky. Je jaro, krásné
období roku, které
nám mimo jiné připomíná nástup
nového. Věřím v generační výměnu.

Jan Hnízdil

lékař Psychiatr Robert Hare a psycholog Paul Babiak zjistili,
že mezi vysokými manažery a politiky je mnohem větší procento nebezpečných
psychopatů než mezi vězni ve federálních věznicích USA. A to nebyli u nás!
Větší problém mi dělá rozpoznat, který z našich politiků psychopatem není, než
který je. Ti lidé mají podobný osobnostní profil jako zloději nebo vrazi.
Přitom jsou ale inteligentní, schopní, jazykově vybavení, dokonale oblečení.

Na druhé straně egocentričtí, arogantní, bezohlední a
bezcitní.

Současný společenský systém, založený na individualismu a
neomezeném růstu, je přitahuje jako vosy med. Pokud psychopat ovládne vedoucí
pozici, je prakticky nemožné jej z ní odstranit. Jak tomu zabránit? Hare s
Babiakem doporučují, aby lidé ve vedoucích funkcích kromě testování znalostí
byli podrobováni i psychotestům a posuzování povahových vlastností. Na
hodnocení se přitom podílejí hlavně jejich podřízení. Říká se to mu B-SCAN. V
analogii státu tedy občané hodnotí chování a činy svých politiků. Takovému
modelu, kdy je politik podroben každodenní kontrole občanů, se říká občanská
společnost. Psychopatičtí politici se jí bojí jako čert kříže. Měli bychom se o
ni snažit. Tím, co nás nejvíc ohrožuje, je vlastní apatie a lhostejnost.

POLITIKA: Senátoři doporučili radě ústavu pro totality, aby jednala veřejně

20.4.2011

ceska-media.cz

ČTK, autor: mhm, mkv, (mai)

Praha 20. dubna (ČTK) – Rada Ústavu pro studium totalitních
režimů by měla znovu zvážit, zda svá zasedání nezpřístupní veřejnosti. Radě to
dnes doporučil senátní výbor pro petice a lidská práva. Předešla by tím sporům
o to, zda správně dohlíží na chod ústavu. Na uzavřenost jednání rady
poukazovali její kritici v čele s aktivistou Stanislavem Pencem.

„Výbor pokládá za rozhodující, aby činnost ústavu byla
maximálně otevřená, skutečně nezávislá a zcela prosta jakýchkoli politických či
jiných zájmových vlivů,“ shodli se navíc jednomyslně po dvouhodinovém
jednání členové výboru.

Místopředseda rady Patrik Benda
hájil neveřejná jednání rady
s poukazem na citlivost a výbušnost některých
probíraných témat. „Uzavřená
jednání nám umožňují si velmi otevřeně
promluvit bez tlaku na to, že jakýkoli
náš výrok bude vytržen z kontextu, nějak zkomolen
a následně
medializován,“ míní Benda. Obává se,
že zpřístupněná jednání by se
proměnila v hádky příznivců a odpůrců
projednávaných témat.

Benda také uvedl, že rada zveřejňuje na internetu své závěry
a usnesení včetně výsledků hlasování a že zápisy jsou poskytovány podle zákona
o přístupu k informacím. Penc k tomu poznamenal, že ústav za vyhovění jeho
žádostem o zápisy požaduje 28.000 korun. Senátoři radě ústavu v zájmu
transparentnosti doporučili, aby zvukový záznam z jejího jednání byl do
budoucna archivován. Podle Bendy nyní slouží vzhledem uzavřenému jednání rady
jen jako pomůcka pro zapisovatelku a je po využití smazán.

Penc členům výboru na jeho minulém
zasedání pustil
neoficiální záznam vyjádření
předsedkyně rady Naděždy Kavalírové z
jednání
rady, podle níž Penc nemá zájem na
fungování ústavu a archivu podle zákona.
Kavalírová, která je také
předsedkyní Konfederace politických vězňů, ho
označila za rozvraceče a manipulátora. Kavalírová
se z dnešního jednání výboru
omluvila, Benda se k její výrokům vzhledem k neveřejnosti
jednání rady odmítl
vyjadřovat.

POLITIKA: Senátoři doporučili radě ústavu pro totality, aby jednala veřejně

20.4.2011

ceska-media.cz

ČTK, autor: mhm, mkv,
(mai)

MÉDIA: Rada ústavu pro totality prý řešila možné zveřejnění databáze EZO

20.4.2011

ceska-media.cz

ČTK, autor: mhm, rot, (mai)

Praha 20. dubna (ČTK) – Ústav pro studium totalitních režimů
(ÚSTR) by mohl zveřejnit Evidenci zájmových osob (EZO), kterou si vedla
komunistická Státní bezpečnost (StB). Rada ústavu podle své členky Petrušky
Šustrové už řešila možnost, že by tato databáze byla ve spolupráci s Archivem
bezpečnostních složek zpřístupněna po odstranění chyb a dat, jejichž zveřejnění
není možné s ohledem na státní tajemství nebo na ochranu osobních údajů.

Šustrová to dnes řekla na
jednání senátního výboru pro
lidská práva, který se situací v
ústavu zabýval. Podnětem byl otevřený dopis
radě ÚSTR, který napsal aktivista Stanislav Penc. Obvinil
v něm ústav, že
neplní své poslání. Databázi StB
zveřejnil na svých stránkách www.svazky.cz,
měl kvůli tomu problémy s Úřadem pro ochranu
osobních údajů.

Ředitel ÚSTR Daniel Herman nicméně hájil dosavadní postoj
Archivu bezpečnostních složek, který EZO nezpřístupnil. „To není
archiválie vzniklá činností Státní bezpečnosti, protože po 15. únoru 1990 byla
rozšířena o více než 11.000 záznamů. Z tohoto důvodu ani není možné, abychom
tuto databázi zveřejňovali,“ uvedl Herman. Elektronická podoba manuální
evidence na téměř 900.000 kartotéčních lístcích je podle ředitele jen jakýsi
katalog k registračním protokolům StB, které ústav zveřejnil.

Herman podotkl, že kartotéka EZO má až dvacetiprocentní
chybovost a že se už kvůli tomu na ústav obracela řada lidí, kteří se v Pencem
zveřejněné databázi našli. Česká verze EZO není podle Hermana identická se
slovenskou, v české bylo vymazáno nejméně 558 záznamů. „Archiv
bezpečnostních složek nemohl riskovat zpřístupnění těchto elektronických
databází, protože bychom mohli čelit žalobám a šetření Úřadu pro ochranu
osobních údajů,“ uvedl Herman.

Penc oznámil, že se kvůli sporům o
zveřejnění databáze
obrátí na správní soud a na spisovou službu
ministerstva vnitra. Argumentoval
tím, že i podle Úřadu pro ochranu osobních
údajů se nevztahuje ochrana soukromí
na archiválie vzniklé činností StB.
Místopředseda rady Patrik Benda k tomu
uvedl, že podle loňského kontrolního
šetření úřadu byl zveřejněním EZO
porušen
zákon na ochranu soukromí, podle výsledku
letošního správního řízení se
ale
Penc nedopustil přestupku proti zpracování a
zveřejňování osobních údajů. Benda
se na rozdíl od Pence nedomnívá, že tím byl
vydán pokyn archivu ke zveřejnění
databáze EZO.

Ředitelka archivu Jana Poddaná uvedla, že EZO je archivní
pomůcka, nikoli archiválie, jak podle ní uvedl úřad na ochranu soukromí. „To,
že kdysi bylo zapsáno do evidenční karty, že se jedná o archiválii, samozřejmě
neznamená, že by ta záležitost nebyla přehodnotitelná. Požádat chce o
stanovisko archivní správu ministerstva vnitra a vyvolat další jednání s úřadem
pro ochranu soukromí.

Herman na jednání výboru
hájil také personální změny v
úřadu. Podle něj čtyři z pěti propuštěných
historiků loni odešli na vlastní
žádost, další pracovníci byli
propuštěni kvůli úsporným opatřením.
Práci ústavu
to ale podle Hermana neohrožuje. Ředitel připustil, že podle
inspektorátu práce
měly být výpovědi projednány s odbory jmenovitě,
jejich platnost ale
zpochybněna nebyla a ústav za toto pochybení
žádnou sankci nedostal.

Mlčení Rady ÚSTR pomáhá porušování zákonů

19.4.2011

blisty.cz

tisková zpráva

Praha – Středeční veřejné slyšení senátního výboru nad
otevřeným dopisem Stanislava Pence doplní i informace odborářů z Ústavu pro
studium totalitních režimů (ÚSTR). Obrátili se na členy výboru dopisem, kde
popisují další nedostatky ve fungování ÚSTR. Týkají se podle nich nejen
činnosti ředitele Daniela Hermana, ale i celé Rady ÚSTR.

„Doložili jsme porušování zákonů v ÚSTR,
pravděpodobnost značného poklesu kvality práce a reálné velké finanční
ohrožení, do kterého vedení Ústavu a Archivu obě instituce dostalo. Řadu z těch
informací jsme poskytli již dříve radním ÚSTR, kteří ze zákona mají na činnost
ředitele dohlížet, a chtěli jsme, aby se tím Rada zabývala,“ uvedla
předsedkyně odborové organizace ZO ÚSTR Kateřina Volná. Radní ale opakovaně odmítli
vyslechnout stížnosti odborářů při svých jednáních a spokojili se pouze s
přímým stanoviskem vedení, které vše bagatelizovalo. K nápravě situace radní
nepřistoupili. Odboráři doufají, že senátoři k jejich sdělení zvolí jiný
přístup a vezmou je vážně. „Informace byly rozeslány všem členům
výboru,“ potvrdila tajemnice senátního Výboru pro vzdělávání, vědu,
kulturu a lidská práva Marta Hubová.

Volná připomněla, že porušení
zákona a kolektivní smlouvy
při rozdání řady výpovědí v listopadu 2010
zkonstatovala letos koncem února i
Inspekce práce, kterou odbory oslovily. „Nechápu, proč
Rada nezasáhla
proti tomu, že ředitel ÚSTR porušuje platné
zákony. Vždyť to není ani rok, co
právě tato Rada, ve stejném složení, vytrvale
projednávala výrazně dávnější a
pouze údajná pochybení někdejšího
ředitele Jiřího Pernese, ze kterých
vyvozovala zásadní důsledky pro jeho působení v
pozici ředitele. Dnešní
prokázané překračování zákona a
smluv ovšem Rada přehlíží, což by měli
senátoři
vědět – a zohlednit,“ říká Volná.

Plné znění dopisu ZO ÚSTR pro členy senátního výboru:

Vážený pane předsedo,

vážení členové senátního výboru pro vzdělávání, vědu,
kulturu, lidská práva a petice,

naše odborová organizace se na své schůzi dne 14. dubna 2011
dohodla, že by bylo vhodné informovat Vás o skutečnostech, které mohou být
relevantní k chystanému bodu Vašeho jednání o Ústavu pro studium totalitních
režimů (ÚSTR). Obracím se k Vám tedy se stručnou informací, která se týká jak
činnosti ředitele ÚSTR Daniela Hermana (I), tak činnosti (resp. nečinnosti)
Rady ÚSTR (II).

Ředitel Daniel Herman nastoupil v srpnu 2010 s tím, že se
nepřišel s nikým loučit. Od té doby z ÚSTR odešlo nebo bylo odejito šest
historiků (Zdeněk Hazdra, Marek Junek, Jan Vajskebr, Lukáš Cvrček, Lukáš Vlček,
Jan Michl), dále v roce 2010 odešlo nebo bylo odejito nejméně devět dalších
osob; řada výpovědí padla počátkem roku také v Archivu bezpečnostních složek.

Zásadní problém vidím v osmi výpovědích, které vedení ÚSTR
připravilo na konci listopadu 2010: tyto výpovědi neprojednalo s odbory tak,
jak ukládá zákon i platná kolektivní smlouva, a přes výslovné emailové i
listinné upozornění na tuto skutečnost z naší strany již v listopadu 2010
nezjednalo nápravu. Porušení zákona a kolektivní smlouvy konstatoval v únoru
2011 rovněž Oblastní inspektorát práce pro Prahu, na který se naše organizace
obrátila; ani to nepřimělo vedení ÚSTR k žádnému činu směrem k poškozeným
(podrobněji viz přiložená tisková zpráva z minulého měsíce).

II.

Opakovaně jsme o porušování zákona ředitelem ÚSTR
informovali členy Rady ÚSTR s výslovným poukázáním na skutečnost, že Rada ÚSTR
je nejvyšším orgánem ÚSTR, jehož povinností danou ustanovením §9 odst. 1b)
zákona č. 181/2007 Sb. směrem k řediteli ÚSTR je „dohlížet na jeho
činnost“.

Po základní informaci o
porušování zákona v lednu 2011 jsme
v únoru 2011 a následně v březnu 2011 požádali
členy Rady ÚSTR, aby umožnili
vystoupení zástupců naší organizace na
jednání Rady ÚSTR. To nám nebylo
umožněno. Rada ÚSTR rovněž žádným způsobem
nezasáhla proti poškozování členů
naší organizace i dalších zaměstnanců
ÚSTR a ABS a proti tomu, že ředitel ÚSTR
porušuje platné zákony a smlouvy – na
rozdíl od několik let až desetiletí
starých (údajných) pochybení
někdejšího ředitele Jiřího Pernese, kterým
se před
rokem právě tato Rada věnovala a vyvozovala z nich
zásadní důsledky pro jeho
působení v pozici ředitele.

Závěrem shrnuji, že problémy způsobené vedením ÚSTR, včetně
Rady ÚSTR, spočívají:

v rovině kvality práce ÚSTR, kterou některé odchody sníží
(odborná úroveň nutně nezůstane s odchodem šesti historiků stejná, bez vlivu na
kvalitu není ani vynucený odchod schopných pracovníků jako byla např. vedoucí
knihovny Jána Langoše)

v
rovině
porušování a relativizace platných
zákonných norem, kterých se vedení
ÚSTR (za
mlčení Rady ÚSTR) dopouští, přičemž
svévole v nakládání se zákonem
vytváří
podivný paradox: instituce mající za úkol
bezpráví dokumentovat, se jej sama
dopouští; zde lze připojit ještě
další nezákonné či právně značně
diskutabilní
praktiky, o kterých jsme Radu ÚSTR rovněž informovali
(např. místa v ÚSTR jsou
rušena pro nadbytečnost, ale zároveň jsou
přijímáni noví lidé právě na
uvolňované pozice atp.)

v rovině
finančního rizika u případných soudních sporů o neplatnost výpovědi, do kterého
se jak ÚSTR, tak ABS dostal; vzhledem k tomu, že ABS již ve své krátké
minulosti jeden soudní spor tohoto druhu prohrál, lze dovodit, jak finančně
náročné (respektive likvidační) toto riziko je; a žaloby, zdá se, existují.

Vážený pane předsedo,

vážení členové senátního výboru pro vzdělávání, vědu,
kulturu, lidská práva a petice,

děkuji Vám za pozornost, kterou jste v loňském i letošním
roce věnovali problémům Ústavu pro studium totalitních režimů. Budu velmi ráda,
pokud situaci, představenou Stanislavem Pencem a doplněnou tímto vyjádřením,
posoudíte co nejuvážlivěji a pokud následným rozhodnutím napomůžete tomu, aby
ÚSTR a ABS pracovaly v budoucnu v souladu se zákonem, nikoliv v rozporu s ním,
a aby činnost Rady ÚSTR byla více transparentní a konečně také v souladu s
působností, kterou jí vymezuje zákon.

Dovoluji si rovněž dát Vám k
uvážení, zda není v souvislosti
s aktuálně projednávanými záležitostmi
žádoucí posoudit právě nyní působení
jednotlivých členů Rady ÚSTR s přihlédnutím
k §7 odst. 9 zákona č. 181/2007
Sb., tedy posoudit, zda všichni členky a členové Rady
ÚSTR vykonávají řádně
svou funkci; pokud by tomu tak nebylo, je v pravomoci Senátu PČR
přistoupit k
odvolání tohoto člena/této členky a i tím
napomoci zlepšení fungování ÚSTR.

S pozdravem

Mgr. Kateřina Volná, předsedkyně ZO ÚSTR

MÉDIA: Ochránci soukromí zdůvodní svolení k webu se sponzory stran

13.4.2011

ceska-media.cz

ČTK, autor: mhm, mkv, (BoJ)

Úřad pro ochranu osobních
údajů má dnes sdělit podrobnosti,
proč nezakázal České pirátské straně
zveřejňovat výroční zprávy se sponzory
politických stran. Podle mluvčí úřadu tímto
zveřejněním nebyl porušen zákon o
ochraně soukromí. Úřad má také uvést
podrobnosti k chystané kontrole sčítání
lidu. Ochránce soukromí zajímá, zda byly
při sčítání dodrženy všechny
zákonné
postupy. Úřad se má vrátit také ke
správnímu řízení, které vedl s
aktivistou
Stanislavem Pencem kvůli zveřejnění takzvané evidence
zájmových osob, kterou si
vedla komunistická Státní bezpečnost. Probrat chce
také zveřejňování osobních
údajů obětí trestných činů a také
dlužníků v rámci jejich internetového
registru.

Kavalírová:
Penc je rozvraceč a není sám

7.4.2011

denikreferendum.cz

Hana Holcnerová

Předsedkyně rady Ústavu pro studium
totalitních režimů
Naděžda Kavalírová na jednání rady hovořila
o Stanislavu Pencovi slovníkem
padesátých let. Penc pustil její vystoupení
senátorům, ti žádají vysvětlení.

Senátní výbor pro lidská práva se v úterý rozhodl požádat
Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) o vysvětlení, proč dosud
nezveřejnil Evidenci zájmových osob, kterou si před rokem 1989 vedla
komunistická Státní bezpečnost (StB).

Senátoři chtějí také objasnit
vystoupení předsedkyně rady
ÚSTR Naděždy Kavalírové, jejíž
výroky na jednání rady místopředseda
výboru
Marcel Chládek (ČSSD) přirovnal ke komunistickému
slovníku z 50. let minulého
století.

Jednání senátního výboru se zúčastnil i Stanislav Penc,
který Evidenci zájmových osob zveřejnil na webových stránkách www.svazky.cz.
Pencovi hrozila za zveřejnění seznamu až desetimilionová pokuta.

Přestupkové řízení proti aktivistovi zastavil po roce a půl
Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Ten dospěl k závěru, že zveřejnění
archivních informací není přestupkem, neboť lze konstatovat, že takové
informace slouží k poznání vlastní minulosti nebo k lepší orientaci v ní.

Penc členům výboru pustil záznam
vyjádření předsedkyně rady
Naděždy Kavalírové z jednání rady, podle
níž Penc nemá zájem na fungování
ústavu a archivu podle zákona. Kavalírová,
která je také předsedkyní
Konfederace politických vězňů, ho na záznamu označuje za
rozvraceče a
manipulátora.

Kavalírová si klade otázku, z
čeho Penc žije, prý jistě né z
těch koz. Podobné názory údajně nemá
sám, skrývají se za ním
další. Kavalírová v
této souvislosti zmínila místopředsedu
Senátu Petra Pitharta.

Stanislav Penc dlouhodobě apeluje na ÚSTR, aby Evidenci
zájmových osob coby archiválii zveřejnil jím spravovaný Archiv bezpečnostních
složek. Z obsáhlé evidenční databáze ke
škodě věci nelze rozpoznat, z jakého důvodu byl člověk do evidence zařazen.

Jsou v ní totiž pohromadě spolupracovníci StB i objekty
jejich sledování. Evidence
je přepisem
850 000 papírových evidenčních karet StB.
Databáze byla dle zákona
zaregistrována pod číslem 235 jako archiválie,
která je součástí Národního
archivního dědictví.

POLITIKA: ČT24.cz: Senátoři chtějí vědět, proč ÚSTR nezveřejnil evidenci StB

6.4.2011

ceska-media.cz

Publikováno na serveru www.ct24.cz dne 6.4.2011,

autor: ČT24, (mai)

Senátní výbor pro
lidská práva žádá od Ústavu pro
studium
totalitních režimů (ÚSTR) vysvětlení, proč
nezveřejnil Evidenci zájmových osob,
kterou si před rokem 1989 vedla komunistická
Státní bezpečnost (StB). Podnětem
byl otevřený dopis, který napsal aktivista Stanislav
Penc. Podle něj ústav
neplní poslání, pro které byl
zřízen. Senátoři dnes uznali, že situací je třeba
se zabývat, a na příští
jednání výboru pozvali ředitele ústavu
Daniela Hermana.

Penc proto zveřejnil přepis 850 000 papírových evidenčních
karet StB, který zahrnuje lidi, o něž se zajímala StB, na webových stránkách
www.svazky.cz. Proti obvinění, že tím porušil zákon na ochranu osobních údajů,
se bránil tím, že se podle platné legislativy a předpisů tato ochrana na
archiválie vzniklé činností StB nevztahuje. Úřad pro ochranu osobních údajů
dospěl ke stejnému závěru.

Další lustrační pitomost

5.4.2011

ceskapozice.cz

Česká správa sociálního zabezpečení obcházela lustrační
zákon.

Právo a bezpečnost

Jan Schneider / 05.04.2011 – 09:55

ENG

Osoba s takovým „štráfem“ ve své minulosti nesmí podle
lustračního zákona zastávat v České republice řadu funkcí, ať je její odbornost
jakákoli. A to doživotně.

Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) je instituce,
která nakládá zhruba s jednou třetinou státního rozpočtu. Jak zjistila ČESKÁ
POZICE, do konce března působila v jejím vrcholovém managementu žena, kterou
lze najít v databázích StB. Dotyčná osoba byla v takzvané lustrovatelné pozici,
a tak byla pouze pověřena vedením. Tím ČSSZ de facto obešla lustrační zákon.

Mladé horlivce často takovéto
skutečnosti ponoukají k neuváženým
výrokům. Starší lidé se chovají
spíše pragmaticky, a více zvažují
profesionální
zdatnost dotyčných osob. S tím, že jestli umí, ať
tam je. Jenomže problém
platného, velmi plonkového až pitomého
lustračního zákona a problém jeho
obcházení tu stále visí. A je-li
logické nedržet v úctě jeden zákon, kde se pak
člověk zastaví?

reklama

Rychlá reakce?

Jak se k problému postavilo vedení České správy sociálního
zabezpečení? Protože na webové stránce ČSSZ nazvané „Seznam vedení“ byly v
březnu uvedeny ve vrcholovém managementu hned dvě osoby pouze „pověřené
řízením“, koncem měsíce jsme se ČSSZ dotázali: Jak dlouho již jsou na oněch
postech pověřeny řízením, z jakého důvodu nejsou do funkcí jmenovány, jaký
záměr se tím sleduje, jak ještě dlouho budou tyto osoby pověřeny řízením?

Tiskový mluvčí ČSSZ Pavel
Gejdoš nám 31. března odpověděl,
že „pracovní právo nezná pojem
‚pověření řízením‘. Zaměstnanci,
který zastupuje
vedoucího zaměstnance na vyšším stupni
řízení v plném rozsahu jeho
řídící
činnosti po dobu delší než 4 týdny, lze přiznat
příplatek za vedení. V obou
případech šlo jen o dočasné pověření, kdy
ČSSZ řešila situaci po odvolání
vedoucího zaměstnance. Najít vhodné osoby
není ve státní správě jednoduché,
ale
ke dni 1. dubna bude již tento provizorní stav ukončen. V jednom
případě
jmenováním nového vrchního ředitele, v
druhém případě vnitřní reorganizací.“

Stalo se. Webová stránka ČSSZ byla k
1. dubnu – v souladu s
avizovaným koncem provizorního personálního
stavu – nahrazena jinou,
odpovídající novému
personálnímu uspořádání. A ani jedna
z osob, o které jsme
se zajímali, na novém seznamu vedení nefiguruje.

Jak si Jitka zašpiónovala

Využijme však tohoto případu k malému exkurzu, který může
mimochodem vysvětlit, proč neuvádíme skutečné jméno oné ženy; problém se totiž
nalézá v mnohem obecnější rovině. Chceme ilustrovat rozdíl mezi v podstatě
osvětovou činností Stanislava Pence, který zveřejnil evidenci zájmových osob
(EZO) Státní bezpečnosti, a mezi zveřejňováním informací Ústavem pro studium
totalitních režimů (ÚSTR).

Podíváme-li se na faksimile,
které zveřejnil ÚSTR, zjistíme,
že zmíněná osoba byla vedena ve svazku s
registračním číslem 33964 a krycím
jménem „Jitka“ v kategorii agent. Pro veřejnost je
to však údaj zcela
nadbytečný. Hlavně je však dokonale
zavádějící, protože tím
zkoumání naprosté
většiny zájemců končí. A nemělo by, jak si
ukážeme dále. (Nadto faksimile v
tomto konkrétním případě obsahuje i údaj z
roku 1990, čímž ústav koná nad rámec
zákona.)

Nahlédneme-li naopak do Pencem zveřejněné databáze EZO,
najdeme u oné osoby pouze údaj, že byla blokovanou osobou II. správy SNB a že
od určitého data na ni byl veden svazek číslo 33964. To každému personalistovi
zcela postačí, aby se o věc začal (ve smyslu lustračního zákona oprávněně)
zajímat dál.

„Jitku“ zavedl 3. července 1987 do registru svazků jako
„kandidátku tajné spolupráce“ údajný soudruh Oliva. Dne 22. března 1988 byla
„Jitka“ převedena do kategorie „důvěrnice“. To mohlo být způsobeno její
ideologickou vlažností, nebo třeba ztrátou zpravodajsky využitelného postavení.
Nicméně 20. října 1989 byla „Jitka“ převedena z „důvěrnice“ přece jenom mezi
„agenty“. Stalo se tak ale v době velmi turbulentní, takže z této informace
nelze vyvozovat nic konkrétního, ale téměř cokoliv hypotetického. Každopádně si
„Jitka“ moc nezašpiónovala.

Překvapení se skrývá na konci
řádku registru svazků. Dne 28.
srpna 1990 „Jitka“ přerušila spolupráci na 4
roky a její svazek byl dán jako
„dočasná úlož“ do archívu. To
však již byla Státní bezpečnost dávno
zrušena a
místo ní byl vytvořen Ústav na ochranu
ústavy a demokracie (ÚOÚD)! A skutečně,
na jiné písemnosti nalezneme údaj, že si
„Jitku“ převzal III. odbor ÚOÚD, který
se zabýval kontrarozvědnou ochranou ekonomiky.

Aktivisté ÚSTR vlastně mohli ohrozit osobu, o níž projevila
zájem nová zpravodajská služba demokratického státu.

Každopádně by měly být dochovány i další důležité části
onoho svazku (finanční doklady, vlastnoruční zprávy, korespondence a pomocné
písemnosti). Z toho všeho by mělo být možno rekonstruovat alespoň základní
věrohodné obrysy minulých dějů. To však nepochybně pracovníci III.odboru ÚOÚD
udělali, než projevili o „Jitku“ zájem.

A zde je nad slunce jasnější, že frenetičtí aktivisté z
ÚSTR, bez jakéhokoliv hlubšího pochopení a respektu vystavující faksimile
dokumentů na web, zveřejněním tohoto údaje vlastně mohli ohrozit osobu, o níž
projevila zájem nová zpravodajská služba demokratického státu.

Doživotí!

Přitom osoba s takovým „štráfem“ ve své minulosti nesmí
podle lustračního zákona zastávat v České republice řadu funkcí, ať je její
odbornost jakákoliv – a to doživotně, neboť nikdo zatím zrušení tohoto zákona
nechystá. S ohledem na odhadnutelný průběh jejího vztahu ke zpravodajským
složkám starého i nového režimu však lze oprávněně pochybovat o přiměřenosti
tohoto doživotního trestu.

Pro možnost psaní
komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte .

SPOLEČNOST: Soud, který se nekonal

5.4.2011

neviditelnypes.cz

Neviditelný pes, Zdeněk Jemelík

Na den 28. března 2011 bylo u Obvodního
soudu pro Prahu 8 v
Praze 10, v justičím paláci Na
Míčánkách, nařízeno hlavní
líčení v trestní věci
Johna Boka, předsedy spolku Šalamoun, konané na
základě obžaloby státní
zástupkyně OSZ Praha 8 ( zde ). S ohledem na různé
projevy zájmu veřejnosti prozíravý
obhájce Josef Lžičař požádal soud, aby se
jednání konalo ve velké jednací
síni.

Před soudní síní se skutečně
shromáždil houf zájemců o
vstup. Kromě stran řízení přišli sympatizanti a
přátelé Johna Boka, hlavně
disidenti a členové a chráněnci spolku Šalamoun.
Bylo mezi nimi několik známých
tvaří veřejného života, jako filmová
dokumentaristka a pedagožka Olga
Sommerová, advokátka Hana Marvanová, religionistka
a restaurátorka Marta
Chadimová, bývalý místopředseda
Nejvyššího soudu ČR Pavel Kučera, nyní
advokát,
dále básník Ivan Martin Jirous řečený
“Magor“, kameraman Stano Slušný,
čechoamerický spisovatel a filmový režisér Jan
Novák, výtvarník Joska Skalník,
japanolog Karel Fiala, dokumentaristka Helena
Papírníková-Horáčková,
známý
obhájce lidských práv Stanislav Penc a
senátor Jiří Čunek. Dostavila se třída
středoškoláků vybavených výtisky obžaloby,
pro které měla být účast na řízení
praktickou součástí výuky. Na místě byl i
štáb České televize vedený redaktorem
Karlem Rožánkem.

Dveře soudní síně se otevřely přesně
v 9:00. Předseda senátu
Petr Novák se představil přítomným, uvítal
je v soudní síni a povolil provádění
zvukových a obrazových záznamů s výhradou,
že kameramani umístí kamery na
stojany a nebudou během jednání vyrušovat jejich
přemisťováním a přebíháním.
Pak ale oznámil, že pro náhlé onemocnění
není způsobilý vést jednání, a
dohodl
se stranami odročení hlavního líčení na den
26. dubna 2011 v 9:00 do stejné
soudní síně. A účastníci v poklidu opět
opustili soudní síň, přičemž obžalovaný
s nejbližšími přáteli využili
nenadálého volna k pohodové
přátelské besedě na
jiném místě.

Nespokojenost projevil pouze “nepostradatelný“ vyvolávač
napětí Jan Šinágl, který vyzval pana předsedu, aby příště upozornil na odročení
předem. Nedbal skutečnosti, že předseda senátu onemocněl v době pracovního
volna a jeho možnosti, jak upozornit strany řízení na odročení, byly nepatrné,
možná žádné. K většině účastníků by se zpráva stejně nedostala.

A tak význam Šináglova
vystoupení spočívá pouze v tom, že
zdůraznil svou důležitost, aniž by uvážil, že možná
soudce popudí a naladí jej
v neprospěch obžalovaného. Ovšem v jeho
myšlení je případná škoda
způsobená
obžalovanému nicotná proti potřebě ukojit vlastní
ješitnost.

Již na místě, a hlavně pak dodatečně, v internetových
ohlasech, se vynořily spekulace, že neočekávané odročení hlavního líčení je
taktickou obstrukcí, která má odradit veřejnost od účasti. John Bok tuto
možnost vylučuje: mluvil s panem předsedou z bezprostřední blízkosti a na jeho
očích viděl příznaky horečky.

Ostatně takové podezření
neodpovídá chování předsedy senátu
k veřejnosti. Kdyby mu vadila veřejná kontrola hlavního
líčení, nepovolil by
pořizování zvukových a obrazových
záznamů. Vůči médiím byl mimořádně
vstřícný,
a právě nepříznivý ohlas novinářů na způsob
vedení řízení by mu mohl být
nepříjemný. Být vstřícný k
novinářům a současně obstrukcí odpuzovat veřejnost,
to nedává smysl.

Naopak je zřejmé, že tento soudce
patří k těm, kteří plně
respektují ústavní princip veřejnosti
soudního jednání jako jednu z pojistek
spravedlivého procesu. Vymezením pravidel
chování médií v soudní síni
přitom
zajistil důstojný průběh řízení. I to je třeba
ocenit, protože přehnaná
liberálnost v přístupu k médiím také
není zdravá: neukázněné
pobíhání reportérů
s kamerami po soudní síni, telefonování a
hlasité bavení novinářů mezi sebou
ruší při sledování jednání.

Lze jen litovat, že podobný přístup
k veřejnosti, jakého
jsme byli svědky v tomto případě, dosud není úplně
běžný. Stále ještě narážíme
na neochotu strpět pořizování zvukového
záznamu, na lustrování veřejnosti a
dokonce na vyžadování prokázání
totožnosti předložením občanského průkazu.
Někdy se stane, že se veřejnost ani do soudní síně
nedostane.

V každém případě hlavní líčení, které se nekonalo, bylo
zkouškou, po které je jasné, že dohledu veřejnosti nad spravedlivostí
projednání obžaloby proti věčnému disidentovi Johnu Bokovi nebudou stát v cestě
žádné překážky.

Tak tedy na shledanou v soudní síni justičního paláce Na
Míčánkách v Praze 10 ve výroční den úmrtí Pavla Wonky, tj. dne 26. dubna 2011 v
9:00!

Aktivista Penc na netu spustil kozí televizi

2.4.2011

Mladá fronta DNES

(van)

MILKOVICE Občanský aktivista a zanícený chovatel koz
Stanislav Penc spustil na internetu vysílání kozí televize. Její hlavní
programovou náplní budou živé přenosy pastvy koz a oslů na Pencově statku
vMilkovicích v Českém ráji.

„Vysílání
bude doplněno hudbou, která zazněla na našich
prázdninových Kozích mejdanech.
Dalším zpestřením budou krátké
reportáže a komentáře k současnému
společenskému
dění,“ informoval Stanislav Penc.

Kozí
televize na internetové adrese tvkozy.cz je podle něj
alternativou k dnešnímu
pojetí vysílání většiny
televizí a také zkouškou státního
byrokratického
aparátu.

„Podle
zákona se musí každý přímý přenos
nahlásit Radě pro rozhlasové a televizní
vysílání. U vysílání z
kozího chlívku mi něco takového přišlo
naprosto
absurdní. Uvidíme, jestli nás za naše
počínání bude někdo chtít
perzekuovat,“
řekl Penc.

Zdeněk Jemelík: Soud, který se nekonal

2.4.2011

politikon.cz

Zdeněk Jemelík

Na den 28. března 2011 bylo u Obvodního
soudu pro Prahu 8 v
Praze 10, v justičím paláci Na
Míčánkách, nařízeno hlavní
líčení v trestní věci
Johna Boka, předsedy spolku Šalamoun, konané na
základě obžaloby státní
zástupkyně OSZ Praha 8 (zde: nbsp;
http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2011032101). S
ohledem na různé projevy zájmu veřejnosti prozíravý obhájce Josef Lžičař
požádal soud, aby se jednání konalo ve velké jednací síni.

Před soudní síní se skutečně
shromáždil houf zájemců o
vstup. Kromě stran řízení přišli sympatizanti a
přátelé Johna Boka, hlavně
disidenti a členové a chráněnci spolku Šalamoun.
Bylo mezi nimi několik známých
tvaří veřejného života, jako filmová
dokumentaristka a pedagožka Olga
Sommerová, advokátka Hana Marvanová, religionistka
a restaurátorka Marta
Chadimová, bývalý místopředseda
Nejvyššího soudu ČR Pavel Kučera, nyní
advokát,
dále básník Ivan Martin Jirous, řečený „Magor“,
kameraman Stano Slušný, čechoamerický
spisovatel a filmový režisér Jan Novák, výtvarník Joska Skalník, japanolog
Karel Fiala, dokumentaristka Helena
Papírníková-Horáčková,
známý obhájce lidských práv
Stanislav Penc a senátor
Jiří Čunek. Dostavila se třída
středoškoláků, vybavených výtisky obžaloby,
pro
které měla být účast na řízení
praktickou součástí výuky. Na místě byl i
štáb
České televize, vedený redaktorem Karlem Rožánkem.

Dveře soudní síně se otevřely přesně
v 9:00. Předseda senátu
Petr Novák se představil přítomným, uvítal
je v soudní síni a povolil provádění
zvukových a obrazových záznamů s výhradou,
že kameramani umístí kamery na
stojany a nebudou během jednání vyrušovat jejich
přemisťováním a přebíháním.
Pak ale oznámil, že pro náhlé onemocnění
není způsobilý vést jednání a dohodl
se stranami odročení hlavního líčení na den
26. dubna 2011 v 9:00 do stejné
soudní síně. A účastníci v poklidu opět
opustili soudní síň, přičemž obžalovaný
s nejbližšími přáteli využili
nenadálého volna k pohodové
přátelské besedě na
jiném místě.

Nespokojenost projevil pouze „nepostradatelný“ vyvolávač
napětí Jan Šinágl, který vyzval pana předsedu, aby příště upozornil na odročení
předem. Nedbal skutečnosti,
že předseda
senátu onemocněl v době pracovního volna a jeho možnosti,
jak upozornit strany
řízení na odročení, byly nepatrné,
možná žádné. K většině
účastníků by se
zpráva stejně nedostala.

A tak význam Šináglova
vystoupení spočívá pouze v tom, že
zdůraznil svou důležitost, aniž by uvážil, že možná
soudce popudí a naladí jej
v neprospěch obžalovaného. Ovšem v jeho
myšlení je případná škoda,
způsobená
obžalovanému, nicotná proti potřebě ukojit svou
ješitnost.

Lze jen litovat, že podobný přístup k veřejnosti, jakého
jsme byli svědky v tomto případě, dosud
není úplně běžný. Stále ještě
narážíme na neochotu strpět pořizování
zvukového
záznamu, na lustrování veřejnosti a dokonce na
vyžadování prokázání totožnosti
předložením občanského průkazu. Někdy se stane, že se
veřejnost ani do soudní
síně nedostane.

Tak tedy na shledanou v soudní síni justičního paláce Na
Míčánkách v Praze 10 ve výroční den úmrtí Pavla Wonky, tj. dne 26. dubna 2011 v
9:00!

Inspekce práce: Výpovědi od vedení ÚSTR porušují zákoník práce

28.3.2011

blisty.cz

tisková zpráva odborové organizace ÚSTR

Vyhazovy „nepohodlných“ zaměstnanců z Ústavu pro
studium totalitních režimů (ÚSTR) proběhly nezákonně. Konstatoval to Oblastní
inspektorát práce pro Prahu, na který se obrátily odbory. Výpovědi ovšem
zůstávají v platnosti, pokud se některý z poškozených zaměstnanců nezačne
soudit.

Ředitel Daniel Herman rozdal v listopadu 2010 výpovědi,
které neprojednal s odbory. „Přizvali nás na jednání o výpovědích 24.
listopadu, ale neřekli nám na něm jména ani pozice vyhazovaných lidí. I když
jsme se snažili dozvědět více, bylo nám řečeno, že vedení tyto konkrétnosti
ještě nemá vyjasněno. Přesto výpovědi hned vzápětí, během dvou dnů, lidem
rozdali,“ připomíná předsedkyně odborové organizace ZO ÚSTR Katka Volná.
Ředitelku Kanceláře ÚSTR Beátu Majdišovou na rozpor se zákonem upozornila
mailem již 26. listopadu, oficiální stížnost i s žádostí o nápravu řediteli
Danielu Hermanovi odeslala několik dní na to. ?Bylo to neuvěřitelné: vyhazovaní
dostali výpověď, ve které se psalo, že to vedení ÚSTR s odbory projednalo. Chtěli
jsme, aby se pan Herman za tyto
nepravdy omluvil, ale to se nestalo ani tehdy, ani nyní,?
konstatuje Volná.
Inspekce práce dala v této věci odborům za pravdu.
?Výpověď je nutno chápat
jako konkrétní právní úkon
směřující k ukončení pracovního poměru s
určitým
zaměstnancem,? sděluje Alice Divíšková z
Inspektorátu práce (viz příloha). Podle Volné vše vypadá, jako by se porušení
zákona odehrálo úmyslně. ?Přesně na tuto skutečnost jsme pana Hermana
upozorňovali, tyto údaje obsahuje každý odborný
komentář Zákoníku práce,? říká Volná.

Ohledně porušování zákona chtěli odboráři jednat i s Radou
ÚSTR. Přes důvodnou žádost byli odmítnuti. „Upozornili jsme všechny radní, že
dochází k nezákonnému jednání
a že vedení
ÚSTR jim v této věci možná nepodává
úplné informace. Oni stojí nad ředitelem,
proto jsme je oslovili,“ říká Volná. Rada o jejich
žádosti vedla rozpravu,
ale shodla se, že odborářský názor
tváří v tvář slyšet nechce. ?Je to paradox.
Před rokem právě naše odborová organizace Radu
ÚSTR podržela, když vyslovila
respekt k jejímu legitimnímu rozhodnutí o
novém řediteli ÚSTR. Dnes tito radní
odmítají vidět, komentovat či napravovat
porušování zákona, které se v
ÚSTRu
děje. Ale když jsem viděla to YOUTUBE, už se tolik nedivím.
Vždyť oni na Radě
všichni odkývali paní Kavalírové, že
za všechny debakly ÚSTRu může Stanislav
Penc, a ani se nepozastavili nad dikcí a slovníkem,
který při svém obviňujícím
projevu používá,? říká Volná.
Kavalírová označila Pence za rozvraceče a
manipulátora, který je někým řízený
a placený, aby škodil .

Zveřejněním databáze Penc zákon neporušil

25.3.2011

Hospodářské noviny

Dodatečné sdělení

Úřad na ochranu osobních údajů vydal rozhodnutí, jímž se se
zastavuje správní řízení, které vedl proti Stanislavu Pencovi.

Penc
na
internetové stránce www.svazky.cz v červenci 2009
zveřejnil databázi Evidence
zájmových osob, obsahující jména cca
860 tisíc lidí, o které z jakéhokoliv
důvodu měla zájem Státní bezpečnost. Úřad
na ochranu osobních údajů zkoumal,
zda tento skutek není přestupkem. Podle rozhodnutí,
které již nabylo právní
moci, Stanislav Penc přestupek nespáchal. Od začátku
tvrdil, že se podle platné
legislativy na archiválie vzniklé činností StB
ochrana osobních údajů
nevztahuje.

Krátce

24.3.2011

Mladá fronta DNES

(red,tes,iDNES.cz)

OSOBNÍ ÚDAJE

Zveřejněním databáze StB Penc zákon neporušil

Úřad pro ochranu osobních údajů zastavil řízení proti
aktivistovi Stanislavu Pencovi, který na internetu zveřejnil databázi lidí, o
něž se zajímala komunistická StB. Hrozila mu za to až milionová pokuta kvůli
zveřejnění osobních údajů. Penc se hájil tím, že na archiválie StB se ochrana
osobních údajů nevztahuje. Úřad mu dal za pravdu – Penc podle něj přestupek
nespáchal.

POLITIKA

Sněmovna bude jednat o možném pádu Vondry

Dnes bude Sněmovna probírat skandál ministra obrany
Alexandra Vondry (ODS) kolem zajištění českého předsednictví v EU. Kvůli kauze
údajně předražené zakázky na něj včera vystupňovali tlak i politici z
koaličních VV a TOP 09. Po nočním jednání K9 pak strany oznámily, že zaujmou
„společný postup“. Podle informací MF DNES Vondru nakonec podrží.

KRIMI

U Krejčíře údajně našli seznam lidí „na odstřel“

Jihoafričtí policisté udělali razii v domě uprchlého
podnikatele Radovana Krejčíře a podle místních médií v něm našli seznam lidí,
které chtěl podnikatel zlikvidovat. Krejčíře se zadržet nepodařilo. Informoval
o tom server Times Live. Jako první byl na seznamu Cyril Beeka, údajná hlava
podsvětí. Beeka byl v pondělí zavražděn.

Sobotko, zbav se Jandáka! Poslanec trpí za kritiku Havla

23.3.2011

parlamentnilisty.cz

Ondřej Vaněk

Když Vítězslav Jandák zkritizoval film exprezidenta Václava
Havla „Odcházení“ jako brak, který na výsluní vynášejí Havlovi
„pravdoláskaři“, dočkal se od příznivců někdejšího prezidenta neméně tvrdé
kritiky. Tomáš Baldýnský pak ve středečních Lidových novinách soudíiacute;, že
zbavením se Jandáka, by mohla ČSSD nastoupit cestu za získáním inteligentního
voliče.

„Kdyby jeho (Jandákova) recenze Odcházení konečně
otevřela oči sociální demokracii a ta se ho v rámci své touhy přiblížit se
inteligentním voličům konečně zbavila, mohli bychom Havlovu filmu přestat
vyčítat abstraktnost, intelektuální odtrženost a samožerství. Byl by to dokonce
první film, jenž by se skutečně zasloužil o stát,“ píše pod titulkem
Odprdění v LN publicista Tomáš Baldýnský.

Zatímco Baldýnský tedy potažmo pasuje voliče, které osloví
Jandák, na méně inteligentní, jiní, které poslancova kritika rozdurdila útočí
rovnou na samotného Jandáka.

Hlupák, čů****, a to vše Jandák

„Píše o něčem, čemu nerozumí, a chápu, že se v tom příběhu
může najít, což se mu nelíbí. Jandák celých dvacet let režim podporoval a dnes
horuje proti tomu, co ukazuje hlavně na jeho špatný charakter. Místo toho, aby
držel hubu a krok, se domnívá, že se útokem na Václava Havla dostane do
povědomí lidí. Tam se asi dostane, ale doufám, že jako hlupák,“ rozohnil
se pro ParlamentníListy.cz aktivista na poli lidských práv Stanislav Penc.

Nejdále pak zašel v kritice
Jandáka herec Pavel Landovský.
Ten ve filmu Odcházení ztvárnil kočího.
„Jandák je schwanzführer, ale napište,
ať tomu ten blbec rozumí, že kokotführer. Lezl Havlovi do
pr****, že ten z toho
měl zácpu a teď tohle? Ať mi zavolá, mám u sebe
ještě několik názvů pro
čů****,“ bouřil.

Sám Jandák se ParlamentnímListům.cz omluvil, že nebude
reagovat. „Mám vysoké horečky, beru antibiotika, nezlobte se,“
omluvil se hlasem, který dával tušit, že je mu opravdu zle. Tak musí postačit
jen poslancova „zeď“ na facebookovém profilu. &bdbdquo;Děkuji všem, za drtivou
podporu,“ napsal zde Jandák k diskuzi pod svým názorem na Havlovu filmovou
prvotinu.

Odcházení? Brak….

A čím že to Jandák píchl do vosího hnízda?
„Pravdoláskařské Lidovky aneb Völkischer Beobachter české žurnalistiky
zaplakaly dojetím nad filmem, o jehož umělecké kvalitě se dá skutečně dlouho
dlouze hovořit… ale natočil ho V. Havel a to se zdá Gruppenführerovi pravdy
lásky Machalické zvané Kyselice stačí. Pěkný den, přátelé. :-),“ napsal na
svém facebookovém profilu a narážel tak i na pochvalnou recenzi Havlova opusu
od Jany Machalické, která vyšla v Lidových novinách.

„Závist ze mne nekape… spíše údiv nad tím co vše je
schopen člověk o jehož dramatičnosti mám velké pochybnosti natočit a vyplodit a
o čemž by každý soudný člověk řekl je to brak a to, že každý ví, že král je
nahý a přesto o něm hovoří …jako o oblečeném do zlata je jen smutným
svědectvím doby,“ dodal na svém profilu Jandák.

„Já musím předeslat, že ten film jsem neviděl,“
řekl v reakci na přestřelku ParlamentnímListům.cz politolog Bohumil Doležal.
„

Že by Lidové noviny byly nějak svázány s osobou Václava
Havla považuji za nesmysl. A pokud jde o kritiku pana Jandáka k filmu? Vyjádřil
se velmi razantnně a je to jeho právo. Malinkou vadou na kráse je, že jde o
poslance a tak jsou jeho výroky brány zbytečně s politickým přídechem,“
myslí si.

Schwarzenberg na Havlově filmu nespal

Zatímco tedy Doležal film neviděl, ministr zahraničí Karel
Schwarzenberg jím byl nadšen. Možná i proto, že jako politik má k dílu z
prostředí politiky blíže než běžný divák. „Mně se to moc líbilo a opravdu jsem
se pobavil,“ řekl ParlamentnímListům.cz ministr, který je známý tím, že
když je ve sněmovně nudí dlouhé řeči o ničem, tak klidně usne.

„Není to tak úplně pravda, já se tak tvářím a na něho to
může působit, že spím, ale vnímám o čem se mluví. I když přiznávám, že některé
proslovy mě opravdu nudí,“ dodal Schwarzenberg.

Jandák
brutálně setřel Havlův režijní debut

Havlův film
za peníze ČT. Test českého diváka, či kult osobnosti?

Landovský
brání Havlův film: Jandák je kokot

Landovský brání Havlův film: Jandák je kokot

17.3.2011

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

Nad filmovým debutem Václava Havla
Odcházení se zvedla
nečekaná přestřelka urážek. Na drsné
hodnocení filmu Vítězslavem Jandákem
odpovídá několik Havlových přátel podle
hesla na hrubý pytel, hrubá záplata,
jiní to nechtějí komentovat. Sociální
demokrat hájí svou svobodu názoru a
míní,
že Havlovo nekritické zbožňování
zavání komunistickými praktikami.

Bývalý herec, exministr kultury a současný poslanec ČSSD
Vítězslav Jandák na svém facebookovém profilu brutálně zkritizoval film
Odcházení a prozatímní ohlasy na něj. A to přesně týden před jeho premiérou.
Píše, že filmový debut Václava Havla je brak, a že je osobně, stejně jako
prezident Václav Klaus, odpůrcem pelechu Pravdy a lásky, který svým pokryteckým
pseudohumanismem a čecháčkovským humorem zaplavuje Česko vlnou neuvěřitelného
pokrytectví a přetvářky.

Kulatý Švejku fuj!

Kvůli tomu se na jeho adresu zvedá obrovská vlna nevole.
Vlastně nejmírněji zareagoval profesor Filozofické fakulty UK v Praze a
prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík, když redakci
ParlamentníchListů.cz sdělil: „Podobné výplody jsou pod úroveň, takže je nebudu
komentovat.“ Dost mírný byl i zpěvák Vlastimil Třešňák: „Jandák? To je
takovej ten kulatej Švejk? No, fuj tam napište.“

Padaly i tvrdší výrazy a vyjádření až po vulgární lázeň
herce Pavla Landovského. „Takové prohlášení svědčí o Jandákově ubohosti a
popletenosti. Sláma mu čouhá z bot. Sám
za komunismu ochotně hrál v prorežimních propagandistických filmech a
seriálech, pak zakotvil u ČSSD a podvědomě cítí nenávist vůči každému, kdo
proti politické prostituci svědčí svým životem i dílem. Podobá se tak Václavu
Klausovi, který je sám symbolem konformity s minulým režimem. Tím, kdo u nás
prolamuje dílem a vlastní sebeironií ono čecháčkovství, je právě Václav
Havel,“ řekl předseda Strany zelených Ondřej Liška s tím, že se těší, až
se o filmu Odcházení povede smysluplná diskuse a kritika, jako o každém jiném.

Lanďák hází pohlavními orgány

Aktivista na poli lidských práv
Stanislav Penc nejdříve
zmínil Jandákovo hledání politické
tváře v Republikánské unii, pak v ODS a
nyní
v ČSSD a pak pokračoval: „Píše o něčem, čemu
nerozumí, a chápu, že se v tom
příběhu může najít, což se mu nelíbí.
Jandák celých dvacet let režim podporoval
a dnes horuje proti tomu, co ukazuje hlavně na jeho
špatný charakter. Místo
toho, aby držel hubu a krok, se domnívá, že se
útokem na Václava Havla dostane
do povědomí lidí. Tam se asi dostane, ale doufám,
že jako hlupák. Vždyť právě on
prohlásil, že bigbít do kultury nepatří. Podle
soudruha Jandáka to není hudební
styl. A jeho příklon k Václavu Klausovi? Jak
příznačné.“

Podle Pence jsou postoje Jandáka a Klause
podobné příběhu o
feťákovi, z něhož se po pobytu v léčebně stal
extrémní protidrogový bojovník se
vším všudy. Nicméně nejtvrdší
reakce přišla od svérázného a
kontroverzního
herce Pavla Landovského, jenž ve filmu Odcházení
ztvárnil kočího.

„Jandák je schwanzführer, ale napište, ať tomu ten blbec
rozumí, že kokotführer. Lezl Havlovi do pr****, že ten z toho měl zácpu a teď
tohle? Ať mi zavolá, mám u sebe ještě několik názvů pro čů****,“ bouřil.

Ostuda trvá jen 24 hodin

Sám Vítězslav Jandák se
uličnicky usmíval. Prý chce žít v
zemi, kde člověk může říct svobodně vlastní názor
a tak ho říká, protože rád
otevírá různá témata ve společnosti.
„Šlo mi o tu úplnou zbožštělost Havla, kdy
z něj ostatní dělají svatého anebo z druhé
strany Kim Ir Sena. Tou nekritickou
láskou, kterou mu někteří věnují, ho vlastně
protiví lidem. Byla to provokace a
cílená,“ zdůraznil pro ParlamentníListy.cz s
tím, že kritikou chtěl
naštvat hlavně všechny láskopravdaře, co Havla
obklopují.

„Havlovo Odcházení terorizuje svou absurditou. Láskopravdaři
se nyní chovají jako za komunismu, z Havla dělaj Kim Ir Sena a tím mu dost
ubližují,“ doplnil ještě. Poukazování na jeho účinkování v režimních
filmech vzal s nenuceností sobě vlastní: „To ale neznamená, že jsem hrával v
nevkusných věcech. Ostatně stejně, jak dřív i Laňdák anebo Chramostová.“
Nakonec zmínil, že chce, aby v tiché české společnosti zase byla sranda, a že
každá ostuda trvá čtyřiadvacet hodin a prd se stane.

Havel je stále v nemocnici

Exprezident Václav Havel, který měl
zánět dýchacích cest,
stále zůstává v pražské
Ústřední vojenské nemocnici. Termín jeho
propuštění
prozatím není jasný. Jeho kancelář
však předpokládá, že se bude moci
příští
týden zúčastnit slavnosti k uvedení filmu
Odcházení. Ten je jeho debutem ve
filmové režii, přičemž jeho předlohou je stejnojmenná
divadelní hra uvedená na domácích
i zahraničních scénách. V příběhu nejde jen
o odcházení jednoho politika z
funkce, ale i o fenomén změny obecně. V médiích o
něm bylo prozatím zveřejněno
kolem čtyř tisíc zmínek.

Psali jsme:

Jandák varuje před pravdoláskaři: Ať vás neumlátí Lanďák holí

17.3.2011

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

Slovní útoky, výhrůžky, napadání. Jandákova pohana Havlova
filmu Odcházení už žije vlastním, ale dost schizofrenním, životem. Tábory
diskutujících je možné rozdělit na obdivovatele exprezidenta Václava Havla a
přívržence současné hlavy státu Václava Klause, potažmo i Vítězslava Jandáka.

Na facebookovém profilu
sociálního demokrata Vítězslava
Jandáka probíhá zuřivá diskuse nad
článkem ParlamentníchListů.cz „Landovský
brání Havlův film: Jandák je kokot“. V něm
aktivista za lidská práva
Stanislav Penc, předseda Strany zelených Ondřej Liška a
velmi vulgárně i herec
Pavel Landovský reagují na Jandákovu
brutální kritiku filmového debutu Václava
Havla Odcházení, který bude mít
premiéru příští týden.

Landovský pro ParlamentníListy.cz na Jandákovu kritiku
Havlova filmu Odcházení totiž pro ParlamentníLIsty.cz uvedl: „Jandák je
schwanzführer, ale napište, ať tomu ten blbec rozumí, že kokotführer. Lezl
Havlovi do pr****, že ten z toho měl zácpu a teď tohle? Ať mi zavolá, mám u
sebe ještě několik názvů pro čů****,“ bouřil.

Diskutující se názorově rozdělili na dva tábory, které lze
rozdělit do dvou skupin. Na Havlovy obdivovatele, tedy pravdoláskaře a naopak
přívržence Klause prohradní.

Pozor na rozčílené pravdoláskaře

„Jsem s manželkou u lékaře, teď nemůžu mluvit,“ sdělil
Vítězslav Jandák ParlamentnímListům.cz. Na sociální síti Facebook je však teď
více než aktivní.

Jedna příznivkyně s ním souhlasí v kritice filmu Odcházení.
Havel podle ní stvořil mraky braků a zůstane v jejích očích vždy jako násoska
dramatik.

„Pozor, aby Vás nepřejelo nákladní auto se zeleným
čtyřlístkem, případně nenapadlo stádo koz Stanislava Pence nebo vás neumlátil
Lanďák holí někde v průchodu,“ na to Jandák a ohledně repliky o lezení
Havlovi do zadku odpovídá, že neví, co si dal Lanďák tekutého k snídani.

Asi viděli dvěstěkrát Tankový prapor

Hodně se v diskusi řeší i minulost a Jandákovo hraní v
prorežimních filmech, které mu hned několik pravdoláskařů připomnělo. Jeden z
diskutujících ho nazývá komunistickým prasátkem a pomocníkem Veřejné
bezpečnosti.

„Zřejmě viděli dvěstěkrát
Tankový prapor. No já myslím, že
netřeba další komentář, prostě nesouhlasíte
a šup udělají z vás bolševika nebo
jejich pomocníka, co na tom, že jsem v KSČ nikdy nebyl,“
odpovídá Jandák s
tím, že třeba Jaromír Štětina v ní byl.
Navíc je Jandákovi vyčítán slovník,
který prý má jako dlaždič.

Z Havlových her mi bylo na zvracení

„Jestli si myslíte, že největší persony našeho divadelnictví
jsou pánové Landovský a Havel, tak vám s klidem můžu říct, že Venca Mařák od
nás z hospody chlastá líp jak Landovskej, a pan Kuřina u nás v ochotnickém
spolku dokáže perfektně postavit kulisy, a v zimě mu jde i přikládání do kamen.
Koulet sudy jsem ho nikdy neviděl. Ti by se do těch největších person našeho
divadelnictví jistě také hodili,“ píše další účastník debaty.

„Havel je slaboch, proti Klausovi se nepostavil, když
rozkrádal republiku, jeho intelektuální kvality jsou pochybné, jeho podpora
humanitárnímu bombardováním z něho v mých očích udělala odpad. Je to slaboch,
pokrytec. Vůbec si, Vítězslave, nedělejte nic z urážek Havlových
nohsledů,“ píše se v další reakci.

Dále je pak Jandákovi spíláno, že dříve alespoň bavil lidi,
ale nyní už je jen k pláči, protože nerespektuje partnera v diskuzi. Na adresu
exprezidenta Václava Havla zase míří kritika, že si neodseděl ani čtyři roky a
jako elitní chartista prochlastával všechny možné dary ze zahraničí od CIA,
Izraele a dalších podobných kruhů.

Recenze Lidových novin, jež rozčílila Jandáka:

Filmové Odcházení stejně jako to divadelní je průhledem do
Havlova světa, do jeho filozofie, humoru, sarkasmu a snad i způsobu obrany před
tím, co se kolem něj děje.

A zároveň si s tímto svým světem hraje, jak to má rád. Podle
svého a s nadhledem, který všechno otočí naruby a znejistí.

To jsou první dojmy po zhlédnutí režisérského debutu Václava
Havla, který má premiéru 24. března.

Je úplně jedno, že filmu ponechal divadelní stylizaci, ona
tu má svůj význam a hlavně je nositelem stylu a výpovědi. Asi to každému nebude
vyhovovat, ale Havlovy hry nejsou akčními příběhy nabitými dramatickými zvraty.
Pomalost, grotesknost i melancholie, typické opakování, absurdní hra s
komickými detaily, všechny ty obřady, na něž dbá hlavní postava i jeho
„dlouholetá přítelkyně“ Irena, tu dostávají zase jiné významy než na
jevišti. Od premiéry Odcházení v režii Davida Radoka uběhly již tři roky a
myslím, že Havel pečlivě, pokud mohl, navštěvoval i další nastudování.

Ten, kdo si myslel, že možná mimoděk něco z těchto režií
přebere, se hodně přepočítal. Havel je vždycky originál a s potěšením plave
proti proudu. Vlastně i v tom, že divadelní hru klidně udělá jako divadelní hru
ve filmu.

A pak Havel režisér nezapře Havla autora, a to nejenom v
tom, že trvá na tom, co napsal, a škrty a-změny názvů nepovoluje ani sobě. Víc
než v interpretacích druhých je tu totiž přítomné jakési vědomí kontinuity
havlovského světa – nepřipomíná snad ta podivná vila se zahradou, bazénem a
altánkem Zahradní slavnost po čtyřiceti letech? A Rieger Josefa Abrháma kromě
jiného hledá své ego v nové situaci stejně jako všichni předchozí Havlovi
hrdinové, kterým autor s ďábelskou radostí připravuje nástrahy.

Havel sice zrušil své vlastní
zcizující vstupy, jimiž
ironicky komentuje dění a postavy, ale nakonec má pro
diváky v tomto směru
nečekané překvapení. Závěr pak v těchto
intencích pokračuje a dost se liší od
dosavadních divadelních inscenací. Naznačuje, že
vše, co jsme viděli, je možná
úplně jinak, že to, co se slibuje, stejně neplatí a že
to, o čem se hrálo, ať
už to byla megalomanie, sebevzhlíživost, fňukání,
předstírání, intriky,
podvody, hloupost, vypočítavost, ale i věrnost, láska,
odpovědnost, možná vůbec
nebylo skutečné. A to může být zpráva dobrá
i špatná. Je to všechno takový
vaudeville, život i politika. Celá ta menažerie
bývalého kancléře Riegera se
pak vykýbluje se všemi ranci a kufry a nacpe se do
dostavníku jak ve starém
westernu, Rieger se svítícím nápisem na
kšiltovce z jeho oken vykukuje
nepřítomně a připomíná šaška,
zatímco Irena s přítelkyní Monikou
škobrtají pryč
na podpatcích podél dlouhé zdi.
Tragikomičtí hrdinové…

Havlovi také určitě vyšla
sázka na herce, které si vybral, a
jak vidno, vzájemné srozumění není
úplně zanedbatelná devíza. Oba
představitelé
hlavních rolí na sebe výborně slyší
a to filmu dává další rozměr. Josef
Abrhám
hraje Riegera ve zvláštní kombinaci noblesy a
samolibosti, která má občas
zábavně operetní podobu, a zároveň
vnímáme i
jeho nenápadný vlastní komentář nad postavou. Dagmar Havlová je jako
Irena okouzlující ve svých malichernostech, v nesnesitelné péči. Dokáže ale
vedle této směšné polohy figuru doslovit lidsky. (Autor: Jana Machalická)

Reakce Jandáka:

Pravdoláskařské Lidovky aneb Völkischer Beobachter české
žurnalistiky zaplakaly dojetím nad filmem, o jehož umělecké kvalitě se dá
skutečně dlouhodlouze hovořit… ale natočil ho V. Havel a to se zdá
Gruppenführerovi pravdy lásky Machalické zvané Kyselice stačí. Pěkný den,
přátelé. :-)‘

Havel stále marodí

Exprezident Václav Havel, který měl
zánět dýchacích cest,
stále zůstává v pražské
Ústřední vojenské nemocnici. Termín jeho
propuštění
prozatím není jasný. Jeho kancelář
však předpokládá, že se bude moci
příští
týden zúčastnit slavnosti k uvedení filmu
Odcházení. Ten je jeho debutem ve
filmové režii, přičemž jeho předlohou je stejnojmenná
divadelní hra uvedená na
domácích i zahraničních scénách. V
příběhu nejde jen o odcházení jednoho
politika z funkce, ale i o fenomén změny obecně.

Zrní

14.3.2011

Týden

Irena Hejdová

* Dnes o umění. O tom skutečném, efemérním, pouhým okem
nerozpoznatelném, o to tajemnějším.

* Pokud tedy jeho objektem není nějaká hřmotná figura typu
koulařky Mileny, hrdinky rozhlasové hry Koule od Davida Drábka. Ti, kdo ji
neslyšeli na vlnách Českého rozhlasu, mohou si dílko, které hnulo žlučí
koláčkové pekařce, testosteronové krasavici a televizní radní Heleně
Fibingerové, nyní za 60 korun díky nakladatelství Akropolis koupit v
knihkupectvích.

* Minulý týden kromě Primy Love
odstartovala v tichosti i
další nová stanice, která slibuje rozčeřit
stojaté vody. Aktivista Stanislav
Penc spustil internetovou Kozí televizi. Program TV Kozy,
spuštěné stejně jako
Prima Love na MDŽ, sestává z živého přenosu z
pastvy koz a oslů na www.tvkozy.cz.
Vzhledem k chudé programové nabídce
stávajících kanálů očekáváme
rekordy
sledovanosti.

* Depeche Mode minulý týden natáčeli v Česku novou podobu
klipu k jednomu ze svých největších hitů Personal Jesus. Místo slavného tria
ale v klipu natáčeném v Rabštejně nad Střelou vystupuje nějaká čarodějnice. Že
by bývalá koulařka?

* Pražské kino Světozor rozjíždí další ročník Cinema
Studies. Od 22.

března se tu v učitele promění režisér Jan Hřebejk, herec
Miroslav Krobot, dokumentaristka Helena Třeštíková, producent Pavel Strnad a
nějaká další individua.

* České lvy vyhrál příběh estébáka Antonína z filmu Pouta a
my mu to přejeme, tím spíše, že úspěch filmu jej vrátil do kin a má teď šanci
dohnat počet diváků, kteří jej loni zanedbali. Na Lvech sice mezi vítěze
pronikli i zástupci nepřátelských komerčáků jako Eliška Balzerová, i tak nás
ale večer v podstatě potěšil. Jen nechápeme, proč se stále všichni mají potřebu
navážet do Vachlerova vegetariánského rautu – jeden den by snad i české
kritičky mohly vydržet chutnou vegetariánskou krmi bez toho, aby do Lucerny
musely „pašovat klobásky v kabelce“.

* Už víme, že uměním může být příběh koulařky i story
estébáka, dokonce i pastva koz. Jak prozradil odborník na slovo vzatý,
pornoherec Robert Rosenberg v internetovém rozhovoru, uměním může být i porno –
„ať se to lidem líbí, nebo ne“. Tedy prý jen porno skutečné,
efemérní, pouhým okem nerozpoznatelné, o to tajemnější.

Aktivista Penc spustil vysílání Kozí televize

10.3.2011

Mladá fronta
DNES

(ČTK)

ZAJÍMAVOST

Aktivista a chovatel koz Stanislav Penc v
úterý spustil živé
vysílání internetové Kozí televize.
Její hlavní vysílací náplní
bude živý
přenos z pastvy koz a oslů z Pencovy usedlosti v Milkovicích na
Jičínsku. „Kozí
televize má být alternativou k dnešnímu
pojetí vysílání většiny
televizí,“ řekl
Penc.

MÉDIA: Týden.cz: Na internetu vysílá Kozí televize. Přímo z pastvy

9.3.2011

ceska-media.cz

Publikováno na serveru www.tyden.cz dne 9.3.2011, autor: ČTK
(vb)

Aktivista a chovatel koz Stanislav Penc v
úterý spustil živé
vysílání internetové Kozí televize.
Její hlavní vysílací náplní
bude živý
přenos z pastvy koz a oslů na Pencově usedlosti v Milkovicích na
Jičínsku.
„Kozí televize má být alternativou k
dnešnímu pojetí vysílání
většiny
televizních stanic,“ řekl ČTK Penc. Televize má podle
Pence propagovat
chov koz a život s nimi. Vysílání na adrese
www.tvkozy.cz zatím spočívá v tom,
že jedna kamera sleduje dění na pastvě. Penc kameru během dne
přenáší.

Lidovky.cz: Aktivista Penc spustil vysílání internetové Kozí
televize (9.3.2011 (vb))

Aktivista Penc spustil vysílání internetové Kozí televize

9.3.2011

ceskenoviny.cz
ČTK

Milkovice (Jičínsko) – Aktivista a chovatel
koz Stanislav
Penc v úterý spustil živé
vysílání internetové Kozí televize.
Její hlavní
vysílací náplní bude živý přenos z
pastvy koz a oslů z Pencovy usedlosti v
Milkovicích na Jičínsku.

Aktivista Penc spustil na MDŽ vysílání internetové Kozí televize

9.3.2011

mediar.cz

ČTK

Živý přenos z pastvy z Pencovy usedlosti v Milkovicích na
Jičínsku má propagovat chov koz a život s nimi.

Televize má podle něj propagovat chov koz a
život s nimi.
Vysílání na adrese www.tvkozy.cz zatím
spočívá v tom, že jedna pohyblivá kamera
sleduje dění na pastvě. Penc kameru během dne
přenáší na různá místa.
Vysílání
hodlá Penc postupně doplnit záznamem hudebních
produkcí z dřívějších Kozích
mejdanů v Milkovicích.

„Dalším zpestřením budou krátké reportáže a komentáře k
současnému společenskému dění. Televize je otevřena všem nápadům a již
vytvořeným filmům, klipům a videoprogramům,“ řekl Penc. Úterý 8. března si
ke spuštění televize podle svých slov vybral záměrně, protože na něj připadá
100. výročí vzniku Mezinárodního dne žen. Penc v současné době chová 28 koz a
čtyři osly.

V minulých měsících Penc vedl
spor s Úřadem pro ochranu
osobních údajů. Úřad s ním vedl
přestupkové řízení za to, že zveřejnil
osobní
údaje zhruba 770 tisíc osob, které obsahuje
databáze Státní bezpečnosti EZO
(Evidence zájmových osob StB). V lednu úřad
řízení zastavil.

Na internetu vysílá Kozí televize. Živě, přímo z pastvy

9.3.2011

tyden.cz

ČTK

Televize má podle Pence propagovat chov koz
a život s nimi.
Vysílání na adrese www.tvkozy.cz zatím
spočívá v tom, že jedna pohyblivá kamera
sleduje dění na pastvě. Penc kameru během dne
přenáší na různá místa.
Vysílání
hodlá postupně doplnit záznamem hudebních
produkcí z dřívějších Kozích mejdanů
v Milkovicích.

„Dalším zpestřením budou krátké reportáže a komentáře k
současnému společenskému dění. Televize je otevřena všem nápadům a již
vytvořeným filmům, klipům a videoprogramům,“ řekl Penc. Úterý 8. března si
prý ke spuštění stanice vybral záměrně, protože na něj připadá 100. výročí
vzniku Mezinárodního dne žen. Penc v současné době chová 28 koz a čtyři osly.

V minulých měsících vedl spor
s Úřadem pro ochranu osobních
údajů. Úřad s ním zahájil
přestupkové řízení, protože zveřejnil
osobní údaje
zhruba 770 osob, které obsahuje databáze
Státní bezpečnosti EZO (Evidence
zájmových osob StB). V lednu úřad
řízení zastavil.

Penc zveřejněním databáze StB přestupek nespáchal

26.2.2011

Právo

(ČTK)

Úřad pro ochranu osobních údajů zastavil přestupkové řízení
proti aktivistovi Stanislavu Pencovi. Přestupku se měl dopustit zveřejněním
osobních údajů zhruba 770 000 osob, které obsahuje databáze Státní bezpečnosti
EZO (Evidence zájmových osob StB).

Úřad dospěl
k závěru, že zveřejnění databáze není přestupkem.

Děkan je Květa. A mlží o studiu Vítka

24.2.2011

Sedmička

Pavel Pechoušek

Květoslav Růžička začal mlžit o studiu multimiliardáře
Radovana Vítka. StB ho vede ve svých seznamech jako důvěrníka.

Děkane Růžičko, odstupte! Vyzývají současného děkana
právnické fakulty studenti. Podle nich se Růžička podílel na neprůhledném
studiu miliardáře Radovana Vítka, o kterém jako první informovala Sedmička.

Z indexu
Radovana Vítka je patrné, že turborychlostí zvládnul v jediný den dva zápočty a
zkoušku u děkana Růžičky. Podezřelý je i fakt, že měl u Milana Kindla
potvrzenou zkoušku ze dne, kdy byl prokazatelně ve vazbě a státnice skládal
podle data v indexu v sobotu.

„Je zcela
evidentní, že role děkana Růžičky v případě studia Radovana Vítka nebyla
náhodná. Podílel se na praktikách Kindlova vedení. Je vysoce pravděpodobné, že
udílel nestandardním způsobem zkoušky a zápočty i dalším prominentním
studentům,“ tvrdí student Martin Marek.

Doplňuje ho
kolega z pátého ročníku Aleš Ziegler. „Měl by okamžitě odstoupit. Pokud
neodstoupí, měl by jej odvolat Akademický senát nebo rektor ZČU,“ říká Ziegler.

Podezřelé studium Miliardář Radovan Vítek zvládl oba zápočty
i zkoušku z předmětu Mezinárodní právo soukromé a obchodní 1. a 2. – množství
informací, které zahrnuje celoroční látku – v jeden den.

„Získat dva
zápočty a zkoušku z dvousemestrálního předmětu v jeden den sice neodporuje
studijním předpisům, ale je to velmi neobvyklé, výjimečné. U tohoto studenta to
však bylo pravidlem, což vzbuzuje silné pochybnosti o poctivosti a řádnosti
jeho studia,“ uvedl vyučující Petr Bezouška.

Když se na
okolnosti zápočtů a zkoušky zeptal redaktor Sedmičky děkana Růžičky v době, než
článek o studiu Radovana Vítka vyšel, děkan tvrdil, že to není nic neobvyklého.
„Určitě je to možné. Na konkrétní případ si ale nepamatuji,“ uvedl.

Redaktor
Sedmičky si tehdy odpověď nahrál na diktafon. Je v ní naprosto jasně řečeno, o
jaké předměty jde. Potom, co se objevil článek, který odhaloval okolnosti
studia jednoho z nejbohatších Čechů, Růžička překvapivě obrátil.

„Nikdy jsem
nedal dva zápočty a zkoušku v jeden den. Buď je falešný můj podpis, nebo celý
index. Každopádně bych ho chtěl vidět,“ prohlašoval v médiích Růžička.

Proč děkan
najednou otočil a tvrdí opak? „Vysvětlení pana děkana není důvěryhodné. Místo
jednoznačného vysvětlení mění svoje odpovědi,“ myslí si Martin Marek. Když
chtěl redaktor Sedmičky tento týden děkanovi nahrávku přehrát, a zjistit tak
jeho reakci, odbyl ho. „Od vás už nic poslouchat nechci,“ rozčílil se.

Zároveň
ztratil chuť zkoumat svůj podpis v indexu Radovana Vítka.

„Takovou
kopii vám udělám za pět minut,“ poznamenal.

Na otázku,
proč by redakce Sedmičky falšovala indexy, jen krčil rameny. O pravosti
studijního průkazu navíc není pochyb. Zdroj, který ho Sedmičce poskytl, je
naprosto spolehlivý. Údaje v něm uvedené souhlasí s univerzitním systémem STAG,
který zaznamenává výsledky všech studentů.

I podpis
Růžičky je pravý. Redakce si sehnala několik jeho podpisů z indexů jiných
studentů. Už na první pohled jsou zcela totožné. „Nalezené znaky skutečně
nasvědčují tomu, že podpisy v obou indexech vyhotovil jeden a týž pisatel,“
říká Nina Trojanová, soudní znalec v oboru písmoznalectví.

Květoslav
Růžička odmítl výzvy k odstoupení komentovat. „Až se dozvím něco bližšího nebo
uvidím petici, tak se vyjádřím,“ říká rozhodně.

Krycí jméno Květa Studentům se nelíbí ani podezření o možné
spolupráci se Státní bezpečností. Sedmička si vyžádala v Archivu bezpečnostních
složek informace týkající se současného děkana.

„Z
dochovaných záznamů vyplývá, že k osobě Květoslav Růžička, narozené 25. ledna
1946, byl veden svazek r. č. 27069 MV, kategorie důvěrník, krycí jméno Květa,“
píše ve své zprávě Pavel Kugler, vedoucí oddělení operativních svazků a
vyšetřovacích spisů.

Podle
serveru www.totalita. cz, jehož autoři se snaží popsat naši historii v období
let 19451989, byl důvěrník politicky vyspělý občan plně oddaný socialistickému
zřízení, který má možnost a snahu sdělovat operativním pracovníkům některé
poznatky.

Další
informace o Růžičkovi v archivu nejsou k dispozici. Jeho svazek byl skartován
26. května 1989. Růžička okomentoval tuto informaci velmi lakonicky. „Nevím, o
co jde,“ poznamenal jen.

Podle
Martina Pulce z Archivu bezpečnostních složek lidé vedení v kategorii důvěrník
závazek ke spolupráci nepodepisovali, jako tomu bylo například u agentů. „Ale
mohli,“ doplňuje Pulec.

Růžička má
negativní lustrační osvědčení.

„Lustrační
osvědčení má podle mých zkušeností
hodně lidí, kteří nemají čisté
svědomí,“
říká Stanislav Penc, který se stal v roce 2009
známý tím, že na internetu zveřejnil
svazky StB.

***

Kdo je děkan právnické fakulty?

* narodil se v roce 1946 v Lubech u Klatov

* dvacet let pracoval v tiskárnách v Klatovech jako tiskař

* jako dělnický kádr si ve zkráceném čase dodělal maturitu

a také vysokou školu

* od prosince roku 1983 ho Státní bezpečnost eviduje ve

svých seznamech jako důvěrníka s krycím jménem Květa

* v roce 2006 se stal profesorem mezinárodního práva

* v listopadu roku 2010 ho senát zvolil děkanem na Právnické

fakultě Západočeské univerzity v Plzni

Obci Bačalky hrozí pětimiliónová sankce

23.2.2011

Právo

Vladislav Prouza

Občané v referendu odmítli smlouvu se společností AB Wind o
stavbě dvou větrníků podepsanou exstarostou

Kauza větrné elektrárny mezi obcemi Bačalky a Rokytno na Jičínsku
možná skončí u soudu. Obci Bačalky, která dvojici dříve smluvně dohodnutých
větrníků koncem loňského roku torpédovala, hrozí pětimiliónová sankce.

Penále
požaduje v případě zmařené investice společnost AB Wind, která má v úmyslu
větrníky nad obcemi vztyčit. Elektrárnu však na rozdíl od předchůdců rezolutně
odmítají noví zastupitelé Bačalek zaštítění obecním referendem.

„Překážky,
které změnou vedení obce vznikly, nepovažujeme za natolik zásadní, aby
výrazněji ovlivnily připravovanou realizaci projektu. Pokud však Bačalky
smluvně dohodnuté podmínky poruší, budeme požadovat pět miliónů korun, které
jsme do projektu doposud vložili,“ konstatoval jednatel firmy AB Wind Tomáš
Zejval.

„Referendum
o větrnících, představující krátce
před volbami záminku ke kompletní výměně
představitelů obce, nepokládáme za argument,“
podotkl. Obec Bačalky ovšem
smlouvu podepsanou bývalým starostou Miroslavem
Šoltysem (Nezávislí) považuje
za neplatnou. Šoltys podle současné starostky
Pavlíny Kaprasové (Nezávislí) neměl
k podpisu smlouvy s firmou AB Wind doložitelný souhlas
zastupitelů. „Neexistuje
žádný zápis, který by to dokládal.
Bývalí zastupitelé sice odsouhlasili
výstavbu větrníků, ale nikoliv zmiňovanou smlouvu. Ta
postrádá nezbytné
náležitosti a je proto neplatná,“ tvrdí
Kaprasová, podle níž její předchůdce
podepsal smlouvu neoprávněně. „Smlouva, kterou jsme
konzultovali s právníky a
projednali v zastupitelstvu, platí. Sám od sebe bych to
nepodepsal,“ tvrdí ale
Šoltys.

Odpůrci 150 metrů vysokých větrníků, majících malé obci se
zhruba miliónovým rozpočtem ročně přinést zhruba 300 tisíc korun, argumentovali
razantním zásahem do krajiny. Referendum, v němž drtivá většina obyvatel
Bačalek vzdor nezanedbatelnému profitu elektrárnu odmítla, předznamenalo
výsledky posledních komunálních voleb.

„Jsem rád,
že lidé v Bačalkách se nenechali zastrašit výhrůžkami investora,“ konstatoval
místní aktivista Stanislav Penc. Spor obce Bačalky s firmou AB Wind
pravděpodobně směřuje k soudu, kde firma bude nucena doložit oprávnění požadovat
sankci za zmařenou investici a obec neplatnost smlouvy podepsanou exstarostou
Šoltysem.

„Pokud
Bačalky nebudou souhlasit se smlouvou, půjde celá
záležitost k soudu.
Vynaložené doložitelné náklady se pohybují
na pěti miliónech,“ říká Zejval.
„Nikdo z firmy AB Wind nám doklad o vynaložených
nákladech nepředložil. Doposud
argumentují pouze prostřednictvím
médií,“ reagovala Kaprasová.

***

Referendum o větrnících nepokládáme za argument Tomáš
Zejval, jednatel firmy AB Wind

Deset českých zpráv, které by vás neměly minout

21.2.2011

Respekt

„Byli tam lidé jak z rezortu obrany,
tak z podnikatelské
sféry, navzájem si tyto zakázky dohadovali,
určovali si, kdo ve výběrových
řízeních zvítězí.“ Mluvčí
protikorupční policie Roman Skřepek k
vyšetřování
armádních zakázek

1 Armádní zakázky Zatím největší případ ve svých dějinách
řeší protikorupční policie. Navrhla obžalovat 54 lidí za manipulace s veřejnými
zakázkami v rezortu obrany. Deset obviněných bylo zaměstnáno přímo na ministerstvu
obrany. Případ se řeší v době, kdy podle neoficiálních informací hodlá ministr
vnitra Radek John šéfa protikorupční policie Libora Vrbu odvolat.

2 Lékaři už neodcházejí Nejtvrdší protest lékařů v novodobé
historii Česka za zvýšení platů a reformy ve zdravotnictví je u konce. Ministr
zdravotnictví a odboráři podepsali memorandum, podle kterého lékařům stoupnou
od března platy o 5–8 tisíc korun. Odboráři zároveň vyzvali 3800 lékařů, aby
stáhli své protestní výpovědi. čtěte také ČLÁNKY na str . 16, 40–42, rozhovor
na str. 46–51 a esej na str . 78–79

3 Král Šumavy V rozporu s
předchozím výběrovým řízením
ustanovil ministr životního prostředí Tomáš
Chalupa novým ředitelem Národního
parku Šumava Jana Stráského. Bývalý
federální premiér za ODS v minulosti patřil
mezi hlavní autory návrhu na odtržení asi třetiny
území Šumavy od národního
parku, který prosazovali poslanci jihočeské ODS.
Více vte xtu na str . 30–31

4 NKÚ versus poslanci Nejvyšší kontrolní úřad podal u
Městského soudu v Praze žalobu na Poslaneckou sněmovnu. Důvodem je údajně
nezákonný předpis schválený samotnými poslanci a umožňující jim provést
kontrolu hospodaření v úřadu (zákon nic podobného neumožňuje). Jedná se o další
díl souboje o to, aby se úřad – podobně jako další kontrolní instituce – dostal
pod přímý vliv poslanců a politických stran.

5 Zmocněnkyně pro lidská práva Po půl roce průtahů, za které
vládu kritizovaly nevládní organizace, byla jmenována nová zmocněnkyně pro
lidská práva. Monika Šimůnková dříve pracovala v Nadaci Naše dítě, kde založila
Linku právní pomoci, a spolupracovala s ministerstvem spravedlnosti v otázkách
mezinárodních únosů dětí. Za svoje priority označila „romskou problematiku“ a
„dětská práva“.

6 Zákaz KSČM Speciální tým ministerstva vnitra začal dávat dohromady
podklady, které mají vést k soudnímu zákazu českých komunistů. Jedná se o
reakci současné vlády na projevy komunistických poslanců při schvalování zákona
o třetím odboji, kdy například někdejší předseda KSČM Miroslav Grebeníček
označil protikomunistické odbojáře za teroristy. Čtěte také komentář na str .
13 7 Kauza ProMoPro Částku 135 milionů korun na zahraničních účtech zablokoval
finanční analytický útvar ministerstva financí. Podle jeho šéfa Milana Cícera
jde o nelegální peníze, které vyvedla firma ProMoPro z platby celkových 500
milionů korun vyplacené za tlumočnické služby během českého předsednictví EU. Q
Více včl ánku na str . 24–25

8 Morava opět ve smogu Městská doprava v Ostravě začala
znovu jezdit zadarmo v reakci města na nedýchatelný vzduch s nadlimitními
koncentracemi prachu. Jedná se už o pátou krizi od loňského října. Limity
škodlivin v ovzduší byly překročeny i na Olomoucku.

9 Přímá volba prezidenta
Vládní strany a opoziční ČSSD se
poprvé sešly ke společnému jednání o
přímé volbě prezidenta. Ve hře jsou dva
modely volby (jedno- a dvoukolový) a pravidla, podle nichž by
měl být prezident
snáze odvolatelný. Další
jednání se plánují na začátek
příštího měsíce.

10 Databáze StB Zveřejnění seznamu lidí, které sledovala
StB, není v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů. Rozhodl o tom Úřad
pro ochranu osobních údajů, když řešil stížnost na aktivistu Stanislava Pence.
Ten na internetu zveřejnil databázi 800 osob z archivu StB. Podle úřadu je
databáze archiválií sloužící k poznání minulosti.

* PODLÉZEJTE POLICAJTŮM

21.2.2011

Týden

-mafy-

Glosy

…jinak vám připíšou body. ČT a MF Dnes upozornily na novou
praxi: dopravní policista vás chytí při přestupku. Nejste dost uctiví nebo jste
poněkud drzí nebo, nedej bůh, začnete dopravákovi tvrdit, že se mýlí! A on vám
na bloček, který jste podepsali, později připíše další přestupek. Což je
podvod. Místo dejme tomu jednoho bodu vám přibudou tři. Podle postižených
řidičů jde o desítky případů měsíčně. Jedna věc na první pohled zaráží: vy
podepíšete bloček, ale nedostanete kopii. Takže takový vykuk s bílou čepicí si
na vás může, když má chuš, smlsnout.

V pohádkách by se řeklo: Snadná pomoc! Aš dává policie
podepsané kopie řidičům. Ale něco tak prostého se hned tak nestane. Na to se u
nás zřejmě bude muset vystřídat vláda.

* PENC NAKOPL VELKÉHO BRATRA Úřad na
ochranu osobních údajů
(ÚOOÚ) neudělí chovateli koz a oslů, dříve
disidentovi, Stanislavu Pencovi
pokutu deset milionů. Po roce a půl vyhrál spor o to, zda směl
veřejnosti
usnadnit pátrání po tuzemské
estébácké minulosti. Co měl spáchat?
Zveřejnil
databázi StB nazvanou Evidence zájmových osob
(EZO) OE soubor lidí, o které se
v minulém režimu z různých důvodů zajímala
tajná komunistická policie. ÚOOÚ na
to upozornil ANONYM, podobně, jako by se to stalo za bolševika.
Úřad tehdy pod
vedením Igora Němce okamžitě zasáhl. Nařídil
providerům Pencových stránek, aby
mu je vypnuli. Tak málo u nás stačí OE jedno
anonymní udání, a prásk, svoboda
internetu je fuč. O přístupu k informacím ani nemluvě.
Čerstvé rozhodnutí ÚOOÚ
je fajn, ale bylo by žádoucí, aby se pravomoci tohoto
nového Velkého bratra
omezily.

Pencovo zveřejnění databáze komunistické StB nebylo nezákonné

19.2.2011

ceskapozice.cz

Aktivista Stanislav Penc zvítězil ve správním řízení s
Úřadem na ochranu osobních údajů kvůli zveřejnění Evidence zájmových osob
bývalé StB.

Právo a bezpečnost

Jan Schneider / 19.02.2011 – 14:15

Aktivistovi Stanislavu Pencovi hrozila až desetimilionová
pokuta, protože údajně zpracovával osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů.

Odbor správních činností
Úřadu na ochranu osobních údajů
(ÚOOÚ) vydal 31. ledna 2011 rozhodnutí ,
jímž zastavil správní řízení proti
ekologickému zemědělci Stanislavu Pencovi. Ten tím po 1,5
roce vyhrál spor, ve
kterém mu hrozila až desetimilionová pokuta, protože
údajně zpracovával osobní
údaje bez souhlasu subjektu údajů.

Penc totiž v letech 2009 až 2010 zveřejnil
Evidenci
zájmových osob (EZO), databázi
bývalé Státní bezpečnosti (StB). V podstatě
však
šlo o nicotnou záminku použitou ÚOOÚ v
době, kdy Penc kritizoval vedení Ústavu
pro studium totalitních režimů (ÚSTR), že je ve smyslu
poznání skutečné
minulosti nečinný, a tam, kde je činný, pouze
škodí.

reklama

Penc proto „svépomocí“
– protože to neudělal ÚSTR –
zveřejnil databázi EZO , která obsahuje
identifikační údaje osob, o něž měla
StB zájem. Důvod jejího zájmu však ze
zveřejněných údajů určit nelze. Ke jménům
jsou přiřazena čísla příslušných
písemností podobně, jako to činí rejstřík v
knize. Jedinou výjimkou jsou poznámky o
„blokovaných osobách“ určitého
„stupně
nebezpečnosti“, což není žádná pohana.
Naopak, co by dnes kdejaký „antikomunista“
za takovou poznámku dal. Ale pozdě bycha honit.

Absolutizace informací

Z archívních materiálů ,
které na svých internetových
stránkách zveřejňuje Archív bezpečnostních
složek (ABS) působící v rámci ÚSTR,
lze dohledat úřední důvod zájmu StB o dotyčnou
osobu, případně i další změny v
jejím vztahu k ní, nebo dokonce o jejich
vzájemném vztahu. Pencův rejstřík je
tedy v oblasti „citlivých údajů“ neskonale
šetrnější, než ÚSTR. Je proto víc
než s podivem, že ÚOOÚ, který je vůči Pencovi
dojemně starostlivý, se vůbec o
tuto činnost ÚSTR nezabývá!

Ústav pro studium totalitních režimů zveřejňuje informace,
namísto aby je pouze zpřístupňoval, což má dle zákona činit. A státní orgány
smějí činit pouze to, co praví zákon. Ještě horší je, že ÚSTR tyto informace
vlastně absolutizuje, protože je nevybavuje komentářem.

Data StB byla pořizovaná jistým způsobem za jistým účelem a
za jistých okolností – a ty nelze do detailu rekonstruovat. Proto lze z těchto
údajů vyvozovat pouze orientační, nikoli definitivní závěry. Mnoha lidem je
však marné vysvětlovat, že ani studiem příslušného svazku nemusejí zjistit, co
se skutečně stalo. Pro lepší pochopení jeden příklad.

Špionážní historka

Koncem léta 1989 jeden
příslušník Veřejné bezpečnosti (VB)
napsal na americkou ambasádu, že je ochotný spolupracovat
s imperialistickými
tajnými službami. V jeho moci však bylo – zkuste
ještě chvíli číst s vážnou
tváří – poskytnout dejme tomu jmenný seznam
příslušníků VB na Okresní správě
SNB, kde sloužil. Kdyby měl hodně štěstí a odvahy, mohl
tento seznam obohatit o
čísla jejich služebních linek, což by jistě
významně urychlilo pád komunismu.

A jako zpáteční adresu uvedl své bydliště! Měl totiž klíč od
jedné neobsazené poštovní schránky, kterou vychytrale vybavil fiktivním jménem.
Můžeme si o Američanech myslet, co chceme, ale na toto neskočili. Ono však o to
ani nešlo, jak uvidíme.

Řízení proti Stanislavu Pencovi zahájil ÚOOÚ na základě
nepravdivé informace

Na podzim 1989 byl špión zatčen, aniž by si zašpiónoval.
Chvíli si do listopadového převratu poseděl ve vazbě a domů se vrátil jako
významný bojovník proti komunismu! A nově nabytou pozici využil k ovlivnění
prověrek příslušníků StB a VB na okrese, který byl svou specifikou ojedinělý a
poměrně značně významný.

Odpolitizování je nutné

Není tajemstvím, že do
polistopadových zpravodajských služeb
přešli někteří bývalí
příslušníci StB. Říkalo se jim
„délesloužící kolegové“.
Jeden z nich právě onoho příslušníka VB na
podzim 1989 zatýkal. Zajímalo mne,
zda může vyloučit, že těch několik týdnů vazby mělo
dotyčnému příslušníkovi
získat důvěru, aby po změně režimu mohl
příslu&sscaron;ným způsobem
„zaúřadovat“ při
prověrkách příslušníků StB a VB.

V takovém případě by však
příslušníci kontrarozvědky při
jeho „odhalování“ nesměli nic tušit,
aby bylo zatýkání věrohodné.
Dotázaný
„délesloužící kolega“ se místo
odpovědi zachmuřil a následně se opil natolik,
že už jen chroptěl. Svazek StB na onoho špionáže
chtivého příslušníka VB,
bude-li interpretován bez kontextu a doslovně, z něho
však dodnes dělá hrdinu.

Proto je konečně třeba problematiku StB
odpolitizovat a
ponechat odbornému zkoumání, aby byl naplněn
cíl zkoumání totalitních režimů –
nejen jednoho. A abychom se jim dokázali bránit již v
okamžicích prvních
náznaků. Možná je to aktuálnější,
než se zdá.

Dezinformace

Řízení proti Stanislavu Pencovi
zahájil ÚOOÚ na základě
nepravdivé informace od tehdejšího ředitele ABS
Ladislava Bukovszkého. Ten
musel vědět, že databáze EZO byla dle zákona
zaregistrována jako archiválie,
ÚOOÚ však sdělil, že jí není! Takto
dezinformován zahájil ÚOOÚ proti Pencovi
dlouhé správní řízení, které
však skončilo jeho vítězstvím.

Příběh přesvědčivě dokládá
přinejmenším absolutní
neprofesionalitu bývalého ředitele ABS
Bukovszkého, vyloučíme-li zlý úmysl.
Navzdory tomu se však nový ředitel ÚSTR Daniel
Herman k žádosti o nápravu v
této věci postavil zády. Na řadu institucí naopak
poslal dopis, v němž se snaží
„napravit dobré jméno pana
Bukovszkého“. Výtky na adresu Bukovszkého
prý byly v
minulosti jen mediální a „měly Bukovszkého
poškodit“.

Jedinou otázkou za těchto okolností už jen je, jak daleko
ještě musí dospět diskreditace tohoto „Institutu imeni Orvela“, než bude
zrušen.

Martin Schulz: Sebrat důchody komunistům?

17.2.2011

ČRo – cro6.cz

Martin Schulz

Vzhledem k tomu, že jsme seriózní
rozhlasová stanice, je na
místě použít při hodnocení tohoto návrhu
výraz významně slušný a
vysílatelný.
Tak tedy – tento návrh je čirá populistická
fantasmagorie.Samozřejmě, že z
hlediska nějakého morálního odsudku je
nutné připomínat, že někdejší
Komunistická strana Československa a její
výkonní představitelé nadělali
strašnou paseku ve všech oblastech života státu i
jeho občanů. Dokonce paseku
tak strašnou, že její rozměry ani
nerozeznáváme v současné době, když si ve
velké řadě různých postojů našich
„demokratických“ představitelů neumíme
rozklíčovat toho „bolševika v nich“! A,
bohužel, mnohdy i „v nás“…Kéž by bylo
všechno tak jednoduché, jak by to mohlo vyplývat z
toho vládního nápadu! Jenže,
jak by taková čistka, v už mnohdy desítky let
vyplácených důchodech, měla asi
vypadat? Zasedly by komise, které by posuzovaly míru
padoušství komunistických
a estébáckých důchodců? A na druhé straně
by zkoumaly míru odbojnosti
protikomunistických aktivistů? Kdo by stanovil
výši trestu, tedy míru snížení
důchodu a podle jakého klíče?Kolik stovek
snížení důchodu by bylo například za
funkci předsedy stranické organizace v Národním
divadle? A kolik by „šlo dolů“
za tajemníka okresního výboru?Kolik by asi dostali
přidáno třeba Vladimír
Hučín, Vráťa Brabenec, nebo Svatopluk Karásek?
Kolik a zda vůbec by dostali
bratři Mašínové? A co na to Mirek
Dušín? A co Standa Penc?Je to s tím nápadem
na krácení důchodů exponentům a výkonným
pákám někdejšího režimu celé
naprosto
scestné. Problémem, který nás mučí
teď a tady, nejsou vysoké důchody komunistů
a estébáků.Problémem jsou komunisté a
estébáci rozlezlí do
nejvyšších pater
politiky a byznysu. Ta parta, možná nesoudržná, ale
rozhodně funkční – v podobě
zákulisní a nemedializované práce na dělbě
moci – vytvořila v takových,
odhaduji, posledních patnácti letech,
špičkové soustrojí na
vykrádání státu
(státní pokladny) pomocí zdánlivě
legálních činností. Asi se to dá zhruba
označit souhrnným výrazem „klientelismus“,
ale to zní moc salónně. Pravda je
daleko, jak by řekli mladí,
„hustší“.Jen připomeňme, že problematika
účasti
exponentů někdejšího režimu na současném
dění, včetně podivuhodných a s
minulostí spojených personálních
propojení oblastí politiky a byznysu, které
jsou nejen očividné, ale přímo do očí
bijící, je v současnosti doménou
spíše
internetových guerillových žurnalistů, než aby to plnilo
stránky soukromých či
dokonce veřejnoprávních médií.A když už
byla řeč o Standovi Pencovi, je třeba
připomenout (ač už se to, poměrně překvapivě, mihlo hlavním
večerním
zpravodajstvím České televize), že po nějakém roce
a půl vyhrál spor, v němž mu
za zveřejnění databáze z činnosti StB hrozila ve
správním řízení až
desetimiliónová pokuta. Součástí
zveřejněné databáze, nazvané Evidence
zájmových osob (EZO) – tedy databáze
lidí, o které jevila zájem komunistická
tajná policie – byly i odkazy na případné
další vyhledávání souvislostí
pomocí
archivních či svazkových čísel.Pan Penc spor
vyhrál proto, neb bylo zjištěno,
že zveřejněním seznamu se ničeho trestného, včetně
otázek ochrany osobních dat,
nedopustil. Snad jen toho, že na rozdíl od
státních institucí zprostředkoval
širší veřejnosti přístup k netajným
archiváliím. Pro každého, kdo má
zájem o
nepřekroucené střípky naší minulosti, by to
mohl a měl být cenný zdroj.Na
druhou stranu, pro každého, kdo je do toho současného
zločinného propletence,
který – jak poslední dobou s otevřenými
ústy veřejnost zjišťuje – společnost
stál a ještě bude stát řádově
desítky (či spíše stovky) miliard korun, je
obnažování minulosti buď bagatelou (je-li zařazen
dostatečně vysoko v současném
„potravním“ řetězci klientelistického
systému), nebo přímou hrozbou. Ta se pak
demonstruje trestními oznámeními na spoluobčany
typu Stanislava Pence.Jaký asi
dostanou důchod?Další komentáře si můžete
poslechnout v pořadu Názory a
argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané
komentáře si můžete přečíst také v
Týdeníku rozhlas.

Sebrat důchody komunistům?

17.2.2011

ČRo 6

18:10 Názory a argumenty

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka

——————–

Vláda má ovšem i jiné starosti. Například údajně hodlá
sebrat část důchodů komunistům. Komentuje to Martin Schulz.

Martin SCHULZ, redaktor

——————–

Někdy začátkem února,
nejspíš v rámci pokusů o odvrácení
pozornosti veřejnosti od malérů ve zdravotnictví,
vyrukovala vláda s
pozoruhodným nápadem. Jde o to, že by se prý nějak
mělo ubrat na důchodech
bývalým špičkovým představitelům
Komunistické strany Československa, jakož i
příslušníkům někdejší StB. A z
těchto ubraných peněz by se prý nějak mělo
přidat někdejším odpůrcům. Vzhledem k tomu, že jsme
seriózní rozhlasová
stanice, je na místě použít při hodnocení tohoto
návrhu výraz významně slušný a
vysílatelný. Tak tedy, tento návrh je čirá
populistická fantasmagorie.
Samozřejmě, že z hlediska nějakého morálního
odsudku je nutné připomínat, že
někdejší Komunistická strana Československa a
její výkonní představitelé
nadělali strašnou paseku ve všech oblastech života
státu i jeho občanů. Dokonce
paseku tak strašnou, že její rozměry ani
nerozeznáváme v současné době, když si
ve velké řadě různých postojů našich
„demokratických“ představitelů neumíme
rozklíčovat toho bolševika v nich a bohužel mnohdy i v
nás. Kéž by bylo všechno
tak jednoduché, jak by to mohlo vyplývat z toho
vládního nápadu! Jenže, jak by
taková čistka, v už mnohdy desítky let
vyplácených důchodech, měla asi vypadat?
Zasedly by komise, které by posuzovaly míru
padoušství komunistických a
estébáckých důchodců? A na druhé straně by
zkoumaly míru odbojnosti
protikomunistických aktivistů? Kdo by stanovil
výši trestu, tedy míru snížení
důchodu a podle jakého klíče? Kolik stovek
snížení důchodu by bylo například za
funkci předsedy stranické organizace v Národním
divadle? A kolik by šlo dolů za
tajemníka okresního výboru? Kolik by asi dostali
přidáno třeba Vladimír Hučín,
Vráťa Brabenec nebo Svatopluk Karásek? Kolik a zda vůbec
by dostali bratři
Mašínové? A co na to Mirek Dušín? A
co Standa Penc? Je to s tím nápadem na
krácení důchodů exponentům a výkonným
pákám někdejšího režimu celé
naprosto
scestné. Problémem, který nás mučí
teď a tady, nejsou vysoké důchody komunistů
a estébáků. Problémem jsou komunisté a
estébáci rozlezlí do
nejvyšších pater
politiky a byznysu. Ta parta, možná nesoudržná, ale
rozhodně funkční, v podobě
zákulisní a nemedializované práce na dělbě
moci, vytvořila v takových,
odhaduji, posledních patnácti letech,
špičkové soustrojí na
vykrádání státu,
potažmo státní pokladny, pomocí zdánlivě
legálních činností. Asi se to dá
zhruba označit souhrnným výrazem
„klientelismus“, ale to zní moc salónně.
Pravda je daleko, jak by řekli mladí, hustší. Jen
připomeňme, že problematika
účasti exponentů někdejšího režimu na
současném dění, včetně podivuhodných a s
minulostí spojených personálních
propojení oblastí politiky a byznysu, které
jsou nejen očividné, ale přímo do očí
bijící, je v současnosti doménou
spíše
internetových guerillových žurnalistů, než aby to plnilo
stránky soukromých či
dokonce veřejnoprávních médií. A když už
byla řeč o Standovi Pencovi, je třeba
připomenout, ač už se to, poměrně překvapivě, mihlo hlavním
večerním
zpravodajstvím České televize, že po nějakém roce
a půl vyhrál spor, v němž mu
za zveřejnění databáze z činnosti StB hrozila ve
správním řízení až
desetimiliónová pokuta. Součástí
zveřejněné databáze, nazvané Evidence
zájmových osob, tedy databáze lidí, o
které jevila zájem komunistická tajná
policie, byly i odkazy na případné další
vyhledávání souvislostí pomocí
archivních či svazkových čísel. Pan Penc spor
vyhrál proto, neboť bylo
zjištěno, že zveřejněním seznamu se ničeho
trestného, včetně otázek ochrany
osobních dat, nedopustil. Snad jen toho, že na rozdíl od
státních institucí
zprostředkoval širší veřejnosti přístup k
netajným archiváliím. Pro každého,
kdo má zájem o nepřekroucené střípky
naší minulosti, by to mohl a měl být cenný
zdroj. Na druhou stranu, pro každého, kdo je do toho
současného zločinného
propletence, který, jak poslední dobou s
otevřenými ústy veřejnost zjišťuje,
společnost stál a ještě bude stát řádově
desítky, či spíše stovky miliard
korun, je obnažování minulosti buď bagatelou, je-li
zařazen dostatečně vysoko v
současném potravním řetězci klientelistického
systému, nebo přímou hrozbou. Ta
se pak demonstruje trestními oznámeními na spoluobčany typu Stanislava Pence.
Jaký asi dostanou důchod?

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka

——————–

To byl Martin Schulz.

Přehled hlavních událostí

17.2.2011 ČRo Hradec
Králové str. 01 16:00 Události regionu – Hradec Králové

moderátorka

——————–

Krize v nemocnicích končí. Také lékaři v Královéhradeckém
kraji by se mohli vrátit do nemocnic. Parkování v krajském městě se dočká změn.
Nové vedení města bude jednat s provozovatelem systému. Aktivista Stanislav
Penc vyhrál spor s Úřadem na ochranu osobnosti. A počasí, zítra převážně
zataženo a teploty do plus čtyř stupňů.

Stanislav Penc vyhrál spor s Úřadem na ochranu
osobnosti

17.2.2011

ČRo Hradec Králové

16:00 Události regionu – Hradec Králové

moderátorka

——————–

Aktivista Stanislav Penc z Milkovic na Jičínsku vyhrál spor,
ve kterém mu ve správním řízení hrozila až desetimilionová pokuta. Úřad na
ochranu osobních údajů ho vinil z toho, že porušil zákon, když zveřejnil na
Internetu databázi někdejší komunistické Státní bezpečnosti. Pokračuje Vlaďka
Vildová.

Vlaďka VILDOVÁ, redaktorka

——————–

Stanislav Penc od začátku tvrdil, že se
podle platné legislativy
na archiválie, vzniklé činností StB, ochrana
osobních údajů nevztahuje. Teď už
má v ruce i rozhodnutí, které
dokládá, že zákon neporušil. Jak
několikrát
opakovaně uvedl, osobní údaje nezpracovával, pouze
zveřejnil archiválii, která
je zaregistrovaná v Národním archivu jako
součást národního dědictví.

Stanislav PENC, aktivista

——————–

Upozorňovat na špatný věci je
důležitý v každý době. A
upozornit na to, co vlastně vytvářelo špatnou společnost
čtyřicet let tohohle
toho státu, je docela důležitá věc. A spíš
je potřeba se ptát, proč tak
doposavad neudělal stát. To, co je zveřejněno na
stránkách svazky.cz, je seznam
zhruba pět tisíc příslušníků
Státní bezpečnosti, který v roce 90 byli
postavený
mimo službu. Ale v tomto seznamu jich jenom v tom roce sloužilo v
podstatě
třikrát tolik.

Jde nám o stejnou věc

16.2.2011

filip pospíšil

Ústav pro studium totalitních režimů versus Stanislav Penc

Zatímco se politici zaměřují na boj okolo nového zákona o
protikomunistickém odboji, bývalý disident přebírá úkoly instituce určené ke
zveřejňování dokumentů o naší ne tak vzdálené minulosti.

Úřad pro ochranu osobních
údajů (ÚOOÚ) rozhodl 31. ledna
2011 o tom, že zastaví přestupkové řízení
proti aktivistovi Stanislavu Pencovi.
Ten se podle předchozích vyjádření zástupců
úřadu přestupku dopustil v červenci
2009 tím, že zveřejnil osobní údaje zhruba 770 000
osob, které obsahuje
databáze Státní bezpečnosti EZO (Evidence
zájmových osob StB). Zatímco v době,
kdy řízení začínalo, a pak také v průběhu
minulého roku plnily média informace
o tom, že Pencovi hrozí obří pokuta (údaje o
její výši se pohybovaly od jednoho
do patnácti milionů korun), poslední rozhodnutí
ÚOOÚ prošlo téměř bez
povšimnutí. Celý případ a
především jeho vyústění má přitom
zásadní význam
nejen v diskusích o tom, jak se česká společnost
vyrovnává s minulostí, o právu
na soukromí a podstupování osobního rizika
při prosazování společenských zájmů.

Cibulka a ti druzí

Předloňské zveřejnění databáze EZO není první akce, při níž
namísto státem určených institucí přebral iniciativu a odpovědnost za
zveřejnění dokumentů pocházejících od represivních orgánů minulého režimu
odhodlaný jednotlivec. Již v roce 1992 zveřejnil nejprve v tištěné formě a pak
i na internetu někdejší signatář Charty 77 Petr Cibulka „Cibulkovy seznamy“,
které obsahovaly neúplné soupisy tajných spolupracovníků Státní bezpečnosti.
Dokumenty pravděpodobně pocházely od komise pro vyšetřování událostí 17.
listopadu, respektive takzvané lustrační komise Federálního shromáždění. Podle
Cibulky a řady jeho stoupenců však byla dekomunizace ve společnosti
nedostatečná a seznamy měly tento proces akcelerovat. Jeho partyzánský čin
nepochybně přispěl v roce 1996 k přijetí prvního zákona o zpřístupnění svazků
vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti.

Novela
téhož zákona z roku 2002 pak ještě
rozšířila okruh osob, které mohly o svazky
Státní bezpečnosti v archivech žádat.
Další významný krok ve
zpřístupňování
dokumentů StB byl učiněn až v roce 2004, kdy Senátem a Sněmovnou
prošel zákon o
archivnictví a spisové službě. Do něj byl vsunut mimo
jiné paragraf, který
stanovil, že se na materiály bývalé
Státní bezpečnosti nevztahuje zásada, podle
níž jsou k nahlížení v archivech
přístupné jen archiválie starší
třiceti let.
Zároveň zavedl výjimku z omezení přístupu k
archiváliím obsahujícím citlivé
osobní údaje. V roce 2008 pak byla tato výjimka
rozšířena i na materiály všech
bezpečnostních složek a zároveň byl zřízen
Ústav pro studium totalitních režimů
(ÚSTR) a Archiv bezpečnostních složek (ABS), které
mají dokumenty zpřístupňovat
a zveřejňovat.

Papír ano, databáze ne

Loňský prudký spor o
fungování ÚSTR a ABS, který vedl k
výměně tří ředitelů ÚSTR (včetně jeho zakladatele
Pavla Žáčka), se týkal
rozsahu zpřístupněných dokumentů jen částečně.
Hlavní argumentace kritiků se
zaměřila především na údajné
tendenční politické zadání obou
institucí či
zneužívání kompromitujících
materiálů vůči jednotlivcům v politickém boji.
Ovšem již od roku 2009 upozorňoval Stanislav Penc na to, že
instituce přes
mnohasetmilionový rozpočet nedokážou či nechtějí
dostatečně naplňovat své
původní poslání, čímž má být
zveřejňování dokumentů. ABS nejprve požádal o
poskytnutí kopie všech elektronických
databází vzniklých na základě
materiálů
StB, přičemž věděl, že některé z nich, například
databáze EZO, jsou využívány k
takzvaným lustracím. Když Archiv a následně i
ÚSTR Pencovi nevyhověl, mimo jiné
s odůvodněním, že jedna z těchto databází (EZO)
není archiválie, ale pracovní
pomůcka, Penc na protest databázi EZO sám na internetu
zveřejnil. Uvedl přitom,
že ji získal od někdejšího zakladatele
obdobného slovenského ústavu Jána
Langoše.

V
řízení,
které proti Pencovi po zveřejnění databáze
zahájil ÚOOÚ, nabylo zásadního
významu vyjádření tehdejšího
ředitele Archivu bezpečnostních složek Ladislava
Bukovszkého, podle něhož elektronická databáze EZO
je pouhou pracovní pomůckou
a archiválií jsou jen její papírové
karty. Navíc podle jeho tvrzení není jisté,
zda je Pencem zveřejněná pomůcka právě tím, co ABS
využívá k lustracím. Ve svém
šetření však ÚOOÚ nyní dospěl
k jinému názoru: „V případě
elektronické podoby
databáze EZO lze spekulovat vzhledem k datu ukončení
jejího zpracování
(přepisování), zda se jedná o archiválii
vzniklou před 1. lednem 1990, současně
ovšem nelze přehlédnout, že elektronická podoba je
pouze elektronickým
zpracováním původní manuální
kartotéky (890 000 abecedně řazených karet), která
nepochybně vznikla před 1. lednem 1990. Uvedená skutečnost tedy
není pro toto
správní řízení
významná.“ Na základě vzorku
přešetřených dat také ÚOOÚ usoudil,
že Pencova databáze i takzvaná databáze EZO jsou
totožné.

Nemohli jsme to riskovat

K šetření ÚOOÚ,
které v podstatě dalo za pravdu Pencovu
tvrzení, že ABS či ÚSTR měl zveřejnit i
elektronické databáze už dávno, se
vyjádřilo vedení ÚSTR v tom smyslu, že „se s
některými formulacemi rozhodnutí
předběžně neztotožňuje“. Ředitel ÚSTR Daniel Herman přitom
prohlašuje, že
archivní pomůcky, které ABS a ÚSTR již zveřejnily,
„obsahují širší pensum
informací než databáze, která je zveřejněna na
stránce www.svazky. cz“
(stránky, na něž Penc umístil elektronické
databáze). Data, jež instituce
zveřejnila, však ve skutečnosti na rozdíl od
databáze EZO neobsahují informace
o osobách procházejících evidencí v
takzvaných objektových svazcích, osobách
stíhaných za překročení hranic a těch,
které měly prověrku na seznamování se s
státním tajemstvím. Podle ředitele Hermana
zůstává snaha o zveřejňování
dokumentů i nadále prioritou ÚSTR. „Jde nám
s panem Pencem o stejnou věc a
chtěli jsme se s ním dohodnout a ne jít takhle proti
sobě,“ vysvětluje Herman
při osobním setkání. „Nemohli jsme ale
riskovat zveřejnění elektronických
databází, protože bychom mohli čelit žalobám a
šetření Úřadu na ochranu
osobních údajů,“ dodává Patrik
Košický z kanceláře ÚSTR, který na
schůzku
přichází s ředitelem. „Všechny údaje
by se musely nejprve prověřit a zajistit k
nim přístup prostřednictvím osobního hesla,“
dodává ještě. K tomu se podle jeho
slov zatím žádné z těchto institucí
nedostává zdrojů.

Penc
ovšem
vidí problém jinde. ÚSTR a ABS podle jeho
názoru nerespektují své úkoly dané
ze
zákona a ředitel ÚSTR Herman se navíc veřejně
staví za sporná rozhodnutí
předchozího ředitele ABS Bukovszkého. Proto poslal Penc
na konci ledna Radě
ÚSTR dopis, v němž ji vyzval, aby projednala sporné
jednání současného ředitele
a jeho chování označil za problematické „v
rovině etické, ale i trestněprávní“.

Nebojme se minulosti

16.2.2011

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Tak jsem po roce a půl vyhrál spor, v
kterém mi ve správním
řízení hrozila až 10 milionová pokuta. Dne 16.
února 2011 toto rozhodnutí
nabude právní moci. O co šlo? Zveřejnil jsem
databázi z činnosti StB, nazvanou
Evidence zájmových osob EZO, tedy databázi
lidí, o které měla komunistická
tajná bezpečnost z jakýchkoliv důvodů zájem.
Součástí této databáze, která je
umístěna na stránkách www.svazky.cz, je i odkaz na
archivní nebo svazkové
číslo, které slouží k lepšímu
vyhledání případného materiálu v
archivu.Udělal
jsem to proto, že tak neučinil k tomu vytvořený Ústav pro
studium totalitních
režimů a jemu podřízená instituce Archiv
bezpečnostních složek. Obě instituce
naopak ústy svých ředitelů tvrdily, že databázi
EZO nelze zveřejnit a že se
nejedná o archiválii.

Proč o tom píši? Jelikož o
hrozící pokutě a o hypotéze, že
jsem zveřejněním porušil zákon, informovala v
podstatě všechna média několikrát
včetně veřejnoprávní televize a rádia.
Ovšem o výsledku, tedy o tom, že jsem se
porušení zákona nedopustil, již neinformoval
nikdo. V této věci využívám svého
práva a dnes žádám všechna média,
která o případu informovala, o dodatečné
sdělení dle tiskového zákona, že zveřejnění
materiálů, k teré pocházejí z dob
komunistické totality a obsahuji osobní data, není
dle Úřadu pro ochranu
osobních údajů (UOOU) porušením
zákona. Rozhodnutí je uvedeno zde.

V této
souvislosti mi
jde o to, aby se něco podobného již nikomu stát nemohlo,
a aby jasné
protiprávní jednání
tehdejšího inspektora UOOU Miloše Šnytra,
jeho nadřízeného
Igora Němce a funkcionářů USTR a ABS Pavla Žáčka,
Ladislava Bukovszkého a
Daniela Hermana neprošlo bez postihu. Ve věci posledně
jmenovaného jsem se
obrátil na radu USTR v otevřeném dopise. Adresoval jsem
jim dopis s popisem
jeho protiprávního jednání, které
poškozovalo mojí osobu, s žádostí o
veřejnou
omluvu prostřednictvím sdělovacích prostředků. Když tak
do určité doby neučiní,
jsem připraven podat podnět k občanskoprávnímu soudu a
podat podnět v rovině
trestně právní.

Zákon o protiprávnosti
komunistického režimu a odporu proti
němu z července 1993, konstatuje, že komunistický režim byl
zločinný,
nelegitimní a zavrženíhodný. Zákon
dále říká, že se na případné
potrestání
viníků té doby nevztahuje promlčení. V
neposlední řadě morálně uznává odboj
proti tomuto totalitnímu režimu a konstatuje, že každý,
kdo se proti tomuto
režimu postavil, si zaslouží úctu a morální
zadostiučinění. Uvádím to zde
proto, že právě v parlamentu probíhá diskuze o
zákonu o III. odboji, který ve
svých důsledcích povede jen k rozdělení
statečných do dvou kategorií, a má tím
vytvořit praco vní náplň pro nefunkční
ÚSTR, který svojí dosavadní činností
popírá smysl svého vzniku. V této
souvislosti je potřeba dodat alespoň dvě
věci. Dodnes žádná státní instituce
nezveřejnila seznam příslušníku StB a
Lidových milicí. Materiály parlamentní
komise k vyšetření události 17.listopadu
1989 dodnes nejsou přístupné veřejnosti a z cca 400 v
té době vyslýchaných dalo
souhlas se seznámením se s výpovědí jen 10
z nich.Většina násilníků a
organizátorů represí se díky laxnosti
státních orgánů dnešního režimu
nedostala
před soud.

Nejen vzhledem k
tomu, že zmiňované instituce neplní svoje poslání a že na vypořádání a
pochopení totalitní minulosti se ve velkém podílejí funkcionáři SSM a členové
KSČ, jsem zahájil přípravu na vznik občanského sdružení, které si do svého
vínku bere především to, aby nedávná minulost nebyla překrucována a abychom se
jako při komunistickém výkladu dějin nedozvěděli za pár let, že vše bylo jinak.
Má-li někdo z adresátů tohoto dopisu chuť se na práci tohoto vznikajícího
sdružení podílet, neváhejte mě kontaktovat.

MÉDIA: Martin Fendrych: Standa Penc, StB a svobodný internet

16.2.2011

ceska-media.cz

Publikováno na serveru www.tyden.cz dne 16.2.2011, autor:
Martin Fendrych, (ls)

Stanislav Penc, bývalý disident,
dnes pastýř koz a oslů a
bojovník za úplný přístup k
informacím o minulém režimu a jeho nechutných
nástrojích, vyhrál. Vyhrál de facto nad
státem, dá se říci. Hájí
náš svobodný
přístup k informacím, ale taky svobodný prostor
internetu.

Penc se nyní na média obrátil, aby jeho vítězství
zaznamenala. Když byl totiž v roce 2010 potichu osočován Ústavem pro studium
totalitních režimů (ÚSTR) a posléze i nahlas Úřadem na ochranu osobních údajů
(ÚOOÚ), že porušil zákon, psali o tom „všichni“. Hrozila mu pokuta 10
milionů korun! Částka, která měla opozičníka v minulém i současném režimu
odradit od jeho touhy znát minulost. Teď mu vadí, že se o jeho výhře nepíše. A
má pravdu, úspěch Pence stojí za zaznamenání.

Penc
se zveřejněním databáze StB přestupku nedopustil

16.2.2011

ct24.cz

ver

Praha – Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) zastavil
přestupkové řízení proti aktivistovi Stanislavu Pencovi. Přestupku se měl
dopustit zveřejněním osobních údajů zhruba 770 tisíc osob, které obsahuje
databáze Státní bezpečnosti EZO (Evidence zájmových osob StB). Úřad dospěl na
konci ledna k závěru, že zveřejnění databáze není přestupkem, protože jde o
archiválie a informace ve svazcích tak slouží k poznání vlastní minulosti.
Rozhodnutí dnes nabylo právní moci.

Penc zveřejnil databázi EZO na
webových stránkách svazky.cz.
Proti obvinění, že tím porušil zákon na
ochranu osobních údajů, se bránil tím,
že se podle platné legislativy a předpisů tato ochrana na
archiválie vzniklé
činností StB nevztahuje. Ke stejnému závěru
nakonec dospěl i Úřad pro ochranu
osobních údajů.

Databázi EZO se podle svých slov rozhodl zveřejnit proto, že
to odmítl udělat Archiv bezpečnostních složek (ABS), který je součástí Úřadu
pro studium totalitních režimů (ÚSTR). „Obě instituce naopak ústy svých
ředitelů tvrdily, že databázi EZO nelze zveřejnit a že se nejedná o
archiválii,“ uvedl Penc.

Výňatek z rozhodnutí ÚOOÚ:

„Zatímco v případě jiných veřejných databází může být
použití osobních údajů zásahem do soukromí, v případě archivů a archivních
informací lze konstatovat, že tyto slouží k poznání vlastní minulosti, k lepší
orientaci v ní atd. Pokud jsou tedy osobní údaje z archiválií použity v souladu
s tímto účelem (čemuž dle názoru správního orgánu obsah stránek www.svazky.cz
odpovídá), nejedná se o zásah do soukromí.“

Penc proto poslal na radu ÚSTRu otevřený dopis, ve kterém
žádá ředitele ústavu Daniela Hermana o veřejnou omluvu: „Adresoval jsem
jim dopis s popisem jeho protiprávního jednání, které poškozovalo mojí osobu, s
žádostí o veřejnou omluvu prostřednictvím sdělovacích prostředků. Když tak do
určité doby neučiní, jsem připraven podat podnět k občanskoprávnímu soudu a
podat podnět v rovině trestně právní.“

Význam databáze podle Pence spočívá v tom, že je u každého
jména odkaz na svazkové, respektive archivní číslo, podle kterého je možné
doklady shromážděné StB snadno vyhledat. Aktivista zároveň upozornil, že žádná
státní instituce dodnes nezveřejnila seznam příslušníku StB a Lidových milicí.
„Materiály parlamentní komise k vyšetření události 17. listopadu 1989
dodnes nejsou přístupné veřejnosti… Většina násilníků a organizátorů represí
se díky laxnosti státních orgánů dnešního režimu nedostala před soud.“ Zahájil
proto přípravu na vznik občanského sdružení, které by se podle něj mělo
postarat o to, aby nedávná minulost nebyla překrucována.

Stanislav Penc se nijak neprovinil

16.2.2011

ČT 1

19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

——————–

Bývalý disident Stanislav Penc se nijak neprovinil, když na
Internetu zveřejnil seznam lidí, o které měla StB zájem, ať už z jakýchkoliv
důvodů. Rozhodl tak Úřad pro ochranu osobních údajů. Prověřoval, zda databáze
obsahuje citlivé údaje. Penc ale argumentoval tím, že jde o archiválie, na
které se zákon nevztahuje. Penc sklidil kritiku hlavně od představitelů Ústavu
pro studium totalitních režimů. Po nich teď taky žádá omluvu.

Bývalý disident Stanislav Penc se nijak neprovinil

16.2.2011

ČT 24

18:00 Události v regionech

Jan HRUBEŠ, moderátor

——————–

Bývalý disident Stanislav Penc se nijak neprovinil, když na
Internetu zveřejnil databázi lidí, o které měla z jakýchkoliv důvodů zájem StB.
Rozhodl tak nakonec Úřad na ochranu osobních údajů. Původně mu vadilo, že
databáze obsahuje citlivé údaje. Penc ale argumentoval, že jde o archiválie,
proto se na ně zákon nevztahuje.

Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů je Stanislav Penc bez viny

16.2.2011

ČT 24

22:00 Události, komentáře

Zina PLCHOVÁ, redaktorka

——————–

Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů se bývalý disident
Stanislav Penc nijak neprovinil, když na internetu zveřejnil databázi lidí, o
které měla z jakýchkoliv důvodů zájem StB. Úřad tak rozhodl, i když původně mu
vadilo, že databáze obsahuje citlivé údaje. Penc ale argumentoval, že jde o
archiválie, a proto se na ně zákon nevztahuje.

Aktivista, který zveřejnil evidenci StB, nebude potrestán

16.2.2011

denikreferendum.cz

Jana Ridvanova

Po roce a půl vyhrál Stanislav Penc spor,
ve kterém mu
hrozila až desetimilionová pokuta. Podle Úřadu pro
ochranu osobních údajů
slouží zveřejnění databáze StB k
poznání vlastní minulosti a k lepší
orientaci
v ní, a proto se nejedná o zásah do
soukromí.

Po roce a půl vyhrál Stanislav Penc spor,
ve kterém mu ve
správním řízení hrozila až
desetimilionová pokuta. Přestupkové řízení
proti
aktivistovi zastavil Úřad pro ochranu osobních
údajů (ÚOOÚ).

Přestupku se měl Penc dopustit zveřejněním osobních údajů
zhruba 770 000 osob, které obsahuje databáze Státní bezpečnosti EZO (Evidence
zájmových osob StB). Úřad dospěl k závěru, že zveřejnění databáze není
přestupkem, neboť lze konstatovat, že zveřejněné informace slouží k poznání
vlastní minulosti nebo k lepší orientaci v ní.

Pokud jsou osobní údaje z
archiválií použity v souladu s
tímto účelem, čemuž dle názoru
správního orgánu obsah Pencových
stránek
www.svazky.cz odpovídá, nejedná se o zásah
do soukromí. Naopak použití takto
veřejně dostupných osobních údajů k jinému
účelu – například komerčnímu – by
již v rozporu s právem na ochranu soukromého života bylo.

Penc databázi EZO, která zahrnuje lidi, o které se zajímala
StB, zveřejnil na webových stránkách www.svazky.cz. Proti obvinění, že tím
porušil zákon na ochranu osobních údajů, se bránil tím, že se podle platné
legislativy a předpisů tato ochrana na archiválie vzniklé činností StB
nevztahuje. Úřad pak dospěl k témuž závěru.

Penc pro ČTK uvedl, že se rozhodl databázi EZO zveřejnit,
neboť to odmítl udělat Archiv bezpečnostních složek (ABS), který je součástí
Úřadu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Tehdejší ředitel Pavel Žáček tak
podle Pence selhal, proto tehdy inicioval petici za jeho odvolání, kterou podepsal
například i exprezident Václav Havel.

Bývalý ředitel si vysloužil kritiku také za to, že v
upoutávce na publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na Josku Skalníka, který
byl blízkým spolupracovníkem prezidenta Václava Havla, jako na informátora StB,
aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu. Kritikové poukazovali také na to, že
ústav pod Žáčkovým vedením zveřejnil kontroverzní archivní dokument o
spisovateli Milanu Kunderovi z dob jeho vysokoškolských studií.

Penc upozornil na to, že ÚOOÚ po porovnání jím zveřejněné
databáze EZO s databází EZO, kterou má ABS, dospěl k závěru, že jsou shodné.
Penc z toho vyvozuje, že by ABS proto měl databázi neprodleně zveřejnit.

Význam databáze podle Pence spočívá v tom, že je u každého
jména odkaz na svazkové, respektive archivní číslo, podle kterého je možné
doklady shromážděné StB snadno vyhledat. Prý dostal stovky dopisů od lidí,
kteří databázi využili a pomohla jim.

Penc také tvrdí, že je v databázi i on. Kdyby měl někdo
pocit, že je v „divné partě“, tak je v databázi například se zpěvačkou Martou
Kubišovou, exprezidentem Havlem ale také se zpěvákem Karlem Gottem, uvedl
aktivista. Jde podle něj o pouhou pomůcku usnadňující vyhledávání archiválií,
kterých jsou v regálech archivu kilometry.

V dopise novinářům a veřejnosti se Penc zlobí, že o jeho
výhře ve správním sporu média nedostatečně informují, zatímco o jeho obvinění
informovali všichni.

„Jde mi o to, aby se něco podobného
již nikomu stát nemohlo,
a aby jasné protiprávní jednání
tehdejšího inspektora UOOU Miloše Šnytra,
jeho
nadřízeného Igora Němce a funkcionářů ÚSTR
a ABS Pavla Žáčka, Ladislava
Bukovszkého a Daniela Hermana neprošlo bez
postihu,“ píše Penc.

Ve věci posledně jmenovaného se Penc obrátil na radu ÚSTR v
otevřeném dopise. „Adresoval jsem jim dopis s popisem jeho protiprávního
jednání, které poškozovalo moji osobu, s žádostí o veřejnou omluvu
prostřednictvím sdělovacích prostředků,“ píše Penc.

Když tak do určité doby výše zmíněný neučiní, Penc je
připraven na něj podat trestní oznámení.

Penc nebude potrestán za zveřejnění web databáze o činnosti StB

16.2.2011

lupa.cz

Úřad pro ochranu osobních
údajů zastavil správní řízení
proti občanskému aktivistovi Stanislavu Pencovi
(rozhodnutí ve formátu PDF, je
k dispozici ke stažení zde). který byl
vyšetřován v souvislosti se zveřejněním
Evidence zájmových osob StB na webu Svazky.cz.
Úřad po původním majiteli
požadoval odstranění Svazky.cz z Internetu pod hrozbou
desetimilionové pokuty.
Později se pozornost úřadu obrátila na Pence,
který doménu od původního
majitele koupil. Také jemu hrozila ve správním
řízení milionová pokuta. Penc se
hájil tím, že pouze zveřejnil archiválii a
osobní údaje v ní obsažené
žádným
způsobem nezpracovával.

ÚOOÚ zastavil řízení s Pencem kvůli zveřejnění databází StB

16.2.2011

novinky.cz

jim

Když bývalý disident Stanislav Penc
založil webové stránky
www.svazky.cz s Evidencí zájmových osob (EZO),
tedy databází kdysi vedenou StB
o osobách, které ji z různých důvodů
zajímaly, vzbudilo to značný rozruch.
Záležitostí se zabýval Úřad na ochranu
osobních údajů (ÚOOÚ) a shledal Pence
nevinným. Podle úřadu nespáchal přestupek, ve
středu nabývá rozhodnutí právní
moci. O výsledku procesu informoval sám Penc.

Kritika se na Pence sypala zejména ze strany představitelů
Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archívu bezpečnostních složek,
protože zveřejnění databází nerozlišuje mezi informátory a lidmi, které režim
pronásledoval nebo kteří odmítli spolupráci.

Penc se proti tomu bránil tím, že ve svazcích se může
kdokoli o komkoli dovědět, jestli o něj měla tajná policie zájem, a poté
požádat ÚSTR o vysvětlení důvodu zájmu StB vůči dané osobě.

Podle verdiktu správního řízení ÚOOÚ se Penc zveřejněním
osobních údajů včetně jména, příjmení, data a místa narození bez souhlasu
dotčených osob nedopustil přestupku. Úřad se také zabýval stížností, že jej
Penc předem o svém záměru neinformoval. I v tomto případě bylo správní řízení
zastaveno, jelikož odpovědnost za přestupek zanikla.Nejde o zásah do soukromí

„Zatímco v případě
jiných veřejných databází může být
použití osobních údajů zásahem do
soukromí, v případě archivů a archivních
informací lze konstatovat, že tyto slouží k
poznání vlastní minulosti, k lepší
orientaci v ní atd. Pokud jsou tedy osobní údaje z
archiválií použity v souladu
s tímto účelem, nejedná se o zásah do
soukromí,“ uvádí se ve spisu s tím,
že
například v případě komerčního využití dat
by se už jednalo o protiprávní
jednání. Informace soukromého charakteru byly
přitom podle ÚOOÚ ochráněny.

Penc v souvislosti s verdiktem požádal
ÚSTR o omluvu ve
sdělovacích prostředcích, jelikož prý
protiprávní jednání úřadu
poškozovalo
jeho jméno.

Standa Penc, StB a svobodný internet

16.2.2011

tyden.cz

Martin Fendrych

Penc se nyní na média obrátil, aby jeho vítězstv&iiacute;
zaznamenala. Když byl totiž v roce 2010 potichu osočován Ústavem pro studium
totalitních režimů (ÚSTR) a posléze i nahlas Úřadem na ochranu osobních údajů
(ÚOOÚ), že porušil zákon, psali o tom „všichni“. Hrozila mu pokuta 10
milionů korun! Částka, která měla opozičníka v minulém i současném režimu
odradit od jeho touhy znát minulost. Teď mu vadí, že se o jeho výhře nepíše. A
má pravdu, úspěch Pence stojí za zaznamenání.

Před dvěma roky zveřejnil databázi StB
nazvanou Evidence
zájmových osob (EZO). Je to souhrn občanů, o které
se Státní bezpečnost
zajímala. Penc k tomu píše:
„Součástí této databáze, která je
umístěna na
stránkách www.svazky.cz, je i odkaz na archivní
nebo svazkové číslo, které
slouží k lepšímu vyhledání
případného materiálu v archivu. Udělal jsem to
proto, že tak neučinil k tomu vytvořený Ústav pro studium
totalitních režimů a
jemu podřízená instituce Archiv bezpečnostních
složek. Obě instituce naopak
ústy svých ředitelů tvrdily, že databázi EZO nelze
zveřejnit a že se nejedná o
archiválii.“ Zjednodušeně řečeno: Penc chtěl usnadnit
práci lidem, kteří
chtějí něco vědět o StB a její činnosti.

Věc má víc pikantních
momentů: ÚOOÚ zahájil řízení proti
Pencovi na základě ANONYMNÍHO UDÁNÍ, což mu
jistě připomnělo doby před 21 lety.
Tehdejší inspektor ÚOOÚ Miloš
Šnytr nařídil třem poviderům, aby internetové
stránky Standy Pence vypnuli! Na základě
anonymního udání tak hrubý zásah do
svobody
internetu. Jak je vidět, i v demokracii, ve svobodném
systému, je stále za co
se rvát. – Dnes i za to, aby pravomoci úředníků
ÚOOÚ byly omezeny.

Penc upozorňuje na další fakta, která 21 let po pádu
zločinného režimu skutečně zarážejí: „Dodnes žádná státní instituce
nezveřejnila seznam příslušníků StB a Lidových milicí. Materiály parlamentní
komise k vyšetření událostí 17. listopadu 1989 dodnes nejsou přístupné
veřejnosti a z cca 400 v té době vyslýchaných dalo souhlas se seznámením se s
výpovědí jen 10 z nich. Většina násilníků a organizátorů represí se díky
laxnosti státních orgánů dnešního režimu nedostala před soud.“

Vzpurný pastýř koz a oslů má bohužel pravdu: stát neplní
svoji roli. Dalo pekelnou práci prosadit nedokonalý lustrační zákon. S velkým
odporem se setkal zákon o zpřístupnění svazků (který přišel až příliš pozdě).
Nenávist vzbudilo zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů. Anabáze s jeho
vedením jsou dobře známy.

Svou temnou minulost ještě neznáme. A je skvělé, že existují
lidé tak nepohodlní, nezkrotní jako Penc. Dobré je i to, že ÚOOÚ nakonec uznal,
že se žádného nelegálního jednání nedopustil.

Zveřejnění materiálů StB není porušení zákona

1.2.2011

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Archiv bezpečnostních složek i Ústav pro studium totalitních
režimů tají, co vlastně od státu na základě zřizovacího zákona převzal, a není
schopen ani 2,5 roku od svého vzniku zveřejnit elektronické databáze. Vše svádí
na možnou kolizi se zákonem na ochranu osobních údajů.

Tehdejší
oba ředitelé
Bukovszký i Žáček dokonce veřejně lžou, že
převzaté materiály nejsou
archiváliemi. Na základě této lži bylo proti
mé osobě rok a půl vedeno řízení,
kde mi hrozila pokuta až 10 mil korun. Úřad pro ochranu
osobních údajů rozhodl,
že zveřejněním databáze EZO na stránkách
www.svazky.cz není porušením zákona.

K věci dále ve svém rozhodnutí uvedl:

V případě archivů a archivních
informací lze konstatovat, že
tyto slouží k poznání vlastní minulosti, k
lepší orientaci v ní atd. Pokud jsou
tedy osobní údaje z archiválií použity v
souladu s tímto účelem (čemuž dle
názoru správního orgánu obsah
stránek www.svazky.cz odpovídá), nejedná se
o
zásah do soukromí; naopak použití takto veřejně
dostupných osobních údajů k
jinému účelu (např. komerčnímu) by již v rozporu s
právem na ochranu soukromého
života bylo. Správní orgán dále
přihlédl k rozsahu zveřejněných informací,
které se týkají toliko identifikace osoby a
čísla příslušného spisu nebo svazku
(případně archivujícího útvar a
problematiky). Informace soukromého charakteru
vedené v příslušných svazcích o
této osobě jsou poté chráněny § 10a
zákona č.
140/1996 Sb.

Správní orgán proto dospěl k závěru, že Stanislav Penc svým
jednáním neporušil povinnost stanovenou v § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., a
nespáchal proto přestupek podle § 44 odst. 2 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb.
Celé rozhodnutí najdete zde.

Kdy se ÚSTR konečně rozhoupe a začne dělat to, co mu ukládá
zákon a proč byl vlastně utvořen? Jsem přesvědčen, že se tak stane, až z Ústavu
odejde Pavel Žáček jako královsky placený poradce a jeho parta slovenských
kamarádů. K tomu by na základě naprosté nečinnosti měla odstoupit celá rada
ÚSTR a svého místa by se měl vzdát i ředitel Herman, který za svojí veřejnou
kariéru nedělal nikdy nic jiného než hlásnou troubu kde komu. V této aktivitě
bohužel pokračuje i na místě ředitele ÚSTR a papouškuje věci, které by, kdyby
mu skutečně šlo o zpřístupnění většiny materiálů represivních složek
komunistického režimu, dělat nemohl. V této věci uvádím odkaz na dopis pana
Hermana, v kterém se zastává tehdejšího ředitele ABS Bukovszkého a zprávu
Komise odborníků ohledně digitalizace materiálů, v které je popsána celá řada
zásadních pochybení. Materiál je zde.

MÉDIA: ÚOOÚ zastavil řízení proti Pencovi, který zveřejnil databázi StB

31.1.2011

ceska-media.cz

Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) zastavil přestupkové
řízení proti aktivistovi Stanislavu Pencovi. Přestupku se měl dopustit
zveřejněním osobních údajů zhruba 770.000 osob, které obsahuje databáze Státní
bezpečnosti EZO (Evidence zájmových osob StB). Úřad dospěl k závěru, že
zveřejnění databáze není přestupkem. Uvedl to v rozhodnutí, které má ČTK k
dispozici.

Otevřený dopis radě USTR (Ústavu pro studium totalitních režimů)

20.1.2011

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Obracím se na Vás jako na
zástupce občanů, kteří mají
dohlížet na naplňování zákona o USTR a ABS
a dbát na naplňování poslání
Ústavu.

Až 18 let po listopadových
událostech se uvolnila velká část
materiálů z činnosti represivních složek
komunistického totalitního režimu. Dle
zřizovacího zákona o Ústavu státní
instituce i tajné služby předají Archivu
evidenční a registrační pomůcky, archivní fondy,
včetně agenturních,
operativních, vyšetřovacích a
kádrových svazků nebo spisů, archivní
sbírky i
jednotlivé archiválie a dokumenty vzniklé
činností bezpečnostních složek a
Komunistické strany Československa a organizací
Národní fronty působících v
těchto složkách v období od 4. dubna 1945 do 15.
února 1990, které jsou v
jejich držení. Ministerstvo vnitra předá rovněž
archiválie vzniklé po 1. lednu
1990 týkající se činností
souvisejících se správou archiválií
bezpečnostních
složek. Dále ze zákona vyplývá, že jedna
z hlavních povinností je to, že uvedené archiválie musí být zaevidovány v
evidenci Národního archivního dědictví, a to nejpozději do pěti let ode dne
účinnosti tohoto zákona.

Zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu
bezpečnostních složek říká:

Poznání historických pramenů
a dalších svědectví o uvedených
režimech a událostech k nim vedoucích umožňuje
lépe pochopit důsledky
systematického ničení tradičních hodnot
evropské civilizace, vědomého
porušování lidských práv a svobod,
morálního a hospodářského úpadku
provázeného
justičními zločiny a terorem proti nositelům
odlišných názorů, nahrazení
fungujícího tržního hospodářství
direktivním řízením, destrukcí
tradičních
principů vlastnického práva,
zneužívání výchovy,
vzdělávání, vědy a kultury k politickým
a ideologickým účelům a bezohledného ničení
přírody. Vzdělání občanů o těchto
tématech přispívá k upevňování
demokratických tradic a rozvoje občanské
společnosti, současně napomáhá naplňování
ideálů spravedlnosti, popsání zločinů
a pojmenování jejich organizátorů a vykonavatelů.

Parlament České republiky při vědomí

– zachování
paměti o ohromném množství obětí, ztrát a
škod, které utrpěl český národ a
další národy na území České
republiky v dobách totalitních diktatur,

– vlastenecké
tradice společenského odporu proti okupaci a projevům totalitarismu, které byly
projevem občanů v boji za svobodu a demokracii, při obraně lidských práv a
lidské důstojnosti,

– povinnosti
stíhat zločiny proti míru, lidskosti a válečné zločiny,

– povinnosti
státu učinit zadost všem, kteří byli poškozeni státem, jenž porušoval lidská
práva, mezinárodní právo i vlastní zákony a

– povinnosti
státu v maximální míře zpřístupnit utajovanou činnost bezpečnostních složek
totalitních a autoritativních režimů

Jako výraz svého přesvědčení, že žádné protiprávní konání
totalitního či autoritativního režimu proti občanům nemůže být chráněné
tajemstvím ani nesmí být zapomenuto, se usnesl na tomto zákoně o Ústavu pro
studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek. Tolik ke smyslu a
poslání zákona.

Na základě shora uvedeného musím konstatovat, že dosavadní
fungování Ústavu a Archivu poslání zákona nenaplňuje.

Svoje tvrzení opírám
především o vlastní zkušenost badatele,
který se o problematiku represivního a mocenského
aparátu v naší zemi
dlouhodobě zabývá. Nejen z důvodu mého
angažmá v občanských iniciativách
vystupujících proti tehdejšímu
komunistickému režimu a tudíž i osobní
zkušenost
s komunistickým represivním aparátem.

Na základě mylné informace, kterou
zaslal na základě
úředního vyžádání Úřadu pro
ochranu osobních údajů tehdejší ředitel ABS
Bukovszký, vede proti mé osobě tato instituce
správní řízení, kde mně hrozí
pokuta až 10 mil korun. Šlo o zveřejnění databáze
EZO (Evidence zájmových
osob), která byla vytvořena StB v 80-tých letech
minulého století. Jde o
nejobsáhlejší archivní pomůcku v
dnešní době, která ukazuje velkou část
spoluobčanů, o které Stb měla z jakýchkoliv důvodů
zájem s odkazem na archivní
či svazkové číslo, sloužící k
jednoduchému vyhledání dotyčného
materiálu či
informace o jeho osudu. Tato databáze byla dle zákona
zaregistrována pod číslem
235 jako archiválie, která je součástí
Národního archivního dědictví. Tento
fakt, který musel dotyčný tehdejší ředitel
Bukovszký vědět, úřadu nesdělil, ba
naopak, tvrdil, že databáze EZO není
archiválií. Kontaktoval jsem proto nového
zvoleného ředitele ÚSTR Hermana s žádostí o
nápravu v této věci, která sama o
sobě ukazuje na neprofesionální práci Archivu a
zpochybňuje řádné naplňování
fungování svěřené instituce. Pan Herman mi k
celé věci přes urgence napsal nic
neříkající dopis a učinil kroky, které
zpochybňují nejen jeho v tak důležité
funkci, ale i Vaší volbu ředitele a snahu o
uklidnění napjatá situace kolem
obou institucí. Ředitel Herman rozeslal na řadu institucí
dopis, v kterém se
snaží, jak sám píše, napravit dobré
jméno pana Bukovszkého. Takový dopis napsal
např. České archivní společnosti. Hermanův dopis
hovoří, že výtky na adresu
Bukovszkého byly v minulosti jen mediální a měly
Bukovszkého poškodit. Ovšem
např. na základě odborného posouzení stavu v ABS
od Dr. Bílka z května 2010 za
ředitelování zmiňovaného Bukovsz kého,
které bylo jedním ze základních podkladů
k jeho odvolání, je možné se domnívat, že
rozměr chování ředitele Hermana není jen
v rovině etické, ale i trestně právní.

Věřím, že Vám jde o dobré jméno institucí, na které máte
svým působením v radě dohlížet.

Proto Vás žádám:

• abyste
zařadili na své další jednání Rady
bod programu, který se bude otázky zmiňované
aktivity ředitele Hermana týkat

• abyste
vyslechli odborná stanoviska a jasné argumenty ohledně digitalizace,
zveřejňování, poskytování a propagace svěřených archivních materiálů

• abyste
jednání rady USTR otevřeli laické a odborné veřejnosti

• a v
neposlední řadě abyste se seznámili s podklady správního řízení, které je proti
mé osobě vedeno za zveřejnění archivní pomůcky, kterou měla dávno poskytnout
veřejnosti některá z obou institucí, nad jejichž chodem máte dohlížet a učinili
nápravu.

V Milkovicích 20. Ledna 2011

S pozdravem

Stanislav Penc

Staré Hrady 53, 507 23 pošta Libáň, tel: 605/701081

Zemřel chartista a exministr Jiří Dienstbier (†73)

8.1.2011

blesk.cz

Ve věku 73 let zemřel v sobotu v Praze po delší nemoci
první polistopadový ministr zahraničí
Jiří Dienstbier, který byl donedávna i
senátorem. Zemřel ve vinohradské nemocnici, zprávu o jeho úmrtí oznámila
jeho manželka Jiřina.

Jiří Dienstbier zemřel v pražské vinohradské nemocnici na
onkologickém oddělení. Do dějin se zapsal především jako první československý
ministr zahraničí po listopadu 1989, za jehož působení se kácela železná opona
a zemi opouštěla sovětská vojska.

Vzpomínky na statečného politika

„Jiří Dienstbier byl jednou z klíčových postav
Listopadu. Respektoval jsem ho přes rozdílnost mnoha názorů. Bez něj bude naše
politická scéna rozhodně méně barevná. Patřil na ní ke generaci
gentlemanů,“ reagoval na úmrtí prvního polistopadového ministra zahraničí
prezident Václav Klaus.

„Umřel mi dávný kamarád, se kterým jsem toho hodně
prožil. S ním a s Václavem Bendou jsem byl svého času ve vězení a i v
nejtěžších chvílích nás posiloval svou stále dobrou náladou. Po několika
nedávných setkáních jsem tušil, že je nemocný. Přesto mne dnes velmi zaskočilo,
že jsem zůstal z této trojice jediný,“ vzkázal Václav Havel
prostřednictvím své tajemnice Sabiny Tančevové.

„Věděl jsem, že se jeho zdraví zhoršuje, ale pořád jsem
věřil v obrat k lepšímu. Je to rána. Pamatuju si ho ještě z dob Charty. My byli
tehdy mladí, ale on už oplýval politickým nadhledem a statečností,“ řekl k
smuté události bývalý ministr vnitra František Bublan.

„Tuto smutnou zprávu se dozvídám od vás. Byli jsme
přátelé od roku 1964, znal jsem dobře i jeho manželku. Spojoval nás společný
zájem o Indonésii. Je to nejenom osobní ztráta, ale i ztráta pro Senát. Jiří
měl za sebou novinářskou průpravu a díky ní měl rychlé reakce na změny a skvělý
úsudek. On nebyl typem filosofa, ale měl kontakty po celém světě a to bylo
neocenitelné,“ řekl k úmrtí kamaráda politolog Zdeněk Zbořil.

„Jeho nemoci jsem si všímal poslední měsíce. To nebylo
možné přehlédnout, nicméně snažil se vystupovat až do konce v rámci těch svých
názorů, které jsem považoval za rozumné. Byl významným politikem jak po
sametové revoluci, tak v tom posledním období dvou let, kdy byl jako nezávislý
senátor zvolen za ČSSD ve volebním obvodě Kladno. Tehdy jsme s mojí ženou ho
také podporovali několikrát ve volební kampani přímo v ulicích, on měl Jiří
Dienstbier takový svébytný styl setkávání s občany, on se prostě zapovídal s
lidmi okamžitě, takže mnoho těch materiálů nerozdal, od toho jsme tam byli my a
členové jeho rodiny,“ zavzpomínal na rádiu Impusl na Dienstbier Jiří
Paroubek, který jeden čas oznámil, že Dienstbier by se mohl stát i kandidátem
na prezidenta, až úřad uvolní Václav Klaus.

„Je mi to líto a je mi moc smutno,“ uvedl k
Dienstbierově skonu politický aktivista Stanislav Penc.

„Vážím si ho za jeho občanské postoje v době totality.
Po roce 1989 patřil mezi klíčové osobnosti, které formovaly československé a
později české zahraniční vztahy. Byl u toho, když padala železná opona a naše
země se po období komunistického temna vracela zpět mezi vyspělé demokratické
státy,“ vzdal Dienstbierově památce čest premiér Petr Nečas.

Čtyřikrát ženatý, čtyři děti

Syn zesnulého bývalého ministra zahraničí Jiří Dienstbier
ml. se potatil a také se aktivně zapojil do politiky. Zrovna dnes (sobota) se
neúspěšně pokoušel získat křeslo předsedy ČSSD. Jeho snaha ale byla marná. Post
mu vyfoukl Petr Hulinský, což mnozí analytici považují za začátek izolace
pražské ČSSD.

Kromě syna Jiřího měl Dienstbier, který byl čtyřikrát
ženatý, dcery Moniku, Kristínu a Ivetu (jež v roce 1998 zemřela). Jeho dcera
Monika Dienstbierová (později Arkai) žila s Martinem Bursíkem (exministr
životního prostředí), pak její místo zaujala Kateřina Jacques.

Kdo byl Jiří Dienstbier

„Mně je od dětství vlastní
sociální cítění. A to přitom jsem
synem pana primáře. Vždycky jsem měl zájem na tom, abych
nebyl jakési výjimečné
dítě, které má výhody oproti někomu
jinému. Říkal jsem, že mám sociální
cítění
ne proto, že jsem vybíral popelnice, ale proto, že jsem do nich
házel svou
svačinu, protože s celou třídou jsem se rozdělit nemohl,“ řekl
kdysi o
svém vidění politiky Dienstbier.

Mezi lety 1990 a 1992 byl místopředsedou
federální vlády.
Později působil jako osobní zástupce
tehdejšího prezidenta Václava Havla na
jednáních o OSN a jako zvláštní
zpravodaj OSN pro lidská práva v bývalé
Jugoslávii.

V roce 2008 byl na kandidátce ČSSD zvolen senátorem za volební
obvod Kladno. Disident a novinář Dienstbier byl nyní jako nestraník za ČSSD
senátorem.

Právě v Senátu dochází nyní k zajímavé sitauci. ČSSD měla po
podzimních volbách 41 senátorů, tedy s převahou jednoho křesla absolutní
většinu. Úmrtím Dienstbiera o ni přišla. V dohledné době proto musí proběhnout
doplňovací volby do Senátu.

Ve vězení strávil tři roky

Ještě jako student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
vstoupil v roce 1958 do Komunistické strany Československa. Působil mimo jiné
jako zahraničněpolitický komentátor Československého rozhlasu. Později jako
redaktor ilegálního časopisu Čtverec. V roce 1969 byl ze strany vyloučen, stal
se jedním z prvních signatářů Charty 77, byl i jejím mluvčím.

Za svou činnost ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných
byl spolu s Václavem Havlem a Petrem Uhlem komunistickým režimem odsouzen za
podvracení republiky a ve vězení strávil tři roky. Poté mohl vykonávat jen
podřadné práce, živil se mimo jiné jako topič v Metrostavu.

A co ještě přinesl rok 2010? Maturity a zdravotnictví na houpačce

2.1.2011

ct24.cz

Martin Šesták

Praha – Češi mají za sebou
další rok, už dvacátý od pádu
komunismu. Přinesl s sebou volební a politická dramata,
povodně, doznívající
ekonomickou krizi, ale tradičně i spoustu událostí,
které svého času vzbudily
velký ohlas, avšak zakrátko zapadnou do
bezedného propadliště dějin. S menšími
přestávkami bylo mediální hvězdou
zdravotnictví – až do konce roku stránky
tisku plnily stále vyšší počty
lékařů, kteří chtějí odejít z nemocnic.
Studenty
a potažmo i učitele trápí nástup
státních maturit a po celý rok se jako
bumerang vracela všudypřítomná korupce. Politicky
neúnosná situace kolem
státního zastupitelství nakonec též
vyvrcholila – Renata Vesecká odchází.

Do roku 2010 vstoupili Češi s dědictvím roku minulého –
prasečí chřipkou, o které nikdo přesně nevěděl, jak moc je nebezpečná a co se z
ní vyvine. Navzdory faktu, že se jí příkladně nakazil i hlavní hygienik Michael
Vít, pandemie se nakonec nekonala a Světová zdravotnická organizace její hrozbu
v létě definitivně odvolala.

Zdravotnictví v jednom ohni – prvně poplatky, pak lékaři

Více než prasečí chřipka se dotýkaly lidí v Česku
zdravotnické regulační poplatky. Kraje pod vedením sociálnědemokratických
hejtmanů ve svých zařízeních lidem regulační poplatky proplácely. Sklízely však
kritiku, že každý kraj proplácí něco jiného a jiným způsobem. Evropská komise
navíc proplácení poplatků jen v určitých zařízeních prohlásila za
diskriminační, a tak začaly kraje postupně od poplatků ustupovat. Nyní je
tvrdošíjně hradí jen Středočeský kraj s hejtmanem Davidem Rathem. Pacient
poplatek zaplatí a poté případně žádá o vrácení.

Jen co boj o poplatky skončil, objevil se ve
zdravotnictví
podstatně palčivější problém, a to hrozba odchodu
nemocničních lékařů do
zahraničí nebo mimo nemocnice. Lékařské odbory v
září naplno spustily kampaň
Děkujeme, odcházíme, v níž upozorňují na
údajně špatné finanční ohodnocení
zdravotníků a požadují, aby platy lékařů činily až
trojnásobek průměrné mzdy. Postupně
se k výzvě připojilo na 4 000 nemocničních lékařů.
Někteří z nich postupně
výpovědi stahují, o konečném počtu
odcházejících lékařů bude jasno v lednu.

Studenty postrašily nové maturity

Na 1 225 středních školách se v říjnu odehrála generálka
státních maturit, které se poprvé uskuteční na jaře 2011. Zhruba třetina
studentů v nich neuspěla, a to přestože si vybrali lehčí verzi maturity.
Důvodem byla minimální příprava a také často nebyla probraná kompletní látka.
Výsledek maturity nanečisto nicméně přispěl k tomu, že drtivá většina studentů
si také pro ostrou jarní maturitu vybrala lehčí verzi zkoušky. Pouze čtrnáct
procent z nich se rozhodlo pro těžší maturitu. Pro všechny je povinná čeština,
k níž si 61 procent maturantů vybralo cizí jazyk, zbytek zvolil matematiku.

Tresty pro žháře i Dělnickou stranu

Nejsledovanější soudní verdikt letos padl v případu loňského
žhářského útoku na domek Romů ve Vítkově. Krajský soud v Ostravě udělil
čtveřici extremistů výjimečné tresty vězení – David Vaculík, Ivo Müller a
Jaromír Lukeš v něm mají strávit 22 let, Václav Cojocaru pak 20 let. Soud je
uznal vinnými z pokusu o vraždu a z poškozování cizí věci ve spolupachatelství.
Všichni se proti rozsudku odvolali. Požár poranil tři lidi, nejvážněji tehdy
ani ne dvouletou Natálii.

Velkou pozornost upoutalo také
rozpuštění krajně pravicové
Dělnické strany. Nejvyšší
správní soud ji rozpustil na návrh vlády,
stalo se
tak v historii České republiky vůbec poprvé. V květnu
Ústavní soud odmítl
stížnost Dělnické strany, a ta definitivně skončila.
Většina jejích členů však
přešla do nově vzniklé Dělnické strany
sociální spravedlnosti, takže soudní akt
byl především formálním gestem.

Duka vystřídal Vlka

Katolická církev má od letošního roku v Česku nové vedení.
Pražský arcibiskup a český primas Dominik Duka převzal 10. dubna v katedrále
sv. Víta z rukou svého předchůdce Miloslava Vlka biskupskou berlu, a ujal se
tím oficiálně svého úřadu. Předcházela jej pověst zkušeného diplomata, což
prokázal hned o měsíc později, kdy ukončil dlouhotrvající a ostudný spor o
katedrálu sv. Víta na Pražském hradě. Duka s prezidentem Václavem Klausem
podepsali dohodu, podle které se stát i církev budou starat o chrám společně.

ÚSTR neměl zrovna šťastný rok

Do čela nejvíce nestabilních
institucí se letos postavil
Ústav pro studium totalitních režimů. Po
odvolání prvního ředitele ústavu
Jiřího Žáčka byl do jeho čela zvolen historik Jiří
Pernes. Po necelém měsíci a
půl byl však odvolán, neboť do životopisu neuvedl studium
na Večerní škole
marxismu-leninismu a objevily se i pochybnosti o některých jeho
odborných
pracích. Na růžích ustláno neměli
prozatímní šéf ústavu Zdeněk Hazdra
ani
současný ředitel Daniel Herman. Ten navíc musí
řešit spor s aktivistou
Stanislavem Pencem, který zveřejnil dva dosud nikde
neuvedené seznamy přibližně
2 000 někdejších zaměstnanců Státní
bezpečnosti.

Úplatky, kam se podíváš

Jako červená nit se celým rokem
táhly nejrůznější případy,
které zaváněly korupcí. V Praze to byla karta
Opencard za miliardu, v Brně zase
zatýkání na radnici v Brně-Žabovřeskách.
Starosta Aleš Kvapil a bývalý tajemník
Brna-střed Radovan Novotný půjdou za přijetí
úplatku na sedm let do vězení a
dostanou i pokutu. Jsou však letos jedinými, kdo půjdou
za korupci
„sedět“.

Nikdo zatím nebyl potrestán za předražené armádní zakázky,
kterých se letos vynořilo nepočítaně – ať už se jedná o obrněné transportéry
Pandur, vozy Iveco, armádní tatrovky, letouny CASA nebo stíhačky Gripen.
Auditoři, kteří na sklonku roku prověřovali hospodaření ministerstva obrany,
upozornili celkem na 54 různých pochybení týkajících se postupu při výběrových
řízeních. Většina z nich se až podezřele často dotýká exministra obrany Martina
Bartáka, který má nyní neplacené volno.

Vážná obvinění se nevyhnula
ani dalším politickým špičkám.
Předseda Poslanecké sněmovny Miloslav Vlček (ČSSD) složil
mandát kvůli údajně
zneužité dotaci a půjčce od právníka Zdeňka
Klapky. Půjčený milion mu vrátil ve
svačinovém pytlíku, a navíc protiprávně v
hotovosti. Policejního stíhání se
dočkal i ten, který má ostatní kontrolovat –
šéf Nejvyššího kontrolního
úřadu
František Dohnal. Podle obžaloby měl
využíváním nepřiměřeně luxusních bytů a
limuzín způsobit státu škodu přes milion korun.

Boj o Veseckou, Kučeru i Drobila

Třešničkou na korupčním dortu bylo
vyústění sporu o nejvyšší
státní zástupkyni Renátu Veseckou, kterou
vláda k 31. prosinci odvolala a
nahradí ji zástupce v organizaci Eurojust Pavel Zeman.
Pád Vesecké zapříčinily
zejména soudní pře a spekulace o jejím
spojení se členy takzvané justiční
mafie, kteří měli podle bývalé
nejvyšší státní zástupkyně
Marie Benešové
zametat prominentní případy, například
aféru Jiřího Čunka. Krajský soud v létě
rozhodl, že se Benešová Vesecké a
dalším představitelům justice omlouvat
nemusí, s výjimkou náměstka pražského
vrchního státního zástupce Libora
Grygárka.

Dozvuky Čunkovy aféry dopadly také
na místopředsedu
Nejvyššího soudu Pavla Kučeru. Ministr
spravedlnosti Jiří Pospíšil jej totiž
zprostil výkonu funkce soudce, a to kvůli kárnému
řízení, ve kterém šéfka
Nejvyššího soudu Iva Brožová žalovala
Kučeru z ovlivňování vyšetřování
údajné
korupční kauzy bývalého lidoveckého
předsedy. Kučera poté na funkci soudce
rezignoval a vzhledem k tomu, že odchází do penze, soudit
už nebude.

Jak se s českou přebujelou korupcí vyrovná vláda Petra
Nečase, je zatím pouze v rovině úvah. Ačkoli se totiž jeho kabinet pasoval do
role bojovníka proti korupci, zatím se koalice nedokázala dostatečně popasovat
ani s korupční kauzou na Státním fondu životního prostředí, která stála křeslo
ministra Pavla Drobila. Na jeho kariéru a financování ODS měla plynout
půlmiliarda z tendru na pražskou čističku odpadních vod.