2010

Za český WikiLeaks může hrozit až 8 let vězení

PirateLeaks: utajované dokumenty z Česka

Dokud bude Klaus dýchat, Halík, Svěrák, Sommerová a spol. budou podepisovat další petice…  Za ukřižování Klause, za blahořečení Havla…

Nefunkční senátorská kontrola

Představ si, že Lennon žije v Praze

Aktivista Penc zveřejní svazky StB. Už podruhé

Penc: Databázi StB mám oficiálně od ÚOOÚ a zveřejním ji

Penc: Databázi StB mám od úřadu, který mě za ni pokutuje

Aktivista Penc chce zveřejnit databázi StB, kterou mu poskytl ÚOOÚ

Aktivista Penc už podruhé zveřejní databázi StB. Získal ji prý oficiálně

Stát šikanuje Pence, viní Štětina

Po práci v kolektivu už netoužím

Festival ukáže Lennona jako filmovou hvězdu

Respekt

Úřad mě šikanuje, zákon jsem neporušil, tvrdí Penc

MÉDIA: ČT24.cz: Penc obhajoval zveřejnění seznamu StB

ÚOOÚ vyslechl Pence kvůli zveřejnění databáze StB

Penc obhajoval zveřejnění seznamu StB

Hrozí Stanislavu Pencovi několikamilionová pokuta za zveřejnění seznamu ze složek StB

ÚOOÚ. Seznamy StB: Pencovi hrozí milionová pokuta. Aktivista tvrdí, že zákon neporušil

Stanislav Penc předvolán na Úřad pro ochranu osobních údajů

Penc byl u výslechu kvůli svazkům StB. Úřad mě šikanuje, tvrdí

Zveřejnil jsem archiválie, brání se Penc, jemuž hrozí pokuta

minulý týden

Paulczynski (ODS): Bolševici útočí

MÉDIA: Za zveřejnění databáze StB hrozí Pencovi až milionová pokuta

Aktivistovi Pencovi hrozí vysoká pokuta

Pencovi hrozí pokuta až milion korun

Politika

Pencovi hrozí za zveřejnění dat StB pokuta 15 milionů

Úřad obvinil Pence. Hrozí mu trest 15 milionů

Aktivista Penc zveřejnil databázi StB, teď mu hrozí milionová pokuta

Úřad navrhuje Pencovi pokutu až 15 miliónů

Pencovi hrozí za zveřejnění databáze StB 15milionová pokuta

Aktivista Penc zveřejnil databázi StB, teď mu hrozí pokuta 15 milionů

Zastupitelstvo Bačalek odvál větrník

Stavba větrníku troskotá na minireferendu v Bačalkách

Bartoš (ČPS): Pevnost, maják a bezpečný přístav

KRAŤASY

V obci Bačalky u Libáně na Jičínsku se připravuje referendum

Povaleč se ubránil. Zůstává nezávislý

Den za dnem

Kozímu mejdanu již odzvonilo, letos byl poslední

Ledidlo pro Penelope

Kozí mejdan nebude

Policejní prezidium možná povede bývalý příslušník StB

Vzpomínka na dlouhý vlas

Disent se hlásí o slovo

Soukromí lidí bude nadále chránit Němec, rozhodl Senát

Monstrum Paroubek aneb Cesta k lajtdobru

Co dělá pan Penc, nezjišťujeme

Úředník chyboval či lhal. Oběti hrozí miliony pokuty

Ochránci osobních údajů a soukromí

Háro, deka, mařena

NEPÍŠEME O…

Volební průzkum mezi 50 osobnostmi kraje: spíše pravice

Zveřejněním databáze lidí, o které se zajímala StB, byl porušen zákon

Aktivista Penc údajně porušil zákon o ochraně údajů

Aktivista Penc údajně porušil zákon o ochraně údajů

Penc uveřejněním databází StB porušil zákon, rozhodl úřad

Pencovi hrozí za zveřejnění spisů StB pokuta 15 milionů

POLITIKA: Aktuálně.cz: Pencovi hrozí za zveřejnění spisů StB pokuta 15 milionů

Pozor na chystanou cenzuru internetu, náznaky už jsou tady

eskalátor

Kozí výstava

Pavel Žáček bilancoval, ÚSTR prý předává v konsolidovaném stavu

Kocáb končí ve vládě…

Zrní

Jičínská radnice údajně odvezla na skládku cenný archiv Dokumentačního střediska pro lidská práva

Kozí mejdan s kozím sýrem na Kozím plácku

Vzpomínka na Ladislava Lise

ÚOOÚ – ochránce nebo brzda?

Zemědělci pod politickou kuratelou

Aktivista Penc zvažuje žalobu na město Jičín

Město zničilo historické dokumenty, brání se aktivista

Zničili jste archiv o neonacistech, obviňuje Jičín aktivista Penc

Dokumentační středisko pro lidská práva přišlo o cenné materiály

Přehled dalších zpráv

Kam zmizely dokumenty o StB?

Vyhodili v Jičíně historické dokumenty?

Když je ředitelem Ústavu totality absolvent VUMLu …

Protestní setkání pirátů před Úřadem pro ochranu osobních údajů

Volební deník: Kdo může za stávku? Já nic, já muzikant

Po Žáčkovi bude totalitu zkoumat Pernes. Co se změní?

Online rozhovor: Vydupal ústav totality, teď končí

Pravost databáze EZO jasně doložena zveřejněnou svazkovou agendou

Výměna šéfa Ústavu pro studium totality

Rozhovor s Jiřím Pernesem

Ústav pro studium totalitních režimů vybere nového ředitele

Lovec komunistů Žáček končí, ústav totality nechá jiným

Jen dál do hlubin totality

Aktivista Penc zveřejnil další zaměstnance StB

Žáčkovo harakiri

Aktivista Penc zveřejnil na webu další dva tisíce zaměstnanců StB

JIHOČEŠTÍ TAŤKOVÉ: Tak to
začalo!

Penc zveřejnil další jména zaměstnanců StB

Ohlédnutí: Český Internet v lednu 2010

Vydržte ještě tři týdny. Pak už se přihlásí jaro

Zpravodajský analytik Schneider

Eine Frage der Schuld

Otevřený dopis radě Ústavu pro studium totalitních režimů

MÉDIA: Ochránci soukromí mají výhrady vůči Pencově databázi StB

Ochránci soukromí mají výhrady vůči Pencově databázi StB

Ústav pro studium totality si chce vybrat nového šéfa

MÉDIA: Penc je připraven bránit databázi StB před správním soudem

Penc je připraven bránit databázi StB před správním soudem

Ústav pro studium totality hledá nového ředitele

Projednání podmínek výběrového řízení na ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů

Jména na zdi a na webu pana Pence

Penc chce bránit databázi StB

Penc chce bránit databázi StB

Ústav pro studium totality hledá nového ředitele

Šéf Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček bude obhajovat funkci

Ústav pro studium totality vyhlásí řízení na šéfa

Pence začal vyšetřovat Úřad pro ochranu osobních údajů

Kontrola kvůli databázi

V Galerii Dox v pražských Holešovicích probíhá až do jara netradiční výstava

V DOXu je 777 tisíc osob, které měla v hledáčku StB

V galerii DOX v pražských Holešovicích najdete netradiční výstavu

Alexandr Vondra ve Faktech 

Primář Sova estébákem

Na Jičínsku mají vyrůst větrné elektrárny

Spolupracovníky STB ve svém filmu neomlouvám, říká režisér Hřebejk

Na Jičínsku mají vyrůst dvě větrné elektrárny

Jak se vytváří historie?

Na Jičínsku mají stát dva větrníky

O ZÍRÁNÍ

Za český WikiLeaks může hrozit až 8 let vězení

19.12.2010

 ct24.cz

lub

Praha – V úterý Česká pirátská strana spustí českou obdobu
serveru WikiLeaks, který zveřejňuje utajované dokumenty americké
administrativy. Český server má i svůj název – PirateLeaks.cz a první dokumenty
mají spatřit světlo světa již při spuštění serveru. Budou se týkat vzniku
zákonů v České republice. Autoři ohlašují zájem o „utajené nebo
cenzurované materiály, které mají politický, etický, diplomatický nebo
historický význam a dosud nebyly zveřejněny“. Texty by měly přicházet nejen
z úřadů a z ministerstev, ale i z radnic. Autoři mluví o snaze podpořit
otevřenost v české politice na všech úrovních. Nicméně experti už diskutují,
jestli iniciativa nepřekračuje české zákony, podle některých odborníků jim může
hrozit až 8 let vězení.

Koordinátor Jakub Michálek si za projektem stojí:
„Úřady mají povinnost dokumenty zveřejňovat, pokud je o ně někdo požádá,
samy by je měly dát na internet, aby se na ně všichni podívali, měly by otevřít
své hospodaření, zavést transparentní účty.“ A dokud na to nepřistoupí,
chystá se to PirateLeaks dělat za ně a navíc k tomu slibuje ověřit autenticitu
dokumentů a zaručit anonymitu zdrojům. Podle právníka Vladimíra Smejkala ale
riskují v nejhorším případě až 8 let vězení.

Z tiskové zprávy České pirátské strany

PirateLeaks bude úzce spolupracovat s renomovanými médii,
kterým umožní přednostní přístup k dokumentům. „Pro začátek představíme
dosud nezveřejněné materiály, které se úzce vážou k našemu programu a ke
způsobu, kterým se u nás přijímají zákony,“ řekl Michálek. U dokumentů
chce Pirátská strana ve spolupráci s médii a odborníky ověřovat jejich
autenticitu a umožnit jim podílet se na přípravě zveřejnění. „Dokonce už
teď, před spuštěním projektu, dostáváme materiály,“ dodal.

Vladimír Smejkal, právník

„Pokud vy jste například účastníkem řízení, samozřejmě
máte právo je zveřejnit, ale nemůžete se vloupat do počítače úřadu nebo do
vašeho šuplíku ve vaší ložnici a tyto dokumenty tam zveřejnit.“

Mluvčí kriminální policie
Pavla Kopecká tvrdí, že v současné
době není možné postihovat server nebo samotné
založení toho serveru: „My
můžeme postihovat jen jednání, které bude v
rozporu s naším právním řádem, a to
konkrétně zveřejnění některých dokumentů.“ A
projektu, pokud by se
pohyboval v mezích zákona, se zastal mluvčí
ministerstva spravedlnosti Pavel
Novák: „Pokud nebudou zveřejňovány materiály,
které by ohrozily bezpečnost
země či konkrétních osob, a bude dodržena ochrana
osobních údajů, může tento
projekt vytvořit tlak na větší transparentnost, a
tím i snížení korupčních
příležitostí.“

PirateLeaks není ve svých
aktivitách úplně první. Například
aktivista Stanislav Penc zveřejnil na internetu databázi
lidí, o které se
zajímala někdejší komunistická StB. Penc
nicméně narazil na Úřad pro ochranu
osobních údajů a kvůli údajnému
porušení zákona mu úřad hrozí
milionovou
pokutou.

PirateLeaks: utajované dokumenty z Česka

19.12.2010

ČT 1

19:00 Události

Bohumil KLEPETKO, moderátor

——————–

V úterý chce český pirátská strana spustit obdobu serveru
WikiLeaks. Ten zveřejňuje utajované materiály administrativy Spojených států.
Domácí verze s názvem PirateLeaks by měla být zaměřena na materiály z českých
úřadů, z ministerstev, ale i z radnici. Experti už diskutují, jestli iniciativa
nepřekračuje české zákony.

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka

——————–

Třeba utajované části z
jednání zastupitelstev, nebo faktury
a rozpočty dokládající, jak se
plýtvá veřejnými penězi. Takové a
další
dokumenty by autoři webu viděli na svých stránkách
nejraději.

Jakub MICHÁLEK, koordinátor projektu

——————–

Úřady mají povinnost dokumenty zveřejňovat, pokud je někdo o
ně požádá, sami by je měli dát na internet, aby se na ně všichni podívali, měli
by otevřít své hospodaření, zavést transparentní účty.

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka

——————–

A dokud na to nepřistoupí, chystá se to PirateLeaks dělat za
ně. Slibuje ověřit pravost dokumentů a zaručit, že nikdo nezjistí, kdo je
nechal uniknout. Podle právníka Vladimíra Smejakal ale riskují. V krajním
případě až 8 let vězení.

Vladimír SMEJKAL, právník

——————–

Pokud vy jste například účastník řízení, samozřejmě máte
právo je zveřejnit, ale nemůžete se vloupat do počítače úřadu nebo do vašeho
šuplíku ve vaší ložnici a tyto dokumenty tam zveřejnit.

Pavla KOPECKÁ, mluvčí, kriminální policie

——————–

Postižitelnost serveru a založení toho serveru, tak v
současné době není. My můžeme postihovat pouze jednání, které bude v rozporu s
naším právním řádem, a to konkrétně zveřejnění některých dokumentů.

Pavel NOVÁK, mluvčí, ministerstvo vnitra

——————–

Pokud nebudou zveřejňovány materiály, které by ohrozily
bezpečnost země či konkrétních osob a bude dodržena ochrana osobních údajů,
může tento projekt vytvořit tlak na větší transparentnost a tím snížení
korupčních příležitostí.

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka

——————–

PirateLeaks není ve svých aktivitách úplně první. Aktivista
Stanislav Penc například zveřejnil na internetu databázi lidí, o které se
zajímala někdejší komunistická StB. Penc narazil na Úřad pro ochranu osobních
údajů, ten mu teď hrozí miliónovou pokutou. Pirátská strana slibuje, že první
dokumenty zveřejní už přímo v den spuštění serveru. Mají se týkat toho, jakým
způsobem v České republice vznikají zákony. Tereza Kručinská, Česká televize.

Dokud bude Klaus dýchat, Halík, Svěrák, Sommerová a spol. budou podepisovat další petice…  Za ukřižování Klause, za blahořečení Havla…

15.12.2010
euportal.cz

Adam B. Bartoš

A zřejmě, dokud bude ODS existovat a dokud bude Václav Klaus
dýchat vzduch, Halík, Svěrák, Menzel, Sommerová a spol. budou podepisovat další
a další petice…

Za ukřižování Klause, za
pozvání amerických vojsk, za
zbourání svatovítské katedrály a
postavení zde falického symbolu z dílny Jana
Kaplického, za blahořečení Václava Havla, za
defenestraci Hájka s Jaklem, za
to, aby dostal Václav Havel ještě více prostoru na
ČT, za vztyčení sochy Járy
Cimrmana místo sochy sv. Václava, za vztyčení
sochy José Manuela Barrosa místo
sochy Járy Cimrmana, za vyhlášení
války Ruské federaci, na podporu Impulsu 2011
či TOP 14, za pomník neznámého gaye, za
celonárodní sbírku pro Natálku, za
podporu Karla Schwarzenberga na prezidenta, za
prohlášení Václava Klause
bláznem, za stažení všech českých vlajek a
nahrazení jich eurovlajkami…

            Věční
petenti ve službách pana Vaňka

Stále
tatáž jména, stále titíž umělci,
stále tytéž veřejně známé osobnosti.
Najdeme
je u každé petice s politickým podtextem,
namířené proti ODS či prezidentu
Václavu Klausovi. Naposledy podepsali petici proti koalici ODS
– ČSSD v Praze.

Jak
se přihodí, že se něčí jméno vytrvale objevuje na
všemožných peticích? ptám se
sám sebe. Buď musí jít o jakousi chorobnou
úchylku lidí, kteří mají neustále
potřebu protestovat proti stávající
politické situaci, nebo je (a to je
pravděpodobnější, i když to nevylučuje možnost A)
kulturně-mediální fronta
pravdolásky tak sehraná, že má jeden
universální seznam podporovatelů, který
vždy vytáhne, když je potřeba.

Představuji
si, jak to asi probíhá. Možná dali příznivci a členové pravdolásky jakýsi
počáteční bianco petiční podpis, souhlas s tím, že se mohou objevit na každé
petici, která se v hotelu Hoffmeister vymyslí. A pak už se jich nikdo neptá.
Nebo se skutečně při každé příležitosti vzájemně obvolávají a své kroky
konzultují?

Představuji
si, jak v ústředí pravdolásky Eva Holubová
agilně zvedá telefon a už běží
pokyny po celé Praze: Helé, Pepo, je potřeba podepsat tu
petici proti velký
koalici, když už nic jinýho, aspoň to musíme dostat do
novin, už jsem volala
spřízněnejm novinářům a ti to přislíbili
votisknout. Vod Hřebejka jsme to
podepsali všichni. – A už jsou tam i Cimrmani? – No
jéje. A taky Olga a taky
Táňa. I Ivan tam je. – Tak to jó, to mne tam taky
připiš… – Připíšu. A dám tam
i tvou starou. A taky tvýho syna. Ať je nás jako
víc…

A
druhý den opravdu – média se
předhánějí v tom, které známé a
slavné osobnosti
tu petici zase podepsaly. Nikoho přitom nepřekvapí, že jde
pořád o stejná
jména. Jisté je jen, že letos bude chybět Kaplický
a Smoljak (i když v jeho
případě převzal rodinnou štafetu syn David). Jinak je to
rok co rok stejné.

Abyste
věděli, že si nevymýšlím, připravil jsem na konci článku seznam pravdoláskařů
na telefonu, kteří jsou vždy ochotni podepsat jakoukoli petici, když jim
řeknete, že to chce pan Vaněk.

Říkám
jim zasloužilí petenti. Nebo také věční
petičníci. Neúnavní signatáři.
Profesionální stěžovatelé. Signatáři na
plný úvazek. Signatáři z povolání.
Notoričtí kverulanti. Podepsaní.

Inkoust
na jedné petici ještě neuschne a už podepisují
další. Petici za výstavbu
chobotnice na Letné, petici proti Václavu Klausovi,
petici za podpis Lisabonské
smlouvy, petici proti ODS, co ničí v Praze kulturu, petici na
podporu zelených,
petici za větší financování vědy, petici
ČT, věc veřejná, „tři otázky Václavu
Klausovi“, dopis „šedesáti
šesti“ a mnohé další. Když půjdeme
ještě dále do
historie, stejné lidi najdeme u Impulsu 99, pod iniciativou
„Děkujeme,
odejděte“, „Dřevíčské
výzvy“…

A
zřejmě, dokud bude ODS existovat a dokud bude Václav Klaus dýchat vzduch,
Halík, Svěrák, Menzel, Sommerová a spol. budou podepisovat další a další
petice…

Za
ukřižování Klause, za pozvání
amerických vojsk, za zbourání
svatovítské
katedrály a postavení zde falického symbolu z
dílny Jana Kaplického, za
blahořečení Václava Havla, za defenestraci Hájka s
Jaklem, za to, aby dostal
Václav Havel ještě více prostoru na ČT, za
vztyčení sochy Járy Cimrmana místo
sochy sv. Václava, za vztyčení sochy José Manuela
Barrosa místo sochy Járy Cimrmana,
za vyhlášení války Ruské federaci,
na podporu Impulsu 2011 či TOP 14, za pomník
neznámého gaye, za celonárodní
sbírku pro Natálku, za podporu Karla
Schwarzenberga na prezidenta, za prohlášení
Václava Klause bláznem, za stažení
všech českých vlajek a nahrazení jich
eurovlajkami…

Ale
dost legrace.

Proč
se neděje podobný humbuk v Brně, Ostravě a Plzni, kde je velká koalice na
magistrátu také? Proč jen v Praze tak vadí, že se obě strany dohodly? Protože
vystrnadily TOP 09, do které pravdoláska upínala tak velké naděje. A protože
TOP 09 ostrouhala a nebude mít žádnou moc.

Proto
a jen proto jsou na nohou všichni ti hudebníci,
výtvarníci, režiséři,
chartisté, disidenti, potomci chartistů a potomoci disidentů,
aktivisté a
gayaktivisté, bilderbergovci, lípovníci,
profesionální antikomunisté, televizní
baviči, hvězdičky, cimrmanovci, feministky, dramatici,
scénáristi, NGOisté a
zelení, duhoví a duchovní,
písničkáři, folkaři, revolucionáři,
kavárenští
povaleči, intelektuálové i uhlobaroni,
dokumentaristé a dokumentaristky,
novináři, publicisté, lidskoprávníci,
Středoevropané, filosofové, moralisté,
moderátoři i agitátoři, psychologové a psychiatři,
psychoanalytici, globalisté
a alarmisté, greenpísáci, pacifisté,
humanitární bombometčíci, unionisté,
lobbisté,
sociologové, trockisté i neokonzervativci,
environmentalisté, rockefellerovci,
fokoláristi, profesionální revolucionáři a
mnozí další…

Navenek
tvrdí, že protestují kvůli tomu, že se na magistrátu krade a bude se krást i
nadále, protože tam zůstanou stejní lidé, rozuměj ODS. Ale kdyby tam zůstali
tito lidé z ODS a přibrali k sobě lidi z TOP 09, to už by nevadilo. To už by
protestovat nepřišli.

Kamenem
úrazu totiž není Opencard či další aféry s předraženými zakázkami, ale to, že
se na těchto zakázkách nebude moci podílet TOP 09, že TOP 09 zůstane v opozici,
bez vlivu a funkcí a že tudíž jako politický projekt selhala a propadá se do
bezvýznamnosti.

Kamenem
úrazu nejsou finanční toky z pražského magistrátu napojené na ODS a ČSSD, ale
to, že tyto toky nebudou moci napájet TOP 09 a na ní navázané podnikatele, i
když to ještě nedávno vypadalo, že budou – a mnozí se na to těšili.

To
je vše. Nic víc v tom nehledejme.

Pravdoláska,
která do vzestupu knížecí strany tolik nainvestovala, proto nyní nedokáže tuto
prohru rozdýchat. V poslední době ztrácí jednu pozici za druhou a ztráta
pražského magistrátu, který se jednu chvíli zdál na dosah, je pro ně políčkem,
který není schopna bez emocí přijmout.

Jejich
počínání je vskutku děsivé.
Směšná petice, kterou obsahuje falešné
podpisy, je
to nejmenší. Mnohem hrozivější je
mediální humbuk, který tito zasloužilí
umělci
spustili, výhružky defenestrací, blokáda
jednání zastupitelstva, sliby
fyzických inzultací, ničení obecního
majetku, hysterie na úterním jednání
zastupitelstva či odporná a arogantní agitka Jana Krause
na Primě, který
nevybíravě zesměšňoval Karla Březinu coby zástupce
nenáviděné koalice.

Herci,
televizní tváře a různé hvězičky se nás
snaží přesvědčit, že demokracie úpí a
sténá, přitom jsou to oni, kdo nerespektují
demokratická pravidla. Sommerová,
Halík a Havel tak představují neskutečné
pokrytectví, protože protestují jen
tehdy, když se to hodí. Neprotestovali po jarních
volbách, že je ve vládě TOP
09, která volby nevyhrála. Neprotestovali v Brně, Plzni
či Ostravě, kde je
taktéž koalice ODS a ČSSD. Protestují proto, že jejich
oblíbenec – TOP 09 (a
zvláště její
tůmovsko-bakalovsko-schwarzenbergské křídlo) – bude
další čtyři
roky na suchu a bez vlivu.

Jak
ostatně správně poznamenal jeden můj známý – kdyby Tůma opravdu chtěl pracovat
pro Prahu, rád by převzal funkci v prestižním kontrolním výboru. To, že nechce,
jen ukazuje pravé motivy TOP 09. O poctivou práci pro Pražany jim nejde. Jde
jim jen o funkce a když to nevyšlo, raději se tůmové vrhnou někam jinam. Jen po
nich nechtějte trpělivou opoziční dřinu.

Krásně
se tak ukazuje, že Tůma nemá Prahu na triku. Ve skutečnosti jsou mu Pražané
volní jako triko.

A
nyní už slíbený seznam pravdoláskařů – věčných petentů. Slouží k identifikaci
různých nepoliticky se tvářících iniciativ. Zkrátka, aby bylo hned jasné,
„odkud vítr fouká“. Pro přehled jsem pravdoláskaře rozdělil podle kategorií.
Seznam není úplný a může se stále doplňovat.

vrchní
petent:

Václav
Havel

kulturní
fronta:

režiséři:

Břetislav
Rychlík, režisér

Ljuba
Václavová, režisérka

František
Fenič, producent a režisér

Olga
Sommerová, režisérka

Marhoul
Václav, režisér

Jan
Hřebejk, režisér

Vladimír
Michálek, režisér

Helena
Třeštíková, dokumentaristka

David
Smoljak, dramatik, režisér

Jaroslava
Šiktancová, režisérka

Jiří
Havelka, divadelní režisér, dramatik a herec

Monika
Rychlíková, režisérka a dramaturgyně

Petr
Zelenka, scénárista a režisér

Martina
Schlegelová, divadelní režisérka

Nina
Vangeli, divadelní režisérka, publicistka

Zdeněk
Suchý, režisér

Petr
Štindl, režisér

Tomáš
Jančařík, režisér

Petr
Vachler, režisér

spisovatelé:

Ludvík
Vaculík, spisovatel

Michal
Viewegh, spisovatel

Antonín
Bajaja, spisovatel

Ivan
Klíma, spisovatel

Jáchym
Topol, spisovatel

Tereza
Brdečková, spisovatelka, scenáristka

Pavla
Jazairiová, cestovatelka a spisovatelka

Bohumila
Zelenková, scénáristka a dramaturgyně

Oto
Zelenka, spisovatel, dramaturg a scénárista

Jiří
Blažek, scénárista a dramaturg

Ondřej
Neff, spisovatel

Pavel
Brycz, spisovatel

Radka
Denemarková, spisovatelka

Jaroslav
Rudiš, spisovatel

Ivan
Binar, spisovatel

&nbsnbsp;
Jiří
Gruša, spisovatel

Irena
Obermannová, spisovatelka

Ivan
Arsenjev, scénárista a dramaturg

Petr
Jarchovský, scénárista

herci:

Eva
Holubová, herečka

Zdeněk
Svěrák, herec a spisovatel

Bohumil
Klepl, herec

Táňa
Fischerová, herečka, bývalá poslankyně

Jan
Kraus, moderátor, herec

Jan
Kašpar, herec

Tomáš
Hanák, herec a moderátor

Petr
Forman, herec a divadelník

Milan
Forman, herec

muzikanti:

Vladimír
Mišík, hudebník

Jiří
Václav, hudební skladatel

Marta
Kubišová, zpěvačka

Jiří
Dědeček, písničkář

Jiří
Suchý, zpěvák

Pavel
Bobek, zpěvák

Vladimir
518, hudebník

Vladimír
Merta, hudebník

Radim
Hladík, hudebník

Lenka
Dusilová, zpěvačka

Pavel
Fajt, hudebník

Tomáš
Klus, hudebník

Radoslav
Banga, hudebník

Martin
Věchet, pořadatel festivalů

architekti:

Eva
Jiřičná, architektka

Jiří
Boudník, architekt

David
Vávra, architekt, herec a spisovatel

Maxim
Velčovský, designér

Josef
Pleskot, architekt

jiní
umělci

David
Černý, „sochař“

Jiří
David, „sochař“

Jindřich
Štreit, fotograf

Igor
Malijevský, fotograf

Arnošt
Goldflam, divadelník

Jiří
Králík, ředitel filmového festivalu

Federico
Díaz, umělec

Miroslav
Huptych, básník

mediální
fronta:

Kateřina
Šafaříková, novinářka

Luboš
Palata, novinář, Středoevropan, člen české pobočky CFR

Jaroslav
Plesl, novinář

Václav
Moravec, moderátor

Jiří
Pehe, politolog, publicista, účastník schůzky Bilderberg

Erik
Tabery, šéfredaktor Respektu

Petruška
Šustrová, novinářka

Jan
Macháček, novinář

Jan
Ruml, publicista

Miroslav
Balaštík, šéfredaktor časopisu Host

Vladimír
Just, divadelní kritik a publicista

Petr
Minařík, publicista

Jan
Rejžek, novinář

Ladislav
Špaček, odborník na eitketu, bývalý mluvčí Václava Havla

Politická
fronta:

Martin
Mejstřík, bývalý senátor

Michael
Kocáb, bývalý ministr

Alexandr
Vondra, místopředseda ODS

Karel
Schwarzenberg, předseda TOP 09

Mirek
Topolánek, bývalý předseda ODS

Marek
Dalík, bývalý poradce bývalého politika, psával Havlovi projevy

Martin
Bursík, bývalý poslanec za  SZ

Kateřina
Jacques, bývalý poslanec za SZ

Ondřej
Liška, předseda SZ

Soňa
Paukertová, senátorka

Jaromír
Štětina, politik TOP 09

Jan
Švejnar, univerzální politik

Josef
Zieleniec, bývalý europoslanec

Michael
Žantovský, velvyslanec v Londýně

Cyril
Svoboda, bývalý předseda KDU-ČSL

Petr
Pithart, místopředseda Senátu za KDU-ČSL

Jiří
Dienstbier, bývalý ministr zahraničí, senátor ČSSD

Jiří
Dienstbier ml., komunální politik za ČSSD

Vladimír
Mlynář, bývalý politik

Martin
Palouš, velvyslanec

Stanislav
Penc, aktivista, bývalý politik SZ

Jiří
Zlatuška, bývalý senátor

Daniel
Herman, ředitel ÚSTR

Jana
Hybášková, bývalá europoslankyně

„Intelektuální“
fronta:

Martin
C. Putna, literární historik

Jiřina
Šiklová, socioložka

Karel
Přibáň, právník

Lukáš
Macek, odborník na Lisabonskou smlouvu

Jiří
Hromada, gayaktivista

Karel
Matoušek, poradce Jana Švejnara

Jacques
Rupnick, historik, politolog

Erazim
Kohák, filosof

Petr
Uhl, trockista

František
Janouch, jaderný fyzik, předseda SR Nadace Charty 77

Anna
Šabatová, zástupce veřejného ochránce práv

Věra
Tydlitátová, aktivistka, umělkyně, spisovatelka, blogerka, bojovnice za lidská
práva, pedagog, básnířka, publicistka, judaistka, religionistka, expertka na
extrémismus, odbornice na xenofobii

Fedor
Gál, slovenský politik

Jan
Kalvoda, právník

Ivan
Pilip, bývalý politik

Ivan
Gabal, sociolog

Jan
Hartl, ředitel STEM

NGO
fronta:

Marta
Smolíková, ředitelka Otevřené společnosti o.p.s. / ProCulture

Adriana
Krnáčová, konzultantka a bývalá ředitelka Transparency International

Ondřej
Šteffl, ředitel SCIO

Igor
Blaževič, lidskoprávní aktivista

Monika
MacDonagh-Pajerová, profesionální revolucionářka

Jiří
Tutter, šéf české pobočky Greenpeace

Šimon
Pánek, šéf Člověka v tísni

vědecko-univerzitní
fronta:

Filip
Karfík, profesor filosofie na Université de Fribourg

Vladimír
Karfík, literární vědec

Antonín
Kostlán, historik

Petr
Koťátko, filosof, profesor na UK v Praze

Zdeněk
Kratochvíl, docent filosofie na UK v Praze

Richard
Müller, překladatel, literární vědec

Jan
Payne, docent biotiky na 1. LF UK

Miloslav
Petrusek, profesor sociologie na FSV UK

Petr
Pokorný, profesor na ETF UK

Lenka
Karfíková, profesorka filosofie na ETF a FF UK Praha

Petr
Kocna, Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky VFN a 1.LF UK

Štěpán
Špinka, proděkan FF UK v Praze

Matěj
Spurný, historik

Jiří
Fajt, historik umění

Martin
Hilský, překladatel, profesor na UK v Praze

Ivan
Chvatík, filosof, vedoucí archivu Jana Patočky

Miroslav
Petříček, filosof, VŠ učitel, Praha

Ondřej
Matějka, historik

Jana
Pilátová, pedagog DAMU

Jan
Trlifaj, profesor matematiky na MFF UK v Praze

Petr
Zamarovský, fyzik, ČVUT Praha

Petr
A. Bílek, profesor české literatury na FFUK v Praze

Jan
Hančil, děkan DAMU

Pavel
Klener, přednosta 1. interní kliniky

Jan
Sokol, profesor

Ivo
Mathé, rektor AMU

Duchovní
fronta:

Tomáš
Halík, katolický kněz a profesor na FF UK v Praze

Svatopluk
Karásek, evangelický farář

Miloslav
Vlk, arcibiskup pražský

Karol
Sidon, pražský rabín

Miloš
Rajchrt, vikář Českobratrské církve evangelické

Václav
Malý, biskup

Lékařská
fronta:

Jan
Hnízdil, lékař, osnovatel komplotu na prezidenta Klause

Slavomil
Hubálek, psycholog

Jiří
Pothe, lékař

Martin
Jan Stránský, lékař, osnovatel komplotu na prezidenta Klause

Zdeněk
Bašný, lékař

Dana
Němcová, psycholožka

Finančně-podnikatelská
fronta:

Zdeněk
Bakala, průmyslník, vlastník médií

Zdeněk
Tůma, exguvernér ČNB

Tomáš
Sedláček, ekonom

Diana
Phipps-Šternberková, podnikatelka

Meda
Mládková, galeristka a mecenáška umění

www.prvnizpravy.cz

Nefunkční senátorská kontrola

8.12.2010

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Podporoval jsem vznik Ústavu pro studium
totalitních režimů
a to i přesto, že proti němu bylo z řad
stávajících historických institucí a
některých osobností vznášeny
výhrady. Ty se týkaly především
vytváření monopolu
na posuzování novodobé historie a na možnost
zneužití archiválii, které namísto
do Národního archivu přejdou do složky ÚSTRu
Archivu bezpečnostních složek. Za
tři roky od účinnosti zákona a na základě
výstupů a výkonu kontroly nad touto
státní institucí musím konstatovat, že
Ústav nesplnil očekávané, ba naopak. V
tomto krátkém expozé se chci zaměřit na
kontrolní orgány ÚSTRu tedy na senát.
Ten volí členy rady USTR, kteří jsou od začátku
názorově rozděleny na dvě
nesmiřitelné skupiny. Samotný senát kontroluje
USTR prostřednictvím projednání
výroční zprávy.

Je zvláštní, že jak v roce 2009, tak i letos se zpráva za
roky minulé dostává senátorům až v prosinci. Dnes tedy řešili zprávu za rok
2009. V tom roce se Ústav pro studium totalitních režimů dostal pod velkou
kritiku a na základě toho i zájem veřejnosti. Na začátku roku začal Ústav
pracovat bez většiny renomovaných historiků, kteří pomáhali USTR založit a
jejichž publikacemi se Ústav chlubí dodnes. Petice za odvolání ředitele, kterou
podepsala řada známých osobnosti mezi nimi i exprezident Václav Havel, se do
zprávy nedostala vůbec. Spor s kontrarozvědkou o umístění archiválii, převod
další budovy v centru Prahy vládní dislokační komisí a pokus o nestandardní a
podezřelou výměnu za panelák v Modřanech se ve zprávě neobjevuje také.
Statisticky se můžeme dozvědět kolik článků a ředitelských rozhovorů bylo o
ÚSTRu napsáno a odvysíláno, ovšem nikde není psáno, že většina jich byla
negativních a činnost ÚSTRu kritizovala.

Ve zprávě o přístupu k
informacím není ani zmínka o tom, že
Archiv a Ústav odmítá zveřejnit databáze
pocházející od StB, které by
široké
veřejnosti ukázaly, co vlastně je v předaném archivu od
tajných služeb.
Senátoři se závěrečnou zprávou instituce,
která vyvolává od svého vzniku
kontraverze zabývali necelou čtvrthodinu. Až na Petra Pitharta,
který se zeptal
na pár docela podstatných věcí: proč nejsou
zdigitalizované věci cca 4,5 mil
listů veřejně přístupné, jak Ústav vyřešil
odbornou kritiku k publikacím o roce
1968 a ptá se správně, proč ve zprávě není
vysvětlen odchod velké části
historiků. To je vše. Z 68 přítomných bylo 56
senátorů pro vzít výroční zprávu
ÚSTRu na vědomí. Představte si, že takto funguje
valná hromada krachujícího
podniku, že se nezajímá o to jak zlepšit
práci a je ji úplně jedno, že ve
výroční zprávě nejsou popsané nedostatky a
to, že je zpráva jen líbivým textem
pro uspokojeni ega funkcionářů,  a může
být platná snad jen v době masivní privatizace v 90. letech minulého století.
Tato éra je ovšem popisována jako tunelování státu. Jak se asi tak bude
popisovat doba dnešní, když senátorům, kteří mají kontrolovat chod některých
státních institucí, jsou tyto fakta úplně jedno.

Představ si, že Lennon žije v Praze

8.12.2010

Lidové noviny

    kul

PRAHAK dnešnímu
třicátému výročí smrti Johna Lennona se po
světě chystá řada vzpomínkových akcí.
Ústředním místem bude rodný Liverpool a
místo zpěvákovy smrti, newyorský Central Park. I
do světových bedekrů se
dostalo místo lennonovského kultu v Praze, tedy Kampa. Po
několika letech spíše
stagnačních vyzývá jeden ze zakladatelů
setkání Stanislav Penc: „Pojďte obnovit
tradici. Vezměte jakékoli hudební nástroje,
kořalku a svíčky, uděláme zase
krásnou zimní party na počest Johna Lennona.“
Začátek je v 18 hodin.

Aktivista Penc zveřejní svazky StB. Už podruhé

6.12.2010

aktualne.cz

ČTK

Databázi Penc získal přímo od Úřadu na ochranu osobních
údajů

Milkovice (Jičínsko) – Aktivista Stanislav
Penc získal v
pátek od Úřadu na ochranu osobních údajů
(ÚOOÚ) databázi komunistické
Státní
bezpečnosti (StB).

Podle něj jde o absurdní situaci, protože
jej úřad za
dřívější zveřejnění databáze
obviňuje z porušení zákona na ochranu
osobních
údajů a hrozí mu pokutou až jeden milion korun.
Databázi, kterou mu ÚOOÚ
poskytl, hodlá Penc také zveřejnit na internetu.

#box1

Mluvčí ÚOOÚ Hana Štěpánková uvedla, že Penc si vyžádal spis
vedený v souvislosti s jeho případem a tento spis v souladu se zákonem dostal.

„Součástí spisu je databáze zájmových osob StB, tedy mu
byla jako součást spisu také poskytnuta,“ sdělila.

Upozornila však na to, že zveřejňování osobních údajů ze
spisu je „velmi problematické“.

Úřad nyní rozhoduje o tom, zda a jak Pence postihne za
původní zveřejnění databáze.

„Toto přestupkové řízení není dosud uzavřeno,“
dodala mluvčí ÚOOÚ.

Penc: Databázi StB mám oficiálně od ÚOOÚ a zveřejním ji

6.12.2010

ceskenoviny.cz

ČTK

Milkovice (Jičínsko) – Aktivista Stanislav
Penc získal v
pátek od Úřadu na ochranu osobních údajů
(ÚOOÚ) databázi komunistické
Státní
bezpečnosti (StB).

Penc: Databázi StB mám od úřadu, který mě za ni pokutuje

6.12.2010

ct24.cz

 six

Milkovice – Aktivista Stanislav Penc získal
v pátek od Úřadu
na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)
databázi komunistické Státní bezpečnosti
(StB). Došlo tak podle něj k absurdní situaci, protože
jej úřad za dřívější
zveřejnění databáze obviňuje z porušení
zákona na ochranu osobních údajů a
hrozí mu pokutou až jeden milion korun. Penc se však
hájí, že se jedná o
archiválii, ve které nejsou data po roce 1990.
Také nyní získanou databázi chce
Penc zveřejnit na internetu.

Databáze, která obsahuje
osobní data asi 770 tisíc lidí, o
něž měla StB zájem, je součástí spisu v
případu Pencova stíhání. Penc jako
obviněný prý o kopii databáze ÚOOÚ
požádal a úřad mu ji poskytl.
„Instituce, která mě stíhá a šikanuje za
to, že nakládám s databází, mi ji
teď sama dá. Pokud dají pokutu mně, měli by ji dát
i sami sobě,“ řekl
Penc.

Dříve zveřejněné databáze
Penc získal v elektronické podobě
od prvního, nyní už mrtvého šéfa
slovenského Ústavu paměti národa Jána
Langoše.
Pencem nyní získaná databáze podle něj
pochází z Archivu bezpečnostních složek.
„Zveřejním ji na www.svazky.cz, aby si lidé mohli udělat
představu, že
mnou dříve zveřejněná databáze je
autentická,“ řekl.

Mluvčí ÚOOÚ Hana Štěpánková uvedla, že Penc si vyžádal spis
vedený v souvislosti s jeho případem a tento spis v souladu se zákonem dostal.
„Součástí spisu je databáze zájmových osob StB, tedy mu byla jako součást
spisu také poskytnuta,“ dodala mluvčí. Upozornila však na to, že
zveřejňování osobních údajů ze spisu je „velmi problematické“.

Jedná se o archiválii, nebo osobní údaje?

Penc tvrdí, že zákon
zveřejněním databáze neporušil, protože
pouze zveřejnil archiválii, na níž se ochrana
osobních údajů nevztahuje. Penc
se hájí tím, že osobní údaje
nezpracovával, pouze zveřejnil archiválie vzniklé
činností Státní bezpečnosti, aniž do nich
zasahoval. Dokumenty jsou podle něj
registrovány v Národním archivu. Aktivista se
dále hájí tím, že databáze na
stránkách Archivu bezpečnostních složek obsahuje
informace v podobném rozsahu
jako dokumenty, které zveřejnil na internetu.

Penc už dříve uvedl, že zveřejnil databázi StB sám, protože
to odmítal udělat Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), když byl ještě
veden ředitelem Pavlem Žáčkem. Kvůli zveřejnění databáze StB se obrátil i na
nového ředitele ústavu Daniela Hermana. Ten nedávno v České televizi řekl, že
ÚSTR ve spolupráci s Archivem bezpečnostních složek evidence zájmových osob StB
postupně zpřístupňuje.

Aktivista Penc chce zveřejnit databázi StB, kterou mu poskytl ÚOOÚ

6.12.2010

e15.cz

Aktivista Stanislav Penc se chystá zveřejnit databázi
komunistické Státní bezpečnosti (StB), kterou mu na jeho žádost poskytl Úřad na
ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Pencovi přitom už za dřívější zveřejnění
databáze hrozí v soudním sporu pokuta až jeden milion korun. Absurdní na celé
záležitosti je to, že žalobcem je v tomto sporu právě ÚOOÚ, který Pence viní z
porušení zákona na ochranu osobních údajů.

  Databáze,
která
obsahuje osobní data asi 770 tisíc lidí, o něž
měla StB zájem, je součástí
spisu v případu Pencova stíhání. Penc jako
obviněný prý o kopii databáze ÚOOÚ
požádal a úřad mu ji poskytl. „Instituce,
která mě stíhá a šikanuje za to, že
nakládám s databází, mi ji teď sama
dá. Pokud dají pokutu mně, měli by ji dát i
sami sobě,“ řekl Penc.

  Dříve
zveřejněné
databáze Penc získal v elektronické podobě od
prvního, nyní již zesnulého šéfa
slovenského Ústavu paměti národa Jána
Langoše. Tentokrát prý Penc databázi
získal z Archivu bezpečnostních složek.
„Zveřejním ji na www.svazky.cz, aby si
lidé mohli udělat představu, že mnou dříve
zveřejněná databáze je autentická,“
řekl.

  Penc tvrdí, že zákon
zveřejněním databáze neporušil, protože pouze zveřejnil archiválii, na níž se
ochrana osobních údajů nevztahuje. Penc se hájí tím, že osobní údaje
nezpracovával, pouze zveřejnil archiválie vzniklé činností StB, aniž do nich
zasahoval. Dokumenty jsou podle něj registrovány v Národním archivu. Aktivista
se dále hájí tím, že databáze na stránkách Archivu bezpečnostních složek
obsahuje informace v podobném rozsahu jako dokumenty, které zveřejnil na
internetu.

  Penc už dříve uvedl,
že zveřejnil databázi StB sám, protože to odmítal udělat Ústav pro studium
totalitních režimů (ÚSTR), když byl ještě veden ředitelem Pavlem Žáčkem. Kvůli
zveřejnění databáze StB se obrátil i na nového ředitele ústavu Daniela Hermana.
Ten nedávno v České televizi řekl, že ÚSTR ve spolupráci s Archivem
bezpečnostních složek evidence zájmových osob StB postupně zpřístupňuje.

Aktivista Penc už podruhé zveřejní databázi StB. Získal ji prý oficiálně

6.12.2010

Lidovky.cz

ČTK

Aktivista Stanislav Penc získal v
pátek od Úřadu na ochranu
osobních údajů (ÚOOÚ) databázi
komunistické Státní bezpečnosti (StB). Podle něj
jde o absurdní situaci, protože jej úřad za
dřívěj&scarscaron;í zveřejnění databáze
obviňuje z porušení zákona na ochranu
osobních údajů a hrozí mu pokutou až
jeden milion korun. Databázi, kterou mu ÚOOÚ
poskytl, hodlá Penc také zveřejnit
na internetu.

Mluvčí ÚOOÚ Hana Štěpánková uvedla, že Penc si vyžádal spis
vedený v souvislosti s jeho případem a tento spis v souladu se zákonem dostal.

„Součástí spisu je databáze zájmových osob StB, tedy mu
byla jako součást spisu také poskytnuta,“ napsala v emailu. Upozornila
však na to, že zveřejňování osobních údajů ze spisu je „velmi
problematické“. Úřad nyní rozhoduje o tom, zda a jak Pence postihne za
původní zveřejnění databáze. „Toto přestupkové řízení není dosud
uzavřeno,“ dodala mluvčí ÚOOÚ.

„Instituce, která mě stíhá a šikanuje za to, že
nakládám s databází, mi ji teď sama dá. Pokud dají pokutu mně, měli by ji dát i
sami sobě,“ míní Penc.

Zákon jsem neporušil, tvrdí Penc   Dříve
zveřejněné databáze získal v
elektronické podobě od prvního, nyní už
mrtvého šéfa slovenského Ústavu
paměti
národa Jána Langoše. Pencem nyní
získaná databáze podle něj pochází z
Archivu
bezpečnostních složek.

„Zveřejním ji na www.svazky.cz, aby si lidé mohli
udělat představu, že mnou dříve zveřejněná databáze je autentická,“ řekl.

Penc tvrdí, že zákon
zveřejněním databáze neporušil, protože
pouze zveřejnil archiválii, na níž se ochrana
osobních údajů nevztahuje. Penc
se hájí tím, že osobní údaje
nezpracovával, pouze zveřejnil archiválie vzniklé
činností Státní bezpečnosti, aniž do nich
zasahoval. Dokumenty jsou podle něj
registrovány v Národním archivu. Aktivista se
dále hájí tím, že databáze na
stránkách Archivu bezpečnostních složek obsahuje
informace v podobném rozsahu
jako dokumenty, které zveřejnil na internetu.

Penc už dříve uvedl, že zveřejnil databázi StB sám, protože
to odmítal udělat Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), když byl ještě
veden ředitelem Pavlem Žáčkem. Kvůli zveřejnění databáze StB se obrátil i na
nového ředitele ústavu Daniela Hermana. Ten nedávno v České televizi řekl, že
ÚSTR ve spolupráci s Archivem bezpečnostních složek evidence zájmových osob StB
postupně zpřístupňuje.

Stát šikanuje Pence, viní Štětina

6.12.2010

parlamentnilisty.cz

jas

Podle senátora za TOP09 Jaromíra Štětiny šikanuje stát
aktivistu Stanislava Pence. Neoprávněně.

Senátor Jaromír Štětina (TOP 09) považuje obvinění aktivisty
Stanislava Pence za porušení zákona na ochranu osobních údajů za šikanu.

Právě Penc totiž uveřejnil na internetu databázi osob, o
které se zajímala Státní bezpečnost (StB).

Porušení zákona

„Úřad na ochranu osobních údajů obvinil Pence z
porušení zákona i přesto, že uveřejněná evidence je archiválií, na kterou se
zákon na ochranu osobních údajů nevztahuje,“ uvedl Štětina pro server
Prvnizpravy.cz.

Připomněl také, že řízení proti aktivistovi je vedené již
sedmnáct měsíců a hrozí mu pokuta v řádech milionů korun.

„Tento postup Úřadu na ochranu osobních údajů a jeho
zastrašování objektivně brání tomu, aby se občané beze strachu domáhali pravdy
o tom, jak pracovala Státní bezpečnost,“ zdůraznil Štětina.

Jména známá již přes rok

Penc zveřejnil databázi na internetových stránkách
www.svazky.cz v červenci loňského roku. Již dříve uvedl, že uvedení jména v
seznamu znamená jen to, že se StB o uvedenou osobu z nějakého důvodu zajímala.

Databáze nyní obsahuje údaje asi 770 tisíc lidí.

Po práci v kolektivu už netoužím

6.12.2010

PRÁVO & BYZNYS

Vít Straňák

První díl seriálu Jeden den v životě právníka

Původně měl být Spojařem: Boris Mohorita vystudoval práva až
při zaměstnání v Tesle Karlín. Tam nastoupil jako technik, ale v 90. letech již
dovedl firmu z pozice generálního ředitele k privatizaci. Poté si založil
advokátní praxi a dnes dělí čas mezi ÁjurvÉDU a právo.

Na okraji Prahy, v Kolovratech, stojí rodinný dům s
půdorysem ve tvaru „L“ a s pěknou zahradou.

Advokát Boris Mohorita si jej postavil před dvaceti lety z
Porothermu podle projektu dávného kamaráda, architekta Martina Šarborta. Dnes v
něm začíná svůj všední den.

            „Běžně
vstávám před sedmou. Pokud můžu, dopřeju si trochu čaje a poklidnou snídani.
Pak zaliju rostliny ve skleníku a mířím na vlak v osm deset,“ líčí advokát svůj
ranní rituál. „Auto (Chrysler Voyager – pozn. aut.) je pro mě životní potřebou,
ale koníčkem rozhodně ne. Raději mám volné ruce, abych si mohl po práci zajít
na víno.“

            Od
roku 1996
působí Mohorita jako samostatný advokát se
zaměřením na občanské, obchodní a
stavební právo, věnuje se rovněž právní
problematice spojené s realitní
činností. Do praxe skočil takřka rovnýma nohama:
„Už v roce 1988 jsem si zřídil
podnikání na poskytování
právních služeb, ale to byly jen porady v omezeném
rozsahu.“ Od počátku své advokátní
praxe má kancelář v Revoluční ulici v centru
Prahy. Kromě toho je již sedm let spolumajitelem společnosti Ayurmedic
Ceylon,
která provozuje relaxační salon na Vinohradech.

Kancelář středního doletu

Na hlavním nádraží si
dá kávu Joy za 35 korun, a když je
hezky, pokračuje pěšky až do kanceláře. Tam máme
sraz v devět hodin. Procházím
do dvora a v jeho levém zadním rohu mačkám zvonek.
Otvírá mi usměvavá
asistentka, v prostorné zadní místnosti má
JUDr. Mohorita rozložený spis. Jde o
přípravu dokumentů pro podání na pražský
katastrální úřad ve věci odstranění
věcného břemene. „Tady to dodiktuji, pak vám řeknu,
co nás dnes čeká. Nebojte
se – nebude to tak hrozné. Je léto, okurková
sezona, lidé se moc nesoudí… Ale
vlastně je to dobře,“ podává mi ruku a usazuje mě
do křesla kousek stranou.

            Vzápětí
se
dozvídám, že v deset hodin přijde zahraniční
klient ve věci rekonstrukce bytu v
centru. „Spolupráce s Rusy je dobrá: jsou
hluční, upovídaní, ale drží slovo,“
konstatuje muž, jehož rodina má s Rusy různé
zkušenosti. Otce zavřeli na
začátku druhé světové války do gulagu,
potom po jejich boku se Svobodovou
armádou bojoval – a byl raněn – na Dukle. Klient, jenž
zvoní v kanceláři pár minut
po desáté, je ovšem etnický Žid: před lety
chtěl přesídlit z Moskvy do Prahy a
koupil tu byt za 14 milionů korun, ale nakonec se vrátil do
Ruska. Mohorita se
mu o nemovitost stará.

            „Čtyři
roky
jsem spolupracoval se španělskou společností Grand
Espaňa, to je taky svérázná
zkušenost,“ srovnává advokát.
„Po pádu generála Franka Španělsko masivně
dotovala ze svých fondů Evropská unie, protože měla
zájem na stabilizaci
poměrů. Španělé řešili důsledně své
zájmy: klidně mi zavolali kvůli banalitě
třeba ve dvě v noci. Zkrátka jiný kraj, jiný
mrav.“

            Před
jedenáctou vyrážíme takřka za roh do
Novomlýnské ulice na konzultaci s kolegou
JUDr. Tomášem Roubíkem, specialistou na
autorské právo. Jde o citlivou věc:
vyjádření žalované strany ve sporu ze smlouvy o
dílo, který byl v první
instanci vítězný, avšak odvolacím soudem
byl vrácen k novému projednání. V
sázce není maličkost: zmíněným dílem
je rodinný dům.

            Když

jsme mimo kancelář, stavíme se v Klimentské na
dvojku dobrého moravského vína.
Je to další z Mohoritových rituálů.
„Mám rád svobodu, proto jsem si tuhle
profesi vybral. V 90. letech jsem řediteloval v Tesle Karlín a
organizoval
privatizaci, ale dnes už netoužím po práci ve
větším kolektivu. To manažerství
vás vycucá, sežere… Teď jsem sám sobě
vedoucím a musím se podřídit jedině svým
povinnostem vůči klientovi.“ Po dobrém pití člověku
vytráví. Zajdeme do
fastfoodu Le Tassili v Soukenické, abychom poobědvali kuftu,
grilované šištičky
z mletého jehněčího masa přelité mírně
pikantní zeleninovou omáčkou. Úslužný
majitel nám za 99 korun naloží opravdu vrchovaté
talíře této arabské
speciality. Ale už je čas vstát a rozjet se na otočku k
místu další Mohoritovy
aktivity – do centra ájurvédy, které
sídlí ve stylové vinohradské vile.

Hledání harmonie

Úderem druhé hodiny odpolední
nás v Ayurmedic Centru očekává
manželka a spolumajitelka Jana Mohoritová. Na
lepší trávení nám nabídne
chutný,
mírně nasládlý a jasně žlutý čaj z
myrtovníku citronového. Její muž dá
přednost
kávě.

            Interiér
centra na Vinohradech navrhl akademický architekt Oldřich Hozman
v souladu s
prinseriál cipy orientálních nauk o
architektonické harmonii – hinduistické
vastu shastra a čínské feng-šuej. Salon
nabízí různé druhy
ájurvédských terapií
a masáží, které provádějí
maséři přímo ze Srí Lanky. V Praze funguje od roku
2003 a jeho provozovatel, společnost Ayurmedic Ceylon, dnes
rozšiřuje své
aktivity také na Moravu.

            Chvíli
nasávám atmosféru prostor se zaoblenými
rohy a volným osvětleným středem. V
rychlokurzu se pak doslova za pochodu stávám
rychlokvašeným odborníkem na
ájurvédu. Pravděpodobně jde o „matku všech
léčebných systémů“ – nejstarší
ucelenou nauku o lidském zdraví a dlouhém životě.
Název je složen ze dvou
sanskrtských slov: ájus (život, zdraví, vitalita)
a véda (věda či nauka).

            Více
než
pět tisíc let starý systém vychází z
myšlenky rovnováhy energií a léčí
vždy
celé tělo, mysl a duši. Důraz klade na harmonizaci
lidské bytosti a prevenci
chorob pomocí bylin a masáží.

Výživné výživné

Zpět v kanceláři jsme deset minut před
čtvrtou. Od půl páté
nás čeká poslední pracovní schůzka – přijde
klientka ve věci přípravy žaloby o
výši výživného. Půlhodina před jejím
příchodem mě přesvědčí, že výživné je
opravdu výživným tématem. Překvapivě jde o humor
spíše laskavý.

            „Jeden můj
klient měl soudem stanoveno výživné 2000 korun, ale dobrovolně platil čtyři
tisíce. Jeho bývalé manželce, ač byla finančně zajištěná, se však zachtělo
dostávat víc. On se naštval, začal platit jen stanovené dva tisíce – a pak se
dlouho soudili, aby jí dal aspoň tři tisíce.

            Jindy
jsem
měl klienta, který se s manželkou při rozvodu dohodl na
klasické střídavé péči.
On navíc platil výživné, jenže ona chtěla
vyšší. Došlo k soudu – a já jsem v
duchu čekal boj na ostří nože. Ale stalo se neuvěřitelné:
oba se vzájemně
chválili, předháněli se v lichotkách, jak je ten
druhý úžasný rodič. Dívali
jsme se po sobě s advokátkou protistrany, že to snad není
možné… Vše spělo
nezadržitelně k potvrzení střídavé péče bez
výživného, zbývalo doložit jen výši
příjmu. On bral patnáct tisíc měsíčně,
jenže kvůli hypotéce si nechal potvrdit,
že má příjem sedmdesát tisíc korun.

A do poslední chvíle mi nic neřekl!

Musel jsem případ nechat odročit a vyhledat advokátku
protistrany s žádostí o dohodu. Nakonec se dohodli na stejných podmínkách, jaké
měli sjednané předtím…“

            Zvoní
klientka se svým požadavkem – po bývalém manželovi
chce překvapivě vyšší
výživné. Tentokrát však plným
právem: přispívá jí totiž pouhou
tisícovku
měsíčně, a to ještě nepravidelně, s velkým
zpožděním a po mnoha upomínkách. O
dceru se skoro nestará. Po veselých anekdotách
návrat na zem.

            A pak už
jen krátké studium spisů, které JUDr. Mohoritu čekají zítra. Večer se chystá s
kamarádem na koncert kultovní americké punkové kapely Bad Religion do Lucerny.

Koníčky bývalé máničky

Pozastavím se nad odvážnou volbou
muže, jemuž zvolna táhne
na šedesátku. „Nedivte se, já jsem
býval mánička,“ usměje se a jako
správný
advokát pohotově vyhledá důkaz -už trochu
zažloutlý černobílý snímek ze 70.
let. „Účastnil jsem se i slavného koncertu Plastic
People v Rudolfově u Českých
Budějovic 1. dubna 1974. Dokonce figuruju v seznamu zadržených,
který nedávno
zveřejnil Stanislav Penc,“ dodává se špatně
skrývanou hrdostí.

            S
legendárním svazákem Vasilem nemá Boris Mohorita opravdu nic společného (ač oba
pocházejí ze Zakarpatské Ukrajiny). Rocková hudba patří dodnes mezi advokátovy
hlavní kulturní zájmy, i když jeho největší favorit, britská artrocková skupina
King Crimson, má už nejslavnější muzikantské období za sebou.

            Letos v
červnu jej nadchl týdenní rybolov v norských fjordech. „Byly jen čtyři stupně,
všude kolem ležel sníh – i na místní poměry bylo léto neobvykle studené. Ale
mělo to ohromný půvab!“

            Cestovatelské
zážitky má také ze Srí Lanky
(měsíční pobyt loni), což bylo spojeno i s
ájurvédou. Dnešní název státu
lze přeložit jako „zářivá země“, ale
zajímavé je
zeměpisné jméno ostrova (dříve sloužilo jako
oficální název země) – Cejlon.
Odvozuje se od sanskrtského Sinhala, což se dá
interpretovat jako „lví krev“.

Protože lvi na Srí Lance vyhynuli před téměř 40 000 lety,
předpokládá se, že jde o odkaz na lvího muže, který byl podle pověsti dědečkem
prvního krále Vidžáji.

Životní styl a rituály

„Získával jste někdy kontakty na golfu?“ obracím list
hovoru. „Nikdy, to prostředí mě neoslovilo,“ tvrdí advokát. „Sport jinak
sleduju, ale pravá fandovská vášeň mě taky minula.“

            Ani
co se
týče módy není Boris Mohorita nijak
výstřední: „Oblek je pro právníka
vlastně
nutností. Nedělá mi to potíže, ale v salonech
nešiju.“ A co oblíbený nápoj?
„V
poledne jste viděl sám,“ směje se. „Suché
bílé víno. Z jídel mám rád
českou i
asijskou kuchyni

            – ta je víc
kořeněná, což mi nevadí. A občas si pochutnám na rybě.“

            Víkendy
a
volno tráví s oblibou na chatě v jižních
Čechách, na řece Nežárce. Ale také ve
všední dny má své volnočasové
rituály. Patří mezi ně ranní káva na
hlavním
nádraží, dobré víno ve Vínečku u
svatého Klimenta nebo pravidelné plavání v
úterý a pátek v žižkovském hotelu
Olšanka.

***

Na své práci si ze všeho nejvíc vážím svobody. ale Nemohu
zklamat klienta – to by se obrátilo proti mně.

JUDr. Boris Mohorita

Narodil se v Praze 17. června 1952, v roce 1971 maturoval na
pražské SPŠ spojové (dnes sdělovací) techniky. Poté nastoupil jako technik
investiční výstavby do Tesly Karlín, při zaměstnání vystudoval PF UK
(absolutorium 1982) a postgraduál se zaměřením na stavební právo (1986). V
Tesle působil jako ředitel závodu, později jako generální ředitel (1993-1996),
organizoval její privatizaci. V roce 1996 založil samostatnou advokátní
kancelář v Revoluční ulici, kde působí dosud. Od roku 2003 je se svou manželkou
Janou spolumajitelem společnosti Ayurmedic Ceylon, která provozuje terapeutické
a masážní Ayurmedic Centrum v Praze na Vinohradech. Je ženatý, má čtyři dospělé
dcery. Jeho otec pochází z Užhorodu, v letech 1939-1942 byl za „ilegální vstup
do Sovětského svazu“ vězněn v gulagu (stavěl železnici na sibiřské řece
Pečoře), propuštěn byl na základě smlouvy mezi Moskvou a Londýnem o vytvoření
čs. jednotky v Buzuluku. U Dukly byl raněn. Dnes žijí oba rodiče v penzionu pro
válečné veterány v Karlových Varech, je jim 89 let.

Festival ukáže Lennona jako filmovou hvězdu

19.11.2010

Mladá fronta DNES

(ČTK)

Retrospektiva filmů věnovaných osobnosti
Johna Lennona bude
hlavním tématem letošního XV.
Semináře britského filmu, který hostí
Uherské
Hradiště od 3. do 5. prosince.

UHERSKÉ HRADIŠTĚ Už
popatnácté se do Uherského Hradiště
vrátí Seminář britského filmu.
Návštěvníci se mohou těšit na sérii
přednášek,
filmů a besed připomínajících
legendárního hudebníka Johna Lennona, který
je
považován za jednu z největších osobností
60. a 70. let.

            Britský
zpěvák a skladatel, člen legendární skupiny Beatles se prosadil také jako
malíř, herec, spisovatel a politický aktivista. Významným způsobem ovlivnil
vývoj rockové hudby 20. století.

Diváci uvidí i snímek o zavraždění Lennona

Uherskohradišťský seminář si tuto osobnost připomene při
příležitosti Lennonových nedožitých 70. narozenin, které jeho příznivci
vzpomněli začátkem října, a současně 30. výročí jeho tragického úmrtí 8.
prosince.

            Retrospektiva
s názvem Filmový John Lennon představí dokumentární a životopisné filmy, které
se vztahují k jeho soukromému životu i působení v Beatles.

            Vedle
snímku Backbeat (1994) mapujícího začátky liverpoolské skupiny ještě předtím,
než se proslavila, se návštěvníci mohou těšit například na Nowhere Boy (2009) o
jeho komplikovaném dospívání či na televizní snímek z produkce BBC Lennon Naked
(2010) zaměřující se na pozdní období 60. let a Lennonovo setkání s Yoko Ono.

            V
neposlední řadě je na programu snímek o jeho tragické smrti Zavraždění Johna
Lennona (2006), který do centra pozornosti staví Marka Davida Chapmana, který
zpěváka zastřelil před jeho domem v New Yorku.

Hostem přehlídky bude Lennonův osobní přítel

Hlavním hostem Britského semináře bude Bill Harry, uznávaný
britský hudební publicista a osobní přítel Johna Lennona, zakladatel kultovního
hudebního časopisu Mersey Beat a autor řady publikací o Beatles.

            Součástí
doprovodného programu bude výstava fotografií zachycujících proměnu Lennonovy
zdi v Praze v průběhu času.

            Vernisáž
doplní beseda s autory publikace Lennonova zeď v Praze (2003).

            Vedle Petra
Blažka a Filipa Pospíšila zde vystoupí i Stanislav Penc, jeden ze zakladatelů
Mírového John Lennon, bývalý člen legendárních Beatles.

            klubu Johna
Lennona. Kromě Lennonovy retrospektivy seminář uvede nejzajímavější britské
filmy vzniklé v posledních dvou letech.

            Tradičně
organizátoři dají prostor také české a slovenské kinematografii. Cyklus Česká
stopa filmová se letos bude věnovat osobě Nicholase Wintona, který zachránil
těsně před začátkem druhé světové války stovky českých a slovenských, převážně
židovských dětí. Divokou kartu letos dostali tvůrci velmi očekávaného titulu
Nickyho rodina – volného pokračování dokumentu Síla lidskosti – Nicholas Winton
(2002).

            Snímek
režiséra Mateje Mináče nebude v době konání semináře ještě zcela hotov, proto z
něj diváci uvidí jen podstatnou ukázku doplněnou o komentář tvůrců s následnou
diskusí.

***

 FAKTA

Výběr z programu

Pátek 3. prosince

Backbeat 14.00

Bright Star 17.00

Hours and Times 17.00

Nowhere Boy 19.30

Sobota 4. prosince

Žlutá ponorka 9.00

Lennon Naked 11.00

Jak jsem vyhrál válku 14.00

Imagine: John Lennon 19.00

Další rok 20.00

Neděle 5. prosince

USA vs. John Lennon 11.30

Zavraždění Johna Lennona 13.30

Doprovodný program

Součástí doprovodného programu

bude výstava fotografií

zachycujících proměnu Lennonovy

zdi v Praze v průběhu času. Cyklus

Česká stopa filmová se letos bude

věnovat osobě Nicholase Wintona.

Respekt

8.11.2010

Respekt

Pencovi za vytrvalost

Stanislav Penc proslul vpravdě buldočí
zarputilostí a
vytrvalostí. A jakkoli to může být někdy mírně
otravné, jsou situace, kdy si za
to naopak zaslouží respekt. Jedna taková právě
nastala – před časem Penc
zveřejnil na svých stránkách databázi
komunistické StB. Byť mu za to hrozí
popotahování i pokuty, trvá na svém, že
jména lidí, kteří svým spoluobčanům
ničili životy, by měla být veřejně přístupná.

Úřad mě šikanuje, zákon jsem neporušil, tvrdí Penc

6.11.2010

Lidové noviny

čtk

PRAHA Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) včera vyslechl
aktivistu Stanislava Pence, který na internetu zveřejnil databázi lidí, o které
měla zájem někdejší komunistická Státní bezpečnost (StB).

            ÚOOÚ kvůli
tomu Pence obvinil z porušení zákona. Penc po jednání řekl, že rozhodnutí v
jeho případu zatím nepadlo.

            Úředníkům
včera Penc zopakoval, že zákon podle svého názoru neporušil, protože pouze
zveřejnil archiválii, na niž se ochrana osobních údajů nevztahuje. Řediteli
ÚOOÚ Igoru Němcovi vyčetl, že je v jeho případu podjatý.

            Úřad
Pence
viní z toho, že zveřejněním databáze, která
obsahuje osobní data 770 000 lidí,
na webové stránce www.svazky.cz, porušil
zákon na ochranu osobních údajů. Penc
se hájí tím, že osobní údaje
nezpracovával, pouze zveřejnil archiválie vzniklé
činností Státní bezpečnosti, aniž by do nich
zasahoval. Dokumenty jsou podle
něj registrovány v Národním archivu.

            Aktivista
se dále hájí tím, že databáze na stránkách Archivu bezpečnostních složek
obsahuje informace v podobném rozsahu jako dokumenty, které zveřejnil na
internetu. „K této věci dál uvádím, že jsem s Igorem Němcem o tomto sporu
několikrát vedl telefonický hovor a že v době jedné z mých návštěv na úřadě,
před budovou úřadu mně sdělil, že mě zničí,“ uvedl Penc ve výpovědi na ÚOOÚ.

MÉDIA: ČT24.cz: Penc obhajoval zveřejnění seznamu StB

5.11.2010

ceska-media.cz

    Publikováno na
serveru www.ct24.cz dne 5.11.2010, autor: redakce, (ls)

Úřad pro ochranu osobních
údajů dnes vyslýchal aktivistu a
bývalého politika Strany zelených Stanislava
Pence, který před více než rokem
zveřejnil databázi svazků komunistické
Státní bezpečnosti. Úřad tvrdí, že
materiál obsahuje citlivá osobní data a
viní ho z porušování zákona, za což
by
mu hrozila pokuta až jeden milion korun. Podle Pence je ale
databáze bezpochyby
archiválií, jelikož Archiv bezpečnostních složek,
který spadá pod Ústav pro
studium totalitních režimů, databázi zaevidoval mezi
národní archivní dědictví.

Penc loni v červenci vyvěsil tzv. EZO neboli
Evidenci
zájmových osob. Tato unikátní
databáze obsahuje téměř 800 tisíc jmen
lidí,
kteří sloužili režimu nebo se naopak do hledáčku StB
dostali jako prověřované
osoby. Penc tuto databázi získal od porevolučního
ministra vnitra Jána Langoše
a oznámil, že ji v listopadu zveřejní znovu, jak se
také stalo na stránkách
www.svazky.cz.

ÚOOÚ vyslechl Pence kvůli zveřejnění databáze StB

5.11.2010

ceskenoviny.cz

ČTK

Praha – Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) dnes vyslechl
aktivistu Stanislava Pence, který na internetu zveřejnil databázi lidí, o které
měla zájem někdejší komunistická Státní bezpečnost (StB).

Penc obhajoval zveřejnění seznamu StB

5.11.2010

ct24.cz

ČT24

Praha – Úřad pro ochranu osobních
údajů dnes vyslýchal
aktivistu a bývalého politika Strany zelených
Stanislava Pence, který před více
než rokem zveřejnil databázi svazků komunistické
Státní bezpečnosti. Úřad
tvrdí, že materiál obsahuje citlivá osobní
data a viní ho z porušování zákona,
za což by mu hrozila pokuta až jeden milion korun. Podle Pence je ale
databáze
bezpochyby archiválií, jelikož Archiv
bezpečnostních složek, který spadá pod
Ústav pro studium totalitních režimů, databázi
zaevidoval mezi národní archivní
dědictví. Rozhodnutí v Pencově případu
zatím nepadlo, úřad by měl rozhodnout do
20. prosince.

Penc loni v červenci vyvěsil tzv. EZO neboli
Evidenci
zájmových osob. Tato unikátní
databáze obsahuje téměř 800 tisíc jmen
lidí,
kteří sloužili režimu nebo se naopak do hledáčku StB
dostali jako prověřované
osoby. Penc tuto databázi získal od porevolučního
ministra vnitra Jána Langoše
a oznámil, že ji v listopadu zveřejní znovu, jak se
také stalo na stránkách
www.svazky.cz.

Stanislav Penc:

„Poškozen nikdo nebyl, jelikož proti mně
nikdo za 16
měsíců nepodal trestní oznámení a
není proti mně vedený žádný
občanskoprávní
spor.“

Penc se hájí tím, že je
seznam archiválie, a tedy je
přístupná k bádání. „ÚSTR
zaevidoval tuto databázi mezi národní
archivní
dědictví již tři měsíce předtím, než jsem to
zveřejnil. Tím pádem je to
archiválie a ústav se jimi má zabývat a
pracovat na jejím zveřejnění. To se
však ze strany ústavu bohužel doteď nestalo,“ uvedl ve
studiu ČT24 Penc.

Celou databázi však není možné podle ředitele ÚSTR Daniela
Hermana zveřejnit: „Nejedná se o archiválie Státní bezpečnosti, protože ty
evidence byly doplňovány po roce 1990, a proto to není archiválie StB. My nyní
chceme vydat manuál, který by umožnil se v této databázi orientovat.“

S tím však Penc nesouhlasí, neboť archiv jako výzkumné
pracoviště podle jeho názoru nemůže mít záznamy rozvědek a osobní údaje, které
se nesmí ze zákona zveřejnit. „Mám vyjádření vojenské zpravodajské služby
a BIS, která říkají, že tam žádná data po roce 1990 nejsou. Stačí se podívat na
www.svazky.cz a každý si může ověřit, co bude potřebovat,“ uzavřel Penc.

Hrozí Stanislavu Pencovi několikamilionová pokuta za zveřejnění seznamu ze složek StB

5.11.2010

ČRo 1 – Radiožurnál

18:10 Ozvěny dne

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Aktivista Stanislav Penc, někdejší disident a později
funkcionář Strany zelených, dnes vypovídal na Úřadu pro ochranu osobních údajů.
Předvolali si ho, aby vysvětlil, proč na Internetu vyvěsil materiály
komunistické Státní bezpečnosti, konkrétně seznam lidí, o které se StB
zajímala. Podle úřadu totiž pan Penc porušil zákon na ochranu osobních údajů a
hrozí mu teoreticky až patnáctimilionová pokuta. Stanislava Pence jsem se
zeptal, proč vlastně seznamy jmen skoro 800 tisíc lidí zveřejnil, když jde o
potenciálně nedůvěryhodný materiál komunistické policie.

Stanislav PENC, aktivista, někdejší disident a později
funkcionář Strany zelených

——————–

Je to dobré k tomu, aby na jedné
straně už nikdo nemohl být
vydírán za případný jakýkoliv
kontakt se Státní bezpečností a taky, aby se
široká veřejnost a lidi, kteří byli
komunistickým režimem postiženi, vlastně
dozvěděli, kdo byl tady v Čechách veden jako
nepřátelská osoba, osoba
prověřovaná a jiná. Poněvadž tato informace k nám
zatím nikdy v reálným čase
nedoplula.

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Takhle jste to vysvětloval i dnes na Úřadě pro ochranu
osobních údajů?

Stanislav PENC, aktivista, někdejší disident a později
funkcionář Strany zelených

——————–

Tam jsem to takhle vysvětloval. Úřad na ochranu osobních
údajů mně klade za vinu, že jsem zpracoval databázi 770 tisíc jmen bez jejich
souhlasu, tak já jsem na to namítl to, co říkám vlastně celých těch 16 měsíců,
že jsem žádné osobní údaje nezpracoval, že je zpracovala Státní bezpečnost a že
já jsem jenom zveřejnil tuto databázi. To znamená, že mně vlastně Úřad na
ochranu osobních údajů nemá co šetřit.

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Co vám na úřadě řekli na tuto argumentaci?

Stanislav PENC, aktivista, někdejší disident a později
funkcionář Strany zelených

——————–

Na tuto argumentaci oni si nechali předložit materiál, které
už jsem jim několikrát předložil, a řekli, že jim bude trvat dva měsíce, než se
s tou záležitostí vypořádají. To znamená, 16 měsíců mě různým způsobem
šikanovali a teď mě chtějí nechat v nejistotě ještě další dva měsíce, to je
skutečně zvláštní.

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Zároveň ale znovu musíme připomenout, že jde o materiály
StB, komunistické StB, berete v úvahu i to, že nemusí být zcela pravdivé, že
tam mohou být lidé, kteří byli zcela nevinně postiženi?

Stanislav PENC, aktivista, někdejší disident a později
funkcionář Strany zelených

——————–

Já jsem pevně přesvědčen o tom, že kdyby
komunistický režim
nebyl a nebyla státní bezpečnost, nejsou
žádný seznamy a nejsou tragédie, které
se tady 40 let za éry komunismu děly, to, co nám
informace jaksi chyběla nám
všem a proč tady vlastně existuje například Ústav
pro studium totalitních
režimů, proč máme zákony o
zpřístupňování svazků, proč máme
archivní zákon, tak
všechny tyto zákony já jsem využil a řekl jsem si
v momentu, kdy není schopen
tuto informaci z různých důvodů udělat stát, tak jsem
schopen tuto informaci
poskytnout lidem já. Za těch 16 měsíců, kde i
mediálně tomu byla věnovaná
relativně velká pozornost, tak se nestalo, aby na mě kdokoliv
podal trestní
oznámení, anebo že by se proti mně vedl
občanskoprávní spor, to znamená, že
všichni se s tou informací vyrovnali, vypořádali,
a jak znovu podotýkám a
říkám, není to seznam agentů, je to seznam
lidí, o kterých Státní bezpečnost
měla zájem.

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Sám jste ale připomněl, že existuje třeba Ústav pro studium
totalitních režimů. Není to spíš jeho práce, aby zveřejňoval tyto seznamy a
případně je nějak analyzoval, komentoval.

Stanislav PENC, aktivista, někdejší disident a později
funkcionář Strany zelených

——————–

Já jsem pevně přesvědčen o tom, že to jeho práce je, já jsem
byl taky jeden z podporovatelů vzniku tohoto ústavu, ale bohužel ústav a archiv
v těchto věcech nefunguje a je laxní a nechtěl tyhle ty věci zveřejnit, tak
bylo potřeba udělat občanskou iniciativu a vlastně to zveřejnit jako občané,
když stát nebyl schopen tuto informaci zveřejnit.

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Není to …

Stanislav PENC, aktivista, někdejší disident a později
funkcionář Strany zelených

——————–

To, co pro mě, to, co pro mě na to velice pozitivní, je,
když se nad tím člověk zamyslí, tak poslední dva roky, kdy v Čechách proběhly
volby, tak byly první volby, který nebyly od lesku Státní bezpečnosti, poprvé,
kdy se na někoho z lidí, který kandidovali, volili, nebo něco, nevytáhla
kandidatura nebo nějaká informace o kontaktu se Státní bezpečností. Poslední
takový volby byly volby prezidentský, kdy dva poslanci na ně byla najednou
taková informace vytažena ze sociální demokracie a to byli ti, kteří volili
prezidenta Klause současného. Tyto dvoje volby takto nebyly. A to si myslím, že
je jeden z hlavních jako výsledků zveřejnění databáze EZA.

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Nebyla to ale přece jen z vaší strany taková hodně partyzánská
hurá akce?

Stanislav PENC, aktivista, někdejší disident a později
funkcionář Strany zelených

——————–

Nevím, co tím myslíte.

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Jestli jste domýšlel ty možné důsledky a právní souvislosti
svého konání?

Stanislav PENC, aktivista, někdejší disident a později
funkcionář Strany zelených

——————–

To jsem samozřejmě domýšlel. Já jsem si vzal k ruce archivní
zákon, z kterého jsem si vyčetl, že archiválie vzniklé z činnosti Státní
bezpečnosti nemají ochranu osobních dat, jako mají jiné data, to znamená, že
jsem po právní stránce si naprosto jist, že jsem se nedopustil žádného
protiprávního aktu, na stránkách jsem vysvětlil, proč jsem to zveřejnil,
vysvětlil jsem, co tam je za lidi, a v současný době mám stovky a možná tisíce
dopisů od lidí, kteří mi z různých konců světa děkují za to, že se poprvé
dozvěděli o jejich příbuzných, sami o sobě, něco, že někde v nějakém archivu je
vedeno. Většina těhle těch lidí od státu v minulých letech dostala informace,
že nic nemají, že jim nic říct nemůžou a že je všechno skartováno, takže já si
myslím, že jak vy jste to nazval partyzánská akce, že je jedině dobře, že se
stala a že proběhla.

Jan BUMBA, moderátor

——————–

Dodává aktivista a někdejší disident Stanislav Penc.

ÚOOÚ. Seznamy StB: Pencovi hrozí milionová pokuta. Aktivista tvrdí, že zákon neporušil

5.11.2010

ČT 24

07:30 Zprávy

Veronika PAROULKOVÁ, redaktorka

——————–

Úřadu pro ochranu osobních údajů vyzpovídá aktivistu a
bývalého politika Strany zelených Stanislava Pence. Bude vysvětlovat, proč na
internetu zveřejnil databázi komunistické StB. Úřad ho vinní z porušení zákona
a za to mu hrozí pokuta 1 milion korun. Penc ale tvrdí, že na archiválie vzniklé
činností Státní bezpečnosti se podle platné legislativy ochrana osobních údajů
nevztahuje.

redaktorka

——————–

EZO, nebo-li Evidence zájmových osob, unikátní databáze
obsahující téměř 800 tisíc jmen lidí, kteří sloužili režimu, nebo se naopak do
hledáčku StB dostali jako prověřované osoby. Penc vyvěsil seznamy na internet
loni v červenci. Po několika měsících musely být pod pohrůžkou desetimilionové
pokuty staženy.

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, mluvčí, Úřad pro ochranu osobních údajů
/29. 9. 2009/

——————–

Tím bylo učiněno jaksi zadost té stížnost, které … nebo
těm stížnostem, které jsme obdrželi.

Stanislav PENC, občanský aktivista /29. 9. 2009/

——————–

Provider se zalekl, jako všichni by se s největší zalekli,
kdyby jim na úředním hlavičkovým papíře přišlo, že něco, co dělají, porušuje
zákon a že jim hrozí pokuta 10 milionů korun.

redaktorka

——————–

Penc, který databázi získal od porevolučního ministra vnitra
Jána Langoše, ohlásil, že seznamy zveřejní znovu, a to také loni v listopadu
udělal. Aktivista je kvůli soupisu jmen ve sporu i s vedením Ústavu pro studium
totalitních režimů. Tvrdí, že databázi měl zveřejnit právě ústav.

Jiří REICHL, mluvčí, Ústav pro studium totalitních režimů
/29. 9. 2009/

——————–

Naše právní rozbory říkají, že to není možné zveřejnit ani
předat třetí osobě. My s tou databází pracujeme, odstraňujeme chyby, které se
tam vyskytly, je tam velká chybovost.

redaktorka

——————–

Kvůli internetovým stránkám svazky.cz padlo i několik
trestních oznámení, které řešila policie. Ta se ale rozhodla vyčkat na výsledky
šetření Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Stanislav Penc předvolán na Úřad pro ochranu osobních údajů

5.11.2010

ČT 24

06:00 Zprávy

Veronika PAROULKOVÁ, redaktorka

——————–

Aktivista Stanislav Penc je dnes předvolaný na Úřad pro
ochranu osobních údajů. Hrozí mu pokuta až jeden milion korun za to, že na
internetu zveřejnil databázi někdejší komunistické StB, která obsahuje osobní
data víc než 700 tisíc lidí. Podle úřadu tak porušil zákon na ochranu osobních
údajů. Penc ale tvrdí, že podle platné legislativy se na archiválie vzniklé
činnosti Státní bezpečnosti ochrana osobních údajů nevztahuje.

Penc byl u výslechu kvůli svazkům StB. Úřad mě šikanuje, tvrdí

5.11.2010

lidovky.cz

Lidové noviny, Helena Stinglová

Aktivista Stanislav Penc se v pátek dopoledne zpovídal před
Úřadem pro ochranu osobních údajů. Pencovi hrozí milionová pokuta za to, že
zveřejnil na internetu databázi Státní bezpečnosti. Aktivista ale důsledně
odmítá, že by porušil zákon na ochranu osobních údajů.

Při zhruba půlhodinovém výslechu Penc podotkl, že šéf Úřadu
pro ochranu osobních údajů Igor Němec je vůči němu podjatý, protože se osobně
znají už dvacet let. Němec se ale dnešního výslechu nezúčastnil.    Aktivista navíc upozornil na pochybení
úřadu. „Do protokolu jsem uvedl, že ze spisu zmizelo několik papírů, což
považuji za velké pochybení úřadů, například dopis Igora Němce ,  kde se dotazuje nejvyšší státní zástupkyně,
jestli je proti mě vedeno nějaké řízení,“ zdůraznil pro server Lidovky.cz
Penc s tím, že úřad nemá právo vůbec takové informace požadovat.     Aktivista je přesvědčen, že je nevinný a tažení
úřadu vůči sobě považuje za šikanu. „Úřad nemá na takovou šikanu
právo,“ citoval Penc právníky, s nimiž celou kauzu probíral.

 Úřad obvinil před 14
dny Pence z porušení zákona o ochraně osobních údajů. Podle úřadu se provinil
tím, že na internetu zveřejnil databáze Státní bezpečnosti, které obsahují
osobní data 770 tisíc lidí. Penc ale tvrdí, že na internetu vyvěsil již
archivní materiály, na které se zákon nevztahuje. „Jestliže je to
archiválie, tak úřad na ochranu osobních údajů nemá co do věci zasahovat,“
řekl serveru Lidovky.cz Stanislav Penc. „Je to pro celkovou svobodu nás
všech. V momentě, kdy se nebudou moci zveřejňovat archiválie, nemůžeme psát
knížky o historii,“ myslí si.
Případ trvá už přibližně 16 měsíců. „Pevně doufám, že dnešním aktem
se to dostane z rukou lidí, kteří byli volení na politickou objednávku, to byl
inspektor Šnytr a bývalý poslanec ODA
(Miloš Šnytr je inspektor ÚOOÚ, pozn. redakce)  a tehdejší primátor Igor Němec .  Tentokrát to budou mít v rukou právníci, tak
snad budou postupovat podle práva a ne podle toho, co jim kdo nakukal,“
řekl Penc.

Úřad si nyní vzal dvouměsíční lhůtu na posouzení případu.
Podle zástupce tiskového mluvčího ÚOOÚ Davida Pavláta by měl úřad rozhodnout do
20. prosince.    Aktivista
seznam
zveřejnil proto, že podobný krok odmítl udělat
Ústav pro studium totalitních
režimů. Poprvé ho vyvěsil v červenci loňského roku. Na
nátlak Úřadu pro ochranu
osobních údajů však správce
internetových stránek seznamy stáhl. Penc je
poté
vyvěsil znovu v listopadu.

Zveřejnil jsem archiválie, brání se Penc, jemuž hrozí pokuta

5.11.2010

zpravy.rozhlas.cz

Květa Moravcová

Úřad pro ochranu osobních
údajů si na dnešek předvolal k
výslechu aktivistu Stanislava Pence. Viní ho z
porušení zákona, kterého se měl
dopustit zveřejněním databáze
dřívější komunistické Státní
bezpečnosti. Penc
ale obvinění z porušení zákona na ochranu
osobních údajů odmítá s tím, že na
internetu zveřejnil archiválie, na které se tento
zákon nevztahuje.

Radiožurnálu také řekl, že
databázi zveřejnil kvůli laxnosti
státní správy. „Pokud bych spor
nevyhrál a pokud bych dostal pokutu, asi se
začnou psát jinak dějiny, protože nikdo nebude moci napsat
knížku, reportáž,
vyprávět něco, co se tady dělo před dvaceti lety,“
říká Stanislav Penc.Pencovi
hrozí až milionová pokuta. Úřad pro ochranu
osobních údajů se vzhledem k
probíhajícímu šetření odmítl
ke sporu jakkoli vyjádřit.Evidence zájmových osob
StB bude opět na internetu

minulý týden

1.11.2010

Respekt

Vrátilo se babí léto. Noviny
oznámily, že pod lavinou na
svazích hory Baruntse zahynul v Nepálu šerpa
Čhevang Nima, vůdce, který
devatenáctkrát vylezl na Mount Everest. Levice
ovládla Senát. Medaili Za
zásluhy o stát v oblasti kultury dostal od prezidenta
republiky Václava Klause
ředitel Národní galerie Milan Knížák.
Baumaxu klesl zisk. Ta sbírka má pro mne
velký význam; moji blízcí nemají
hroby, celá rodina vyletěla komínem, takže
tyto památky mi symbolizují vzpomínku na ni, řekla
izraelská občanka Lisa
Kutzinski při přebírání sbírky
východoasijského umění, kterou kdysi v Praze
shromáždil její otec a kterou teď paní
Kutzinské vrátily zdejší úřady.
Přibylo
mladých lidí bez práce. Úřad na ochranu
osobních údajů informoval aktivistu
Stanislava Pence, že internetovým zveřejněním
databáze někdejší komunistické
StB porušil zákon a hrozí mu pokuta ve
výši 15 milionů korun. Madeleine
Albrightová křtila v Praze svoji knihu Tajná řeč
broží. Lídři členských zemí EU
dohodli v Bruselu nová rozpočtová pravidla. Cvičil
blízkou leteckou podporu
pozemních jednotek a dopustil se přitom chybného
zadání při programování
palubního počítače. Takže tlačítko, které
při výcviku nemělo fungovat, najednou
fungovalo, vysvětlila mluvčí vojenské letecké
základny v Náměšti Štěpánka
Skřipská, jak se stalo, že při zářijovém
nácviku bombardování shodil jeden z
pilotů své palivové nádrže přímo na vesnici
Drnovice; jen náhodou a naštěstí se
přitom nikomu nic nestalo. Pavel Nedvěd byl jmenován do
vedení Juventusu Turín.
Ve snaze prosadit reformní zákony před nástupem
nově zvolených senátorů za ČSSD
vyhlásila vláda stav legislativní nouze,
který dovoluje bleskové projednání a
schválení právních norem. Banky spustily
vlnu dražeb domů vlastněných neplatiči
hypoték. Nejlepším tuzemským městem pro
podnikání v roce 2010 byl vyhlášen
Písek. Politický azyl v Česku dostal Rolando
Jiménez Pozada, kubánský policista
a právník propuštěný v polovině
patnáctiletého trestu, který v roce 2003 dostal
u havanského soudu za kritiku režimu Fidela Castra. Česká
a švédská diplomacie
prosadily v Bruselu, že Evropská unie nepřistoupí na
španělský návrh a bude dál
s kubánským režimem ochotná jednat o čemkoli pouze
pod podmínkou, že komunisté
v Havaně přestanou své občany zavírat a trestat za
jiný než oficiální názor a
přistoupí na lepší ochranu lidských
práv. Klesla spotřeba piva a pivovary
ohlásily zdražování. Byli jsme zvyklí, že
zdejší spotřeba byla celé roky kolem
160 litrů na hlavu, ale s tím je zkrátka konec,
komentoval pokles českého
pivaření ke 140 litrům na hlavu (o 40 litrů víc než v
Německu) výkonný ředitel
Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý. Ve snaze
uniknout těžké životní
situaci přepadla sedmatřicetiletá žena pobočku GE Money Bank v
Pardubicích,
odnesla si několik desítek tisíc korun, ale večer se pak
sama udala na policii;
za loupež jí teď hrozí až desetiletý trest.
Šestnáct tisíc lidí
navštívilo
knižní veletrh v Havlíčkově Brodě. V pražské
Aréně O2 hráli Deep Purple. Ve
Valašském Meziříčí byl pohřben Jiří
Křižan. Obětí systému jsme všichni, kámo,
akorát ty ses rozhodl tu hru částečně hrát,
zatímco oni se rozhodli na ni
mrdat; a teď, kdo je svobodnější nebo
spokojenější: ta bába, která leží na
nábřeží už několik let i v těch největších
mrazech a jsi pro ni zaprodaná
krysa, anebo ty, když jedeš určitou otročinu a
prodáváš svůj čas. Ona si taky
musí oběhnout ty popelnice, ale myslí si, že nežije na
úkor nikoho jiného,
zatímco tebe vnímá jako někoho, kdo stojí
výš v pyramidě a vysává ty pod sebou,
odpověděl raper Hugo Toxxx na otázku magazínu Nový
Prostor „Vnímáš tedy
bezdomovce jako nanejvýš oběti své hlavy, ale
nikoli oběti systému?“. Z funkce
nejvyšší státní zástupkyně
byla odvolána Renata Vesecká. Na Anenském vrchu v
Orlických horách vztyčili po třiasedmdesáti letech
opět rozhlednu. Světový fond
ochrany přírody zveřejnil varování, že pokud bude
dál pokračovat současný trend
zabírání divočiny, vymřou na Zemi do 12 let
všichni tygři. V Soulu vydali
korejsky Válku s mloky. Poradenská společnost Aon Hewitt
dospěla k závěru, že
mzdy v Česku příští rok porostou – ale málo. Q

Paulczynski (ODS): Bolševici útočí

29.10.2010

parlamentnilisty.cz

Paulczynski.cz

Nejsme jako oni. Tak zblbl Havel a jeho parta národ v
listopadu 89.

Nechci spekulovat, ale je mnoho indicií, že celý listopad
byla jedna velká šaškárna, protože ti moudřejší z bolševiků věděli, že stav je
dlouhodobě neudržitelný, tak rozehráli Zifčákovskou šarádu s mrtvým studentem a
vyvolali kontrolovanou pseudorevoluci.

Tak říkali převratu, který jim vrátil moc v jiné,
transformované podobě. Také bezprecedentní převody většiny majetků. které
skončily v rukách bolševiků a jimi nastrčených šíbrů lecčemus nasvědčují.

Zničení či ukrytí většiny nashromážděných materiálů, které
se přesunuly do jiných trezorů, aby bylo možno pacifikovat ve vhodnou chvíli
nevhodné jedince jsou jen třešinkou na dortu.

Poděs Cibulka vydal seznamy bastardů,
bonzáků a také obětí
nechtějících riskovat zničení životů svých
rodin. Ostatně v ROH či SČSP byl
skoro každý, jako úlitbu svému klidu na chatičce.
Malá přikrádání, krytá heslem
kdo nekrade okrádá rodinu byla heslem které mělo
ospravedlnit, že jsme jako
tupý dobytek chodili na první máje a
podobné taškařice.

Nemluvím o těch pár skutečných odpůrcích, které dnes nějak
nikde nevidím.

Proč jsem se tak rozohnil? Protože Zelený aktivista,
pěstitel koz a propagátor marihuany Stanislav Penc na internetu zveřejnil
770.000 skutečných zloduchů – estébáků, kteří do svých osidel zatahovali ty,
které zveřejnil Cibulka.

A ejhle. Hnedle je povolán na ÚOOÚ (úřad pro ochranu
osobních údajů) a hrozí mu pokuta 1 milion korun.

Penc se hájí, že zákon podle něj nezakazuje ani zveřejňování
archiválií. Pikantní je,  že Ústav pro
studium totalitních režimů vedený ještě Pavlem Žáčkem podobný krok odmítal.

Každý ví, že Zelení nejsou mým šálkem kávy. Ale tady a teď
zvedám hlas: nechte Pence na pokoji. Udělal něco, co se mělo udělat před 20
lety.

Tak se ptám, je tu někdo, kdo si myslí, že to tu ve
skutečnosti neřídí skrytí bolševici? Jak by také ne, když dokonce brutální
bachaři či jejich synové sedí v parlamentu.

Pane Havle. Udělal jste chybu. Měli jsme být jako oni.

Psáno pro blog.iDnes.cz

MÉDIA: Za zveřejnění databáze StB hrozí Pencovi až milionová pokuta

27.10.2010

ceska-media.cz

    Publikováno v
deníku Mladá fronta DNES, str. 3, rubrika: Z domova, autor: ČTK, (mai)

Úřad pro ochranu osobních údajů obvinil aktivistu Stanislava
Pence, který na internetu zveřejnil databázi komunistické StB, z porušení
zákona. Hrozí mu pokuta až jeden milion korun.

Aktivistovi Pencovi hrozí vysoká pokuta

27.10.2010

ČRo Hradec Králové

16:00 Události regionu – Hradec Králové

moderátor

——————–

Aktivistovi Stanislavu Pencovi z Jičínska hrozí až
patnáctimilionová pokuta. Úřad na ochranu osobních údajů ho viní z toho, že
porušil zákon, když před rokem a půl zveřejnil na Internetu databázi někdejší
komunistické Státní bezpečnosti. Obviněný ale tvrdí,že se podle platné
legislativy na archiválie vzniklé činností StB ochrana osobních údajů
nevztahuje a věří ve svou nevinu.

Stanislav PENC, aktivista

——————–

Upozorňovat na špatný věci je důležitý v každý době. A
upozornit na to, co vlastně vytvářelo špatnou společnost 40 let tohohle toho
státu, je docela důležitá věc. A spíš je potřeba se ptát, proč tak doposavad
neudělal stát. To, co je zveřejněno na stránkách svazky.cz, je seznam  zhruba pět tisíc příslušníků Státní
bezpečnosti, který v roce 90 byli postavený mimo službu, ale v tomto seznamu
jich jenom v tom roce sloužilo v podstatě třikrát tolik. Příslušníků Státní
bezpečnosti jako takovejch se odhaduje, že bylo 85 tisíc.

moderátor

——————–

Kvůli obvinění z porušení zákona předvolal Úřad na ochranu
osobních údajů  aktivistu Stanislava
Pence k výslechu. Ten se má konat pátého listopadu.

Pencovi hrozí pokuta až milion korun

27.10.2010

Mladá fronta DNES

    (ČTK)

SEZNAM StB

Úřad pro ochranu osobních údajů obvinil aktivistu Stanislava
Pence, který na internetu zveřejnil databázi komunistické StB, z porušení
zákona. Hrozí mu pokuta až jeden milion korun. Penc tvrdí, že zveřejněním
databáze neporušil zákon, protože na archiválie vzniklé činností StB se ochrana
osobních údajů nevztahuje.

Politika

26.10.2010

Euro 24

n ODS se pokusila schválit zákaz koalic s ČSSD ve městech,
kde ODS nemá starostu. Zákaz, pro který hlasoval i premiér Petr Nečas,
neprošel. Možnost spolupráce mezi ODS a ČSSD stále trvá v Praze, Brně nebo
Ostravě. Koalice mezi ČSSD, ODS a KDU-ČSL se utvořila v Jihlavě. (HN/1-3)
Pražská TOP 09 dnes předá ODS a ČSSD 2 návrhy koaličních

            smluv a
podmínky, za kterých by s nimi vládla na magistrátu. Zvažuje ale také opozici.
(HN/2) Do křesla primátora Hradce Králové usedne Zdeněk

            Fink
(nezávislý). Akceptuje návrh 5 stran, které vyjednávají o radniční koalici.
(P/2) Poprvé po 16 letech neuspěla ODS v koaličních jednáních v Pardubicích a
končí s KSČM v opozici. (P/4) n Náměstek ministra vnitra Miroslav Zahálka za
Věci veřejné dne 31. října definitivně ukončí své působení v resortu. Zahálka
je už nějaký čas mimo práci a oficiálním argumentem jeho nepřítomnosti

            v
zaměstnání jsou zdravotní důvody, údajně se
však jedná i o osobní a rodinné
důvody. (E24) n Česko poskytne azyl kubánskému
disidentovi Ronaldu Jiménezovi
Pozadovi. Stane se tak 2. zemí EU a 4. na světě, která
zajistí útočiště
kubánským

            vězňům
svědomí a jejich rodinám. (HN/1,4) n Jihomoravský hejtman Michal Hašek (ČSSD)
po vítězství Jana Žaloudíka (ČSSD) nad exministrem

            zdravotnictví
Tomášem Julínkem (ODS) v senátním duelu o Brno-venkov nabídl Julínkovi

            místo v
ivančické nemocnici, kde exministr v minulosti působil. Ten to ovšem
nekvitoval. (P/4) n Počet vojáků v Afghánistánu se zvýší, zřejmě opozici
navzdory. Koaliční strany chtějí navýšení kontingentu odhlasovat ve sněmovně
již ve středu a záměr

            si nechat
rychle potvrdit Senátem. (MFD/A2) n Ministr vnitra Radek John chce změnit
volební křížkovací systém, vadí mu tisíce propadlých hlasů.

            V 1. kole
senátních voleb je to až 5 %. (LN/3) n Nejvíce peněz za inzerci utratila letos
ČSSD. Od ledna do září vložila do reklamy 512 mil. Kč, ODS 345 mil. Celkem
strany vložily do inzerce v tisku, venkovní reklamy a internetu 1,1 mld. Kč.
(LN/16) n Většina 12 nových senátorů, kteří zároveň pobírají

            plat
starosty, hejtmana či náměstka hejtmana, hodlá dávat část svých příjmů na
charitu. (LN/3) n ÚOOÚ obvinil Stanislava Pence, jenž na webu zveřejnil
databázi StB, z porušení zákona. (HN/4)

Pencovi hrozí za zveřejnění dat StB pokuta 15 milionů

26.10.2010

Hospodářské noviny

Obvinění

Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) obvinil aktivistu
Stanislava Pence, který na internetu zveřejnil databázi někdejší komunistické
Státní bezpečnosti, z porušení zákona. Hrozí mu pokuta až 15 milionů korun.
Penc včera řekl ČTK, že nahlížel v ÚOOÚ do svého spisu, aby zjistil podrobnosti
o obvinění. ÚOOÚ ho viní z toho, že porušil zveřejněním databáze, která
obsahuje osobní data 770 tisíc lidí, zákon na ochranu osobních údajů. Penc ale
tvrdí, že se podle platné legislativy na archiválie vzniklé činností StB
ochrana osobních údajů nevztahuje. Uvedl, že zveřejnil databázi sám, protože to
odmítal udělat Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR).

Úřad obvinil Pence. Hrozí mu trest 15 milionů

26.10.2010

Lidové noviny

    čtk

PRAHA Úřad na ochranu osobních údajů obvinil aktivistu
Stanislava Pence, který na internetu zveřejnil databázi někdejší komunistické
Státní bezpečnosti (StB), z porušení zákona. Hrozí mu pokuta až 15 milionů
korun.

            „Nahlížel
jsem v ÚOOÚ do svého spisu, abych zjistil podrobnosti o obvinění. Na 5.
listopadu jsem předvolán k výslechu,“ řekl Penc. Dále uvedl, že ho ÚOOÚ viní z
toho, že porušil zveřejněním databáze, která obsahuje osobní data 770 tisíců
lidí, zákon na ochranu osobních údajů.

            Obviněný
ale tvrdí, že se podle platné legislativy na archiválie vzniklé činností Státní
bezpečnosti ochrana osobních údajů nevztahuje. Penc argumentuje také tím, že
zveřejnil databázi, o které má vyjádření Národního archivu, že jde o
archiválii, aniž by do ní jakkoliv zasahoval, takže je zcela dílem StB. Zákon
podle něj nezakazuje ani zveřejňování archiválii. Ve zhruba dvousetstránkovém
spisu prý Penc tyto skutečnosti doložil, ÚOOÚ k těmto dokladům ale nepřihlédl,
dodal.

            Penc již
dříve uvedl, že je připraven hájit sebe i právo zveřejnit databázi před
správním soudem. Případ trvá už zhruba 16 měsíců. Penc je přesvědčen o tom, že
soud rozhodne v jeho prospěch a že by tak měl rozhodnout již ÚOOÚ.

            Penc uvedl,
že zveřejnil databázi StB sám, protože to odmítal udělat Ústav pro studium
totalitních režimů (ÚSTR), když byl ještě vedený ředitelem Pavlem Žáčkem.

Aktivista Penc zveřejnil databázi StB, teď mu hrozí milionová pokuta

26.10.2010

lidovky.cz

Lidovky.cz, ČTK

Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) obvinil aktivistu
Stanislava Pence, který na internetu zveřejnil databázi někdejší komunistické
Státní bezpečnosti (StB), z porušení zákona. Úřad ho předvolal na 5. listopadu
k výslechu. Hrozí mu pokuta až jeden milion korun.

Penc uvedl, že ho ÚOOÚ viní z toho, že porušil zveřejněním
databáze, která obsahuje osobní data 770.000 lidí, zákon na ochranu osobních
údajů. Obviněný ale tvrdí, že se podle platné legislativy na archiválie vzniklé
činností Státní bezpečnosti ochrana osobních údajů nevztahuje.

Argumentuje také tím, že zveřejnil databázi, o které má
vyjádření Národního archivu, že jde o archiválii, aniž by do ní jakkoliv
zasahoval, takže je zcela dílem StB. Zákon podle něj nezakazuje ani
zveřejňování archiválii. Ve zhruba dvousetstránkovém spisu prý Penc tyto
skutečnosti doložil, ÚOOÚ k těmto dokladům ale nepřihlédl, dodal.

Penc již dříve uvedl, že je připraven hájit sebe i právo
zveřejnit databázi před správním soudem. Případ trvá už zhruba 16 měsíců. Penc
je přesvědčen o tom, že soud rozhodne v jeho prospěch a že by tak měl
rozhodnout již ÚOOÚ.

Motivem zveřejnění databází bylo pro aktivistu to, že Ústav
pro studium totalitních režimů vedený ještě Pavlem Žáčkem podobný krok odmítal.

Úřad navrhuje Pencovi pokutu až 15 miliónů

26.10.2010
Právo

    (ČTK)

Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) obvinil aktivistu
Stanislava Pence, který na internetu zveřejnil databázi někdejší komunistické
StB, z porušení zákona. Hrozí mu pokuta až 15 miliónů korun. Oznámil to sám
Penc s tím, že ho ÚOOÚ předvolal na 5. listopadu k výslechu.

Pencovi hrozí za zveřejnění databáze StB
15milionová pokuta

25.10.2010

    ČT24

Praha – Aktivista Stanislav Penc, který na internetu
zveřejnil databázi komunistické StB, za tento krok možná tvrdě zaplatí. Úřad na
ochranu osobních údajů ho totiž obvinil z porušení zákona na ochranu osobních
údajů a hrozí mu pokuta až 15 milonů korun. Uvedl to sám aktivista s tím, že už
nahlížel do svého spisu, aby zjistil podrobnosti k obvinění. Na 5. listopadu je
pak Penc předvolán k výslechu.

Penc měl podle Úřadu na ochranu osobních údajů nezákonně
zveřejnit databázi, která obsahuje osobní data asi 770 tisíc lidí. Obviněný
aktivista ale tvrdí, že se podle platné legislativy na archiválie vzniklé
činností StB ochrana osobních údajů nevztahuje.

O databázi se navíc Národní archiv vyjádřil, že jde o
archiválii bez cizího zásahu, celou ji tak vytvořila StB. Podle Pence prý zákon
zveřejňování archiválií nezakazuje. Aktivista to prý ve svém spisu doložil,
Úřad na ochranu osobních údajů prý ale k těmto dokumentům nepřihlédl.

Celý případ se táhne už 16 měsíců, Penc je nicméně
přesvědčen, že soud nakonec rozhodne v jeho prospěch. Ke zveřejnění databáze se
prý odhodlal kvůli tomu, že stejný krok odmítl udělat Ústav pro studium
totalitních režimů, když byl ještě vedený ředitelem Pavlem Žáčkem.

Aktivista Penc zveřejnil databázi StB, teď mu hrozí pokuta 15 milionů

25.10.2010

lidovky.cz

Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) obvinil aktivistu
Stanislava Pence, který na internetu zveřejnil databázi někdejší komunistické
Státní bezpečnosti (StB), z porušení zákona. Úřad ho předvolal na 5. listopadu
k výslechu.

Penc uvedl, že ho ÚOOÚ viní z toho, že porušil zveřejněním
databáze, která obsahuje osobní data 770.000 lidí, zákon na ochranu osobních
údajů. Obviněný ale tvrdí, že se podle platné legislativy na archiválie vzniklé
činností Státní bezpečnosti ochrana osobních údajů nevztahuje.

Argumentuje také tím, že zveřejnil databázi, o které má
vyjádření Národního archivu, že jde o archiválii, aniž by do ní jakkoliv
zasahoval, takže je zcela dílem StB. Zákon podle něj nezakazuje ani
zveřejňování archiválii. Ve zhruba dvousetstránkovém spisu prý Penc tyto
skutečnosti doložil, ÚOOÚ k těmto dokladům ale nepřihlédl, dodal.

Penc již dříve uvedl, že je připraven hájit sebe i právo
zveřejnit databázi před správním soudem. Případ trvá už zhruba 16 měsíců. Penc
je přesvědčen o tom, že soud rozhodne v jeho prospěch a že by tak měl
rozhodnout již ÚOOÚ.

Motivem zveřejnění databází bylo pro aktivistu to, že Ústav
pro studium totalittních režimů vedený ještě Pavlem Žáčkem podobný krok
odmítal.

Zastupitelstvo Bačalek odvál větrník

22.10.2010

Právo

Vladislav Prouza

Sloup plánované větrné elektrárny odvál kompletní
šestičlenné zastupitelstvo obce Bačalky na Jičínsku. Větrník představoval
volební trumf opozičního Sdružení nezávislých kandidátů pro Bačalky a Lično,
kterému naopak pomohl k moci.

            Vichr na
bačalské radnici předznamenalo referendum, kde většina obyvatel odmítla 150
metrů vysoký sloup s vrtulí mající vyrůst v těsné blízkosti obce.

            „Po
zveřejnění výsledků referenda, které
probíhalo souběžně s volbami, se to dalo
čekat. Šlo o záminku. Řadu věcí se totiž podařilo
v obci dávno udělat a nyní už
schází jenom uchopit moc a pobírat peníze z
cizí práce,“ tvrdí dnes už
bývalý
starosta Bačalek Miroslav Šoltys (nezávislý).

            Vítězstvím
v referendu a ve volbách zdědili noví zastupitelé danajský dar. Stop větrné
elektrárně, která měla obci se zhruba miliónovým rozpočtem každoročně přinést
okolo 300 tisíc korun, může znamenat pětimiliónové penále soukromé firmě za
zmařenou investici.

            „Takto
společnost AB Wind vyčíslila doposud vynaložené
náklady. Smlouva, kterou
hodláme právně napadnout, mluví o
prokazatelných výdajích,“ podotkl
Šoltys.

Odpůrci větrné elektrárny
argumentují především
proklamovaným razantním zásahem do
místní krajiny. „Jsem rád, že se lidé
v
Bačalkách nenechali zastrašit výhrůžkami investora
o nutnosti zaplatit pět
miliónů korun. Navíc nesouhlasím s
nynějším systémem podpory podnikatelských
projektů alternativních zdrojů energie,“ konstatoval
místní aktivista Stanislav
Penc.

            Větrník,
který byl končícím vedením bačalské radnice dohodnut se soukromou firmou,
napadl místní přípravný výbor. Odpůrci elektrárny si prostřednictvím soudu
nakonec vymohli radnicí původně odmítnuté referendum. Výsledek referenda je pro
vedení obce závazný.

Stavba větrníku troskotá na minireferendu v Bačalkách

16.10.2010

novinky.cz

Vladislav Prouza

Výsledek obecního referenda o jediném sloupu větrné
elektrárny patrně dostane obec Bačalky na Jičínsku do existenčních problémů.
Většina obyvatel souběžně s komunálními volbami v sobotu odpoledne plánovanou
stavbu větrníku zatrhla.

Stop větrné elektrárně mající původně obci se zhruba
miliónovým rozpočtem každoročně přinést okolo 300 tisíc korun může naopak
znamenat pětimiliónové penále soukromé firmě za zmařenou investici.

„Alespoň takto společnost AB Wind
vyčíslila doposud
vynaložené náklady. Něco takového by pro
nás bylo zničující. Smlouva, kterou
hodláme právně napadnout, mluví o
prokazatelných výdajích,“ řekl
dosavadní
starosta Bačalek Miroslav Šoltys (nezávislý).

Větrník v sousedství obce
odmítlo 56 z celkem 94 účastníků
referenda. Odpůrci 150 metrů vysokého stožáru s
vrtulí argumentují především
proklamovaným razantním zásahem do
místní krajiny. Výsledek referenda
namířeného i proti stávajícímu
zastupitelstvu, které větrnou elektrárnu prosazovalo,
pravděpodobně v Bačalkách předznamenává i
výsledek komunálních voleb.

„Větrník, jenž takto bude stát o půldruhého kilometru dále v
katastru sousední obce, které nevadí, byl pouze záminkou lidem toužícím po
moci. Řadu hlavních věci se totiž podařilo v obci dávno udělat a nyní už schází
jenom uchopit moc a pobírat peníze z cizí práce,“ tvrdí Šoltys.

Aktivista Stanislav Penc naopak rozhodnutí lidí v referendu
přivítal. „Jsem rád, že se lidé nenechali zastrašit výhrůžkami investora,
že bude nutné zaplatit pět milionů. Navíc nesouhlasím se současným systémem
podpory podnikatelských projektů, a ne alternativních zdrojů energie,“
řekl Penc.

Stavbu větrných elektráren u Bačalek naplánovala společnost
ABWind, výše investice má dosáhnout 160 milionů korun, celkový výkon elektráren
by měl být 4,6 megawattu. Mnozí lidé však se stavbou nesouhlasí a tvrdí, že 150
metrů vysoké elektrárny naruší krajinný ráz oblasti.

Pořádání referenda navrhl
přípravný výbor už letos v dubnu,
obecní zastupitelstvo následně rozhodlo, že se referendum
uskuteční v polovině
srpna. Na začátku srpna však starosta oznámil
zrušení místního referenda,
přípravný výbor však nesouhlasil a
případem se zabýval krajský soud, který
nařídil referendum na stejný termín jako
senátní a komunální volby.

Bartoš (ČPS): Pevnost, maják a bezpečný přístav

30.8.2010

parlamentnilisty.cz

    ČPS

Ivan Bartoš obhájil pozici předsedy České pirátské strany.

Ahoj pirátky, piráti, přátelé i náhodní kolemjdoucí.

Neustále jsem přemýšlel, jakou kandidátskou řeč přednést.
Vzhledem k tomu, že se má pirátská duše v takových momentech potápí do moře
patosu, rozhodl jsem se pro cestu částečné cca 60% recyklace (patrně vliv
komunálních koalic se zelenými 😀 ). Ačkoliv se již od voleb odehrála řada věcí
právě v tomto směru (Pirátské noviny, medializace novelizace AZ atp.), je moje
povolební výzva k cestě za pokladem stále tou vizí, kterou bych chtěl jako
předseda v rámci rozvoje ČPS prosazovat spolu s místopředsedy, odbory a Vámi
všemi.

V poslední době jsme byli svědky kroků, které mířily,
opomeneme-li boj s byrokratickým aparátem při podávání kandidátek, převážně
směrem k medializaci strany před volbami. To se dle mého názoru povedlo. Kam
nyní dál? Nerad bych, abychom se vrátili do doby začátků ČPS a zbytečně
opakovali chyby. Neříkám, že naše šalupa řeže moře jako nůž, ale na hladině se
rozhodně, a to je patrné právě z výsledku voleb, udržíme.

Máme mechanismy, dobré i špatné interní předpisy, řadu
materiálů a nevím jak vy – já mám stále i elán. Pojďte se společně zamyslet,
jak by se dalo efektivněji pracovat, aniž bychom se ale stali suchary, a aby
nás piráti stále bavili.

Hlavní činnost strany by měla, dle mého názoru, směřovat
těmito směry:

1. Sledovat vývoj legislativy v ČR i na evropské úrovni

Musíme kontrolovat, zda vládnoucí strany dodržují svoje
sliby (!sic).

Musíme upozorňovat na problematické oblasti, které se týkají
našich témat a myšlenek (ne formou „Pirátská stana komentuje“, ale
skutečně pro-aktivně „podívejte, co se chystá, a to v důsledku znamená
toto…“)

Je třeba připravovat mediálně zajímavé akce, které na
přešlapy a aktuální kauzy upozorní.

2. Vypracovat důsledky aplikace programu pro další oblasti.

Pojďme navrhovat konkrétní opatření, čímž následně můžeme
vykrýt právě celé spektrum oblastí, které by měl politik řešit (tak jak je po
nás veřejností, ale i piráty požadováno). Je evidentně nemožné vysvětlit lidem,
že zde nejsme od toho, abychom spasili svět, ale od toho, abychom bránili
svobodu a soukromí nejen na internetu. Proto je třeba tento průnik nejen
vysvětlit, ale hlavně doložit.

Klíčová by měla být stále témata svobody, transparentnosti a
ochrany soukromí.

To je úkol programových komisí, které by si měly najít
spolupracovníky. My sice správně tušíme, jak by informatizace zefektivnila
např. výběr daní, ale máme příklady? Podobně je to s každou oblastí.
Prohlásíme-li, že máme lék na nějaký neduh, musíme mít toto podloženo fakty.

Moje představa je taková, že jednotlivci
nebo skupiny mají
svá témata (třebas velmi úzce vymezena), na
kterých pracují. Např. někdo dělá
svazky.cz, někdo řeší nadcházející
tendr na 2 miliardy na obojky pro domácí
vězení. Sbírá materiály a ví o co
jde. Věřím, že si každý dokáže najít
takové
téma, které ho osobně zajímá, nebo se třeba
přímo týká předmětu jeho podnikání
a obklopit se lidmi, kteří mu v tom mohou pomoci.

Hovoříme často o nedostatku
odborníků, ale je to skutečně
tak? Z vlastní zkušenosti vím, že když
oslovím odborníka z oboru nebo profesora
přednášejícího na zvolené
téma, téměř vždy dostanu odpověď buď jako celý
email,
nebo alespoň seznam relevantních odkazů. Samozřejmě,
učiním-li to slušně.

3. Sledovat kauzy „sdílečů“, zastávat se jich a ukázat,
že výpočet škody je absurdní.

Je třeba vytvořit poradnu, dát dohromady tým spřízněných právníků,
za kterými budeme lidi moci posílat a podpořit vznik účelových teamů zabývající
se medializaci jednotlivých kauz.

Musíme aktivně bojovat proti praktikám ČPU, Dilia, BSA, OSA
a vymezit se proti těmto organizacím. Jejich síla je skutečně obrovská, jak
jsme se mohli přesvědči v upirátěné novelizaci AZ.

4. Podporovat Pirátské noviny + šířit osvětu a legraci

Jak jste již jistě zaznamenali, malý, ale výkoný team
úspěšně rozjel Pirátské noviny. Tuto „nezávislou“ platformu je dle mého
názoru třeba maximálně podporovat. Každý může přispět ke tvorbě jejího obsahu.
Členi i oponenti pirátů zde mohou publikovat články týkající se nejen našich
témat. Zde se nemusíme bát ani recese či kontroverze. Vždyť právě kontroverzní
názor může rozpoutat přínosou diskusi. PN nejsou ČPS, ale pracují na nich
piráti, loajální členi naší posádky. Toto je třeba si uvědomit.

Jeden z hlavních úkolů předsednictva by měla být mimo jiné
publikační činnost nejen na platformě PN. Stejně tak bychom měli publikovat
videa debat, skeče a další multimediální obsah. V tomto směru bych apeloval na
zvětšení počtu aktivních spolupracovníků mediálního odboru a vyzval členy i
sympatizanty k rozšíření řad redakčního teamu PN.

5. Rozjet kvalitní a účinný fundraising pro stranu

Jednou z mých původních idealistických představ byla ta, že
strana nepotřebuje peníze. Za tento svůj postulát se nyní omlouvám. Ano, strana
potřebuje peníze, ale těžko je bude získávat od sponzorů. Strana si musí umět
peníze vydělat.

Je třeba zřídit stranickou obchodní společnost, která
jednotlivé příjmové kanály může zastřešit. Bude-li to Černá perla, či jiná
organizace, je v této chvíli nedůležité. Jedním, ne však jediným, z možných
příjmů je prodej reklamy na PN. Podpořím vznik fungujícího modelu dělby
případných zisků tak, aby byl zajištěn jak jejich rozvoj, tak podpora ČPS.

Je třeba rozšířit sortiment našeho e-shopu a zajistit mu
účinnou propagaci. Pirátské věci jsou cool a letí. V kampani jsme museli
zájemce o zboží odmítat.

Podporuji vznik pirátského internet providera (aktuálně je
toto již v jednání s jisou firmou nabízející mobilní připojení), podobně jako
projekt PirateShare, který bude v nejbližší době jistě představen.

6. Získat podporu spřátelených organizací, serverů, atp.

Je třeba aktivně hledat autory, kteří s námi sympatizují,
shánět podporu osobností. Již teď jsem zaznamenal podporu některých kapel i
interpretů. Proč se nepokusit, když nás nic nehoní vyzkoušet nějaký model
distribuce písní apod.

7. Uchovat si image NEPOLITIKŮ, ale na druhou stranu působit
cílevědomě a profesionálně

Musí být vidět, že to, co děláme myslíme vážně!

V tomto ohledu jsme letos narazili na zajímavý problém.
Jedno křídlo potencionálních voličů volalo po serióznosti, a těm jsme
vysvětlovali a vysvětlovali, ovšem rebelující, či raději řekněme
alternativnější, veřejnost zase chtěla PIRÁTY. Na hranici těchto dvou světů
jsme ovšem zklamávali buď tu, či onu stranu, proto jak říká bod 7. Být PROFI,
ale zůstat COOL.

8. Dát dohromady „forum-team“ tzn. „tiskové mluvčí pro
fórum“.

Musíme najít piráty, kteří budou řešit primárně pouze fórum
a moderovat ho. Především budou mezi diskutujícími vyhledávat a oslovovat
potenciální registrované příznivce a členy. Jejich podpora je pro nás vzhledem
k našemu nízkému počtu klíčová.

9. Šíření pirátsví všemi směry

Musíme být schopni vysvětlit co to znamená být pirát.

S tím souvisí propagace strany do měst a vesnic. Co tam mají
ti kluci dělat, proč nejsou piráti? Co takhle malý pirátský Franchising.

V tomto bodě bych se chtěl převážně
soustředit na fenomén
vnitrostranické propagace a podporu vznikajících
pirátských buněk. Strana by
měla být schopna dodat know-how, platformu i
řešení a dále podporovat činnost
kraje, města, obce či oblasti. Chtěl bych se vyvarovat znou a znovu
oživování
krajů, jak jsme tomu byli častokráte svědky. Z osobní
zkušenosti mohu uvézt
případ Jablonce n.N., resp KS Liberec, který jsme museli
opakovaně nakopnout
jak před volbami do PS, tak i nyní v přípravě
komunální volby. Kraj, který lze
z pohledu voleb hodnotit jako úspěšný,
nesmíme nechat zahálet. Něměli bychom
ovšem nechat upadat i ty naše nejmenší
posádky, pokud již jednou vznikly.
Starost o toto válečné loďstvo je dle mého
názoru jedna s dalších klíčových
povinností republikového, ale i krajského
předsednictva.

10. Zastávat se lidí v konfliktu se státem (Dušan Dvořák,
Stanislav Penc, p. Havránková…)

Strana musí fungovat jako přístav
pro duše, které nejsou v
rozbuřeném moři našeho právního
systému v bezpečí. Je proto třeba aktivně
vyhledávat a nabízet pomoc lidem, kteří ač
nečleni, bojují za svobodu, která je
nám jako pirátům blízká. V tomto bodě bych
chtěl zdůraznit fakt, že mediální
dopad těchto aktivit nemusí být vždy dobrý a pro
stranu přínosem, ale uvědomme
si, proč děláme to, co děláme. Chceme skutečně něco
měnit, nebo nás nejvíce
zajímá případný úspěch ve
volbách ovlivněný pouze a jedině veřejným
míněním?

Co říci závěrem?

Je třeba si uvědomit, že po skončení komunálních voleb bude
mít Česká pirátská strana před sebou dva roky relativního klidu, a tudíž čas na
systematickou práci. Ačkoliv nás současné vládnoucí strany a mainstreamová
média stále berou spíše jako kuriozitu, občanská sdružení, odborníci či
akademická sféra už o náse vědí a počítají s námi. Zbavme se hysterie z
kampaňování a pojďme se soustředit na budování a upgrade naší pevnosti, aby se
do budoucna ČPS stala respektovanou autoritou, jejíž hlas má v řešených
otázkách zvuk a hlavně váhu.

S touto vizí vás žádám o podporu ve své kandidatuře na
předsedu ČPS.

Ivan Bartoš

předseda ČPS v demisi

kandidát na předsedu ČPS

KRAŤASY

10.8.2010

Týdeník Rozhlas

 (mišscaron;,reé)

* K „máchovskému“roku přispěl i ředitel nakladatelství
Academia Jiří Padevět,který vydal nevšedního turistického průvodce Cesty s
Karlem Hynkem Máchou.

* 51.ročník Chopinova festivalu bude
zahájen 12.srpna v
Mariánských Lázních. Úvod
přehlídky obstará Pražská komorní
filharmonie s
dirigentem Jiřím Bělohlávkem a francouzským
pianistou Philippem Guisianem.

* Česká výtvarnice Kateřina Šedá byla nominována na
prestižní cenu Future Generation Art Prize udělovanou umělcům do pětatřiceti
let.

* V sedmnácti muzeích v Normandii
probíhá Festival
impresionismu,série výstav přibližujících
umění nejslavnějších i méně
známých
impresionistických malířů. Senzací
přehlídky je souborné vystavení Monetových
Katedrál.

* Dívčí kapela BraAgasse v červenci jako vůbec první český
soubor zúčastnila Rainforest World Music Festivalu na malajském ostrově Borneo.
Skupina loni vydala své debutové album Tapas,za které obdržela cenu Anděl v
kategorii world music.

* Nakladatelství Revolver Revue vydalo publikaci Háro.
Vzpomínky a dokumenty,v níž svá léta s dlouhými vlasy reflektují mj. Saša
Vondra,Petr Placák,Stanislav Penc,Mikuláš Chadima,Václav Havel či Vlasta
Třešňák. Knihu doprovázejí normalizační anekdoty z Dikobrazu.

* VMuzeu Vladimíra Preclíka v
Bechyni probíhá až do konce
prázdnin výstava Noví hrdinové
upozorňující na umělce sdružené kolem
pražské
Galerie Jiří Švestka Krištofa Kinteru,Michala
Pěchoučka,Kateřinu
Vincourovou,Markétu Othovou,Jakuba Hoška a
další.

V obci Bačalky u Libáně na Jičínsku se připravuje referendum

5.8.2010

ČRo Hradec Králové

16:00 Události regionu – Hradec Králové

moderátorka

——————–

V obci Bačalky u Libáně na Jičínsku
se připravuje
referendum. Týká se záměru umístění
větrných elektráren. Krajský úřad
Královéhradeckého kraje po posouzení vlivu
na životní prostředí vydal k záměru
výstavby souhlasné stanovisko, které ale je
limitováno splněním podmínek pro
fázi přípravy i samotný provoz. Pokračuje Vlaďka
Matějková.

Vladislava MATĚJKOVÁ, redaktorka

——————–

Základní otázka pro referendum, které má být v sobotu
čtrnáctého srpna od osmi do šestnácti hodin, zní. Chcete, aby na území obce
Bačalky a části obce Lično a v přilehlém okolí stála elektrárna dle záměru
větrné elektrárny Bačalky z července 2009? Vedení obce, která má asi 150
obyvatel, se stavbou dosud souhlasilo. Starosta Miroslav Šoltys dodává.

Miroslav ŠOLTYS, starosta obce Bačalky

——————–

Nám to přinese peníze, který mi potřebujeme. Říkám, že se
sem na to lidi budou jezdit dívat.

Vladislava MATĚJKOVÁ, redaktorka

——————–

Mezi odpůrce stavby patří aktivista z nedalekých Milkovic Stanislav
Penc.

Stanislav PENC, odpůrce stavby elektrárny

——————–

Ta vrtule, ta bude mít rozpětí křídel 90 metrů, což je
fotbalový hřiště. Prostě úplně úlet jako. Tady chtějí v těch polích dohromady
zabrat 6 hektarů pozemků jenom na to, aby udělali tam kolem toho silnice a
obslužnej prostor, ale ty Bačalky nedostanou ani kousíček ty elektriky
odtamtud.

 

Povaleč se ubránil. Zůstává nezávislý

5.8.2010

Sedmička

Jana Plechatá

Hudební festival Povaleč letos hostí čtyři desítky kapel.
Hlavní hvězdou budou svébytně elektroničtí Midi lidi.

Měl to být mejdan s kamarády, hudbou
a pivem. Přijely na něj
ale dvě stovky lidí, a tak v roce 2006 vznikl
třídenní nezávislý open air
festival Povaleč. Jeho další ročník
začíná v pátek ve Valči a kromě hudby si
jeho návštěvníci vychutnají i
divadelní představení a sportovní
utkání.

            Hvězdami
letošního ročníku budou Midi lidi, legendární Už jsme doma, postpunkové Kazety,
Sváťa Karásek a britský dýdžejský projekt Backdraft. Ve Valči představí dva
roky očekávanou desku.

            „Festival
bude mít prakticky čtyři stage. Hlavní bude v
jízdárně valečského zámku a
vystoupí tady většina kapel. Na druhé
zahrají kapely alternativní, na třetí
budou hrát Dj’s, stejně jako v čajovně. Jako každý rok na
zájemce čekají
sportovní turnaje v softbalu a fotbalu,“ láká
návštěvníky Ivona Kolínská,
mluvčí festivalu.

            Kromě
oficiálních hudebních a divadelních
pódií se organizátoři letos s kastelánem
dohodli, že využijí i scénu teatronu, tedy
menšího amfiteátru v areálu zámku.

            Návštěvníky
tam čeká seskupení divadelníků Depresivní
děti toužící po penězích, které se
specializuje na umělecké projekty v netradičních
prostorech. Vstupné bude jako
každý rok dobrovolné a jeho výše bude
záležet na tom, kolik piv a limonád budou
chtít návštěvníci dostat ke vstupence
zdarma.

„Každý rok se nám na festival
hlásí desítky kapel. My
si pak sedneme, poslechneme si nahrávky a nejlepší
z nich pozveme. Známé kapely
samozřejmě oslovujeme sami. Vždy se ale snažíme, aby byl jejich
výběr co
nejpestřejší,“ říká Kolínská.
Podle ní se festival Povaleč liší od jiných
hlavně v přátelské atmosféře. Kdo prý na
něj jednou přijede, příští rok se
objeví znovu.

            „Ve
Valči máme chalupu, kam jsem jezdil už jako dítě. Po vzoru Stanislava Pence,
který pořádal kozí festival v Milkovicích, jsem pozval pár přátel z kapel a
udělal mejdan. Přijelo docela dost lidí, a tak vznikl Povaleč,“ popisuje
jeden ze zakladatelů festivalu Antonín Střížek, který je nejvíc hrdý na to, že
se Povaleč ubránil vlivům středního proudu.

            „Líbí
se mi, že jsme dokázali udělat festival, aniž bychom něco chtěli po lidech a
cpali jim reklamy na různé produkty,“ hodnotí Střížek.

CO NABÍDNE POVALEČ 6. – 8. SRPNA * Midi lidi, Už jsme doma,
Alt Track, U-Prag, Bug’n’Dub, Kazety, Sváťa Karásek, Unifiction, Vložte kočku,
Povětroň, Špuntkvaně, Sedm zbytečných, Holden, Goodfellas, Le C. U. L. * Více
informací na www. povalec. cz

Den za dnem

19.7.2010

Týden

12. července Čert, sova a medvěd. Informační centra Správy
Krkonošského národního parku v Harrachově, Špindlerově Mlýně a Obřím dole
střeží noví (dílem dřevění, dílem kamenní) patroni. „Budou držet ochrannou
ruku nad návštěvníky Krkonoš,“ slíbil mluvčí parku Radek Drahný. * Nová
luxusní auta pro šéfy Lesů ČR budou o něco dražší, než se předpokládalo.
Společnost dostala od antimonopolního úřadu pokutu 160 000 korun za to, že sedm
audi pořídila bez výběrového řízení. * Tachovská policie odhalila, že bažanti v
bažantnici v Milířích se neotrávili, jen prostě neměli dost kyslíku. Případ se
tedy odkládá OE nejde o trestný čin.

13. července „Vojenské cvičné letadlo L-39 Albatros,
které v pondělí večer spadlo u Holic na Pardubicku do lesa a začalo hořet, je
spolehlivý letoun,“ míní letecký odborník Richard Santus. * Kormoráni jsou
sice chráněni, ale pěkně řádí. Rybáři na Vysočině si postěžovali, že letos jim
už sežrali dvakrát více ryb než vydry. Jen za první pololetí jich zkonzumovali
za 1,5 milionu korun, vydry pouze za 749 000. * Praha už ví, jak dále s tunelem
Blanka, který se již třikrát propadl: nechá si vypracovat analýzu možného
vypovězení smlouvy s Metrostavem, nastínil razantní řešení primátor Pavel Bém.

14. července Popřít otcovství jen do šestého měsíce po
porodu? To je málo.

Podle Ústavního soudu lhůta
poškozuje práva otců, a tak od
1. ledna 2012 toto ustanovení v zákoně o rodině nebude. *
„Ventilátory
jsme vyprodali. V posledních dnech jsme jich prodávali
několik tisíc kusů
denně,“ pochvaloval si Bohuslav Komín, mluvčí firmy
Euronics, panující
tropická vedra. Silničáři, hasiči a lékaři už
takovou radost neměli OE
roztékaly se asfaltky, přibývalo požárů a
hospitalizací kvůli kolapsům. *
Městští strážníci ulovili
půlmetrového sumce. V historické kašně na
náměstí v
centru Mikulova.

* 15. července V metalový kotel se proměnily jindy poklidné
Vizovice na Zlínsku.

Do čtyřiapůltisícové obce zamířilo odhadem 30 000 fanoušků
tvrdé hudby z celého světa na festival Masters of Rock. * Posvátný pták ibis,
jehož uctívali starověcí Egypťané jako ztělesněné božstvo a který se ve střední
Evropě běžně nevyskytuje, se uhnízdil v Ponětovicích na Brněnsku.

„Když jsem toho ptáka viděl, myslel jsem
si, že je to
nějaká velká kačena nebo husokachna,“ svěřil se obyvatel
obce Jan Florian.
* Odhadem asi deset lidí přijde o titul z plzeňských
práv, ohlásila Západočeská
univerzita má prý vůči nim skutečně silnou
argumentační pozici a důkazy.
„Jsme v závěrečné fázi řešení
odebírání titulů neoprávněným
absolventům,“ je si jist tamní expert na správní
právo František Korbel.

16. července Žďár nad Sázavou zpoplatnil rulety a
videoloterijní terminály, jichž je ve městě 190. Čtvrtletní poplatek bude činit
5000 korun za přístroj, což městské pokladně ročně přinese skoro čtyři miliony
korun. * Policisté obvinili bývalého přítele dvaadvacetileté ženy, kterou našli
v Kamenné osadě u Aše s proříznutým hrdlem. Muž patrně neunesl rozchod. * Kozí
mejdan v Milkovicích na Jičínsku nezačal. „V nejlepším je dobré
skončit,“ objasnil pořadatel festivalu zaměřeného na podporu svobodomyslného
způsobu života a chovu koz Stanislav Penc. Loňský desátý ročník byl tedy
poslední.

Kozímu mejdanu již odzvonilo, letos byl poslední

18.7.2010

denik.cz

ČTK

Milkovice – Loňský desátý Kozí mejdan v Milkovicích byl
posledním ročníkem tohoto festivalu zaměřeného na podporu svobodomyslného
způsobu života a chovu koz.

,,Letos ani v dalších letech se už akce neuskuteční,“ sdělil
pořadatel a aktivista Stanislav Penc. „V nejlepším je dobré skončit, naše
přátelské setkání se nám v minulých deseti letech dařilo dělat tak, že bychom
to už nedokázali udělat lepší,“ řekl Penc.

Podle něj za rozhodnutím o ukončení
pořádání Mejdanu stály
také náročné přípravy akce a
další aktivity, kterým se věnuje. „Chceme na
statku vybudovat ekologické centrum pro děti, v létě tu
chceme mít i putovní
tábory,“ uvedl Stanislav Penc, který již
nyní pořádá po farmě exkurze pro
školní výlety. Více informací o
minulých ročnících festivalu i Pencových
aktivitách je možné najít na www.kozy.cz.“

Ledidlo pro Penelope

17.7.2010

Lidové noviny

Jiří Peňás

PRACH A BROKY

Meteorologové změřili, že jsme zažili osm
tropických nocí za
sebou. Vřískání opic a křik pestrobarevných
papoušků zněl našimi ulicemi, kudy
ladně kráčela silueta černého panthera; v omamných
zvucích negerských bubnů se
svíjela štíhlá těla domorodých mužů
a žen: sen Emila Holuba o české Africe se
vyplnil. * Návrh kompromisu ve věci Muchovy Slovanské
epopeje: že by se z
Moravy do Prahy stěhovaly jen postavy. Jednoduše by vystoupily z
obrazů a buď
pěšky, nebo na voze či na koni by se znázorněné
Slovanstvo přemístilo ku Praze,
jako se to odehrálo během stěhování národů,
které mají mnohé zobrazené figury
ještě v dobré paměti nebo se ho přímo
zúčastnily. Na Moravě by pak zůstaly
pěkné pravěké či středověké krajiny, do nichž by
bylo možné přimalovat
brontosaury ve stylu Zdeňka Buriana, který se Alfonsi Muchovi v
mnohém podobal
a byl také z Moravy. * Podle jakýchsi expertů,
nejspíš militantních ateistů,
jsou římské vysílače Rádia Vatikán
škodlivé a jejich elektromagnetické vlnění
může způsobit až rakovinu. Bigotní katolíci se naproti
tomu domnívají, že
vysílače jsou naopak léčivé, neboť z nich
hlásané Slovo Boží je schopno vyléčit
některé opary, škrábance, pupínky, ba i
drobné zlomeniny. Běžně se pobožný dav
shromažďuje u vatikánských amplionů nikoli proto, aby si
poslechl teologické
relace (kterým stejně nerozumí), ale proto, aby se u nich
„opaloval“ či
„griloval“. Případem se bude zabývat
elektromagnetická fakulta univerzity
Svatého stolce v Lateránu. * Pražský
magistrát vyhlásil výběrové
řízení pro
nové bungalovy pro slony a hrochy v pražské Tróji.
Jejich dosavadní domky jsou
v záplavové oblasti, a když přijde velká voda,
paní Hrochové a paní Slonové
hrozně dlouho trvá, než se sbalí. Paní
Hrochová se nechala slyšet, že by se jí
líbila podobná vila, jakou má režisérka
Věra Chytilová. * Fidel Castro se opět
ukázal světu: přišel jako obvykle v pyžamu,
rozepnutý poklopec, nalepené vousy
mu schlíple vlály po flekatém obličeji, půl hodiny
slintavě nadával Spojeným
státům a chválil Severní Koreu. Už aby ho čert
vzal, dědka plesnivého. * V
hispánském městě Pamploně jako každý rok
utíkali výrostci před moudrými býky,
kteří je sem tam trkli do jejich tlustých zadků. Přes
uvedené výhrady by nebylo
špatné zavést tuto atrakci také v Praze.
Nabízela by se například Nerudova
ulice, ve směru nahoru i dolů. Místo býků by s ohledem na
fyzické schopnosti
českých mužů (tady soudíme trochu podle sebe, že ano)
bychom používali kozy,
sem tam i nějakého toho kozla. Dodávat by je mohl
nejpopulárnější chovatel koz
Stanislav Penc, kterému by k tomu účelu zřídili na
Hradě kotce. Rovnou by,
přestože je to havlovec, mohl dodávat na Hrad i kozí
sýr a mléko, pro něž by
denně chodili komorníci Jakl či Hájek, kteří by
občas mohli i nadojit. Jí vůbec
prezident kozí sýr? Ví, jak je dobrý?
Hájek je prý kozinkou občas cítit, ale
pan prezident? To nevíme. * Do českého pavilonu EXPO v
Číně vlezly už tři
miliony Číňanů. Vzhledem k tomu, kolik je Číňanů, je to
absurdně málo, ještě
méně, než přijde u nás na do kina lidí na dokument
třeba o stravovacích
návycích krtků. V Číně šlápne jen za
den tři miliony Číňanů na hrábě, přičemž
se praští násadou do hlavy. To se fakt není
čím chlubit. * V Grónsku se z
ledovce utrhla obrovská kra o velikosti sedmi kilometrů a vydala
se na výlet.
Vědci uvažují o tom, zda by se dala chytit a zase k ledovci
přilepit. Existuje
dvousložkové lepidlo na led, tak zvané ledidlo,
kterým se běžně lepí ledovka,
aby neklouzala. * S velkou lítostí oznamujeme, že se
vdala Penelope Cruzová,
která si vzala nějakého motorkáře Bardena, se
kterým se nechutně tahala už
delší dobu. Naopak gratulujeme Chelsea Clintonové,
která už nemá akné a
rovnátka, takže se také bude vdávat.
VČechách se určitě nějaké takové věci také
chystají, ale to si už necháme pro sebe.

Kozí mejdan nebude

16.7.2010

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Tradice Kozího mejdanu v Milkovicích po deseti letech končí

Loňský desátý Kozí mejdan v Milkovicích na Jičínsku byl
posledním ročníkem tohoto festivalu zaměřeného na podporu svobodomyslného
způsobu života a chovu koz. Letos ani v dalších letech se už akce neuskuteční,
řekl dnes ČTK její pořadatel a aktivista Stanislav Penc.

„V nejlepším je dobré
skončit, naše přátelské setkání
se nám v minulých deseti letech dařilo dělat tak, že
bychom to už nedokázali
udělat lepší,“ řekl Penc. Podle něj za rozhodnutím
o ukončení pořádání
mejdanu stály také náročné přípravy
akce a také další aktivity, kterým se
věnuje. „Chceme na statku vybudovat ekologické centrum pro děti,
v létě
chceme umožnit konání putovních táborů,“
řekl Penc, který již nyní pořádá
po farmě exkurze pro školní výlety.

Osmidenní festival pod širým
nebem byl založený na
neziskovosti a nekomerčním přístupu, lidé
neplatili vstupné, v areálu statku
nebyla žádná ochranka. Za deset let mejdan nabídl
stovky vystoupení hudebních
formací a divadel. Lidé také měli možnost
zúčastnit se diskusí či tvůrčích
dílen. Zájemci si mohli také vyzkoušet
techniky dojení koz či soutěžit v sekání
trávy. Více informací o minulých
ročnících festivalu i Pencových aktivitách
je
možné najít na www.kozy.cz

Milkovice (Jičínsko) 16. července (ČTK)

Policejní prezidium možná povede bývalý příslušník StB

16.7.2010

TV Nova

19:30 Televizní noviny

Markéta FIALOVÁ, moderátorka

——————–

Ano, dobrý večer, jsou tu páteční Televizní noviny. Vítejte.

Karel VOŘÍŠEK, moderátor

——————–

Dobrý večer.

Markéta FIALOVÁ, moderátorka

——————–

Nový ministr vnitra Radek John už má
podle kuloárních
informací kandidáta na post policejního
prezidenta. Má jím být dnešní
ředitel
Jihomoravské policie, ale zároveň někdejší
příslušník StB Tomáš Kužel. Jeho
minulost vadí například bývalým disidentům
včetně ministra obrany za ODS
Alexandra Vondry. Dá se očekávat, že se jméno
Tomáše Kužela jako kandidáta na
policejního prezidenta stane předmětem diskusí
koaličních partnerů.

David VANÍČEK, redaktor

——————–

V oboru respektovaný profesionál.
Křišťálově čistý ale není.
Tomáš Kužel totiž zaprodal své kvality také
IV. správě StB. Zatímco jeho
kolegové špehovali nepřátele státu
například z věže chrámu svatého
Mikuláše, on
seděl v kanceláři, kde se plánovala třeba
školení pro nové špiony. Už před
třemi lety mluvil Kužel o své minulosti takto.

redaktor /citace: Tomáš KUŽEL, krajský ředitel jihomoravské
policie/ /Zdroj: Mediafax/

——————–

„U IV.správy jsem byl v roce 89 jen několik měsíců na
tamním školském oddělení a pak jsem šel studovat na důstojnickou školu.“

David VANÍČEK, redaktor

——————–

Správa sledování měla asi 850 příslušníků a v Praze
využívala desítky pozorovatelen. Díky nim měla pod kontrolou například
diplomaty, obchodníky nebo právě chartisty.

Miroslav URBÁNEK, archivář, Archiv bezpečnostních složek

——————–

To je služba, která plnila úkoly, které jí byly zadávány jak
kontrarozvědkou, tak i případně rozvědkou.

David VANÍČEK, redaktor

——————–

Její praktiky zažil i bývalý mluvčí Charty 77 a dnešní
ministr obrany Alexandr Vondra. Tehdy se dostal i do vězení. Kolega špiónů mu
proto jako policejní prezident logicky moc nevoní.

redaktor /citace: Alexandr VONDRA, ministr obrany, mluvčí
Charty 77, pronásledován StB/ /Zdroj: vyjádření pro TV Nova/

——————–

„Neznám ho, ale je-li pravda, že se podílel na
sledovačce StB v roce 89, pak bych byl rád, aby policejním prezidentem byl
člověk s čistějším štítem. Dvacet let po pádu totality by už neměl být problém
najít někoho, kdo se tehdy na represích nepodílel.“

Stanislav PENC, bývalý disident, aktivista

——————–

Je to vlastně výsměch celýho vývoje porevoluční doby.

David VANÍČEK, redaktor

——————–

Jak přesně vypadala kariéra Tomáše Kužela u Stb, je možné
dohledat v jeho personálním spisu. Protože je ale stále aktivním policistou,
složka není veřejně přístupná.

František BUBLAN, bývalý ministr vnitra /ČSSD/

——————–

Když má takový ten malý škraloup, nebo malý stín z
minulosti, tak si myslím, že ta volba by nebyla špatná.

Andrea PROCHÁZKOVÁ, krajský mluvčí jihomoravské policie

——————–

Plukovník Tomáš Kužel prozatím nedostal oficiální nabídku na
post policejního prezidenta, tudíž se v podstatě není k čemu vyjadřovat.

David VANÍČEK, redaktor

——————–

Přesto se ale spekuluje o tom, že má největší šanci řídit
Českou policii. Ministr vnitra Radek John ale zatím čeká na návrhy ostatních
policistů a komentáře odmítá. David Vaníček a Michaela Lišková, televize Nova.

Vzpomínka na dlouhý vlas

12.7.2010

Respekt

JAN H. VITVAR

Háro. Vzpomínky a dokumenty Revolver Revue, 112 stran

Petra Placáka k tomu inspirovali
indiáni, středověcí králové
a lovci mamutů. Mikoláše Chadimu Tři
mušketýři a Che Guevara. Mejlu Hlavsu
Vinnetou. Redakčního kolegu Jaroslava Formánka Deep
Purple, Led Zeppelin a
Uriah Heep. Alexandra Vondru snaha odlišit se od
tesilového establishmentu. Řeč
je o dlouhých vlasech a posledně zmíněná motivace
platí zároveň pro všechny
tváře vystupující v knize s
výstižným názvem Háro. Vzpomínky a
dokumenty.
Výstižným proto, že dlouhé vlasy již řada z nich
nevlastní nebo je alespoň
radikálně zkrátili, samozřejmě s výjimkou
Stanislava Pence, nejslavnějšího
českého chovatele koz, jenž svůj stávající
přístup k bujné pokrývce hlavy v
knize charakterizuje slovy: „Ostříhat bych se nenechal,
ale o vlasy se mimo
mytí a česání nijak nestarám.“
Útlá publikace z nakladatelství Revolver Revue
je příjemným příspěvkem k „malým
dějinám“ československé normalizace. U
jejího
vzniku stála sbírka kreslených vtipů a karikatur
shromážděná někdejším
anarchistou Romanem Laubem: jde o z dnešního pohledu
značně nevtipné až trapné
kresby především z časopisu Dikobraz, na nichž
vystupují vlasaté „máničky“ v
situacích majících je zesměšnit, znemožnit,
zkrátka degradovat před uvědomělým
čtenářstvem. Jeden „vtip“ za všechny: dva
esenbáci zatýkají zarostlého
mladíka,
před ním se hroutí jeho rodiče a říkají:
„Synáčku, odpusť nám, že jsme na tebe
byli vždycky tak hodní…“

            Sbírka
ilustrací z 60. a 70. let zaujala Terezii Pokornou a
Petrušku Šustrovou. A ty
ji doplnily o krátké vzpomínky a dobové
fotografie postav, jež byly ve své době
předobrazem oněch kreseb. Většina zahrnutých
svědectví se přitom točí kolem
televizní kampaně „Máš-li dlouhý
vlas, nechoď mezi nás!“, která zkraje 70. let
vyvolala celospolečenskou honbu na vlasáče provázenou
hromadným zatýkáním a nuceným
stříháním nakrátko. A také se tu
řeší předcházející situace ze
„zlatých
šedesátých“ let, kdy byly podle knihy v
rámci tažení proti hárům Veřejnou
bezpečností zadrženy skoro čtyři tisíce lidí. Jak
vzpomíná Karel Haloun, autor
graficky atraktivní „popartové“ podoby
publikace: „Příslušník VB se pobaveně
rozchechtal, a pak si mě chvíli zkoumavě prohlížel. ,Ty
máš nějakou dívku,
nádhero?‘ řekl najednou s nepřehlédnutelnou
nenávistí v hlase a v tomtéž
okamžiku mi vrazil facku. Protože jsem to nečekal, převalil jsem se na
záda.“

            Háro.
Vzpomínky a dokumenty je především milou
kuriozitou. Sáhne po ní nejspíš ten,
kdo skrz své vlasy prošel či stále
prochází fází nenásilné
revolty vůči
společenskému řádu, jenž nemusí mít nutně
podobu onoho „tesilového“, ale klidně
jakéhokoli jiného establishmentu. Anebo kdo prostě
rád nosil či stále nosí
dlouhé vlasy (pro pořádek, bavíme se pochopitelně
o mužích) a potěší ho pohled
na důstojné kulturní postavy naší historie
a přítomnosti, které na úpravu své
hlavy měly či mají stejný názor. Kdo chce o
tématu vědět mnohem podrobnější
informace, ten se jich záhy dočká v knize Vraťte
nám vlasy! Máničky, vlasatci a
hippies v komunistickém Československu od historiků Filipa
Pospíšila a Petra
Blažka, již zanedlouho vydá Academia.

            A mimochodem:
autor těchto řádků měl háro dobrých dvacet let. Inspiroval ho k tomu hrdina
filmu Nekonečný příběh Átrej.

Disent se hlásí o slovo

24.6.2010

ct24.cz

Ferdinand Peroutka, jr.

Nemine snad týden, abychom se nedozvěděli něco negativního o
Ústavu pro studium totalitních režimů. Zpočátku to byly rozčilené výtky pana
Jičínského, že ústav nemůže stejně kriticky zkoumat dobu tvrdé komunistické
diktatury v 50. letech a období reformačních snah kolem roku 1968. To už prý
nešlo o totalitu, jelikož se za politické názory nepopravovalo, ale jen
věznilo, propouštělo ze zaměstnání a vyhazovalo ze škol. Straničtí reformátoři
v době „pražského jara“ podle autora komunistické ústavy z roku 1960,
pak disidenta a posléze poslance ČSSD Zdeňka Jičínského přece nenesli žádnou
vinu za minulou likvidaci „třídních nepřátel“.

Po Jičínském převzali agendu
útoků proti ÚSTR jednak jeho
kolegové z řad sociálně demokratických a
komunistických poslanců a jednak
někteří bývalí disidenti, kteří se
činností ústavu cítí zřejmě nějak ohroženi.
Nejpravděpodobnějším důvodem jejich aktivizace jsou obavy
ze zveřejnění
„citlivých“ údajů z Archivu bezpečnostních složek,
jež mohou
zkompromitovat i známé a zdánlivě
bezúhonné osoby z okruhu Charty 77. Materiály
o kontaktech s komunistickou Státní bezpečností se
skutečně začaly objevovat.
Jednalo se o případy spisovatele Milana Kundery, historika
Vojtěcha
Zamarovského nebo výtvarníka Josky
Skalníka. Proti těmto odhalením vznikla
petice, kterou inicioval disident a aktivista Strany zelených
Stanislav Penc.
Petice vinila ÚSTR z „již několikátého
manažerského a profesního
selhání“ a požadovala „bezodkladné
odvolání“ ředitele ústavu
Pavla Žáčka. Podepsal ji údajně i exprezident
Václav Havel, jehož spolupracovníkem
při vzniku Občanského fóra Skalník byl. Havel
později uvedl, že podepsal s
poznámkou „souhlasím s podstatou dopisu, do
personálních věcí se však
nepletu“. Jiří Dienstbier, bývalý
komunistický novinář, chartista a
senátor za ČSSD označil záměr posuzování
protikomunistické činnosti ústavem za
„urážlivý“. Objevilo se také obvinění ze
„zpolitizování“
ÚSTR a tvrzení, že jde o „ústav pro prznění
historie“. Někdejší
levicový revolucionář a signatář Charty 77 Petr
Uhl ústav posměšně nazval
„Institut imeni Orwella“ a navrhl jej zrušit, protože je
prý určen
„na podporu ODS a na potření všeho komunistického
a levicového“. Ke
zpochybňování kompetencí ústavu se přidala
i Uhlova manželka a bývalá
disidentka Anna Šabatová.

Žáčkovo vedení ústavu bylo
zjevně proti srsti také další
chartistce Petrušce Šustrové,
někdejší člence levicového Hnutí
revoluční
mládeže (spolu s Petrem Uhlem), nyní člence rady
ÚSTR. Když předsedkyně rady
ústavu Naděžda Kavalírová odmítla podepsat
jmenování Jiřího Pernese ředitelem
ústavu, Šustrová si vzala pravomoc předsedkyně na
sebe a jmenování podepsala
sama. Vehementně pak v radě prosazovala Pernesovo
setrvání ve funkci i přes
jeho zjevné mravní a odborné hendikepy. A když
kvůli svým nedostatkům musel i
Pernes odejít, Šustrová pro změnu
hájí kroky dočasného ředitele ÚSTR a
Pernesova ideového následovníka Zdeňka Hazdry. A
to i přesto, že Hazdra si
počíná jako by měl ředitelskou definitivu a nerespektuje
doporučení Rady ÚSTR.
Když navzdory radě odvolal šéfa Archivu
bezpečnostních složek Ladislava
Bukovszkého, Šustrová tvrdila, že jako
úřadující ředitel na to má plné
právo,
jelikož Bukovszký nese odpovědnost za poškození
části archiválií při
digitalizaci fondů. Ve skutečnosti šéfa ABS mínil
odvolat už Pernes, který v
den svého nástupu do funkce odvolal celé
vedení ústavu (na protest pak
odstoupili tři členové Vědecké rady ústavu).
„Zpolitizování“ ústavu,
ovšem v opačném smyslu než tvrdila levice, se projevilo,
když Pernes poslal
omluvný dopis sekretariátu ČSSD, v němž podal
hlášení o kauze, která odhalila
mecenáše tehdejšího šéfa ČSSD
Jiřího Paroubka jako agenta StB. Asi nepřekvapí,
že mezi Pernesovými zastánci byl i otec Anny
Šabatové, někdejší učitel
marxismu-leninismu a krajský tajemník KSČ (a
pozdější disident)  Jaroslav Šabata, jenž o Pernesovi prohlásil,
že je „důstojnou postavou normalizace a nikoli pokřivenou oportunistickou
figurou“.

Není divu, že se někdejší
disent brání, cítí-li se ohrožen.
Jeho zásluha o erozi totalitního systému je
nesporná. Zapletl-li se však s
komunistickou mocí, neměl by to všemi prostředky
zatloukat. Mimořádně unfair je
kvůli strachu z ostudy chtít paralyzovat instituci, která
má totalitní excesy
odkrýt, zdokumentovat a přispět tak k pochopení zrůdnosti
celého systému.
Někteří disidenti by zřejmě rádi zapomněli, že
vyrovnávání se s totalitní
minulostí není jednorázovou
záležitostí, ale kontinuálním
celospolečenským
procesem. Že veřejné povědomí o zločinech
spáchaných ve jménu komunistické
ideologie je nejlepší prevencí před jejich
opakováním. A že primárním zdrojem
informací jsou archivy represivních a mocenských
složek bývalého režimu, které
právě proto musí být svobodně
přístupné odborné i laické veřejnosti.

Levicový disent zřejmě nelibě nese i pocit,
že jeho
politický vliv upadá. Proto mobilizuje síly a
snaží se získat některé významné
pozice
ve státní správě. Za svou mediální
základnu zvolil internetový Deník Referendum
(působí i jako tribuna levicové frakce zelených) a
za svůj první postupový cíl
uprázdněný post ombudsmana. Annu Šabatovou,
která na tuto funkci aspiruje,
silně podporuje řada levicových autorů (včetně Petrušky
Šustrové). Vzhledem k
tomu, že prvním předpokladem pro výkon funkce
veřejného ochránce práv je
schopnost nestranně hájit práva občanů bez ohledu na
vlastní či jejich
politickou orientaci, neměli by zákonodárci, kteří
o novém ombudsmanovi brzy
budou rozhodovat, míru politické neutrality uchazečů
nechat bez povšimnutí.

Soukromí lidí bude nadále chránit Němec, rozhodl Senát

23.6.2010

aktualne.cz

mch

Igor Němec neměl protikandidáta

Praha – Úřad na ochranu osobních údajů bude dalších pět let
vést stávající šéf Igor Němec.

V tajné volbě o tom rozhodli
senátoři. Němec neměl
protikandidáta, předseda senátorů ODS Tomáš
Julínek na poslední chvíli stáhl
svou nominaci kriminalisty Miroslava Vávry.

Bývalý pražský primátor Němec je v čele úřadu už od srpna
2005. Znovuzvolení navrhli senátoři z ODS, ČSSD a klubu TOP 09 a Starostové.

Vávru nominoval exministr zdravotnictví Julínek, kterému
vadil postup Němcova úřadu vůči Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv.

Tomu ochránci soukromí zakázali centrální úložiště
elektronických receptů, které vzniklo kvůli přísnější kontrole prodeje léků, z
nichž lze vyrábět drogy. Němec to vysvětloval tím, že úložiště shromažďovalo
data pacientů bez jejich souhlasu a nezákonně.

Úřad má za úkol především chránit soukromí lidí. Do jeho
hledáčku se například dostala mostecká provozovna celosvětové sítě McDonald’s,
kde byly nenápadně nainstalovány kamery, které bez svolení natáčely zákazníky i
zaměstnance restaurace.

Úřad si také posvítil na archivní databázi bývalé StB,
kterou na webu zveřejnil aktivista Stanislav Penc. Za to mu hrozí pokuta až
patnáct milionů korun.

Monstrum Paroubek aneb Cesta k lajtdobru

23.6.2010

denikreferendum.cz

Petr  Pospíchal

Mediální smog by neměl zakrýt, že Jiří Paroubek byl v jádru
idealistický politik, který dokázal obdivuhodně čelit obrovským tlakům. A jeho
výkon v politice v úhrnu zasluhuje úctu.

„Prožil jsem tady u vás zázračný, nádherný a důležitý den
pádu monstra jménem Jiří Paroubek.“ – M. H.

V lázních, v nichž nyní pobývám, jsem poprvé vstoupil do
lázeňské jídelny a očima vzápětí spočinul na otevřené knize hostů. Zápis toho
znění v ní byl jako poslední. Velké, dobře čitelné, vypsané písmo muže, jenž se
psaním živí a jehož jméno není neznámé. Fascinace a posedlost Paroubkem je jev,
který si zaslouží zásadnější zamyšlení.

Špatného se o Paroubkovi řeklo a
napsalo hodně, mnohem víc,
než by i jen v skromné porci mohla být pravda. Monstrem
se stal proto, že
mediální pravice, která zahrnuje v různých
podobách převažující část
názorotvorných médií, se už na samém
počátku, tedy před pěti lety, Paroubka
polekala – nebývalá rozhodnost a
přímočarost, žádná ochota k defenzívě,
bystré
myšlení obvykle následované činy a
schopnost jasně a bez rozpaků popsat
situaci. Natolik bez rozpaků a ostrými slovy, že
mediální pravici ovanul děs,
bez ohledu na to, kdy Paroubek pravdu měl a kdy ne. Je tomu už pět let.
Ano,
Paroubek je z pohledu pravé víry vinen
především tím, že tak dlouho vzdoroval.

Pravo-věrná média vysvětlují výsledek voleb do sněmovny tím,
že Paroubek byl výrazně neoblíbený. Inu, kdo by po takové pětileté masáži
nebyl! Je naopak obdivuhodné, že odstupující předseda zůstal po takové době
ještě duševně zdráv. Je to dokonce přímo tak, že být na jeho místě člověk
měkčí, poddal by se dříve a byl by dávno zapomenut. Na muže takto odolného bylo
třeba tlak zvyšovat a emoční vlnu ve společnosti posilovat. Vyvolaná nenávist
PROTO byla mimořádně silná.

To, co si můžeme v některých
pravo-věrných médiích přečíst,
a to zejména na stránkách
amatérských blogů připojených k
internetovým verzím
deníků, ale často i v denících samotných,
stejně jako například v Reflexu, je
tak neuvěřitelné (například

zde nebo zde), že kdybychom nežili teď a tady a neměli pro
tak silné emotivní výlevy po ruce různá vysvětlení, nemohli bychom to vůbec
pochopit.

Zkusme si představit, že se mezi námi objeví člověk mluvící
česky, jenž deset let nesledoval sdělovací prostředky. Musel by nutně získat
dojem, že jméno Paroubek skrývá něco tak strašného, že to novináři ani neumějí
pojmenovat, lidé nedokáží pochopit a společnost se s takovým jevem nemá jak
vyrovnat. Netvor. Monstrum. Živoucí neopravitelná chyba.

Jaký tedy je vlastně Paroubek? Je to především slušný
člověk, v němž se směs idealismu a pragmatismu rozhodně neblíží k většímu
podílu pragmatismu. Když se stal předsedou vlády, bylo povzbudivé jej
pozorovat. Zvláště po Stanislavu Grossovi byl ten kontrast nadmíru zjevný – muž
připravený na nejvyšší výkonnou funkci v zemi od první chvíle.

Žádných sto dnů
hájení, žádné
vyčkávání, nýbrž okamžitá
orientace v problémech, v procedurách a ve
vztahových sítích. A to přesto, že
až do předchozích voleb nikdy nebyl poslancem a k
malostranským partičkám tedy
nepatřil, lecjaká neznalost či neorientace by se mu proto dala
snadno odpustit.
Vždy soustředěný na problém, vždy energicky
hájící svoje vidění věcí.

Pak přišel Czechtek, dodnes studna hluboká
protiparoubkovských útoků. Paroubek byl v té době v Rakousku na dovolené a jen
politický diletant by mohl soudně očekávat, že by v dodatečné reakci na tuto
událost destabilizoval svoji novou vládu podepíranou jen nejtěsnější většinou
tím, že by se nepostavil za svého ministra vnitra. Jeho pozici proto hájil. Že
by sám na někoho posílal obušky, je opravdu mýtus, klam a nepravda.

Událost to ovšem byla celkově nezvládnutá dost zručně a
tehdejší ministr vnitra Bublan, jehož opravdu nelze podezírat z toho, že by
nařizoval tlouci mládež jen pro samu radost z bití, neumí být tak energický,
obratný a mediálně svižný, aby postoj policie uměl obhájit. Byla to jeho úloha,
právě o něm měli mluvit ti, kteří se vrhli na Paroubka. Ale Bublan pro ně nebyl
zajímavý cíl.

S Czechtekem souvisí ještě jeden detail, o němž je třeba se
zmínit. Jak si pamětníci snad vzpomenou, nedlouho po Czechteku vystoupil na
trutnovském hudebním festivalu aktivista Stanislav Penc s ohnivou řečí proti
Paroubkovi a nadiktoval několikatisícovému publiku Paroubkovo mobilní telefonní
číslo.

V tu dobu jsem s Paroubkem občas komunikoval, tak jsem se ho
hned v dalších dnech zeptal, jestli si bude telefonní číslo měnit. Odpověděl mi
s rozhodností a důrazem, který mu je vlastní, že to ho teda ani nenapadne. Tak
jsem se ptal, jestli Penc a další volají a píšou. V klidu odpověděl, že jo, ale
že to časem snad pomine.

Když se řekne Paroubek, linou se z jistých kruhů slova jako
normalizační aparátčík, hospodský, kolotočář a kdovíco podobně pokleslého. Aťsi
je Paroubek třeba divnej chlápek, když ho tak někdo nutně chce vidět, ale tyhle
historizující výlevy jsou opravdu směšné. Že jako mladý muž byl členem
Československé strany socialistické, to může dojmout a rozbělit jen osoby
tehdejšími souvislostmi nedotčené, lhostejno, že Paroubek tehdy doprovodil
nějaký svůj projev dvouvětím o Vítězném únoru.

To tedy máme v dnešních
politických elitách lepší terče, jen
chtít na ně mířit! Kdo tehdy za žádných
okolností nepronesl kladnou větu o
Vítězném únoru, má našlápnuto
k blahořečení, a klidně ať si hodí kamenem.
Kamenů by se sešlo hodně málo. A že tehdy Paroubek
pracoval jako nějaký vedoucí
právě v Restauracích a jídelnách? Inu,
národ je plný hrdinů, všichni jistě
úctyhodně bojovali, zejména ve svých
koupelnách při puštěné vodě, proti lité
sani komunismu, mnohým to ostatně vydrželo dodnes, takže si teď
mohou dopřát
sladkou porci pohrdání. Skoro jim to
závidím…

Nekonkrétní náznaky o Paroubkově minulosti nikdy nepřešly
ani do úrovně podezření, protože kdyby někdo něco věděl, jistě by to byl dávno
sdělil.

Z populární soupravy bičů na Paroubka má smysl snad ještě
okomentovat dva: V poslední době mimo jiné padlo mnohokrát mezi obláčky z jedné
známé dýmky, že Paroubek nedrží slovo. Inu jistě, je marné na něj tlačit,
protože je dobře ustrojen k odolávání tlakům a to mnohé jeho protivníky nemile
překvapuje, tím spíše, že je to vlastnost po lučinách i po skalinách řídká.

Proto také mohou mít problém s interpretací některých
situací. Moje zkušenost, a zdaleka nejen moje, je jiná – není snadné Jiřího
Paroubka přesvědčit, aby něco slíbil, ale jednou dané slovo drží. Jako politik
ovšem vždy hledal řešení pro svoji stranu optimální, zodpovědnost měl především
vůči ní. Interpretovat proto například loňské podzimní odložení voleb, ostatně
nakonec velmi neprozřetelné, jako nedržení slova, je proto mylné a záměrně matoucí.

K definici netvora, jakého některá média vytvářela, nutně
náleží i popis tělesného vzhledu. Pocit zraňující trapnosti jsem měl pokaždé,
když jsem čítal nebo byl nucen vyslechnout zmínky o různých jednotlivostech
vzhledu Jiřího Paroubka. Značku ubohosti si vylepovali na čelo autoři takových
výroků sami a já jen doufám, že si to o nich všichni budou ještě hodně dlouho
pamatovat. Mně nestojí ani za jízlivou poznámku.

No a máme tu ještě pověstnou víru v průzkumy veřejného
mínění! Ano, dá se říci, že jeho přístup k sebereflexi v politice je velmi
osobitý, což není zdrobnělina slova zavrženíhodný. Důvěra v ohlas mezi lidmi je
mu měřítkem, korektivem politického provozu, jeho zpětnou vazbou. Tato důvěra v
průzkumy veřejného mínění byla jeho protivníky vydávána za důkaz pokleslosti a
představována jako protiklad idealismu vylučující se s hodnotovým zakotvením.

Vytvářeli proto obraz muže posedlého
ďáblem veřejného
mínění, jehož názory mají
krátký dech a zůstanou platné jen do
vydání dalších
průzkumů. A přitom je to prosté, Paroubek vždy hledal zpětnou
vazbu ve veřejném
mínění právě proto, že diktátorem nebyl a
není. Ráznější mužové
mívají se
zpětnou vazbou problém, ale nakonec si svou zpětnou vazbu
většinou najdou.
Diktátoři z nich zpravidla nebývají, těch se
mnohem více v dějinách vyklubalo
ze slabochů.

Svůj přístup Paroubek kdysi vysvětlil na
příkladu amerického
radaru. On sám, jak nejednou řekl, je pro radar, ale musí
brát ohled na mínění
jiných, jednak na převažující názor ve
své politické straně, jednak na veřejné
mínění té části společnosti, jejíž
zájmy jeho strana hájí. V politické
rozpravě
tedy radar odmítal. Myslím, že je to srozumitelné.

Radar je sice otázka vážná, ale není otázkou lidského
charakteru nebo základních hodnot a Paroubek jej správně chápal jako součást
těch postojů, které je povinen integrovat do širšího politického proudu. Radar
z politického provozu vyňali jeho zastánci, když jej hájili jako symbol, který
překračuje oblast správy veřejných věcí, protože pro ně byl vším – symbolem vztahu
k minulosti i k budoucnosti, ke světové politice i k základním politickým
hodnotám. Radar zdaleka tak důležitou otázkou nebyl, ale svým přívržencům se
stal vírou a také symbolem zrady těch ostatních.

Proto se také stal jedním z
klíčových důkazů neopravitelné
špatnosti svých protivníků. A tudíž i
základním prvkem vyhroceného misijního
politického postoje – radar byl dobro a neradar zlo.

Poposkočme blíž k podstatě věci. V politickém zápase nemohl
věcný a velmi pracovitý Paroubek proti misijnímu pojetí politiky obstát právě
proto, že pravo-věrná média vedla falešný boj dobra proti zlu, zatímco věcnou
rozpravu nikdy nevedla a vést nechtěla, jejich optika jim to ostatně ani
neumožňovala. Dívat se na správu věcí veřejných jako na zápas dobra se zlem je
svůdné, ale nepřiměřené a v demokracii nepřijatelné.

Zlo se jim samozřejmě ztělesnilo v soupeři
nejobávanějším, v
Jiřím Paroubkovi. A další důkazy o
množících se aspektech zla sídlících
v něm
se už pak jen hrnuly. V tomto vidění byl Paroubek nikoliv
špatným politikem
nebo nedobrým mužem, nýbrž opravdu monstrem, tedy
bytostí, která je sídelní
adresou pro všechna zla, která společnost potřebuje ze
sebe vypudit.

Pravo-věrná média jej tak
zaháněla do kouta, který pro něj
sama postavila. Měl snad Paroubek šanci se v očích těchto
pravo-věrných
očistit? Inu jedině jako vlk v pohádce o
kůzlátkách, dokonce spíš jako v té
parodické verzi, v níž vlk stále znovu se
vracející s tenčím a tenčím hláskem
začíná tušit, že broušení jazyka
nepovede k cíli a kůzlátka mu nakonec řeknou:
ty nejsi naše maminka, naše maminka má totiž
klíče.

Kůzlečí požadavek estetizace vlka přitom
není jen žertovným
příkladem. Paroubek je přece také odpudivý, lidem
v kdejaké hospodě a některým
novinářům v leckterém baru se z něj chce zvracet. Tak
koncentrované seskupení
špatných, ba až hnusných vlastností v
jednom lidském těle se jen tak nevidí. A
toto odpudivé nakupení hnusu samozřejmě
pohoršení také vyzařuje: I já jsem byl
verbálně pozvracen, když jsem se nedávno mezi
známými viděnými po dlouhé době
zmínil,
že budu volit sociální demokracii.

Jedna má známá, úctyhodná žena v mém věku, přišla týden před
volbami večer domů s oranžovou čepičkou s logem ČSSD na hlavě. „Mami, tebe
zbijou!“, vítaly ji nevesele dospívající děti ve dveřích.

Paroubek napadaný, ale
nenapravitelný. Nebyl totiž nikdy
napadán především jakožto jistý pan
Paroubek, tím byl jen malou tělesnou částí
své monstrózní bytosti. Ve svatém
zápase dobra se zlem totiž reprezentoval
především zlo institucionální, tedy
levicové. V myšlenkovém světě, v němž
pravo-věrné argumenty jsou logické a
správné, musejí být jiné
názory nelogické
a nesprávné. Někteří lidé mají
prostě to neskonalé štěstí, že pravda a dobro je
vždycky na jejich straně. Takové vidění světa značně
poškozuje demokratické prostředí
ve společnosti a rozpravu o věcech společných jako způsob dohody
o společné
správě zcela vylučuje.

Demokracie není jen soubor
formálních pravidel a početních
úloh, nýbrž právě ochota, odhodlání
k rozpravě, z níž můžu vyjít jiný, než jaký
jsem do ní vstoupil.

Ale to bychom nebyli teď a tady, že? Česká politická levice
tak má nyní jedinou možnost, jak být vzata akcionáři Pravdy, a.s. na milost.
Být jako oni, nabízet jen o trochu sociálnější řešení, ale jinak říkat
prakticky totéž. Neotvírat témata, nevnášet pochybnosti, nemít vizi. Neboli být
přívěškem logiky, rozumu, a také správnosti. Být jakýmsi lajtdobrem. Autor
jízlivější než já by třeba napsal, že by stačilo uznávat vedoucí úlohu
kapitalistických stran.

Vystihuje to Martin Komárek na iDnes z 31.května v článku
Svět bez Paroubka: „Pád modly je ale šancí i pro ně. Modernější vůdcové typu
Sobotky, Onderky nebo Haška či někoho z druhé linie mají možnost převzít
zodpovědnost a přeměnit českou sociální demokracii ze zastaralé nabubřelé
žvanivé a pro mladé lidi zoufale nepřitažlivé strany v novou levici. Ta sice
víc než pravice akcentuje sociální stát, ale jinak se s ní na řadě věcných
řešení shodne.“

Citátem započato, citátem ukončím. Z diskuse na
blog.idnes.cz pod jedním z povolebních protiparoubkovských článků: „Teď se
jednotně nenávidí netvor Sobotka, ty troubo!“

Co dělá pan Penc, nezjišťujeme

9.6.2010

Lidové noviny

LADISLAV BUKOVSZKY

POLEMIKA

V reakci na článek Úředník
chyboval či lhal. Oběti hrozí
miliony pokuty (LN 3. 6.) se musím ohradit proti tvrzením
redaktora Václava
Drchala, týkajícím se možného postihu
aktivisty Stanislava Pence za zveřejnění
údajné databáze bývalého
federálního ministerstva vnitra Evidence
zájmových
osob (tzv. EZO).

            Zřejmé
je
účelové vyznění článku, očividná
snaha diskreditovat nejenom Archiv
bezpečnostních složek, ale i mne jako ředitele
zodpovědného za jeho chod,
bohužel však na základě nepravdivých
tvrzení. Archivu není známo, odkud pan
Penc získal databázi s názvem „EZO“.
Všichni však víme, že ji na své
webové
stránce zveřejnil bez ohledu na osobní údaje mnoha
tisíc osob, z nichž
podstatná část nebyla kolaboranty komunistického
režimu, ale jeho oběťmi.

            K
získání
úplného obrazu je nutné dodat, že pan Penc nejprve
v roce 2009 využil svého
práva požádat o poskytnutí kopie
elektronické databáze EZO, sloužící jako
pracovní pomůcka k vyřizování
úředních žádostí oprávněných
subjektů státní
správy a požadavků ze strany badatelské veřejnosti.
Archiv panu Pencovi na
základě právního stanoviska nevyhověl a
Ústav pro studium totalitních režimů
toto rozhodnutí potvrdil. Jádrem rozhodnutí bylo
sdělení, že elektronická
databáze EZO není archiválií, ale
pracovní pomůckou. Pan Penc tak byl dvakrát
upozorněn na právní souvislosti, včetně povinnosti
ochrany při nakládání s
osobními údaji. Tuto informaci obdržel ještě před
zveřejněním své tzv. databáze
EZO na internetu.

Oběťmi jsou osoby, jejichž osobní
údaje byly zveřejněny
Publikovaný článek vyvozuje příčinnou souvislost
mezi právním názorem Archivu
na elektronickou databázi EZO a potenciálním
rozhodnutím Úřadu pro ochranu
osobních údajů (ÚOOÚ) o udělení
pokuty panu Pencovi. Archiv se na základě
dožádání v únoru 2010 vyjádřil k
povaze elektronické databáze EZO, ovšem pouze
té, kterou má sám ve své správě.
Archiv dále konstatoval, že posouzení databáze
pana Pence nespadá do působnosti Archivu, a tudíž se
nemůže k předmětné otázce
vyjádřit. Je však zcela evidentní, že stanovisko
Archivu vyjadřující jeho
právní názor na povahu databáze, nemůže
být z hlediska práva závazným podkladem
pro rozhodnutí ve věci samé, a to ani pro udělení
milionové pokuty „oběti“.
Navíc se domnívám, že pravými oběťmi
celé aféry byly a jsou spíše všechny
ty
osoby, jejichž osobní údaje pan Penc zveřejnil v kolizi s
platnou právní
úpravou.

            Pokud se v
článku tvrdí, že ředitel archivu uškodil stěžovateli, je nutné toto tvrzení
zásadně odmítnout.

            Archiv
nebyl oprávněn převzaté databáze panu Pencovi
vydat, a proto stěžovateli
nevyhověl. Tento postoj potvrdil odvolací orgán. Archiv
proto i nadále databázi
EZO využívá – v režimu ochrany osobních
údajů – výhradně k plnění svých
úkolů
vyplývajících ze zákona.

            Jak
pan
Penc získal svou verzi tzv. databáze „EZO“,
jak ji využívá a jaké plody z
takových úkonů těží, není předmětem
zjišťování a zájmu archivu. Pokud
však pan
Penc konal v rozporu s platnou právní normou, musí
být připraven čelit
důsledkům svého jednání.

Je nutné se vyjádřit i k
dalším zavádějícím a
nepřesným
údajům. Zákon archivu ukládá, aby v průběhu
pěti let zaevidoval převzaté
archiválie do evidence Národního archivního
dědictví (NAD). V letošním roce byl
založen evidenční list NAD mj. i k archivnímu souboru,
fondu „EZO MV“, který se
skládá z evidenčních kartoték StB průběžně
vznikajících od konce 50. let
minulého století. V evidenčním listu k tomuto
archivního souboru, položce
evidenční jednotky je uvedena pouze kartotéka, nic
více, nic méně. Jinými
slovy, archiv do NAD zařadil pouze tzv. blokační
(evidenční) karty v
originální, tj. papírové podobě.
Elektronická databáze EZO není v
evidenčních
jednotkách vůbec zaznamenána.

            Jsem
přesvědčen, že pokud bych v minulém roce rozhodl o vydání kopie databáze EZO
panu Pencovi, řešil by ÚOOÚ mnohamilionovou pokutu vůči Archivu bezpečnostních
složek. I z těchto důvodů si náš úřad za svými úkony nadále pevně stojí.

Úředník chyboval či lhal. Oběti hrozí miliony
pokuty

3.6.2010

Lidové noviny

VÁCLAV DRCHAL

Dokumenty prokazují, že šéf Archivu bezpečnostních složek
poškodil Stanislava Pence ve sporu se státem o zveřejnění databáze StB na webu.

PRAHA Nad aktivistou Stanislavem Pencem se vznáší hrozba
mnohamilionové pokuty. Pencovi přitom výrazně přitížila chyba či lež státního
úředníka – ředitele Archivu bezpečnostních složek (archiv spadá pod Ústav pro
studium totalitních režimů pozn. red.) Ladislava Bukovszkého. LN mají v rukou
dokumenty, které prokazují, že Bukovszky Pencovi skutečně uškodil.

            Penc
loni v
červenci zveřejnil na internetu počítačovou databázi EZO
(Evidence zájmových
osob), kterou před listopadem 1989 vytvořila komunistická StB.
Databázi
obsahující jména zhruba 770 tisíc
lidí, kteří se Státní bezpečností
buď
spolupracovali, nebo jí naopak byli
pronásledováni, se okamžitě začal zabývat
Úřad pro ochranu osobních údajů
(ÚOOÚ). Ten před dvěma týdny rozhodl, že Penc
porušil zákon, a do konce června má určit
výši případné pokuty. Ta by podle
mluvčí úřadu Hany Štěpánkové mohla
dosáhnout až do výše 10 milionů korun.

            Ve
svém
rozhodování se ÚOOÚ řídil mimo
jiné tvrzením Bukovského, že databáze EZO,
kterou archiv a protitotalitní ústav při práci
běžně využívají, není
archiválií, ale jen pracovní pomůckou pro
vyhledávání jiných dokumentů. Archiv
bezpečnostních složek ovšem již předtím EZO
sám prohlásil za archiválii, a na
Pence by se proto zákon na ochranu osobních údajů
vztahovat neměl.

            Penc si
myslí, že Bukovszky účelově lhal, a měl by proto z čela archivu odejít: „Ten
pán mě dostal do nezáviděníhodné situace, kvůli němu mi hrozí mnohamilionová
pokuta.“

            Získat
vyjádření Bukovszkého, který odjel na Slovensko, se LN nepodařilo. „Ředitel
Archivu bezpečnostních složek Ladislav Bukovszky má dovolenou a nebude dnes
schopen odpovědět,“ řekl LN mluvčí protitotalitního ústavu Jiří Reichl.

            Letos 24.
února se však Bukovszky v dopise ÚOOÚ vyjádřil naprosto jasně: „Konstatuji, že
databáze EZO, jako i další elektronické databáze… nejsou archiváliemi. Archiv
převzal tyto databáze… jako pracovní pomůcku.“ ÚOOÚ pak vzal Bukovszkého
vyjádření za bernou minci a rozhodl, že se Penc provinil.

            Podle
písemného potvrzení Národního archivu ovšem Archiv bezpečnostních složek
databázi EZO zapsal do seznamu Národního archivního dědictví a tím z ní
archiválii učinil. Poslední změnu v systému provedl kdosi 3. února, k zapsáni
EZO mezi archiválie proto došlo nejpozději k tomuto dni, tedy tři týdny před Bukovszkého
dopisem.

            Dokumenty
sice mluví jasně, Penc se přesto potížím vyhnout nemusí. Pro ÚOOÚ jsou totiž
důležité i otázky, zda jeho verze EZO odpovídá té z archivu a jestli v ní jsou
i zapovězené zápisy z roku 1990 a pozdějších let.

Zveřejnění špionů Bukovszky je mužem
na odstřel a v čele
archivu skončí možná již příští
týden. Proti Bukovszkému se minulý týden
postavil nový dočasný ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů Zdeněk
Hazdra a vytkl mu dočasné zveřejnění materiálů
Vojenské kontrarozvědky, které
vznikly až po roce 1989. Na veřejnost se tak podle informací LN
dostaly údaje o
zhruba 350 špionech.

***

TREST PRO PENCE

Práci na Evidenci zájmových osob (EZO) začala StB v roce
1958 a shromáždila v ní údaje o asi 770 tisících lidí. Těch, co StB sloužili, i
těch, které režim pronásledoval. Práce na elektronizaci EZO začaly v roce 1987,
ale před pádem režimu neskončily. ÚSTR databázi interně používá. Stanislav Penc
chtěl, aby ji ústav zveřejnil. Když neuspěl, dal ji na web loni sám. Teď mu za
to hrozí vysoká pokuta.

Ochránci osobních údajů a soukromí

2.6.2010

Haló noviny

(svo)

PRAHA – Hlavním úkolem Úřadu
pro ochranu osobních údajů
(ÚOOÚ) je bránit soukromí lidí, a to
nejen před příliš zvědavými firmami, ale i
před některými úřady. Během deseti let, která od
dnešního dne, to je od 1.
června, uplynou od vzniku ÚOOÚ, se ochránci
soukromí zabývali například stále
častějším výskytem kamer ve veřejných
prostorách, nevyžádanou poštou, ale také
pohozenými dokumenty pacientů zdravotnických
zařízení. Poměrně často se přitom
ÚOOÚ dostal do sporu s jinými
státními orgány.

            Úřad
ročně
zkoumá nakládání s osobními
údaji v desítkách veřejných
institucí a soukromých
společností a například loni udělil jen kvůli
nevyžádané e-mailové poště, která
zbytečně zahlcuje počítače lidí a firem, pokuty za
téměř 800 000 korun.

Úlohou Úřadu pro ochranu
osobních údajů přitom není pouze
trestat a hledat pochybení. Již od počátku se soustředil
i na poradenství při
nakládání s osobními údaji. Jeho
zřízení přitom inspirovaly podobné instituce,
které existují v zahraničí. Dá se
říci, že jeho postavení se v českém
prostředí
již ustálilo.

            Přesto
některá rozhodnutí ochránců soukromí
budí širší pozornost. V poslední
době to
byly třeba spory se Státním ústavem pro kontrolu
léčiv (SÚKL). Letos v březnu
mu totiž ÚOOÚ udělil jednu z
nejvyšších pokut, a to 2,3 milionu korun, za to,
že centrálně shromažďoval citlivá data o
užívaných lécích. SÚKL ale s pokutou
nesouhlasí a hodlá se proti ní bránit i u
soudu. V loňském roce však ÚOOÚ za
nezákonnou označil další evidenci SÚKL,
která se týkala prodeje léků s
pseudoefedrinem.

            Mediálně
známou kauzou je i hrozící postih aktivistovi
Stanislavu Pencovi, který loni v
červenci zveřejnil databáze zhruba 770 000 lidí, o
které se v minulém režimu
zajímala Státní bezpečnost, což ÚOOÚ
rovněž považuje za porušení práva na
soukromí. ÚOOÚ se také nelíbil ani
obdobný krok Ústavu pro studium totalitních
režimů (ÚSTR), který dal loni v listopadu na internet
osobní karty členů
československé rozvědky z doby před listopadem 1989, a to včetně
jejich dat
narození nebo fotografií. Po kritice ÚSTR
poté začernil fotografie, což Úřadu
pro ochranu osobních údajů nakonec stačilo.

            Kromě
těchto ojedinělých případů se úřad
spíše věnuje porušování
soukromí osob v
důsledku instalace kamerových systémů na veřejnosti a
zejména ve firmách.
Nejznámějším případem byla kauza,
která začátkem roku 2008 ovlivnila i volbu
prezidenta. Z pražského hotelu Savoy tehdy unikly záběry
zachycující schůzku
kancléře prezidenta Klause Jiřího Weigla a lobbisty
Miroslava Šloufa. ÚOOÚ
majitele hotelu pokutoval kvůli více prohřeškům. O
nahrávání a uchovávání
záznamů neinformoval nejen návštěvníky
hotelu, ale navíc to nehlásil ani ÚOOÚ,
což bylo porušení zákona o ochraně osobních
dat.

            Právě
registrace u úřadu je od účinnosti tohoto zákona základní podmínkou pro to, aby
kdokoliv mohl zpracovávat osobní údaje. Těmi jsou například jméno, adresa,
datum narození či rodné číslo atd. Jejich zpracovávání je podmíněno buď
udělením souhlasu, nebo na základě zákona, který to vyžaduje. Zvláštní
kategorií jsou citlivé údaje, jako jsou informace o zdravotním stavu, sexuální
orientaci, etnickém původu nebo vyznání, jejichž shromažďování ÚOOÚ sleduje
velmi pozorně.

            V nedávné
minulosti se totiž vyskytly případy, kdy se na ulici či mezi odpadem objevila
zdravotní dokumentace. Stalo se to například uherskohradišťskému úřadu práce,
který před třemi lety dostal spíše symbolickou sedmitisícovou pokutu. Mnohem
vyšší částku pak ochránci soukromí vyměřili poliklinice v Brně-Bystrci. Úřad
pro ochranu osobních údajů požadoval pokutu 1,75 milionu korun za to, že
zařízení vyhodilo do běžného odpadu zdravotní dokumentaci zhruba 2000 pacientů.

Háro, deka, mařena

29.5.2010

Magazín Víkend DNES

JOSEF CHUCHMA

Připomínka časů, kdy tady platilo: MÁŠ-LI DLOUHÝ VLAS,
nechoď mezi nás! Revolver Revue ve své knižní edici vydala obrazovo-textovou
koláž Háro. Vrací se k době, kdy čeští muži s dlouhými vlasy, ať jakéhokoliv
věku a postavení, neměli v téhle zemi na růžích ustláno. Při vědomí toho, že
současný ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Ladislav
Jakl splétá svou prořídlou houni do culíku, je ta brožura o 112 stranách,
nápaditě „hipísácky“ upravená Janem Čumlivským a Karlem Halounem, vlastně
vzpomínkou na pravěk. Vzdálený pětadvacet, třicet, čtyřicet let. I když… Saša
Vondra svoji mařenu shodil ještě v osmdesátých letech, kdežto Stanislavu
Pencovi zdobí hlavu dodnes, jak můžeme z publikace Háro, kterou koncipovala
Terezie Pokorná, také vysledovat.

            Základ
knihy položila sbírka vtipů a dalších
materiálů o „máničkách“, které
si z
dobového tisku vystřihoval Roman Laube, mimo jiné
spoluautor publikace
Lennonova zeď v Praze (v roce 2003 vydal Ústav pro
soudobé dějiny). Kreslené
vtipy z časopisu Dikobraz se vyznačují nehumorem téměř
absolutním, strašlivě z
nich čiší objednávkovost. Nebo ti humoristé
opravdu byli tak uvědomělí občané,
že z vlastního přesvědčení a pohoršení
vyráběli fóry na máničky? Dávky jejich
stupidních frků pořadatelé knihy proložili
vzpomínkami pamětníků žijících i
zemřelých, kteří byli „objekty“
režimní buzerace právě i kvůli svým vlasům.
Pamětníci se rekrutují zejména z okruhu
někdejšího pražského undergroundu.
Máničky se ovšem zdaleka nevyskytovaly pouze v něm,
nýbrž i v jiných skupinách
pražské a samozřejmě – na to nelze zapomínat
– mimopražské mládeže, která
nejspíš byla pod daleko větším tlakem
okolí než v přece jen anonymizující
Praze. Redakce v závěrečné poznámce ovšem
upozorňuje, že Háro si zdaleka
„nečiní nárok na úplnost“, a avizuje
odbornou práci Filipa Pospíšila a Petra
Blažka Vraťte nám vlasy! – Máničky, vlasatci a
hippie v komunistickém
Československu, kterou vydá nakladatelství Academia.

            Pamětník
jako já si s jistým sentimentem připomene, že nebyl
sám, kdo se bál, aby mu
hýčkané vlasy – my jim říkali
„deka“ – nebyly ostřihány ve spánku,
jak mu doma
vyhrožovali. Avšak zcela bez sentimentu se v téhle knize
připomínají „zlatá
šedesátá“. V roce 1966 režim rozjel proti
vlasatcům akci, při níž Veřejná
bezpečnost zadržela bezmála čtyři tisíce osob.
Reakcí na to byla v Praze 20.
září 1966 demonstrace 130 lidí, proti nimž
Bezpečnost zasáhla, a někteří
účastníci stanuli před soudem a vyfasovali tresty. Včetně
trestů nepodmíněných.
*

NEPÍŠEME O…

21.5.2010

MF plus

    *

… Miroslavu Kalouskovi, kterému se začaly poštou vracet
složenky na fiktivní úhradu státního dluhu s tím, ať je zaplatí on, protože
nechápeme, co kdo proti tomuto poctivému a obětavému politikovi může mít.

… Jiřím Paroubkovi, který
má pocit, že ČSSD je před
pravicovými médii v pozici bránícího
se Žida, protože se obáváme, že příměry
předsedy ČSSD jsou občas tak geniální, že jim vůbec
nerozumíme.

…studentských volbách, v nichž zvítězila TOP 09 před ODS a
ČSSD by se jen těsně dostala do sněmovny, protože by si to Jiří Paroubek, tedy
kdybychom o tom psali, asi nepřál.

…řidiči náklaďáku, který najel do předvolebního stanu ČSSD
a zranil dva lidi, protože je nám jasné, že šlo jen o další rebelskou akci ODS,
nikoli o voliče ČSSD, který jen neodolal předvolebnímu pivu zdarma.

…exprezidentovi Václavu Havlovi, který natočil předvolební
spot na podporu Strany zelených, protože nám není úplně jasné, jestli Havel
chtěl straně pomoci, nebo uškodit.

…aktivistovi Stanislavu Pencovi, jenž prý podle Úřadu pro
ochranu osobních údajů zveřejněním databáze lidí, o něž se zajímala StB,
porušil zákon o ochraně osobních údajů, protože vůbec nevíme, jestli StB tu
ochranu osobních údajů hlídala lépe.

 …kanadských
bobrech, kteří za patnáct let vybudovali přehradní veledílo, jež je vidět z
vesmíru, protože nechápeme, proč Kanaďané říkají novodobým českým emigrantům
bobři.

…porotci soutěží X Factor a Britain’s Got Talent Simonu
Cowellovi, který má údajně dostat rytířský titul, protože se obáváme, že se
britská královna moc dívá na televizi.

… Sámeru Issovi, kterému prý policisté v Praze přejeli
nohu, protože netušíme, jestli už Sámerovi někdo řekl, že nemá nastavovat nohu
jedoucím autům.

…pětadvacetiletém Zdeňku Tovarovi, který byl přistižen ve
společnosti George Michaela, a od té doby tvrdí, že jde o vážné přátelství,
protože nám to tedy přijde ale opravdu vážně zajímavé.

… Miloši Zemanovi, který chce podle svých slov vyvodit
důsledky z toho, když jeho strana nedostane ve volbách pět procent, protože si
nedokážeme a vlastně ani raději nechceme představit bičování Grégra se Šloufem.

Moudrý člověk může vést sto lidí, ale spíš vedou hloupí
moudrého. Čínské přísloví

Volební průzkum mezi 50 osobnostmi kraje: spíše pravice

19.5.2010

Mladá fronta DNES

 Petr Broulík

Kdyby výsledek voleb v Královéhradeckém kraji záležel na
hlasech osobností, které redakce MF DNES oslovila, vyhrála by pravice
nadpoloviční většinou.

Strany ztratily dost peněz v kampani, kterou rozjely už na
podzim. Dnes proto není moc peněz na předvolební guláše, mítinky, balonky a
růže. A taky na nich létají vejce a rány.

            Na
politické scéně se toho dost změnilo. ODS má
nového lídra, především se však do
parlamentu derou další strany: Věci veřejné a
Zemanovci. Objevují se s nimi
jména nová, ale i dobře známá.
Například Leoš Heger se zřejmě už definitivně
vymanil ze spárů ODS a stal se novým lídrem TOP 09
v kraji. Někomu to vadí,
někomu ne. Některé strany naopak od podzimu své
místní lídry změnily, třeba
KDU-ČSL nasadila v Královéhradeckém kraji
svého předsedu Cyrila Svobodu.

Strany mobilizují ty nejlepší, jiné ale nabízejí okoukané
tváře

Strany, pro něž mohou být tyto volby
odchodem z parlamentu,
se snaží mobilizovat to nejlepší, co mají.
Zelené, které podporuje Václav
Havel, proto v kraji vede uznávaná socioložka Jiřina
Šiklová a na předních
místech kandidátky je i guru rockových festivalů
Martin Věchet. Některé kandidátky,
především největších stran, však
příliš neoplývají fantazií.
Místo nových tváří
a sil nabízejí jména současných poslanců,
tedy dost okoukaných, kteří v
parlamentu už sedí a kteří tedy symbolizují jeho
ne příliš lichotivou
současnost.

            Přinášíme
velkou anketu s odpověďmi desítek zajímavých nebo
ceněných osobností kraje.
Ptali jsme se jich na to, komu dají v
blížících se volbách svůj hlas, co od
svého kandidáta čekají nebo proč ho volí. Z
jejich odpovědí vyplývá, že letošní
volby zřejmě politickou scénu trochu změní.

Osobnosti chtějí v politice změnu a pořádek

Koho bude volit ředitel Klicperova divadla, známý sportovec,
bývalý politik, známý hudebník či předseda moderního zemědělského družstva? U
osobností převládala odpověď, že budou volit pravici nebo i konkrétně stranu
muže, který v parlamentu spí, když se mluví blbosti. Někteří, třeba jako
aktivista a známý chovatel koz Stanislav Penc, však upozorňují, že dnes už
neexistuje pravice ani levice a že jsou to matoucí pojmy,

            „V Čechách
totiž pravice neexistuje od roku 1938. Nikdy se neobnovila a nikdy se neobnoví.
Jednadvacáté století bude totiž řešit problémy života lidí a jak bude
společnost vypadat za dvě generace. A politika nebude o tom, že se někdo vymezí
proti druhému, že je levice nebo pravice. Navíc rozdělení na pravici na levici
je dnes umělé na rozdíl od Anglie, kde byl ten vývoj přirozený a nepřerušený,“
říká Penc.

Jak na to? Studovat programy a sledovat televizní debaty?

Někteří lidé jsou zatím nerozhodnutí a jiní odmítli
odpovědět, nebo dokonce požádali o nezveřejnění své odpovědi v anketě, protože
jim to prý nedovolila manželka.

            Někteří
budou volit „nejmenší zlo“, ale ještě nevědí, které to je. Pro některé je
zaklínadlem zadluženost. Další jsou už rozhodnuti na sto procent. Někteří k
volbám vůbec nepůjdou, a to třeba i proto, že si před lety při zapisování a
kontrole u volební komise připadali jako při vojenském odvodu.

            Některé
osobnosti studují programy nebo toho správného
lídra vybírají v televizních a
rozhlasových debatách. Některým vadí
dnešní lídři stran a nechávají se
strhnout
všenárodním honem na Paroubka.

            „Měli by
trochu zvýšit kulturu lidí. Dnes jsou hodnoty lidí převrácené. Mělo by zase
platit klasické desatero, srozumitelné každému. To jsem od politiků ještě nikdy
neslyšel, že by preferovali tyhle hodnoty,“ přeje si Petr Macl, sociální
pracovník královéhradecké Charity.

Stanislav Penc majitel kozí farmy Milkovice

Zatím nejsem rozhodnutý, a to i přesto, že jsem v minulých
parlamentních volbách kandidoval za Stranu zelených.

Mohu jen říct, že zelené volit nebudu, protože mě lidé na
předních místech kandidátky vůbec nepřesvědčují charakterem ani nasazením v
politice. Pro mne je Strana zelených ztracený projekt. K volbám ale půjdu
určitě, protože když člověk nevolí, volí ty, které volit nechtěl. Ani nemohu
říct, jestli budu volit pravici, nebo levici. V Čechách totiž pravice
neexistuje od roku 1938, nikdy se neobnovila a už neobnoví.

Jiří Němeček předseda sdružení ochránci pomátek

U mě je to velmi jednoduché. V roce 1994 jsem kandidoval za
lidovce, takže já budu volit vždy lidovce a vždycky jsem je volil. Navíc je to
dnes první očištěná strana, ty ostatní strany to teprve čeká. Mně proto nedělá
potíže ji volit. Znám mezi nimi hodně lidí a také mezi těmi, kteří jsou na
kandidátce. Jsou to velmi slušní lidé, kterým jde skutečně o křesťanskou
politiku. I když Cyril Svoboda udělal taky nějaké blbosti, hlavně z ní odešli
lidé, kteří chtěli lidovce zatáhnout do ODS.

Petr Macl terénní sociální pracovník charity

Mně je sympatický Schwarzenberg.

Kdyby kandidoval v tomhle regionu, bylo by to výborné. Mě
zajímají osobnosti, ne strany. Záleží vždy na lidech, protože někteří toho před
volbami nakecají, a pak nic. Mám pozitivní vztah k doktoru Hegerovi, ač nevím,
za koho vlastně teď kandiduje. TOP 09? Tak to vypadá, že hlas hodím TOP O9. Měl
jsem s ním možnost několikrát jednat, líbí se mi jeho přístup k lidem, jeho
vystupování. Líbí se mi, že investoval do nemocnice, ale přitom chodil pěšky do
třetího patra, kde měl kancelář.

Pavel Klimeš krajinný ekolog a znalec historie Krkonoš

Svůj hlas dám letos Straně zelených,
stejně jako v minulých
volbách. Nezklamali mě. Sice se hádali, ale
vnitřní diskusi považuji za projev
demokracie. Na rozdíl třeba od „zmasených“
socialistů, kteří nemají šanci říci
jiný názor, než který razí velmi
úzký okruh vedoucích představitelů strany.
Zelení jsou mi blízcí třeba tématy,
kterým věnují svoji pozornost, nejsou
spojeni se žádnou korupční aférou a
vyhovují mi i lidé na prvních místech
krajské kandidátky.

Dana Holečková ředitelka Zoologické zahrady Dvůr Králové

Já bych opravdu docela ráda volila,
protože si dobře
uvědomuji, že by lidé k volbám chodit měli. Ale
zatím opravdu vůbec nevím koho.
Z politické situace v naší zemi jsem popravdě
naprosto zmatená. Určitě nebudu
volit levici a určitě ne žádnou krajní politickou stranu.
Ale zřejmě dám
přednost velkým stranám, protože těm malým tolik
nevěřím. Takže můj hlas v
letošních volbách nejspíš
získá nějaká středová či pravicová
větší strana.

Václav Dostál koordinátor Lékařského odborového klubu

Váhám. Pravděpodobně budu volit jednu z velkých stran, ale
zatím nevím.

Podle mě by byla nejlepší
nějaká středová strana. Ale
středová přitom žádná velká není,
velká je buď pravicová, nebo levicová a
středové strany mají malou šanci. Buď se
nedostanou do parlamentu, anebo s
malým počtem mandátů.

Ladislav Zeman ředitel Klicperova divadla

Volit samozřejmě půjdu i tentokrát, a to podle svého
nejlepšího vědomí a svědomí. Bude jedině dobře, když konečně zmizí v
propadlišti dějin hlavní figury kategorie papaláš!

Petr Kuna Správa krajinné oblasti Broumovsko

Volit budu určitě. Jsem na vážkách, ale nejspíš TOP 09.
Možná by připadala v úvahu i Strana zelených, ale ještě jsem neviděl
kandidátku. Budu se také rozhodovat podle volebních preferencí, aby ten můj
hlas nebyl pro nic. Rád bych volil nějakou stranu, která bude mít šanci dostat
se do parlamentu.

Slávek Klecandr hudebník, Rychnov n. K.

Ještě nejsem napevno rozhodnutý.

Mám rád Karla Schwarzenberga, ale
jeho volební kolegové mě
trochu matou. Zelení snad prošli „zubovatou“
očistnou kúrou, tak přemýšlím i o
nich. Možné je ale, že hodím lístek jedné z
těch dvou velkých stran. Té
neparoubkovaté.

Zdeněk Doubek badatel o historii Hradce Králové

Já volit nebudu. A myslím, že už nikdy.

Já nevolím už od té doby, co
se do mě u voleb jedna ženská z
komise pustila. Nestačil jim občanský průkaz. Chtěli o mně
všechno vědět, jako
bych byl nějaký kriminálník. Nevím, na co
potřebovali vědět telefony, čísla a
já nevím co ještě. Měla papír a na
všechno se vyptávala. Tak jsem si řekl: To
víš, že jo. Dnes mě už volby absolutně
nezajímají, a proto se také já
nezajímám
vůbec o politiku. I když někdy na politiky nadávám.

Pavel Horák šéf umělecké slévárny HVH Horní Kalná

V každém případě budu volit pravici, zatím ale nevím, kterou
stranu konkrétně.

Slibuji si totiž, že ti, co budu volit, konečně zatočí s
korupcí. Když MF DNES dělala test a zkoušela podplatit politiky, jediní zelení
se nechytli a vykopli ty, kteří se snažili uplácet. A budu volit také ty, kteří
budou snižovat zadluženost, protože mám dvě děti. TOP 09 se mi líbila, ale teď
nevím.

Možná nakonec u mne nakonec vyhraje klasika a hodím to ODS.
Fakt nevím.

Jan Sklenář herec Klicperova divadla

Volit půjdu určitě, včas jsem si zažádal o
voličský průkaz.
Rozmýšlím se mezi pravicovými stranami
majícími šanci na úspěch s výjimkou
Strany zelených a KDU-ČSL. Ještě ale nejsem úplně
pevně rozhodnutý, protože je
pro mě velmi problematické vybrat to nejmenší zlo
z našeho politického
bezcharakterního marastu.

Stanislav Sedláček předseda představenstva Kraj. hosp.
komory

Nejsem rozhodnutý. Jsem poměrně liberální a jsou mi blízké
dobré myšlenky, ať už přicházejí zleva, zprava, nebo ze středu. Imponují mi
totiž myšlenky jak z programu ODS, ČSSD i TOP09.

Iva Řezníčková zástupkyně zdravotních sester v kraji

K volbám určitě půjdu, ale pořád váhám, protože jsem
zodpovědný volič, který studuje volební programy. Jsem spíš pro levici. Doteď
jsem volila velkou stranu, sociální demokracii. Ale nyní bych chtěla spíš
nějakou jinou levicovou alternativu, nějakou menší stranu.

Pavel Černý bývalý fotbalista Hradce Králové

Mám jednoduchou a zcela jasnou volbu a neváhám ani mezi
naprosto konkrétními pravicovými stranami. Jsem totiž členem ODS. Martin Hosták
bývalý hokejista, nyní televizní komentátor

Moc mě to mrzí, ale letos proběhnou volby nejspíš beze mě.
Budu totiž na dovolené v Barceloně, možnost odvolit je sice v Madridu, ale
přijde mi to trochu z ruky. Je to sice škoda, ale letos volit nepůjdu. Kdybych
však měl tu možnost, zcela určitě bych volil pravici. Tak jako vždycky.

Aleš Kmoníček sportovní ředitel hokejového HC Vrchlabí

Do politiky se opravdu nijak nehrnu, ale volit asi přece jen
půjdu, protože myslím na budoucnost. Nevím zcela jistě, jestli dám přednost
ODS, nebo TOP 09, ale nabeton to nebude ČSSD ani další levicové partaje.
Nesleduji program, ale rozhoduji se podle morálních kvalit jednotlivých lidí na
kandidátce.

Jiří Beran ředitel Skiareálu ve Špindlerově Mlýně

Zcela určitě budu volit pravici a budu se rozhodovat mezi
ODS a TOP 09. Programy obou stran jsou mi hodně blízké. S konečným výběrem
svého favorita si ale ještě počkám na to, jak se budou představitelé obou
těchto stran chovat v nejvypjatějších posledních čtrnácti dnech před volbami.

Jaroslav Hrůza fotograf a sběratel historických pohlednic

Letos mám s volbami poměrně velký problém. Dříve jsem volil
pravici, teď budu samozřejmě taky. Ale problém je koho. Žádná z těch stálých
stran nesplnila mnohé z toho, co posledně naslibovala, takže asi zvolím někoho
z těch nových. Ale zatím nejsem rozhodnutý. K volbám však určitě půjdu.

Štěpán Málek sochař a frontman kapely N. V. Ú.

Zatím nejsem úplně rozhodnutý, protože si říkám, že každá ta
parta má ve svých řadách někoho, kdo má máslo na hlavě. Samozřejmě že mi volby
nejsou jedno, ale zkusím tu metodu vyhoďme ho z kola ven, tedy metodu
kroužkování odspodu. Obě velké strany, jak modrá, tak oranžová, jsou v mých
očích velmi zdiskreditované.

Leoš Kučera ředitel artkina Centrál v Hradci Králové

Já jsem rozhodnutý už dlouho, jenom
ten člověk přešel z
jedné strany do druhé, ale není to nic
neobvyklého. Na obou kandidátkách je
nezávislý. Není to úplně
neznámá osobnost a myslím si, že část
Hradce výrazným
způsobem pozdvihl. Je to Leoš Heger. Toho si
vážím, strašně moc mu fandím a
doufám, že do politiky vnese trochu noblesy.

Pavel Mládek objevitel bronzových nástrojů, hledač kovů.

Už jsem na to odpovídal jedné paní, která dělala anketu o
volbách. Jsem zaměstnanec podniku FOMA Bohemia, takže se cítím jako dělník a
nejbližší je mi svým programem ČSSD. Tu jsem už volil třikrát a zvolím
počtvrté. I když bych možná raději v jejím čele viděl místo Paroubka Miloše
Zemana. Přesto je mi sociální demokracie nejblíže.

Jiří Wilda věžník na Valdické bráně v Jičíně

K volbám půjdu, ale koho budu volit, ještě nevím. Vidím to
spíš napravo než nalevo. Ale letos jsem opravdu docela hodně na vážkách. Musím
se ještě podívat do programů a na jména lidí na kandidátkách. Zřejmě se ale
letos nakonec budu rozhodovat mezi Stranou zelených a TOP 09.

Michail Ščigol malíř, Železnice

Budu volit lidi se zodpovědností vůči budoucnosti a dalším
generacím. To znamená stranu, která svoji volební kampaň nestaví na laciných
slibech, které není schopna splnit. Z toho, myslím, jasně vyplývá, že můj
pohled na svět je konzervativní, a proto budu vybírat spíš napravo. Ale víc to
upřesňovat nechci.

Radek Bláha archeolog Muzea východních Čech

Přiznám se, že ještě zdaleka nejsem rozhodnutý. S největší
pravděpodobností budu letos preferovat stranu blíže k politickému středu.

Martin Petrovický trenér basketbalistek Kary Trutnov

V době voleb jsem bohužel v Tunisu, takže
mám velký problém.
Určitě bych ale volil TOP 09, protože jsem pravicově
smýšlející člověk a velmi
vítám návrat k tradičním hodnotám
pravicové politiky. Uznávám i lídry TOP 09
a
vyloženě sympatický je mi místopředseda Miroslav Kalousek.

Jaroslav Lád předseda zemědělského družstva Ostaš

Já jsem volič sociáaacute;lní demokracie.

ČSSD je totiž v podstatě jediná strana v celém volebním
spektru, která nechce, alespoň jak já to chápu, zlikvidovat zemědělství.

Eva Němcová-Horáková basketbalistka Hradce Králové

Už si ani nevzpomenu, kdy naposledy jsem byla volit. A
nevyberu si ani tentokrát, a proto k volbám nepůjdu. Přijde mi, že všechny
strany i jejich program jsou takové zmatečné.

Miloš Dvořáček hudebník, Jaroměř

Nejsem zatím rozhodnutý, ale budu volit spíš strany zprava.
Chci volit pravicové strany, co se blíží programu TOP 09 nebo Věcem veřejným,
tento směr se mi líbí. Musí tam být cítit srdíčko a ne otevřená kapsa či
peněženka.

Adolf Klepš náčelník Horské služby Krkonoše

Koho budu volit, ještě s úplnou
jistotou asi říci nedokážu.
Ale k volbám letos určitě půjdu a myslím si, že
důležitá pro mě budou spíš
jména volitelných lidí na
kandidátkách než jména politických stran.
Vidím to
nejspíš na jednu větší novou pravicovou
stranu. Víc, myslím, ani není třeba
dodávat.

Martina Beková archeoložka Muzea a galerie Orlických hor

Chystám se k volbám a budu volit rozhodně směrem doprava. Vidím
to asi na TOP 09. Vím hodně věcí o osobnostech, které působí v regionu v ODS.
Ale to mi zároveň bohužel zabraňuje je s čistým svědomím volit. Na druhé straně
si myslím, že levicová cesta je cestou do slepé uličky.

Miloslav Čermák předseda družstva Sněžka Náchod

Určitě budu volit TOP 09. Je to totiž jediná strana, která
mě do budoucna nezadlužuje. Chtěl bych za chvíli jít do důchodu a rád bych ten
důchod někdy bral. Jediná strana mi nabízí okamžitě vyrovnané rozpočty, a
dokonce mírně přebytkové, až ekonomika stoupne, aby se dluhy začaly splácet.

Jan Sychra sportovní střelec, trojnásobný olympionik

Nejdříve jsem si myslel, že k volbám vůbec nepůjdu, protože
jsem byl zklamaný z politického vývoje. Ale přece musím myslet na budoucnost
svých dětí, a tak se určitě zúčastním. Určitě nebudu volit levici, protože ta
útočí vyloženě na nejnižší lidské pudy. Rozhoduji se mezi ODS a stranou Věci
veřejné.

Václav Souček hudebník a člen kapely Lokálka

Jsem zatím v roli nezávislého pozorovatele a rozhodnu se až
před volbami. Nechci teď nikomu vyjevovat ani sympatie, ani přehnané antipatie.

Dana Kracíková ředitelka Oblastní nemocnice v Jičíně

Určitě budu volit, protože k volbám chodím pravidelně. Ale
které straně dám hlas, v tom ještě nemám úplně stoprocentně jasno. Budu se
rozhodovat podle programů, ale nejdůležitější pro mě bude způsob, jakým bude
mnou zvolená strana chtít řešit stabilizaci veřejných financí.

Milan Rambousek majitel minipivovaru Rambousek

Určitě budu volit jednu ze spektra
pravicových stran, protože
jejich směr mi je blízký. Z důvodu pracovní cesty
ale využiji své volební právo
na české ambasádě ve Slovinsku. Vadí mi ale, že v
zahraničí nemám jinou možnost
než vybírat z jihočeské kandidátky. Je to trochu
zvláštní, ale musím se s tím
smířit.

René Andrle bývalý cyklistický reprezentant

S největší pravděpodobností budu volit ODS. Sliby levice
jsou absolutně nesmyslné, protože na ně nejsou a podle mě nikdy ani nebudou
peníze. Lidé by si měli spočítat, že není kde brát, a nevěřit laciným slibům.

Petra Škopová podnikatelka a manažerka roku 2006

Již od mládí mám pravicové smýšlení a i díky svým
podnikatelským aktivitám se ztotožňuji s programem pravicových stran. Takže
budu určitě volit pravici.

Bohumír Prokop architekt, Hradec Králové

Půjdu k volbám, vždycky jsem k nim po
revoluci šel. Budu
volit pravici, ale kterou stranu, to ještě nevím.
Mé rozhodování bude takové,
že budu volit nejmenší ze zel, která se dnes
nabízí. Především s ohledem na
budoucnost republiky. Mě privátní nebo skupinové
výhody nezajímají. Zajímá mě
jen to, jestli tahle země půjde do pekel, nebo ne.

Petr Novák nejlepší hokejbalista světa roku 2009

Velmi pravděpodobně hodím svůj hlas ODS. Už od svých prvních
voleb a proniknutí do vyučovacího programu politologie jsem ortodoxním
zastáncem pravice. Jediné, co by mě ještě mohlo zviklat, by byl jiný vývoj
volebních preferencí. Byl bych totiž velmi nerad, kdyby byl můj hlas v podstatě
zbytečný.

Miloslav Kulich ředitel Dopravního podniku Hradec Králové

Já shodou okolností nebudu v České republice, takže letos
asi volit nebudu. Nevím přesně způsob, jakým se dá volit ze zahraničí, a tak se
letos asi poprvé voleb nezúčastním.

Dana Brožková orientační běžkyně, mistryě světa

Rozhoduji se mezi dvěma největšími pravicovými stranami, ale
zřejmě u mě přece jenom vyhraje TOP 09.

Různé sociální programy a
nereálné sliby levice mi přijdou
jako přinejmenším velmi pochybné. Zkrátka
nemůžu být pro další zadlužování
státu.

Josef Hlavatý ředitel pivovaru Primátor Náchod

Budu volit určitě některou z pravicových
stran. Mám obavy z
dalšího zadlužování země a obecně jsem byl
také vždy příznivcem pravicové
politiky, svobodného podnikání, liberalismu a
minimálního omezování
podnikání.
I když se mi někteří představitelé pravice
nelíbí, tak ji i přesto budu volit.

Antonín Šimůnek stomatolog Fakultní nemocice H. Králové

Buď budu volit ODS, nebo TOP 09.

Ale spíš ODS.

Karel Žďárský ředitel českoskalické firmy Farmet

Vůbec se netajím tím, že letos budu volit TOP 09. Myslím si
totiž, že se nemáme čím dál tím více jen zadlužovat, a argumentace a volební
program strany TOP 09 mi v tomto směru připadají nejlepší.

Karel Nohejl ředitel hradecké pobočky ČOI

Vím, že to asi pro někoho bude znít docela hloupě, ale já
nechodím volit. Ani letos nepůjdu, mám absolutně vyhraněný vlastní názor.

Vendula Frintová triatlonista, vítězka úvodního závodu SP

Nevím úplně jistě, jestli se k letošním volbám vůbec
dostanu. A popravdě ani nejsem příliš v obraze, protože jsem se po půl roce
vrátila z tréninkového kempu v Austrálii. Ale kdybych musela, určitě byl volila
pravici, protože její program je mi mnohem bližší.

Tomáš Magnusek scenárista filmů Pamětnice a Bastardi

Nejradši bych hodil do obálky prázdný hlas. Ale musím k tomu
přistoupit trochu zodpovědně. Mám v každé politické straně nějakého přítele,
napříč politickým spektrem. Ať je to Soňa Marková z KSČM, nebo Jiří Veselý z
KDU-ČSL. To jsou velmi kvalitní lidé, škoda že nejsou v jedné politické straně.
Já ale určitě budu volit podle lidí.

Lukáš Pochylý předseda Oblastního spolku Červeného kříže

K volbám nepůjdu, protože se nepřikláním k žádné politické
straně.

Jan Lašek psycholog a pedagog Univerzity H. Králové

Budu volit TOP 09.

***

   FAKTA

Volby 2010

Jak by volily osobnosti

ODS
4

ČSSD                    2

TOP 09
9

Strana zelených
3

KDU-ČSL
1

Spíše pravicové strany 19

Spíše levicové strany
3

Středové strany
3

Nebude volit
5

Zatím neví
1

Dosud známé průzkumy

SC&C a STEM v kraji pro Český

rozhlas (počátek května, 1 356 lidí)

ČSSD
27%

ODS
20%

KSČM
15%

VV
12,5%

TOP 09
9,5%

Jak dopadly volby 2006 v kraji

ODS
37,66 %

ČSSD               30,14 %

Strana zelených
6,69 %

KSČM
11, 52%

KDU-ČSL
6,72%

Zveřejněním databáze lidí, o které se zajímala StB, byl porušen zákon

17.5.2010

novinky.cz

Aktivista Stanislav Penc porušil podle
Úřadu pro ochranu
osobních údajů (ÚOOÚ) zveřejněním
databáze zhruba 770 000 lidí, o něž se
zajímala komunistická Státní bezpečnost,
zákon o ochraně osobních údajů. Závěr
tříměsíční kontroly dostal minulý
týden k vyjádření. Nyní je na úřadu,
aby
posoudil jeho námitky.

Mluvčí ÚOOÚ Hana Štěpánková sdělila, že námitky budou
regulérně vypořádány a o výsledku bude Penc informován.

Penc již dříve řekl, že je připraven obrátit se na správní
soud, protože z legislativy podle něj vyplývá, že se na archiválie vzniklé
činností Státní bezpečnosti ochrana osobních údajů nevztahuje. Úřad podle něj
vychází z chybné informace bývalého ředitele Archivu bezpečnostních složek
Ladislava Bukovszkého, že nejde o archiválii, nýbrž metodickou pomůcku.Penc
žádá nezávislé posudky

„Vzhledem k těmto okolnostem nemohu přijmout závěr
kontrolního protokolu, považuji jej za zmatečný a nesouhlasím s ním. Navrhuji,
aby úřad zadal dva nezávislé znalecké posudky s cílem expertně zjistit, zda můj
web www.svazky.cz zveřejnil archiválie ve smyslu českého právního řádu a věcné
povahy dokumentů po právu. V opačném případě bych byl nucen brát dosavadní
činnost úřadu vůči mé osobě jako masivní protiprávní šikanu,“ stojí v
Pencově odpovědi, kterou spolu se zápisem z kontroly zveřejnil na
www.svazky.cz.

Aktivista zveřejnil databázi loni v červenci. Kvůli sporům o
to, zda není její zveřejnění v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů,
však později nefungovala. Opět Penc stránky zpřístupnil na konci listopadu.
Význam databáze podle Pence spočívá v tom, že je u každého jména odkaz na
svazkové, respektive archivní číslo, podle kterého je možné doklady shromážděné
StB snadno vyhledat.

V únoru Penc na webových stránkách zveřejnil dva seznamy
dalších přibližně 2000 někdejších zaměstnanců Státní bezpečnosti (StB). V
polovině loňského prosince zveřejnil seznamy zhruba 13 500 kmenových
zaměstnanců komunistické StB. Vycházejí z přílohy tajného rozkazu bývalého
federálního ministra vnitra Richarda Sachera, kterým 15. února 1990 Státní
bezpečnost zrušil.

Aktivista Penc údajně porušil zákon o ochraně údajů

17.5.2010

parlamentnilisty.cz

 nip

Aktivista Stanislav Penc podle Úřadu na ochranu osobních
údajů porušil zákon, když zveřejnil dabázi lidí, o které se zajímala
komunistická bezpečnost. Penc s výsledkem zkoumání nesouhlasí.

Aktivista Stanislav Penc se podle Úřadu pro
ochranu osobních
údajů (ÚOOÚ) dopustil porušení
zákona o ochraně osobních údajů. Zveřejnil totiž
databázi zhruba 770 tisíc lidí, o které se
zajímala komunistická státní
bezpečnost.

Kontrola se databází zabývala tři měsíce a minulý týden
předložila výsledek Pencovi.

Ten již dříve řekl, že je připraven obrátit se na správní
soud, neboť si myslí, že dle práva se na archiválie vzniklé činností Státní
bezpečnosti ochrana osobních údajů nevztahuje. Domnívá se, že úřad se řídí
chybnou informací, protože úředníci považují databázi za metodickou pomůcku,
nikoliv za archiválii.

Aktivista zveřejnil databázi na svých stránkách loni v
červenci. Ta však kvůli sporům následně nefungovala. Penc stránky znovu
zpřístupnil na konci listopadu.

Aktivista Penc údajně porušil zákon o ochraně údajů

17.5.2010

parlamentnilisty.cz

nip

Aktivista Stanislav Penc podle Úřadu na ochranu osobních
údajů porušil zákon, když zveřejnil dabázi lidí, o které se zajímala
komunistická bezpečnost. Penc s výsledkem zkoumání nesouhlasí.

Aktivista Stanislav Penc se podle Úřadu pro
ochranu osobních
údajů (ÚOOÚ) dopustil porušení
zákona o ochraně osobních údajů. Zveřejnil totiž
databázi zhruba 770 tisíc lidí, o které se
zajímala komunistická státní
bezpečnost.

Kontrola se databází zabývala tři měsíce a minulý týden
předložila výsledek Pencovi.

Ten již dříve řekl, že je připraven obrátit se na správní
soud, neboť si myslí, že dle práva se na archiválie vzniklé činností Státní
bezpečnosti ochrana osobních údajů nevztahuje. Domnívá se, že úřad se řídí
chybnou informací, protože úředníci považují databázi za metodickou pomůcku,
nikoliv za archiválii.

Aktivista zveřejnil databázi na svých stránkách loni v červenci.
Ta však kvůli sporům následně nefungovala. Penc stránky znovu zpřístupnil na
konci listopadu.

Penc uveřejněním databází StB porušil zákon, rozhodl úřad

17.5.2010

zpravy.iDNES.cz

ČTK

Aktivista a někdejší disident
Stanislav Penc porušil
zveřejněním databáze StB, v níž figurují
stovky tisíc jmen, zákon o ochraně
osobních údajů. Po tříměsíčním sporu
o tom rozhodl Úřad pro ochranu osobních
údajů. Penc se teď musí k rozhodnutí
vyjádřit. Zřejmě se ale obrátí na
správní
soud.

Podle Pence se totiž na archiválie vzniklé činností Státní
bezpečnosti ochrana osobních údajů nevztahuje a Úřad pro ochranu osobních údajů
vychází z chybné informace bývalého ředitele Archivu bezpečnostních složek
Ladislava Bukovszkého, že nejde o archiválii, ale o metodickou pomůcku.

Aktivista zveřejnil databázi loni v červenci. Kvůli sporům o
to, zda její zveřejnění není v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů,
však později nefungovala. Na konci listopadu ji však Penc znovu obnovil.

Ve dvou databázích bývalé komunistické tajné policie EZO
(evidence zájmových osob) a SEZO (sjednocená evidence zájmových osob) je v
současnosti 770 tisíc jmen. Dokumenty má k dispozici také Ústav pro studium
totalitních režimů, který je však odmítal zveřejnit.

Penc kvůli tomu dlouhodobě obviňuje Ústav pro studium
totalitních režimů a jemu podřízený Archiv bezpečnostních složek z toho, že si
tak monopolizují pohled na historii a zatajují informace.

Řada historiků však upozorňuje na to, že jméno zanesené v
databázi ještě není důkazem, že člověk skutečně s režimem spolupracoval. Na
seznamu jsou totiž i jména lidí, o které se StB zajímala, ať už to byli přímo
její spolupracovníci nebo nepřátelé režimu.

Pencovi hrozí za zveřejnění spisů StB pokuta 15 milionů

12.5.2010

aktualne.cz

mch, eli

Penc dnes byl předvolán na Úřad pro ochranu osobních údajů

Praha – Aktivista Stanislav Penc, který na webu zveřejnil
archivní databázi bývalé StB, za to může dostat pokutu až patnáct milionů.

„Dnes jsem byl předvolán na Úřad na ochranu osobních
údajů (ÚOOÚ), kde jsem obdržel kontrolní protokol, kde se píše, že jsem porušil
zákon,“ řekl Aktuálně.cz Penc. „Podle inspektora Archiv
bezpečnostních složek nepotvrdil autenticitu dokumentů, a tudíž jsem prý svévolně
zveřejnil osobní údaje o lidech,“ dodal.

Penc má tak pět dní na to, aby podal
odvolání. Poté se
inspektor rozhodne, zda proti němu zahájí
správní řízení, ve kterém mu
hrozí
pokuta až patnáct milionů korun.

„Správnímu řízení se zřejmě nevyhnu. Odmítám jakoukoliv
obstrukci,“ řekl Penc.

Podle mluvčí úřadu Hany Štěpánkové se může Penc do pondělí
odvolat. „Do této doby nebudeme nic komentovat,“ řekla.

Zajímala se o Vás StB?

Seznam, který Penc zveřejnil,
vychází z Evidence zájmových
osob (EZO), která měla být základní složkou
rozsáhlého informačního systému pro
StB.

Projekt EZO zahájený v roce 1986
počítal s převedením
evidence československé rozvědky do počítačové
podoby. Databázi se však
nepodařilo zprovoznit před rokem 1989. V roce 2003 převzal tato data s
934 949
záznamy (u některých jmen je více záznamů)
slovenský Ústav paměti národa (ÚPN).

Zveřejněné záznamy u velké části neříkaly nic o tom, na jaké
straně daná osoba stála – zda proti tehdejšímu režimu, či zda jako
spolupracovník StB. V seznamech byli uvedeni lidé, o které měla – ať už z
jakýchkoliv důvodů, StB zájem.

„Je to mimořádná pomůcka pro pátrání v archivech,“
komentoval nedávno zveřejnění seznamů historik z Ústavu pro soudobé dějiny AV
Petr Blažek. „Jde o největší databázi a unikátní klíč k archivům
StB.“

POLITIKA: Aktuálně.cz: Pencovi hrozí za zveřejnění spisů StB pokuta 15 milionů

12.5.2010

ceska-media.cz

    Publikováno na
serveru www.aktualne.cz, dne 12.5.2010, autor: mch, eli (OB)

Aktivista Stanislav Penc, který na webu
zveřejnil archivní
databázi bývalé StB, za to může dostat pokutu až
patnáct milionů. „Dnes
jsem byl předvolán na Úřad na ochranu osobních
údajů (ÚOOÚ), kde jsem obdržel kontrolní
protokol, kde se píše, že jsem porušil
zákon,“ řekl Aktuálně.cz Penc.
„Podle inspektora Archiv bezpečnostních složek nepotvrdil
autenticitu
dokumentů, a tudíž jsem prý svévolně zveřejnil
osobní údaje o lidech,“
dodal. Penc má tak pět dní na to, aby podal
odvolání. Poté se inspektor
rozhodne, zda proti němu zahájí správní
řízení, ve kterém mu hrozí pokuta až
patnáct milionů korun.

Mediafax.cz: Penc podle ÚOOÚ porušil zveřejněním databáze
StB zákon (12.5.2010 (OB))

Pozor na chystanou cenzuru internetu, náznaky už jsou tady

11.5.2010

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Ve středu 12. května 2010 v sídle Úřadu na ochranu osobních
údajů v Praze 7, ppl. Sochora budu seznámen s výsledky kontroly.

Již více než půl roku probíhá řízení Úřadu na ochranu
osobních údajů proti mé osobě za zveřejnění databáze komunistické StB –
evidence zájmových osob EZO, na stránkách www.svazky.cz, která obsahuje jména
cca 800tis lidí, o které měla tajná policie z jakéhokoliv důvodů zájem.

Tento seznam jsem zveřejnil bez označení,
proč o toho či
onoho člověka měla zločinecká StB zájem , s odkazem na
svazkové případně
archivní číslo, pod kterým se dá v Archivu
bezpečnostních složek vyhledat další
informace a to z důvodů, že to Ústav pro studium
totalitních režimů, ani dva
roky od svého vzniku neučinil. Odstupující
vedení ústavu v posledních týdnech v
tichosti zveřejnilo na svých stránkách
vyhledávání, která obsahuje ještě
více
údajů, sporné označení a potvrzuje pravdivost mnou
zveřejněné databáze EZO a to
i přesto, že dosavadní ředitel Žáček byl
největším kritikem tohoto zveřejnění a
řadu lidí zmátl svojí nepravdivou nebo vyloženě
lživou argumentaci.Úřad na
ochranu osobních údajů, přestože zkoumání
archiválií nespadá do jeho
působnosti, proti mě vede šetření v jehož rámci se
dopouští porušování zákona.

Uvidíme jak celá věc dopadne, prvni dějství se odehraje
zítra.

Stránky www.svazky.cz byly během
svého provozu několikrát
terčem útoku, vyhrožování a několikrát byl
přerušen jejich provoz. Naposledy na
základě zjevných výhružek obsah stránek
vymazal jičínský počítačový technik
Kovář (tel.604 541 064). Obsah stránek postupně
doplníme s pomocí členů
Pirátské strany, která se pod číslem 23
bude ucházet v těchto parlamentních
volbách o přízeň voličů.

Více informací na tel 605/701081

eskalátor

28.4.2010

A2

„Vlastně je to celé takové
krásně pitomé, ale báječně to
vynáší,“ pravila při
předávání cen Magnesia Litera Aňa
Geislerová a přesně
vystihla charakter akce. Je -li dobrá literatura
dobrodružstvím,
nevypočitatelným, skličujícím, radostným,
chytrým a intenzivním, pak se zde z
tohoto kouzla a osudovosti neodráželo nic. Hodinu se stylizovat
do triviálních
žánrů a vysmívat se jejich schematičnosti je
lacinější než žánr samotný. Nadto
trapnost scének a nezájem některých
předávajících o knihy se zasloužily o to,
že večer vyzněl jako estráda, jejíž hlavní snahou
je nepřekročit svou
omezenost. Snad se to nestane i heslem

A. Vondřichová

české literatury.

O specializovaném kamenném
divadelním knihkupectví Prospero
v Manhartském paláci v pražské Celetné
ulici musíme od 1. dubna mluvit v
minulém čase. Přesněji řečeno – fajnšmekři oplakali
knihkupectví už dávno,
protože jeho provoz za posledního nájemce, kterým
byl Kosmas, stejně připomínal
jen táhlé předsmrtné chroptění.
Taková je realita: minoritní knihkupectví
musí
někdo dotovat nebo si na sebe nějakým způsobem musí
vydělat. Když se do prvního
nikomu nechce a druhé se nedaří, může se
knihkupectví přesunout na internet,
kde je provoz levnější a pro komunitu
dostupnější. Konec Prospera má spíše
silný symbolický význam, snad vzbuzuje emoce,
není ale třeba si namlouvat, že
jde (v době

J. Bohutínská

internetu) o nenahraditelnou ztrátu.

V minulé A2 psal Petr A. Bílek o
státních grantech na oslavu
výročí K. H. Máchy. Podle odsouhlasených
částek to vypadá, že si z nich udělala
živnost především Obec spisovatelů. Na akce k
tématu získala skoro půl druhého
milionu. A žádala o čtyři a půl. Zmíněny byly překlady
Máje do vietnamštiny a
lužické srbštiny, proč ale Obec dostala dotaci 45
tisíc (o 4 víc než na
překlad) na vydání Máje v češtině? Na trhu
jsou nyní minimálně čtyři různá
vydání, páté se připravuje. Proč je tento
Máj za státní peníze? Dále
nás čeká
konference a sborník Literatura -příroda -kultura (90
tis), konference a
sborník Jest pěvcův osud světem putovati (90 tis.) či
výstava Zázrak jménem
Mácha (500 tis.). Že pak zaměstnanec ministerstva, Radim
Kopáč, dostane na
knihu KHM 200 let

J. G. Růžička

90 tisíc, už ani nepřekvapí.

Březnový víkend dopoledne, stanice
Kopidlno. U motoráku směr
Dolní Bousov se hromadí železniční
nadšenci, fotografové i místní. Za
chvíli
vyjíždí jeden z posledních pravidelných
osobních vlaků na této zapadlé trati, a
dlužno dodat, že jde o jeden z nemnoha případů, kdy
autobusová náhrada obslouží
dotčené obce lépe, neboť zajíždí až do
jejich center. Plný vlak jsem tu viděl
jen v době konání Kozího mejdanu Stanislava Pence.
Nicméně trať je krásná,
údolí Hasinského potoka příjemně
vlnité a plné zajíců a srn. Z
rozjímání při
možná poslední projížďce mě vytrhne hovor z
protější lavice – teta, nikoliv bez
pohnutí, promlouvá k hošíkovi:
„Poslouchej, abys věděl: ta mašinka, kterou
jedeme, tady už jezdit nebude. A ty, ty máš dneska tu
čest, že se s ní ještě
naposled vezeš. Jednou, až budeš velkej, budeš
moct vzpomínat a vyprávět, jaký
to bylo, když jsi tady ještě mohl jet mašinkou.“ A
pokračuje: „Třeba jednou, za
hodně roků – kolik ti je teď? pět? čtyři? pět ti bude –,
třeba jednou budeš
boháč, budeš strašně bohatej podnikatel, tak
bohatej, že budeš moct tuhle trať
znovuzprovoznit a vozit tady zase lidi. Anebo budeš třeba
ministrem dopravy a
budeš moct rozhodnout o tom, že se tady bude zase jezdit.“
Boháčem nebo
ministrem! Snad měla pravdu ta dobrá žena, když pravila takto
– a nikoliv snad
„a jednou budeš občanem, a bez tvého
dobrozdání nikdo rušit mašinky
nebude“!

M. Špína

V komunistickém Polsku byl tabu celý
katyňský masakr. Dnes
se zdá, že jsou tabu některé jeho kapitoly.
Především se nemluví – a ani v
českém tisku jsem nenašel zmínku – o
etnickém složení povražděných
záložních
důstojníků. Nejde přitom o banalitu. Poláci si v
celé moderní historii úspěšně
pěstují kult oběti. Některým v tom ale poněkud
překáží lidé, kteří jednoznačnou
roli Poláků jako oběti zpochybňují a/nebo v rámci
polského kontextu vykazují
oběti „ještě větší“. Obojí se
týká polských Židů. Jak potvrzuje již deset let
trvající diskuse kolem pogromu v Jedwabném,
většina Poláků z tribuny oběti
sestoupit nechce. I přesto, že se polský prezident za pogrom
Poláků na Židech
pod křídly nacistické správy omluvil.
Podrobná zpráva o Katyni (i v českém
překladu) z pera historika Gerda Kaisera již před lety také
ukázala, že mnoho
Židů bylo i mezi zajatými Poláky v SSSR. V táboře
v Kozelsku (zhruba 4 500 zastřelených
přímo v lese u Katyně) tvořili Židé celou čtvrtinu. Podle
dochovaných zpráv
zažívali od polských kolegů tvrdě antisemitské
jednání, přestože sdíleli stejný
osud. Současné polské konstrukci Katyně se však
tento fakt nehodí do krámu.

O. Klípa

Na Mezinárodní den Země letos připadla tradiční pražská
Velká jarní cyklojízda. Podobně jako v předchozích letech se jí zúčastnilo přes
tisíc jezdců a jezdkyň, a to navzdory slabé propagaci. Hlavní změnou oproti
minulým ročníkům byla absence byť i jen symbolické podpory ze strany některého
z magistrátních politiků. I když organizátoři usilovali o dohodu s vedením
města ohledně trasy peletonu, razítko nakonec nikdo nepřiložil. Cyklistům
naopak pražská policie začala vyhrožovat přestupkovým řízením za to, že asi na
deset minut zastavili auta na pražské magistrále. Den Země nemohl být lépe
oslaven.

F. Pospíšil

Kozí výstava

1.4.2010

Prima TV

17:40 Minuty regionu – Praha

Jiří CHUM, moderátor

——————–

Na závěr přece jenom trošku odlehčíme a  zavedeme
vás na jednu netradiční výstavu.
Najdete ji v Kozí ulici na Kozím plácku v Praze.
Možná už tušíte, místo není
vybrané náhodu. Kozy tam najdete opravdu různé.
Podívejte se sami.

Vladimír PROCHÁZKA, redaktor

——————–

Mery, Nataša nebo Amálie, čtyřnohé kozy z plastu, ze dřeva,
kovu nebo jen tak na papíře a fotografiích. Z jedné strany recese a z té druhé
připomenutí, že koza domácí z venkova skoro vymizela, a přitom jí prý vděčíme
za mnohé.

Stanislav PENC, Spolek přátel koz

——————–

Ta válečná generace vlastně na kozích produktech. Nebejt
jich, možná nejsme na světě.

dívka

——————–

Támhle ty talíže jsou nejhezčí.

dívka

——————–

Líbí se mi nejvíc ten plyšák z toho kozího příběhu.

návštěvnice

——————–

Určitě je to neobvyklý a já mám ráda jakoby neobvyklý věci.

návštěvník

——————–

Já si myslím, že je to dobrá propagace koz jako takových,
těchto jemných, ušlechtilých a i záludných zvířátek.

Vladimír PROCHÁZKA, redaktor

——————–

Pokud se vám ovšem zachtělo živých koz, můžete si je
pořídit. Sami organizátoři s tím mají vlastní zkušenosti.

Stanislav PENC, Spolek přátel koz

——————–

Tohle to nemá o tom cenu
mluvit, ale v každém případě máme doma 27 koz, který mají 4 nohy.

Vladimír PROCHÁZKA, redaktor

——————–

Unikátní kozí výstavu můžete obdivovat až do konce dubna a
navíc můžete ochutnat i pravý kozí tvaroh. Vladimír Procházka, televize Prima.

Pavel Žáček bilancoval, ÚSTR prý předává v konsolidovaném stavu

31.3.2010

ct24.cz

ČT24

Praha – Odcházející ředitel Ústavu pro studium totalitních
režimů Pavel Žáček uspořádal bilanční tiskovou konferenci. Na ní označil za
obrovský úspěch pro českou společnost už jenom samotný vznik ústavu. Žáček
jmenoval i některé resty, které ústav za jeho působení nestihl. Sem patří
například chybějící archiv operativní agendy socialistické policie – Veřejné
bezpečnosti, a desítky filmů z filmového ústavu, které se dosud ÚSTRu nepodařilo
převzít.

Za nejdůležitější označil Žáček změnu nakládání s archivy,
např. ministerstvo vnitra už prý předalo ústavu téměř veškeré dokumenty. Mimo
samotný ústav vznikl i archiv bezpečnostních složek. O převzetí archivů z doby
komunismu byl podle Žáčka velký boj. „Jsem relativně spokojen s výsledkem.
Těch archiválií, které zůstávají mimo archiv bezpečnostních složek, je velmi
málo,“ jde prý asi o jedno procento ze všech dokumentů.

Odcházející ředitel připomněl, že před vznikem ústavu byla
řada dokumentů utajována, v posledních letech ale proběhla rozsáhlá
digitalizace, takže se teď k dokumentům dostane badatelská obec i veřejnost.
Konkrétně je téměř uplně přístupných asi 18 kilometrů dokumentů, Žáček také
zmínil, že internetové stránky ústavu zaznamenaly za dva roky asi 900 tisíc
návštěv, což prý znamená asi sto tisíc hodin bádání.

Od 1. dubna vystřídá Žáčka v
čele ústavu historik Jiří
Pernes. Odcházející ředitel uvedl, že mu
ústav předává v konsolidovaném stavu,
kdy má ústav zajištěné
financování a nemusí odčerpávat prostředky
akademické
obci. S Pernesem má prý určitou dohodu o svém
dalším působení v ústavu, o
podrobnostech ale budou jednat až zítra. Podle
neoficiálních informací by se
Žáček mohl dál starat o agendu spojenou se
stěhováním ústavu.

Ve výběrovém řízení Žáčka porazil Pernes

Pernes ve výběrovém
řízení porazil Žáčka, který ústav
vedl
dva roky. Jeho jmenování provázely pochyby potom,
co se ukázalo, že za
socialismu studoval Večerní univerzitu marxismu-leninismu
(VUML), což v
životopisu neuvedl. Někteří zaměstnanci ústavu a
osobnosti také poukazovali na
nedostatky ve výběrovém řízení na ředitele.
Rada ústavu ovšem své rozhodnutí o
Pernesovi dvakrát potvrdila.

Jenomže výběr Pernese někteří zaměstnanci ústavu dál
zpochybňují. Kvůli výměně ředitele navíc dnes z vědecké rady ústavu odešli
Eduard Stehlík a Jiří Gruša, podle Stehlíka by se mohli připojit i další:
„Osobně si nedovedu představit, že by někteří z nich pod novým vedením v
radě setrvávali,“ uvedl Stehlík.

Kritice čelil v minulosti i Žáček

V minulosti byl ale častým terčem kritiky i Pavel Žáček. Za
jeho odvolání vznikla petice, kterou inicioval aktivista Stanislav Penc. Tomu
vadilo, že ústav ve své publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka
Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu.
Žáček petici označil za cenzuru ústavu.

Kritikové Žáčkovi vytýkali
například i to, že odmítl
zveřejnit databázi zhruba 770 tisíc osob, o které
se zajímala Státní bezpečnost
(StB). Dalším sporným počinem bylo
zveřejnění kontroverzního dokumentu o
spisovateli Milanu Kunderovi z dob jeho vysokoškolských
studií. Žáčkovi byla
vytýkána i špatná manažerská
práce. Odcházející ředitel se ale
svých historiků
zastal, v kauzách Milana Kundery nebo bratří
Mašínů prý nepochybili:
„Nemohli jsme právě s ohledem na citlivé jméno
udělat nějakou cenzuru, to už
tady bylo,“ podotkl Žáček.

Ústav pro studium totalitních režimů vznikl v roce 2008 a
Žáček stanul v jeho čele bez výběrového řízení. Rada ústavu proto letos v lednu
vypsala na post ředitele výběrové řízení, do kterého se přihlásil i Žáček,
novým ředitelem se ale nakonec stal právě Jiří Pernes.

Kocáb končí ve vládě…

23.3.2010

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Zajímám se jednotlivostmi
fungování státu a právního
systému
jako takového. Před více než rokem jsem napsal nově
nastoupivšímu ministrovi
pro lidská práva otevřený dopis, v kterém
jsem mu sdělil, že by bylo vhodné,
aby svojí pozornost ve funkci věnoval
následujícím tématům. Tedy nerovnost
občanů před zákonem ve spojitosti s
vyšetřováním případných
porušení zákona
příslušníky Policie ČR. V této souvislosti
jsem připomněl zákrok policie proti
účastníkům tanečního setkání
Czechtek 2005 a absenci řádného vyšetření a
případné potrestání viníků.
Dále jsem se zmínil o dvou palčivých věcech,
které
ovlivňují velkou část občanů naší
republiky, tedy represivní pojetí
protidrogové politiky a fenomén bezdomovectví.
Celý dopis najdete zde. S
ministrem Kocábem jsem se v této věci sešel a
několikrát jsem na jeho úřad
telefonoval s žádostí o popsání kroků,
které v této věci udělal, případně
udělá. Poslední den jeho fungování na
ministerstvu mi přišla odpověď, kterou
uvádím v plném znění i s přiloženými
dopisy v souvislosti se zákrokem na
Czechtek 2005 ministru Pecinovi a nejvyšší
státní zástupkyni Vesecké. Na
odpověď obou jmenovaných si budeme muset počkat. Názor na
aktivitu Michaela
Kocába ve shora uvedených věcech si můžeme udělat sami.

Původní dopis ministru Kocábovi.

Odpověď ministra Kocába.

Dopis ministra Kocába ministru Pecinovi.

Dopis ministra Kocába paní Vesecké.

Zrní

22.3.2010

Týden

Irena Hejdová

* Češi šetří,
přestávají pít pivo, propad trhu
hlásí české
restaurace i pivovary. U národa Jaroslava Haška a
Bohumila Hrabala je to na
pováženou OE na jakém moku teď budou vyrůstat nové
generace literárních
klasiků? Na kokakole? * Ještě k alkoholikům: v Londýně
jde do dražby Picassův
slavný obraz Piják absintu OE neplést s
českým Pijákem absintu z kavárny
Slavia. Cena by podle odhadů mohla vystoupat až na jednu miliardu
korun. Nemohl
by být výtěžek věnován ubohým Čechům na
jejich pivní výdaje? * Pocítili jsme
chuš se zpít do němoty po informaci, že Michal David
tento týden představí nový
muzikál Je třeba zabít Davida. V něm se vyskytují
mimo jiné zavilí nepřátelé té
naší krásné české písničky:
profesor Rejžák, docent Vývrt a dr. Natalická.
Soutěž pro čtenáře OE které české divadelní
kritiky tyto postavy představují?
Muzikál se odehrává v roce 2060, kdy je Michal
David uctíván jako největší
skladatel své doby a krom zavilých kritiků se v něm
objeví i E. T. Mimozemššan,
Ježíš Nazaretský, Muži v černém, Vetřelec
nebo tibetský dalajláma. Podtitul
„scary muzikál“ (děsivý muzikál) v dané
souvislosti zní více než
příhodně. * Také nás zaujalo, že nás opět
nic nezaujalo v nominacích na ceny
Anděl. Například v kategorii Zpěvák roku se utká
obskurní nyvý rocker Petr
Kolář s mladým imitátorem Karla Kryla
Tomášem Klusem a hrůzným hitmakerem
Michalem Hrůzou. To už chybí jen ten Michal David. *
Musíme se omluvit Zdeňku
Troškovi, jehož Doktorovi od jezera hrochů jsme se tu
několikrát posmívali.
Velmi se nám líbil rozhovor s ním v Instinktu, kde
bez okolků přiznává, že jeho
filmy jsou pokleslé, a jedním dechem doplňuje, že jeho
oblíbenými režiséry jsou
Bergman, Fellini či Tarkovskij. „Představte si, že píšu
scénář Kameňáku a
k tomu poslouchám Mahlera. V tom necítím
žádný rozpor.“ My vlastně také
ne, v Česku už jsme si zvykli na ledacos. * Alespoň že kozy se u
nás mají
dobře. Kozí aktivista Stanislav Penc nám poslal
zprávu o situaci koz v Česku.
Už tak víme, že v dubnu bude v Praze výstava s
kozí tematikou. Návštěvníci
budou moci nakreslit obrázek s tématem koz a ochutnat
kozí tvaroh.

Jičínská radnice údajně odvezla na skládku cenný archiv Dokumentačního střediska pro lidská práva

20.3.2010  &nbnbsp;

Prima TV

18:55 Zprávy TV Prima

Roman FOJTA, moderátor

——————–

Jičínská radnice údajně odvezla na skládku cenný archiv
Dokumentačního střediska pro lidská práva. S tímhle obviněním přišel vedoucí
Dokumentačního sdružení Stanislav Penc. Podle něj se tak nenávratně ztratily materiály
o spolupracovnících státní bezpečnosti nebo dokumentace neonacistických skupin
z 90. let. Vedení města ale takové obvinění odmítá.

Michaela SLÁMOVÁ, redaktorka

——————–

Právě tady v areálu bývalých jezuitských kolejí mělo mít
Dokumentační středisko pro lidská práva svůj archiv uložený. O tom, že zde
archiv může sdružení uložit rozhodla v roce 2001 rada města. Už v roce 2004 ale
město chtělo, aby dokumentační středisko archiv přestěhovalo jinam.

Stanislav PENC, vedoucí organizační složky Dokumentačního
střediska pro lidská práva

——————–

Z odboru kultury přišel dopis, abychom si věci vyklidili,
tak jsme jim řekli, že budeme jednat jen s radou, což odboru kultury
respektoval.

Michaela SLÁMOVÁ, redaktorka

——————–

A proto také archiv zůstal v jezuitských kolejích. Vedení
města ale pochopilo nečinnost dokumentačního střediska úplně jinak.

Martin PUŠ, starosta Jičína

——————–

Neodstranil si je, proto pracovníci technických služeb
provedli velký úklid jezuitské koleje.

Stanislav PENC, vedoucí organizační složky Dokumentačního
střediska pro lidská práva

——————–

Všechny věci byly zničeny a to odvezeny na skládku.

Michaela SLÁMOVÁ, redaktorka

——————–

Vedení města se ale hájí tím, že s Dokumentačním střediskem
pro lidská práva nikdy neuzavřelo žádnou nájemní smlouvu. Přesto vedení
dokumentačního střediska mělo do jezuitských kolejí přístup a klíče k
místnostem, ve kterých byl archiv uložen. To vše ale pouze na základě
rozhodnutí rady města, které prý nestačí. Nájemní smlouvu ale nikdo v roce 2001
uzavřít nechtěl.

Martin PUŠ, starosta Jičína

——————–

Otázkou je, kdo za to může. Jestli ta aktivita měla být na
straně pana Pence nebo jestli měla být na straně vedení tehdejšího městského
úřadu. Je to 10 let zpátky a těžko budeme hledat pravdu.

Michaela SLÁMOVÁ, redaktorka

——————–

Pravdu tedy pravděpodobně bude muset hledat soud. Vedení
dokumentačního střediska pro lidská práva chce totiž na město podat trestní
oznámení. Michaela Slámová, televize Prima.

Kozí mejdan s kozím sýrem na Kozím plácku

19.3.2010

Mladá fronta DNES

PETR ŠVEC

StaréMěsto – Koza se přízni Pražanů příliš netěší. Ostatně
jako většina hospodářských zvířat – snad s výjimkou koní. Jako obyvatelé
velkoměsta s nimi totiž přicházejí do styku jen zřídka, zpravidla jen pokud
vyjedou za hranice metropole.

            Mnozí se s
kozou setkají možná jen v zoologické zahradě v části pro děti, kde ji obdivují
se stejným zájmem jako exotické šelmy. A někteří dokonce slovo koza užívají při
hovoru jen v souvislosti s příslovími: vlk se nažral a koza zůstala celá,
rozumí tomu jako koza petrželi či kozel dlouhou bradu má, ale mudrc není.
Prostě toto zvíře neznají.

Přispějte do kozího muzea A to se rozhodl změnit Spolek
přátel koz z Milkovic, který na duben připravuje v centru Prahy takzvaný kozí
mejdan. Během celého měsíce bude v Praze 1 na Kozím plácku, který leží na
křižovatce Kozí, Haštalské a Vězeňské ulice zpřístupněna sbírka exemplářů s
kozí tematikou. „V případě, že máte nějaký takový předmět, případně historku,
fotografii, pohled s kozami a chcete je předat do chystaného Kozího muzea,
přijďte a udělejte to,“ láká pořadatel Stanislav Penc.

            Návštěvníci
i kolemjdoucí si budou moci nakreslit obrázek kozy nebo třeba ochutnat kozí
sýr.

Výstava bude volně přístupná každý den kromě pondělí od
10.00 do 17.00 hodin. „Pro školní výlety a dětské kroužky případně rodinné
výlety lze domluvit krátkou přednášku,“ doplňuje pořadatel.

            „V sobotu
17. dubna bude na Kozím plácku celé odpoledne a večer probíhat první ročník
Kozích slavností, při kterých zahrají muzikanti, divadelníci a promítneme kozí
film a pohádku,“ láká na vyvrcholení kozího mejdanu Penc.

Vzpomínka na Ladislava Lise

18.3.2010

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Dnes je tomu 10 let, co náhle zemřel ve věku 73 let Ladislav
Lis. Láďa  prožil svůj život naplno, po
válce byl podporovatel nastupujícího komunistického režimu, aby se v 70. a 80.
letech stal jeho jedním z největších odpůrců. Česká televize odvysílala v době
jeho úmrtí dokument Vladislava Kvasničky o jeho životě. Ten si můžete přehrát
zde. Pochopením Lisova života můžeme pochopit novodobé české dějiny. V údolí
Peklo u České Lípy jsme v roce 2002 umístili na jeho počest pamětní desku. Kdo
ho znal, vzpomeňte si. Životopis a pár fotografií je umístěno zde.

ÚOOÚ – ochránce nebo brzda?

13.3.2010

blog.aktualne.cz

Petr Vileta

Seznamy zájmových osob a zaměstnanců bývalé StB stále nejsou
veřejnosti tak dostupné, jak by měly být. Nejdřív skončily v trezoru tehdejšího
ministra Sachera, později se je podařilo částečně zveřejnit na internetu pan
Cibulkovi.

V roce 2007 je převzal právě vzniklý Ústav pro studium
totalitních režimů a čekalo se zlepšení, jenže se žádné nedostavilo. Co se děje
v Ústavu se dá jen odhadovat. Jak říkal Jan Werich v pohádce Císařův pekař
„Patlámo, matlámo. My mu nerozumíme, ale my mu věříme.“. Od svého
vzniku nezveřejnil Ústav nic zajímavého, nezveřejnil žádnou archívní pomůcku,
která by ukázala, co vlastně materiály předlistopadových tajných služeb
obsahují. Proto se v červenci 2009 rozhodl aktivista Stanislav Penc založit
server svazky.cz a veřejnit tam alespoň „Evidenci zájmových osob“. To
ovšem ještě netušil co ho čeká, do jakého boje s hydrou se pouští.

Spoustě lidí, a hlavně těch veřejně
činných, je nepříjemné,
že se tam dají najít jejich jména. Mohli by se
cítit poctěni, že se o ně StB
zajímala, že byli nepřátelé
„reálného socializmu“, světového
proletariátu, nebožtíků Lenina, Stalina, Gottwalda a
dalších, ale to oni ne,
nevděčníci. Ona se státní bezpečnost totiž
nezajímala jen o nepřátele státu,
ale i o jeho přátele, nebo možné přátele. Někdo by
to nazval ošklivým slovem
práskač nebo donašeč a to je asi ten problém. Kdo
by dnes chtěl přiznat, že
tenkrát … ať už to bylo pro nedostatek odvahy, z
nenávisti, závisti, nebo,
chraň Přírodo, dokonce z přesvědčení. Ono by to snad
dokonce mohlo znamenat, že
takový režimový přítel nebo skoropřítel
má jakési špatné morální
vlastnosti. No
uznejte, kdo by tohle chtěl o sobě přiznat.

A tak vstupuje do hry Úřad pro ochranu
osobních údajů. Jeho
hlavním posláním je chránit nás
všechny před zneužíváním našich
osobních údajů,
zachovávat naše soukromí jak jen to jde.
Bohulibé poslání, jenže praxe je
trochu jiná. Místo velkého ochránce
všech je úřad mnohdy jen velkou brzdou,
jindy dokonce pouhý ochránce mocných. Úřad
dospěl k závěru, že aktivista Penc
porušuje práva občanů na ochranu údajů a rozhodl
se server svazky.cz zastavit,
ovšem poněkud kuriózním způsobem. Neobrátil
se na Pence, který svazky
zveřejnil, ale na poskytovatele webhostingu a hrozil vysokou pokutou.
Jako by
to přímo vyčetl z nějaké zaprášené
příručky StB. Nemůžeš zlomit Frantu Nováka,
vyhrožuj jeho rodině, jeho zaměstnavateli, jeho přátelům, oni tu
práci udělají
za tebe. A povedlo se. Malá webhostingová firma pod
hrozbou likvidační pokuty
server svazky.cz 29. září 2009 odstavila. Jenže Penc se
nevzdal a 26.listopadu
2009 svazky znovu zpřístupnil a opět stejná
písnička. Ani Úřad se nehodlá
vzdát, jenže tentokrát vede jednání alespoň
přímo s Pencem.

Spor je celkem jednoduchý. Úřad
tvrdí, že jsou neoprávněně
zveřejňovány údaje občanů, Penc tvrdí, že se
jedná o archiválie a u těch není
souhlas dotčených nutný. Kdo má pravdu se teprve
ukáže, ale možná také neukáže,
jako už mnohokrát. Stát rozhodně tahá za
delší konec provazu se všemi svými
Ústavy, Úřady, Policií, soudy. A v pozadí
za tím vším stojí „zájmové
osoby
StB“, ti přátelé a skoropřátelé
tehdejšího režimu a tahají za provázky.

A Penc? Stojí sám proti hydře? Pomocnou ruku mu zatím podala
jen Česká pirátská strana, která v sobotu 27. února 2010 před Úřadem na ochranu
osobních údajů uspořádala na Pencovu podporu malou demonstraci.

Zemědělci pod politickou kuratelou

11.3.2010

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Ve včerejším diskusním pořadu České televize s volebními
lídry v kraji Vysočina, bylo jako úvodní téma zemědělství. V této souvislosti
se zvláště ty z nás, co mají k půdě a hospodářství osobní vztah, dozvěděli, že
zmiňovaní politici se tématem nezabývají a jsou schopni populisticky hovořit o
podpoře českých potravin a zemědělců. Z řad politiků, vybraných osobností a
bohužel ani moderátora Moravce nevypadnul žádný konkrétní případ. Jeden bych
věděl a mohli by ho vědět i shora uvedení. Příběh soukromě hospodařícího
zemědělce z Cholenic u Kopidlna pana Václava Bucka totiž v polovině ledna
odvysílala Česká televize.

O co šlo? Pan Bucek soukromě hospodaří od 70 let minulého
století. Chová krávy na mléko a prasata na maso. Hospodaří na 94 ha polí. V
září minulého roku kolem 20 hod večerní u něj doma zazvonila skupinka lidí,
kteří se představili jako plemenářská inspekce a že si jde  zkontrolovat
prasata, jelikož v okolí došlo v
minulosti ke krádeži tohoto druhu hospodářského
zvířectva. Pan Bucek jim
sdělil, ať přijdou druhý den, že zvířata již spí a
nepodepsal jim protokol,
který si na místě vyplnili. Skupinka tří
inspektorů odjela, druhý den ani žádný
další nikdo prasata zkontrolovat nepřijel, ani policie
ČR, která je oprávněná
provádět vyšetřování krádež,e nic
takového nešetří. Za pár dnů přišlo
panu
Buckovi dopisem z Plemenářské inspekce
oznámení, že porušil zákon a, že se může
k celé věci vyjádřit buďto písemně nebo do
protokolu v pražském sídle plemenářů
do 15. ledna 2010. Pan Bucek se tedy 15. ledna dostavil a uvedl
vše k celé
věci. Během týdne mu přišlo rozhodnutí od
Státního zemědělského intervenčního
fondu datované dva dny před vyjádřením pana Bucka
na plemenářské inspekci o
tom, že je mu odebráno 100% dotace na plochu pozemků a
chovaná zvířata. Pan
Bucek se odvolal. 30-ti denní termín na
vyřízení odvolání uběhne SZIF tento
pátek. Oslovil jsem v této věci několik politiků, aby se
zamysleli nad tím,
jestli tento postup úřednictva není v rozporu s
deklarovanou podporou zemědělců
v Čechách. Zatím bez reálného
výsledku odpovědi. Uvidíme jak dopadne
odvolání a
jak se postaví politické strany k tomuto
systémovému nedostatku, totiž svévolně
na základě záminky odebrat veškerou
státní a evropskou podporu konkrétnímu
hospodáři a tím zapříčinit jeho krach.

Aktivista Penc zvažuje žalobu na město Jičín

11.3.2010

Právo

Vladislav Prouza

Aktivista Stanislav Penc z Jičínska zvažuje trestní oznámení
na město Jičín. Radnice nechala zlikvidovat Pencem shromážděné cenné dokumenty
uskladněné dokumentaristou zločinů komunistického režimu v jičínské jezuitské
koleji.

            „Městská
rada mi kdysi schválila bezplatný pronájem prostor
v jezuitské koleji a žádná
další to nezměnila. Dnešní rada naopak bez
právoplatného rozhodnutí a bez mého
vědomí nechala všechno z koleje odvézt a
zlikvidovat. Šlo o citlivé dokumenty a
věci v hodnotě zhruba dvě stě tisíc korun,“
prohlásil Penc.

            Materiály
o
vzniku neonacistů v porevolučních Čechách,
policejní šikaně nebo činnosti
někdejší KSČ na Jičínsku mělo v
chátrajícím bez větších
problémů komukoliv
přístupném objektu koleje uloženo Dokumentační
středisko pro lidská práva.

            „Nešlo o
záměr zlikvidovat citlivé dokumenty. Jsme pravicová radnice a počiny odhalující
praktiky minulého režimu vítáme. Pana Pence jsme v minulosti marně vyzvali, ať
věci z koleje vyklidí. Nakonec nezbylo než všechno odvézt. Nicméně o celé
záležitosti hodláme nadále jednat,“ podotkl místostarosta Jičína Ladislav
Brykner (ODS).

            Penc kontruje
tím, že město se ozvalo pouze jednou. „Okamžitě jsem kontaktoval tehdejší
vedoucí odboru kultury. Pokud chtěli s věcmi uloženými v koleji cokoliv dělat,
nebyl problém mne předem třeba telefonicky kontaktovat,“ rozčiluje se.

Dokumenty měly být uschovány ve dvou
uzamčených místnostech.
Písemnosti skladované léta ve vlhkých
nevytápěných prostorách nesly podle
radničních úředníků známky značného
znehodnocení. Část dokumentů a nábytku
údajně zničili vandalové proniknuvší do
snadno přístupného objektu.

            „Nešlo o
snahu zlikvidovat citlivé dokumenty jako spíš o nekompetentnost a šlendrián.
Dokumenty byly srovnány v šanonech. Žádný nepořádek. Hodlám vyčkat, jak se k
tomu radnice postaví. Pokud bude nadále hrát mrtvého brouka, patrně podám
trestní oznámení,“ podotkl Penc.

            Aktivista
vidí za znehodnocením mnohaleté práce Dokumentačního střediska pro lidská práva
možný naschvál některých představitelů jičínské radnice.

            „Mnozí z
nich kdysi podporovali prodej jezuitské koleje pro komerční účely. Tomu se
podařilo zabránit s cílem objekt rekonstruovat a používat pro kulturní potřeby
města. Záměr ale nebyl doposud bohužel naplněn a objekt chátrá,“ tvrdí Penc.

Město zničilo historické dokumenty, brání se aktivista

10.3.2010

denik.cz

 Zuzana Koulová

Jičín – Trestní oznámení na Městský úřad v Jičíně zvažuje
podat  aktivista Stanislav Penc.

„Město totiž nechalo zlikvidovat dokumenty a nábytek
uložený v jezuitské koleji, který patřil občanskému sdružení Dokumentační
středisko pro lidská práva. Na jeho dopis, aby se radní přihlásili k
zodpovědnosti, zatím nikdo nereagoval.

„Předchozí rada města schválila bezplatný pronájem prostor a
bez právoplatného rozhodnutí nechala všechno odvézt a zlikvidovat,“ řekl Deníku
Stanislav Penc. Věci byly uschovány ve dvou uzamčených místnostech.

Jednalo se o dokumenty občanského sdružení, které obsahovaly
materiály o vzniku neonacismu a rasismu v Čechách na začátku devadesátých let
minulého století, policejní perzekuce a šikany, a také účetnictví. Dále
materiály ke komunismu na Jičínsku, které se ve většině podařilo přepsat a k
vidění jsou na http://odboj.jicinsko.cz.

Podle místostarosty Richarda Koníře nechala radnice kolej
vyklidit kvůli ekologickému výzkumu a opakovaně písemně žádala Pence, aby si
své věci vzal. Technické služby proto vše odvezly k likvidaci. „Věci byly v
katastrofálním stavu. Nábytek i všechno ostatní vandalové zničili. Hromady
papírů i nábytku se válely po chodbách. Byly sice vidět šanony, ale dokumenty
byly absolutně nečitelné,“ řekl ředitel Čeněk Strašík.

Stanislav Penc ale tvrdí, že podle toho, co
z fotek viděl,
je jasné, že veškeré náležitosti byly v
krabicích a šanonech, pouze část papíru
byla vysypána. Na jeho dopis, aby radní přijali
zodpovědnost za zničení těchto
věcí, zatím nereagují, a pokud se tak nestane,
chce úřad žalovat.

„Bývalí radní schválili sdružení bezplatný nájem těchto
prostor a žádné rozhodnutí rady ho nezrušilo, takže stále platí. Stejným
způsobem bych mohl nakráčet do kanceláře starosty a začít mu vyhazovat jeho
papíry a nábytek, to je úplně to samé,“ řekl Stanislav Penc.“

Zničili jste archiv o neonacistech, obviňuje Jičín aktivista Penc

8.3.2010

ct24.cz

Jičín – Občanský aktivista Stanislav Penc obvinil radnici v
Jičíně, že zničila jeho archiv s cennými dokumenty o zločinech Státní
bezpečnosti a neonacistické scéně v zemi. Dokumentační středisko pro lidská
práva mělo být od roku 2002 uloženo v budově bývalé jezuitské koleje. Radnice
sice přiznává, že tam uklízela, ale popírá, že by archiv zničila, podle vedoucí
kulturního odboru na něj při úklidu vůbec nenarazila.

„Já jsem to dokumentační středisko nikdy neviděla.
Věřte, nebo ne, my jsme žádnou jinou místnost, u které bychom se pozastavili
nad tím, že by se neměla vyklidit, nenašli,“ řekla vedoucí odboru kultury
Marie Faruzelová. Podle starosty Martina Puše technické služby z budovy odvezly
na skládku pouze nepoužitelný materiál jako starý nábytek nebo roztrhané
papíry.

Penc měl archiv do budovy umístit před osmi lety se
souhlasem rady. „Věci týkající se neonacistické scény v devadesátých
letech v Čechách. Potom tam byla kompletní dokumentace k odbojové činnosti na
Jičínsku, kterou se nám podařilo nashromáždit, a aktivita Státní bezpečnosti
proti občanům,“ říká aktivista.

Mnohé z dokumentů, které podle Pence zmizely, mohou být
některým současníkům stále nepříjemné, například doklady o případech perzekuce
občanů Státní bezpečností nebo popis konkrétních útoků neonacistů. Penc chce,
aby případ vyšetřila policie, a chystá proto podat trestní oznámení.

Dokumentační středisko pro lidská práva přišlo o cenné materiály

8.3.2010

ČRo Hradec Králové

16:00 Události regionu – Hradec Králové

moderátorka

——————–

Dokumentační středisko pro lidská práva přišlo o cenné materiály
a kancelářské vybavení. Tyto věci měl zástupce jičínského střediska, aktivista
Stanislav Penc uložené v bývalé jezuitské koleji v Jičíně. Radní města mu tam v
roce 2002 bezplatně pronajali prostory. V roce 2006 dostaly jičínské technické
služby za úkol udělat v koleji pořádek. Zaměstnanci ale uklidili vše tak
pečlivě, že všechno zmizelo. Ředitel technických služeb Čeněk Strašík k tomu
Vlaďce Matějkové řekl:

Čeněk STRAŠÍK, ředitel Technických služeb Jičín

——————–

Jestli jsme něco likvidovali, tak jsme tam nelikvidovali v
žádným případě s připuštěním fakta, že to jsou nějaký dokumenty. Byl tam
ohromný nepořádek.

Vladislava MATĚJKOVÁ, redaktorka

——————–

Aktivista Stanislav Penc zase tvrdí, že ho rada města Jičína
nikdy předem nevyzvala, aby prostor v koleji vyklidil.

Stanislav PENC, aktivista

——————–

Udělali jsme tam velkou výstavu o prvním, druhým, třetím
odboji, kde vznikly internetový stránky odboji /nesrozumitelné/. Radě města
Jičína udělala usnesení, že bezplatně pronajímají dvě místnosti dokumentačnímu
středisku pro lidská práva.

Vladislava MATĚJKOVÁ, redaktorka

——————–

Penc už prý ztrátu materiálu i vybavení kanceláře na
jičínské radnici několikrát urgoval. Teď hodlá podat trestní oznámení, ale
ještě čeká na konečné vyjádření jičínských radních.

 

Vyhodili v Jičíně historické dokumenty?

8.3.2010    ČT 1    str. 02
18:00 Události v regionech – Praha

Jitka SLUKOVÁ, moderátorka

——————–

Události v regionech začneme dnes jednou kauzou z východních
Čech, dobrý podvečer.

Ze zničení archivu s cennými dokumenty o zločinech Státní
bezpečnosti a neonacistické scéně v Česku obviňuje občanský aktivista Stanislav
Penc radnici v Jičíně. Dokumentační středisko pro lidská práva mělo listiny v
Jezuitské koleji. Radnice přiznala, že tam uklízela, ale popírá, že by zničila
nějaký archiv.

Vlastimil WEINER, redaktor

——————–

„Po historických dokumentech se v Jezuitské koleji
slehla zem,“ tvrdí Stanislav Penc. „A byl tam vůbec nějaký
archiv,“ zpochybňuje jeho tvrzení radnice. Penc řekl, že v roce 2002
uložil se souhlasem rady do dvou místností cenné doklady.

Stanislav PENC, občanský aktivista

——————–

Věci týkající se neonacistický scény v devadesátých letech v
Čechách a potom tam byla kompletní dokumentace k odbojový činnosti na Jičínsku,
co se nám podařilo nashromáždit a aktivita Státní bezpečnosti proti občanům.

Vlastimil WEINER, redaktor

——————–

Radnice přiznala, že v koleji před několika lety uklízela,
ale na žádný archiv, jak zmiňuje Penc, nenarazila.

Marie FARUZELOVÁ, vedoucí odboru kultury, MÚ Jičín

——————–

Já jsem to dokumentační středisko, ty prostory, nikdy
neviděla, věřte, nebo ne, my jsme žádnou jinou místnost, u které bychom se
pozastavili nad tím, že by se neměla vyklidit, nenašli.

Stanislav PENC, občanský aktivista

——————–

Já jsem tam chodil jednou za čas jenom pro nějakej papír
nebo pro nějaký záležitosti a najednou jednoho dne jsem tam přišel a nic tam
nebylo, proto jsem došel na radnici a začal jsem se ptát a žádná odpověď
nepřicházela.

Vlastimil WEINER, redaktor

——————–

Starosta připustil jen to, že Technické služby odvezly na
skládku pouze nepořádek.

Martin PUŠ, starosta, Jičín /ODS/

——————–

Mnoho nákladních aut nepoužitelného materiálu, jako byl
starý nábytek, židle, roztrhané papíry.

Vlastimil WEINER, redaktor

——————–

Mnohé z dokumentů, které podle Pence zmizely, mohou být
některým současníkům stále nepříjemné. Například doklady o případech persekuce
občanů Státní bezpečností, nebo popis konkrétních útoků neonacistů. Stanislav
Penc řekl, že chce, aby případ vyšetřila policie, proto podá trestní oznámení.
Vlastimil Weiner, Česká televize, Jičín.

Přehled dalších zpráv

8.3.2010

ČT 1    19:00 Události

Bohumil KLEPETKO, moderátor

——————–

Za chvíli uvidíte reportáž o tom, kam zmizel archiv s
dokumenty o zločinech komunismu uložený v Jezuitské koleji v Jičíně. Aktivista
Stanislav Penc z jeho zničení obviňuje radnici.

Iveta TOUŠLOVÁ, moderátorka

——————–

A taky vám představíme nový a poněkud netradiční seriál
České televize. I název má zvláštní – Kapitolky o havěti. A vy se v závěru
Událostí dozvíte, o čem vlastně bude. Tak si na to počkejte.

Kam zmizely dokumenty o StB?

8.3.2010

ČT 1

19:00 Události

Iveta TOUŠLOVÁ, moderátorka

——————–

Občanský aktivista Stanislav Penc obvinil radnici v Jičíně,
že zničila jeho archiv s cennými dokumenty o zločinech Státní bezpečnosti a
neonacistické scéně v zemi. Dokumentační středisko pro lidská práva je mělo
uložené v Jezuitské koleji. Radnice sice přiznává, že tam uklízela, ale popírá,
že by zničila nějaký archiv.

Vlastimil WEINER, redaktor

——————–

„Po historických dokumentech se v Jezuitské koleji
slehla zem,“ tvrdí Stanislav Penc. „A byl tam vůbec nějaký
archiv,“ zpochybňuje jeho tvrzení radnice. Penc řekl, že v roce 2002
uložil se souhlasem rady do dvou místností cenné doklady.

Stanislav PENC, občanský aktivista

——————–

Věci týkající se neonacistický scény v devadesátých letech v
Čechách a potom tam byla kompletní dokumentace k odbojový činnosti na Jičínsku,
co se nám podařilo nashromáždit a aktivita Státní bezpečnosti proti občanům.

Vlastimil WEINER, redaktor

——————–

Radnice přiznala, že v koleji před několika lety uklízela,
ale na žádný archiv, jak zmiňuje Penc, nenarazila.

Marie FARUZELOVÁ, vedoucí odboru kultury, MÚ Jičín

——————–

Já jsem to dokumentační středisko, ty prostory, nikdy
neviděla, věřte, nebo ne, my jsme žádnou jinou místnost, u které bychom se
pozastavili nad tím, že by se neměla vyklidit, nenašli.

Stanislav PENC, občanský aktivista

——————–

Já jsem tam chodil jednou za čas jenom pro nějakej papír
nebo pro nějaký záležitosti a najednou jednoho dne jsem tam přišel a nic tam
nebylo, proto jsem došel na radnici a začal jsem se ptát a žádná odpověď
nepřicházela.

Vlastimil WEINER, redaktor

——————–

Starosta připustil jen to, že Technické služby odvezly na
skládku pouze nepořádek.

Martin PUŠ, starosta, Jičín /ODS/

——————–

Mnoho nákladních aut nepoužitelného materiálu, jako byl
starý nábytek, židle, roztrhané papíry.

Vlastimil WEINER, redaktor

——————–

Mnohé z dokumentů, které podle Pence zmizely, mohou být
některým současníkům stále nepříjemné. Například doklady o případech persekuce
občanů Státní bezpečností, nebo popis konkrétních útoků neonacistů. Stanislav
Penc řekl, že chce, aby případ vyšetřila policie, proto podá trestní oznámení.
Vlastimil Weiner, Česká televize, Jičín.

Vyhodili v Jičíně historické dokumenty?

8.3.2010

ČT 24

18:00 Události v regionech

Jitka SLUKOVÁ, moderátorka

——————–

Události v regionech začneme dnes jednou kauzou z východních
Čech, dobrý podvečer.

Ze zničení archivu s cennými dokumenty o zločinech Státní
bezpečnosti a neonacistické scéně v Česku obviňuje občanský aktivista Stanislav
Penc radnici v Jičíně. Dokumentační středisko pro lidská práva mělo listiny v
Jezuitské koleji. Radnice přiznala, že tam uklízela, ale popírá, že by zničila
nějaký archiv.

Vlastimil WEINER, redaktor

——————–

„Po historických dokumentech se v Jezuitské koleji
slehla zem,“ tvrdí Stanislav Penc. „A byl tam vůbec nějaký
archiv,“ zpochybňuje jeho tvrzení radnice. Penc řekl, že v roce 2002
uložil se souhlasem rady do dvou místností cenné doklady.

Stanislav PENC, občanský aktivista

——————–

Věci týkající se neonacistický scény v devadesátých letech v
Čechách a potom tam byla kompletní dokumentace k odbojový činnosti na Jičínsku,
co se nám podařilo nashromáždit a aktivita Státní bezpečnosti proti občanům.

Vlastimil WEINER, redaktor

——————–

Radnice přiznala, že v koleji před několika lety uklízela,
ale na žádný archiv, jak zmiňuje Penc, nenarazila.

Marie FARUZELOVÁ, vedoucí odboru kultury, MÚ Jičín

——————–

Já jsem to dokumentační středisko, ty prostory, nikdy
neviděla, věřte, nebo ne, my jsme žádnou jinou místnost, u které bychom se
pozastavili nad tím, že by se neměla vyklidit, nenašli.

Stanislav PENC, občanský aktivista

——————–

Já jsem tam chodil jednou za čas jenom pro nějakej papír
nebo pro nějaký záležitosti a najednou jednoho dne jsem tam přišel a nic tam
nebylo, proto jsem došel na radnici a začal jsem se ptát a žádná odpověď
nepřicházela.

Vlastimil WEINER, redaktor

——————–

Starosta připustil jen to, že Technické služby odvezly na
skládku pouze nepořádek.

Martin PUŠ, starosta, Jičín /ODS/

——————–

Mnoho nákladních aut nepoužitelného materiálu, jako byl
starý nábytek, židle, roztrhané papíry.

Vlastimil WEINER, redaktor

——————–

Mnohé z dokumentů, které podle Pence zmizely, mohou být
některým současníkům stále nepříjemné. Například doklady o případech persekuce
občanů Státní bezpečností, nebo popis konkrétních útoků neonacistů. Stanislav
Penc řekl, že chce, aby případ vyšetřila policie, proto podá trestní oznámení.
Vlastimil Weiner, Česká televize, Jičín.

Když je ředitelem Ústavu totality absolvent VUMLu …

3.3.2010

ceska-media.cz

Josef Nožička

Ústav pro studium totalitních režimů je instituce, věnující
se vědeckému zkoumání a objasňování éry obou totalitních režimů, tedy nacismu a
komunismu. O to více „kocourkovsky“ působí zpráva, že od 1. dubna bude jeho
ředitelem historik Jiří Pernes, který koncem 80. let navštěvoval VUML (pro ty
později narozené: Večerní univerzitu marxismu – leninismu).

Když byl Ústav pro studium
totalitních režimů (ÚSTR) v roce
2007 ustaven, považoval jsem to já a předpokládám,
že i větší část české
veřejnosti, za užitečnou věc. Jenže postupem času začala činnost
ÚSTR spíše
budit rozpaky. Jeho první ředitel Pavel Žáček se brzy
dostal do sporu s
některými podřízenými, což vyvrcholilo jejich
odchodem z ústavu (s poukazem na
totalitní praktiky svého šéfa). Aniž stačil
tento spor vyšumět, rozbouřilo
hladinu veřejného mínění zveřejnění ne
zcela podložené informace o údajné
spolupráci spisovatele Milana Kundery s STB.Na konci
loňského roku pak sepsal
aktivista Stanislav Penc petici na odvolání Pavla
Žáčka, kterou podepsal mimo
jiné i bývalý prezident Václav Havel.
Důsledkem bylo výběrové řízení na
nového
šéfa ÚSTR, jehož vítězem se stal již
zmiňovaný Jiří Pernes. Při přihlášce do
konkurzu
se o svém studiu na VUMLu nezmínil, nepovažoval to
prý za důležité …

Ale můžeme se v České republice až tak moc
takové věci
divit? Antikomunismus, ať už ten racionální nebo ten
účelový (který slouží
některým lidem především k jejich
zviditělňování), je slyšet z úst
našich
politiků i historiků poměrně často. Pro ODS bude i v
letošních volbách jedním z
hlavních hitů jejího volebního programu
upozornění na „rudé nebezpečí“,
které
by naší zemi hrozilo v případě
vítězství levice (ČSSD a KSČM) v parlamentních
volbách. Je pravda, že tyto dvě strany již spolu vládnou
v některých krajích a
že mezi politiky ČSSD je poměrně dost bývalých členů KSČ.
Je však otázkou, zda
i ODS je v této věci křišťálově čistá. Mezi
jejími vrcholnými představiteli
sice dnes příliš mnoho bývalých členů KSČ
nenajdeme – Kočárník a Dyba již před
časem odešli z politiky na dobře placená místa a
Vlastimil Tlustý se s ODS
zřejmě nadosmrti rozhádal. Ovšem mezi
regionálními politiky ODS je bývalých
členů KSČ poměrně hodně a ani šéf strany Mirek
Topolánek na mě jakožto
přesvědčený antikomunista nepůsobí příliš
věrohodně. U někoho, kdo šel v 70.
letech studovat na vojenské gymnázium,kde pro
přijetí bylo podstatně
důležitější politické uvědomění než
studijní předpoklady, lze prostě těžko věřit
tomu, že byl odmala antikomunistou. Někdo samozřejmě může
namítnout, že v době,
kdy se na vojenské gymnázium hlásil, bylo Mirkovi
Topolánkovi 15 let, ovšem já
si zde dovolím prohlásit, že v 15 letech jsem už
dokázal rozpoznat, že ten
socialismus či komunismus určitě není tak skvělý, jak
nám sdělovací prostředky
či někteří učitelé tvrdili.

Za absolutní paradox ovšem považuji skutečnost, že největším
antikomunistou, který dokonce bojuje za zrušení KSČM, je senátor Jaromír
Štětina – bývalý člen KSČ. Dokonce se objevily i informace o tom, že Štětina
byl bývalým spolupracovníkem STB, v zájmu objektivity však dodávám, že tyto
informace zatím nebyly prokazatelně potvrzeny a pan Štětina je na rozdíl od
svého členství v KSČ zpochybňuje.

Takovýchto rozporuplných postav by se mezi českými
antikomunisty našlo bohužel víc. Co z toho vyplývá? Určitě ne to, že by se měly
dějiny komunismu přestat studovat a že bychom si z nich neměli brát ponaučení.
Pokud však tento průzkum, stejně jako upozorňování na nebezpečí totalitních
praktik, bude dominantou lidí, o nichž jsem se v článku zmínil, je otázkou, zda
se tím neudělá více škody než užitku.

Josef Nožička

Publikováno s laskavým souhlasem autora.Zveřejněno na
nozicka.blog.idnes.cz.

Protestní setkání pirátů před Úřadem pro ochranu osobních údajů

3.3.2010

parlamentnilisty.cz

Česká pirátská strana

Praha – 2.3.2010 – tisková zpráva České pirátské strany

Česká pirátská strana uspořádala v sobotu 27.2.2010
protestní setkání

před sídlem Úřadu pro ochranu osobních údajů. Důvodem
protestu je snaha

úřadu zlikvidovat server svazky.cz a jeho tvůrce, aktivistu
Stanislava

Pence.Server měl být z rozhodnutí úřadu vypnut do 26.2.2010,
jinak se

jeho provozovatel vystavuje trestnímu řízení a pokutě ve
výši až 10mil.

Kč.

Svazky.cz obsahují archivní databázi bývalé StB, která je
jako

archivní pomůcka evidována jako součást Národního archivního
dědictví

vedeného Národním archivem. ÚOOÚ zjevně překračuje svoje
kompetence,

neboť pod něj publikování archivní pomůcky nespadá. Kromě
toho jsou

údaje, obsažené v databázi EZO, publikované na serveru
svazky.cz,

veřejně přístupné i na nové stránce Archivu bezpečnostních
složek:

http://www.abscr.cz/cs/vyhledavani-archivni-pomucky

Videozáznam z protestní akce členů ČPS:

http://tv.piratskasit.cz/protest

Martin Brož, předseda pražských pirátů, přečetl tuto výzvu:

„Do roku 2007, kdy vznikl Ústav pro studium totalitních

režimů, bylo pro širokou veřejnost složité seznámit se s
materiály

státní bezpečnosti. Bohužel tento ustav, ani 2 roky od
začátku svého

fungování nezveřejnil žádnou archivní pomůcku, které by
ukázala, co

vlastně obsahují materiály, které převzal od tajných služeb.
Proto

vznikl v červenci 2009 server svazky.cz kde se jeho autor
Stanislav

Penc, rozhodl, největší z nich – Evidenci zájmových osob
zveřejnit. My

se teď nacházíme před úřadem, který se snaží tento server
zastavit.

Česká pirátská strana se postavila proti kampani, kterou
vedou státní

úřady ve snaze zlikvidovat server svazky.cz i jeho tvůrce,
aktivistu

Stanislava Pence.

Kdyby úřady plnily řádně svoje poslání a úkoly, nemusel by
nikdo jejich

činnost nahrazovat vlastní aktivitou, tak jako je tomu v
tomto případě.

Stavíme se proti stíhání a vydírání lidí, kterým na svobodě
a pravdě

skutečně záleží.

Úřady, čím dál víc
nechrání a nepomáhají občanům.
Zneužívají
svých

zákonných pravomocí proti obyčejným lidem a chrání ty, kteří
jim takové

pravomoce dali.

Současné poslance, lobbisty a politickou silou dosazené šéfy
úřadů jako

je tento.

Igor Němec, řídí úřad, kterému vůbec nevadí, že se běžně v
televizi

vysílají vtipné záběry občanů v choulostivých situacích,
pořízených

prostřednictvím policejních kamerových systémů.

Přivydělává si snad policie publikováním těcho záběrů v
bulváru na svůj

provoz? Požaduji, aby se nad tím pan Němec zamyslel a řekl
nám, jak je

tohle možné?

Rád bych ještě pana Němce upozornil, že má na Internetu
zavirovanou svou

 oficiální osobní
stránku http://www.igornemec.cz

 a podílí se tak na
šíření viru, trojského koně.

Není ale sám kdo má problémy. Webové stránky Úřadu na
ochranu osobních

údajů, kterému šéfuje, od včerejška nefungují pro jistotu
vůbec.

A vůbec mě to nepřekvapuje.

Česká pirátská strana bude i nadále sledovat kauzu svazky.cz
a podílet

se nejen na zachování jeho provozu, ale přispěje i k
publikování

dalších, dosud utajovaných informací.“

Upozornění: Na zavirovanou stránku Igora Němce odkazuje i
server čeké

vlády:

http://www.vlada.cz/cz/urad-vlady/vedouci-uradu-vlady/prehled/igor-nemec-44937/

Kontakty:

Mediální odbor ČPS

Jan Podhajský,
jan.podhajsky(zav)ceskapiratskastrana.czJaroslav Kučera,
jaroslav.kucera(zav)ceskapiratskastrana.czMartin Brož,
martin.broz(zav)ceskapiratskastrana.cz

Volební deník: Kdo může za stávku? Já nic, já muzikant

2.3.2010

aktualne.cz

David Slížek, Michal Žák

Den po dni sledujeme, jak probíhá předvolební kampaň

„Volby jsou příliš vážná věc, než aby mohly být
přenechány politikům.“

Co se stalo v kampani v pondělí 2. března 2010

Navrch Šlégr, vespod Vrba

Ve velkém stylu zahájila
sociální demokracie kampaň na
severu Čech. V Mostě vyrostly stany s kluzištěm, na
kterém bývalý hokejový
reprezentant ČR, dnes volební reprezentant ČSSD Jiří
Šlégr učil děti, jak
střílí Guma. Jiří Paroubek rozdával
autogramy, herečka Kateřina Brožová zpívala
a mezi tím na pódiu řečnili šéfové
severočeské stranické buňky. Ta v poslední
době proslula vzájemným vyhrožováním,
pokusem o nábor černých duší nebo
bitím
hasičů. Přečtěte si reportáž: Paroubek rozjel šou na
ledě. Pro lidi a mocipány
severu

Vojáci peníze nepotřebují, dáme je učitelům, plánují Věci
veřejné

Učitelé by si mohli polepšit až o
3000 korun měsíčně,
prohlašují Věci veřejné ve školské
části svého programu. A kde na to vzít?
„Zastavením, resp. zefektivněním
plánovaných nákupů české armády je
možné
získat minimálně 10 miliard korun,“ má
jednoduchý recept stranický
odborník na školství Josef Dobeš. Jak
číslu přišel a jestli by vojákům raději
nekoupil obrněná auta, nepořídil pandury, nebo nepronajal
stíhačky, ale
neupřesnil. Je fakt, že třeba tanky by česká armáda mohla
získat v podstatě za
hubičku.

Piráti bojují za Pencovy svazky

Česká pirátská strana
přišla s oznámením, že vyrazila do
boje s Úřadem pro ochranu osobních údajů.
Nelíbí se jim údajná snaha
zlikvidovat web Svazky.cz, na němž aktivista Stanislav Penc zveřejnil
evidenci
zájmových osob StB. Úřad argumentuje tím,
že server nezákonně zacházel s
osobními údaji. A Pencovi hrozí až
desetimilionovou pokutou. Stavíme se proti
stíhání a vydírání
lidí, kterým na svobodě a pravdě skutečně
záleží, napsali
Piráti v tiskové zprávě.

Nevěděl jsem, pro co hlasuju. A může za to Kalousek

Politici se hádají, kdo způsobil to, že dopravní odbory
chtějí ve čtvrtek na pět hodin zastavit dopravu. Levice sice dnes změnu zdanění
benefitů protlačila Poslaneckou sněmovnou, ale tím rozepře nekončí. Pravice se
podivuje, že jedním z nejhlasitějších odpůrců je odborářský boss a senátor ČSSD
Milan Štěch. I on pro návrh loni zvedl ruku, zní z ODS.

„To, co se stalo, to byl z našeho pohledu odborového
podraz! Nikdo prakticky nevěděl o tom, že se mají zdanit benefity,“ brání
se dnes Štěch. „Nikde nebylo řečeno, že se tam změní zdanění
zaměstnaneckých benefitů. Například pan Kalousek se k tomu hrdě hlásí, protože
on ten návrh vlastně byl připraven na jaře loňského roku,“ hřímá. Zůstává
tedy záhadou, jakým způsobem naši zákonodárci hlasují.

Po Žáčkovi bude totalitu zkoumat Pernes. Co se změní?

1.3.2010

aktualne.cz

Libor Stejskal

Po dvou letech mění Ústav pro studium totalitních režimů ředitele.
Obstál ten dosavadní?

Za jeho odchod z čela Ústavu pro studium totalitních režimů
sepsal petici Stanislav Penc, známý aktivista na poli lidských práv, a získat
se mu podařilo i podpis Václava Havla (i když s poznámkou, že souhlasí kritikou
ústavu, nechce však hovořit do personálních záležitostí).

Podporu mu naopak vyjádřili disidenti a exministři Jan Ruml
či Alexandr Vondra, kteří připojili svá jména pod výzvu sepsanou Havlovým
„revolučním“ poradcem Jiřím Křižanem.

Čtěte také

Žáčka v čele ústavu pro studium totality nahradí Pernes

Kritici Pavla Žáčka, někdejšího studentského vůdce z roku
1989 a později šéfredaktora Studentských listů vyčítali, že se podílí
překrucování dějin (někteří dokonce tvrdili, že na politickou objednávku). Nelíbilo
se jim, že během jeho působení v čele ústavu se do médií dostaly dokumenty o
údajné spolupráci některých lidí s StB.

Za jeho vedení také ústav opustilo několik historiků
nespokojených s celkovou atmosférou v instituci.

Velký rozruch způsobilo například zveřejnění dokumentu StB,
podle něhož spisovatel Milan Kundera nahlásil v roce 1950 na policii západního
agenta Miroslava Dvořáčka, který pak strávil 14 let ve vězení.  Na dokument narazil během svého pátrání v
Ústavu pro studium totalitních režimů badatel Adam Hradilek.

Dvaašedesátiletý Pernes je od roku 1994 vedoucím vědeckým
pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. Vystudoval češtinu a
dějepis na Univerzitě J. E. Purkyně (nyní Masarykova univerzita) v Brně a poté
postgraduálně muzeologii. V letech 1984 až 1990 vedl Historické muzeum ve
Slavkově u Brna, poté byl dva roky ředitelem Moravského zemského muzea v Brně.
Je členem politické strany Moravané. Specializuje se na dějiny českých zemí na
přelomu 19. a 20. století a československé dějiny po roce 1945.

Online rozhovor: Vydupal ústav totality, teď končí

1.3.2010

aktualne.cz

bar

Novým ředitelem se po Pavlu Žáčkovi stane historik Jiří
Pernes

Praha – Po dvou letech od vzniku Ústavu pro
studium
totalitních režimů se v nejvyšší funkci
chystá personální rošáda.

Rada ústavu rozhodla, že dosavadního ředitele Pavla Žáčka
vystřídá v dubnu historik Jiří Pernes, dlouholetý pracovník Ústavu pro soudobé
dějiny a předseda vědecké rady ústavu pro totalitu.

Žáček se výzkumem komunistického režimu a především
fungování bezpečnostních složek začal zabývat bezprostředně po listopadu 1989 a
je zakladatelem Ústavu pro studium totality.

Za své dvouleté působení čelil několika kritikám, ta
největší se týkala kauzy spisovatele Milana Kundery, který podle jednoho
dobového policejního záznamu udal v 50. letech agenta-chodce.

Jak se Žáček zpětně dívá na kauzu Kundera? Jak hodnotí celé
své dvouleté působení v čele Ústavu pro studium totalitních režimů? Co by jako
ředitel udělal jinak? Chce v ústavu zůstat v jiné funkci a podílet se dále na
zkoumání komunistické minulosti?

Na to všechno jste se mohli Pavla Žáčka zeptat sami. Na
otázky čtenářů Aktuálně.cz začal odpovídat online dnes v 11 hodin.

Odpovězeno: 01. 03. 11:03Autor: Jan

Otázka: Dobrý den, jak hodnotíte známou a mediálně
ignorovanou analýzu Miroslava Dolejšího o listopadu 89 http://analyza.wz.cz/ ?

Vše nasvědčuje, že první kapitoly jsou naprosto pravdivé.

Pavel Žáček: Dobrý den,

stejně jako před lety. Nejsem příznivcem spikleneckých
teorií.

Odpovězeno: 01. 03. 11:05Autor: jo

Otázka: Celý tento ústav je naprosto zbytečný a nic nezmění.
Měli by ho zrušit.

Pavel Žáček: Mám opačný názor a proto jsem ho
(spolu)prosadil a (spolu)zřídil. Myšlenka zřizování těchto typů institucí pro
překonávání totalitní minulosti navíc zvítězila v podstatné části
postkomunistické Evropy.

Odpovězeno: 01. 03. 11:08Autor: Jana Voláková

Otázka: Útvar speciálních činností šéfuje bývalý pracovník
komunistické státní bezpečnosti Zdeněk Laube. MInistr vnitra Pecina řekl, že mu
jeho minulost nevadí, že: „Akorát tehdy nějaký ministr rozhodl, že se
sledka přesune od SNB k StB. To z Laubeho nedělá zavrženíhodného
estebáka“. Souhlasíte?

Pavel Žáček: Omlouvám se, nevím o něm nic konkrétního. Pokud
sloužil v roce 1989 – a pokud bude nadále na ÚSTR pokračovat projekt
zveřejňování organizační a personální struktury Státní bezpečnosti – určitě ho
alespoň poté naleznete na webu ustr.

Odpovězeno: 01. 03. 11:12Autor: Petros

Otázka: Dobrý den. Jste hodně zklamaný, že na ústavu
končíte? A už jste s Pernesem mluvil o vašem případně dalším působení?

Pavel Žáček: Jsem pochopitelně zklamaný, že nezvítězila moje
realistická komplexní koncepce, vycházející z dokonalé znalosti celého procesu
delimitace i dnešní situace, v níž se nalézáme. Nicméně, aby Archiv a Ústav
střednědobě i dlouhodobě finančně přežily, bude se muset její nejdůležitější
část realizovat. To je jisté zadostiučinění. Pokud však ne, pak nastane krize
celé kapitoly č. 355.

Odpovězeno: 01. 03. 11:18Autor: Simcha

Otázka: Co považujete za největší odhalení, které se Ústavu
pod vaší taktovkou podařilo?

Pavel Žáček: Ta největší „odhalení“ nebylo možné
během dvou let, jež nám byla dána, publikovat. Stále jsme na začátku. Nicméně jsem
hrdý na to, kolik akcí, včetně výstav, přednášek atd. jsme zorganizovali, kolik
nových publikací vydali. nemluvě o úspěchu na mezinárodní scéně, korunovaný
minulý týden konferencí „Zločiny komunismu“, během níž jsme měli na
dosah shodu o zřízení mezinárodní instituci se sídlem v Praze. Obávám se,
abychom tento svůj dva roky těžce budovaný kredit neztratili…

Odpovězeno: 01. 03. 11:21Autor: Kiks

Otázka: dobrý den, nemyslíte, že totalita stále pokračuje,
vzhledem k událostem kolem DS ? Dnes dokonce stát – ministerstvo pro lid. práva
plánuje server, kam půjdou odesílat anonymní udání na aktivity a místa bydliště
údajných extremistů (lidí s odlišným názorem).

Pavel Žáček: Náš Ústav má z principu jasný postoj k
jakýmkoliv projevům totalitní ideologie, smýšlení i praxe, jejichž pozůstatky
vidíme všude kolem sebe. Ústav i Archiv byly zřízeny k veřejné podpoře
demokratického diskursu a vytlačování těchto jevů na okraj společnosti, kam
patří. A nikoliv výhradně k choulení se v akademických škamnách.

Odpovězeno: 01. 03. 11:27Autor: xx

Otázka: jak se zbavit totality ? komunisti a lidé z STB se
soustřeďují v politických stranách, hlavně v ČSSD. Atmosféra nutí lidi
zapomenout a nestarat se. Demokracie tu neexistuje.

Pavel Žáček: Dovolím si nesouhlasit: Demokratické instituce
jsou vybudovány, ovšem jejich obsah pochopitelně určují občané. Myslím, že jsme
se přesvědčili, že vrátit pojmům demokracie, demokracie, pluralita atd. je
mnohem složitější a časově náročnější, než jsme si před dvaceti lety představovali.

Odpovězeno: 01. 03. 11:28Autor: master

Otázka: proč jen naprázdno 20 let
tlacháte a nepodáváte na
odhalené (pro nás dávno známé)
zločince z KSČ trestná oznámení? Prosím
neplkejte zbytečné floskule, které už známe.

Pavel Žáček: Tento dotaz, prosím, vzneste na kompetenta –
plk. Pavla Breta, ředitele policejního Úřadu dokumentace a vyšetřování, který
se v jeho čele pohybuje od jara 1995.

Odpovězeno: 01. 03. 11:33Autor: Hanelore

Otázka: Dobrý den. Zajímalo by mě, proč to v česku nemůže
fungovat tak perfektně, jako fungují v německu archivi Stasi?? A například
muzeum v Hohenschönhausenu je naprosto skvělé, až z toho člověka mrazí. a v
česku se o podobná místa svědectví o zvěrstvech komunismu stará pár nadšenců…

Pavel Žáček: Domnívám se, že máme ambivalentní vztah k naší
nedávné minulosti. Například  některé
naše osobnosti v projevech zvučně hovoří o morálce, ale když jde o uplatnění
konkrétních kroků, tak „skutek utek“. Sekundárně jde pochopitelně
také o stav společnosti. Klíč hledejme v ranných devadesátých letech minulého
století. Jsem rád, že jsme tento stav za poslední více než dva roky s Ústavem i
Archivem výrazně posunuli pozitivním směrem. A doufám, že v mnoha oblastech
nevratně.

Odpovězeno: 01. 03. 11:34Autor: Novák

Otázka: Byl by jste schpen připustit názor, že váš ústav je
zneužíván k propagandě nikoli k osvětě.

Pavel Žáček: A mohu se zeptat kým?  A kdo tak soudí?

Odpovězeno: 01. 03. 11:40Autor: Marie

Otázka: Pane Žáček,myslíte ,že takové ústavy mají
smysl.Nebylo lepší všechno spálit a začít od začátku ,než se stále hrabat v
minulosti a plýtvat financemi z našich daní? Ukažte mi na jediném příkladu,že
vaše práce měla smysl a nějaký přínos.KSČ je tu dodnes a možná přežije i Vás.

Pavel Žáček: Samozřejmě instituce našeho typu smysl mají.
Kdo by nám nastavoval zrcadlo, jací jsme byli? Kdo by nám připomínal ty
konkrétní mrtvé, zabité, popravené, umučené? Kdo by odhaloval zločinné
mechanismy totalitních režimů? Nebo myslíte, že na to vše máme zapomenout?
Snažili jsme se v Ústavu a Archivu společně napravovat chyby a nedůslednosti
devadesátých let. Včetně nedůslednosti ústřední, kterou je fakt, že KSČ je tu s
námi podnes. A proto úkol všech demokratů vymezovat totalitní rezidua na okraj
společnosti stále trvá. Demokracie není samozřejmost, to již víme, ale křehká
květina a musíme se o ní starat.

Odpovězeno: 01. 03. 11:43Autor: Pesimista

Otázka: Na základě čeho (kvalifikace) se stavíte do role
hisrtorika dějin čtyrycátých až devadesátých let?.Vaše výstupy jsou převážně
vytržené z dějjiných souvislostí a  víc
konstrukce sestavené z jednotlivosí a ještě k tomu z nevěrohodných svazků. A
jak na tom je ve spolupráci s StB disident p.V.Have

Pavel Žáček: Já se do
žádné role nestavím, nemyslím si, že
bych něco vytrhoval ze souvislostí. Naopak ukazuji složitosti
vnímání
historických souvislostí na základě málo
využívané pramenné základny. Svazky se
zdají být nevěrohodné pouze těm, kteří je
nikdy neviděli…

Odpovězeno: 01. 03. 11:45Autor: Karel

Otázka: nepřipoměl vám proces s Dělnickou stranou politické
procesy z dob normalizace ? Včetně podobných hesel typu „ohrožení
demokracie“ / „rozvracení státu“

Pavel Žáček: Rozhodně nikoliv. Demokratické ústavní zřízení
má povinnost se bránit extrémům zprava i zleva, zeshora i zespoda.

Odpovězeno: 01. 03. 11:48Autor: Wenda

Otázka: Podle Vašich známých kauz se zdá,že jste pracoval na
politickou objednávku.Taková jemná paralela,když Langer „zapomněl“
schovat Kubiceho „důvěrnou zprávu“,aby do ní mohl každý
nahlédnout,tak se mi zdá,že jde o podobnost čistě náhodnou.Ten tlak asi musel
být hodně velký….

Pavel Žáček: Nevím, na jaké
„známé kauzy“
narážíte. Nic mi opravdu nenapadá. Tlak jsem
cítil, ale z celé šíře veřejného
spektra, nikoliv z politické sféry. A pak také
zodpovědnost. Mohu si dnes zaspekulovat,
kdybych nic nedělal – tzv. pod tlakem -, možná, že bych svoji
funkci obhájil.
Ale to není můj styl.

Odpovězeno: 01. 03. 11:49Autor: Miloš

Otázka: Je mi to vše velice líto pane Žáčku. Vše se mi ovšem
jeví, že jste důkazem o tom, že totalita ve změněné podobě pokračuje. Proto
není zájem minulost příliš odhalovat neboť řada mocných by mohla mít problémy.
Obdobně tomu bylo například i s Cibulkou. Ještě mnoho lidí má strach z  odhalení minulosti.

Pavel Žáček: Děkuji, ale myslím, že nejde o totalitu. Šlo o
využití více či méně standardních demokratických procedur.

Odpovězeno: 01. 03. 11:53Autor: český občan

Otázka: V době krize takový ústav? K čemu?Po revoluci jste
měli trestat ty zločince co někomu ublížili-důstojníky STB ne ty špinit co je
STB nutila k podpisu a jsou někde uvedeny.Proč se nehlásí lidé a nahlásí, že
ten a ten mu ublížil?§ale máte“špiony“ v jednom pytli často nevinné?§

Pavel Žáček: Klíčové pro
vznik Ústavu a Archivu byl fakt, že
jsme v roce 2007/2008 získali finanční prostředky,
které již český stát poměrně
nehospodárně vynakládal v různých resortech a
institucích na víceméně úřední
činnost. My jsme z nich sestavili kapitolu a ufinancovali dvě
instituce, které
zvládají mnohem širší paletu
činností, včetně vědecko-výzkumné, než tomu bylo
před 1. 2. 2008 v rámci 3 resortů a 3 zpravodajských
služeb.

Odpovězeno: 01. 03. 11:54Autor: Majkl

Otázka: Hezké že studujete totalitu. Nemyslíte že už je
dávno na čase pžejmenovat ústav na : Ústav studia kapitalistického režimu ? Za
necelých 20 let se tu napáchalo tolik že to v mnohém předčí totalitní režim. A
to ani nevíme co se všechno tutlá.Práci zdar ! …..pokud ji tu lidé do
budoucna budou mít 🙂

Pavel Žáček: Nesouhlasím s Vaším názorem. Škody napáchané
totalitním komunistickým režimem – a předtím i nacistickým – stále ještě nejsou
zaceleny.

Odpovězeno: 01. 03. 11:55Autor: hanah

Otázka: Myslíte, že pan Pernes je skutečně muž na svém
místě?

Pavel Žáček: Můj názor není důležitý. Podstatnější je názor
Rady Ústavu.

Odpovězeno: 01. 03. 11:56Autor: Slávek

Otázka: Dobrý den p. Žáček, prosím zdůrazněte v médiích : 1)
proč nedoplnil p. Pernes do svého životopisu, že je veden ve spisech STB, jako
„kandidát“

2) proč nedoplnil učast v komisi ČSSD a studium VUMLu

3 říká, že všichni jsou „poznamenaní“ dobou, což
není pravda a on vůbec neměl s tímto kandidovat,

Pavel Žáček: Omlouvám se, ale opravdu nemohu mluvit za pana
docenta Pernese.

Odpovězeno: 01. 03. 11:56Autor: Staněk

Otázka: Byl jste členem KSČ ?

Pavel Žáček: Nikoliv.

Odpovězeno: 01. 03. 11:57Autor: Petr1

Otázka: Vážený pane, je škoda že jste byl odstraněn. Nemáte
obavy, že když po volbách nastoupí socani a zločinecká komunistická sebranka k
moci, že bude Ústav zrušen?

Pavel Žáček: Já už jsem poučen z vývoje Úřadu dokumentace a
vyšetřování zločinů komunismu na přelomu let 1998/1999. Zrušen by býti nemusel,
ale nivelizován (normalizován) podle tehdejšího modelu.

Odpovězeno: 01. 03. 11:59Autor: Kryštof

Otázka: Byly a jsou pověstné Cibulkovy prvotní seznamy
zaměstnanců a spolupracovníků StB kompletní a věrohodné i pokud se týče tzv
okruhu disidentů , který byl agenturou StB notoricky infiltrován ?

Pavel Žáček: Kompletní nejsou. Dnes je můžete srovnat s
úplnými archivními a evidenčními pomůckami zveřejněnými Archivem bezpečnostních
složek na webové stránce abscr.cz. To Vám pomůže nalézt kvalifikovanou odpověď
na Vaši zjevně podjatou otázku.

Odpovězeno: 01. 03. 12:03Autor: Xavier

Otázka: Dobrý den, jen se
zešměšňujete. V jiných diskuzích
lidé byli pobouřeni, jaké vysoké náklady na
takovou zbytečnost stát vynakládá.
A taky na zaměstnávání jejich pracovníků,
také bývalých komunistů. Já jsem pro
to, aby se přestalo žvanit, a aby se vrátil socialismus.  A vy abyste byl propuštěn

Pavel Žáček: To je Váš pocit. Nejde o zbytečnou činnost, ale
o činnost nezbytnou (o nákladech viz předchozí odpovědi). Zbytečnou by se
činnost stala, pokud by se nerealizovalo zákonné zadání dle příslušných
paragrafů zákona č. 181/2007 Sb. Ujišťuji Vás, že děláme vše pro to, aby se ten
Váš „socialismus“ nevrátil. Ale nikoliv z obavy, že bych mohl být
„propuštěn“.

Odpovězeno: 01. 03. 12:04Autor: Jana

Otázka: Celý listopad 1989 byl řízen zpravodajskými silami a
plánován dopředu. Co vy víte o zastavení tanků, které měly zasahovat v Praze na
Václaváku? Budete lhát, že nic? Vy jste taky prominent a kádr, tak víte o tom
všechno. Váš ústav bude doufám zrušen! Jsou to zbytečně vyhozené peníze
!!!Běžte k lopatě

Pavel Žáček: Docela jste mě pobavil!

Odpovězeno: 01. 03. 12:04Autor: Ma

Otázka: běžte k lopatě, jestli se umíte živit normální
prací, a neoblbujte slušné lidi. To co děláte, nemůže být považováno za práci.

Pavel Žáček: Děkuji za Vaše slova. Silná demokracie unese
všechno, dokonce i hloupé názory.

Odpovězeno: 01. 03. 12:09Autor: james

Otázka: Mohu se zeptat jak je to s archivy s dobou před
rokem 89, jsou už všechny otevřené nebo stále zůstávají některé zapečetěny?

Pavel Žáček: V procesu
trvajícím od podzimu 2006 se nám v
souladu s příslušnými právními
normami podařilo převzít a otevřít odhaduji více
než 99% zachovaných archivních dokumentů z provenience
bezpečnostních složek
komunistické režimu. I když stále ještě nejsou v
úplnosti zpracované, jsou
zpřístupňované a bude pro kohokoliv velmi
obtížné je znovu uzavřít do pomyslných
třináctých komnat. Dokonce i na archiválie a
dokumenty, které Archiv
bezpečnostních složek z důvodu utajení a potřebnosti
zpravodajskými službami
nepřevzal, se vztahuje ochrana plynoucí z §§
zákona č. 181/2007 Sb. a nemohou
být samovolně destruovány.

Odpovězeno: 01. 03. 12:10Autor: moravák

Otázka: Nechtěl by jste už konečně po prohrané bitvě přiznat
porážku,odevzdat úřad vítězi a pokud možno tiše zmizet?Chceme znát minulost bez
zásahu cenzury ať už zprava nebo zleva.Tolik špíny a nenávisti jsem naposledy
zažil za minulého režimu který se mi mstil za aktivní činnost proti přítomnosti
Sovětů

Pavel Žáček: Já myslím, že platná legislativa nekončí 1. 4.
2010, a proto bych si dovolil zůstat.

Odpovězeno: 01. 03. 12:10Autor: Hradišťan

Otázka: Uherské Hradiště si neví dost rady s věznicí, kde za
totality umírali vězňové komunistů. Prej tam vyroste obchodní centrum nebo
dokonce rockový klub. Už jsem podepsal petici za zachování věznice a vzniku
pietního místa, ale nemyslím, že to bude stačit. Učinil váš ústav něco na
podporu našich snah?

Pavel Žáček: Zcela jistě, vyjadřovali jsme se k podpoře
zachování piety na rozhodujících místech, naposledy na ministerstvu kultury.

Odpovězeno: 01. 03. 12:13Autor: martina

Otázka: Vy jste taky přišel z Prognostického ústavu? Jeho
pracovníci nám dodnes vládnou, a já vím že to bylo na objednávku.

Také bylo dohodnuto s Havlem, že komunisti nebudou
potrestáni za zločiny v 50.letech 20.stol. a ta dohoda byla zatím dodržena. Co
na tom vy můžete změnit? Porušíte tu dohodu????

Pavel Žáček: Nepřišel jsem z Prognostického ústavu, v roce
1989 mi bylo dvacet let.

Hysterická reakce po zveřejnění komunistických rozvědčíků ve
stavu ze 17. 11. 1989 jako by napovídala, že nějaké dohody v některých
oblastech zjevně byly. Ale našeho Ústavu či Archivu se rozhodně netýkaly.

Odpovězeno: 01. 03. 12:16Autor: Lukáš

Otázka: Mužete mi vysvětlit jakym právem si vubec dovolujete
soudit vojáky z Pohraniční stráže? Ty lidi plnili svojí povinnost a branili
svojí vlast. Kolik vám bylo let v té době? Kolik slibu a v kolika organizacích
jste se podílel před revoluci, pionír jste byl určitě že.

Pavel Žáček: Domnívám se, že k činnosti mocenských složek
komunistického režimu, zvláště pak těch ozbrojených a zbraně používajících, je
nutno přistupovat v souladu s naším zákonem č. 181/2007 Sb. i zákonem č.
198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.
Mrtví varují!

Odpovězeno: 01. 03. 12:17Autor: uf

Otázka: Nezveřejnit 20 let rodinný původ/otce prezidenta, jakož
i otce jeho hradčanské choti je svinstvo. Není proto možné to, co se Anglosasy
vyslovuje jako inpíčment, jako jeden ze akčních způsobů reálné debolševizace i
odestebáčtění země. Proč?

Pavel Žáček: Omlouvám se: Pro slepičí kvoč.

Odpovězeno: 01. 03. 12:23Autor: Šťoural

Otázka: Krátce po zvolení J.Pernese se objevily info, že
studoval VUML a byl kandidátem StB. Pernes řekl, že se NĚKDO snaží zabránit mu
v nástupu do funkce, a ČSSD vás jmenovitě obvinila, že zneužíváte data z ústavu
k Pernesově kompromitaci. Opravdu jste to vynesl vy? Nečekám, že povíte pravdu,
ale…

Pavel Žáček: Už jsem se včera vyjádřil v ČT, že se
místopředseda ČSSD pan Zaorálek mýlí. Pokud se nepletu, docent Pernes prozradil
VUML sám v rozhovoru s Lidovými novinami a spis KTS je zmíněn v evidenčních
pomůckách správy StB Brno, zveřejněných a tudíž veřejně přístupných již rok a
půl na webových stránkách Archivu bezpečnostních složek. Pan docent mě na tento
fakt sám upozornil někdy během loňského léta coby předseda Vědecké rady Ústavu
v reakci na dotazy, směrované k jeho osobě po publikování tzv. evidence
zájmových osob (EZO) Stanislavem Pencem.

Odpovězeno: 01. 03. 12:23Autor: Jana

Otázka: Vážený pane Žáčku,jak vidíte budoucnost ÜDV,jehož
ředitem je člověk,který s bývalým režimem vlastně spolupracoval?

Pavel Žáček: Teď si nejsem jistý, zda máte na mysli ÚDV či
ÚSTR?

Odpovězeno: 01. 03. 12:24Autor: uf

Otázka: Ač třikrát jsem se na totéž a mravně zásadní
ptal,  odpověď jsem nedostal — proto
individuum na druhém konci drátu označuji za orwellovské prase.

Pavel Žáček: Vzhledem k tomu, že nejste podepsán svým
jménem, nevím, na co mám odpovídat.

Odpovězeno: 01. 03. 12:25Autor: Marek Peška

Otázka: Pokládám za
důležíté, že ústav vůbec vznikl a to
Vaší zásluhou. Nedomníváte se
však, že by pod vedením Pernese mohl i přežít
případné vítěztví sociálních
demokratů ve volbách a po případném určitém
ustrnutí by mohl znovu vyvíjet dále odbornou a
archivní práci?

Pavel Žáček: Nejsem prognostik. To vše prokáže až
budoucnost.

Odpovězeno: 01. 03. 12:27Autor: kodyžak

Otázka: Dobrý den

Nepřipadá Vám nějaké
zkoumání totality jako uplná zbytečnost
a rozhazování státních
prostředků?Většina lidí spjatých s
bývalým režimem je
stejně stále na výsluní.Jsou jak ve
státní správě-soudci,politici,tak i v
soukromém sektoru.

Pavel Žáček: I tak se to musí dělat. I kdyby třeba jen z
principiálních morálních důvodů. Mimochodem – tolik finančních prostředků na
překonávání pozůstatků totalitní minulosti zase stát nevyhradil. Srovnejme to –
pokud to lze – se situací v Německu či Polsku.

Odpovězeno: 01. 03. 12:32Autor: jerry

Otázka: Jako bývalý“vnější nepřítel“jsem
šokován,kolik ag.

STB je pořád aktivních ve veřejném životě!Proto si myslím(
na rozdíl od pana Pernese a ČSSD),že informace o takových lidech musí být
zveřejňovány!Nemáte dojem,že pan Pernes chce

aby jste se nyní choval jako on za totality??

Pavel Žáček: Úplně
Vaší otázce nerozumím. Neexistují
již
žádné nomenklaturní politické orgány
státostrany, která by vás nutila chodit na
politická školení, ani politická policie
Státní bezpečnost zapisující vás do
svých smolných knih. Rovněž tak vás dnes nikdo
nedonutí podepisovat něco s čímž
nesouhlasíte.

Děkuji za otázky a někdy nashledanou

Pravost databáze EZO jasně doložena zveřejněnou svazkovou agendou

27.2.2010

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Do roku 2007, kdy vznikl Ústav pro studium totalitních
režimů, bylo pro širokou veřejnost složité seznámit se s materiály StB. Bohužel
ÚSTR pod vedením P. Žáčka ani dva roky od začátku svého fungování nezveřejnil
žádnou archivní pomůcku, které by ukázala, co vlastně obsahují materiály, které
převzal od tajných služeb. Proto jsme se rozhodl největší z nich databázi EZO –
Evidenci zájmových osob zveřejnit v červenci 2009 na internetových stránkách
http://www.svazky.cz .

I přes shora uvedené je dosavadní ředitel Ústavu P. Žáček
považovaný za člověka, které mu jde o zveřejňování materiálů StB. A to je možná
důvod, proč bez publicity v minulých dnech Archiv bezpečnostních složek zveřejnil
na svých stránkách  vyhledávání v
archivních pomůckách bezpečnostních složek resp. svazkové agendě. Tento
materiál narozdíl od údajů v databázi EZO obsahuje např. důvod evidence u StB;
jméno příslušníka, který osobu zavedl nebo zda-li byl svazek skartován či
předán archivu. Tímto si každý může dohledat informace, které mu mohly chybět v
databázi EZO.

Databázi EZO naleznete zde

Svazkovou agendu naleznete zde

Proti stránkám http://www.svazky.cz a zveřejněné databázi
EZO je vedena lživá kampaň ze strany P. Žáčka a některých jeho kamarádů. Úřad
na ochranu osobních údajů, přestože zkoumání archiválií nespadá do jeho
působnosti, proti mě vede šetření v jehož rámci se dopouští  porušování zákona. Více o této kauze se
můžete dozvědět zde.

Uvidíme jak to vše dopadne.

Výměna šéfa Ústavu pro studium totality

23.2.2010

ČT 24

17:32 Interview ČT24

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Dobrý den, vítejte u Interview ČT24.
Náš dnešní host založil
a ze země si vydupal Ústav pro studium totalitních
režimů. Chtěl zpřístupňovat
archivy komunistického Československa, respektive
bezpečnostních složek.
Některé jeho kroky se ale, jak jistě víte, nesetkaly s
příliš velkou
vstřícností. Připomeňme kauzu Milana Kundery nebo Josky
Skalníka. A teď prohrál
v konkurzu na své místo. A naším
dnešním hostem je Pavel Žáček, ředitel
Ústavu
pro studium totalitních režimů. Dobrý den.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Dobrý den.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Pane řediteli, proč vlastně bylo vypsáno výběrové řízení na
vaše místo?

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Tak rada se shodla před rokem, že ho.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Rada ústavu.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Rada ústavu, můj vlastně
nadřízený orgán, nejvyšší
orgán
ústavu, se shodla, že by mělo být uděláno, a to z
důvodu, že na začátku toho
výběrového řízení, i když teda je to věc,
která je mimo náš zákon, to je nutné
říci, že rada se musela vypořádat s tím,
jaký vztah je mezi tím výběrovým
řízením a jmenováním. Rada má
povinnost a právo jmenovat, vše ostatní je
navíc,
čili tam ten mechanismus a ošetřit ho tak, aby bylo
všechno v pořádku.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Takže, to berete tak v tuhle chvíli, že ta rada byla
nespokojená s vámi nebo?

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Já to beru tak, že si to dala jako závdavek a je to vlastně
výsledek určité kritiky a diskuse rady samotné, že na začátku vlastně jsem
neprošel tím výběrovým řízením. Ale ono to nešlo. Jestli si pamatujete, ta rada
byla zvolena až v prosinci 2007. V té době už jsem půl roku působil jako
zmocněnec vlády a samojediný jsem se snažil vydupat ty peníze, vydupat finanční
prostředek, majetek, převádět osoby, převádět archiválie. A byl jsem rád, že
jsem byl posílen radou. A v době, kdy já jsem podepisoval stamilionové majetky,
řadu věcí týkající se převodu 20 kilometrů archiválií, tak rada nechtěla
zpochybnit zmocněnce, naopak ho chtěla podpořit a prostě provedla to, co je v
zákoně – jmenování. Dneska je jiná situace a dneska ta kritika na radu měla
být, že bych měl obhájit vlastně svoji činnost, respektive by měl být jaksi
standardní mechanismus zvolen, to znamená výběrové řízení a to proběhlo.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Proběhlo tak, jak jsem říkal, prohrál jste v tom konkurzu. S
čím jste do toho konkurzu šel? Říkal jste si, musím jenom obhájit ty dva roky,
co teď vedu?

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Tak to je samozřejmě.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Nebo musím předložit nějakou novou koncepci?

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Já jsem předložil naprosto realistickou
koncepci, která
vychází z dokonalé znalosti nejenom mojí,
ale toho mého managementu, jakým
způsobem projít tou situací, v které je dneska
celá společnost, celý stát, to
znamená tou hospodářskou, finanční recesí,
krizí. A to moje řešení je poměrně
radikální, které nalezne vnitřní
úspory nejenom v ústavu, ale v Archivu
bezpečnostních složek, který je součástí
naší kapitoly. To výběrové
řízení
totiž, to je takový mýlka, nebylo primárně na post
ředitele ústavu, na tuhle
funkci, ale na post, který  je zatím
skryt a není vidět, ale je důležitější – správce kapitoly číslo 355, to znamená
osoby, jejímž primárním úkolem je zabezpečit stabilitu, financování a rozvoj
těch dvou institucí, celé té kapitoly. Čili, tady je určitá mýlka veřejnosti.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Čili, může se stát třeba, že byste dál zůstával jakoby
ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů a třeba Jiří Pernes, který byl
vlastně vítězem toho konkurzu, tak by byl nad vámi? Je to možné, je to reálné?

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

To se stát nemůže ze zákona, protože tam je ta funkce
trojjediná – ředitel ústavu a zároveň ředitel organizační složky státu a
zároveň osoba jediná, jedinečná, zodpovědná za celou kapitolu, to znamená
především za financování a rozvoj obou dvou institucí, které jsou vzájemně
propojeny velmi velice. Takže, to výběrové řízení bylo trošku formulováno
zavádějícím způsobem, že to je pouze na ředitele. A myslím si, že to musí být
osoba, která spojuje dohromady více faktorů včetně znalosti toho ekonomického
prostředí, včetně znalosti partnerů. Ono se třeba tvrdí, taky velmi módní a
velmi nepravdivé, jakási politizace. Ale když jste správce kapitoly stejně jako
třeba ministr nebo řada jiných institucí, které jsou kapitolami, tak musíte
jednat s ministerstvem financí, musíte jednat s Poslaneckou sněmovnou, se
Senátem, s řadou dalších institucí z pohledu těch z&aacuaacute;konů, které naplňujete.
Nenaplňujeme totiž jenom ten náš zákon 181, ale řadu navazujících právních
norem.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Já se tak snažím vžít trochu do vaší kůže s ohledem na to,
že jsem tady v úvodu říkal, že jste vlastně ten ústav si vydupal takřka na
zelené louce. Teď jste byl tedy vyzván, abyste nebo respektive vyzván, abyste
obhájil tu svoji pozici tím výběrovým řízením.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Já jsem byl vyzván, abych ji opustil.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Přímo až takhle?

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

No, ne, tak je to, končím na konci března, za měsíc a něco.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Teď se snažím právě vžít do toho, jestli v tuhle chvíli se
nějakým způsobem tomu výsledku budete bránit, nebo jestli naopak ho vezmete, i
když tam cítím určitou zatrpklost, možná i dost pochopitelnou, nebo budete
spolupracovat dál na tom vlastně vašem díle, na tom vašem dítěti?

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Tak já si myslím, že rada rozhodla,
je to prostě suverénní
orgán, nemá smysl se dneska bavit, proč tomu tak je nebo
se tomu nějak divit.
Já si myslím, že jsem prokázal v tom
úsilí, které trvalo mnohem víc než dva
roky, před tím byl dlouholetý legislativní proces
a tak dále. Mě to obrovsky
posílilo, mě to dalo obrovské množství
informací, zkušeností. Já jsem
nahlédl
třeba do té kuchyně finančnictví, ekonomiky, které
jsem se nejvíce bál a kterou
jsme perfektně zvládli. Měli jsme tam
šestiměsíční kontrolu NKÚ a v zásadě
potvrdila ten proces té /nesrozumitelné/. Až na
nějaké drobné věci, které
ovšem, a já jsem byl na vládě, když se to
projednávalo, které ovšem i pan
prezident hodnotil jako malé a my do konce dubna budeme
dávat zprávu o nápravě.
Čili, toto byla věc, které jsem se nejvíc obával,
protože já jsem nebyl jenom
zmocněnec vlády, ale také předseda meziresortní
/nesrozumitelné/ komise a když
jsem slyšel v těch prvních dnech, o čem se jedná,
tak jsem popravdě řečeno,
nevěděl moc, neviděl jsem do toho zákulisí a
myslím si, že se mi tam podařilo
proniknout. To si myslím, že panu docentovi do budoucna může
chybět a musí mít
velmi silnou oporu v tom, aby vůbec pronikl do té spleti
všech těch zákonů a
aby zajistil tu kapitolu. A já jsem rád, že jsme se
sešli jednou teda od té
volby.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Tedy mimochodem já si dovolím, protože Jiří Pernes patřil
mezi poměrně dlouhodobé kritiky vašeho počínání, teď nemyslím vašeho osobně,
ale Ústavu pro studium totalitních režimů.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

To je pravda. Já si to pamatuju ještě, když to vznikalo, na
naše diskuse na Ústavu pro studium dějin Akademie věd. On tam argumentoval
třeba tím, že odčerpáme finanční prostředky akademii, což se nestalo, protože
my je dostali od ministerstva, tajných služeb a tak dále. My jsme dostali
prostě od úplně jiné strany, které by akademická sféra nikdy nedostala. A
vytvořili jsme mimochodem stabilnější kapitolu, která nás jistí, mnohem
stabilnější, než je Akademie věd. Někteří naši kritici dnes mají určité
problémy finanční. A faktem je, že v době, kdy byl poměrně kritizován, tak já
jsem mu podal pomocnou ruku a přizval jsem ho do vědecké rady ústavu také, aby
tam bylo spojení s těmi domácími institucemi a vlastně byl tím poradním orgánem
ředitele, čili mým, vlastně vybrán jako předseda té vědecké rady, čili se
podílel určitým způsobem na činnost toho vědeckovýzkumného úseku a edičního
našeho ústavu.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Takže, vy dva vlastně spolu budete teď spolupracovat dál?

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Já si to dovedu představit. Samozřejmě,
jestli nějak zákoník
práce, je tam stanoveno, co se děje s člověkem, který je
odvolaný z funkce a
zůstává samozřejmě zaměstnancem. Myslím si, že ty
zkušenosti mám v mnoha
oblastech a myslím si, že je klíčové, že pan
docent souhlasil s tím
strategickým opatřením, které zajistí
další rozvoj ústavu archivu a získá
nějaké finanční prostředky z jeho vnitřních zdrojů
v době, kdy ještě ta krize
bude dva, tři roky dobíhat, a to je sestěhování
těch objektů, což je věc, kdy
reagujeme na vlastně to, že ministerstvo vnitra potřebujeme, abysme
opustili
jednu z budov a my připravujeme podklad pro vládu, která
by to měla v březnu
projednat.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Tak s ohledem na to, že to je nový šéf vlastně Ústavu pro
studium totalitních režimů, minimálně tedy jím za měsíc a něco stane, tak on
nekritizoval jenom to, že byste odčerpávali peníze Ústavu pro soudobé dějiny
Akademie věd, on taky kritizoval kvalitu těch jednotlivých výstupů z těch
projektů. Říkal, že často neobstojí ve vědecké konkurenci. Vnímáte to podobně?

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Tak samozřejmě nevnímám. Tím spíše, že vědecká rada se
průběžně vyjadřovala  měla
hodnotit tyto
publikace a jakýkoliv jiný orgán, a pan docent
Pernes podepisoval za tu
vědeckou radu ty její výstupy, tak tam se tato kritika
neobjevila. Tam byla
dána některá doporučení, které průběžně ten
vědeckovýzkumný úsek a ediční
aplikoval, takže to mě trošku překvapilo, to je pravda.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

A ještě jednu věc vyčítal pan docent
Pernes vašemu ústavu, a
to, že jenom 10 % zaměstnanců prý má magisterské
nebo vyšší vzdělání. To je
pravda?

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Já si myslím, že to je vyšší. Vědecká rada byla informována,
dokonce odsouhlasila na příští rok podporu z pohledu vedení ústavu dalšího
vzdělávání našich zaměstnanců. Když zakládáte vlastně instituci na zelené
louce, máte tam z logických důvodů začínající vlastně historiky a další
představitele dalších vědeckovýzkumných oborů, kteří se vlastně učí, tak jim
můžete akorát otevřít cestu, podpořit to, dát nějaké finanční prostředky na to
vzdělávání a to my děláme. Takže, myslím si, že tato kritika jde trošičku vedle
i ta čísla jsou jiná.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Zas na druhou stranu jaksi prací toho ústavu nebo výsledkem
té práce by nemělo být zaučování mladých historiků.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

To je otázka, z koho můžete tu instituci postavit. Rada ústavu
chválila na začátku mého působení, že vlastně jsme postavili, a ono to, upřímně
řečeno, jinak nešlo, tu instituci na mladých lidech. Protože když si vezmete
starší, zkušené, já bych si dovedl představit a vedl jsem jednání a teďka
jednání jsou přerušená, abychom prostě dostali dohody i třeba některé kolegy
docenty. Mimochodem v souvislosti, že některé instituce akademické budou mizet
na přelomu roku, předpokládám, tak si myslím, že jsme ten potenciál mohli
stáhnout, mám to ostatně v tom mém projektu. My bychom měli povinnost.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Takže, čekáte nějaký přesun prostě historiků třeba z Ústavu
pro soudobé dějiny.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

To souvisí i s projektem mimochodem pana docenta Pernese.
Nicméně v té době, když jsme vznikali, tak zde byly na tom pomyslném trhu
vlastně vědeckovýzkumném, tak byly osoby, které buď již na tom poli pracovaly,
přešly z těch předchozích postů, nebo se přihlásily povětšinou mladší osoby,
které absolvovaly. A pro nás to bylo ideální v tom smyslu, že mohly se vrhnout
na ta témata, která my děláme ze zákona, která jsme si nějak nevymysleli.
Kdežto kdybysme měli hledat mezi vlastně lidmi z jiných institucí, tam dělají
jiné věci. Když se podíváte na ten náš průřez těmi publikacemi toho, co dělají
jiné instituce, tam ten průnik není příliš veliký. Čili, stejně by se musely ty
osoby zaučovat, možná by neměly ten handicap, že začínají, ale na druhou stranu
neznají tu problematiku, která je poměrně složitá, konkrétně míním teda
bezpečnostní složky nebo Státní bezpečnost.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Dobře, ale někteří přešli nebo u vás začali pracovat na té
zelené louce a vzápětí odešli.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

To je jiný problém, který je
rok, rok a půl starý. Já si
myslím, že je to zvládnuto, podařilo se nám
nahradit i kvalitativně i
kvantitativně, ale to souviselo nikoliv s tím, jací byli
ty osoby historici,
historiky jakými byli, ale s tím zvládnutím
či nezvládnutím funkcí, do kterých
byli jmenováni. Prostě si to ozkoušeli, nešlo to a
pak se rozhodli odejít.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Nebo měli úplně jinou představu o té práci?

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Je to možné. Problém je, že my jsme instituce.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Proč se na to ptám, protože samozřejmě, když zaučujete nové mladé
lidi, tak se asi dopustíte několika chyb a ty chyby vám byly vyčítány.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Přišli s určitým idealismem.
Já už jsem proti nim byl v
uvozovkách starý praktik, který prošel
několika institucemi, prošel jsem státní
správou, prošel jsem Úřadem dokumentace a
vyšetřování. Já jsem věděl, že přijde
určitá byrokratická zátěž nezbytná, i když
v našich podmínkách minimální. A s
tím se třeba oni nemohli srovnat. To je právě o tom, o
čem jsem mluvil na
začátku, my nefungujeme jen podle našeho zákona,
ale podle dalších
legislativních úprav, které nás nutí
mimochodem k transparentnějšímu
nakládání
finančních prostředků než kdekoliv jinde. My obhajujeme ten
rozpočet před
ministerstvem financí, vládou, Poslaneckou sněmovnou, v
podstatě i Senátem. Ale
musíme to vykázat.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Teď ani nejde, abychom si rozuměli, jenom o peníze.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Jenže to je ta byrokracie, která je nutná pro ten výkon, jo.
Vy musíte všechno vykázat, na všechno musí být referát, to tak prostě je. Ale
myslím si, že to není tak dramatické jako na ministerstvech samozřejmě.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Dobře, tak.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

A to se třeba vím, že konkrétně některým těm kritikům, kteří
odešli, nelíbilo. Ale tak to je, prostě toto jsme si nevymysleli, ty zákony, nemůžeme
je pominout, protože by to znamenalo zhroucení ústavu i archivu.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Tam bylo několik takových kauz, kdy rada vašeho
ústavu,řekněme, pozdvihla ten varovný prst. Třeba zveřejnění informací i Milanu
Kunderovi, Joska Skalník a tak podobně. Spor se Stanislavem Pencem.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Vy pořád spojujete jaksi kauzu Milana Kundery s ústavem. Já
jsem už vám odpovídal před rokem a stejně jako tenkrát tvrdím, že to kauza
ústavu nebyla.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Dobře, jak ta kauza dopadla teda?

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Já si myslím, že se objevily v
našich médiích po té masáži,
která zde byla, která nasvědčovala spíše
vědomí, svědomí špatnému nebo
nepříliš
otevřenému nebo špatné paměti všech těch
diskutujících, tak se objevily asi tři
nebo čtyři články celostránkové, které
pravdivě napsaly, jak to bylo, pravdivě
ten celý,celou tu v uvozovkách aféru popsaly, což
mě překvapuje, když proti
tomu stojí stovky článků, které byly
kampaní prostě proti ústavu. To bylo
spojeno velmi účelově proti ústavu. Takže, to si
nemyslím.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Dobře, tak vy říkáte, byl to váš badatel, který to zveřejnil
jako nějaké závěry svého soukromého bádání.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

To je pravda, ale máme zde. No, to není pravda. On měl úkol
zpracovat.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Příběh agenta-chodce.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Příběh agenta-chodce.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

A sám si zveřejnil prostě v úplně jiném médiu na vlastní
triko v okamžiku, kdy.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

To je fakt, to je fakt. Ale máme-li zde ústavně zajištěnou.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Dobře. A jak to dopadlo teda, ta kauza? Jako byl nějaký
postih na toho badatele? Nebo co bylo vyústěním té kauzy?

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Ten postih byl takový, že samozřejmě to odnesla celá
instituce na svém renomé. To renomé se velmi těžce vydobývá zpátky, přestože
můžete mít pravdu. Byl jsem postižen já, já jsem byl zodpovědný a stále jsem
zodpovědný za celou kapitolu, za ústav, za archiv. A já prostě jsem neměl
důvod, lidově řečeno, hodit Adama Hradílka přes palubu. Tím spíše, že jsem
právně, i kdybych chtěl, tak jsem nemohl, protože byl v zahraničí a byl na
neplaceném volnu. Ta situace je právně mnohem složitější. Ústavně zde máte
zajištěnou svobodu bádání.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Dobře, ale tak asi jste nad tím nejásal.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Jako rozhodně jsem nejásal.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Čím se ten člověk provinil z vašeho pohledu?

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

My jsme si řekli, když se vrátil, a on mi taky mimochodem
řekl, jedna z jeho prvních vět byla: „Pane řediteli, já jsem se domníval,
že mě vyhodíte.“ Ale proč bych to dělal. Já si myslím, že bych popřel to,
co ta instituce má dělat. To otevřelo obrovskou diskusi. Věděli o nás, dělali
rozhovor /nesrozumitelné/ v Japonsku. Berme taky, co bylo negativního.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Jestli jste z toho radovat nebo.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Ne, to je prostě součást naší minulosti. Ten fakt tady je,
ten archiv tu je. Pan kolega Pernes mimochodem taky to vnímal tak, že se tomu
faktu, tomu nalezenému dá věřit. Mimochodem je to potvrzeno i z dalších zdrojů
dneska. A kde jsou ta média, aby řekla: ústave, my se omlouváme. Oni se
domnívají.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Jste teď tady.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

No, tak já sděluji, že se našly důkazy, které už ty osoby,
které ten atak mediální prostě už nezajímají, nedotáhnou tu kauzu do konce,
neřeknou, ústave, nechci to já, ale ústave, omlouváme se.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Dobře. Ale tak jako sám přece cítíte, že tam je něco v
nepořádku, když ten samotný badatel, který něco takového spustil, řekněme, že
to mohlo.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Vy mu to nemůžete zakázat. Ten článek.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

To rozhodně ne, ale on sám se domnívá, že bude propuštěn,
tak jako sám asi cítí, že to nebylo úplně košer.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Tak uvědomte si, že já jsem pod tou masáží veřejného života
od začátku 90. let. Já jsem si prožil mnohem horší aféry, o kterých vy nevíte,
v 90. letech. Tady se prostě hrály mnohem závažnější hry se závažnějším
dopadem, než je toto. Toto pro mě v té mé kariéře znamená jenom jaksi další
diskusi na pomýleném základě s některými částmi, segmenty třeba intelektuálů,
kteří nechtějí připustit, že by tak vysoká veličina mohla mít v minulosti
nějaký škraloup.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Já se to pokusím zobecnit, pane řediteli, když dovolíte.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Na to, jak to bylo provedeno, tak se taky ptejte šéfredaktora
Respektu nebo kdybyste tady měl pana Kunderu, tak mu položte otázku: Máte
nějaký třeba záznam deníkový z toho dne? Můžete prokazatelně říci a odpovědět
vlastně široké veřejnosti i zahraniční, jestli jste ten den byl na té úřadovně,
nebo nebyl? Takhle to nikdy nezaznělo.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Tak ono to taky, řekněme, vyvolalo tu obecnou otázku,
nakolik se spoléhat vůbec na ty archivy bezpečnostních složek v okamžiku, kdy
tam není ani jeho podpis, v okamžiku, kdy tam není, jestli si dobře pamatuju,
občanský průkaz a tak, číslo občanského průkazu.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Určitě víte, že já se tím zabývám od začátku 90. let, prošel
jsem, patří mezi tu malou skupinu těch nových lidí kromě zpravodajských služeb,
který toho prošli nejvíce. Myslím, že tomu docela rozumím. Věnoval jsem tomu
obrovské množství času. Na tom je postavena taky část toho, že s vámi můžu tady
hovořit a tak dále.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Čili vám se vlastně, když jsem.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Ještě, jestli můžu, nechte mě domluvit. Proti vám stojí řada
lidí, kteří to neviděli, kteří prostě jenom věří někomu, že někdo říká, že to
není pravda nebo že to nemohla být pravda, nebo že to někdo zmanipuloval. Já
chci proti osobě mít, a to je pro to fér pole, osoby, které to prostudují,
probádají. Pojďme tady udělat kulatý stůl a pojďme se o tom bavit. Všechno
ostatní je o stavu společnosti, o stavu našich myslí. My bojujem s vlastní
hlavou, s vlastním, to, co nám zbylo po tom komunismu a co třeba zapomínáme,
rádi zapomínáme.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

No a teď Ústav pro studium totalitních režimů.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Jestli se tady můžu napít,tak já se napiju.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

V pohodě, nejste u výslechu.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

To jsem rád.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Ústav pro studium totalitních režimů, řekněme, i tou kauzou
druhou, Josky Skalníka, vlastně ztratil důvěru třeba části disidentské
veřejnosti. Jak potom přesvědčit tu veřejnost obecnou ale?

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Já to zase vidím trošku jinak, protože vím, kolik se o tom
publikovalo od roku 1990, vím, co se odehrálo v roce 1990. Tak mě to teda překvapuje,
šokuje, že k 20. výročí místo, aby se dělaly petice o komunistické straně, aby
se naše společnost prostě nějak profilovala, co s tím největším problémem na
naší straně, tak se dostane nějakým způsobem k dvěma stránkám toho záznamu,
krycí jméno Gogh, které jsou přepisovány /nesrozumitelné/ krycím jménem Gogh a
které se dostanou médiím a udělá se z toho takováhle aféra. Ta kniha, ta
publikace byla jedinou po 20 letech publikací ze vzniku Občanského fóra. My
jsme, prosím, na tom byli tak špatně, všichni, kdo na tom poli dělají,
akademické pole, vědeckovýzkumné instituce, že jsme vyprodukovali společně
jednu publikaci. A ta ještě byla dehonestována a jejím prostřednictvím zase
ústav.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

A když tedy vyčítáte praktiky jako novinářům nebo médiím,
tak jestli se nemýlím, tak Joska Skalník tam je na titulní straně.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Ne, ne, ne. Ta publikace.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Nebo hned v tom headlinu.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Jak v headlinu? Na titulní straně je fotografie přes celý
Činoherní klub, přes to pódium, kde všichni seděli, pravděpodobně tam bude
někde sedět taky, já teďka si to nevybavuji, ale ta publikace celá je
originální záznam zpracovaný i na DVD, takže máte tam dvě hodiny čtyřicet minut
záznamu, kdy ty dějiny před váma jdou, můžete je rekonstruovat, vidíte, jak
končí jedna éra a začíná nová. Tam byly postaveny limity česko-slovenské a
české politiky, podle kterých vlastně jedeme dnes. Ta publikace je o něčem
jiném. Ale vytrhne se jedna informace na jedné dvojnstránce, která je jenom
dokumentující, že moc nespala, že moc věděla, že moc získala informace. Není to
tam ani nějak rozebráno, je tam odkaz na otevřené zdroje a udělá se z toho
petice, pak se do ní nějak záhadně připojí postscriptum Václav Havel a udělá se
zase kampaň proti ústavu. K 20. výročí pádu komunismu. To je absurdní. My jsme
měli být pochváleni a takto bylo naše příprava toho, té prezentace toho
listopadu, aby tohle bylo vrcholem. Místo toho se to stalo prostředkem útoku na
ústav. Ale vím, že i Standa Penc i John Bok, já jsem s ním nedávno mluvil, tak.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Já si jenom s dovolením
půjčím tu vaši, abyste neřekl, že
jenom vedeme proti vám kampaň, protože vy jste taky připravili
konferenci
poměrně prestižní, která byla takovou vaší,
řekněme, já nechci říct úplně
labutí písní, protože nevím, jaký
bude váš další osud. Ale třeba v
případě
Milana Kundery nebo Josky Skalníka proběhla na ústavu
jako takovém nějaká
diskuse o tom, zdali zveřejňovat tyto jednotlivosti nebo jak pracovat s
médii
nebo něco podobného? Protože to se evidentně bude stávat
pořád.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Tu diskusi, já se obávám při té maximální otevřenosti,
kterou dneska máme, v tom nelze zabránit, protože samozřejmě s těmi materiály
pracuje badatelská veřejnost. Mimochodem ten počet těch badatelů a to
zpřístupňování stále stoupá. Čili, já si nedovedu představit, že by třeba někdo
teďka v budoucnosti ten archiv zavřel, protože to je jediná možnost jak ukončit
tu diskusi, tomu se nedá zabránit. To je ten vtip, co možná nechceme. Kdybychom
přistoupili a kdybychom ty instrukce udělaly v 90. letech, kdybychom šli
podobnou cestou jako Němci na začátku 90. let, dneska bychom se bavili úplně o
něčem jiném. Ale mým problémem by bylo napravit ta 90. léta, dostat to pod
zákonný rámec. A samozřejmě, že my se dodnes potýkáme s tiskovým mluvčím, s
dalšími kolegy, jak to prezentovat. Nicméně tohle opravdu je marginálie. Jestli
se podíváte do té publikace, tak to je věc, která je okrajová, ta publikace je
o Občanském fóru, o začátku  nové,
demokratické éry a pak také o roli jednotlivých lidí v nich. Tam máte, co ten
člověk řekl, nebo neřekl, jak vystupoval. Čili, to jsou věci, které jsou odvádí
pozornost od toho hlavního.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Dobře. Ale tak ta pozornost toho čtenáře jako takového v
okamžiku, kdy tam je zveřejněno takové jméno a takové jednotlivosti.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Já nevím. Někdo jméno dneska Skalník třeba neznal, jo,
slyšel jsem to, divil se, že mohlo něco takového o Joskovi Skalníkovi
vzniknout. Na stranu druhou ta nechtěná věc, a vopravdu jsme, nejen třeba to
tažení proti nám, tak způsobilo, že jsme museli udělat dotisk té knihy, ta
kniha byla během čtyř dnů vyprodána. Takže, se lidi dozvěděli o Občanském fóru
díky té petici. Já jsem to samozřejmě tohle sděloval před týdnem Johnovi
Bokovi, který dva dny strávil u nás na ústavu a myslím si, že se taky někam
posunul, že zde určitý comingout, i když asi nedostatečný byl v tom Týdnu, v
tom prvním výtisku časopisu Týden z úst Josky Skalníka. A já jsem stále
opakoval, že ústav i já jsme připraveni, aby řekl v plné šíři, co se dělo,
jakou hrál roli on i ostatní.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

Pavel Žáček, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.
Děkuju vám za rozhovor.

Pavel ŽÁČEK, končící šéf Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Na shledanou, děkuji.

František LUTONSKÝ, moderátor

——————–

No a vám, divákům čtyřiadvacítky, díky za pozornost, mějte
se hezky a na shledanou.

Rozhovor s Jiřím Pernesem

18.2.2010

ČRo 1 – Radiožurnál

17:30 Dvacet minut Radiožurnálu

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Ústav pro studium totalitních režimů
má jedinečnou
vlastnost. Dokáže rozdělit nejen společnost, ale také
politiky, na dva
nesmiřitelně odlišné tábory. Jeden
říká: ústav je naprosto nezbytný, je
potřeba
se vyznat v totalitní minulosti a archivy bezpečnostních
složek jsou k tomu
ideálním nástrojem. Druhý tábor pak
tvrdí: ústav je paskvil, není to historické
pracoviště, je zpolitizovaný a je potřeba ho
šmahem zrušit. Do toho rada ústavu
zvolila nového ředitele, který mezi těmito tábory
bude muset umět bruslit.
Dvacet minut Radiožurnálu právě začíná.
Přeji vám dobré odpoledne. Nově zvolený
ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů,
historik Jiří Pernes. Dobrý den,
pane docente, vítejte v rozhlase.

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

Děkuju. Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Pane Pernesi, zaměstnáte vašeho předchůdce na tom křesle
ředitele Pavla Žáčka?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

My jsme spolu o tom ještě nemluvili, i když jsme dneska měli
schůzku, ale o těchle věcech jsme se nebavili. Neznám jeho představu, nevím,
jestli tam bude chtít zůstat, ale rozhodně nebudu se snažit nějakým způsobem
zbavit, já myslím, že to, on je totiž jedinečným odborníkem tady na tu
problematiku komunistických represivních aparátů a bylo by škoda o takového
člověka přijít.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Na druhou stranu on bezesporu, protože on stál u počátku
celého ústavu a on byl jeho, ne tedy zvoleným, ale řekněme, jmenovaným
ředitelem po celou dobu vzniku ústavu, tak on prostě stojí za tím, co vy jste
minimálně ve své koncepci kritizoval a co chcete změnit. To znamená, on
ztělesňuje to, co vy chcete změnit tak proto jsem se ptal na tu otázku, jestli
byste s ním vůbec mohl spolupracovat?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

No, samozřejmě záleží na tom, co by dělal. Já jsem někde
slyšel, že žádný podnik neřídí ředitel, ale jeho náměstci a to proto, že
ředitel na to nemá čas a zatímco ti náměstci se specializují na některé
činnosti a tak dále, já si nemyslím, že by Pavel Žáček měl dělat právě ty věci,
které byly předmětem veřejné kritiky. Že by měl být vlastně tváří toho ústavu,
protože já nevím, jak se mu to podařilo, ale opravdu i lidé, kteří nemají
studiem historie nic společného a vlastně ten ústav znají jenom z televize nebo
z médií, tak prostě měli Pavla Žáčka dost. Z nějakého důvodu jím byli otráveni
a všichni to připisovali takovou tu pověst zpolitizovaného ústavu na jeho vrub.
Nevím, jestli je to pravda, nebo ne, ale myslím si, že by se v tom nemuselo,
nebo nemělo pokračovat dál.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

To znamená, že i vám to tak přijde, že Pavel Žáček je možná
tou ikonou, která způsobuje ten nádech zpolitizovanosti, o kterém se také psalo
v té koncepci?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

Ano, ano, to si myslím já. Myslím, že to neudělal naschvál,
jo, že to vyplynulo nějak ze situace, ze shody okolností třeba, shodu
nešťastných nějakých situací, ale prostě je to tak. On samozřejmě taky, když
ten ústav vznikal, když vytvářel, tak potřeboval podporu politických sil,
podporu politických osobností, té se mu dostalo od ODS, od jiných, především
pravicově orientovaných stran a pravděpodobně od té doby na ústavu i na něm
zůstala ta nálepka pravicového exponenta.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Na druhou stranu i vy, pane docente Pernesi,
pravděpodobně
budete muset nějaký způsobem s politiky vyjít. Protože
Ústav pro výzkum
totalitních režimů je organizační složkou státu,
to znamená, není to zcela
nezávislá instituce a já mám pro vás
připraven jeden citát, který pochází z
Radiofóra
Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu z února roku 2009,
kdy byl hostem poslanec za
ČSSD Zdeněk Jičínský a ten kromě jiného pronesl
následující větu: „S
existencí ústavu nesouhlasíme a já
předpokládám, že po volbách splníme to, co
jsme řekli, že tento ústav zrušíme.“ On mluvil
samozřejmě o tom, co chce
České sociální demokracie. Tak se ptám,
jestli počítáte s tím, že vás čeká
možná jen několikaměsíční mise v čele toho
ústavu. Co když sociální demokracie
vyhraje volby?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

No, sociální demokracie vyhraje
volby do Poslanecké
sněmovny, zatímco existence toho ústavu je odvislá
od Senátu, kde přece jenom
ty změny probíhají v pomalejším tempu a
jako nemyslím si, že by k tomu došlo až
tak rychle, jak říkáte, v řádu několika
měsíců. Ale na druhé straně se také
domnívám, že Česká strana sociálně
demokratická má v názvu strana demokratická
a že si její představitelé uvědomují význam
tohohle ústavu pro demokratickou
společnosti, pro českou demokratickou společnost jako celek, bez ohledu
na to,
jestli zrovna v Poslanecké sněmovně má většinu ta
nebo ona demokratická strana.
Ani sociální demokraté podle mého
názoru by nechtěli návrat totalitních
praktik, které tady byly a nejlepším způsobem, jak
tomu předejít, je poznat je
a nepochybně je tam spousta chytrých lidí, kteří
si uvědomí, že takový ústav je
nesmírně důležitý pro celou společnost i pro ně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

To znamená, a teď, vy to dobře víte,
mám pocit, že i naši
posluchači, že to, co říkal Zdeněk Jičínský, tak
to neříká sám v sociální
demokracii, sociální demokracie dlouhodobě prostě
říká, že by se ten ústav měl
buď nějakým způsobem výrazně změnit a nebo ho
chtějí zrušit. Tak, myslíte, že
to je opravdu jen rétorika, že oni ve skutečnosti to
nechtějí?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

Ne, sám jste řekl, změnit, nějakým
způsobem změnit. Já se
pokusím nejenom je, ale celou veřejnost přesvědčit, že ta změna
je možná. Že
není možné se tvářit jako, že se nic nestalo, že
ten ústav se těší všeobecné
oblibě a popularitě a naopak se ho pokusím nějakým
způsobem přeměnit ve
standardní historické pracoviště, které
nikoho neirituje. Já samozřejmě vím, že
většina mých spoluobčanů, včetně mě, prožila v době
vlády Komunistické strany
Československa většinu svého života a že tudíž
má různé osobní vazby na to
období a je s tím obdobím více či
méně citově spjata, ať už negativně nebo
pozitivně. Takže nikdy ten vztah k tomu nebude úplně
lhostejný. Ale myslím si,
že přece jenom by se ústav měl přeměnit v historické
pracoviště, které
nevzbuzuje v lidech emoce. Víte, že …

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Na druhou stranu, ten ústav, ať už bude jakýkoliv pod vaším
vedením, pane docente, tak on prostě je de facto, svýho způsobu takovým minovým
polem. Protože jaksi každou chvíli může z archivu bezpečnostních složek jako
vyplynout něco, co někomu ve společnosti, ať už jsou to politici nebo sami
lidé, prostě na něco zabrnká právě z toho důvodu, o kterém jste mluvil, to
znamená o tom, že většina života byla strávena v minulém režimu, tak hodláte
nějakým způsobem tomu předcházet, jako například, teď zůstaneme u politiků, s
těmi politiky jednat, vysvětlovat jim to, co chcete dělat?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

Obávám se, že tomu se nevyhnu. Ale taky bych rád zřídil v
tom ústavu nějaké malé pracoviště, které by lidem bylo schopno poskytnout
informace o tom, co od těch pramenů tam můžou očekávat. Na jedné straně se
vyskytují názory, že tam vlastně, co je tam napsáno, že je naprostá pravda,
jiní zase tvrdí, kdepak, to jsou materiály vzniklé z činnosti zločinecké
organizace, těm nemůžeme věřit vůbec nic. Ale ono to tak není. Ta pravda je
někde uprostřed, prostě je to historický pramen jako každý jiný, musí se k němu
přistupovat s formou, nebo s jistou dávkou historické kritiky a to je potřeba,
takto je to potřeba lidem představit. A já bych chtěl, aby tam vzniklo
pracoviště, které by těm lidem řeklo toto můžeme čekat od těch konfidentských
zpráv, je v nich pravda tohle a tohle. Toto můžeme čekat od rozsudku státního
soudu v roce 1850, tam není pravda vůbec nic. Víte, tak jako těm lidem ukázat,
že prostě to je materiál, který o té společnosti může ledacos říct, ale ne
všecko.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Říká zatím ve Dvaceti minutách Radiožurnálu historik Jiří
Pernes, nově zvolený ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů. Na začátku
vaší koncepce, pane Pernesi, která byla dnes zveřejněna na stránkách ústavu,
stojí věta, nebo v začátku: „Činnost ústavu je třeba zbavit nádechu
zpolitizovanosti.“ Proč chodit kolem horké kaše? Je Ústav pro výzkum
totalitních režimů zpolitizovaný nebo ne?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

Není. Já si myslím, že není. Ale jeho neštěstím je, že ho
celá řada lidí takhle vnímá. Já si myslím, že to je způsobeno celou řadou
nešťastných okolností a především tou prezentací dosavadního managementu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Na druhou stranu, když, a nemusíme chodit daleko do
minulosti, jsou případy, které o zpolitizovanosti mohou například mluvit. Jak
vy sám hodnotíte například ten, řekněme, ten, tu kauzu podle jaksi vytažení na
světlo dokumentu čistě účelově o tom, že bratři Mašínovi měli připravovat
atentát na Klementa Gottwalda v 50. letech minulého století a nakonec se ukázalo,
že to v podstatě vůbec nebyla pravda. To nesvědčí o určité zpolitizovanosti?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

Já bych neřekl o zpolitizovanosti. Tam
já bych, nevidím v
tom politický záměr, víte, spíš v
tom vidím profesionální selhání a
nešikovnost. Komu to prospěje, že se budou
vymýšlet takovéhle nesmysly, že,
které neodpovídají pravdě? Já …

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Jenom, pardon, technická poznámka, pane docente. Dobře víte,
že ten dokument, nebo ta informace byla dána do ruky Mirku Topolánkovi jaksi k
dispozici.

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

Vím, no, vím, ano. Ale ať,
víte v tomto případě to bylo zbytečné
a samoúčelné, neboť česká společnost je v
hodnocení a vnímání činnosti bratří
Mašínů rozdělena a bude vždycky rozdělena, bez ohledu na
to, jestli takové věci
se objevují nebo neobjevují. Ale když jste mluvil o
té zpolitizovanosti, já
bych, a já jsem říkal, že není
zpolitizovaná ta činnost, občas ten ústav přišel
s tím, že ten herec a ten poslanec spolupracoval se
Státní bezpečností a to, já
bych jenom chtěl říct, že oni vlastně tyhle ty věci
dávali navenek bez ohledu
na to, jestli se jednalo o osobnosti spjaté s Občanskou
demokratickou stranou
nebo sociální demokracií nebo Komunistickou
stranou Čechy a Moravy. Tady si
myslím, že žádný klíč politické
strany nebyl a to si troufám uvést i tak jako i
také jako argument toho, že ten ústav nebyl ve své
činnosti zpolitizovaný. Byl
nepříjemný, to ano, ale já bych za tím
politiku neviděl. Ale chápu, že lidé to
tak, jiní lidé to tak vnímají.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Vy jste to pojmenoval poměrně přesně, pane Pernesi, že tu a
tam prostě ústav zveřejnil situaci, že ten poslanec, ten herec nebo kdokoliv
jiný jaksi ze společenského života byl takovým či jinakým spolupracovníkem
Státní bezpečnosti. Za vašeho vedení ten ústav bude dělat to samé?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

Ne, já bych se tomu chtěl vyhnout tady,
podle mě toto není
účelem a smyslem existence ústavu pro, pro studium
totalitních režimů, jeho
účelem je tedy spravovat a ošetřovat ty
archiválie,které tam jsou a vědecky je
studovat, vyhodnocovat a publikovat vědecké práce.
Samozřejmě ty dokumenty jsou
veřejně přístupné, nikdo nebrání tomu, aby
novináři nebo lidé, které to zajímá,
se těmi věcmi zaobírali sami a pokud takovéhle věci
zjistí, tak zveřejnili pod
svým jménem a na svoji zodpovědnost. Podle mého
názoru povinností pracovníků
ústavu je, jak jsem říkal, zpracovávat
odborné studie, vědecké publikace a
jestliže třeba tam zpracují téma o tom, jak se
komunistická státní bezpečnost
snažila infiltrovat prostředí herců v 70., 80. letech nebo
vědců, nebo nějaké
jiné komunity ve společnosti, tak je to samozřejmě možné
a žádoucí a jestliže
potom z toho novináři zpracují nějaký
senzační článek, to už je jiná věc, která
jde mimo naši zodpovědnost.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Ještě jedna personálie. Vy jste dal už najevo, že byste
chtěl oslovit a jaksi přitáhnout zpátky ke spolupráci s ústavem ty historiky,
kteří odešli po nějakých neshodách ještě se současným ředitelem Pavlem Žáčkem.
Už jste je oslovil nebo už jste s nimi něco …

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

Ne, ne, zaprvní ještě nejsem ředitelem a zadruhé, je trošku
nedorozumění, já jsem neřekl, že všichni odešli po neshodách se současným ředitelem

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

To klidně, pane docente, berte jako moji interpretaci.

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

Jo, jo, odešli, prostě mě připadá
zvláštní, že během krátké
doby jednoho a půl až dvou let, opustilo ústav, řekněme 10, 12
schopných
mladých historiků a to si, to pokládám za
škodu. A je pravda, že mnozí z nich
se uchytili velmi dobře na jiných místech a už se
možná nebudou chtít vrátit,
ale možná, že někteří ano, protože mnozí z nich
právě v rámci ústavu a na
základě těch materiálů, které tam máme,
byli schopni napsat zajímavé a přínosné
práce, tak bych pokládal za docela užitečné, kdyby
se třeba chtěli vrátit a
rozhodně bych jim v tom nebránil, naopak bych to uvítal.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Jen podotknu, že se bavíme o
takových jménech jako jsou Petr
Blažek, Tomáš Bursík, Tomáš
Vilíme, Petr Koura, Prokop Tomek, Pavel Paleček, Pavlína
Formánková a beze sporu několik jiných. Čím
je budete chtít přesvědčit, že by
měli zpět pracovat pro ústav, když právě, jak jste
říkal, už se možná uchytili
jinde ve standardních historických institucích?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

Nebudu je přemlouvat, jenom bych jim chtěl říct, že ta
možnost tady je, že se budu snažit vytvořit podmínky pro to, aby se vrátili a
podmínky pro to, aby mohli, řekl bych, nerušeně pracovat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Dvacet minut Radiožurnálu, to je pořad, který právě teď
posloucháte na frekvencích Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu a historik Jiří
Pernes, nově zvolený ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů je dnes
jejich hostem. Jak byste, pane docente, posuzoval angažmá ústavu v kauze Milana
Kundery, což je pravděpodobně kauza, která je nejznámější a je spojována právě
s Ústavem pro studium totalitních režimů, tedy případ, kdy pracovník ústavu dá
dohromady materiál, v tuto chvíli řekněme domnělé spolupráci Milana Kundery se
Státní bezpečností a obratem ruky ho zveřejní v novinách?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

No, jak nešikovnou bych řekl. Ale jako nešikovnou roli Ústavu
pro studium totalitních režimů. Protože, jak říkám, toto není úlohou ani
posláním ústavu, aby zveřejňoval závěry své práce v Respektu nebo v jiném
nějakém populárním časopisu. I když si myslím, že jste to neřekl úplně přesně,
protože on tam, on pan Hradílek, který ten článek napsal, neobvinil Milana
Kunderu ze spolupráce se Státní bezpečností, ale pouze tam citoval dokument o
tom, že Kundera oznámil na okresním oddělení Sboru národní bezpečnosti, že na
koleji je nějaký cizí člověk a na základě tohoto oznámení byl ten člověk
zatčen. Takže já bych to tam vůbec o Státní bezpečnosti ani napadlo ani slůvko.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Jinak. Když takový badatel od 1.dubna vy už
budete ředitelem
ústavu, tak váš podřízený badatel
přijde a nějaký podobný dokument vám přinese,
tak jaký bude standardní postup?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

No, především k němu budeme muset
přistoupit jako k
normálnímu historickému prameni. To
znamená, podrobit ho historické analýze,
historické kritice, snažit se zjistit zaprvé, jestli to
není podvrh, snažit se
najít nějaké další dokumenty, které
by potvrdily jeho pravdivost nebo ne,
případně, bude-li se to týkat žijícího
člověka, snažit se zkontaktovat s ním a
prověřit to u něho a potom to nějakým způsobem zasadit do
souvislostí a
zpracovat v nějaké historické studii. Ale jak
říkám, není naším účelem,
nebo
posláním psát do novin, psát do časopisů
skandální, senzační články, hledat
takové lechtivosti, to v žádném případě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Pane Pernesi, jak to bude s archivem bezpečnostních složek a
jeho, řekněme, podřízeností? Komu přesně bude archiv a je, protože to není
úplně jasné, komu je podřízen?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

No, archiv je složkou Ústavu pro soudobé dějiny, promiňte,
pro studium totalitních režimů. Ještě do toho …

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Od dubna by vám to tam nemělo naskakovat.

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

Ještě, ano, ještě do toho pletu
své stávající zaměstnání.
Archiv bezpečnostních složek je součástí tedy
Ústavu pro studium totalitních
režimů. Podle zákona až do roku 2030, jestli se nepletu, kdy
bude předán
Národnímu archivu. A není podle mého
názoru není na tom potřeba něco měnit,
protože ta symbióza funguje velmi dobře a ústav
zajišťuje jeho chod dokonale. V
podstatě od toho vlastního Ústav pro studium
totalitních režimů je odlišen
jenom tím, že má vlastní účetnictví,
že má, řekněme, vlastní sekretariát, ale
jinak opravdu je to jeden organizační celek.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Tedy de facto i de jure budete od 1.dubna vy jaksi
tím
nejvyšším člověkem, který bude
zodpovědný za nakládání s
archiváliemi v archivu
bezpečnostních složek?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

Je jím ředitel Archivu bezpečnostních složek pan doktor
Bukovský, ale ze zákona vyplývá, že ředitel Ústavu pro studium totalitních
režimů po projednání v radě ústavu má právo jmenovat a odvolávat tohoto
ředitele. Čili, nepochybně zodpovědnost bude spadat na mě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

No a jak daleko je v tuto chvíli zpracování samotného
archivu bezpečnostních složek? A ptám se samozřejmě na to, jak daleko je jeho
digitalizace?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

To vám nedokážu říct, jak daleko je zpracování. Tak daleko
jsem ještě nepronikl, ale shodou okolností jsem dneska mluvil s jedním z
pracovníků na té digitalizaci, protože jsem si chtěl získat alespoň základní
informace o tom, jak to vypadá a z jeho slov jsem získal ten nejlepší dojem, že
prostě ty stroje, které jsou určeny, kterými se provádí ta digitalizace, jedou
na plný výkon, že jsou maximálně využity a že se tam, že ta digitalizace
postupuje kupředu velmi rychlým způsobem. Což je velmi dobré, protože to
samozřejmě jednak přispívá k ochraně těch dokumentů, jednak to umožní výhledově
i to, že budou ty dokumenty elektronicky přístupné, že lidé si je budou moci
studovat i na …

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Na to jsem se chtěl zeptat. Jeden čas bylo možno právě
on-line vyhledávání alespoň v části dokumentu na stránkách Ústavu pro studium
totalitních režimů, teď to možné není. Tak je možno se v nějaké dohledné
budoucnosti toho dočkat?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

Já si myslím, nevím, proč
došlo k tomu přerušení. Tak jak
říkám, já zatím pořád ještě
stojím mimo, mimo ústav, ale myslím si, že to byla
skvělá idea, skvělý projekt, ve kterým se mělo
pokračovat dál a ten rozsah
přístupných dokumentů přes Internet, by se měl jenom
zvětšovat a rozšiřovat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Před časem také došlo právě z tohoto důvodu ke konfliktu
mezi Pavlem Žáčkem, stále ještě ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů
a občanským aktivistou Stanislavem Pencem, který vyvěsil na svých webových
stránkách svazky Státní bezpečnosti s tím, že Ústav pro studium totalitních
režimů právě toho není schopen, tedy, že on supluje tu roli. Což tam došlo k
určité kontroverzi. Můžete se dostat také do podobné pozice, jako byl Pavel
Žáček?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

No, nepochybně ano, protože …

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Jak se v ní budete cítit?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

Špatně, jako si myslím, že se nepochybně cítil i Žáček v
tomto případě, protože panu Pencovi v tom nikdo nemůže zabránit, přesto, že to
byl nesmysl, co se stalo, že jo, protože on tam zveřejnil materiály Státní
bezpečnosti, ve kterých byly ovšem všechny osoby, o které se Státní bezpečnost
zajímala bez ohledu na to, jestli šlo o osoby sledované nebo o osoby
spolupracující se Státní bezpečností. Víte, tam v tom seznamu to nebylo nějakým
způsobem zvláště rozlišeno …

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

To znamená, že z vašeho pohledu to, řekněme, plošné
zveřejňování úplně kompletních údajů, ať už Státní bezpečnosti nebo prostě
jiných archivů jiných bezpečnostních složek, není správné, dobré?

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

Ale ano, je. Já si myslím, že skutečně veřejnost má právo
dozvědět se v plném rozsahu pravdu o minulosti i o tom, kdo s kým a co dělal.
Ale jde o to, že v těch Pencových seznamech to nebylo rozlišeno, víte, že tam
člověk našel jméno svého souseda, svého spolupracovníka a automaticky nabil
přesvědčení, že spolupracoval se Státní bezpečností a on třeba zatím naopak byl
objektem jejího zájmu, nechtěného, aniž o to stál.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Tak, čas pro dnešních Dvacet minut Radiožurnálu právě
uplynul. Historik Jiří Pernes od 1.dubna ředitel Ústavu pro výzkum studium
totalitních režimů, byl dnes jejich hostem. Pane docente, díky za váš čas a na
shledanou.

Jiří PERNES, nově zvolený ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

——————–

Já děkuji za pozvání. Na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

——————–

Martin Veselovský byl u mikrofonu Českého rozhlasu 1
Radiožurnálu. Přeji vám příjemný večer.

Ústav pro studium totalitních režimů vybere nového ředitele

17.2.2010

parlamentnilisty.cz

 olb

Během středy si Ústav pro studium
totalitních režimů nového
ředitele. Při druhém kole výběrového
řízení představí radě ústavu pět
kandidátů
své projekty, se kterými se do konkurzu přihlásili.

Radní oznámí jméno vítěze nejpozději do konce února. Členka
rady Petruška Šustrová řekla, že každý radní má o řediteli vlastní představu.

„Myslím, že by ústav měl více spolupracovat s
akademickými institucemi. Veskrze záleží na koncepci, kterou jednotliví
kandidáti předloží. Rovněž závisí na celkovém dojmu z pohovorů s radními,“
uvedla Šustrová pro Radiožurnál.

Mezi kandidáty je také současný ředitel ústavu Pavel Žáček.
Jeho vyzyvateli jsou člen vědecké rady ústavu Jiří Pernes, dále Vladimír
Čermák, Antonín Kostlán a Adam Kretschmer. Vítěz má nastoupit do funkce prvního
dubna.

Žáčka kritizovali za špatnou práci ústavu

Dosavadní šéf Pavel
Žáček Radiožurnálu již před měsícem
vysvětlil, proč se výběrové řízení
vypisuje: „V zákoně povinnost
výběrového řízení není,
nicméně rada Ústavu již na začátku diskutovala o
možnosti výběrového řízení, které v
době mého prvního jmenování nebylo
možné
použít. V lednu 2009 znovu diskutovala jakým způsobem
použít tento klasický
nástroj akademických institucí. Dohodla se, že
bude použit až po stabilizaci
Ústavu, tedy na začátku roku 2010.“

Žáčka ale dříve kritizovali za to, že ústav pracuje špatně a
při zveřejňování některých kauz nepostupuje zcela vhodně. S tím ale údajně
výběrové řízení nesouvisí. Přesto loni na podzim vznikly hned dvě petice za
Žáčkovo odvolání.

Jedno z pětice inicioval aktivista Stanislav Penc. Tomu
například vadilo, že ústav v publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na
výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB uvnitř OF, aniž vyslechl
Skalníkovu verzi příběhu.

Spor se vedl také o zveřejnění databáze StB Evidence
zájmových osob. Ústav pro studium totalitních režimů tuto databázi podle Pence
nikdy nezveřejnil, přestože by tak ze zákona udělat měl.

Šustrová: Celý spor je nešťastný

Petruška Šustrová už před časem řekla, že vnímá celý spor
kolem Pavla Žáčka jako nešťastný.

„Vypadá to, že spor obou petic se vede o
to, zda má, či
nemá ústav být, přičemž všichni se
shodují na tom, že je ústav potřebnou
institucí. Jedna petice říká, že by ho někdo
jiný řídil lépe, než Žáček a
dává
radě rady, kterým může, při vší úctě, těžko
vyhovět. Druzí si zase myslí, že
ústav stojí a padá s Pavlem Žáčkem. Podle
mého názoru ale demokratická
instituce, která zaniká po odchodu svého ředitele,
je špatně postavená.
Instituce musí obstát, i když se ředitel vymění,“
uvedla Šustrová.

Lovec komunistů Žáček končí, ústav totality nechá jiným

17.2.2010

tn.cz

tn.cz / Mediafax

Pavel Žáček, který dlouhá léta pracoval v Ústavu pro studium
totalitních režimů, končí jako ředitel této instituce.

Novým ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR)
bude od 1. dubna historik Jiří Pernes, vystřídá dosavadního šéfa Pavla Žáčka.

O post ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů se ve
druhém kole utkalo pět kandidátů, včetně dosavadního ředitele Pavla Žáčka. Toho
Rada ústavu po dvou letech odvolala, protože nebyl zvolen na základě výběrového
řízení, které funkce vyžaduje.

Současný ředitel několikrát čelil kritice a výzvám, aby
rezignoval na svůj post. Trnem v oku nebyl jen komunistům, ale i občanským
iniciativám.

Aktivista Stanislav Penc vloni v listopadu zahájil sběr
podpisů pod petici požadující odvolání ředitele Žáčkovo odvolání z funkce
ředitele. Vadilo mu, že ústav v knize o vzniku Občanského fóra označil Josku
Skalníka jako informátora StB, aniž by dal prostor i jeho verzi.

Petici podpořil exprezident Václav Havel, historik Petr
Blažek, předseda SZ Ondřej Liška, aktivista John Bok, výtvarník David Černý či
režisér Břetislav Rychlík. Podle signatářů nelze minulost posuzovat pouze podle
materiálů StB.

Vzpomínky Pavla Žáčka na Sametovou revoluci, kdy patřil ke
studentským vůdcům, najdete ZDE.

Žáček neprošel druhým kolem

V pondělí se uskutečnilo první kolo výběrového řízení. Ve
hře o křeslo ředitele zůstal bývalý soudce Ústavního soudu Vladimír Čermák,
historik Antonín Kostlán, ředitel knihovny Technické univerzity v Liberci Adam
Kretschmer, předseda vědecké rady ÚSTR Jiří Pernes a dosavadní ředitel ústavu
Pavel Žáček.

Ve druhém kole uchazeči prezentovali své návrhy na další
rozvoj ústavu.

Do výběrového řízení o
funkci ředitele se mohl do pondělního
poledne přihlásit každý bezúhonný člověk s
vysokoškolským magisterským
vzděláním. Mezi další podmínky
patřila alespoň pětiletá praxe v řídící
funkci,
pedagogická a vědecká činnost, odborná znalost
záležitostí spadajících do
kompetencí úřadu a znalost angličtiny.

Součástí přihlášky byl i návrh koncepce dalšího vývoje
ústavu na období příštích pěti let. Zájemci, kteří se narodili před rokem 1971,
museli rovněž přiložit čestné prohlášení, že nebyli členy nebo kandidáty
komunistické strany ani příslušníky SNB či spolupracovníky Státní bezpečnosti.

Z celkových sedmi
přihlášených kandidátů vyřadila Rada
ÚSTR
v prvním kole řízení dva, jejichž jména
ústav nezveřejnil. Tito dva zájemci
nesplnili podmínky k zařazení do výběrového
řízení, jeden podal přihlášku
pozdě, druhý k ní nepřiložil čestné
prohlášení.

Jen dál do hlubin totality

16.2.2010

Hospodářské noviny

Jiří Leschtina

Konkurs na ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů má
už své tváře. Ať ale vyhraje dosavadní šéf Pavel Žáček nebo některý z jeho čtyř
vyzyvatelů, jednu jistotu budou mít: Pětiletý mandát. Což je k nezaplacení za
situace, kdy po jarním plebiscitu mohou vládnout i strany velmi nepřívětivé k
samotné existenci této instituce.

            Ředitel
Žáček to tvrdě schytal i od některých disidentů.
Například Stanislav Penc,
někdejší mluvčí Mírového klubu Johna
Lennona, mu vyčítá, že vypouští dokumenty
o spolupráci známých lidí s StB bez
interview s nimi. Jenže zákon ústavu ukládá
shromažďovat, publikovat a zkoumat dokumenty tajných služeb
minulého režimu.
Není jeho povinností žádat o
vyjádření osoby, na jejichž jména narazí.

            Ty se přece
mohou kdykoliv vyjádřit v médiích. Kdokoliv má přístup ke svazkům StB, jejichž
otevření bylo Žáčkově ústavu svěřeno po frustrujících zkušenostech s
polistopadovými archiváři ministerstva vnitra. Právě ti před námi všemi svazky
střežili s urputností strážců bájného pokladu Inků.

            Další
kritici
vyčítají ústavu, že se příliš věnuje
StB a přehlíží jakési dějiny
všedního dne.
Podle nich by měl zkoumat i každodenní život lidí,
společenských vrstev.
Pátrat, jak se rodiny přizpůsobovaly režimu. To je ale
spíš úkol pro sociology,
kteří mohou využít nových poznatků z
archívů Žáčkova ústavu. Sám Ústav
pro
výzkum totalitních režimů by neměl svůj záběr
rozostřovat. A hlouběji než dosud
zkoumat, jak fungovala StB, jak horlivě (nebo někdy laxně) plnila
směrnice
komunistické strany.

            Jeden z
Žáčkových kritiků, historik Jiří Suk říká v rozhovoru pro časopis Respekt:
„Neměli bychom démonizovat minulý režim, protože nás to zaslepuje při nutné
kritice toho současného.“ Ale oddémonizování režimu se neobejde bez poznání
jeho bezpečnostních složek. A do jejich střev by se měli nořit především
badatelé ÚSTR, ať už jim bude velet kdokoliv.

O autorovi| Jiří Leschtina, jiri.leschtina@economia.cz

Aktivista Penc zveřejnil další zaměstnance StB

15.2.2010

denik.cz

ČTK

Jičínsko – Dva seznamy
čítající dva tisíce jmen obsahují
příslušníky propuštěné ze
Státní bezpečnosti na vlastní žádost a
propuštěných
jako nezpůsobilých.

Aktivista Stanislav Penc v pondělí na webových stránkách
www.svazky.cz zveřejnil dva seznamy dalších přibližně 2000 někdejších
zaměstnanců Státní bezpečnosti (StB). Tato jména dosud nebyla nikde uvedena,
řekl ČTK Penc.

Penc již v polovině loňského prosince zveřejnil seznamy
zhruba 13.500 kmenových zaměstnanců komunistické Státní bezpečnosti (StB).
Vycházejí z přílohy tajného rozkazu bývalého federálního ministra vnitra
Richarda Sachera, kterým 15. února 1990 Státní bezpečnost zrušil. „Dnes
zveřejněný seznam obsahuje jména významných lidí, kteří od StB odešli či byli
přeřazeni na jiné místo před vydáním těchto rozkazů, a proto v takzvaných
Sacherových seznamech nikdy nebyli uvedeni,“ řekl Penc.

Na stránkách je možné nové seznamy najít pod odkazem
Zaměstnanci Státní bezpečnosti II. První seznam obsahuje jména 735 příslušníků
propuštěných na vlastní žádost, druhý 1281 jmen zaměstnanců propuštěných jako
nezpůsobilých. „Tyto seznamy pocházejí z několika různých zdrojů, například z
dokumentů porevolučních občanských komisí,“ řekl Penc.

Databázi prošetřuje Úřad pro ochranu osobních údajů

Aktivista na webu loni v červenci zveřejnil databázi zhruba
770.000 lidí, o které se zajímala Státní bezpečnost. Kvůli sporům o to, zda
není její zveřejnění v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů, však
později nefungovala. Opět Penc databázi zpřístupnil na konci listopadu. Význam
databáze podle Pence spočívá v tom, že je u každého jména odkaz na svazkové,
respektive archivní číslo, podle kterého je možné StB shromážděné doklady
snadno vyhledat.

Zveřejnění databáze prošetřuje Úřad pro ochranu osobních
údajů. Penc již dříve řekl, že je připraven se obrátit na správní soud, protože
z legislativy podle něj vyplývá, že se na archiválie vzniklé činností Státní
bezpečnosti ochrana osobních údajů nevztahuje. „Dodnes žádná státní instituce
nevydala žádný relevantní seznam někdejších zaměstnanců StB a to přesto, že
stát vydal oficiální seznam agentů StB,“ řekl Penc.

Celkový počet příslušníků StB za dobu vlády komunistické
strany v Československu se podle něj odhaduje na 85.000. Mluvčí Ústavu pro
studium totalitních režimů Jiří Reichel v pondělí ČTK řekl, že o zveřejnění
seznamů nemá dostatek informací a není schopen jej komentovat.“

Žáčkovo harakiri

15.2.2010

Euro

Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů obhajuje svou
odbornou i morální úroveň

HISTORIE

Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Pavel
Žáček začal svou reakci (EURO 5/2010) na kritiku činnosti instituce (EURO
51–52/2009) nesmyslným tvrzením, že po listopadu 1989 se s dokumenty Státní
bezpečnosti (StB) nakládalo „bez jakékoli zákonné opory“. Poté konstatoval, že
z titulu své funkce jsem ony materiály tehdy též využíval. Z obou výroků nic
nevyvodil, jen zbaběle cosi naznačil. V tomto duchu mnohomluvná, nicneříkající
Žáčkova apologetika pokračuje.

NEODBORNÁ SLUŽEBNOST

Na výtku, že se ÚSTR nevěnuje roli vrcholných orgánů
Socialistického svazu mládeže (SSM) při počátcích transformace
předlistopadového majetku, Žáček nesmyslně namítá, že se ústav nemůže věnovat
událostem po roce 1990. Jeho odmítnutí zabývat se dobou, kdy se skutečně
„rozdávaly karty“, je příznačné.

            Žáček
dosvědčil svou (v lepším případě) zoufalou
neodbornost kritikou Stanislava
Pence za zveřejnění rejstříků osob
vyskytujících se v státobezpečnostních
archivech. Pencovy rejstříky jsou prosty příznaků
kategorizace zájmu StB o tyto
osoby. A těžko jim tedy mohou způsobit nějakou újmu. To
však nelze říct o
„archivních pomůckách“ zveřejněných
Žáčkovým ústavem, které obsahují
tisíce
jmen s uvedenou kategorií zájmu StB.

            Žáček,
neznaje přísloví o smradlavé sebechvále,
nazývá činnost jím řízené instituce
„úctyhodnou“. Srovnejme tedy publikační
činnost ÚSTR s nakladatelstvím se
stejně velkou redakcí.

Například Academia vydala bez milionových dotací za rok
desetkrát tolik knih. Výsledky ÚSTR nadto nejsou hodnoceny (a zřejmě ani
hodnotitelné) analogicky vědeckým pracovištím. Senát je hodnotí. Politicky!

MORÁLNÍ VILÁGOŠ

Žáček naříká nad
„manipulativním vytržením a zneužitím“
citátů z knihy Sto studentských revolucí. Ony
rozsáhlé a celistvé pasáže jsou
však pouze jeho ipsissima verba! Jeho tvrzení, že
svazácké středisko nebylo
svazáckým doupětem, jsem kvůli slzám musel
číst opakovaně. Ve finále se pak
Žáček diví, proč je kritizován, jsou-li ve
státní správě ještě horší
kreatury.

Amatérský psychoanalytik Žáček spáchal harakiri na svém
morálním i odborném profilu snahou dopídit se motivů mé kritiky. Prý jsem musel
opustit post zpravodajského analytika.

Vlastně ano.

            Přijal jsem
tehdy nabídku vést kancelář Rady vlády pro zpravodajskou činnost. Dále Žáček
usoudil, že jsem asi frustrován, protože jsem neobstál v souboji s Petruškou
Šustrovou v širším výběru Strany zelených pro kandidaturu do Rady ÚSTR. Pravdou
je, že nějaký Schneider to byl. Ale rozlišovat mezi Janem a Jiřím, to už bychom
asi od „historika“ Žáčka chtěli moc. Předpoklad břitkého intelektu mu opravdu
nejde k typu. Připomíná spíše konkvistadora chystajícího se zaútočit na
vesnici, v níž byli kromě indiánů i misionáři. „Pobijte je všechny,“ zavelel
onen muž, metodický blíženec Pavla Žáčka, „on si je už pánbůh přebere.“

JAKO BY TO NESTAČILO

Žáček poslední dobou upoutal
pozornost několikrát. Klíčovými
slovy jsou nákup služebního vozu, rekonstrukce
kanceláře ředitele, kritická
zpráva Nejvyššího kontrolního
úřadu. Navíc porušil zákon o
finanční kontrole a
neprojednal s ministrem financí odvolání
pracovnice interního auditu. ÚSTR na
toto místo dosud výběrové řízení
nevypsal, což je paradoxně možná dobře. Mohlo
by se totiž také podobat výběrovému
řízení na místo ředitele ústavu,
které je
pasováno na míru tomu současnému.

Například požadavek mít odslouženo pět let ve vedoucích
funkcích splní opravdu málokterý historik.

            Pavel
Žáček
se roli historika zpronevěřil již svým podílem na
přípravě uzákonění
„správného“ výkladu dějin. Postavit
odlišný názor na historii mimo zákon je
totalitní
praktikou par excellence!

Zde je jeho parketa – být za
každého režimu mocensky
zaštítěn, sloužit mu do roztrhání
svědomí. Je zřejmé, že Žáček v
zastávané
funkci neobstál ani odborně, ani manažersky, ani morálně.
Spíše než Žáčkovu
omluvu za uvedené nepravdy bych proto s úlevou – a
jistě nikoli sám – přivítal
jeho rezignaci.

***

REAKCE

Na článek spolupracovníka týdeníku EURO Jana Schneidera
Brigádní referent Žáček (EURO 51–52/2009) zareagoval ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů Pavel Žáček článkem Zpravodajský analytik Schneider (EURO
5/2010). Jan Schneider mu nyní odpovídá.

Aktivista Penc zveřejnil na webu další dva tisíce zaměstnanců StB

15.2.2010

lidovky.cz

 Lidovky.cz, ČTK

Aktivista Stanislav Penc dnes na webových stránkách
www.svazky.cz zveřejnil dva seznamy dalších přibližně 2000 někdejších
zaměstnanců Státní bezpečnosti (StB). Tato jména dosud nebyla nikde uvedena,
řekl dnes Penc.

Penc již v polovině loňského prosince zveřejnil seznamy
zhruba 13 500 kmenových zaměstnanců komunistické Státní bezpečnosti (StB).
Vycházejí z přílohy tajného rozkazu bývalého federálního ministra vnitra
Richarda Sachera, kterým 15. února 1990 Státní bezpečnost zrušil.

„Dnes zveřejněný seznam obsahuje jména významných lidí,
kteří od StB odešli či byli přeřazeni na jiné místo před vydáním těchto
rozkazů, a proto v takzvaných Sacherových seznamech nikdy nebyli uvedeni,“
řekl Penc.

Na stránkách je možné nové seznamy najít pod odkazem
Zaměstnanci Státní bezpečnosti II. První seznam obsahuje jména 735 příslušníků
propuštěných na vlastní žádost, druhý 1281 jmen zaměstnanců propuštěných jako
nezpůsobilých. „Tyto seznamy pocházejí z několika různých zdrojů,
například z dokumentů porevolučních občanských komisí,“ řekl Penc.   V rozporu s ochranou údajů?

Aktivista na webu loni v červenci zveřejnil databázi zhruba
770 000 lidí, o které se zajímala Státní bezpečnost. Kvůli sporům o to, zda
není její zveřejnění v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů, však
později nefungovala. Opět Penc databázi zpřístupnil na konci listopadu.

Význam databáze podle Pence spočívá v tom, že je u každého
jména odkaz na svazkové, respektive archivní číslo, podle kterého je možné StB
shromážděné doklady snadno vyhledat.

Zveřejnění databáze prošetřuje Úřad pro ochranu osobních
údajů. Penc již dříve řekl, že je připraven se obrátit na správní soud, protože
z legislativy podle něj vyplývá, že se na archiválie vzniklé činností Státní
bezpečnosti ochrana osobních údajů nevztahuje.

„Dodnes žádná státní instituce nevydala žádný
relevantní seznam někdejších zaměstnanců StB a to přesto, že stát vydal
oficiální seznam agentů StB,“ řekl Penc.

Celkový počet příslušníků StB za dobu vlády komunistické
strany v Československu se podle něj odhaduje na 85 000. Mluvčí Ústavu pro
studium totalitních režimů Jiří Reichel dnes řekl, že o zveřejnění seznamů nemá
dostatek informací a není schopen jej komentovat.

JIHOČEŠTÍ TAŤKOVÉ: Tak to začalo!

15.2.2010

neviditelnypes.cz

 Neviditelný pes, Jiří
Tyc

Už je to tady! Naše sdružení bylo zaregistrováno! Občanské
sdružení Jihočeští taťkové (JT), zaregistrova né 14. 7. 1999, se přiřadilo k
těm, kteří veřejně podporují jadernou energetiku v České republice.

Výše uvedený titulek, ponechaný z prvního vydání našich novin,
informoval v srpnu 1999 o vzniku občanského sdružení Jihočeští taťkové.

Ale co bylo vlastně impulzem ke vzniku
sdružení? Ti, kdož se
na Temelíně pohybují již od hektické doby
spouštění a přivazování demonstrantů
k plotu, Ti, kdož si pamatují velký transparent
“ČSSRnobyl“, který na jednu z
chladících věží připevnili Greenpeace, si
také pamatují, že jsme tehdy chodili
do práce kolem nástěnky, kde byly každý den
výstřižky z novin. A na nich jsme
často četli vyjádření Jihočeských matek a
dalších protitemelínských bojovníků
o
tom, jak je TO nebezpečné, jak TO není dobré pro
lidi, jak TO bude drahé atd.
Vzpomínáte si?

No a tehdy na jaře jsme koukali s kolegou Zronkem na
nástěnku, kroutili jsme hlavami a Bohdan říká: “S tím bychom měli něco dělat.“
A udělali jsme. Už pár dní nato jsme stáli na demonstraci v Praze s
transparentem.

Potom jsme dali do kupy stanovy, přípravný výbor a 14. 7.
měli Taťkové kulaté razítko od Ministerstva vnitra, jako že teda JO.

Když si pročítám to množství článků, dopisů a mailů, které
jsme si vyměnili s různými novinami, odpůrci, zastánci, institucemi, je to
zajímavé čtení. Pro mě osobně je nejdůležitější to, že se nemusíme stydět za
nic, co jsme za těch deset let napsali a hlásali do světa. Na rozdíl od mnoha
názorů našich odpůrců se vyvíjí světová energetika tak, jak jsme říkali. Ať se
to týká předpokládaného růstu spotřeby elektrické energie nebo toho, že jaderná
energetika má budoucnost.

Nakonec posuďte sami. Zde je úvod z novin vydaných v srpnu
1999:

Sdružení Jihočeští
taťkové je sdružením ekologickým,
podporujícím rozvoj jaderné energetiky v
České republice na základě
přesvědčení, že výroba elektrické a tepelné
energie v jaderných elektrárnách je
v současné době v České republice jedinou schůdnou
možností výroby energie “ve
velkém“ s ohledem na poškozování
životního prostředí tuhými a plynnými
odpady z
uhelných elektráren, s ohledem na poměry ve spotřebě
paliva ve formě uranu nebo
ve formě uhlí, jehož těžba doslova devastuje krajinu.

Jaderné elektrárny jsou také
jediným velkým zdrojem (pokud
nepočítáme zdroje vodní,
rozšiřování kterých je v České
republice omezeno),
který nevypouští do ovzduší oxidy
uhlíku, dusíku a síry, které jinak
vypouští
komíny klasických elektráren, ať už
uhelných nebo plynových, a které způsobují
skleníkový
efekt a tedy oteplování země, které by mohlo
mít katastrofální důsledky.

Jak vidíte, byla to nadčasová vize. Stejně jako naše logo:

Proč “taťkové“?

Proč “taťkové“ a ne otcové (když Jihočeské matky)?

Protože nám takhle doma říkají naše děti!

Slavné výroky

Ed Fagan  (americký
právník, který chtěl zastavit Temelín). Možná si na něho vzpomenete…
Odešel s nepořízenou…

Nelze na tomto místě nevzpomenout jeho slavného výroku,
který pronesl po návštěvě Temelína, že
“si není jist, co je nebezpečnější, jestli turbína, nebo jídelna.“

Také nám tu povídal, s prstem namířeným do objektivů
fotoaparátů:  “Vy spouštíte Temelín, vy
zabíjíte děti!“

Dana Kuchtová
(netřeba představovat). Výroků od ní by bylo mnoho, vzpomeňme dva:

1) V televizním pořadu Sněží (což byla první televizní
diskuse s naší účastí)  “Bojím se, aby
kvůli Temelínu nebyly odstaveny uhelné elektrárny.“

2) V pořadu Uvolněte se prosím:  “Čím bude větší spotřeba dřeva na vytápění,
tím bude to dřevo levnější.“

Stanislav Penc
(Spolek přátel koz, Strana zelených), který před posledními volbami
prohlásil:  “Když bouchne Temelín, tak v
Evropě nezůstane nikdo naživu…“

Jiří Tutter
(Greenpeace) jednou prohlásil (bylo to ještě před spuštěním naší
elektrárny):  “Pracovníci Temelína chtějí
při spouštění reaktoru udělat záměrně menší havárii, aby dostali peníze za
spuštění elektrárny, ale nemuseli ji dále provozovat.“  A to prý proto, že víme, že Temelín není
potřeba.

Jihočeské matky v jednom materiálu zase tvrdily, že: “Počet
slunečních dní nad Temelínem se bude snižovat s tendencí úplného jejich
zániku.“

Tak takové to taky bylo…

A jak se psávalo ve starých tiskovinách, laskavý čtenář si
sám může udělat svůj názor.

Slavní odpůrci

Jak to vůbec vypadá s hlavními odpůrci Temelína?

O paní  Kuchtové  není třeba moc hovořit, neboť její nedávnou
minulost známe.

Pan  Fagan ? Na
Temelíně jsme ho od roku 2001 už neviděli.

Josef Pühringer
(Hornorakouská platforma proti jadernému nebezpečí) – musel odejít z
boje proti Temelínu, protože na něho rakouští novináři vyšťourali, že v
platformě bral dva platy.

Otto Gumpinger
(hornorakouský politik) odešel do ústraní. Visí nad ním obvinění za
nedovolené převádění lidí přes hranice.

Radko Pavlovec . Ten se zatím stále drží své funkce
hornorakouského protiatomového pověřence. Zažili jsme s ním několik
internetových diskusí na Neviditelném psu. Usvědčili jsme ho ze lži, ale
dotlačit ho k tomu, aby to přiznal, se nám nepovedlo.

Rudi Anschober
(hornorakouský ministr životního prostředí). Stále ve funkci. Jeho
slavný výrok zazněl 5. dubna 2004 na tiskové konferenci v Českých Budějovicích.
Schválně tu uvádím i datum tohoto výroku, neboť je důležité. Anschober tehdy
vyjádřil přesvědčení, že  “celá Evropa do
deseti let odstoupí od jaderné energetiky.“
Vsadil jsem se s ním tehdy o láhev irské whisky, že naopak do deseti let
začnou stavět Francouzi další blok. Jak sami víte, už není třeba dál čekat,
“Frantíci“ stavějí dva nové bloky a Evropa se nějak ne a ne vzdát jádra.

Čekám už jen na vhodnou příležitost, kdy si do Lince pro tu
láhev zajedu.

Pár vzpomínek

Když zavzpomínáme na naše
význačnější akce, můžeme začít v
Praze. Několikrát jsme se zúčastnili výstavy
Pragotherm. Stáhli jsme tam lidi z
okolních stánků a byla to velmi dobrá průprava na
další veřejná vystupování.

Několikrát jsme byli v televizi a v
rozhlasu. Rád vzpomínám
na naše první rozhlasové
vysílání. Byli jsme tam společně s paní
Kuchtovou a
jejím poradcem panem Vlkem. A poradce Jihočeských matek
byl těsně před
přestávkou a písničkou dotázán, zda je
temelínská turbína schopna bezpečného
odstavení. “Samozřejmě ano,“ potvrdil. Stop! Začala
hrát hudba a my jsme na
chvíli opustili studio, neboť se tam paní učitelka zle
obořila na svého
poradce.

V červnu roku 2001 jsme spolu se sekcí mladých z České
nukleární společnosti (byl to jejich skvělý nápad!) a WINem (Ženy v jádře)
pořádali v Dolním Dvořišti antiblokádu. Vzali jsme svoje děti, ty si vzaly
plastová autíčka a motorky a na dvě minuty jsme zablokovali silnici na protest
proti blokádám rakouským.

Mimochodem, jednou jsem v novinách psal o nesmyslnosti
rakouských blokád hranic. Ozval se mi na mail jeden pán a nabízel mi, že v
případě potřeby nám na naši blokádu půjčí svůj nový traktor John Deere. A že
může sehnat ještě jeden.

Nikdy jsme toho nevyužili, neboť blokádou se nic
nevyřeší…

Když se tak probírám starými články, narazil jsem i na jednu
legrácku, kterou jsme provedli v květnu roku 2003. Při oslavě toho, že Temelín
jede na plný výkon, jsme z hospody odeslali paní Kuchtové a panu Pühringerovi
SMS s textem: PF 2000 MW.

V Lidových novinách se hned nato
objevil článek s titulkem
“Temelínští operátoři se
vysmívají odpůrcům elektrárny“. Po těch
neustálých
útocích na Temelín jsme si museli
tehdejší úspěch užít.

Povedenou akcí byla též účast na kuriózních plavidlech (září
2003). Tato akce se koná pravidelně každý rok a jezdí se z Vyššího Brodu do
Rožmberka.

Hlavní pořadatel pan Ouředník si dokonce myslel, že jsme
odpůrci jaderné energetiky. Potom jsem se s ním setkal, popovídali jsme si,
vysvětlili jsme si a bylo z toho několik našich účastí na akci Čištění Vltavy.
Jeden rok jsme v rámci úklidu řeky natočili i velmi zajímavý pořad pro
Radiožurnál s panem Markem Janáčem.

Poslední čištění Vltavy jsme zažili vloni. Jako obvykle se
nasbíralo několik stovek pytlů odpadu. Už nebývá tolik kuriozit jako minulé
roky (japonské plechovkové pivo, nebo popelnice). Ale plastových lahví je dost.

Když řeknu Pohádkový les, spousta temelíňáků (ale nejen
jich) ví, o čem je řeč. Je to skvělá akce kočírovaná Jirkou Finkem. V minulých
letech jsme pomáhali, jak jsme mohli. Každý rok radost pro 1200 dětí. Něco
úžasného!

A nesmím zapomenout na pravidelné letní tábory Jihočeských
taťků. Poprvé jsme byli na soutoku Sázavy a Blanice a kvůli povodni jsme se
málem nedostali domů. Od té doby jezdíme na Hadí poblíž Blatné. Jak dorůstají
děti, účastníci tábora se obměňují, ale srandy je vždycky dost.

Co nám nejvíce zabíralo čas?

Protože to nejdůležitější při jaderné osvětě (dle našeho
názoru) je kontakt s lidmi, nejvíce ze všeho jsme jezdili (a ještě jezdíme) na
besedy.

Ke konci školního roku 2008/2009 jsme napočítali celkem 1500
besed. Když to zhruba rozpočítám mezi ty, co na besedy jezdí, dělá to přibližně
na člověka půl roku jezdění od září do června, někdy i v rámci letních pobytů
na hvězdárnách atd.

Rekordmanem posledního roku je Venca Havlíček, který stihl
od září do června 110 besed. Kromě své práce samozřejmě. Vzhledem k tomu, že
školy objednávají většinou dvě besedy na den, je to cca 55 pracovních dní.

Tohle tu nepíšu, protože bych si naříkal, jaký máme psí
život, nebo že bychom se příliš plácali po zádech.

To jen pro ilustraci. Někdo ve vlastním volnu zahradničí,
někdo chodí na ryby, někdo za holkami. My jsme jezdili na besedy. Ale
nelitujeme. Když se podíváte na poslední průzkumy veřejného mínění, je tam v
posledních letech znát viditelný nárůst zastánců jaderné energetiky. Jsem
přesvědčen, že alespoň jedno dvě procenta jsou naší zásluhou.

Besedy nejsou vždy jen zábavné. Například po jedné besedě v
Rakousku jsem vypadal dost “použitě“. Byla tam tehdy paní Matilda Halle a to
nebylo jednoduché. Kdo se s ní někdy setkal, dá mi za pravdu, že je to demagog
velmi zdatný.

Je třeba však dodat, že i paní Matilda zmizela v propadlišti
dějin.

Když jsme u besed v Rakousku, musím zde zmínit jednoho fyzikáře
z Haleinu, kam jezdíme pravidelně každý rok. Je to člověk, který není zastáncem
jaderné energetiky, ale který chce, aby jeho studenti slyšeli oba názory. Zve
nás do jejich gymnázia i přesto, že už byl v místních novinách pranýřován, že
dělá propagandu jaderným elektrárnám.

V poslední době se názory v Rakousku mírně mění. A svědčí o
tom i krátký článek Václava Havlíčka o jeho posledních zkušenostech:

…kam s ním? aneb “Škaredý Temelín nebo moderní
technologie?“

Tak na tuhle otázku si naši
sousedé z Rakouska musí
odpovědět sami. Během politické diskuze na konci 20. a na
začátku 21. století
se některé skupiny nechaly strhnout hysterií několika
málo jedinců a začal
“boj“ s vědou a technikou z jihu Čech. A přiznejme si to na
rovinu, kolik z nás
začalo všechny lidi od našich jižních hranic
dávat do jednoho pytle jako
nepřátele výstavby a provozování
jaderných elektráren. I já, když jsem
poprvé
jel přednášet na gymnázium v Linci, jsem se
připravoval na nesmiřitelný boj s
mýty a dogmaty, které – jak jsem očekával – budou
stát proti mým zkušenostem z
provozu jaderné elektrárny. Dnes jsem rád, že jsem
se mýlil a mohu prohlásit,
že besedy či přednášky na rakouských
školách se dají bez větších
problémů
srovnat s úrovní besed v České republice.
Lidé na obou stranách jedné hranice
jsou naštěstí inteligencí dotčení a
nenechají se ovlivňovat několika jedinci,
kteří jsou v diskuzi o provozování
jaderných elektráren finančně
zainteresováni. Dnes se při pozvání na besedu na
některou školu v Rakousku
těším na známé tváře a vím,
že diskuze bude otevřená a věcná.
Respektování
názorů je přece základem vzájemného
pochopení. A jestli se pochopíme nebo
zůstaneme každý na své pravdě, tak na tom přeci až tak
nezáleží. Důležitější
přeci je, že já klidně v Alpách lyžuji s tričkem “
I love TEMELÍN“ a nebojím
se, že mě někdo vykáže ze sjezdovky, a na druhou stranu, že moji
kolegové s
nápisem “ATOM STOP“ klidně můžou přijít do
informačního střediska a nikdo se tu
na ně nedívá jako na teroristy. V.H.

Co dál?

Když se podíváme deset let dozadu a srovnáme situaci s
dneškem, vidíme rozdíl. V roce 2000 jsme bojovali o to, aby se Temelín vůbec
dostavěl a spustil. Tehdy byl Temelín jedinou jaderkou v Evropě, která se
stavila. Dnes je situace jiná. Staví Finové, staví Francouzi, staví spousta
zemí. Velmi zajímavý obrat se děje v Itálii a ve Švédsku, kde byla jaderná
energetika zapovězena ústavou.

Ono je to tak. Když si člověk může vybírat, vybírá si a může
se chovat, jako ekologicky smýšlející. Ale když nemá na výběr, bere to, co může.

Jeden člen folkové skupiny Lokálka kdysi prohlásil, že po
překročení určitého věku chlap jednoho rána vstane a zjistí obrovský rozdíl
mezi dvěma pojmy: CHTÍT a MOCI.

Podobně je to s ekologickými aktivisty. Oni by CHTĚLI, aby
bylo všude čisto, všechna energie z ekologických zdrojů, všechny potraviny BIO
atd.

ALE! My máme jen určité možnosti. A podle těchto možností se
musíme zařídit.

Black out může probudit

V roce 2003 došlo k velkým výpadkům dodávek elektrické
energie v USA a v Itálii. Takové výpadky velmi dobře lidem naznačí, že co bylo,
být nemusí. Právě tyto black outy byly o obou jmenovaných zemích vážným
varováním. V USA se chystá stavba několika nových bloků a Itálie podepsala
smlouvu s Francií na výstavbu bloku s reaktorem EPR.

Střední Evropa byla cca před rokem blízko rozpadu sítě.
Naštěstí se tak nestalo.

Je třeba si uvědomit, že je daleko lepší mít elektrickou
energii “nějakou“, než žádnou.

Ono to vypadá, jako věc nesouvisející, ale nedávno jsem
zaznamenal rozhovor s Kateřinou Jacques. Má dvouměsíční miminko a používá
jednorázové pleny i přesto, že jsou k této planetě ekologicky méně přívětivé
než pleny normální. Prostě je to pohodlnější.

Ale vraťme se k energetice. Někde jsem četl názor, že rozdíl
mezi vyspělou společností a barbarstvím je dvoudenní hladovění. Toto souvisí s
energetikou!

Je třeba mít energetiku, která zabrání black outům a
hladovění.

Ta jaderná nám v tom může výrazně pomoci.

Qou vadis, Taťkové?

Tak tuto otázku si kladu často. Když jsme začínali,
hnízdištěm Jihočeských taťků byla modrá směna. Většina tahounů sdružení je dnes
již jinde a času pro práci ve sdružení ubylo. Potřebovali bychom pár mladých –
sekáčů – kteří by se pustili s vervou do další práce. Máme přece opět důvod!
Ano, Temelín 3, 4.

Jenže lidí, kteří by ve svém volnu šli na nějakou besedu
nebo na tiskovou konferenci nebo na demonstraci a zapojili by se do diskuse,
tak takové je třeba lupou hledat.

Uvidíme.

My staří, ostřílení budeme dál jezdit na besedy a propagovat
jádro mezi lidmi.

Má to smysl!

A vidíme v tom budoucnost.

Penc zveřejnil další jména zaměstnanců StB

15.2.2010

parlamentnilisty.cz

olb

Aktivista Stanislav Penc prý na svých webových stránkách
www.svazky.cz zveřejnil seznamy dalších přibližně dvou tisíc někdejších
zaměstnanců Státní bezpečnosti (StB), kteří prý dosud nebyli nikde uvedeni.

Na stránkách je možné nové seznamy najít pod odkazem
Zaměstnanci Státní bezpečnosti II. První seznam obsahuje jména 735 příslušníků
propuštěných na vlastní žádost, druhý 1281 jmen zaměstnanců propuštěných jako
nezpůsobilých.

„Tyto seznamy pocházejí z několika různých zdrojů,
například z dokumentů porevolučních občanských komisí,“ řekl Penc.

„Dnes zveřejněný seznam obsahuje jména významných lidí,
kteří od StB odešli či byli přeřazeni na jiné místo před vydáním těchto
rozkazů, a proto v takzvaných Sacherových seznamech nikdy nebyli uvedeni,“
dodal dále Penc.

Penc již v polovině loňského prosince zveřejnil seznamy
zhruba 13 500 kmenových zaměstnanců Státní bezpečnosti (StB). Vycházejí z
přílohy tajného rozkazu bývalého federálního ministra vnitra Richarda Sachera,
kterým 15. února 1990 Státní bezpečnost zrušil.

Předtím aktivista zveřejnil databázi zhruba 770 tisíc lidí,
o které se zajímala Státní bezpečnost. Kvůli sporům o to, zda není její
zveřejnění v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů, však později
nefungovala.

Zveřejnění databáze prošetřuje Úřad pro ochranu osobních údajů.
Mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Reichel pak k tomu řekl, že o
zveřejnění seznamů nemá dostatek informací a není schopen jej komentovat.

Ohlédnutí: Český Internet v lednu 2010

11.2.2010

lupa.cz

Leden byl jednoznačně měsícem
podvodných skupin na
Facebooku. Jinak je těžké říct, jestli se událo
něco opravdu tak významného,
aby to bylo možné vyzvednout na pomyslnou „titulní“
stranu. Nová
podoba Centra? Těžko, protože je „nová“ už rok.
Internetové sázení?
Ano, ale musíte se začíst do parodického
dění okolo „hacknutého“
e-sázení e-Sazky. A nejzábavnější?
Blokování stránek Klause a Topolánka pro
nevhodnost obsahu. A na konci článku najdete omluvu za
zmatení v podobě
zahrnutí zprávíček z ledna, ale 2009.

Lednové velké téma – podvodné skupiny a stránky na Facebooku

Na Facebooku řádí „banánový“ spam a lidem
nalákaným do podvodných skupin/

stránek to vadí, ale nic s tím nedělají.

Změň si barvu pozadí a jiné vlastností Tvého Facebooku !!!
je jeden z mnoha

příkladů s 380 tisíci „fanoušky“. Pár chytřejších
se tam pořád dokola ptá „Jak

vystoupit ze skupiny“, ostatní hromadně nadávají
„na toho kokota, co vytváří tyto

skupiny“.

bananovy-spam-na-facebooku-2010-01

Z podobného soudku je skupina

Staňte se VIP

uživateli facebooku, „VIP“ členství na Facebooku
se v cizojazyčném Facebooku

používalo na chytání hlupáků už někdy v roce 2008. A 160
tisíc lidí v české

skupině to teď „hezky česky“ schytalo. Po nalákání
více než sto tisíc lidí se

text ve skupině změnil na následující (viz obrázek). A od té
doby stále

přibývají noví „fanoušci“.

facebook-vip-idioti

Za každého člena

této skupiny 10 Kč na pomoc Haiti už na Facebooku nenajdete,
Facebook

skupinu zrušil. Na první pohled podvodná skupina, správcem
skupiny byl prázdný a

čerstvě založený účet (navíc se jmenující „Matina“
a nikoliv „Martina“). Řeči o

tom, že za každého člena skupiny dá 10 Kč na pomoc Haiti
(protože jsou to

podnikatelé a mají peníze) poukazovaly na další nesmyslnost.
Samozřejmě, skupina

začala raketově nabírat členy, a dostala se velmi rychle 130
tisíc. Následně

došlo ke změně textu ve skupině, takže se
„fanoušci“ stali lidmi podporujícími

rasismus.

            Černoši
nejsou ohrožený druh, ale naopak přemnožený. Není sebemenší

            důvod je
ještě podporovat, Země není nafukovací. Akorát si nadělají další a

            další
potomstvo a v lepším případě zase s nataženou rukou čekají, co jim

            hloupí a
sebedestruktivní běloši pošlou, v horším případě imigrují do

            bělošských
zemí. Sama jsem v Anglii a Francii viděla, jak je žití ve

            čtvrtích,
kde jsou i černoši, Arabové a Pakoši pro bělochy hrozné.

            Představa,
že se začnou jednou méně množit a začnou díky nízké porodnosti

            vymírat
jako běloši je naivní, rozhodně v horizontu nejbližších stovek let.

Facebook – Za každého člena této skupiny…

Komentář: Na posledním příkladu je bohužel vidět jeden z
velkých

nedostatků Facebooku – podvodná skupina byla oznámena
stovkami lidí a přesto

fungovala nadále i po změně na čistě rasistické zaměření. Ke
smazání došlo až po

komunikaci s tiskovým oddělením. Na Facebooku jsou stovky
podvodných skupin,

některé z nich sbírají osobní údaje, některé nabízejí ke
stažení spyware a

trojské koně. Všechny tyto skupiny si vysloužily ohlášení,
přesto fungují dále.

Ve většině případů i několik měsíců. Příkladem je nakonec i
stále existující

Mladí lidé volí Jiřího Paroubka s 62 tisíc členy a informací
o odchodu

administrátorů – případ této skupiny se objevil v českých
médiích bezprostředně

poté, co se změnil název – původně totiž slibovala výhry
iPhone.

mladi-lide-voli

Na bezhlavém přidávání se do podobných skupin a stránek
ostatně Facebook

nese svůj díl viny také. Přidání se do skupiny či stránky je
jeden klik, bez

nutnosti vůbec se do skupiny či stránky podívat. A
„přátelé“ na Facebooku jsou

zjevně dostatečným důvodem k tomu, aby lidé bezhlavě
vstoupili kamkoliv.

A nemohu nepřipomenout, že se Radovan Kaluža stal
„usvědčeným

certifikovaným spamerem“ a ÚOOÚ mu uložil pokutu (kopie

vyrozumění). Jedna věc je ale s podivem. Pokud Kaluža dokáže
na Facebooku

vytvářet a plnit spamem desítky stránek, kdy vlastně
podniká? Odpověď je asi

nasnadě, ale o tom bude řeč až jinde (nápověda:

Banánový hack).

Vyhledávání, Seznam a Zeitgeist

Seznam zveřejnil „Nehledanější slova na Seznam.cz v
roce 2009“. Ze statistik

a analýzy nejhledanějších dotazů je patrné, že hledání na
Seznamu je pro české

uživatele každodenní potřebou, říká Seznam v doprovodné
tiskové zprávě.

Kompletní tabulky jsou v mém blogu na Pooh.cz (blog zde).

Komentář: Obdoba Google Zeitgeist (zde

pro ČR) je tradičně zajímavým pohledem na to, co lidé na
Internetu hledají.

Při prohlížení je ale potřeba mít na paměti, že všechny tyto
žebříčky podléhají

„interní cenzuře“. Zpravidla jsou tak učiněny
patřičně slušnými – nenajdete v

nich často hledanou „sexuální“ tématiku. A kritici
také uvádějí, že některé

žebříčky neobsahují ani něco, co se nehodí z hlediska
konkurence. Na Seznamu

můžete nahlédnout trochu pod pokličku s pomocí statistik
hledanosti. Třeba

Google vs Seznam,

kde to druhé je ovšem ovlivněno tím, že „seznam“
nemusí znamenat „Seznam“.

Každopádně Google téma je na Seznamu hledáno i více než půl
milionkrát. Porno i

více než 800tisíckrát a mp3 se blíží k milionu.

Facebook a 2 miliony českých uživatelů

Facebook v lednu 2010 překročil poprvé hranici 2 milionů
aktivních měsíčních

českých uživatelů, tedy uživatelů, kteří „uvádějí, že
žijí v České republice“.

Podle Google má Facebook 3.2 milionu měsíčních unikátních
českých uživatelů. Na

komunitních serverech má podle

výzkumu společnosti Mediaresearch profil až 70 % lidí nad
patnáct let.

Komentář: V lednu vydaný

Komentář: Facebook má 2 miliony českých uživatelů vám
poskytne další

užitečné informace.

Seznam blokovaný v Číně

Seznam se ocitl na seznamu webů, které blokuje Čína, a to
jak v zahraničních

médiích (přetiskovala

níže uvedenou infografiku), tak v seznamu udržovaném v

Google Docs. Přehled webů blokovaných v Číně vychází ze
sledování

prováděného ConceptDoppler.com,

Wikipedia a

GreatFirewallofChina.org (kde je Seznam.cz stále uvedený).

what-does-china-censor-online

Komentář:

Just Ping, Watch Mouse nebo Website

Pulse jsou služby použitelné pro zjištění, zda je určitý web
v Číně

blokovaný. WebSite Pulse uváděl Seznam.cz v době zveřejnění
informace jako

nedostupný, aktuálně už ale dostupný je. Podobně je tomu s

www.techcrunch.com (No

Sense Of Humor, TechCrunch Is Blocked In China), který možná
je a možná není

blokovaný.

Nejvíce stoupá rychlost kabelovek a optiky

Podle statistik serveru www.dsl.cz loni

nejvíce stoupla rychlost kabelových televizí (o 79 % na
průměrných 8,86 Mbps) a

optických kabelů (o 100 % na 17,1Mbps). Rychlost ADSL se
zvýšila pouze o 4 % (na

3,66 Mbps). Následuje 3G Telefóniky O2 (69 %, 871 kbps) a
CDMA Telefónky (20 %,

553 kbps). U:fonův Internet zpomalil o 14 % na 313 kbps.

Komentář: Příchod nových technologií přináší v některých
místech

zlepšení rychlosti Internetu. ADSL to být ale nemůže, se
zavedením 8M/16M

variant je jasné, že dál už jít není možné. A ze statistiky
je asi dost jasné,

že ani těch 8M není reálných – hlavně vlivem nedostatečné
„drátové“

infrastruktury – vedení prostě nezvládají ani 8MB. A to
nemusíte bydlet někde na

konci světa, stačí bydlet v Praze (mé ADSL zvládne maximálně
5M, pro srovnání).

Obrovskou nevýhodou ADSL je ale něco jiného, co se ve
statistikách nedozvíte –

zoufale nízká rychlost směrem ven.

Nova bojuje proti pořadům na YouTube

Nova bojuje proti svým pořadům na YouTube, uvedl to Týden.cz
(Doplnění – v lednu 2009). Mizí

nahrávky Ordinace v růžové zahradě i Pojišťovna štěstí.

Komentáře: Nova YouTube.cz samozřejmě a bez ptaní využívá
cizí

videa z YouTube ve svém zpravodajství i pro jeden z
víkendových pořadů. Podařilo

se jí tak například i odvysílat reklamní video společnosti
Microsoft jako jednu

z večerních zpráv.

Centrum.cz a jak šel čas

centrum-cz-puvodni-podoba-big.

Centrum-cz-nova-HP-big-2006

Centrum.cz před rokem 2006 a nová podoba v roce 2006.

Centrum.cz-snapshot-2009

Centrum.cz-2010-02

„Beta“ nasazená v roce 2009 a jak to
„nově“ nakonec dopadlo.

Omluva čtenářům, původně se do tohoto
odstavce vetřela
„novinka“ z ledna 2009. Centrum.cz v lednu 2010 nespustilo Web 2.0
verzi své domovské stránky, každopádně je
snad zajímavé se podívat na vývoj
vzhledu Centrum.cz, takže alespoň pořízené screenshoty
ponechám. A Komentář pod
obrázky zůstává stejný.

Komentář: S Centrum.cz je to těžké. V roce 2010 pořád žijí v

designu webů z roku 2008. Nová podoba je samozřejmě
„jiná“ hlavně tím, že se

snaží o „Web 2.0“ funkčnost, ale to už také není
nic nového, navíc to není

stěžejní věc. Světu vládne jednoduchost, roky viditelná na
Google i Seznamu (byť

ten už také hodně zabloudil do jiných končin). A příchod
sociálních sítí?

Portály už nejsou, čím bývaly.

Banánový hack

V

Otázky okolo hacku Banán.cz zůstávají najdete shrnutí dění
okolo hacku

webhostingu společnosti banan s.r.o. (Radovan Kaluža). Ve
stručnosti – neznámý

hacker využil bezpečnostní chyby ke klasickému hacknutí a
změnám stránek klientů

společnosti banan s.r.o.. Po klasickém mlčení a PR
manipulaci mělo dojít k

nápravě, načež neznámý hacker znovu „hacknul“
hosting a klienty oslovil s

aktuálními, změněnými informacemi. Klasické PR mlžení
pokračovalo.

Komentář: Problém levných hostingů je většinou už v samotném

základu. Problém ještě levnějších hostingů začíná u
provozovatele a nemožnosti

provozovat cokoliv, co by bylo alespoň minimálně
profesionální, natož bezpečné a

spolehlivé. Radovan Kaluža je usvědčený spamer jak na
Facebooku, tak českým

ÚOOÚ. A pokud se raději věnuje společenskému životu na
„Stodolní“ a společnosti

několika dívek najednou, nemohou „zákazníci“ očekávat,
že by snad byli v dobrých

rukou. Celou kauzu banánového hacku lze navíc zapsat do
učebnic o tom, jak

nezvládat krizovou komunikaci. Samozřejmě, po napsání a
zveřejnění tohoto

odstavce očekávám hrozby žalobou.

Nekomentované, ale vhodné zaznamenání

Microsoft spustil na konci ledna českou verzi poštovní
služby Windows Live

Hotmail i na www.hotmail.cz

Podle ČTK se videopůjčovny v Česku stěhují z klasických
kamenných provozoven

na Internet, kde mohou mnohem lépe čelit konkurenci levných
DVD i nelegálnímu

stahování filmů. V posledních letech kvůli tomu byly v Česku
zavřeny stovky

videopůjčoven. Před dvěma až třemi roky bylo v Česku přes
1500 videopůjčoven,

nyní jich je v provozu zhruba 150.

T-Mobile spustil v Praze komerční provoz 3G sítě UMTS a do

konce roku se chystá pokrýt největší místa ČR. Pokrytí Prahy
se pohybuje okolo

40 % obyvatel a rychlost stahování může být až 3 Mbit/s.

Ministerstvo průmyslu a obchodu do listopadu

předloží ke schválení vládě novou strategii, která určí
aktivity státu v

oblasti elektronických komunikací v dalším desetiletí.
Strategie  Digitální

Česko má definovat kroky, které zjednoduší přístup k
vysokorychlostnímu

internetu. Bude se také týkat digitálního televizního
vysílání a správy

kmitočtového spektra.

Facebook (respektive ARBOinteractive) uspořádal v Praze
tiskovou

konferenci, na které oznámil uzavření smlouvy s
ARBOinteractive o

zajištění prodeje a správy reklamního prostoru pro mediální
agentury a velké

klienty v ČR a Polsku. Firmy tak budou moci inzerovat i na
prémiové pozici na

hlavní stránce.

Pencova databáze StB se stala předmětem vyšetřování Úřadu
pro ochranu

osobních údajů. Stanislav Penc je připraven

www.svazky.cz bránit i před správním soudem. Úřad už po
původním majiteli

požadoval odstranění Svazky.cz z Internetu pod hrozbou 10
milionové pokuty.

Pozornost úřadu se nyní obrátila na Pence, který doménu od
původního majitele

koupil.

Ministerstvo spravedlnosti blokovalo webové stránky Václava
Klause a

Miroslava Topolánka s odvoláním na to, že spadají do
kategorie „politické,

aktivistické či osobní stránky“. Zablokoval je prý
automatický program od firmy

Corpus Solutions, který ministerstvo využívá. Stránky Jiřího
Paroubka program

neblokoval.

Nejsledovanější video na českém YouTube byl klip

Anděl písničkáře Xindl

X (přes 3 miliony shlédnutí). Následuje

Láska umí víc od Lucie

Vondráčkové (2 miliony) a klip

Basket Case skupiny

Green Day.

Zpravodajství v mobilu čte zhruba pětina internetové
populace, uvádí

se v průzkumu Mediaresearch. Nejčastěji sledují aktuality, počasí
a denní domácí

zprávy. Nejpoužívanější jsou Novinky.cz, iDnes.cz a
Aktuálně.cz. Jiný

průzkum, realizovaný Vodafone a společností Data Collect,
říká, že přístup z

mobilu se nejvíce používá ráno a především ve chvílích, kdy
je potřeba něco

urgentně zjistit. Skoro polovina dotazovaných by využila
mobilní přístup k

Internetu při čekání (u lékaře, na zastávce). A 57 % říká,
že pokud měli přístup

k Internetu neustále při ruce, ušetřili by půl hodiny až
hodinu denně.

Internetové sázkové stránky BetClick použily v reklamě
Jaromíra

Bosáka, sportovního komentátora České televize, bez jeho
vědomí.

Hacker Igigi se dostal do popředí zájmu médií i internetové
komunity (viz např Slovenská jednička Azet.sk i Auto.cz hacknuti) poté co začal
zveřejňovat informace o děravých webech velkých a větších firem. Nešlo o
hacknutí se změnami informací, ale vždy o zveřejnění informací ukazujících, že
se Igigi skutečně dostal dovnitř systémů.

Nový zpravodajský server iRegiony.cz provozovaný Radiem
Impuls a Neris (ČTK) uveden do provozu. Jak název napovídá, měl by
zprostředkovávat regionální zpravodajství.

Zlaté stránky nabízejí rozšířenou realitu vás upozorní na
jednu z prvních (ne-li) první implementaci vrstvy do AR software Layar

iDnes se přidal k serverům, které bojují proti
„anonymům“ na internetu. Od 18. ledna 2010 se online rozhovorů budou
moci zúčastnit uživatelé registrovaní v rámci věrnostního

programu MůjPAS.

Osm procent českých uživatelů by se nebránilo platbám za
zpravodajství a článek na toto téma Placený

obsah na Internetu je (ne)vyhnutelný.

Šéfredaktorem TN.CZ se stal Hanuš Hanslík (Z1, MAFRA, Česká
Televize).

Monitorovací služba Navrcholu.cz zveřejnila přehled vývoje
podílů vyhledávačů v roce 2009 na českém trhu dle přístupu na sledované stránky
více ve zprávičce Bing si v Česku slibný podíl neudržel, spadl zase za
Centrum.cz.

Upozornění a omluva: Autor se omlouvá čtenářům a sype si
popel na hlavu, je sice přesvědčený, že si při průchodu „zpráviček“
na Lupě skutečně rozklikl 2010, ale to není podstatné. Měl si všimnout roku
2009. Přijměte prosím omluvu, do článku se touto cestou dostaly informace o
některých událostech z ledna 2009. Dva případy byly opraveny/doplěny, ostatní
odstraněny a nahrazeny událostmi z ledna 2010. Díky a užijte si možnost
kritiky, je oprávněná.

Vydržte ještě tři týdny. Pak už se přihlásí jaro

11.2.2010

Mladá fronta DNES

JANA TVAROHOVÁ

Praha – Pokud vás štve nekončící mrazivé počasí a klouzání
po namrzlých chodnících, vydržte do konce února. Jaro se začne probouzet už za
tři týdny – na začátku března se oteplí a denní teploty vystoupají k šesti
stupňům nad nulou.

            Dlouhodobou
předpověď včera vydal Český hydrometeorologický úřad. Přestože není tak
spolehlivá jako výhled na tři dny či týden, jasně naznačuje, že jaro letos
nepřijde později než loni. Jeho nástup by neměl ovlivnit ani nezvykle chladný
únor, kdy Česko svírají mrazy přicházející ze Sibiře.

            Pozitivní
předpověď meteorologů na měsíc dopředu přišla v
pravý čas – může vyvážit
tísnivý dojem z příštích dní.
Zima totiž ještě nakrátko přitvrdí. Během
dneška
a noci na zítřek by mělo napadnout pět až dvacet centimetrů
nového sněhu, navíc
bude foukat velmi silný vítr.

            Meteorologové
proto vydali výstrahu před sněhovými jazyky na
celém území Česka, ve vyšších
polohách se mohou tvořit závěje. Výstraha
platí po celý den až do dnešních
deseti hodin večer.

            Nepříznivé
zimní klima do včerejška zhoršovalo také vzduch ve městech. Smog dusil zejména
astmatiky a alergiky. Dnešní vítr ho však částečně rozfouká.

Pokračování na str. A4

Ještě tři týdny – pak už se přihlásí jaro

Pokračování ze str. 1

Po zbytek února má být hlavně zataženo, jen příští týden se
může čas od času objevit slunce. Ale vždycky jen na chvíli.

            Přes den
bude většinou pod nulou, až poslední týden v únoru se oteplí na -2 až 4 stupně.
V tu dobu se budou sněhové vločky střídat s deštěm, který může na silnicích
namrzat. Nový sníh připadne na horách.

            Lidem už
dlouhodobé mrazy a zatažená obloha začínají lézt na nervy, jsou unavení a mají
špatnou náladu. Podle psychologa Jeronýma Klimeše je to normální. Souvisí to s
nedostatkem světla. „Až přijde jaro, lidé zase pookřejí,“ říká Klimeš. Určit,
zda jaro přichází, mohou kromě meteorologů i farmáři. Jejich zvířata totiž na
rozdíl od lidí neztratila schopnost předvídat počasí.

            Majitel
kozí farmy Stanislav Penc pozná, zda už je jaro na cestě,
podle chování i srsti
zvířat. „Kozy zatím jen tak leží a
opírají se o sebe, ale až přijde jaro,
začnou po sobě skákat,“ říká farmář.
A dodává, že letos zatím příznaky jara na
zvířatech nepozoruje. „Jsem přesvědčen, že zima bude
ještě dlouhá a na
Velikonoce bude ještě sníh,“ tvrdí v rozporu
s optimistickými meteorology.

            Také
loni
byla zima poměrně dlouhá, ale nástup jara byl pak o to
prudší. Koncem března
teploty nečekaně vyskočily až k patnácti stupňům a v
první polovině dubna už
byl na jižní Moravě a ve středních Čechách s 25
stupni zaznamenán první „letní“
den. S nadsázkou se dá říci, že vlastně
žádné jaro nebylo. Zima skočila rovnou
do léta.

Zpravodajský analytik Schneider

1.2.2010

Euro

PAVEL ŽÁČEK

Ústav pro studium totalitních režimů by se stal lustrační
institucí, kdyby se řídil kritiky

HISTORIE

V reakci na článek Jana Schneidera Brigádní referent Žáček
(EURO 51–52/2009) budu polemizovat s kritikou Ústavu pro studium totalitních
režimů (ÚSTR) i sebe. Pro vysvětlení poněkud zmateného a v některých ohledech
vysoce neinformovaného článku je však také vhodné analyzovat některé jeho
motivy.

ZPRAVODAJSKÝ SLOVNÍK

Zřízením Ústavu pro studium
totalitních režimů i Archivu
bezpečnostních složek (ABS) byl konečně překročen
legislativní i faktický rámec
v oblasti poznávání a
překonávání totalitní minulosti
nastavený počátkem
devadesátých let.

Limity tohoto složitého procesu,
zejména pak přístup k
archivním dokumentům z provenience bezpečnostního
aparátu komunistického
režimu, tehdy určovaly mocenské složky –
především ministerstvo vnitra (MV) a
zpravodajské služby. Svazková i nesvazková agenda
Státní bezpečnosti (StB) byla
nadále utajována a skrývána i před
orgány činnými v trestním řízení
včetně
Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů
komunismu. A navíc využívána k různým
„zpravodajským“ manipulacím a
hrátkám s přesahem do politické i
osobnostní
sféry.

            K
dokumentům StB se od počátku roku 1990 kromě
ústavních a politických špiček či
vybraných úředních míst dostávali
pouze kamarádi známí „nových
struktur“ z MV i
zpravodajské komunity. Pokud někde po listopadu 1989 existovalo
jakési
lustrační kněžstvo či novodobí inkvizitoři
bojující s temnými silami, pak je
třeba pátrat v naší bezprostřední
polistopadové minulosti. Tehdy se s dokumenty
nakládalo bez jakékoli zákonné opory. To je
také důvod – v tom

            se Schneiderem
souhlasím – proč nelze některé dokumenty nalézt!

            Z
titulu
své funkce se na využívání
státobezpečnostních dokumentů v rámci
zpravodajské
služby podílel i Jan Schneider. Není proto divu, že se mu
současný stav, za
něhož se k této matérii dostanou v podstatě bez
omezení a transparentně
badatelé z České republiky i zahraničí včetně
zaměstnanců ÚSTR, nezamlouvá. Již
ze Schneiderova prvního článku Svazky a svazáci
(EURO 17/2007) je zřejmý jeho
vztah k ústavům fungujícím dnes téměř ve
všech postkomunistických zemích.
Vycházel přitom z aktuálního stanoviska
nejmenované zpravodajské instituce. To
– parafrázuji – vyvolávalo a
vyvolává mnoho podezření. Může být, že
pracuje v
její prospěch?

ČINNOST ÚSTAVU A ARCHIVU

Schneider ve svém zaujetí vynechal výkaz úctyhodné, téměř
dvouleté činnosti ÚSTR i ABS, neboť zásadně vyvrací jeho tvrzení o „Institutě
imeni Orvela“. Pokud by znal odbornou produkci ústavu, obtížně by hledal důkazy
pro tvrzení, že ÚSTR pracuje na politickou zakázku, respektive že vychází pouze
a výhradně z dokumentů StB.

            Schneider
zjevně pořádně nečetl ani zákon č. 181/2007 Sb. – nemluvě o nálezu Ústavního
soudu – dle něhož ÚSTR i ABS vznikly. Jinak by například znal zákonné vymezení,
tedy zaměření ÚSTR na dobu nesvobody (1938 až 1945) a období komunistické
totalitní moci (1948 až 1989) včetně příprav komunistické strany k převzetí
moci. Pokud by ÚSTR překročil své kompetence (a nakonec i ABS) přes rok 1990,
byl by to začátek jeho konce. Ač se to Schneiderovi nemusí líbit, odborníci z
ústavu nemohou studovat polistopadovou roli Socialistického svazu mládeže (SSM)
v majetkové transformaci z komunistického do postkomunistického režimu.

            Pokud
by si
aspoň prohlédl ústavní webové
stránky, dozvěděl by se, že ÚSTR zveřejnil
přehledný seznam a organizační strukturu
komunistické rozvědky k 17. listopadu
1989. Před půl rokem byla publikována sestava centrály
komunistické
kontrarozvědky a rok předtím pražské krajské
správy (k srpnu 1968). Zajímavé
je, že pozornost vzbudila pouze hlavní správa rozvědky.
Proč asi? Až následně
se pak v médiích ukázalo, že někteří z
těchto příslušníků mají čisté
lustrační
osvědčení? Co na to zpravodajec Schneider? Bude je také
krýt?

V SOULADU SE ZÁKONNÝM POVĚŘENÍM

Není pravda, že by ÚSTR zveřejnil „šmahem“ označené
spolupracovníky. To pouze ABS zpřístupnil na webu ve formě archivních pomůcek
registrační a archivní protokoly StB, v nichž byly evidovány zájmové osoby
politické policie.

Přehnané je pochopitelně také tvrzení o medializaci „podle
politických potřeb doby“. V současnosti má každý badatel (i novináři) zaručen
svobodný přístup k archiváliím.

            Je
také
nutné doplnit, že ABS postupuje v souladu se
zákonným pověřením, Schneiderem
hájený Stanislav Penc však nikoli. Po
ústavu je požadováno ptát se každého na
jeho minulost – zda spolupracoval s StB, či nikoli. Pencova
evidence neznámého
původu se stovkami tisíc záznamů o žijících
osobách však může být publikována
bez jejich souhlasu. Tuto „dehonestaci“ musejí
řešit archiváři. A trpělivě všem
– i bývalým disidentům – vysvětlovat, že
nejde o nový seznam agentů StB. Jak se
ochránci polistopadové zpravodajské komunity
líbí, že Penc uveřejnil také více
než jedenáct tisíc záznamů polistopadových
československých zpravodajských
služeb?

NEJSME TAJNÁ SLUŽBA

Schneider dle vzoru zpravodajských služeb po ústavu žádá,
aby dohledával činnost konkrétní osoby v současné době. Nechápe, že oprávnění
řešit problémy posttotalitní demokracie není z principu svěřeno ústavu primárně
zaměřeného na studium komunismu a nacismu. Od bývalého zaměstnance ústavu Petra
Blažka například převzal kritiku, že materiály o Joskovi Skalníkovi měly být v
úplnosti soustředěny do jakési složky ještě před publikací knihy ústavu
Občanské fórum, den první. S ohledem na dostupné otevřené zdroje to nebylo
nutné. Pokud bychom postupovali dle kritiků, stali bychom se opravdu onou
všemocnou lustrační institucí. Tou však nikdy být nechceme.

            Na
základě
uvedeného tvrdím, že Schneider napadá ÚSTR
z extrémních pozic. Kromě obhajoby
argumentů některých zpravodajských služeb není
úplně snadné analyzovat motivy
jeho kritických výpadů. Roli mohl například
hrát i fakt, že byl v širším výběru
Strany zelených pro kandidaturu do rady ústavu,
neobstál však v souboji s
Petruškou Šustrovou.

SVAZÁCKÁ OBSESE

Již v průběhu parlamentní diskuse během
projednávání zákona
o vzniku ÚSTR mě jeden z poslanců označil za
nomenklaturního svazáka. Již
tehdy, pro někoho možná překvapivě, komunisté navrhli
„rozšířit“ spolehlivost a
bezúhonnost nad rámec takzvaného
lustračního zákona – kromě jiného o
členství v
SSM. Ani odkaz na zákon o ochraně utajovaných
informací a bezpečnostní
způsobilosti nemůže skrýt Schneiderův požadavek
„lustrace“ nad rámec zákona.
Přesto mě označil jeho kolega – disident a dnes komentátor
Práva Petr Uhl –
poněkud překvapivě za vrchního „lustrátora“.
Zároveň dodávám, že mě již jen tak
něco nepřekvapí.

Ani účelové spekulace o vojenské rozvědce, kandidatuře v
komunistické straně či spolupráci s StB. K manipulativnímu vytržení a zneužití
citátů z knihy rozhovorů Milana Otáhala a Miroslava Vaňka Sto studentských
revolucí lze jen poznamenat, že je zřejmé, proč musel Schneider opustit post
zpravodajského analytika.

            Absurdnost
Schneiderových tvrzení je navíc zřejmá zejména v kontextu současné diskuse o
absolventech sovětské diplomatické školy MGIMO anebo o důstojníkovi StB
Vladimíru Palečkovi, jeho bývalém kolegovi v Úřadu pro ochranu ústavy a
demokracie, který dosud slouží v Bezpečnostní informační službě.

            Na závěr si
dovolím prohlásit, že mi bylo historickou ctí patřit v roce 1989 jak mezi
nejradikálnější studenty na Fakultě žurnalistky Univerzity Karlovy, tak v rámci
Studentského tiskového a informačního střediska zřízeného městskou
vysokoškolskou radou SSM. Ujišťuji, že to nebylo žádné svazácké doupě.

***

Pokud by Ústav pro studium totalitních režimů překročil své
kompetence přes rok 1990, byl by to začátek jeho konce

POLEMIKA Na článek spolupracovníka
týdeníku EURO Jana
Schneidera Brigádní referent Žáček (EURO
1–52/2009) zareagoval ředitel Ústavu
pro studium totalitních režimů Pavel Žáček. ÚSTAV
PRO STUDIUM TOTALITNÍCH
REŽIMŮ VERSUS STANISLAV PENC * Archiv bezpečnostních složek
postupuje v souladu
se zákonným pověřením. Janem Schneiderem
hájený Stanislav Penc však nikoli. *
Po Ústavu pro studium totalitních režimů je
požadováno ptát se každého na jeho
minulost – zda spolupracoval se Státní
bezpečností, či nikoli. * Pencova
evidence neznámého původu se stovkami tisíc
záznamů o žijících osobách však
může být publikována bez jejich souhlasu. Tuto
„dehonestaci“ musejí řešit
archiváři.

Eine Frage der Schuld

28.1.2010

Prager Zeitung

(mh)

Der Umgang der tschechischen „Birthler-Behörde“ mit der
Vergangenheit ist umstritten

Die Tage von Pavel Žáček als Leiter des Instituts zur
Aufarbeitung totalitärer Regime (ÚSTR) scheinen gezählt. Der Aufsichtsrat hat
entschieden, seine Stelle neu auszuschreiben. In dem entsprechenden Beschluss
ist zu lesen, dieser Akt sei nicht als „Ausdruck der Unzufriedenheit gegenüber
dem Direktor oder den Aktivitäten des Instituts“ zu verstehen. Vielmehr sei für
die leitende Position Žáčeks ein Auswahlverfahren notwendig, das es in der
Vergangenheit nicht gab und nun nachgeholt werden müsste.

Doch kam die Entscheidung der Stellenausschreibung zu einem
Zeitpunkt, da sich Žáček dem immensen Druck einer Lobby um ehemalige
Dissidenten ausgesetzt sah. Vor allem Žáčeks schonungslose Art, mit der
kommunistischen Vergangenheit des Landes aufzuräumen, stieß bei vielen auf
Ablehnung. Kritisiert wurde er unter anderem im „Fall Kundera“. Ein Mitarbeiter
des ÚSTR, das mit der „Birthler-Behörde“ in Deutschland zu vergleichen ist,
veröffentlichte im Wochenmagazin „Respekt“ Ende 2008 eine Polizeiakte, aus der
hervorgeht, der Schriftsteller Milan Kundera („Die unerträgliche Leichtigkeit des
Seins“, „Der Scherz“) habe während seiner Studienzeit in Brünn einen Agenten
des US-amerikanischen Geheimdienstes denunziert. Dieser hatte daraufhin eine
14-jährige Haftstrafe zu verbüßen. Tschechiens ExPräsident Václav Havel und
renommierte Schriftstellerkollegen stellten sich auf die Seite Kunderas, der
die Beschuldigung entschieden zurückwies. Ein Jahr später, im Dezember 2009,
war es erneut Havel, der den Leiter des ÚSTR in Bedrängnis brachte. Gemeinsam
mit anderen ehemaligen Dissidenten unterschrieb er eine Petition, in der die
Abberufung Žáčeks gefordert wurde. Der Institutsleiter bezeichnete dies als
„Versuch einer Zensur“ und initiierte eine Gegenpetition, die die Unterstützung
anderer ehemaliger Regimegegner fand.

Was führte zum Streit der einstigen Dissidenten? Das
Institut hatte im November eine Publikation zum 20. Gründungsjubiläum des
Bürgerforums (Občanské fórum) herausgegeben. Darin ist ein Dokument enthalten,
das den Künstler Joska Skalník, der zur Dissidentenbewegung zählte, als Spitzel
der kommunistischen Geheimpolizei StB ausweist. Skalník wies den Vorwurf
zurück. Er habe der Staatssicherheit weder Informationen über die Entstehung
des Bürgerforums zugespielt noch sei er damit beauftragt gewesen, gegen die
US-amerikanische Botschaft in der ehemaligen Tschechoslowakei zu arbeiten, wie
es im vom Institut veröffentlichten Dokument zu lesen ist. Die Materialien, die
dem ÚSTR zur Verfügung stehen, seien nach Ansicht Skalníks „unvollständig und
nicht wahrheitsgemäß“. Seine StB-Akte wäre bereits im Dezember 1989 vernichtet
worden, teilte er der tschechischen Nachrichtenagentur čtk mit.

Der Aktivist Stanislav Penc verkündete daraufhin seine
Solidarität mit Skalník und brachte eine Petition ein, die den Rücktritt Žáčeks
erreichen sollte. Nach Meinung des ehemaligen Oppositionellen verstoße das
Institut gegen Persönlichkeitsrechte. „Allein die Tatsache, dass jemand in
irgendeiner Liste geführt wurde, sagt überhaupt nichts über seine Schuld oder
Unschuld aus. Jeder Fall muss einzeln untersucht werden, denn auch in den
offiziellen Listen der Agenten sind Menschen, die unter Druck oder sogar unter
Gewaltanwendung irgendein unsinniges Papier unterschrieben haben“, so Penc.

Der noch amtierende Institutsleiter Žáček lehnt eine solche
Kritik ab. Seiner Ansicht nach ist das ÚSTR unersetzbar und die einzige
Einrichtung die Dokumente veröffentlicht, die ohne ihr Zutun verschlossen in
den Archiven bleiben würden.

Laut Gesetz verwaltet das Institut alle Dokumente des
ehemaligen kommunistischen Geheimdienstes. Seit etwa einem Jahr geht es den Weg
der schonungslosen Veröffentlichung. So stellte es anlässlich des 20.
Jahrestags der Samtenen Revolution im vergangenen November fast 1000 Namen
ehemaliger Geheimagenten ins Internet. Alle im Institut gelagerten Dokumente
sind der Öffentlichkeit zur Einsicht frei zugänglich. Gegen die Unabhängigkeit
des ÚSTR stellten sich seit seiner Gründung Abgeordnete der Kommunistischen
Partei (KSČM) und auch einige Sozialdemokraten. Žáček ist seit Januar 2008
Leiter des Instituts, ohne sich jedoch dafür beworben zu haben. Am 1. April
soll dann der „legitime Leiter“ die Arbeit aufnehmen. Žáček wird er wohl nicht
heißen.

Otevřený dopis radě Ústavu pro studium totalitních režimů

14.1.2010

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Obracím se na Vás jako na volené zástupce občanů, kteří v
podstatě mají dohlížet na řádný chod Ústavu pro studium totalitních režimů a
Archivu bezpečnostních složek. Žádám Vás o zaujmutí postoje k předkládaným
informacím a odpověď na položené otázky. Ve stručnosti se vám pokusím nastínit
problém.

I přesto, že jsem Vás všechny
dopředu písemně žádal o
možnost krátkého vystoupení na vašem
jednání, jsem vám tuto žádost nemohl
říci
osobně, jelikož jsem společně s dalšími občany a
novináři nebyl na vaše jednání
vůbec vpuštěn. Na místo toho byla do vrátnice
vámi po 40 minutách vašeho
jednání vyslána předsedkyně pí.
Kavalírová s tím, že si jde převzít petici
a o
ničem jiném nemá mluvit. I přesto, že petice byla
publikována a volně dostupná na
internetu, vyhověl jsem a z několika petic jsem pro účely
vašeho jednání
poskytl prostřednictvím vaší paní
předsedkyni tři archy. To že mě krátce
nevyslechnete, abych vám mohl vysvětlit motivy a důvody
vedoucí k petici
reagující na již několikáté
manažérské a profesní pochybení ředitele
Ústavu
Pavla Žáčka, jsem se dozvěděl až několik minut poté od
tiskového mluvčího
Ústavu. Do dnes mně nebylo vysvětleno, proč byli ony tři
předané podpisové
archy vyvěšeny na internetové stránce
Ústavu a nikdo mi jako zástupci petentů
tento záměr nesdělil a případně nepožádal o
doplnění dalších jmen a podepsaných
archů. Žádám Vás proto o rozhodnutí, aby na
internetových stránkách Ústavu, kde
je ona petice uvedena mohl být dodán celý seznam
signatářů s vysvětlením.

Vhledem k tomu, že jsem sám v čase Vašeho jednání zažil
nemožnost účastnit se ho i přesto, že jako volení členové rady zastupujete
veřejnost, tak jediná relevantní možnost dozvědět se jak dopadlo vaše jednání
jsou zveřejňované závěry na internetu. K bodu petice je zapsáno:

K předložené výzvě S. Pence přijala Rada Ústavu následující
usnesení:

Rada Ústavu pro studium totalitních režimů nepovažuje vydání
a prezentaci publikace „Občanské fórum, den první“ včetně informací v ní
obsažených za „manažerské a profesní selhání“ ze strany Ústavu pro studium
totalitních režimů. Rada Ústavu zve signatáře petice ze 17. 11. 2009 k návštěvě
Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek, aby se
mohli seznámit se skutečným chodem a výsledky obou těchto institucí. 6 pro 1
proti

Z toho je patrné nedorozumění a
nepochopení v této celé
věci, které se možná mohlo předejít, kdybych mohl
motivy vysvětlit. Zjevně jste
se obsahem petice nezabývali, proto vám pár
profesních a manažérských pochybení
Pavla Žáčka jako ředitele veřejně publikované
zasílám jako přílohu tohoto
dopisu s žádostí o vyjádření se k
jednotlivým informacím. Žádám Vás o
možnost
na vašem zasedání vystoupit a doplnit
další profesní a manažerská
pochybení
dnešního vedení Ústavu a Archivu.

Dále Vás žádám o
vysvětlení, proč v publikovaném zápisu není
ani zmínka o hlasování o mém možném
vystoupení k projednávanému bodu, dokonce
ani zmínka o zamezení přístupu veřejnosti a
novinářů na vaše jednání.

Během tohoto jednání jste
projednávali zprávu o činnosti Ústavu
a Archivu. Sděluji Vám, že rozhodnutím podepsaným
„ředitel kanceláře Ústavu“
Marian Košický mi archiv odmítl poskytnout dvě
strany zprávy o činnosti Archivu
s až neskutečným odůvodněním. Dopis Vám
posílám v příloze. Proto Vás
žádám o
poskytnutí těchto informací a sjednání
nápravy, aby zveřejňování podkladů o
práci těchto institucí na jejichž činnost
dohlížíte nepřipomínala svým
chování
instituci totalitního typu a tím si u
případných správních jednání
nedělala z
důvodu špatného vedení ostudu. V současné
době vedení Archivu a ani Ústavu
nehodlá zveřejnit řadu svěřených materiálů. Např.
některé archivní pomůcky,
digitalizované materiály z činnosti Stb v projektu
„Otevřená minulost“ okolo
milionu stránek a řada dalších. Dle
dotazovaných právních expertů překročují
svěřené pravomoci. Žádám vás o možnost
předložení relevantních informací k
těmto věcem na vašem příštím
jednání, abych celou věc mohl projednat s vámi a
tím možná předejít soudí při.

Prosím Vás o vysvětlení shora kladených otázek a stejně tak
o zaujmutí postoje k informacím uvedených v příloze tohoto dopisu.

V neposlední řadě Vás žádám o objasnění faktu, jakým
způsobem jste při jmenování Pavla Žáčka naplnili dikci zákona, že jmenovaná
osoba musí být spolehlivá a bezúhonná dle zákona č.181/2007 § 11 odst.2, což se
pro tyto účely rozumí, že ředitel nebyl kandidátem KSČ. Z publikovaného
životopisu Pavla Žáčka vyplývá, že byl funkcionářem SSM a aktivně se zapojoval
do jeho činnosti během svého studia, tedy byl kádrová rezerva KSČ a je důvodné
se domnívat, že jestliže členem KSČ nebyl, mohl být jejich kandidátem.

Na závěr vás jako volené zástupce žádám, aby jste řádně
reagovali na podněty občanů, neuzavírali své jednání, netajili jeho obsah a
objektivně rozhodovali a dál opačným postojem nepoškozovali dobrého jméno jinak
potřebné instituce.

V Milkovicích 12. ledna 2010

Srdečně zdraví

Stanislav Penc

Odchod historiků

Již krátce po vzniku ÚSTR
odešli první zaměstnanci, kteří
nebyli spokojeni s atmosférou uvnitř ústavu. Z historiků
opustili ÚSTR jen v roce
2008 Petr Koura, Pavlína Formánková, Prokop Tomek,
Pavel Paleček, Petr Blažek,
Tomáš Bursík a Tomáš Vilímek.
Jejich knihy a výstavy představují také značnou
část publikací, kterými se vedení
ÚSTR chlubí ve své poslední
výroční zprávě
(srov. http://www.ustrcr.cz/data/pdf/uredni-deska/zprava2008.pdf).
Posledním
autorem, kterému byla dána výpověď v listopadu
2009 asi jako dárek k 20. výročí
„sametové revoluce“, je někdejší
signatář Charty 77 a exulant Vladimír Bosák,
na základě jehož práce byla připravena
úspěšná publikace a výstava o
fotografiích pořízených Správou
sledování StB. O situaci na ÚSTR a
personální
práci jeho ředitele dále vypovídá
skutečnost, že odbor zkoumání totalitních
režimů má již třetího vedoucího za necelé
dva roky a v současnosti je připraven
nastoupit již čtvrtý.

Digitalizace archivních dokumentů

Jedním z hlavních důvodů vzniku
ÚSTR a ABS byla snaha lépe
uspořádat a zpřístupnit archivní dokumentaci.
Jedním z hlavních projektů byl
ještě v rámci ministerstva vnitra vyhlášen
projekt „Otevřená minulost“, jehož
jedním z výsledků měla být elektronická
on-line přístupná badatelna. Doposud
nebyla spuštěna, ačkoliv ji v červenci 2007 archiv prezentoval v
médiích.
Dokonce zaznělo, že jsou prostřednictvím
„digitálního archivu“ přístupny
milióny
naskenovaných stránek. Realita je zcela jiná,
spuštěný digitální archiv
obsahuje několik desítek tisíc stránek
(většinou svazků StB) a především není
přístupný po internetu, ale pouze ve třech
badatelnách ABS. Navíc je
digitalizace v rukou vedení ÚSTR a vlastní
skenování provádí jeho pracovníci.
Doposud nebylo navíc zveřejněno, jaké je kritérium
výběru archiválií pro
digitalizaci a jaké dokumenty byly naskenovány.

Hospodaření ÚSTR

V květnu 2009 se v tisku objevila informace, že
ředitel ÚSTR
Pavel Žáček nechal rekonstruovat kancelář téměř za
milion korun a ještě větší
částku utratil za nový
„reprezentativní“ vůz. Ředitel se hájil
tím, že
předchozí stav kanceláře byl v havarijním stavu
– ve skutečnosti se jednalo o
bývalou kancelář ministrů informatiky, která byla
přibližně před pěti roky
zcela nově rekonstruována. Nábytek a podlaha byly před
novou „rekonstrukcí“ ve
velmi dobrém stavu. Server iDnes.cz konstatoval, že se
jedná se o případ
nehospodárného utrácení
státní instituce v době hospodářské krize.
V září 2009
zveřejnil Nejvyšší kontrolní úřad
zprávu, podle níž zjistil při kontrole v ÚSTR
závažné nedostatky ve vedení majetku v
účetnictví, v inventarizaci a ve
vnitřním kontrolním systému. Vedení
ÚSTR k této zprávě nevydalo doposud
žádný
komentář. Výmluvné je také, že v
ekonomickém úseku ÚSTR je velmi častá
výměna
zaměstnanců. Totéž se týká místa
vnitřního auditora (vnitřní auditorka byla
propuštěna ze zaměstnání poté, co se
obrátila na Radu ÚSTR s výsledky
dotazníku, který zjistil závažná
manažerská selhání vedoucích
pracovníků ÚSTR).

Vzdělávání

V ÚSTR působí skupina
vzdělávání (v rámci oddělení
dokumentace), jejíž poslední výstup se stal
předmětem razantní kritiky
historiků. Není to poprvé, kdy se některé
„historické“ výstupy ÚSTR
(nejedná se
v tomto případě o aféry spolupracovníků StB) staly
předmětem kritiky –
například na výstavě v Senátu byl v roce 2008
prezentován vyhlazovací tábor
Osvětim jako „nápravně-pracovní
tábor“, v roce 2009 na výstavě sdružení
Paměť
národa (na které ÚSTR spolupracoval odborně) byl
nacistický vyhlazovací tábor
Majdanek prezentován jako „polský“ atd. V
jedné z publikací, kterou ÚSTR
spoluvydal (Osudy našich sousedů) je editor v úvodu
označen jako PhDr., ve
skutečnosti je bakalář. V jiné z publikací je
jeden z anglických letců označen
za agenta StB, ačkoliv byl v registrech veden velmi krátkou dobu
a evidentně se
o žádnou skutečnou spolupráci nejednalo. V
další publikaci je trojice autorů z
ÚSTR uvedena s vysokoškolskými tituly, ačkoliv se
jedná o středoškoláky.

MÉDIA: Ochránci soukromí mají výhrady vůči Pencově databázi StB

14.1.2010

ceska-media.cz

ČTK, (mai)

Praha – Úřad pro ochranu osobních údajů má výhrady vůči
internetové databázi zhruba 770.000 lidí, o které se zajímala komunistická
Státní bezpečnost (StB). Zveřejnění některých údajů v této databázi EZO, kterou
na stránkách www.svazky.cz zpřístupnil aktivista Stanislav Penc, je podle úřadu
v rozporu se zákonem.

„Zveřejňovaná databáze obsahuje citlivé údaje, tedy
původní jména židovských rodin bez jejich výslovného souhlasu, což je v rozporu
se zákonem o ochraně osobních údajů,“ sdělila dnes ČTK mluvčí úřadu Hana
Štěpánková.

Kontrolu v této věci však podle
ní úřad zatím neukončil.
Prověřuje, jak Penc plní povinnosti, které správci
provádějícímu zpracování
osobních údajů ukládá zákon.
Informace zveřejné na webu byly totiž podle úřadu
patrně získány zpracováním databáze,
kterou kontrolovaný vlastní.

Ochránci soukromí mají výhrady vůči Pencově databázi StB

14.1.2010

ceskenoviny.cz

    ČTK

Praha – Úřad pro ochranu osobních údajů má výhrady vůči
internetové databázi zhruba 770.000 lidí, o které se zajímala komunistická
Státní bezpečnost (StB). Zveřejnění některých údajů v této databázi EZO, kterou
na stránkáchwww.svazky.cz zpřístupnil aktivista Stanislav Penc, je podle úřadu
v rozporu se zákonem.

    „Zveřejňovaná
databáze obsahuje citlivé údaje, tedy původní jména židovských rodin bez jejich
výslovného souhlasu, což je v rozporu se zákonem o ochraně osobních
údajů,“ sdělila dnes ČTK mluvčí úřadu Hana Štěpánková.

    Kontrolu
v této
věci však podle ní úřad zatím neukončil.
Prověřuje, jak Penc plní povinnosti,
které správci provádějícímu
zpracování osobních údajů
ukládá zákon. Informace
zveřejné na webu byly totiž podle úřadu patrně
získány zpracováním databáze,
kterou kontrolovaný vlastní. „Teprve kontrola
prokáže, zda tomu tak
skutečně bylo, a stanoví míru odpovědnosti
kontrolovaného jakožto správce
databáze,“ uvedla mluvčí. Penc má nyní
prokázat, že jím spravovaná
databáze nepodléhá působnosti zákona o
ochraně osobních dat.

    Aktivista soudí,
že se úřad věnuje něčemu, co mu nepřísluší. Z legislativy je podle něj zřejmé,
že se na archiválie vzniklé činností Státní bezpečnosti ochrana osobních údajů
nevztahuje. Podle názoru právníků tak úřad postupuje proto, aby zastrašil jiné
občany, uvedl ve středu Penc.

    Penc je
připraven
v případě, že mu úřad nařídí
databázi vypnout nebo mu dá nějaké pokuty,
obrátit
se na správní soud. Je přesvědčen o tom, že soud rozhodne
v jeho prospěch. Pak
podá trestní oznámení na zneužití
pravomoci veřejného činitele. „Já tu
databázi nestáhnu a nechám ji tak, jak je,“
zdůraznil.

Ústav pro studium totality si chce vybrat nového šéfa

13.1.2010

aktualne.cz

hp

Ústav vypisuje výběrové řízení. Dosavadní ředitel Žáček může
skončit

Praha – Ústav pro studium
totalitních režimů vyhlašuje
výběrové řízení na místo ředitele.
Rozhodla o tom na středečním jednání jeho
Rada.

„Uvedený akt není vyjádřením nespokojenosti s
dosavadním ředitelem Pavlem Žáčkem nebo činností Ústavu, ale vychází z toho, že
za standardní nástroj pro volbu ředitele instituce tohoto typu pokládá Rada
výběrové řízení,“ uvádí Rada v dnešním prohlášení.

Žáček obratem potvrdil, že se do výběrového řízení přihlásí.
Chce prý obhájit svou dosavadní práci.

#box1

Žáček byl do funkce ředitele jmenován bez výběrového řízení
prvního ledna 2008.

V minulosti byl kritizován především za to, že odmítl
zveřejnit databázi sta tisíců osob, o které se za minulého režimu zajímala
Státní bezpečnost.

Aktivista Stanislav Penc v loňském roce dokonce vytvořil
petici ve snaze ředitele odvolat. O této akci Žáček prohlásil, že ji považuje
za pokus o cenzuru ústavu.

Nový ředitel ústavu by měl ve funkci působit pět let a do
funkce by mohl nastoupit prvního dubna tohoto roku. Termín uzávěrky přihlášek
do výběrového řízení je 15. únor.

MÉDIA: Penc je připraven bránit databázi StB před správním soudem

13.1.2010

ČTK, (ls)

Aktivista Stanislav Penc je připraven i před
správním soudem
bránit databázi, která zahrnuje zhruba 770.000
lidí, o které se zajímala
komunistická Státní bezpečnost (StB).
Zveřejnění seznamu EZO na webových
stránkách www.svazky.cz nyní prošetřuje
Úřad pro ochranu osobních údajů. Penc
dnes ČTK řekl, že bude opět požadovat, aby mohl vystoupit na
dnešním zasedání
rady Ústavu pro studium totalitních režimů, která
má projednávat podmínky
výběrového řízení nového ředitele
ústavu. Úřad na ochranu osobních údajů
podle
Pence už podruhé zahájil řízení s
cílem odstranit databázi EZO z internetu.
Nejprve úřad pohrozil původnímu majiteli domény,
že porušuje zveřejněním
databáze zákon, a nařídil mu databázi
odstranit pod hrozbou desetimilionové
pokuty. Ten se ale ohradil, že od něj koupil hosting Penc. Pencovi
poté úřad
zaslal dopis, ve kterém mu položil řadu dotazů. „A já
odpovím,“ uvedl
Penc.

Penc je připraven bránit databázi StB před správním soudem

13.1.2010

ceskenoviny.cz

 ČTK

Praha – Aktivista Stanislav Penc je připraven i před
správním soudem bránit databázi, která zahrnuje zhruba 770.000 lidí, o které se
zajímala komunistická Státní bezpečnost (StB). Zveřejnění seznamu EZO na
webových stránkách www.svazky.cznyní prošetřuje Úřad pro ochranu osobních
údajů. Penc dnes ČTK řekl, že bude opět požadovat, aby mohl vystoupit na
dnešním zasedání rady Ústavu pro studium totalitních režimů, která má
projednávat podmínky výběrového řízení nového ředitele ústavu.

    Úřad
na ochranu
osobních údajů podle Pence už podruhé
zahájil řízení s cílem odstranit
databázi
EZO z internetu. Nejprve úřad pohrozil původnímu majiteli
domény, že porušuje
zveřejněním databáze zákon, a nařídil mu
databázi odstranit pod hrozbou
desetimilionové pokuty. Ten se ale ohradil, že od něj koupil
hosting Penc.
Pencovi poté úřad zaslal dopis, ve kterém mu
položil řadu dotazů. „A já
odpovím,“ uvedl Penc.

    Penc je
připraven
v případě, že mu úřad nařídí
databázi vypnout nebo mu dá nějaké pokuty,
obrátit
se na správní soud. Je přesvědčen o tom, že soud rozhodne
v jeho prospěch. Pak
podá trestní oznámení na zneužití
pravomoci veřejného činitele. „Já tu
databázi nestáhnu a nechám ji tak, jak je,“
zdůraznil.

    Aktivista soudí,
že se úřad, který se má zabývat ochranou osobních údajů občanů, věnuje něčemu,
co mu nepřísluší. Z legislativy je podle něj zřejmé, že se na archiválie
vzniklé činností Státní bezpečnosti ochrana osobních údajů nevztahuje. Podle
názoru právníků tak úřad postupuje proto, aby zastrašil jiné občany, uvedl
Penc.

    Penc chce dnes
radu Ústavu pro studium totalitních režimů stejně jako při jejím listopadovém
jednání požádat o možnost krátkého vystoupení, na kterém chce vysvětlit, v čem
vidí problém ústavu a motivaci petice požadující odvolání jeho ředitele Pavla
Žáčka. Petici podepsal i bývalý prezident Václav Havel. Žáček o petici řekl, že
ji považuje za pokus o cenzuru ústavu. Je připraven se výběrového řízení
zúčastnit.

    Žáček si vysloužil
kritiku zejména za to, že odmítl zveřejnit databázi EZO, a také za to, že ústav
v upoutávce na publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na Josku Skalníka,
který byl blízkým Havlovým spolupracovníkem, jako na informátora StB, aniž
vyslechl Skalníkovu verzi příběhu. Kritikové poukazují také na to, že ústav
zveřejnil kontroverzní archivní dokument o spisovateli Milanu Kunderovi z dob
jeho vysokoškolských studií.

Ústav pro studium totality hledá nového ředitele

13.1.2010

ct24.cz

    ČT24

Praha – Rada Ústavu pro studium
totalitních režimů (ÚSTR)
dnes rozhodla o vyhlášení výběrového
řízení na nového ředitele. Jeho funkční
období by mělo být pětileté.
Předpokládaný nástup nového
šéfa ústavu je 1.
duben letošního roku. Podle rady ale není
výběrové řízení vyhlášeno
kvůli
nespokojenosti s dosavadním ředitelem Pavlem Žáčkem. Po
zasedání rady to uvedl
její místopředseda Patrik Benda. „Akt není
vyjádřením nespokojenosti s
dosavadním ředitelem Pavlem Žáčkem,“ citoval z
usnesení Benda.

Žáček byl jmenován do funkce bez výběrového řízení k 1.
lednu 2008. Od června 2007 byl zmocněncem vlády pro řízení ústavu a Archivu
bezpečnostních složek. Funkční období ředitele ústavu nebylo stanoveno.

Nynější šéf ústavu Žáček sklidil kritiku zejména za to, že
odmítl zveřejnit databázi zhruba 770 000 osob, o které se zajímala komunistická
Státní bezpečnost (StB). Aktivista Stanislav Penc zorganizoval loni petici za
jeho odvolání.

Žáček o petici řekl, že ji považuje za
pokus o cenzuru
ústavu a dodal, že pokud rada ÚSTR vypíše
výběrové řízení na nového ředitele,
je připraven se do něj přihlásit, aby obhájil svou
dosavadní práci.

Databázi zveřejnil na internetu právě Penc, kterého ale
kvůli tomu teď prověřuje Úřad pro ochranu osobních údajů. Zveřejněním mohl
porušit zákon na ochranu osobních údajů. Penc to odmítá, podle něj šlo o
archiválii, na kterou se zákon nevztahuje.

Písemné přihlášky do výběrového řízení je třeba podle Bendy
doručit nejpozději 15. února na adresu pověřené advokátní kanceláře.
Podrobnosti rada uvádí na webu.

Projednání podmínek výběrového řízení na ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů

13.1.2010

ČT 24

06:30 Zprávy

Jan OSÚCH, redaktor

——————–

Rada Ústavu pro studium totalitních
režimů projedná podmínky
výběrového řízení na nového
ředitele. Ten současný, Pavel Žáček, získal post

před 2 lety bez výběrového řízení. Petice
na jeho odvolání, kterou zorganizoval
aktivista Stanislav Penc, podepsal i bývalý prezident
Václav Havel. Kritikům se
nelíbí hlavně to, že Žáček odmítl zveřejnit
databázi osob, o které se zajímala
StB. Do případného řízení se chce
Žáček opět přihlásit.

 

Projednání podmínek výběrového řízení na
ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů

13.1.2010    ČT
24    str. 05    08:00 Zprávy

Jan OSÚCH, redaktor

——————–

Rada Ústavu pro studium totalitních
režimů projedná podmínky
výběrového řízení na nového
ředitele. Ten současný, Pavel Žáček, byl před 2
lety do funkce přímo jmenován. Petici za jeho
odvolání, kterou zorganizoval
aktivista Stanislav Penc, podepsal i bývalý prezident
Václav Havel. Kritikům se
nelíbí hlavně to, že Žáček odmítl zveřejnit
databázi lidí, o které se zajímala
StB. Do případného řízení se chce
Žáček opět přihlásit.

 

Projednání podmínek výběrového řízení na
ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů

13.1.2010    ČT
24    str. 09    07:00 Ranní události

Jan OSÚCH, redaktor

——————–

Rada Ústavu pro studium totalitních
režimů projedná podmínky
výběrového řízení na nového
ředitele. Ten současný, Pavel Žáček, nastoupil před
2 lety bez výběrového řízení. Petice na
jeho odvolání, kterou zorganizoval
aktivista Stanislav Penc, podepsal i bývalý prezident
Václav Havel. Kritikům se
nelíbí hlavně to, že Žáček odmítl zveřejnit
databázi lidí, o které se zajímala
StB. Do případného řízení se chce
Žáček opět přihlásit.

 

Projednání podmínek výběrového řízení na
ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů

13.1.2010    ČT
24    str. 06    07:30 Zprávy

Jan OSÚCH, redaktor

——————–

Rada Ústavu pro studium totalitních režimů projedná podmínky
výběrového řízení na nového ředitele. Ten současný, Pavel Žáček, nastoupil před
2 lety bez výběrového řízení. Petici na jeho odvolání, kterou zorganizoval
aktivista Stanislav Penc, podepsal i bývalý prezident Václav Havel. Kritikům se
nelíbí hlavně to, že Žáček odmítl zveřejnit databázi osob, o které se zajímala
StB. Do případného řízení se chce Žáček opět přihlásit.

Jména na zdi a na webu pana Pence

13.1.2010

Haló noviny

Jaroslav KOJZAR

Stanislav Penc a jedna pražská galerie
nás o víkendu pozvali
na vskutku zajímavou »výstavu«.
Televizní zpravodajci nám ukázali stěnu
polepenou jmény těch, které Státní
bezpečnost před rokem 1989 měla ve své zájmové
sféře. Jméno za jménem tak, jako je to v Pinkasově
synagoze na pražském
Josefově, kde zřejmě našli organizátoři inspiraci a kde
po stěnách jsou ještě
díky minulému režimu napsána jména těch,
kteří zahynuli v nacistických
koncentrácích pro svůj tzv. rasový původ. Ti v
oné televizí dnes propagované
galerii však nejsou mrtví. Sice pan Penc nám
naznačil, že snad i mohli mrtvými
být, protože StB si přece nezadala s metodami gestapa, ale mohou
být nejen
vydíratelní, mohly jim prý hrozit jiné
újmy na zdraví a jinak. Aby přece jen
návštěvníci přišli, pokud sem nezaženou
malé, ještě neorientující se děti (toho
jsou, aniž by se zeptali rodičů, skutečně schopni), vyvěsili na dvoře
Entropu
Davida Černého. Možná právě ta, lidé jsou
zvědaví, jim sem nějakého toho
návštěvníka
přiláká.

            Téměř ve
stejné době nás ČTK seznámila s další Pencovou akcí. Se seznamem 13 500 (?)
příslušníků StB, kteří ve službě byli ještě v listopadu 1989. Sice u nás máme
zákony, které neumožňují, aby vrah byl jmenován dříve, než ho odsoudí soud,
stejně jako zloději a jiní lumpové, ale pokud jde o členy zvláštních
československých služeb působících v minulém režimu, to možné zřejmě je. Snad
jim to dokonce tvůrce »nehubkového zákona« (skutečně se nepletu, jde o »zákon
ne-hubkový«) Marek Benda sám odsouhlasil. Že jsou tak porušeny české zákony? S
tím si nikdo starosti nedělá. Podotýkám, že pokud by pan Penc zveřejnil třeba
jména českých kominíků a nebyla to reklama, anebo majitelů heren, i nějakého
toho právě zadrženého vraha, mohl by být trestán a asi by popoháněn byl.

            Jenže,
příslušníci StB z listopadu 1989 nejsou ani
kominíci, ani majitelé heren, a
dokonce ani vrazi. Že by však v jejich případě existovala
jakási tajná doložka
k zákonu a jejich jména se mohla zveřejňovat, anebo se
mýlím a zákony v této
zemi platí pro všechny stejně? Protože nikdo z
úředníků hájících ony zákony
se
nad něčím podobným nepozastavil,
předpokládám, že ona výjimka skutečně tady je.
Ne, nehájím příslušníky StB,
kteří se dopustili nezákonností, pokud ale ano,
měli být už dávno stíháni. Jestliže ale jen
pro své členství v této policejní
organizaci jsou pověšeni »na kříž« a nikdo se
neozve, poruší-li se v jejich
případě zákon, pak tu zřejmě musí být i
státní zájem anebo strach z pana Pence.
Co kdyby příště z těch či oněch důvodů vyvěsil na
svém webu také mne! Strach je
strach, tomu se mnozí neubrání. Kdyby však
webovou adresu, na níž jména
zveřejněna jsou, nezveřejnila i ČTK, téměř nikdo by o ní
nevěděl a to by pak
aktivita pana Pence a jeho kamarádů vzala zasvé. Byla by
to, pochopitelně,
škoda.

            Přemýšlel
jsem o akci pana Pence. Že neslouží oné proklamované »pravdě a lásce«, na niž
se svého času odvolával Pencův druh Václav Havel, je jasné. Spíše má
vyprovokovat další vlnu nenávisti. Tentokrát proti neodsouzeným lidem a jejich
rodinám. Nedivil bych se, kdyby nějaký šílenec či někdo zblblý pencovskou
propagandou zvedl ruku proti některým z těch jmenovaných či proti jejich
rodinám. Kdo by pak byl trestán? Pan Penc anebo onen útočník? Zřejmě nikdo,
protože to, co má vyvolávat nenávist, je mlčky chráněno a snad i podloženo onou
»tajnou doložkou« k »nehubkovému zákonu«.

            Jenže
proti
komu bude příště zbrojit aktivista Penc? Koho si vezme na
mušku, aby možným
šílencům dal směr k jejich případnému
útoku? Že by to příště měli být třeba
předlistopadoví komunisté anebo členové
zemědělských družstev? Pak dopraváci a
členové výborů Spolku přátel žehu? Proč ne? Pan
Penc kromě péče o své kozy a
ovce nemá nic jiného na práci, takže se můžeme jen
těšit. Navrhl bych mu ovšem,
aby příště zveřejnil seznam
příslušníků BIS, tím může předstihnout
nějakého
budoucího pencovského aktivistu, jenž se jím
nechá inspirovat a v jiné době si
to bude vypořádávat s těmi, které neměl
rád.

Penc chce bránit databázi StB

13.1.2010

istrategie.cz

roš, čtk

Aktivista Stanislav Penc je připraven i před správním soudem
bránit databázi, která zahrnuje zhruba 770 tisíc lidí, o které se zajímala StB.
Zveřejnění seznamu EZO na webových stránkách www.svazky.cz nyní prošetřuje Úřad
pro ochranu osobních údajů. Penc uvedl, že bude opět požadovat, aby mohl
vystoupit na dnešním zasedání rady Ústavu pro studium totalitních režimů, která
má projednávat podmínky výběrového řízení nového ředitele ústavu.

Úřad na ochranu osobních údajů podle Pence už podruhé zahájil
řízení s cílem odstranit databázi EZO z internetu. Nejprve úřad pohrozil
původnímu majiteli domény, že porušuje zveřejněním databáze zákon, a nařídil mu
databázi odstranit pod hrozbou desetimilionové pokuty. Ten se ale ohradil, že
od něj koupil hosting Penc. Pencovi poté úřad zaslal dopis, ve kterém mu
položil řadu dotazů. „A já odpovím,“ uvedl Penc.

Penc chce bránit databázi StB

13.1.2010

kurzy.cz

Aktivista Stanislav Penc je připraven i před správním soudem
bránit databázi, která zahrnuje zhruba 770 tisíc lidí, o které se zajímala StB.
Zveřejnění seznamu EZO na webových stránkách www.svazky.cz nyní prošetřuje Úřad
pro ochranu osobních údajů…

Aktivista Stanislav Penc je připraven i před správním soudem
bránit databázi, která zahrnuje zhruba 770 tisíc lidí, o které se zajímala StB.

Zveřejnění seznamu EZO na webových
stránkách www.svazky.cz
nyní prošetřuje Úřad pro ochranu osobních
údajů. Penc uvedl, že bude opět
požadovat, aby mohl vystoupit na dnešním
zasedání rady Ústavu pro studium
totalitních režimů, která má projednávat
podmínky výběrového řízení
nového
ředitele ústavu.

Úřad na ochranu osobních údajů podle Pence už podruhé
zahájil řízení s cílem odstranit databázi EZO z internetu. Nejprve úřad
pohrozil původnímu majiteli domény, že porušuje zveřejněním databáze zákon, a
nařídil mu databázi odstranit pod hrozbou desetimilionové pokuty. Ten se ale
ohradil, že od něj koupil hosting Penc. Pencovi poté úřad zaslal dopis, ve
kterém mu položil řadu dotazů. „A já odpovím,“ uvedl Penc.

Ústav pro studium totality hledá nového ředitele

13.1.2010

lidovky.cz

ČTK

Rada Ústavu pro studium totalitních
režimů (ÚSTR) dnes
rozhodla o vyhlášení výběrového
řízení na nového ředitele, který by měl
nastoupit do funkce 1. dubna. Po zasedání rady to řekl
její místopředseda
Patrik Benda.

„Akt není vyjádřením nespokojenosti s dosavadním
ředitelem Pavlem Žáčkem,“ citoval z usnesení Benda.

Žáček byl jmenován do funkce bez výběrového řízení k 1.
lednu 2008. Od června 2007 byl zmocněncem vlády pro řízení ústavu a Archivu
bezpečnostních složek. Funkční období ředitele ústavu tehdy nebylo stanoveno,
napříště by mělo být pětileté.

Rada dnes vycházela z toho, že standardním nástrojem pro
volbu ředitele instituce tohoto typu je výběrové řízení, řekl Benda. Rozhodnutí
rady bylo jednomyslné, dodal.

Nynější šéf
ústavu sklidil kritiku zejména za to, že odmítl
zveřejnit databázi zhruba 770.000 osob, o které se
zajímala komunistická Státní
bezpečnost (StB). Aktivista Stanislav Penc zorganizoval loni petici za
jeho
odvolání, kterou podepsal i bývalý
prezident Václav Havel. Žáček o petici řekl,
že ji považuje za pokus o cenzuru ústavu a dodal, že pokud rada
ÚSTR vypíše
výběrové řízení na nového ředitele,
je připraven se do něj přihlásit, aby obhájil
svou dosavadní práci. Dnes toto rozhodnutí
potvrdil.

Písemné přihlášky do výběrového řízení je třeba podle Bendy
doručit nejpozději 15. února na adresu pověřené advokátní kanceláře.
Podrobnosti rada uvádí na webových stránkách www.ustrcr.cz.

Šéf Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček bude obhajovat funkci

13.1.2010

novinky.cz

Ústav pro studium totalitních režimů
si hledá nového
ředitele. Rada ústavu se shodla, že ředitel takovéto
instituce by měl vzejít z
výběrového řízení. Dosavadní
šéf Pavel Žáček ale byl do funkce jmenován,
proto
se rada rozhodla vyhlásit konkurz. Informoval o tom ve středu
místopředseda
rady Patrik Benda, podle něj to nelze chápat jako
vyjádření nespokojenosti s
Žáčkem.

Funkční období ředitele by mělo
být pětileté. Předpokládaný
nástup nového šéfa ústavu je 1.
duben letošního roku. „Akt není
vyjádřením
nespokojenosti s dosavadním ředitelem Pavlem Žáčkem,“
citoval z usnesení
rady Benda.

Žáček byl jmenován do funkce bez výběrového řízení k 1.
lednu 2008. Od června 2007 byl zmocněncem vlády pro řízení ústavu a Archivu
bezpečnostních složek. Funkční období ředitele ústavu nebylo stanoveno.

Rada vycházela z toho, že standardním nástrojem pro volbu
ředitele instituce tohoto typu je výběrové řízení, řekl Benda. Rozhodnutí rady
bylo jednomyslné, dodal.

Nynější šéf ústavu sklidil kritiku zejména za to, že odmítl
zveřejnit databázi zhruba 770 tisíc osob, o které se zajímala komunistická
Státní bezpečnost (StB). Aktivista Stanislav Penc zorganizoval loni petici za
jeho odvolání. Žáček o petici řekl, že ji považuje za pokus o cenzuru ústavu a
dodal, že pokud rada ÚSTR vypíše výběrové řízení na nového ředitele, je
připraven se do něj přihlásit, aby obhájil svou dosavadní práci.

Ústav pro studium totality vyhlásí řízení na šéfa

13.1.2010

 tyden.cz

ČTK

Rada Ústavu pro studium totalitních
režimů (ÚSTR) dnes
rozhodla o vyhlášení výběrového
řízení na nového ředitele. Dosavadní
ředitel
Pavel Žáček neměl stanoveno funkční období,
hodlá se nicméně do řízení
přihlásit.

Rada Ústavu pro studium totalitních
režimů (ÚSTR) rozhodla o
vyhlášení výběrového
řízení na nového ředitele. Jeho funkční
období by mělo být
pětileté, předpokládaný nástup
nového šéfa ústavu je 1. duben
letošního roku.

Po zasedání rady to řekl její místopředseda Patrik Benda.
„Akt není vyjádřením nespokojenosti s dosavadním ředitelem Pavlem
Žáčkem,“ citoval z usnesení Benda.

Žáček byl jmenován do funkce bez výběrového řízení k 1.
lednu 2008. Od června 2007 byl zmocněncem vlády pro řízení ústavu a Archivu
bezpečnostních složek. Funkční období ředitele ústavu nebylo stanoveno, podle
Bendy by napříště mělo být pětileté.

Rada vycházela z toho, že standardním nástrojem pro volbu
ředitele instituce tohoto typu je výběrové řízení, řekl Benda. Rozhodnutí rady
bylo jednomyslné, dodal.

Nynější šéf ústavu sklidil kritiku zejména za to, že odmítl
zveřejnit databázi zhruba 770 tisíc osob, o které se zajímala komunistická
Státní bezpečnost (StB). Aktivista Stanislav Penc zorganizoval loni petici za
jeho odvolání. Žáček o petici řekl, že ji považuje za pokus o cenzuru ústavu a
dodal, že pokud rada ÚSTR vypíše výběrové řízení na nového ředitele, je
připraven se do něj přihlásit, aby obhájil svou dosavadní práci.

Pence začal vyšetřovat Úřad pro ochranu osobních údajů

12.1.2010

ct24.cz

Praha – Úřad pro ochranu
osobních údajů začal prověřovat
aktivistu Stanislava Pence. Tím, že loni zveřejnil na internetu
databázi EZO,
tedy jména lidí, o které se zajímala
Státní bezpečnost, mohl porušit zákon na
ochranu osobních údajů. Podle Pence jde ale o
archiválii, na kterou se zákon
nevztahuje.

Penc proto podal stížnost na inspektora Miloše Šnytra, který
kontrolu minulý týden zahájil. Vadí mu, že nemá právo nahlížet do spisu.
Úředníky dokonce obvinil, že je vede snaha zabránit zveřejňování pravdy o
protiprávnosti komunistického režimu. „Úřad na ochranu osobních údajů nemá
právo zasahovat do věcí, které vznikly z archiválie z činnosti Státní
bezpečnosti. Takže je to jasný protiprávní akt, který se už podruhé
opakuje,“ uvedl Penc.

Úřad proti databázi zasáhl už loni na podzim. Najatý
provozovatel stránek je tehdy pod hrozbou desetimilionové pokuty zablokoval.
Penc je ale v listopadu spustil znovu – na svou odpovědnost. Má v tom podporu
některých historiků, kteří databázi stejně jako on považují za archivní
materiál, na který se zákon o ochraně osobních údajů nevztahuje. Například
historik Petr Blažek se domnívá, že pokud by tomu tak nebylo, nemohl by
fungovat například Ústav pro studium totalitních režimů a řada dalších
institucí jako Ústav pro soudobé dějiny by měla velké problémy.

Databáze EZO neboli evidence
zájmových osob obsahuje 770
tisíc jmen lidí, o které se z různých
důvodů zajímala Státní bezpečnost – jak
agenty, tak nepřátele režimu. Databázi začala
komunistická tajná policie
budovat v polovině 80. let a spustit ji chtěla v roce 89. To už ale
díky
revoluci nestihla. Penc ji později získal od
porevolučního ministra vnitra Jána
Langoše.

Kontrola kvůli databázi

12.1.2010

ČT 1

19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

——————–

Další kolo sporů kvůli databázi lidí, o které se zajímala
Státní bezpečnost. Úřad pro ochranu osobních údajů zahájil kontrolu u aktivisty
Stanislava Pence, který databázi zveřejnil. Prý porušuje zákon na ochranu
osobních údajů. Penc se hájí. Jde o archiválii, na kterou se zákon nevztahuje.

Robert MALECKÝ, redaktor

——————–

Ezo nebo-li evidence zájmových osob. Obsahuje 770 tisíc jmen
lidí, o které se z různých důvodů zajímala státní bezpečnost. Vedle agentů
třeba i nepřátelé režimu. Na Internet ji vloni vyvěsil aktivista Stanislav
Penc. Úřad pro ochranu osobních údajů u něj teď kvůli tomu zahájil kontrolu.

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů

——————–

Principiálně je zahájena proto, aby
se zjistilo, zda
skutečně správce osobních údajů plní
všechny povinnosti, které vyplývají pro
něj ze zákona.

Robert MALECKÝ, redaktor

——————–

Penc podal stížnost na inspektora Miloše Šnitra, který
kontrolu minulý týden zahájil. Vadí mu, že nemá právo nahlížet do spisů.
Úředníky dokonce obvinil, že je vede snaha zabránit zveřejňování pravdy o
protiprávnosti komunistického režimu.

Stanislav PENC, aktivista

——————–

Úřad na ochranu osobních údajů nemá právo zasahovat do věcí,
které vznikly z archiválie, z činnosti státní bezpečnosti. A takže je to jasnej
protiprávní akt, kterej už se podruhý opakuje.

Robert MALECKÝ, redaktor

——————–

Úřad proti databázi zasáhl už loni na podzim. A najatý
provozovatel stránek je tehdy pod hrozbou desetimilionové pokuty zablokoval.
Penc je ale v listopadu spustil znovu na svou odpovědnost. A má v tom podporu
některých historiků, kteří databázi stejně jako on považují za archivní
materiál, na který se zákon o ochraně osobních údajů nevztahuje.

Petr BLAŽEK, historik

——————–

Jinak by v podstatě nemohl fungovat ani třeba Ústav pro
studium totalitních režimů, Ústav pro soudobé dějiny by měl velké problémy a
řada dalších institucí.

Robert MALECKÝ, redaktor

——————–

Databázi začala komunistická tajná policie budovat v
polovině 80. let a spustit ji chtěla v roce 89. To už ale nestihla. Penc ji
později získal od porevolučního ministra vnitra Jána Langoše. Robert Malecký,
Česká televize.

V Galerii Dox v pražských Holešovicích probíhá až do jara netradiční výstava

9.1.2010

ČT 1

12:05 Týden v regionech – Praha

Petr SOJKA, redaktor

——————–

V Galerii Dox v pražských
Holešovicích probíhá až do jara
netradiční výstava. Jmenuje se Ezo – StB a
přináší kompletní seznam jmen lidí,
které Státní bezpečnost evidovala před rokem 89
jako zájmové osoby. Takových
lidí měla StB ve své databázi přes tři čtvrtě
milionu. V téhle, dnes už bývalé
továrně v Holešovicích, se před rokem 89
vyráběly odznaky a jiné dekorativní
předměty, často sloužící tehdejší
propagandě. Teď tu sídlí galerie Dox a v její
obří výstavní síni jsou na zdech
jména desítek tisíc lidí, kterým StB
znepříjemňovala nebo se teprve chystala znepříjemnit
životy.

Leoš VÁLKA, ředitel galerie DOX

——————–

Na zdech tady vidíme míň než 5 % jako celkového počtu. To
znamená, že 5 % z 800 tisíc, to je tak 40 tisíc jmen, takže 95 % jmen je
vlastně na paletách, prostě se sem nevejde.

Stanislav PENC, autor návrhu výstavy

——————–

Jsme v podstatě přesvědčený, že všichni ty lidi, který se
dostali do sítě Státní bezpečnosti, jsou oběti. Protože v momentu, kdy by tady
komunistickej režim nebyl a Státní bezpečnost nebyla, nebyl by tady totalitní
režim a po druhý světový válce bysme vývojem v zemi směřovali jiným směrem, tak
by žádná takováhle zeď neexistovala a byli bysme někde úplně jinde.

Petr SOJKA, redaktor

——————–

Právě bývalý disident
Stanislav Penc je duchovním otcem
nápadu zveřejnit jména lidí v hledáčku
zájmu StB. Sám má v databázi Ezo svůj
záznam.

Stanislav PENC, autor návrhu výstavy

——————–

Do dneška nemluvíme o těch
vinících, který za to můžou. To
znamená o těch strůjcích. Nejenom ze Státní
bezpečnosti, ale i z komunistický
stran. Vždyť ta to řídila. A to je zajímavý, že do
dneška vlastně nebyl nikdy
vydanej žádnej relevantní seznam pracovníků
Státní bezpečnosti. Je zvláštní, že
do dneška se říká, že na ministerstvu vnitra a na
polici pracuje přes 3 tisíce
příslušníků Státní bezpečnosti,
který byli strůjci toho režimu minulýho. A to
je zvláštní. Tyhle ty lidi dostanou dneska odsluhy
a velký důchody a lidi,
který seděli v kriminálech v 50., 60., a 70. letech,
nedostanou nic a většinou
mají ty důchody nejmenší.

Petr SOJKA, redaktor

——————–

Přesně 777 tisíc lidí měla
komunistická Státní bezpečnost v
evidenci zájmových osob. O takové množství
lidí se tehdejší agenti přímo
zajímali. Záměrně strohé, netradiční
výstavě dominuje tahle socha, kterou
Michal Gabriel vytvořil těsně před pádem komunismu. Jmenuje se
Hodnostář a
představuje režimu vždy loajálního lehce
přihrbeného úředníka, ochotného splnit
jakýkoliv úkol. Ředitel galerie DOX Leoš
Válka chtěl ke 20 letům od pádu
komunismu vytvořit výstavu, jak sám říká, z
níž by se návštěvníkům dělalo
špatně.

Leoš VÁLKA, ředitel galerie DOX

——————–

To bolševický peklo, jsou ty seznamy vlastně, je to ta
kolektivní anonymní množina jmen, kde kdokoliv mohl být kdykoliv vylosován
prostě a jeho osud se mohl změnit. A to je to peklo prostě. Takže to, co vypadá
jako minimalistická instalace, je vlastně jako nesmírně odstrašující peklo.

Petr SOJKA, redaktor

——————–

Galerie DOX, která už rok přibližuje lidem
současné umění
žijících tvůrců, vystavuje na nádvoří
další šokující dílo. Entopu
Davida
Černého. Petr Sojka, Česká televize.

V DOXu je 777 tisíc osob, které měla v hledáčku StB

7.1.2010

ct24.cz

ČT24

Praha – Jedna z výstav připomínající 20. výročí pádu
komunismu v Československu připravená Centrem současného umění DOX potrvá až do
konce února. Přibližuje těžko uvěřitelné množství záznamů, které o lidech v
Československu vytvářela někdejší státní bezpečnost (StB). Ředitel DOXu Leoš
Válka připravil instalaci v ještě nezrekonstruovaných částech objektu, kde jsou
vysoké stěny odshora až dolů polepené archy se jmény lidí. Archů je 6 485 a
jména v nich obsažená tvoří jen pět procent z více než 777 tisíc osob, o nichž
StB záznamy vedla.

Výstava Evidence zájmových osob.StB přináší kompletní seznam
jmen lidí, které státní bezpečnost evidovala před rokem 1989 jako zájmové
osoby. Takových lidí měla StB ve své databázi přes tři  čtvrtě milionu. „Na zdech vidíme jen 5
procent celkového počtu, 95 procent je na paletách,“ upozorňuje ředitel
DOXu Leoš Válka.

Monumentální instalace
vychází z počítačových
databází StB o
evidenci zájmových osob. Zveřejněné záznamy
u velké části neříkají nic o tom,
na jaké straně daná osoba stála – zda se jednalo o
člověka, kterého považoval
režim za svého nepřítele, nebo zda šlo o
spolupracovníka StB. Instalace má být
komentářem k možnostem administrativního systému,
který umožnil centrální
evidenci a sledování téměř deseti procent populace.

„Jsme přesvědčeni, že všichni lidé, kteří se dostali do
sítě StB, jsou oběti. V momentě, kdy by tady nebyl komunistický režim, státní
bezpečnost a totalitní režim a po 2. světové válce bychom směřovali jiným
směrem, by žádná taková zeď neexistovala a byli bychom úplně jinde,“ říká
bývalý disident Stanislav Penc, duchovní otec nápadu zveřejnit jména lidí v
hledáčku zájmu StB a současný držitel databáze. Sám má v seznamu svůj záznam.
„Dodneška nemluvíme o vinících, o strůjcích. Nejenom z StB, ale i z
komunistické strany – ta to řídila,“ říká.

Evidenci zájmových osob (EZO)
vytvářela v druhé polovině 80.
let StB jako páteř svého budoucího
elektronického informačního systému.
Záznamy
pocházejí zejména z papírové
ústřední operativní evidence tajné policie,
kde
bylo v polovině 80. let uloženo okolo 800 tisíc karet. Podle
původního
harmonogramu měla být databáze EZO zkušebně
spuštěna v lednu 1990. Podle
slovenského Ústavu paměti národa obsahuje EZO
záznamy k více než 777 tisíc
osob. V současnosti tuto evidence používá pro
vyhledávání spisů Archiv
bezpečnostních složek, který ji převzal od ministerstva
vnitra.

V červenci 2010 základní
údaje z EZO zveřejnil na internetu
Stanislav Penc. Vzbudily velký zájem veřejnosti, ale v
září přestaly fungovat
pod pohrůžkou pokuty za údajné porušení
zákona o ochraně osobních údajů. Penc
získal databáze od bývalého
šéfa Ústavu paměti národa Jána
Langoše. Zveřejnil
je prý proto, že Archiv bezpečnostních složek a
Ústav pro studium totalitních
režimů některé věci z evidence zatajují a ke
zveřejnění vybírají mediálně
vděčné kauzy. Ředitel ústavu Pavel Žáček kritiku
odmítl.

Strohou instalaci doplňuje socha
svázaného muže –
přihrbeného úředníka od sochaře Michala Gabriela –
a fotografie prezidenta, za
jehož vlády elektronická databáze
komunistické tajné policie vznikala, Gustáva
Husáka. Hudba Keithe Jarretta se střídá s hudbou
Karla Gotta, držitele ocenění
národní umělec, které mu udělil právě
Husák, a loňského držitele medaile za
zásluhy, jednoho z nejvyšších
ocenění svobodného českého státu, jež mu
dal
prezident Václav Klaus.

V galerii DOX v pražských Holešovicích najdete netradiční výstavu

7.1.2010

ČT 1

18:00 Události v regionech – Praha

Jitka SLUKOVÁ, moderátorka

——————–

V galerii DOX v pražských
Holešovicích najdete netradiční
výstavu. Jmenuje se EZO StB a přináší
kompletní seznamy lidí, na které před rokem
89 zacílila státní bezpečnost. EZO, tedy evidence
zájmových osob obsahovala
přes tři čtvrtě milionu jmen.

Petr SOJKA, redaktor

——————–

V téhle dnes už bývalé továrně v Holešovicích se před rokem
89 vyráběly odznaky a jiné dekorativní předměty často sloužící tehdejší
propagandě. Teď tu sídlí galerie DOX a v její obří výstavní síni jsou na zdech
jména desítek tisíc lidí, kterým StB znepříjemňovala nebo se teprve chystala
znepříjemnit životy.

Leoš VÁLKA, ředitel galerie DOX

——————–

Na zdech tady vidíme míň než 5% jako celkového počtu, 95%
jmen je vlastně na paletách. To se sem prostě nevejde.

Stanislav PENC, autor námětu výstavy

——————–

Jsme v podstatě přesvědčený, že všichni ty lidi, který se
dostali do sítě státní bezpečnosti, jsou oběti. Protože v momentu, kdy by tady
komunistickej režim nebyl a státní bezpečnost nebyla, nebyl by tady totalitní
režim a pod druhý světový válce bychom vývojem v zemi směřovali jiným směrem,
tak by žádná takováhle zeď neexistovala a byli bychom někde úplně jinde.

Petr SOJKA, redaktor

——————–

Právě bývalý disident
Stanislav Penc je duchovním otcem
nápadu zveřejnit jména lidí v hledáčku
zájmu Stb. Sám má v databázi EZO svůj
záznam.

Stanislav PENC, autor námětu výstavy

——————–

Do dneška nemluvíme o těch vinících, který za to můžou, to
znamená o těch strůjcích. Nejenom ze státní bezpečnosti, ale i z komunistický
strany, vždyť ta to řídila.

Petr SOJKA, redaktor

——————–

Přesně 777 tisíc lidí měla
komunistická státní bezpečnost v
evidenci zájmových osob. O takovém množství
lidí se tehdejší agenti přímo
zajímali. Záměrně strohé netradiční
výstavě dominuje tahle socha, kterou Michal
Gabriel vytvořil těsně před pádem komunismu. Jmenuje se
Hodnostář a představuje
režimu vždy loajálního lehce přihrbeného
úředníka ochotného splnit jakýkoliv
úkol. Petr Sojka, Česká televize.

Alexandr Vondra ve Faktech

7.1.2010

Prima TV

18:55 Zprávy TV Prima

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

Senátor Alexandr Vondra dnes večer ve Faktech na Primě.
Hezký večer, pane senátore.

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Hezký večer.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

Rozpočet na zahraniční cesty senátorů se má snížit z
loňských 19 milionů na 16 milionů. Je tam nějaká záruka, že ty cesty budou také
smysluplnější?

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Tak já myslím, že to snížení je v pořádku. Ten loni byl
příliš vysoký, to bylo kvůli předsednictví a teď se to dostává do normálu.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

To jste neodpověděl tak úplně na otázku, jestli ty cesty
budou smysluplnější.

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Tak já nevím, já jsem loni absolvoval jednu, všem ostatním
jsem se úspěšně vyhnul, protože pro mě vždycky … Já jsem člověk té exekutivy,
takže ráno vyject a večer se vrátit nebo nejpozději druhý den.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

To senátoři ani poslanci, nutno
říci, takto cestovat nejsou
zvyklí. Ti si dělají tří až pětidenní
zájezdy, alespoň z toho, co vím, z
denního tisku. Poté, co se senátor
vrátí z takové zahraniční cesty,
zajímá se
vůbec někdo v Senátu o to, jestli ta cesta byla k něčemu?

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Tak já sám jsem se ptal, proč ty cesty jsou tak dlouhé. A
bylo mi řečeno, že ta parlamentní diplomacie je trošku než ta exekutivní, že
cílem té parlamentní diplomacie je tu zemi skutečně poznat.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

Kterou? Tu, kterou navštěvuji?

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Tu, kterou navštěvuji.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

Poznat zemi? Čili my platíme, my daňoví poplatníci, takové
poznávací zájezdy?

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Tak z druhé strany na jejich obranu dlužno říct, že občas se
to děje tím opačným směrem. Přijíždějí parlamentáři sem.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

No, jenomže mě zajímá náš parlament, rozumíte. Zdá se vám
normální, aby v době krize, kde se údajně šetří každá koruna z peněz daňových
poplatníků, tak aby senátoři a poslanci vyjížděli na poznávací zájezdy?

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

No, tak pokud se ptáte na můj názor, tak můj názor je jasný.
Ty cesty by měly být kratší a měly by jasně být zaměřeny na nějaký cíl.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

No, a teď mně řekněte, proč vy, a ptám se na to, proč vy,
protože právě vy tady dneska sedíte a máte tento názor. Proč nevystoupíte a
nenavrhnete, aby se rozpočet zahraničních cest Senátu snížil minimálně na
polovinu, protože jsem si jista, že by to nikdo nepoznal. Myslím z daňových
poplatníků.

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Tak my jsme ho snížili o tu třetinu v Senátu a včera jsme
shodou okolností v zahraničním …, v tom evropském výboru schvalovali plán
cest na tento rok a tam, myslím, nejsou žádné cesty úplně nesmyslné.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

Ne, vy jste ho nesnížili o třetinu, protože snížení z 19 na
16 milionu není o třetinu, takže si myslím, že jsou tam stále ještě rezervy.

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Určitě, rezervy jsou vždycky.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

Ne, víte, proč se ptám tak trošku agresivně? Protože
včerejší Mladá fronta uveřejnila vysvětlování poslanců, některých, proč
vyrazili konkrétně na tyto dané zahraniční cesty. A některé ty výroky mě
doopravdy zaujaly. Cituji, poslankyně Šedivá: „V řeckém parlamentu mají
nedoslýchavou poslankyni a je zajímavé vidět, jak to tam řeší.“ A
poslankyně Bebarová-Rujbrová, která zdůvodňuje cestu do Peru, do Peru prosím,
takto: „Loni se tam domorodci vzbouřili proti kácení deštných
pralesů.“ To je velmi zajímavý problém. Já mám pocit, že si z nás ze všech
děláte srandu.

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Já si z vás srandu nedělám. To si to dělají ti jmenovaní, já
určitě ne.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

No ne, ale proč nevystoupíte v Senátu a nenavrhnete snížení
rozpočtu na zahraniční cesty?

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Tak já jsem to téma otvíral v
našem výboru a ta moje
zkušenost je prostě trošku jiná. Já jsem
fakt člověk spíš té exekutivní povahy
a snažím se tím časem šetřit, maximalizovat prostě

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

A necháte ty ostatní, aby s ním …, ty ostatní, aby s ním
nešetřili a platili to z našich daní, ty svoje cesty.

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Tak, rozumíte, koneckonců je to na každém z jednotlivých
poslanců, aby si v tomhle tom udělali jasno.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

Říká senátor Alexandr Vondra dnes ve Faktech.

Prezident Obama hodně mluví, ale málo vede a nedrží slovo.
To jsou vaše slova z posledního kongresu ODS.

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

No, ale to bylo v listopadu.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

Tak máte z Obamovy politiky strach?

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Strach je, myslím, silné slovo. Mám určité obavy, protože je
to idealista a ten svět je stále ještě velká džungle. A kupříkladu jsem
přesvědčen o tom, že Američané by měli s Rusy jednat více z pozice síly a méně
se uklánět, tak jak to třeba prezident Obama předváděl v Číně.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

Zlí jazykové říkají, že nejen s Ruskem, ale i s řadou jiných
zemí, které jsou potencionálně doopravdy nebezpečné, jako je například Írán.
Nemáte někdy obavy z toho, že tahle vstřícná a jakoby partnerská politika
prezidenta Obamy nás všechny může vést někam, kam doopravdy nechceme?

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Rozumíte, uvidíme. Je to první rok. Já si pamatuji, když
nastoupil prezident Clinton, tak ten první rok měl také velmi těžký a pak se
poučil a nakonec vládl celkem 8 let a bylo to úspěšné prezidentství. Čili …

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

Čili myslíte, že Obama se poučí?

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Každý začátek je těžký,
každý začátek je těžký, ale fakt je,
že s tím Íránem máte kupříkladu
pravdu. On nabídl několik vstřícných gest a
zatím toho zpátky mnoho nedostal.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

Reagoval nějak prezident Obama na ten dopis, který jste
podepsal za Českou republiku vy a Václav Havel a další středoevropští politici,
kde jste vyjádřil své obavy z Ruska například?

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Cílem toho dopisu bylo varovat a nezdálo se mi, že by padnul
úplně bezprostředně na úrodnou půdu. To prostě asi, asi ne, ale tak to v životě
chodí.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

Alexandr Vondra dnes ve Faktech na Primě.

Váš podpis, pane senátore, se objevil pod peticí, která se
zastává činnosti Ústavu pro dokumentaci …, totalitních režimů. Komicky jsme
se tak ocitli v situaci, že jedna skupina lidí s vámi se zastává ústavu a druhá
skupina lidí, vašich kolegů z disentu mimochodem, jde naopak proti tomu ústavu,
což je třeba Václav Havel nebo Stanislav Penc. Není to paradox, že jste se
ocitli na obrácených pólech?

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Tak vidíte, jak ta minulost se dodneška s námi táhne. My
jsme tehdy tou peticí se snažili reagovat na některé hlasy, které zpochybňovali
Ústav pro studium totalitních dějin. A já jsem člověk pevně přesvědčený o tom,
že ten ústav je naprosto potřebný. A koneckonců i ta diskuse, která se kolem
vede, myslím, potvrzuje tu potřebnost ústavu.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

A není vám líto, že právě Václav Havel jakoby touto formou
bojuje proti přesnější dokumentaci toho, co se za komunismu dělo?

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Já nevím, to se musíte zeptat jeho, proč …

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

Já se vás ptám, jestli vám to není líto.

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Já si myslím, tehdy šlo tak trošku o ten, o tu jednu schůzku
Jozku Skalníka. On, myslím, cítil potřebu se za Jozku Skalníka postavit.
Koneckonců já jsem se za něj do jisté míry postavil také jako za člověka, který
v těch nejsložitějších chvílích koneckonců nezklamal, nezradil a z druhé strany
ale nevidím žádný důvod, proč kvůli této kauze zpochybňovat ústav a postavení
ředitele Žáčka, protože si myslím, že svou práci dělá dobře.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

Senátor Alexandr Vondra byl dnešním hostem Fakt na Primě.
Pane senátore, díky, že jste přišel. Přeju hezký večer.

Alexandr VONDRA, senátor /ODS/

——————–

Hezký večer.

Barbora TACHECÍ, moderátorka

——————–

A ve studiu sportu vám ukážeme fotbalového fanouška, který
si za každou cenu chtěl dát gól. Tak se určitě dívejte, hezký večer.

Primář Sova estébákem

6.1.2010

Mladá fronta DNES

S režisérem Janem Hřebejkem o novém filmu, neomluvitelné
vině a nezbytnosti morální hygieny

* Je v lásce povoleno vše?

            … myslím,
že ne. Ale já jsem taky zdaleka všechno nevyzkoušel.

* Váš filmový agent v Kawasakiho růži pomůže StB vyštvat ze
země svého soka v lásce a převezme jeho dívku i počaté dítě – měli bychom kvůli
tomu, že to dělal z lásky, být k němu smířlivější?

            Určitě
ne.
To z něj vinu v žádném případě
nesmývá. Ale zajímavější je
jiná rovina, kterou
tam onen někdejší spolupracovník StB,
uznávaný a vážený psychiatr, popisuje
slovy: Myslel jsem si, že jsem s kurvou v kavárně, ale že s
ní nejdu na pokoj.
Jenže to už nemáte šanci rozeznat.

* Bez ohledu na to, kde s ní jste, musíte přece jasně vidět,
když té kurvě pomůžete někomu zničit život. Takže slova, slova, slova, která
mají z těch lidí spláchnout vinu?

            Téměř
každý, kdo udělá nějakou sviňárnu, má tendenci si to omlouvat nebo aspoň
zasouvat někam dozadu. A jde i o to, jestli se to snaží nějak odčinit, nebo to
nechá zasunuté.

* A myslíte si, že když výrazně pomůžete někomu zničit
život, že se to dá odčinit?

            Ale to tam
hlavní hrdina říká jasně: Jsou činy, které nemohou být odčiněny.

* Nabyla jsem totiž dojmu, že toho hlavního hrdinu omlouváte
a jeho vinu relativizujete. Třeba zdánlivou maličkostí: hlavní hrdina,
spolupracovník StB, je sympaťák, kterého má každý rád. A ten, který na něj
materiály získá, působí jako zloduch a hajzl. To byl záměr?

            Samozřejmě!
Kdyby to bylo obráceně, že sympaťák nalézá
pravdivé kompromitující materiály o
tom, jak zjevný hajzl spolupracoval s StB, není to přece
zajímavé a je to
povrchní. Právě z paradoxu se rodí příběh.
Mimochodem proto jsem obsadil do
role bývalého vyšetřovatele StB všemi
milovaného primáře Sovu, Ladislava
Chudíka.

* Jenže tomu toho hajzla každý věřil. Nemám ráda slovo
poselství, ale neumím ho nahradit. Co jste tím filmem chtěl říci?

            Snažili jsme
se ukázat všechny postavy, viníky i oběti, dostatečně do hloubky. Aby si i
lidé, kteří tu dobu nezažili, měli šanci uvědomit, jakým způsobem ta moc
pracovala. Jak rafinovaná StB při svém teroru byla. A dál – ne omlouvat
spolupracovníky StB, ale pochopit dilema a přerod těch lidí jako něco, co má
přesah do dneška.

* Mirka Spáčilová soudí, že
je zjevné, co chce film sdělit:
„Že ty, kdo třebas i pod tlakem selhali, nelze soudit, neboť
tím nejvíce trpí
sami; že archivy rozdírají nové a nové
jizvy, zatímco ti hlavní viníci žijí
spokojeně bez trestu i vlastních pochybností.“
Má pravdu?

            Kdyby tato
věta měla být pravdivá, tak to nikdy netočím. Nejsem tady samozřejmě od toho,
abych polemizoval s Mirkou Spáčilovou a taky nebudu. Říkám jen, že to není
pravda, nebyl to náš záměr a je to jen jedna rovina toho filmu.

* Tak nepolemizujte a zkuste mi odpovědět, prosím. Lze ty,
kteří selhali, soudit?

            Nevím, co
mám odpovědět. Vždyť o tom je celý ten film! Nám jde o to co nejlépe porozumět,
nikoliv omluvit nebo odsoudit.

* Váš hlavní hrdina se na konci filmu za svoji spolupráci s
StB omluví. Kolik takových lidí kromě Vlasty Chramostové znáte?

            Vy mě
chcete dostat, ale i kdybych neznal nikoho jiného, tak to nic nemění. Berte to
jako moji a Jarchovského reflexi, jak by se ti lidé měli zachovat.

* Vy sám byste takovému člověku uměl odpustit?

            … myslím,
že jo. Bez odpuštění nemůžeme žít.

* Je takových lidí – navrch huj a vespod fuj – podle vás v
naší společnosti hodně?

            Ale já
našeho hrdinu nechápu jako vespod fuj! Chápu ho jako vesměs dobrého člověka,
který udělal velkou a neomluvitelnou sviňárnu. Stejně tak jsou špatní lidé,
kteří jednou udělají něco chvályhodného. Zajímalo mě, jak StB zlomila ke
spolupráci v podstatě dobrého člověka.

* Leč myslíte si, že je takových lidí, kteří skrývají
kostlivce, hodně?

            Myslím
si,
že na světě se vyskytují spíše lidé,
kteří jsou možná horší morálně i
intelektuálně, a zbabělejší, ale měli to
štěstí, že nebyli vystaveni takové
zkoušce, a tudíž se neprovinili. Náš hrdina
není typický, ale výlučný.

* Hlavní hrdina Kawasakiho růže se jmenuje Josek – ironií
osudu připomíná jméno Josky Skalníka, kolem kterého bylo velmi podobné dusno
zcela nedávno. Zveřejnění případu rozčililo Václava Havla. Vás taky?

            Já nejsem
dlouholetý kamarád Josky Skalníka. Václav Havel je tedy spíše v pozici
manželkymého hlavního hrdiny, která řekla: Já ho znám dobře, a proto mu
odpouštím.

* To není totožná situace. Protože VáclavHavel po zveřejnění
informace o spolupráci Skalníka s StB napadl podpisem petice schopnosti a
odbornost Ústavu pro studium totalitních režimů, který případ zveřejnil.

            Celá ta
situace se dvěma peticemi je nešťastná. Když stojí proti sobě Václav Havel a
Stanislav Penc a na druhé straně Jiří Křižan a Saša Vondra a tohle všechno
potměšile sleduje veřejnost, která má z velké části máslo na hlavě, je mi
prostě smutno.

* A na které straně stojíte vy?
Máte taky pochybnosti o
práci Ústavu pro studium totalitních režimů,
který se snaží spoustu věcí z naší
minulosti rozkrýt?

            Nemám. Přes
veškerou moji úctu k Joskovi Skalníkovi a hlavně Václavu Havlovi já v tomto
případě stojím na opačné straně. A myslím si, že nejde o to, zdali Václav Havel
Joskovi věří, ale Joska Skalník by měl vystoupit a říci, jak to tedy bylo.

* Joska vám asi ukáže, že nemusí nic.

            To je ten
problém! Průšvih to je. Byl to nejbližší důvěrník Václava Havla za revoluce,
Havel sedával v jeho ateliéru, který byl odposloucháván, což Joska mohl tušit…
To jsou věci, ke kterým se nikdo jiný než on vyslovit nemůže. A už vůbec by neměl
být postihován ústav nebo Pavel Žáček v jeho čele.

* Myslíte si, že je nebezpečné otevírat archivy a
zpřístupňovat všem dobové materiály, což je to, oč se Žáčkův ústav zjevně
snaží?

            Je to velmi
nebezpečné, ale mělo by se to dělat. To je můj názor.

* Je vám lépe na duši, když jste natočil právě Kawasakiho
růži?

            Ve své
filmografii považuji tento film za jeden z nejzásadnějších. Ale já ten film teď
nevidím s odstupem, protože jsem se jím zabýval dva roky. Cítil jsem potřebu
takový film natočit, je tam spousta bolestí, inspirací, různých pohledů na tu
věc.

* Nebyl váš nový film taky reakcí na to, že většina vašich
filmů z komunistické doby je úsměvná a obrušuje hrany, i když ta doba vůbec
úsměvná nebyla?

            Myslíte
Pelíšky a Pupendo. Tam jsem neobrušoval hrany já, ale žánr. Říkám mu
nostalgická komedie, a ta obrušuje hrany už tím, že je to komediální. Ale třeba
Pupendo jde podle mého názoru v hořkosti a znechucení dobou hodně daleko. To
jen tím, že v tom filmu bylo taky hodně legrace, tak to pro někoho tak
nevyznělo. Ale ten film je plný obrazů té vstřícné předposranosti, jak tomu
říká Eva Holubová, ze které je mi špatně a bylo vždycky. Takže žádný odpustek
jsem teď netočil a ani jsem nepotřeboval. Ale každý může mít svůj názor.

* Snad nejsme zemí, kde byste se musel
omlouvat za úspěch.
Váš kolega Jarchovský řekl, že váš
poslední film pro vás oba znamenal vykročení
novým směrem – tedy už žádné v podstatě
miloučké komedie?

            Vždycky
vidím jen jeden film dopředu. A ten je v podobném duchu. Je to taky o člověku,
který je obviněn, ale tentokrát neprávem. Je to detektivka ze současnosti o
rehabilitačním lékaři, který byl obviněn ze sexu s pacientkami – máme dobrou
zápletku, ale ještě nemáme uspokojivý závěr, tedy to poselství.

* S Jarchovským jste nerozlučná dvojka už 20 let. Žádná
ponorka?

            My spolu
nebydlíme! Máme společnou potřebu vyprávět podobné věci, máme podobný vkus a
cítíme věci stejně, společně pocházíme spíše z plebejských poměrů. Ale Petr se
dřív oženil, má už skoro dospělé děti a žije jiným rytmem. Moje děti jsou malé.
My za těch skoro 30 let, co se známe, umíme přetlak kanalizovat.

* Jak?

            Petr píše
scénáře i pro Ondřeje Trojana, teď spolu točí Občanský průkaz, nepracujeme
spolu výhradně. Petr navíc učí na FAMU, má svůj okruh kolegů a studentů. Kvůli
rozdílnému věku dětí jsme vlastně nikdy nebyli společně na dovolené.

* Jak vzniká nápad na scénář?

            Někam s
Petrem odjedeme, nejlépe do Doubice nebo do Prášil. Chodíme po lese a povídáme
si, co nás zaujalo, naštvalo, vzrušilo. Z toho většinou vyplynou dva tři motivy
a jeden z nich si Petr odveze se slovy – na to mám chuť, do toho se pustím. A
tak za dva měsíce mi dá první verzi, kterou připomínkuju.

* Řekl jste, že peníze na projekt se sháněly těžko, místo ČT
nastoupila jako koproducent Nova – není to spíš téma pro televizi veřejné
služby?

            Je. Ale
trochu alibisticky se z tohoto tématu vyvazuji, protože já ta jednání nevedu.
Takže ani nevím, proč to Česká televize shodila ze stolu.

* To jste se o to nezajímal?

            Zajímal.
Ale nemám šanci si poslechnout tu druhou stranu. Jedna strana říká, že se s
nimi nedá jednat. Na Nově je schvalovací proces v tuto chvíli rozhodně
transparentnější – tenhle člověk si to přečte, předloží to této radě, která o
tom v tomto a tomto termínu rozhodne.

* Je pro Novu váš poslední film hodně rizikový projekt?

            To neumím
posoudit, protože těch hledisek je hodně a ne všechna jsou finanční.

* Očekáváte na Kawasakiho růži méně diváků než na vašich
předchozích filmech?

            Je to
zřejmě zákonité. Počítám s tím, že to nebude mít ohlas jako Pelíšky nebo
Pupendo. Ale já mívám vždycky stažený žaludek. Ne proto, že bych tak bažil po
frontách před pokladnami, ale protože si úplně normálně přeju, když to stálo
tolik úsilí mnoho lidí, a také dost soukromých peněz – státní grant pokryl ani
ne deset procent rozpočtu! – aby to taky co nejvíc lidí vidělo. Je to zkrátka
vaše dítě a o děti se člověk bojí a přeje jim jen to dobré, ne?

Na Jičínsku mají vyrůst větrné elektrárny

6.1.2010

Právo

Jiří Bednář

Nejvíce námitek zaznělo od odpůrců v souvislosti s významným
porušením rázu krajiny

Dvojici větrných elektráren chce postavit na Jičínsku
společnost ABWind.

            Devadesátimetrové
vrtule, umístěné na stometrových tubusech, mají vyrůst zhruba dva kilometry od
sebe na katastrech obcí Bačalky-Lično a Horní Rokytňany. Plánovaná investice má
hodnotu 160 miliónů korun a větrníky by měly mít celkový výkon 4,6 megawattu. Podle
plánů firmy by zařízení mělo začít pracovat už letos na podzim.

            Jak
se v
pondělí večer ukázalo při veřejném
projednávání záměru v Bačalkách,
proti
výstavbě je nejen většina místních občanů,
ale také některé úřady. Pro je
naopak místní starosta Miroslav Šoltys
(nezávislý).

            „Obec bude
dostávat od provozovatele elektráren 250 tisíc korun ročně,“ argumentoval.

            Své si k
záměru řekl i známý aktivista Stanislav Penc, který žije na své farmě v
nedalekých Milkovicích. Namítl, že jiné obce dostávají jako kompenzaci až
milión korun.

„Nenechali jste se tak trochu
ošálit?“ řekl. Za zastaralou
označil také použitou technologii větrníků, které
požívají převodovky s náplní
360 litrů oleje, což Penc považuje za značné riziko pro
okolní přírodu při
případné havárii. Nejvíce námitek
zaznělo od odpůrců v souvislosti s významným
porušením rázu krajiny,
rozkládající se nedaleko hranic CHKO Český
ráj, které
by podle odpůrců stavby způsobily vysoké větrníky,
stojící na horizontu a
viditelné z velké vzdálenosti. Vlastník
zámku v blízkých Domousnicích Jiří
Munzar dokonce Šoltysovi nabídl, že na sebe převezme
závazek 250tisícového
ročního příspěvku do obecní pokladny, pokud
Bačalky stavbu odmítnou.

            Záměr
odmítly podpořit odbory životního prostředí a
územního plánování radnice v
Jičíně. Své výhrady sdělila i Česká
inspekce životního prostředí a se stavbou
elektráren nesouhlasí ani sousedící obce
Libáň a Veselice. Zástupci krajské
hygieny upozornili, že pokud stavba vznikne, povolení k
uvedení do trvalého
provozu dostane až po dlouhodobém a důkladném
měření, zda větrníky nepřekračují
povolené hlukové normy.

            „Nic není
rozhodnuto, proces posuzování záměru je na začátku,“ konstatoval vedoucí
oddělení EIA Richard Veselý z královéhradeckého krajského úřadu.

Spolupracovníky STB ve svém filmu neomlouvám, říká režisér Hřebejk

6.1.2010

zpravy.iDNES.cz

MF DNES, Barbora Tachecí

Nejpilnější filmové duo
Hřebejk-Jarchovský, které s železnou
pravidelností přináší co rok nový
film, překvapilo: žádná nová komedie,
žádné
líbivé a vtipné dialogy, žádná
zaručená strava pro masy.

Poprvé sáhli do žánru dramatu a ještě navíc s hodně
kontroverzním tématem – spolupráce s STB. Oficiální premiéra jejich nového
filmu nás čeká tento měsíc. I jméno filmu je nezvyklé: Kawasakiho růže.     Je v lásce povoleno vše?  …myslím, že ne. Ale já jsem taky
zdaleka všechno nevyzkoušel.

   Váš filmový agent v
Kawasakiho růži pomůže STB vyštvat ze země svého soka v lásce a převezme jeho
dívku i počaté dítě – měli bychom kvůli tomu, že to dělal z lásky, být k němu
smířlivější, je to polehčující okolnost?
Určitě ne. To z něj vinu v žádném případě
nesmývá. Ale zajímavější je
jiná rovina, kterou tam onen někdejší
spolupracovník STB, uznávaný a
vážený
psychiatr, popisuje slovy: myslel jsem si, že jsem s kurvou v
kavárně, ale že s
ní nejdu na pokoj. Jenže to už nemáte šanci
rozeznat.

Bez ohledu na to, kde s ní jste, musíte přece jasně vidět,
když té kurvě pomůžete někomu zničit život. Takže slova, slova, slova, která
mají z těch lidí spláchnout vinu?   Téměř
každý, kdo udělá nějakou sviňárnu, má tendenci si to omlouvat, nebo aspoň
zasouvat někam dozadu. A jde také o to, jestli se to pak snaží nějak odčinit,
nebo to nechá zasunuté.

A myslíte si, že když výrazně pomůžete někomu zničit život,
že se to dá odčinit?   Ale to tam hlavní
hrdina říká jasně: Jsou činy, které nemohou být odčiněny.

Nabyla jsem totiž dojmu, že toho hlavního hrdinu omlouváte a
jeho vinu relativizujete. Třeba zdánlivou maličkostí: hlavní hrdina,
spolupracovník STB, je sympaťák, kterého má každý rád. A ten, který na něj
materiály získá, působí jako zloduch a hajzl. To byl záměr?   Samozřejmě!
Kdyby to bylo obráceně, že
sympaťák nalézá pravdivé
kompromitující materiály o tom, jak zjevný
hajzl spolupracoval
s STB, není to přeci zajímavé a je to
povrchní. Právě z paradoxu se rodí
příběh. Mimochodem proto jsem obsadil do role
bývalého vyšetřovatele STB všemi
milovaného primáře Sovu, Ladislava Chudíka.

Jenže tomu toho hajzla každý věřil. Nemám ráda slovo
poselství, ale neumím ho nahradit. Co jste tím filmem chtěl říci?    Snažili jsme se ukázat všechny postavy,
viníky i oběti, dostatečně do hloubky. Aby si i lidé, kteří tu dobu nezažili,
měli šanci uvědomit, jakým způsobem ta moc pracovala. Jak rafinovaná STB při
svém teroru byla. A dál: ne omlouvat spolupracovníky STB, ale pochopit dilema a
přerod těch lidí jako něco, co má přesah do dneška.

Mirka Spáčilová soudí, že je
zjevné, co chce film sdělit:
„Že ty, kdo třebas i pod tlakem selhali, nelze soudit, neboť tím
nejvíce
trpí sami; že archivy rozdírají nové a
nové jizvy, zatímco ti hlavní viníci
žijí spokojeně bez trestu i vlastních
pochybností“. Má pravdu?   Kdyby tato věta měla být pravdivá, tak to
nikdy netočím. Nejsem tady samozřejmě od toho, abych polemizoval s Mirkou
Spáčilovou a taky nebudu. Říkám jen, že to není pravda, nebyl to náš záměr a je
to jen jedna rovina toho filmu.

Tak nepolemizujte a zkuste mi odpovědět, prosím: lze ty,
kteří selhali, soudit?   Nevím, co mám
odpovědět. Vždyť o tom je celý ten film! Nám jde o to co nejlépe porozumět,
nikoliv omluvit nebo odsoudit.

Váš hlavní hrdina se na konci filmu za svoji spolupráci s
STB omluví, kolik takových lidí kromě Vlasty Chramostové znáte?  Vy mě chcete dostat, ale i kdybych neznal
nikoho jiného, tak to nic nemění. Berte to jako moji a Jarchovského reflexi,
jak by se ti lidé měli zachovat.

Vy sám byste takovému člověku uměl odpustit?   ….myslím, že jo. Bez odpuštění
nemůžeme žít.

Je takových lidí – navrch huj a vespod fuj – podle vás v
naší společnosti hodně?  Ale já našeho
hrdinu nechápu jako vespod fuj! Chápu ho jako vesměs dobrého člověka, který
udělal velkou a neomluvitelnou sviňárnu. Stejně tak, jako jsou vesměs špatní
lidé, kteří jednou udělají něco chvályhodného. To mě na tom zajímalo, jakým
způsobem STB zlomila ke spolupráci v podstatě dobrého člověka.

Leč myslíte si, že je takových lidí, kteří si nesou na hrbu
kostlivce, hodně?  Myslím
si, že na světě
se vyskytují spíše lidé, kteří jsou
možná horší jak morálně tak
intelektuálně,
a zbabělejší, ale měli to štěstí, že nebyli
vystaveni takové zkoušce a tudíž se
neprovinili. Náš hrdina není typický, ale
výlučný.

Hlavní hrdina Kawasakiho růže se jmenuje Josek – ironií
osudu připomíná jméno Josky Skalníka, kolem kterého bylo velmi podobné dusno
zcela nedávno. Zveřejnění případu rozčílilo Václava Havla. Vás taky?   Já nejsem dlouholetý kamarád Josky Skalníka.
Václav Havel je tedy spíše v pozici manželky mého hlavního hrdiny, která řekla:
já ho znám dobře a proto mu odpouštím.

To není totožná situace. Protože Václav Havel po zveřejnění
informace o spolupráci Josky Skalníka s STB napadl podpisem petice schopnosti a
odbornost Ústavu pro studium totalitních režimů, který případ zveřejnil.   Celá ta situace se dvěma peticemi je výrazně
nešťastná. Když stojí proti sobě Václav Havel a Stanislav Penc a na druhé
straně Jiří Křižan a Saša Vondra a další a tohle všechno potměšile sleduje
veřejnost, která má z velké části máslo na hlavě, je mi prostě smutno.

A na které straně stojíte vy? Máte taky pochybnosti o práci
Ústavu pro studium totalitních režimů, který se snaží spoustu věcí z naší
minulosti rozkrýt?  Nemám. Přes veškerou
moji úctu k Joskovi Skalníkovi a hlavně Václavu Havlovi, já v tomto případě
stojím na opačné straně. A myslím si, že nejde o to, zdali Václav Havel Joskovi
věří, ale Joska Skalník by měl vystoupit a říci, jak to tedy bylo.

Joska vám možná ukáže, že nemusí nic.   To je ten problém! Průšvih to je. Byl to
nejbližší důvěrník Václava Havla za revoluce, Václav Havel sedával v jeho
ateliéru, který byl odposloucháván, což ten Joska mohl tušit…to jsou
věci, ke kterým se nikdo jiný než on vyslovit nemůže. A už vůbec by neměl být
postihován Ústav nebo Pavel Žáček v jeho čele.

Myslíte si, že je nebezpečné otevírat archivy a
zpřístupňovat všem dobové materiály, což je to, oč se Žáčkův ústav zjevně
snaží?  Je to velmi nebezpečné, ale mělo
by se to dělat. To je můj názor.

Kawasakiho růže – je vám lépe na duši, když jste právě tento
film natočil?   Ve své filmografii
považuji tento film za jeden z nejzásadnějších. Ale já ten film teď nevidím s
odstupem, protože jsem se jím zabýval dva roky. Cítil jsem potřebu takový film
natočit, je tam spoustu bolestí, inspirací, různých pohledů na tu věc.

Nebyl váš nový film taky reakcí na to, že většina vašich
filmů z komunistické doby je úsměvná a obrušuje hrany, i když ta doba vůbec
úsměvná nebyla?  Myslíte
Pelíšky a
Pupendo. Tam jsem neobrušoval hrany já, ale žánr.
Říkám mu nostalgická komedie
a to obrušuje hrany už tím, že je to
komediální. Třeba Pupendo je ale podle
mého názoru v hořkosti a znechucení dobou hodně
daleko. To jen tím, že v tom
filmu bylo taky hodně legrace, tak to pro někoho tak nevyznělo. Ale ten
film je
plný obrazů té vstřícné předposranosti, jak
tomu říká Eva Holubová, ze které je
mi špatně a bylo vždycky. Takže žádný odpustek
jsem teď netočil a ani jsem
nepotřeboval. Ale každý může mít svůj názor.

Snad nejsme zemí, kde byste se musel omlouvat za úspěch. Váš
kolega Jarchovský řekl, že váš poslední film pro vás oba znamenal vykročení
novým směrem – tedy už žádné v podstatě miloučké komedie?  Vždycky vidím jen jeden film dopředu. A ten
je v podobném duchu. Je to taky o člověku, který je obviněn, tentokrát ale
neprávem. Je to detektivka ze současnosti o rehabilitačním lékaři, který byl
obviněn ze sexu s pacientkami – máme dobrou zápletku, ale ještě nemáme
uspokojivý závěr, tedy to poselství.

S Petrem Jarchovským jste nerozlučnou dvojkou už dvacet let.
Žádná ponorka?  My spolu nebydlíme! Máme
společnou potřebu vyprávět podobné věci, máme podobný vkus a cítíme podobné
věci stejně, společně pocházíme spíše z plebejských poměrů. Ale Petr se dřív oženil,
má už skoro dospělé děti a žije jiným rytmem. Moje děti jsou malé. My za těch
skoro třicet let, co se známe, přetlak umíme kanalizovat.

Jak?  Petr píše
scénáře i pro Ondřeje Trojana, teď spolu točí Občanský průkaz, nepracujeme
spolu výhradně. Petr navíc učí na FAMU, má svůj okruh kolegů a studentů. Kvůli
rozdílnému věku dětí jsme vlastně nikdy nebyli společně na dovolené.

Jak vzniká nápad na společný scénář?   Někam s Petrem odjedeme, nejlépe do Doubice
nebo do Prášil. Chodíme po lese a povídáme si, co nás zaujalo, naštvalo,
vzrušilo. Z toho většinou vyplynou dva tři motivy a jeden z nich si Petr odveze
se slovy – na to mám chuť, do toho se pustím. A tak za dva měsíce mi dá první
verzi, kterou připomínkuju.

Řekl jste, že peníze na projekt Kawasakiho růže se vám
sháněly těžko, místo České televize nastoupila jako koproducent Nova – není to
téma jako dělané pro televizi veřejné služby?
Je. Ale trochu alibisticky se z tohoto tématu vyvazuji, protože já ta
jednání nevedu. Takže ani nevím, proč to Česká televize shodila se stolu.

To jste se o to nezajímal?
Zajímal. Ale nemám šanci si poslechnout tu druhou stranu. Jedna strana
říká, že se s nimi nedá jednat. Na Nově je schvalovací proces v tuto chvíli
rozhodně transparentnější: tenhle člověk si to přečte, předloží to této radě,
která o tom v tomto a tomto termínu rozhodne.

Je pro Novu váš poslední film hodně rizikový projekt?  To neumím posoudit, protože těch hledisek je
hodně a ne všechna jsou finanční.

Očekáváte na Kawasakiho růži méně diváků než na vašich
předchozích filmech?  Je
to zřejmě
zákonité. Počítám s tím, že to
nebude mít ohlas jako Pelíšky nebo Pupendo. Ale
já mívám vždycky stažený žaludek – ne
proto, že bych tak bažil po frontách před
pokladnami, ale protože si úplně normálně přeju, když to
stálo tolik úsilí
mnoho lidí, a také dost soukromých peněz –
státní grant pokryl ani ne deset
procent rozpočtu! – aby to taky co nejvíc lidí vidělo. Je
to zkrátka vaše dítě
a o děti se člověk bojí a přeje jim jen dobré, ne?

Na Jičínsku mají vyrůst dvě větrné elektrárny

5.1.2010

novinky.cz

V katastru obce Bačalky na Jičínsku chce
společnost ABWind
postavit dvě větrné elektrárny. Vedení obce
návrh vítá, řada dalších obcí
a
úřadů je však proti. Hlavním problémem je
jen několikakilometrová vzdálenost od
Českého ráje. Výhrady odpůrci dali najevo při
pondělním veřejném projednání
dokumentace o vlivu stavby na životní prostředí (EIA).

Podle zástupce ABWind Tomáše Zejvala chystaná investice činí
160 miliónů korun. Dvě elektrárny německého výrobce Nordex by měly mít celkový
výkon 4,6 megawattu. Na 100 metrů vysokém stožáru by se měla otáčet třílistá
vrtule o průměru 90 metrů. „Roční výroba elektřiny by měla pokrýt roční
spotřebu přibližně 10 000 lidí,“ řekl Zejval.

Odpůrci větrníků napadali autory dokumentace EIA i tvůrce
posudku k ní. „Zpráva EIA je paskvil. Nezobrazuje budoucí
skutečnost,“ řekl v chvílemi vzrušené debatě obyvatel obce Werner Vybíral.
Autor dokumentace Vladimír Plachý to odmítl. „Dělali to ti nejlepší odborníci,“
řekl. Odpůrci také vyslovili obavy z hluku větrníků a poklesu cen svých
nemovitostí.

Negativní stanovisko záměru daly
odbor životního prostředí a
odbor územního plánování
jičínské radnice. Úřady s výstavbou
nesouhlasí kvůli
narušení krajinného rázu a rozporu s
územním plánem. Výhrady má
Česká inspekce
životního prostředí. Vadí jí, že
elektrárny stojí na hranici ochranného
pásma
vodního zdroje, který by mohly při havárii ohrozit
stovky litrů oleje z
převodovek větrníků. S větrníky nesouhlasí
také nedaleké obce Libáň a
Veselice.Vedení obce Bačalky stavbu vítá

Vedení obce Bačalky, která má asi 150 obyvatel, se stavbou
elektrárny na svém katastru souhlasí. „Obec od investora bude dostávat 250
000 korun ročně po dobu 15 let s roční valorizací tři procenta. Náš roční
rozpočet je jen přes milión korun,“ řekl starosta Bačalek Miroslav Šoltys.

Referendum k větrníkům obec nedělala. Místní obyvatelé podle
starosty s elektrárnami vyjádřili souhlas na veřejné schůzi. „Z 54 lidí
jen devět hlasovalo proti,“ řekl Šoltys. Na příspěvku 250 000 korun ročně
se s investorem dohodla i sousední obec Horní Rokytňany, v jejímž katastru má
stát druhý větrník.

Odpůrce podpořil také aktivista Stanislav Penc, který žije v
nedalekých Milkovicích. „Bude to jedna z nejvyšších elektráren v Česku.
Bude se tady otáčet fotbalový stadion,“ řekl Penc. Stroje uvažované pro
Bačalky označil za šunt. Zejval to odmítl s tím, že půjde o nové moderní
stroje. Podle Pence se obec sumou 250 000 korun nechala ošálit, protože jinde
údajně obce za větrník dostávají od investorů čtyřikrát více.

Se stavbou nesouhlasí majitel barokního zámku v nedalekých
Domousnicích Jiří Munzar. Na schůzi starostovi nabídl, že bude sám ročně platit
obci 250 000 korun, jen když větrník nevyroste. Starosta se k jeho nabídce na
schůzi nevyjádřil.Hlavní slovo má hradecký krajský úřad

Další osud stavby větrníků je
v rukou hradeckého krajského
úřadu, který k projektu po zhodnocení všech
dokumentů a vyjádření vydá své
stanovisko. Pokud bude kladné, bude moci investor začít
pracovat na územním
řízení.

V hradeckém kraji zatím žádná funkční větrná elektrárna
není. Pouze u Nového Hrádku na Náchodsku stojí čtyři nefunkční zastaralé
větrníky z poloviny 90. let minulého století.

Jak se vytváří historie?

4.1.2010

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

S nadějí jsem podporoval vznik Ústavu pro studium
totalitních režimu. Jaké bylo a bohužel i je moje zklamání nad činností těch,
kteří Ústav řídí a kontrolují. Nebudu se zde rozepisovat, jak vedení Ústavu a
Archivu špatně pracuje a jak funguje rada Ústavu, která je volena Senátem
Parlamentu ČR. Chci na těchto řádkách ukázat, jak současné vedení této
instituce je v koncích a chová se v podstatě stejně jako ti, kteří na začátku
komunistického režimu retušovali historii např. i tím, že tiskový cenzor
vymazal na fotografii z února 48 vedle Gottwalda Slanského. Jde o chronologii
k  roku 1989, kterou Ústav zveřejnil na
svých internetových stránkách. V tomto textu původně autoři popsali událost,
které jsem byl účasten.

30. srpen 1989 Státní bezpečnost
zasáhla proti veřejnému
diskusnímu fóru na pražském Karlově mostě,
které se od 5. srpna konalo každý
den. Moderátor diskuse, aktivista Mírového klubu
Johna Lennona Stanislav Penc,
byl krátce po poklidném ukončení fóra
fyzicky napaden příslušníky Státní
bezpečnosti. Do nerovného střetu zasáhli
kolemjdoucí občané a umožnili Pencovi
uprchnout. Několik hodin poté oznámili zaměstnanci
Státní bezpečnosti Pencově
matce, že její syn bude trestně stíhán za
napadení veřejného činitele.

Během minulého roku jsem vstoupil do
nedobrovolného sporu s
Žáčkovým vedením, kterému
vyčítám nezveřejňování a zatajovaní
svěřených
informací, špatnou personální a
profesní práci v Ústavu a Archivu,
plýtvání
dobrým jménem a financemi Ústavu. Jaké bylo
moje překvapení, když jsem byl
upozorněn, že text v chronologii k roku 89 byl změněn a to
následujícím
způsobem:

30. srpen 1989 Stanislav Penc, aktivista Mírového klubu
Johna Lennona a moderátor veřejného diskusního fóra, které se konalo na Karlově
mostě, byl zbit příslušníky Státní bezpečnosti. Následně mu bylo vyhrožováno
trestním stíháním za napadení veřejného činitele.

Když k tomu přidám Žáčkovo
arogantní a urážlivé chování,
neúctu k osudům pronásledovaných,
nepravdivé osočování a vyložený
papalášismus
zřejmě vyplývající z Žáčkova
svazácké minulosti, tak musím jen doufat, že se do
výběrového řízení na nového ředitele
Ústavu přihlásí dostatek osobností, aby
Rada Ústavu dokázala vybrat skutečného ředitele
takto důležité instituce a ne
kariéristu Pavla Žáčka.

Co jsem ze stránek Ústavu
ještě vyčetl je to, že v rubrice odkazy
mají v kategorii různé hned na prvním místě
uvedeno: Svazky.cz (stránky
Stanislava Pence). Zřejmě to znamená, že ideový vliv
Žáčka na zaměstnance
Ústavu a Archivu slábne a doba vyhazování
je za námi. Ovšem Žáčkův plán na
zkrácení rozpočtu jeho řízenou institucí je
děsivý. Hodlá totiž omezit většinu
badatelských oddělení, neuspořádat žádnou
výstavu a nevydat žádnou knihu. Už,
aby Ústav pro studium totalitních režimů měl
nového ředitele, který nedisponuje
totalitním myšlením a jeho minulost ani
přítomné počínání není
zastřeno
tajemstvím.

Na Jičínsku mají stát dva větrníky

4.1.2010

financninoviny.cz

ČTK

Bačalky (Jičínsko) – U obce Bačalky na
Jičínsku chce
společnost ABWind postavit dvě větrné elektrárny. Řadě
místních lidí se to nelíbí.
Tvrdí, že téměř 150 metrů vysoké elektrárny
naruší krajinný ráz oblasti, která
leží jen několik kilometrů od Českého ráje.
Výhrady odpůrci dali najevo při
dnešním veřejném projednání
dokumentace o vlivu stavby větrníků na životní
prostředí (EIA). Negativní stanovisko k výstavbě
elektráren mají i některé
úřady.

    Podle zástupce
ABWind Tomáše Zejvala chystaná investice činí 160 milionů korun. Dvě elektrárny
německého výrobce Nordex by měly mít celkový výkon 4,6 megawattu. Na 100 metrů
vysokém stožáru by se měla otáčet třílistá vrtule o průměru 90 metrů.
„Roční výroba elektřiny by měla pokrýt roční spotřebu přibližně 10.000
lidí,“ řekl Zejval.

    Odpůrci větrníků
napadali autory dokumentace EIA i tvůrce posudku k ní. „Zpráva EIA je
paskvil. Nezobrazuje budoucí skutečnost,“ řekl v chvílemi vzrušené debatě
obyvatel obce Werner Vybíral. Autor dokumentace Vladimír Plachý to odmítl.
„Dělali to ti nejlepší odborníci,“ řekl. Odpůrci také vyslovili obavy
z hluku větrníků a poklesu cen svých nemovitostí.

    Negativní
stanovisko záměru daly odbor životního prostředí a
odbor územního plánování
jičínské radnice. Úřady s výstavbou
nesouhlasí kvůli narušení krajinného
rázu a
rozporu s územním plánem. Výhrady má
Česká inspekce životního prostředí. Vadí
jí, že elektrárny stojí na hranici
ochranného pásma vodního zdroje, který by
mohly při havárii ohrozit stovky litrů oleje z převodovek
větrníků. S větrníky
nesouhlasí také nedaleké obce Libáň a
Veselice.

    Vedení obce
Bačalky, která má asi 150 obyvatel, se stavbou elektrárny na svém katastru
souhlasí. „Obec od investora bude dostávat 250.000 korun ročně po dobu 15
let s roční valorizací tři procenta. Náš roční rozpočet je jen přes milion
korun,“ řekl starosta Bačalek Miroslav Šoltys. Referendum k větrníkům obec
nedělala. Místní obyvatelé podle starosty s elektrárnami vyjádřili souhlas na
veřejné schůzi. „Z 54 lidí jen devět hlasovalo proti,“ řekl Šoltys.
Na příspěvku 250.000 korun ročně se s investorem dohodla i sousední obec Horní
Rokytňany, v jejímž katastru má stát druhý větrník.

    Odpůrce podpořil
také aktivista Stanislav Penc, který žije v nedalekých Milkovicích. „Bude
to jedna z nejvyšších elektráren v Česku. Bude se tady otáčet fotbalový
stadion,“ řekl Penc. Stroje uvažované pro Bačalky označil za šunt. Zejval
to odmítl s tím, že půjde o nové moderní stroje. Podle Pence se obec sumou
250.000 korun nechala ošálit, protože jinde údajně obce za větrník dostávají od
investorů čtyřikrát více.

    Se stavbou
nesouhlasí majitel barokního zámku v nedalekých Domousnicích Jiří Munzar. Na
dnešní schůzi starostovi nabídl, že bude sám ročně platit obci 250.000 korun,
jen když větrník nevyroste. Starosta se k jeho nabídce na schůzi nevyjádřil.

    Další osud stavby
větrníků je v rukou hradeckého krajského úřadu, který k projektu po zhodnocení
všech dokumentů a vyjádření vydá své stanovisko. Pokud bude kladné, bude moci
investor začít pracovat na územním řízení.

    V
hradeckém kraji
zatím žádná funkční větrná
elektrárna není. Pouze u Nového Hrádku na
Náchodsku
stojí čtyři nefunkční zastaralé větrníky z
poloviny 90. let minulého století.
Firma ČEZ tam chce místo nich postavit jeden moderní
větrník.

    Zdeněk Rychtera
mol

O ZÍRÁNÍ

4.1.2010

Haló noviny

Tomáš VLK

Člověk věru často zírá. Že by bylo
na co kloudného, to je
již hodně dávno. Koneckonců o tom svědčí
příslušné termíny v jazyku
latinském.
Antičtí myslitelé užívali pojmů lustro, lustratio,
které se vztahovaly nejen k
zírání, ale i k zkoumání,
prohlížení, osvětlení, ba i
očiššování. Národ či
člověk bývali očiššováni od vědomé
nebo i nevědomé pohany či poskvrny. Tak tomu
bylo z filologického hlediska odedávna,- až na
poslední časy zejména v 21.
století našeho letopočtu. Podíváte-li se do
slovníku cizích slov, shledáváte,
že jsme se odlišili od starých kultur, neboš
citujeme-li doslova, rozumí se ve
zmíněných pojmech »nahlížení do
registrů s cílem (u nás zejména po roce 1989)
zjistit fakta o spolupracovnících Státní
bezpečnosti, tedy lustrovat… «, a
nacházíme tu dokonce pojem »lustrační
osvědčení«… Za tohoto stavu bychom si
sotva porozuměli s mysliteli antického Říma, ale ani sami
mezi sebou ještě před
dvaceti lety, tedy před takzvaným »sametovým
cinkem«. Během velmi krátké doby,
jak vidíme, se dávné zkoumání,
prohlížení a zírání na něco, změnilo
ve
»šmírování«, v hromadu
křiváren, v nichž ani náhodou nemohla zvítězit
pravda,
natož láska, jejichž triumf nám na každém kroku a
velmi důrazně sliboval jistý
Václav. V těchto časech někoho napadlo, že bude velmi
užitečné, využijeme-li
takzvaných registrů bývalé Státní
bezpečnosti, zločinecké to organizace, jak se
jí začalo říkat, a tak se naše společnost
rozdělila na světce a ničemy. Kdo se
vynořil z dokumentace tajné policie, ten se stal prostě
spolupachatelem, přesněji
zločincem, kdo nebyl evidován, tomu na hlavu přiletovali
pozlacenou svatozář.
Když se Václav Havel, tehdá ještě čiperný
miláček lidu, rovněž objevil mezi
»kandidáty tajné spolupráce«,
prohlásil, že není překvapen, »že tušil, že
se
(ehm), že se někde (ehm) jeho jméno objeví«, a tak
pro jistotu »kandidáty« z
této skupiny, mezi nimiž bývali pěkní
darebové, nechal z evidence vyřadit.

            Nakonec
se
ukázalo vhodné, aby se mezi velmistry
šmíráctví nedostal kdekterý ničema,
velkosklad, čítající ještě dnes 20
kilometrů, pozvolna rozebírat. Některé spisy
shořely, jiné si evidovaní fešáci ve
vysokých funkcích odnesli domů nebo do
jiného bezpečí. A když někdo z kandidátů moci a
vlivu mnoho věděl, překážel,
mluvil, nebo dokonce aspiroval na lukrativní post
rezervovaný pro jiného, tomu
– jak říkává český lid – prostě
»zatli tipec«. To platí ovšem dodnes,
máme
dokonce Ústav pro studium totalitních režimů v čele s
Pavlem Žáčkem, který z
totalitní sebranky nebere v úvahu nacistickou éru,
která přišla časem nejen o
pamětníky, ale i o oběti a udavačské šmejdy.
Nežije ani Jiří Ruml, hvězda
Listopadu, který navrhl vytvoření komise pro
vyšetření všech událostí.
Šetření
tak dospělo jen k nic neříkajícímu fejetonu
Jiřího Rumla. Jiří, někdejší
reportér politických procesů, alespoň vyjádřil, co
si myslela většina sněhuláků
na namrzlé letenské pláni: prostě režim se
nezhroutil sám sebou, ale měl svou
režii, své inspicienty, dirigenty, operační plány,
a teprve na posledním místě
kompars naivních účastníků, jimž až po letech
»došlo«, že mazaní komedianti
učinili tak obsazení nejprostornější
teatrální scény v dějinách světového
divadla. Však se také mezi divadelním
štábem nalézal sám zmíněný
Václav, mistr
poněkud naivních her, které byly sepsány s
předstihem. Nyní se vracíme zpět,
doslova přes mrtvoly hrdinů a policejních nestvůr, a přes
živořící důchodce,
kteří kdysi hráli významnou byš zamotanou
roli takzvaného totalitního režimu.
Ten dožil symbolicky i fakticky. Většina účastníků
posledního dějství má dnes
na kahánku – stačí se podívat do zrcadla, anebo
ještě lépe na pohlednici s
obrazem polistopadového prezidenta Havla.

            Nu
ššouráme
se ve skoro zapomenuté minulosti a je nám ve
vzpomínkách nevolno. Objevil se
bezpočet seznamů, jejichž ouverturu představovaly Cibulkovy spisy,
dále seznamy
ministerstva vnitra, horlivé seznamy Ústavu pro studium
totalitních režimů,
dílo to Pavla Žáčka, jinak mistra pro prznění
archiválií a historických
událostí. A potom je tu sólista Stanislav Penc s
bezmála milionem tzv.
zájmových osob. Spis vedený na internetu má
prý zabránit »vydírání«,
kdyby byly
vedeny v evidenci bezpečnosti. To tedy znamená
přiznání, že holt k vydírání a
znepříjemňování života občanů tak či onak
stále dochází. Podíváte-li se do
internetu, shledáte, čím kdo byl před, ale i po
Listopadu, značkou »A« či »IS«,
anebo jiným vnitráckým cejchem, jsou
například označeni jako agenti, a
objevíte-li snad pokračování po
»velkém cinku«, shledáte, že se o nové
šmírovaní bezmála milionové hromady
lidí pokoušejí darebové sledovat
dál,
včetně dalšího kariérního vývoje
zmíněných zájmových osob. Je-li někdo
náměstkem ministra zemědělství, dozví se o sobě
snad více detailů, než v
případě, evidují-li experta Severoatlantického
paktu. Ale hlavně – šmíráci,
kteří pátrají po téměř zapomenuté
minulosti, musí mít spíše než cit pro
pravdu
a spravedlnost jisté mezery ve vlastním
vzdělání, evidentní zaostalost v osobní
odvaze v otevřeném zápasu s terorem, mezery v
poznání minulosti, zato dosti
pokřivené charakterové vlastnosti, které je, jak
napsal Jiří Hanák, drží u této
profese jako »to, co se tak příslovečně drží
košile. « Ve svém novinovém
sloupku si v souvislosti s Pavlem Žáčkem, narozeným roku
1969, tedy na samém
začátku normalizace, a jemuž bylo v roce sametové merendy
dvacet let, připomíná
inkvizitora Obliga z Kladiva na čarodějnice, jemuž se
bohatší sedláci a jejich
ženy přiznávali na mučidlech. Ovšem Pavlu Žáčkovi,
který rozpřáhl tentokrát
křídla odvážněji, než se sluší, a
který například smočil v lustrační bryndě i
Havlova přítele Josku Skalníka, mučení nebylo
třeba. Stačily mu četné, i
vlastní seznamy, takže do budoucna byl nanejvýš
»spravedlivý«, neomylný a
hlavně nebezpečně zlovolný. O tom, že
řídící orgán pracuje ve zbrojní
firmě, v
realitní kanceláři, v bance či na ministerstvu se
ovšem nedozvíte zhola nic.
Těm také může být čistá lustrace vyloženě
»ukradená«.

            Žáček
a
spol. je však navíc firmou vyloženě nebezpečnou. Když
opouštěli na služebních
cestách občané republiku, bývali
požadováni, aby například obchodníkům ve světě
pomohli jazykoví fenoméni a byli ceněni tuplovaně. Takže
vyjížděl-li jazykový
frajer do Indie nebo do Řecka, dostal pracovní
»cejch«, heslo, dejme tomu,
Karlík. A tak jej vedou po téměř šedesáti
letech, nedozvíte se sice, jakou
elektrárnu pomáhali jazykovými znalostmi a
překlady vybudovat, co udělali, zda
udávali české občany či nikoli. Ale takováto
evidence je nanejvýš nebezpečná,
protože například teroristé muslimského světa si
mohou i po padesáti šedesáti
letech účty vyrovnat. Proč by tak neučinili v případě
dvou inženýrů, kteří počátkem
šedesátých let vyměřovali silnice v
Afghánistánu? Neměli by páni inženýři
obdržet zlaté kříže z České republiky i ze
Států? Vedeni jsou ovšem precizně,
člověka nejspíše napadne, že se tak stalo ze
sabotážních důvodů. O tom, jakou
roli hráli Češi (bez diplomatického pasu, a tedy
se zvýšeným rizikem) v
orientálním světě, promluvil někdejší
ředitel civilní rozvědky Karel Randák
(PR, 10.1.2005). Zmínil se totiž, že »v arabském
světě a na Blízkém a Středním
východě mají Češi a Česká republika
dobré jméno. Místní lidé nás
spojují s tím,
co jsme zde udělali. Stavěli továrny, mosty,
vodohospodářské stavby a další
díla prospěšná pro běžný život. To je
výhoda i pro práci rozvědky. A pokud jde
o působení I. správy StB v oblasti, lze je označit za
efektivní.« Kupodivu v
těchto dnech ilustrovala Česká televize obchodní
výměnu a přátelské posezení
Lubomíra Štrougala se Saddámem Husajnem. Takže
všechno časem může být zcela
jinak, za 10 možná dvacet let se mohou odehrávat
jiné, dramatičtější lustrace,
a když před časem Ján Langoš ve dvou dnech vydal jedno
pozitivní a jedno
negativní lustrační osvědčení, anebo jednoho dne
Mufid Džazajri je zveřejněn v
seznamu jako agent, aby se vzápětí rozvědka cpala do
konečníku téhož muže, nyní
ministra Irácké republiky. Copak můžeme od
takovéto služby čekat my?

            Vzpomene-li
si náhodou na tyto řádky česká rozvědka, pomni milý čtenáři, že drobné zmínky
byly pravdivé (!), to proto, abys vzal v úvahu, že bude jednou zas pořízen
nevypočitatelný seznam, že budeš třebas hanoben sousedy, kteří zvědavě budou
nahlížet do tvého osudu. Není vyloučeno, že tě budou pomlouvat v důchodovém
věku, dokonce i po smrti. Tudíž odpověď možného kandidáta rozvědky je nejspíš
taková, jak nám zazpíval svého času Karel Kryl v písni o této službě drahé
vlasti: »Že bych šel zas? NASRAT!!«