Od 13. srpna došlo v rámci pilotního provozu k implementaci
blacklistů do systému. Z toho důvodu mohlo dojít k dočasnému výpadku celých
domén. V současné době je již vše v pořádku. Omlouváme se všem uživatelům,
kterých se toto omezení dotklo a prosíme je o pochopení, protože pomáhají dobré
věci.

Jak už to tak u blokování chodí, Telefónica O2 si
pochopitelně naběhla i v tom, že blokovala weby, kde žádný „EU nelegální“ obsah
není. Mezi blokované servery se tak dostal například filehosting hotfile.com –
tedy daleko spíš služba, která je trnem v oku hudebním a filmovým vydavatelům.

Z Atlasu už zbyla jenom domovská
stránka – A velkou otázkou
je, jak dlouho to vydrží. Aktuální
(předběžná) čísla ze září totiž
ukazují na
stále pokračující pokles, který je
součástí i konečných čísel z
předchozího
měsíce.

Skončil Peprnet.cz. Zůstaly dluhy a pachuť – „Lifestylový“
server Peprnet.cz skončil kvůli úpadku poté, co Václav Boura od loňského roku
neúspěšně hledal investora. Peprnet.cz byl přitom paradoxně zafinancován
státními penězi a od samého počátku byl ostře kritizován.

První tisícovka českých domén s DNSSEC – CZ.NIC ohlásil na počátku srpna překročení
hranice 1000 českých domén s DNSSEC, tedy systémem zlepšujících zabezpečení
domén proti manipulaci a napadení. A bez zajímavosti není, že v září překročil
počet českých domén číslo 600 tisíc.

Pro doplnění – počet .eu domén
překonal hranici 3 milionů.
Češi mají v pomyslném žebříčku osmé
místo (první mají Němci) s 86 tisíci
doménami. A pro představu, .com domén je více než
80 milionů.

Celosvětově je nejasné, jak se daří
DNSSEC implementovat –
.org domény mají například stále
„beta“ test a v provozu pár desítek DNSSEC
chráněných domén. Největší tld .com
a .net možná DNSSEC mají, ale VeriSign
hraje mrtvého brouka a čísla nesděluje. A
www.dnssec-deployment.org také moc
čísly nehýří.

domény a DNSSEC

Internetové aukční weby jsou v oblibě podvodníků –
Byla to opravdu jenom otázka času, kdy se
chytráci a podvodníci naučí správně
využívat aukční weby. V srpnu se objevil
jeden z poměrně zajímavých (a větších
případů) – 400 tisíc korun podvodně
vylákaných lidmi, kteří se nechali nalákat
na „nové počítače s vyvolávací cenou
1Kč“. „Leni22“ na Aukro.cz vybírala
pochopitelně peníze předem, počítače dodány
nebyly.

BSA jde po fontech. Pirátech. Fontů. – BSA
(Business
Software Aliance) vydala v srpnu upozornění, že
„nelegálně používané fonty“
jsou stále problémem. Firma si objedná
grafické práce související například
se
změnou firemní identity. Grafické studio dodá
zakázku perfektně zpracovanou,
ale již kupujícího neupozorní, že pro
dodané písmo je třeba zakoupit licenci.
Firma se tak stává majitelem grafiky, která
porušuje práva majitelů písem,
tvrdí Jan Hlaváč, tiskový mluvčí BSA pro
Českou republiku.

Nechme stranou skutečnost, že BSA coby organizace
neexistuje
a že původní a jediná BSA byla zrušena, aby se
vyhnula placení soudem určených
peněz. Nechme stranou i to, že BSA v tomto případě je jenom
hlásnou troubou
těch „členů“, kteří mají něco
společného s fonty. Na upozornění, že
dochází k
nelegálnímu užívání fontů, je
samozřejmě pravdivé to, že tomu tak skutečně je.
U obrázků i fontů se totiž běžně zdrojem stane
„Internet“. A „zlodějům“ vůbec
nedochází, že všechno je něčí
autorské dílo a bez smlouvy, prokazatelné, ho
prostě užívat nemohou.

Nejznámějším falešným profilem na Facebooku se stal Vojtěch
Filip – „Vojtěch Filip“ vypadal několik týdnů jako Facebook účet skutečně
patřící komunistickému Vojtěchu Filipovi. Informoval o dění ve straně, nijak
výrazně. Až do okamžiku, kdy poněkud překročil hranici a začal volat po návratu
starých časů. Po bouřlivé reakci uživatelů Facebooku i médií se ukázalo, že
nejde o skutečného Vojtěcha Filipa. A učet z Facebooku zmizel.

Vojtěch Filip Všem je jasné, že po listopadu 1989 to dopadlo
přesně opačně, než si lidé přáli….

Nový web ČSSD nabídl a nabízí zábavu při vyhledávání – Pokud
chcete vědět, co je „totalita“, je dobré se zeptat webu www.csdd.cz – odpovědi
se vám dostane rychle a snadno, jde o Dlouhodobý program ČSSD – zkrácená verze.
A ačkoliv se tahle hříčka (odpovídající „Google Bombs“ z minulosti) zjistila
již v srpnu (a český Internet se hodně bavil), nepodařilo se ČSSD zjednat
nápravu. I v říjnu tak „totalita“ poukazuje na dlouhodobý program ČSSD.

Stejnou hříčkou je i zadání
„paroubek je“ do vyhledávacího
políčka Google. Našeptávač stabilně
nabízí dvě možnosti „je prase“ a „je
vůl“

Září 2009

Piráti do Sněmovny –

Ano, pokud by české volby dopadly podle ankety na Facebooku,
stala by se Česká Pirátská Strana třetí nejsilnější stranou v Parlament.
Virtuální volby v podobě aplikace na Facebooku by vůbec Parlament změnila k
nepoznání – třetina pro ODS, čtvrtina TOP09, pětina pirátům, desetina ČSD a
dvacetina Věci veřejné. Nedostali by se Zelení, komunisté ani lidovci.

Internet oslavil 40 let
–

Září přineslo důležité
internetové výročí – před 40 lety
(přesně 2.září 1969) protekla první data
vznikající sítí ARPAnet – ta se stala
základem dnešního celosvětového Internetu.
Ve skutečnost se ale spíš asi má
slavit 29. října – to je datum, kdy se podařilo propojit
(na dálku) dva uzly.

Aukro.cz hlásí překonání roku 2008 –

Letošní prodeje přes internetové aukce na Aukro.cz již
překonaly počty prodaných předmětů za loňský rok. Do září prodali uživatelé na
Aukro.cz 7,3 milionu předmětů, o milion více, než za celý rok 2008. Aukro.cz má
1,3 milionu uživatelů. Obrat firmy loni přesáhl 2,5 miliardy korun, letos za
devět měsíců to již byly tři miliardy Kč

Internetová inzerce bude letos stagnovat –

Aktuální odhady OMD hovoří o
stagnaci internetové inzerce
pro letošní rok, 5% pokles pro rok
příští. Celý inzertní koláč
se letos zmenší
o 25%, příští rok o dalších 14%.

CentralWay investuje do dalších serverů –

Švýcarská investiční skupina CentralWay odkoupila třetinový
podíl v projektech HyperMedia a AutoBazar.eu. Předcházející nedávné investice
spočívaly ve vstupech do TopRecepty.cz, FDB.CZ a HledejCeny.cz.

T-Mobile přebral část zákazníků Českých Radiokomunikací –

České Radiokomunikace se rozhodly ukončit
obsluhu
drobnějších zákazníků a tuto část
podnikání prodaly T-Mobile. Ponechávají si
infrastrukturu se záměrem obsluhovat zde klienty velké.
„Maloobchodní“ část Čro
představuje až 170 tisíc klientů. T-Mobile tak
získá i lepší možnosti v
poskytování služeb pevných linek (od Čro v
rámci LLU ADSL či WiMax).

Azet.sk zvažuje vstup na český Internet –

Nejnavštěvovanější slovenský portál Azet.sk zvažuje, podle
vyjádření generálního ředitele Milana Dubce, vstup na český trh. Azet.sk má na
na slovensku denní návštěvnost zhruba 600 tisíc uživatelů (o třetinu více, než
konkurenční Zoznam.sk). Měsíčně jej navštíví zhruba 1,7 milionu lidí.

Google chce do pěti let porazit Seznam –

Šéfka české pobočky Google, Taťána le Moigne, v rozhovoru
pro iHNed uvádí (alespoň redakce to naznačuje v komentáři k článku), že firma
chce být do pěti let i jedničkou na českém trhu.

Tuzemská pobočka internetové společnosti Google získala
během tří let působení v Česku více než třetinu trhu internetového vyhledávání.
Firmě tak patří druhá pozice za vedoucím Seznamem.cz. Oba vyhledávače používá
64 procent uživatelů.

Zpoplatnění internetového zpravodajství v hledáčku
vydavatelů –

Krize a problémy s financováním projektů z inzertních příjmů
jsou důvodem úvah vydavatelů o zpoplatnění zpravodajství na Internetu ve světě
i v ČR. Podle průzkumu Mediaresearch by podobné zpoplatnění nevadilo 38 %
českých uživatelů. Téměř pětiny by byla ochotná platit nejvýše 50 korun
měsíčně. Zhruba desetina odmítá model paušálního předplatného.

Jak používají české firmy Twitter? –

Způsob a rozsah používaní mikroblogovací služby Twitter se
snažil zjistit průzkum Lupy. Šel na to sice hodně laicky a technologicky, ale
některé zajímavé výsledky z průzkumu rozhodně využijete. Twitteru je nejvíce
využíván v oblasti podnikání v reklamě (18.8 % firem) a elektronických obchodů
(14,5 %). Nejstarší firemní účty na
Twitteru patří, očekávatelně, technologickým firmám. Zajímavé je i zjistit,
proč vlastně firmy Twitteru používají.

56 % evropské populace používá Internet –

Evropská komise vydala aktuální výsledky výzkumu, který
popisuje růst v sektoru IT na území EU. Podle něj více než polovina obyvatelů
EU používá Internet, zejména vysokorychlostní. Od roku 2005 vzrostl podíl na 56
% z tehdejších 43 %. Polovina domácností asi 80 % firem má pevné
vysokorychlostní připojení. Na druhou stranu – třetina obyvatel EU nikdy
nepoužila Internet.

Češi se v průzkumu objevují
několikrát – například na 17.
místě v tabulce určující procento populace,
která používá Internet alespoň
jednou týdně (51 %) – na prvním místě je zde
Švédsko s 83 %. A také v údajích o
stahování hudby a filmů – Češi 19 %,
nejvíce Holandsko s necelými 51 %.

Údaje klientů české pojišťovny Uniqa na internetu –

Prostřednictvím nedostatečně zabezpečené internetové
aplikace na sjednávání pojištění se na Internet dostaly údaj klientů české
pojišťovny Uniqa. Aplikaci bylo možné využít k data miningu údajů prostým
generováním rodných čísel – Uniqa tuto aplikace má od třetího dodavatele
(KAKTUS Software). Uniqa prý podá trestní oznámení na neznámého pachatele.

Album Klenot od Vypsané fiXy za dobrovolný poplatek –

T-Mobile začal na T-Music nabízet album Klenot od české
punkové kapely Vypsaná fiXa za dobrovolný poplatek. Do konce října uživatelé
zaplatili 221 129 Kč. V podobném projektu alba kapely Wohnout bylo dobrovolně
zaplaceno 257 tisíc korun.

Centrum.cz (konečně) spustilo novou podobu domovské stránky
–

Do ostrého provozu se dostala nová podoba hlavní/domovské
stránky portálu Centrum.cz. Současně s tím došlo i ke změnám vzhledu v ICQ 6.5
– zmizel branding Atlasu a nový ICQ klient je plně v barvách Centra. Zároveň s
tím došlo i k přejmenování na ICQ Centrum.cz a ICQ2GO Centrum.cz.

Atlas.cz už je minulostí, návštěvnost započítána do
Centrum.cz –

Červencová data NetMonitoru již neobsahují samostatný
Atlas.cz – ten se přesunul pod Centrum.cz (a změnila se i adresa na
atlas.centrum.cz) a v NetMonitoru jeho zbytky najdete jenom v podobě samostatně
sledované hlavní stránky a samostatných aMap. Na návštěvnosti Centrum.cz se
ovšem tato změna nijak neprojevila.

Peníze.cz mění majitele –

Padesát procent společnosti provozující server Peníze.cz
získala investiční společnost Clareo, zbylých padesát procent vlastní soukromý
investor František Alexa. Ten server odkoupil po selhání dohody s Janem
Václavem Čepem a (poněkud mysteriózní) skupinou Dignity. Hodnota transakce se
pohybuje okolo osmi milionů korun.

Seznam se chystá zpoplatnit Zboží.cz –

Vlnu nesouhlasných komentářů si
vysloužil Seznam.cz po
oznámení plánů na zpoplatnění služeb
serveru Zbozi.cz – do výsledků
vyhledávání
by měli totiž být zahrnuti jen obchodníci, kteří
budou platit 1Kč za klik na
jejich obchod. Neplatící obchodníci uvidí
své zboží ve výsledcích jen tehdy,
když se nenajde žádné zboží od
platících obchodníků. Seznam později vydal
prohlášení, že „placený“ seznam
je pouze tzv. agregovaný seznam. Standardní
vyhledávání prý bude fungovat jako doposud.

Spuštěn projekt Mozilla.cz
–

Pavel Franc a Pavel Cvrček (první se stará o lokalizace
Mozilla produktů do češtiny, druhý se doposud staral o lokální verze Mozilla
webů) spustili web Mozilla.cz – ten je určen příznivcům prohlížeče Firefox,
manilového klienta Thunderbird i dalších produktů z projektu Mozilla.

Vltava.cz už není v insolvenčním řízení –

Brněnský krajský soud podle informací z ČTK zastavil
insolvenční řízení – provozovatel prý provedl řadu krok, které toto umožnily.
Do insolvenčního řízení se společnost dostala v květnu na žádost vlastního
vedení.

Firma všem věřitelům při vyhlášení insolvence dlužila zhruba
34 milionů korun, z toho SWS 16,5 milionu a Milestone Partners 6,3 milionu.

Svazky.cz ztratily možnost vyhledávání –

Svazky.cz, provozované aktivistou Stanislavem Pencem,
ztratily možnost prohledávat vlastní databázi. Důvodem je, podle Pence,
požadavek ÚOOÚ, který se obrátil na hostingovou společnost. Svazky.cz
zpřístupnily data z tzv. Evidence
Zájmových Osob (EZO) bývalé
československé rozvědky – podle ÚOOÚ ale jde
o
neoprávněné nakládání s
osobními údaji.

ZmenPolitiku.cz chce sblížit občany a politiky –

Vytvořit nový komunikační prostor mezi občany a politiky
chce nový webový portál Změňpolitiku.cz – návštěvníci mohou komentovat,
blogovat a diskutovat o politice nejen mezi sebou, ale i s osobnostmi veřejného
života.

Facebook má 1,3 milionů uživatelů z ČR –

Počet „uživatelů udávajících že žijí v ČR“ sociální sítě
Facebook.com překročil 1.3 milionu. Na počátku tohoto roku to přitom byla
zhruba polovina, před rokem desetina.

Čeští nakladatelé se bouří proti Google Books –

Čeští nakladatelé
odmítají postup, jakým společnost Google
připravuje svou digitální knihovnu. Říkají,
že pokud Google naskenované texty
zpřístupní, poruší tím
autorská práva evropských autorů.
Nakladatelé se spolu s
evropskými kolegy obrátili na Evropskou komisi (EK), aby
bránila jejich
autorská práva. Google slibuje umožnit vlastníkům
autorských práv přijímat kompenzaci
z online přístupu k jejich dílům

Volby se přenesly na Internet –

Na mladé voliče míří politické strany v letošní předvolební
kampani formou i obsahem. Oslovují je především na internetu. Politických hesel
jsou plné třeba sociální sítě Facebook a Youtube. Setkávají se tam s různorodým
příjetím, zejména v okamžiku, kdy strana nedokáže správně odhadnout míru a
příjemci začínají být znechucení.

Mimo zábavných pokusů s falešnými identitami se ovšem
objevily i snahy o rozsáhlejší dezinformační kampaně. Provedení naivní a
odhalitelnost snadná.

dezinformacni kampan

Snaha o komunikaci na Facebooku paradoxně umožnila
i snadné
usvědčování ze lží a upozorňování na
náhlé změny v chování. Nejvíce
klasickým
se v tomto ohledu stal veletoč Jiřího Paroubka. Ano, řeč je o
okamžiku, kdy
Jiří Paroubek nejprve „doufal“ v uskutečnění
voleb, aby je o několik málo
okamžiků později zcela potopil.

Paroubek3

RRTV nemůže obstát v regulaci Internetu –

(RRTV), která by měla na základě
připravovaného zákona
dohlížet nad internetovými televizemi, nemá podle
provozovatelů tuzemských
serverů šanci obstát. Uvádí to
týdeník Euro – Kritikům vadí
především to, že
ministerstvo kultury ani RRTV až dosud neměly s internetem prakticky
žádné
zkušenosti. Všechna dosavadní
setkání s úředníky ohledně
připravovaného zákona
se týkala vysvětlování, co vše je na webu
možné, jak internet funguje a
podobně. Bylo to jedno velké školení, řekl
týdeníku Euro zdroj, který si nepřál
být jmenován.

RRTV se zabývala stránkou pořadu Otázky V.M na Facebooku –

V typicky kocourkovském stylu se RRTV (Rada
pro Rozhlasové a
Televizní Vysílání) zabývala
tím, jestli fanouškovská stránka pořadu
Otázky
Václava Moravce na sociální síti Facebook
není zločinem v podobě skryté
reklamy.

Opustila nás Milena Dvorská

23.12.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Jedna z významných českých
hereček ukončila svoji životní
dráhu dva dny před Štědrým dnem v 71 letech. Je
mně smutno stejně jako všem, co
jí měli rádi. Píši tento článeček
proto, abych připomněl i jinou stránku jejího
života nežli hereckou. Tou je její veřejná statečnost a
občanská angažovanost.
Milenu Dvorskou jsem poprvé osobně poznal v roce 1989 při oslavě
návratu
Václava Havla z vězení. Tehdy pro mě byla její
přítomnost ve veskrze
protirežimním prostředí ukázkou její
osobní statečnosti. Na rozdíl od naprosté
většiny přítomných měla právě ona co
ztratit. Proto mě zaujala natolik, že jsme
se v následujícím období stali
osobními přáteli. Po listopadové revoluci a
nástupu dravého tržního
hospodářství, kuponové a jiné privatizace a
vytváření
pocitu vítězství z nově zvolené cesty se Milena i
navzdory většinového
latentního rasismu a xenofobie připojila k občanské
iniciativě HOST – Hnutí
občanské solidarity a tolerance, která na začátku
90 let začala upozorňovat na
rasismus a násilí ve společnosti. Vzpomínám
si na aktivitu protestující proti
zavírání lidí za odepření
vojenské služby a její procítěné
vystoupení v
televizi na toto téma. Stejně tak na podporu
alternativních kulturních aktivit.
Kdyby alespoň část veřejně známých lidí
během svého života nemyslela jen na
sebe a zájmy svých soukmenovců a angažovali se ve
veřejném prostoru tak jako
Milena Dvorská bylo by nám všem mnohem
lépe. Mileno děkuji za vše.

Je Pavel Žáček žábou na prameni?

22.12.2009 blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

V 51. čísle týdeníku Euro vydaném 21.12.2009 je popisován
vztah Pavla Žáčka ke komunistické líhni SSM a
jeho kontaktu s StB.

Když k tomu přidáme fakt, že Ústav
za skoro tři roky
činnosti pod Žáčkovým vedením nepředal
žádné podklady pro případný
právní
postih konkrétních viníků. Dále
prokazatelně utajuje informace, ve veřejných
vystoupeních systematicky lže, plýtvá penězi a
dobrým jménem jinak potřebné
instituce, je na místě se ptát, jestli je vůbec
takový ředitel, který ještě
navíc neprošel žádným
výběrovým řízením, muž na pravém
místě. Špatnou
personální politikou a plánovaným
omezením vydavatelské, výstavní a
badatelské
činnosti v příštím roce jasně Žáček
ukazuje, že nejde o pravdivý obraz
minulosti a poučení z něho předané mladší
generaci, ale o osobní prebendy sobě
a hrstce kamarádů. Je to degradace a pohrdání
práce většiny zaměstnanců Ústavu
a Archivů.

Brigádní referent Žáček

Co si počít s Ústavem pro studium totalitních režimů

HISTORIE

Dne 12. listopadu přišli za Joskou Skalníkem pracovníci
Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a natočili s ním vzpomínky na
vznik Občanského fóra a jeho plakátu Havel na Hrad. O jeho agentství se s ním
však nebavili. O den později za ním přišla reportérka Reflexu kvůli rozhovoru o
Občanském fóru. A sdělila mu, že má dokument, z něhož vyplývá, že se 20.
listopadu 1989 sešel s příslušníkem StB. Následně vyšel 16. listopadu na iDnes
článek Jiřího Šťastného, v němž se o Josku Skalníkovi zmiňuje jako o agentovi
StB. Tentýž den ÚSTR oznámil, že 18. listopadu vydává knihu Občanské fórum, den
první, v níž se o Skalníkovi píše jako o agentovi StB.

Faktem je, že se Skalníka na jeho činnost agenta z ústavu
nikdo nezeptal. Tato nedávná aféra vyvolala vznik petice iniciované Stanislavem
Pencem a nazvané Dějiny nejsou pouze dokumenty StB, která se Skalníka zastává.
Tím se opět upřela pozornost na zmiňovaný ústav. O zasvěcený pohled jsme
požádali spolupracovníka týdeníku EURO Jana Schneidra, který se touto
problematikou systematicky zabývá. Práce, ba sama existence Ústavu pro studium
totalitních režimů polarizuje veřejnost. Některé výhrady k této instituci jsme
publikovali již v době jejího vzniku (EURO 17/2007). Zkusme s odstupem času
stručně zrekapitulovat, proč vlastně ÚSTR vznikl, co má dělat a jak svou práci
podává. Prizmatem kritérií a postupů uplatňovaných tímto ústavem se nakonec
podívejme i na jeho ředitele.

POCHYBNÉ PŘEDPOKLADY

Vytvoření ústavu bylo
vítězstvím pojetí dějin, před nímž
varoval George Orwell. Zákonem byly soustředěny
zpravodajské archivy, vytvořen
ÚSTR k jejich prezentaci a rámcově stanovena i
konkrétní interpretace dějin!
Práce expertů ústavu je založena na dokumentech
Státní bezpečnosti – která je
však, když se to hodí, týmiž „experty“
prohlašována za ďáblovo lejno. Některé
dokumenty pochopitelně již nejsou k nalezení. Jiné jsou
naopak dokonce
medializovány, často podle politických potřeb doby.
Příklady jsou známy:
zveřejnění seznamu příslušníků rozvědky,
kauzy Kundera, Gott, Tošovský, Neckář,
Bohdalová, Hlaváček, Ploc a jiné.

Druhou kritickou okolností v rodném
listu ústavu je scestné
pojetí „vyrovnávání se s
minulostí“. Očistu zástupně za národ
rituálně provádí
jakési lustrační kněžstvo – a občas nějakou oběť
předhodí davu. Novodobí
inkvizitoři nepostrádají pocit výlučnosti. Jejich
posláním je boj s temnými
silami. Pomalu, ale jistě tak začínají splývat se
studovanou (revolučně
totalitární) matérií.

JAK SE MĚNILA LEGISLATIVA

ÚSTR má podle dikce zákona především „zkoumat a nestranně
hodnotit“ a „analyzovat“ v předmětném období „zločinnou činnost Komunistické
strany Československa, jakož i dalších organizací založených na její
ideologii“. V této souvislosti bude výhodou citovat ze stanov Socialistického
svazu mládeže (SSM): „SSM je … blízkým spolubojovníkem KSČ. … SSM rozvíjí
svoji činnost pod vedením KSČ – vedoucí síly naší společnosti. Vychází z
programu a cílů KSČ…“ a tak dále. K SSM se totiž ještě vrátíme.

Původně zamýšlenou pouze
„pamětní roli“ ústavu poslanci
změnili na studijní, zaměřenou na totalitní režimy.
ÚSTR by tedy měl studovat
všechny aspekty vzniku a praxe ne jednoho (komunismu), ani dvou
(plus nacismu),
ale totalitních režimů obecně. To nutně zahrnuje studium
totalitních prvků a
tendencí, a to i u režimů demokratických. Diskutovanou
tezí by mohlo být, že
totalitní prvky jsou všudypřítomné. Režimy
je do jisté míry asi musejí mít,
jinak by nepřežily. Musejí je však kontrolovat, jinak by
nezůstaly
demokratické. Jak je však účinně držet pod
kontrolou, aby se to na společnosti
příliš nepodepsalo? Jako se to stalo právě
ÚSTR…

DĚJINY NEJSOU POUZE DOKUMENTY STB

Takto nazvaná petice Stanislava Pence byla
vyvolána
publikací ústavu týkající se vzniku
Občanského fóra v listopadu 1989. V ní byl
bývalý místopředseda Jazzové sekce Joska
Skalník dehonestován jako agent StB,
aniž by dostal šanci se k tomu vyjádřit (třeba v
poznámce pod čarou). ÚSTR
dokonce na toto odhalení média ještě v předstihu
upozornil. Brzy nato však
ředitel ústavu Pavel Žáček zařadil zpátečku a
prohlásil, že jde o záležitost –
vzhledem k záměru publikace – marginální.
Korunu všemu nasadilo sdělení, že
Josku Skalníkovi byly následně předloženy
materiály, v nichž je zmiňován. Tyto
materiály však byly vyhledány až poté, co
aféra vypukla. To znamená, že v době
vzniku publikace je odborníci nestudovali, takže Skalník
byl uveden skutečně
bez znalosti kontextu a bez interview. Bohudík tato
odporná praxe narazila.

Jsou „historici“, kteří se s
bádáním opravdu moc nepářou.
Například Prokop Tomek vydal knihu Okres na východě
1960–1989, v níž se údajně
snažil popsat různé aspekty činnosti Státní
bezpečnosti vůči občanům
havlíčkobrodského okresu. Výsledkem je publikace,
v níž pouze okomentoval to,
co v archivech náhodou ponechala StB. Nic víc. Nemluvil
snad s žádným z
žijících pamětníků. „Tak to bychom museli
obíhat všechny ty aktéry a ptát se
jich,“ reaguje na výhrady „historik“
Žáček.

K ČEMU MÁ ÚSTAV SLOUŽIT

Položili jsme si kdysi otázku, zda
má ÚSTR vzniknout a čemu
má sloužit – zda ke smíření, nebo k
permanentní studené občanské válce. To
druhé bylo správně – jak ukázala praxe.
Oslyšen bohužel zůstal názor Václava
Klause, že se zkoumáním minulosti se to má jako se
zpětným zrcátkem v autě:
musí být, ale ne větší než čelní
sklo.

Abychom správně porozuměli jistým rozdílům: ÚSTR zveřejnil
jakési materiály se jmény kmenových zpravodajců a osob, které šmahem označil za
spolupracovníky Státní bezpečnosti. Lze namítnout, že Stanislav Penc před časem
publikoval seznam ještě obsáhlejší. Jenže na rozdíl od ústavu se Penc
nedopustil žádné dehonestace. Zveřejnil vlastně rejstřík osob, o něž se StB
dále nespecifikovaným způsobem zajímala, doplněný odkazy na konkrétní
archiválie. Proti tomu nelze z lidského hlediska nic namítat, a z badatelského
dokonce naopak.

Mnoho komentářů se již intuitivně dotklo
tušeného velkého
problému: když už ÚSTR takto zásobuje
média, škodí všem alespoň rovnoměrně? Zde
je zakopaný pes. Žáček se nestará, „kde ty
lidi dělaj dneska“, jak arogantně
reagoval na otázku, zda ho zajímají
případné problémy lidí z jím
publikovaných
seznamů kádrových příslušníků
civilní rozvědky. Mohli bychom právem
předpokládat,
že zveřejní též personální sestavu
vojenské rozvědky, známé za předchozího
režimu pod názvem Zpravodajská služba
Generálního štábu. Jestli tak neučinil a
učinit nehodlá, může to vyvolávat řadu podezření.
Může být, že pracuje v její
prospěch? Se všemi důsledky z toho plynoucími? Nebo jen
pomáhá destruovat
civilní rozvědku v boji zpravodajských složek
státu o rozpočtové prostředky?
Znejistit její osazenstvo, poškodit jeho morálku?
Obě varianty však znamenají
státobezpečnostní riziko!

ZIFČÁK A SSM

ÚSTR na svých internetových
stránkách kvantifikuje svoji
činnost. Můžeme se dočíst počty stran, publikací,
konferencí. Nás však dvacet
let po cereport lospolečenské změně zajímá, co
vlastně ústav vybádal. Například
o roli příslušníka StB Ludvíka
Zifčáka? Na svých webových stránkách
totiž dosud
uvádí, že po brutálním potlačení
demonstrace na Národní třídě sehrál dosud
nepříliš objasněnou roli „mrtvého
studenta“. Nepokládá Zifčákovu úlohu
za
důležitou k objasnění tehdejších
událostí a k vyvrácení
„listopadových“ mýtů?
ÚSTR se podle vyjádření svého
mluvčího Zifčákovou rolí zabývá.
Máme prý
sledovat odborné výstupy. Otázkou je, jestli se
jich dočkáme dříve, než sejdeme
věkem.

A jak se ÚSTR věnuje roli
vrcholových orgánů SSM v průběhu
roku 1989? Je možné se seznámit s výsledky
bádání o činnosti tohoto – podle
citovaných stanov – „blízkého
spolubojovníka KSČ“? Nakolik mají odborníci
z
ústavu prostudovánu roli SSM v majetkové
transformaci jednoho režimu do
druhého? Mluvčí ústavu na tuto otázku
nemá jinou odpověď než upozornění, že
„zde máme pluralitní prostředí, tj. kromě
ústavu existují v ČR i další
instituce (např. ÚSD, ÚDV), které se zcela jistě
tématy, o něž máte zájem,
zabývají. Obraťte se také na ně, třeba vás
jejich pracovní výsledky uspokojí“.
Nojo, ale bezpečnostní archivy má pod palcem ÚSTR.

ŽÁČEK SE NECHCE BAVIT

Můžeme se však tázat dále:
Má ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů Pavel Žáček bezpečnostní
prověrku – a jestli ano, na jaký
stupeň? Zastával za minulého režimu nějakou funkci v SSM?
Jestli ano, necítí se
být ve střetu zájmů? Mluvčí ústavu
odpovídá: „Jak jistě dobře víte, ÚSTR
nepracuje s utajovanými informacemi, a proto žádný
z jeho zaměstnanců
bezpečnostní prověrku nepotřebuje. S podrobnostmi o
bezpečnostních rizicích
řešených v rámci zákona č. 41/2005 Sb. se
obraťte na kompetenta, tj. Národní
bezpečnostní úřad.“ O Žáčkově
svazácké minulosti ani čárka.

Právě Žáček ovšem silně ovlivnil podobu vznikajícího ústavu
a řídí jeho současnou činnost. Jak jsme již uvedli, ÚSTR namísto studia
totalitních režimů preferuje šťárání v minulosti různých osob, a to pouze na
základě různě důvěryhodných dokumentů, bez interview s těmito osobami. Pan
ředitel se tedy nemůže divit pokusu o drobnou sondu do jeho minulosti.
Interview i odpověď na naše otázky odmítl, takže si musíme vypomoci jinak.
Nejlépe tím, co o sobě sám napsal v knize Sto studentských revolucí (1999).

ŽÁČEK A SSM

Připomeňme, že Žáček byl studentem Fakulty
žurnalistiky UK a
přijat ke studiu byl – nepochybně s dobrým
kádrovým profilem – v době komunistické
totality. Ve zmíněné knize píše:
„Členové SSM si v prvních svobodných
volbách
na téhle fakultě měli ‚svobodně‘ zvolit
školní výbor SSM. … Nicméně,
fakultní
výbor se změnil, něco se začalo dít, nebyl tam,
myslím, nikdo z minulé doby
přežívačů. Já jsem dostal tu nejblbější
funkci, jaká tam byla, brigádního
referenta.“ (str. 844–845) Svědectví se s
největší pravděpodobností týká
podzimu roku 1988 (sám Žáček to v knize
neuvádí přesně).

Jak se brigádní referent Žáček podílel na činnosti
totalitního dohledu nad tiskovými aktivitami vysokoškolských studentů (kde StB
stačilo mít jednoho jediného konfidenta, aby věděla všechno), z něhož se
mávnutím kouzelného listopadového proutku stala demokratická organizační
struktura (stejná závorka)?

„…do tohodle všeho tehdy
také vzniklo Studentské tiskové a
informační středisko (STIS), které podchycovalo snahy
všech redaktorů
studentských časopisů. Ukázalo se to jako
výborný nápad. Studenti se každý den
informovali o situaci na té které fakultě, získali
pod patronací městské
vysokoškolské rady SSM legální platformu k
diskusi a hlavně postupně ztráceli
strach. Ač mě zpočátku šéf střediska Martin
Mejstřík bral spíše za blázna, za
potrhlíka, stal jsem se, tuším že s Monikou
Pajerovou, místopředsedou. Sešel se
tam děsný konglomerát lidí, který, i když
tam taky byla ve vzduchu občas cítit
jakási nedůvěra, vytvářel každý čtvrtek U
Bílého koníčka zvláštní
povzbudivou
atmosféru. Tím vším prolínal STIS,
který prorážel informační bariéru,
vytvářel
jakousi organizační strukturu, která se posléze na
jedničku osvědčila v prvních
dnech po 17. listopadu…“ (str. 845–846)

ŽÁČEK A STB

I o tom, jak si ve svých aktivitách počínal, referuje sám
Žáček. „Právě Venca (Bartuška) nám ‚zkušeně‘ radil, že kdyby něco, tak (na
výslechu na StB) řekněte, že nechceš být konfident, a oni se toho slova
konfident zaleknou a už se o tebe nebudou zajímat. Já jim to tam opakoval asi
pětkrát a pořád nic.“ (str. 847)

„V Bartolomějské jsem si to zavařil především tím, že se
‚nějak‘ řeč stočila k Protu (studentský časopis ‚Proto‘, jehož byl Žáček
šéfredaktorem) a já se jich ptal, zda mají poslední číslo, protože jsem si
myslel, že ho mají. Řekli, že ne, ale stejně už ho asi měli. Domníval jsem se,
že nebude nic proti ničemu, když jim ho nechám, ‚když půjdu kolem‘. Pak jsem
vypadl, oddechl jsem si, ale říkal jsem si, sliby se mají plnit, tak jsem
přišel asi za týden na vrátnici a říkal jsem tomu dozorčímu, že tady mám nějaký
časopis a kde ho mám nechat, že to je na jméno Šrámek.“ (str. 848)

„Prohlašuji, že jsem nikomu
žádné informace a materiály OF
nepředal,“ uvedl nedávno výtvarník Joska
Skalník. Jak vidno, takové
prohlášení
ředitel Pavel Žáček učinit nemohl.

Z toho všeho se dá usuzovat, že ředitel Pavel Žáček zřetelně
osvědčoval své uvědomění ve svazácké funkci. A protože na ni mohla navazovat
kandidatura na členství v KSČ, bylo nutno ověřovat, zda se to vše děje upřímně
a bez postranních úmyslů. Na to dohlížely bdělým okem shodou okolností mimo
jiné právě orgány, jejichž archivy se Žáček tak nějak přirozeně začal po
převratu zabývat. A tak Impérium bylo schopno uštědřit úder Jazzové sekci ještě
i po dvaceti letech!

***

Novodobí inkvizitoři
nepostrádají pocit výlučnosti. Jejich
posláním je boj s temnými silami. Pomalu, ale
jistě tak začínají splývat se studovanou
matérií. Co vlastně ústav vybádal?
Například o roli příslušníka StB
Ludvíka
Zifčáka? Dá se usuzovat, že ředitel Pavel Žáček
zřetelně osvědčoval své
uvědomění ve svazácké funkci

JAN SCHNEIDER, spolupracovník redakce Euro

Vyšlo v 51 čísle 21.12.2009

Brigádní referent Žáček

21.12.2009
Euro

JAN SCHNEIDER

Co si počít s Ústavem pro studium totalitních režimů

HISTORIE

Dne 12. listopadu přišli za Joskou Skalníkem pracovníci
Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a natočili s ním vzpomínky na
vznik Občanského fóra a jeho plakátu Havel na Hrad. O jeho agentství se s ním
však nebavili. O den později za ním přišla reportérka Reflexu kvůli rozhovoru o
Občanském fóru. A sdělila mu, že má dokument, z něhož vyplývá, že se 20. listopadu
1989 sešel s příslušníkem StB. Následně vyšel 16. listopadu na iDnes článek
Jiřího Šťastného, v němž se o Josku Skalníkovi zmiňuje jako o agentovi StB.
Tentýž den ÚSTR oznámil, že 18. listopadu vydává knihu Občanské fórum, den
první, v níž se o Skalníkovi píše jako o agentovi StB.

POCHYBNÉ PŘEDPOKLADY

Vytvoření ústavu bylo
vítězstvím pojetí dějin, před nímž
varoval George Orwell. Zákonem byly soustředěny
zpravodajské archivy, vytvořen
ÚSTR k jejich prezentaci a rámcově stanovena i
konkrétní interpretace dějin!
Práce expertů ústavu je založena na dokumentech
Státní bezpečnosti – která je
však, když se to hodí, týmiž „experty“
prohlašována za ďáblovo lejno. Některé
dokumenty pochopitelně již nejsou k nalezení. Jiné jsou
naopak dokonce medializovány,
často podle politických potřeb doby. Příklady jsou
známy: zveřejnění seznamu
příslušníků rozvědky, kauzy Kundera, Gott,
Tošovský, Neckář, Bohdalová,
Hlaváček, Ploc a jiné.

Druhou
kritickou okolností v rodném listu ústavu je
scestné pojetí „vyrovnávání se
s
minulostí“. Očistu zástupně za národ
rituálně provádí jakési lustrační
kněžstvo
– a občas nějakou oběť předhodí davu. Novodobí
inkvizitoři nepostrádají pocit
výlučnosti. Jejich posláním je boj s
temnými silami. Pomalu, ale jistě tak
začínají splývat se studovanou (revolučně
totalitární) matérií.

JAK SE MĚNILA LEGISLATIVA

ÚSTR má podle dikce zákona
především „zkoumat a nestranně
hodnotit“ a „analyzovat“ v předmětném
období „zločinnou činnost Komunistické
strany Československa, jakož i dalších organizací
založených na její
ideologii“. V této souvislosti bude výhodou citovat
ze stanov Socialistického
svazu mládeže (SSM): „SSM je … blízkým
spolubojovníkem KSČ. … SSM rozvíjí
svoji činnost pod vedením KSČ – vedoucí síly
naší společnosti. Vychází z programu
a cílů KSČ…“ a tak dále. K SSM se totiž
ještě vrátíme.

Původně
zamýšlenou pouze „pamětní roli“ ústavu poslanci změnili na studijní, zaměřenou
na totalitní režimy. ÚSTR by tedy měl studovat všechny aspekty vzniku a praxe
ne jednoho (komunismu), ani dvou (plus nacismu), ale totalitních režimů obecně.
To nutně zahrnuje studium totalitních prvků a tendencí, a to i u režimů
demokratických. Diskutovanou tezí by mohlo být, že totalitní prvky jsou
všudypřítomné. Režimy je do jisté míry asi musejí mít, jinak by nepřežily.
Musejí je však kontrolovat, jinak by nezůstaly demokratické. Jak je však účinně
držet pod kontrolou, aby se to na společnosti příliš nepodepsalo? Jako se to
stalo právě ÚSTR…

DĚJINY NEJSOU POUZE DOKUMENTY STB

Jsou
„historici“, kteří se s bádáním
opravdu moc nepářou. Například Prokop Tomek
vydal knihu Okres na východě 1960–1989, v níž se
údajně snažil popsat různé
aspekty činnosti Státní bezpečnosti vůči občanům
havlíčkobrodského okresu.
Výsledkem je publikace, v níž pouze okomentoval to, co v
archivech náhodou
ponechala StB. Nic víc. Nemluvil snad s žádným z
žijících pamětníků. „Tak to
bychom museli obíhat všechny ty aktéry a
ptát se jich,“ reaguje na výhrady
„historik“ Žáček.

K ČEMU MÁ ÚSTAV SLOUŽIT

Abychom
správně porozuměli jistým rozdílům: ÚSTR
zveřejnil jakési materiály se jmény
kmenových zpravodajců a osob, které šmahem označil
za spolupracovníky Státní bezpečnosti.
Lze namítnout, že Stanislav Penc před časem publikoval seznam
ještě obsáhlejší.
Jenže na rozdíl od ústavu se Penc nedopustil
žádné dehonestace. Zveřejnil
vlastně rejstřík osob, o něž se StB dále
nespecifikovaným způsobem zajímala,
doplněný odkazy na konkrétní archiválie.
Proti tomu nelze z lidského hlediska
nic namítat, a z badatelského dokonce naopak.

Mnoho
komentářů se již intuitivně dotklo tušeného
velkého problému: když už ÚSTR
takto zásobuje média, škodí všem
alespoň rovnoměrně? Zde je zakopaný pes. Žáček
se nestará, „kde ty lidi dělaj dneska“, jak
arogantně reagoval na otázku, zda
ho zajímají případné problémy
lidí z jím publikovaných seznamů
kádrových
příslušníků civilní rozvědky. Mohli bychom
právem předpokládat, že zveřejní též
personální sestavu vojenské rozvědky,
známé za předchozího režimu pod názvem
Zpravodajská služba Generálního
štábu. Jestli tak neučinil a učinit nehodlá,
může to vyvolávat řadu podezření. Může být, že
pracuje v její prospěch? Se
všemi důsledky z toho plynoucími? Nebo jen
pomáhá destruovat civilní rozvědku v
boji zpravodajských složek státu o rozpočtové
prostředky? Znejistit její
osazenstvo, poškodit jeho morálku? Obě varianty
však znamenají
státobezpečnostní riziko!

ZIFČÁK A SSM

A
jak se
ÚSTR věnuje roli vrcholových orgánů SSM v průběhu
roku 1989? Je možné se
seznámit s výsledky bádání o
činnosti tohoto – podle citovaných stanov –
„blízkého spolubojovníka KSČ“? Nakolik
mají odborníci z ústavu prostudovánu
roli SSM v majetkové transformaci jednoho režimu do
druhého? Mluvčí ústavu na
tuto otázku nemá jinou odpověď než upozornění, že
„zde máme pluralitní
prostředí, tj. kromě ústavu existují v ČR i
další instituce (např. ÚSD, ÚDV),
které se zcela jistě tématy, o něž máte
zájem, zabývají. Obraťte se také na ně,
třeba vás jejich pracovní výsledky
uspokojí“. Nojo, ale bezpečnostní archivy má
pod palcem ÚSTR.

ŽÁČEK SE NECHCE BAVIT

Právě Žáček
ovšem silně ovlivnil podobu vznikajícího ústavu a řídí jeho současnou činnost.
Jak jsme již uvedli, ÚSTR namísto studia totalitních režimů preferuje šťárání v
minulosti různých osob, a to pouze na základě různě důvěryhodných dokumentů,
bez interview s těmito osobami. Pan ředitel se tedy nemůže divit pokusu o
drobnou sondu do jeho minulosti. Interview i odpověď na naše otázky odmítl,
takže si musíme vypomoci jinak. Nejlépe tím, co o sobě sám napsal v knize Sto
studentských revolucí (1999).

ŽÁČEK A SSM

Připomeňme, že Žáček byl studentem Fakulty
žurnalistiky UK a
přijat ke studiu byl – nepochybně s dobrým
kádrovým profilem – v době
komunistické totality. Ve zmíněné knize
píše: „Členové SSM si v prvních
svobodných volbách na téhle fakultě měli
‚svobodně‘ zvolit školní výbor SSM.
… Nicméně, fakultní výbor se změnil, něco se
začalo dít, nebyl tam, myslím,
nikdo z minulé doby přežívačů. Já jsem dostal tu
nejblbější funkci, jaká tam
byla, brigádního referenta.“ (str. 844–845)
Svědectví se s největší
pravděpodobností týká podzimu roku 1988
(sám Žáček to v knize neuvádí přesně).

Jak
se
brigádní referent Žáček podílel na činnosti
totalitního dohledu nad tiskovými aktivitami
vysokoškolských studentů (kde StB stačilo mít
jednoho jediného konfidenta, aby
věděla všechno), z něhož se mávnutím
kouzelného listopadového proutku stala
demokratická organizační struktura (stejná
závorka)?

„…do
tohodle všeho tehdy také vzniklo Studentské
tiskové a informační středisko
(STIS), které podchycovalo snahy všech redaktorů
studentských časopisů. Ukázalo
se to jako výborný nápad. Studenti se každý
den informovali o situaci na té
které fakultě, získali pod patronací
městské vysokoškolské rady SSM
legální
platformu k diskusi a hlavně postupně ztráceli strach. Ač mě
zpočátku šéf
střediska Martin Mejstřík bral spíše za
blázna, za potrhlíka, stal jsem se,
tuším že s Monikou Pajerovou, místopředsedou.
Sešel se tam děsný konglomerát
lidí, který, i když tam taky byla ve vzduchu občas
cítit jakási nedůvěra,
vytvářel každý čtvrtek U Bílého
koníčka zvláštní povzbudivou
atmosféru. Tím
vším prolínal STIS, který prorážel
informační bariéru, vytvářel jakousi
organizační strukturu, která se posléze na
jedničku osvědčila v prvních dnech
po 17. listopadu…“ (str. 845–846)

ŽÁČEK A STB

„V
Bartolomějské jsem si to zavařil především tím, že se ‚nějak‘ řeč stočila k
Protu (studentský časopis ‚Proto‘, jehož byl Žáček šéfredaktorem) a já se jich
ptal, zda mají poslední číslo, protože jsem si myslel, že ho mají. Řekli, že
ne, ale stejně už ho asi měli. Domníval jsem se, že nebude nic proti ničemu,
když jim ho nechám, ‚když půjdu kolem‘. Pak jsem vypadl, oddechl jsem si, ale
říkal jsem si, sliby se mají plnit, tak jsem přišel asi za týden na vrátnici a
říkal jsem tomu dozorčímu, že tady mám nějaký časopis a kde ho mám nechat, že
to je na jméno Šrámek.“ (str. 848)

„Prohlašuji,
že jsem nikomu žádné informace a materiály OF
nepředal,“ uvedl nedávno
výtvarník Joska Skalník. Jak vidno, takové
prohlášení ředitel Pavel Žáček
učinit nemohl.

Z toho
všeho se dá usuzovat, že ředitel Pavel Žáček zřetelně osvědčoval své uvědomění
ve svazácké funkci. A protože na ni mohla navazovat kandidatura na členství v
KSČ, bylo nutno ověřovat, zda se to vše děje upřímně a bez postranních úmyslů.
Na to dohlížely bdělým okem shodou okolností mimo jiné právě orgány, jejichž
archivy se Žáček tak nějak přirozeně začal po převratu zabývat. A tak Impérium
bylo schopno uštědřit úder Jazzové sekci ještě i po dvaceti letech!

***

Novodobí inkvizitoři
nepostrádají pocit výlučnosti. Jejich
posláním je boj s temnými silami. Pomalu, ale
jistě tak začínají splývat se
studovanou matérií. Co vlastně ústav
vybádal? Například o roli
příslušníka StB
Ludvíka Zifčáka? Dá se usuzovat, že ředitel Pavel
Žáček zřetelně osvědčoval své
uvědomění ve svazácké funkci

Jména
příslušníků Stb na stránkách svazky.cz

18.12.2009

ČT 2

Zprávy – Ostrava

Eva LANKOČÍ, redaktorka

——————–

Jména 13,5 tisíc příslušníků komunistické Státní bezpečnosti
zveřejnil na internetových stránkách svazky.cz aktivista Stanislav Penc. Kromě
jmen seznamy obsahují i hodnost, datum narození a služební číslo.

Politika

18.12.2009

Euro 24

? Pražský radní Petr Štěpánek (SZ) následoval Markétu
Reedovou a rezignoval. Na uvolněná místa byli dosazeni Ondřej Pecha a Štěpán
Šlosár (oba ODS). Dosavadní radní Milan Richter, jehož kariéru provázely např.
protesty části divadelníků kvůli grantovému systému, se stal náměstkem
primátora. (LN/3) ? Evropský soud rozhodl, že 4letý trest vězení pro
komunistického funkcionáře Karla Hoffmanna (85) za vypnutí rozhlasu v srpnu
1968 byl spravedlivý. Za mřížemi kvůli špatnému zdraví byl 25 dnů. (LN/3) ?
Aktivista Stanislav Penc na internetu zveřejnil seznamy přibližně 13 500
kmenových zaměstnanců StB, kteří byli ve službě ke konci roku 1989. (ČT24) ? Do
čela kabinetu eurokomisaře Štefana Füleho se posadí expert na unijní politiku
Simon Mordue z Velké Británie. Potvrdily to 2 zdroje z EK. Kandidát na komisaře
pro rozšíření si vybral svého spolupracovníka z řad bruselského úřednictva.
(E24) ? STEM: ČSSD mírně posiluje a s 28,7 % v prosincovém průzkumu vede před ODS
s 22,5 % voličských preferencí. Komunisté mají 10,9 %, TOP 09 podporuje 8,3 % a
lidovce 5,7 % lidí. Podle CVVM má ČSSD 23 %, ODS 16 %. Do sněmovny by se
dostaly ještě TOP 09 a KSČM, těsně pod 5 % skončily SZ a Věci veřejné, až za
nimi se 4 % KDU-ČSL. (LN/3) ? Belgický týdeník The Bulletin ocenil prezidenta
Václava Klause jako osobnost roku v unii. Klaus prý dal lekci Sarkozymu i
Merkelové. (MFD/A2) ? Policie navrhla obžalovat 4 muže, které podezírá ze
srpnového útoku na Mirka Topolánka v Hustopečích. Údajného objednavatele útoku
policisté nenašli. O tom, zda čtveřice stane před soudem, rozhodne břeclavské
státní zastupitelství. (LN/3) ? Do civilu v nejbližších týdnech odejde 6 z 33
generálů AČR. Emil Pupiš, Libor Krejcar a Miroslav Bálint odcházejí do důchodu.
Konec jejich kariéry nesouvisí s extremistickými projevy vojáků. (P/2) ? Miloš
Zeman zaregistroval Stranu práv občanů. Přípravnému výboru, jehož je členem,
předložil pracovní verzi návrhu programového prohlášení. (P/2) ? Silvio
Berlusconi, kterého v neděli poranil psychicky

narušený
muž, byl propuštěn s ovázanou tváří a nosem z nemocnice. Čeká ho plastika.
(HN/8)

Seznam
příslušníků StB je na internetu

18.12.2009

Právo

(ČTK)

Aktivista Stanislav Penc včera na internetové adrese www.svazky.
cz zveřejnil seznamy zhruba 13 500 kmenových zaměstnanců předlistopadové Státní
bezpečnosti (StB). Obsahují jména příslušníků StB, kteří byli ve službě ke
konci roku 1989. Penc připomněl, že seznamy vyšly již v roce 2006 v knize
Bořivoje Čelovského Slova do větru.

Koho si platila StB? Penc dal seznamy na web

17.12.2009

aktualne.cz

ČTK

Zaměstnanců bylo podle aktivisty asi 13,5 tisíce

Milkovice – Aktivista Stanislav Penc dnes na svém webu
Svazky.cz zveřejnil seznamy zhruba třinácti a půl tisíce kmenových zaměstnanců
komunistické Státní bezpečnosti.

Obsahují jména příslušníků StB, kteří byli ve službě ke
konci roku 1989.

Seznamy podle Pence vycházejí z přílohy tajného rozkazu
bývalého federálního ministra vnitra Richarda Sachera, kterým 15. února 1990
Státní bezpečnost zrušil.

Penc připomněl, že seznamy vyšly již v roce 2006 v knize
Bořivoje Čelovského Slova do větru. „Kniha ale měla náklad pouhých 200
výtisků a zapadla a nikdo z veřejnosti o ní neví.“

Dohledejte si je, vybízí Penc

Naskenované seznamy u každého příslušníka StB uvádějí
hodnost, jméno bez diakritiky, datum narození a číslo služebního průkazu.

Například podle čísla průkazu si může každý v Archivu
bezpečnostních složek na Ústavu pro studium totalitních režimů nechat dohledat
osobní spis dotyčného příslušníka StB.

„Dvacet let se o tom hovoří, ale dosud jsme jména těch,
co byli strůjci špiclování, neznali,“ řekl Penc. Tvrdí, že dosud na
ministerstvu vnitra a u policie pracuje nejméně sedm set příslušníků StB uvedených
v těchto dokumentech.

Podle aktivisty měl seznamy zveřejnit Ústav pro studium
totalitních režimů. Dnešní zveřejnění by podle něj mělo ústav motivovat k tomu,
aby tak učinil.

Celkový počet příslušníků StB za dobu vlády komunistické
strany v Československu se podle něj odhaduje na 85 tisíc.

Obavu, že by se zveřejněním jmen příslušníků StB dostal do
rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů, Penc nemá. Podle něj zákon uvádí,
že archiválie a materiály vzniklé z činnosti Státní bezpečnosti nemají ochranu
osobních dat, což znamená, že se mohou takto dostat na veřejnost.

Penc na webu svazky.cz letos v červenci zveřejnil databázi
zhruba 770 tisíc lidí, o které se StB zajímala.

Kvůli sporům o to, zda není její zveřejnění v rozporu se
zákonem na ochranu osobních údajů, však stránka později nefungovala. Penc
databázi znovu zpřístupnil na konci listopadu.

Zaměstnanci StB

17.12.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Na stránkách www.svazky.cz je
nyní zveřejněn alespoň
částečný seznam zaměstnanců StB. I přestože je StB obecně
i zákonem považována
za zločineckou organizaci, stát ani 20.let po revoluci
nezveřejnil ani částečně
seznam zaměstnanců StB. Jako první část
uvádíme seznam příslušníků StB,
kteří
byli uvedeni v příloze tajného rozkazu ministra vnitra
Richarda Sachera, který
15.2.1990 StB zrušil. Vyšlo v knize Bořivoje
Čelovského „Slova do větru“ vydané
v roce 2006 v nakladatelství Tilia.

Z 13 500 příslušníků StB, kteří byli ve službě na konci roku
1989, jen určitá část dostala výpověď bez náhrady. Dodnes se odhaduje, že na
Ministerstvu vnitra a u Policie ČR pracuje nejméně 700 z nich.Jen na odstupném
vyplatil stát 82 mil Kč.

MÉDIA: Penc zveřejnil na internetu seznam 13.500
zaměstnanců StB

17.12.2009

ceska-media.cz

ČTK, (mai)

Milkovice (Jičínsko) – Aktivista Stanislav
Penc dnes na
internetové adrese www.svazky.cz zveřejnil seznamy zhruba 13.500
kmenových
zaměstnanců komunistické Státní bezpečnosti (StB).
Obsahují jména příslušníků
StB, kteří byli ve službě ke konci roku 1989. ČTK to řekl Penc.

Seznamy podle něj vycházejí z přílohy tajného rozkazu
bývalého federálního ministra vnitra Richarda Sachera, kterým 15. února 1990
Státní bezpečnost zrušil. Penc připomněl, že seznamy vyšly již v roce 2006 v
knize Bořivoje Čelovského Slova do větru. „Kniha ale měla náklad pouhých
200 výtisků a zapadla a nikdo z veřejnosti o ní neví,“ řekl Penc.

Naskenované seznamy u každého příslušníka StB uvádějí
hodnost, jméno bez diakritiky, datum narození a číslo služebního průkazu.
Například podle čísla průkazu si podle Pence může každý v Archivu
bezpečnostních složek na Ústavu pro studium totalitních režimů nechat dohledat
osobní spis dotyčného příslušníka StB.

Penc
zveřejnil na internetu seznam 13.500 zaměstnanců StB

17.12.2009

ceskenoviny.

ČTK

Milkovice (Jičínsko) – Aktivista Stanislav
Penc dnes na
internetu veřejnil seznamy zhruba 13.500 kmenových zaměstnanců
komunistické
Státní bezpečnosti (StB). Obsahují jména
příslušníků StB, kteří byli ve službě
ke konci roku 1989. ČTK to řekl Penc.
Seznamy (na adrese www.svazky.cz) podle něj vycházejí z přílohy tajného
rozkazu bývalého federálního ministra vnitra Richarda Sachera, kterým 15. února
1990 Státní bezpečnost zrušil. Penc připomněl, že seznamy vyšly již v roce 2006
v knize Bořivoje Čelovského Slova do větru. „Kniha ale měla náklad pouhých
200 výtisků a zapadla a nikdo z veřejnosti o ní neví,“ řekl Penc.

Naskenované
seznamy u každého příslušníka StB uvádějí hodnost, jméno bez diakritiky, datum
narození a číslo služebního průkazu. Například podle čísla průkazu si podle
Pence může každý v Archivu bezpečnostních složek na Ústavu pro studium
totalitních režimů nechat dohledat osobní spis dotyčného příslušníka StB.

Penc tvrdí, že
dosud s výjimkou Čelovského knihy a jeho webu nikde jinde seznamy kmenových
příslušníků StB zveřejněny nebyly. „Dvacet let se o tom hovoří, ale dosud
jsme jména těch, co byli strůjci špiclování, neznali,“ řekl Penc. Tvrdí,
že dosud na ministerstvu vnitra a u policie pracuje nejméně 700 příslušníků StB
uvedených v dnes zveřejněných seznamech.

Podle
Pence měl
seznamy zveřejnit Ústav pro studium totalitních režimů.
Dnešní zveřejnění by
podle něj mělo ústav motivovat k tomu, aby zveřejnil
kompletní seznamy
příslušníků Státní bezpečnosti.
Celkový počet příslušníků StB za dobu
vlády
komunistické strany v Československu se podle něj odhaduje na
85.000.

Obavu, že
by se
zveřejněním jmen příslušníků StB dostal do
rozporu se zákonem na ochranu
osobních údajů, Penc nemá. Podle něj zákon
uvádí, že archiválie a materiály
vzniklé z činnosti StB nemají ochranu osobních
dat, což znamená, že mohou být
zveřejněny.

Penc na webu
svazky.cz letos v červenci zveřejnil databázi zhruba 770.000 lidí, o které se
zajímala Státní bezpečnost. Kvůli sporům o to, zda není její zveřejnění v
rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů, však později nefungovala. Opět
Penc databázi zpřístupnil na konci listopadu. Význam databáze podle Pence
spočívá v tom, že je u každého jména odkaz na svazkové, respektive archivní
číslo, podle kterého je možné StB shromážděné doklady snadno vyhledat.

I v případě v
červenci zveřejněné databáze Penc kritizoval Ústav pro studium totalitních
režimů. Nezveřejnění databáze ústavem označil za selhání jeho ředitele Pavla
Žáčka. Později Penc inicioval petici požadující Žáčkovo odvolání. Podepsal ji i
exprezident Václav Havel. Žáčkovi příznivci dali naopak podnět k petici na
podporu ústavu. Ústav podporuje řada historiků i disidentů.

Penc dal na internet seznam 13 500
zaměstnanců StB

17.12.2009

ČT24

Milkovice (Jičínsko) – Aktivista Stanislav
Penc dnes na
internetu zveřejnil seznamy zhruba 13 500 kmenových zaměstnanců
komunistické
Státní bezpečnosti (StB), kteří byli ve službě ke
konci roku 1989. Seznamy
podle Pence vycházejí z přílohy tajného
rozkazu bývalého federálního ministra
vnitra Richarda Sachera, kterým 15. února 1990
Státní bezpečnost zrušil.

Penc připomněl, že seznamy vyšly už v roce 2006 v knize
Bořivoje Čelovského Slova do větru: „Kniha ale měla náklad pouhých 200
výtisků a zapadla a nikdo z veřejnosti o ní neví.“

Naskenované seznamy u každého příslušníka StB uvádějí hodnost,
jméno bez diakritiky, datum narození a číslo služebního průkazu. Například
podle čísla průkazu si může každý občan v Archivu bezpečnostních složek na
Ústavu pro studium totalitních režimů nechat dohledat osobní spis dotyčného
příslušníka StB.

Zveřejněné seznamy jmen pracovníků StB

17.12.2009

ČT 24

22:00 Zprávy

Jorga HRUŠKOVÁ, moderátorka

——————–

Jména 13,5 tisíc příslušníků komunistické státní bezpečnosti
zveřejnil na internetových stránkách svazky.cz aktivista Stanislav Penc. Kromě
jmen seznamy obsahují i hodnost, datum narození a služební číslo.

redaktor

——————–

Seznam, který Stanislav Penc zveřejnil, je rozkaz někdejšího
ministra vnitra Richarda Sachra, kterým 15. února roku 90 zrušil část Státní
bezpečnosti a 13 500 jejich příslušníků postavil mimo službu.

Stanislav PENC

——————–

Seznam pracovníků Státní bezpečnosti je skutečně seznam
lidí, který se zla dopouštěli a páchali ho a který můžou za všechny ty zničený
osudy.

redaktor

——————–

Zveřejněný seznam ale neobsahuje jména všech příslušníku
StB. Podle Pence jich mohlo být kolem 80 tisíc. Část z nich už navíc z StB
odešla před vydáním Sachrova rozkazu.

Petr BLAŽEK, historik

——————–

Není tam samozřejmě rozvědka, vojenská kontrarozvědka,
správa zpravodajské techniky, správa sledování.

redaktor

——————–

Seznam se neobjevil na veřejnosti úplně poprvé. Před
několika lety ho zveřejnil v knize Bořivoj Čelovský.

Stanislav PENC

——————–

Ten seznam je přímo xerokopie z tý knížky pana Čelovského.

redaktor

——————–

Penc na Internetu před časem zveřejnil i takzvanou evidenci
zájmových osob StB. Kvůli sporům o osobní údaje, stránky několik měsíců
nefungovaly. Teď jména lidí, o které se StB zajímala, visí i na výstavě v
Galerii Dox.

Novela zákona o drogách počítá s mírnějšími tresty

17.12.2009

TV Nova

19:30 Televizní noviny

Markéta FIALOVÁ, moderátorka

——————–

Lidem, kteří se v minulosti dostali kvůli užívání nebo
držení drog mimo zákon a byli odsouzeni, teď svitla naděje. Od nového roku mají
šanci, že jim trest bude zmírněn nebo ho budou úplně zproštěni. Podle
ministryně spravedlnosti to umožní novela zákona, která přesně určuje limity
pro držení drog.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka

——————–

Neznamená to automatickou amnestii. Ten, kdo byl odsouzen za
takové množství drogy, které ale už od ledna nebude trestným činem, má šanci
vyhrát.

Daniela KOVÁŘOVÁ, ministryně spravedlnosti

——————–

Dovedla bych si představit, že osoba, která
byla v minulosti
odsouzena za trestný čin držení omamných
látek, by po novém roce požádala o
obnovu řízení a že v takovém případě by
jí mohl být uložen mírnější trest
anebo
že by dokonce mohlo být trestní
stíhání zastaveno.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka

——————–

Kolik lidí by se mohlo po znovuotevření svého případu dostat
z vězení nebo zbavit podmíněného trestu, si ministerstvo spravedlnosti
odhadnout netroufá. Předpokládají ale, že se o to pokusí minimálně desítky
lidí.

Stanislav PENC, aktivista

——————–

Určitě se to bude týkat lidí, který dostali podmínku za to,
že je škola udala, že někde s kamarádama kouřili jointa.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka

——————–

Kromě podmínky by se tak prý mohly zbavit i nepříjemného
záznamu v rejstříku trestů.

Jiří X. DOLEŽAL, publicista, odborník na drogovou
problematiku

——————–

Zákon nyní hovoří spíše ve prospěch uživatelů a je potřeba
to využít.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka

——————–

Například tato
třiasedmdesátiletá důchodkyně z Bruntálska,
která má tříletou podmínku za
pěstování marihuany, z níž si prý
vyráběla léčivé
mastičky, ale říká, že už má soudů po krk a nikam
se odvolávat nebude.

podmíněně odsouzená ke třem letům

——————–

Už temu nevěřím, pořád jsem s tím měla jenom problémy a
trápení a už nic.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka

——————–

Jaké množství drog bude od ledna trestným činem, najdete už
teď na webu tn.cz. Markéta Holatová a Tomáš Petržela, televize Nova.

Penc zveřejnil na internetu seznam zaměstnanců StB

17.12.2009

tyden.cz

ČTK

Aktivista Stanislav Penc zveřejnil seznamy zhruba 13 500
kmenových zaměstnanců komunistické Státní bezpečnosti (StB).

Aktivista Stanislav Penc zveřejnil na internetové adrese
www.svazky.cz seznamy zhruba 13 500 kmenových zaměstnanců komunistické Státní
bezpečnosti (StB). „Obsahují jména příslušníků StB, kteří byli ve službě
ke konci roku 1989,“ řekl Penc.

Seznamy podle něj vycházejí z přílohy tajného rozkazu
bývalého federálního ministra vnitra Richarda Sachera, kterým 15. února 1990
Státní bezpečnost zrušil. Penc připomněl, že seznamy vyšly již v roce 2006 v
knize Bořivoje Čelovského Slova do větru. „Kniha ale měla náklad pouhých
dvě stě výtisků a zapadla a nikdo z veřejnosti o ní neví,“ řekl Penc.

Penc tvrdí, že dosud s výjimkou Čelovského knihy a jeho webu
nikde jinde seznamy kmenových příslušníků StB zveřejněny nebyly. „Dvacet
let se o tom hovoří, ale dosud jsme jména těch, co byli strůjci špiclování,
neznali,“ řekl Penc. Tvrdí, že dosud na ministerstvu vnitra a u policie
pracuje nejméně sedm set příslušníků StB uvedených ve zveřejněných seznamech.

Podle Pence měl seznamy zveřejnit Ústav pro studium
totalitních režimů. Penc chtěl zveřejněním seznamů ústav motivovat k tomu, aby
zveřejnil kompletní seznamy příslušníků Státní bezpečnosti. Celkový počet
příslušníků StB za dobu vlády komunistické strany v Československu se podle něj
odhaduje na 85 tisíc.

Obavu, že by se zveřejněním jmen příslušníků StB dostal do
rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů, Penc nemá. Podle něj zákon uvádí,
že archiválie a materiály vzniklé z činnosti StB nemají ochranu osobních dat,
což znamená, že mohou být zveřejněny.

Penc na webu svazky.cz letos v červenci zveřejnil databázi
zhruba 770 tisíc lidí, o které se zajímala Státní bezpečnost. Kvůli sporům o
to, zda není její zveřejnění v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů,
však později nefungovala. Opět Penc databázi zpřístupnil na konci listopadu.
Význam databáze podle Pence spočívá v tom, že je u každého jména odkaz na
svazkové, respektive archivní číslo, podle kterého je možné StB shromážděné
doklady snadno vyhledat.

napětí

9.12.2009

Souboj o nedávnou českou historii a způsob jejího výkladu
pokračuje.

Dne 17. listopadu začal Stanislav Penc
sbírat podpisy pod
petici, v níž žádá Radu Ústavu pro studium
totalitních režimů (ÚSTR) o odvolání
současného ředitele Pavla Žáčka. Dokument poukazuje na
neprofesionální práci
ÚSTR a manažerská selhání, jejichž
posledním projevem je prý anonce knihy
vydané k 20. výročí vzniku Občanského
fóra, v níž byl otištěn dokument StB,
který podle zprávy ÚSTR „umožňuje identifi
kaci jednoho z důležitých
informačních zdrojů totalitní moci o rané
fázi vývoje Občanského fóra“. V
denním tisku byl ještě před vydáním knihy
za tento zdroj označen výtvarník a
někdejší blízký spolupracovník
Václava Havla Joska Skalník. Petici podepsal
mimo jiné Václav Havel, Vladimír Hanzel, John Bok,
Ondřej Liška či Petra
Procházková. Média přinesla vzápětí
informace o protipetici na Žáčkovu podporu,
kterou podepsal Jan Ruml, Alexandr Vondra, Jiří Křižan,
Jaromír Štětina či
Martin Mejstřík. Protipetice se vyslovuje proti
„neuváženým pokusům“ o
„zpochybňování práce a výstupů“
ÚSTR. Rada na konci listopadu ředitele neodvolala.

Česká komora architektů (ČKA) vyzvala 3.
prosince vládu, aby
doplnila protikorupční balíček a zadávala
veřejné zakázky prostřednictvím
architektonických soutěží. ČKA již před několika
měsíci oslovila politické
strany a požádala je, aby odstranily lehkovážné
nakládání s penězi a stále
sílící podezření o velmi
rozsáhlém koruptivním chování. Na
tuto výzvu komoře
sice písemně odpověděli předsedové tří
politických stran, ale jinak se nic
zvláštního nestalo. Komora zatím zpřesnila
statistiku soutěží u nás a zjistila,
že v ČR proběhlo v roce 2008 pouhých deset
architektonických soutěží, přičemž
jen ze tří z nich by mohla vzejít veřejná
zakázka.

Aktivisté Greenpeace přivezli
bourací jeřáb před
ministerstvo průmyslu a obchodu a pokusili se o symbolickou demolici
budovy.
Chtěli tak upozornit na osud dvou tisíc obyvatel Horního
Jiřetína a Černic na
Litvínovsku, jejichž domovy by padly za oběť prolomení
„limitů těžby“ hnědého
uhlí, které vláda připravuje. Ministr
Vladimír Tošovský se na demonstranty
přišel podívat, prohlásil, že „limity jsou
nesystémovým krokem“ a „uhlí tam je
a my ho potřebujeme“. Aktivisty vyzval, aby mu vysvětlili,
čím budou tři
miliony lidí topit, a pokusil se je na místě
zkoušet z vládní energetické
koncepce. Jan Rovenský z Greenpeace kontroval poukazy na to, že
ministerstvo
hájí zájmy Pavla Tykače a lidí z firmy
Czech Coal, a obviněním ministra z toho,
že nezná nebo úmyslně překrucuje horní
zákon, když tvrdí, že se lidé v Horním
Jiřetíně nemusí bát pohrůžek vyvlastněním.

–fp–

Zrození Zelených poznamenala StB

9.12.2009

ČT24

Praha – Již krátce po 17. listopadu 1989 se
v Československu
začaly vedle Občanského fóra formovat také
politické strany. Mezi prvními
obnovená sociální demokracie, do konce roku 1989
vznikly i Křesťanskodemokratická
strana nebo Občanská demokratická aliance. A
necelé dva týdny po událostech na
Národní třídě začaly přípravy na vznik
Strany zelených (SZ). Zástupci
přípravných výborů, vznikajících z
ekologických hnutí po celé republice, se
potom sjeli 9. prosince 1989 do Prahy.

StB se snažila infiltrovat do vznikající strany

Další osudy rodící se
strany ale nebyly jednoduché,
oficiálně vznikla až v únoru 1990;
ustavující sjezd se konal 17. února 1990 v
Brně. Původní přípravný výbor se totiž již
krátce po svém vzniku rozpustil, a
to kvůli podezření, že řada jeho členů byla
spolupracovníky StB. „Pozvali
mě na zakládající schůzi. Mezi
přítomnými jsem poznal dva estébáky,
kteří mě
předtím vyšetřovali,“ vzpomínal před několika lety
na počátky strany
disident a bývalý královéhradecký
lídr SZ Stanislav Penc.

StB se o ekologická hnutí zajímala již dříve, například
podle časopisu Reportér se na jaře 1989 snažila jejich prostřednictvím
infiltrovat do opozičních skupin. A když se v létě 1989 začaly rýsovat plány na
ustavení Čs. strany zelených (impulzem bylo setkání ve Vimperku, jehož se
zúčastnili Milan Horáček, výrazná postava německých zelených, či ekolog a
signatář Charty 77 Ivan Dejmal), vynaložila StB podle historika Miroslava Vaňka
velké úsilí, aby vzniku strany zhatila.

Podle pozdějšího předsedy Jiřího Čejky (ve funkci 1999-2002)
ale při založení strany začátkem roku 1990 už lidé spojení se Státní
bezpečností nefigurovali. „Skupina lidí z Prahy a z venkova je
vytlačila,“ řekl v roce 2001 Čejka. SZ, do které se podle dobových zpráv
hlásily po listopadu 1989 tisíce lidí, to ale tehdy k úspěchu na politické
scéně nepomohlo. V červnu 1990 ji do Federálního shromáždění volilo jen něco
přes tři procenta lidí a poslance nezískala ani v České národní radě.

Liberálně sociální unie a první účast ve sněmovně

V roce 1991 se ale zelení spojili s Československou stranou
socialistickou a Zemědělskou stranou v Liberálně sociální unii a po volbách v
roce 1992 jejich zástupci zasedli ve sněmovně. Všichni tři poslanci však záhy
ze strany vystoupili. Strana se poté ocitla na okraji politické scény, její
preference i volební výsledky se pohybovaly kolem jednoho či dvou procent.
Zelené provázely i vnitřní šarvátky a strana se v očích veřejnosti nedokázala
zbavit nálepky ekologického radikalismu.

Za prvních 15 let fungování se navíc v čele SZ vystřídalo
sedm předsedů, někteří zanechali ve stranických řadách hluboké šrámy. Například
Jaroslav Vlček (1992-1995) po rezignaci odešel s řadou členů vedení do ČSSD,
později se jeho jméno objevilo například v tzv. bamberské aféře. Také na
Vlčkova nástupce Emila Zemana (1995-1999) nevzpomínají zelení v nejlepším.
Čelil třeba podezření, že SZ připravil o peníze na volební kampaň; nedávno
figuroval i v aféře kolem nabízení prezidentské milosti.

Bursíkova éra

Uklidnění nepřineslo ani zvolení
ekologického aktivisty Jana
Beránka do čela strany v dubnu 2003. Ani jemu se během
více než dvou let
nepodařilo urovnat dlouhodobé konflikty uvnitř strany, naopak
byl kritizován za
nekoncepčnost a autoritářské způsoby
řízení. Na mimořádném sjezdu v
září 2005
nakonec nahradil Beránka zkušený politik Martin
Bursík. Za jeho vedení se
zelení po více než deseti letech dostali v červnu 2006
opět do sněmovny (již
dříve se jim podařilo mít zástupce v
Senátu).

Bursík sice SZ přivedl začátkem roku
2007 do koaliční vlády
s ODS a KDU-ČSL, zároveň se ale stále častěji
dostával do sporů s
vnitrostranickými oponenty kolem někdejší
první místopředsedkyně Dany Kuchtové.
Strana navíc propadla v loňských senátních
a krajských volbách a po letošním
červnovém debaklu ve volbách do Evropského
parlamentu Bursík rezignoval.
Strana, jíž podle průzkumů preferencí hrozí, že
příští rok zůstane před branami
sněmovny, se nyní pokusí vyvést z krize
nový předseda. Tím se v sobotu 5.
prosince stal exministr Ondřej Liška.

Minulost jako rozluštěná hádanka

9.12.2009

Mladá fronta
DNES

Včera Diář Tomáše Zahradníčka

Zveřejnění osobních údajů
zaměstnanců rozvědky má svou
dohru: poslanci KSČM navrhli převést bezpečnostní archivy
z dosahu Ústavu pro
studium totalitních režimů pod Národní archiv.
Nápad pokládám za vynikající.
Má
jenom jedinou chybu – že s ním přišli poslanci KSČM.

Škoda. Bezpečnostní archivy totiž do Národního archivu
patří, jednou tam také skončí. Čím dřív, tím líp.

Otázka
už
nestojí, zda mají být předlistopadové
bezpečnostní archivy přístupné. Dávno
byla zodpovězena kladně. Po bezmála dvou letech
okopírovávání ztratily svou
výlučnost, informace v nich obsažené zlevnily – alespoň v
bezpečnostním smyslu.

Historická
mise samostatného Archivu bezpečnostních složek tím byla naplněna. Jeho další
přežívání jako samostatné instituce spojené pupeční šňůrou s Ústavem pro
studium totalitních režimů nemá valný smysl. I když „smysl“ je obyčejně to
poslední, co státní úřad ke své samostatné existenci potřebuje.

V této souvislosti je také čas podívat se po dvou letech na
bilanci Ústavu pro studium totalitních režimů. Vidět ho a slyšet o něm bylo za
tu dobu často. Zpočátku se projevoval jako dodavatel policejních záznamů o
celebritách chtivým médiím, což vyvrcholilo a prozatím i skončilo případy
Kundera a Skalník. Hodnotit odbornou a vědeckou činnost po dvou letech je ještě
brzy. Předpokládejme tedy, že se časem aspoň nějaká začne objevovat.

Ale
už teď
je zjevné, že mnohem více než na výzkum se
ústav soustředí na osvětu: výstavy,
veřejné přednášky, debaty, udělování
vlastních pamětních medailí, tvorba
výukových programů pro školy. Tedy na propagaci
určitých pohledů na minulost.
Propagaci, již žádné vlastní
bádání nepředcházelo, založené tedy
v podstatě na
šíření jisté apriorní vize, co by si
lidé měli myslet.

Mám
dojem,
že v tomto smyslu se naplnily obavy kritiků, kteří před dvěma
lety odmítali
založení zvláštního pracoviště s
odůvodněním, že se jím zakládá Ústav
dějin KSČ
nové doby, v němž opět nepůjde o výzkum, ale o
správné názory.

Slyšel jsem
teď v rozhlasu ředitele Pavla Žáčka odmítat kritiku předlistopadového disidenta
Stanislava Pence s odůvodněním, že Penc není expert, takže se s ním nebude
bavit, a že navíc svými výhradami nevědomky slouží komunistům. Zaposlouchal
jsem se do neodolatelně arogantní dikce dobře zabydleného papaláše, v něhož se
Žáček v tomto rozhovoru proměnil, a musel jsem uznat, že příměr s Ústavem dějin
KSČ nebyl v žádném ohledu přehnaný, i když před dvěma lety jsem ho za trochu
nadsazený pokládal.

Když pan
Žáček o sobě v rozhlase hovořil jako o člověku, za nímž stojí odborné dílo, a
který tudíž nemůže ztrácet čas s každým otrapou z ulice, tak mi, přiznám se,
zatrnulo. Našlo by se po vlastech českých pár stovek lidí, kteří by mohli
připomenout své zásluhy o českou historiografii bez toho, aby to znělo trapně,
ovšem Pavel Žáček k nim nepatří.

Ale na
rozdíl od pana Pence si myslím, že personální obsazení ředitelny Žáčkova ústavu
je vedlejší. Úplně stejně, jako bylo do značné míry fuk, zda byl v čele Ústavu
dějin KSČ soudruh hodný nebo zlý.

Odborný přínos celého podniku bude mizivý v obou případech,
a to kvůli chybnému úvodnímu zadání.

Když
přesně
vymezíte nejen to, čím se má instituce
zabývat, ale i výsledky, k nimž má
dospět, nedostanete nikdy vědu, ale vždycky jenom propagandu. Že se to
velké
části novinářů a učitelů takhle líbí, že je
vzrušuje propaganda, a ne věda, je
úplně normální. Šokující by
byl přece opak. Minulost je vzrušující
hádanka, na
niž většina lidí zná odpověď předem – a
žádný výzkum je tudíž
nezajímá.

Kritika ústavu vedeného Žáčkem

8.12.2009

Haló noviny

(ku)

PRAHA – Ztížit práci Ústavu pro studium totalitních režimů
je cílem novely zákona komunistických poslankyň Kateřiny Konečné a Zuzky
Bebarové Rujbrové. Vadí jim, že ústav zveřejnil údaje agentů komunistické
rozvědky. Novela navrhuje převést Archiv bezpečnostních složek pod Národní
archiv o 20 let dříve, než se počítalo. Novelu mají od včerejška v lavicích
poslanci.

Ústav
vedený Pavlem Žáčkem by tak ztratil pravomoc nakládat s údaji podle svých
pravidel a zveřejňovat je. Poslankyně by byly rády, aby novela byla schválena
hned v prvním čtení. To jim určitě bude minimálně ODS vetovat.

Novela mění termín 1. leden 2030, k němuž se podle zákona má
Archiv bezpečnostních složek stát součástí Národního archivu, už na 1. červenec
2010. K tomuto datu by pak platil pro všechny archiválie zákon o archivnictví a
spisové službě. Tím má být zajištěna garance, že v budoucnu nedojde k ohrožení
bezpečnosti ČR ani jejich občanů.

»Návrh
napravuje zjevné chyby, ke kterým došlo přijetím zákona o Ústavu pro studium
totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, který plně nerespektuje
zákon o archivnictví. To umožnilo Ústavu pro studium totalitních režimů, aby na
svém webu plošně zveřejnil data, jmenný seznam včetně osobních údajů a
fotografií, o československých rozvědčících,« zdůvodňují komunistické
předkladatelky svůj návrh.

»Jedná se o
bezprecedentní čin, který následně kritizoval Úřad pro zahraniční styky a
informace, tedy stávající česká civilní rozvědka.

ÚZSI označil plošné zveřejnění dat za kontraproduktivní a
pozastavil se nad tím, proč došlo k prolomení pravidla o diskrétnosti a ochraně
údajů,« dodávají Konečná s Rujbrovou. Jejich cílem tedy je, aby ústav nemohl
svévolně zveřejňovat jména a fotografie agentů civilní rozvědky, kteří sloužili
nejen pro československou rozvědku, ale i po roce 1989, a tím vážně ohrožovat
je i jejich rodiny.

Ústav
pod
Žáčkovým vedením čelí kritice ze strany
KSČM, ČSSD a občas i od jiných
subjektů. Ozývají se proti němu i někteří
bývalí disidenti, kteří se cítí
být
poškozeni informacemi, které ústav publikuje. Jde
třeba o výtvarníka Josku
Skalníka, který podle ústavu donášel
StB o okolnostech vzniku Občanského fóra.
Skalník to popírá. Práce ústavu se
nelíbí ani aktivistovi Stanislavu Pencovi,
který inicioval petici požadující ředitelovo
odvolání. Podepsal ji i
exprezident Václav Havel. Penc považuje za selhání
ústavu a jeho ředitele mimo
jiné to, že nezveřejnil databázi zhruba 770 tisíc
osob, které vedla v evidenci
komunistická Státní bezpečnost. Protože to
neudělal ústav, zveřejnil ji na
internetu sám.

Proč si z nás tiskový mluvčí dělají srandu?

7.12.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Žádám Vás o
přeposlání původní tiskové zprávy k
vydání knihy
Občanské fórum – den první a
zdůvodnění, proč původní tisková zpráva ze
stránek
Ústavu zmizela a její znění se neobjevilo ani v
další zprávě o tomto tématu.

Další diskusi o vydání této naší reprezentativní publikace
považujeme za kontraproduktivní. Veškeré postoje všech zúčastněných se dají
nalézt v médiích.

Žádám o sdělení z jakého důvodu byly 3 podpisové archy
petice, které jsem na žádost Naděždy Kavalírové předával radě Ústavu „Minulost
nejsou jen materiály StB! vystaveny na internetové stránce Ústavu. Proč jsou
archy v podobě, která výrazně omezuje jejich přečtení?

Pokud by Radě Ústavu byly předány originály petice, zcela
jistě by na webové stránce Ústavu byly zveřejněny originály.

Sdělte jaké ocenění od Ministra obrany a s jakým odůvodněním
obdržel současný ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček.

Obraťte se, prosím, s tímto dotazem na ministerstvo občany
ČR.

Uveďte počet žádostí o nahlížení do archiválii za období od
vzniku Ústavu po jednotlivých měsících, případně statistiku úspěšnosti
vyřízení.

V souladu se zákonem č. 499/2004 Sb. realizuje nahlížení
Archiv bezpečnostních složek (ABS) a nikoliv Ústav, který v souladu s platnou
legislativou zveřejňuje výsledky své archivní činnosti. Pokud by Vám jako
odpověď nestačila ani Tisková zpráva Ústavu a Archivu z 3. 12. 2009, obraťte se
přímo na ABS,

V rámci letošního roku byl několikrát omezen provoz
badatelny Ústavu. Uveďte v jakém období a důvod omezení. V případě že plánujete
takovéto omezení i v následujícím půl roce, uveďte na kdy a důvod.

Ústav žádnou badatelnu nemá. Zřejmě máte na opět mysli
badatelnu Archivu bezpečnostních složek. Proto se, prosím, v této věci obraťe
na ABS.

Na základě krácení státního rozpočtu omezí Ústav svojí činnost. Co konkrétně omezí ve
vydavatelské, publikační, výstavní a osvětové činnosti?

Ústav na tuto otázku odpoví v rámci Vaší žádosti dle zák. č
106/1999 Sb.

Tazatel Stanislav Penc – www.svazky.cz

Na otázky odpověděl Jiří Reichl

tiskový mluvčí – Ústavu pro studium totalitních režimů a
Archivu bezpečnostních složek

130 00; Siwiecova 2; Praha 3

tel: 725 787 524 email:
jiri.reichl@ustrcr.cz

KSČM
chce ztížit práci Ústavu pro studium totalitních režimů

7.12.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Praha – Komunisté se novelou zákona pokusí ztížit práci
Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Vadí jí, že ústav zveřejnil údaje
agentů komunistické rozvědky. Novela navrhuje převést Archiv bezpečnostních
složek pod Národní archiv. Ústav vedený Pavlem Žáčkem by tak ztratil pravomoc
nakládat s údaji podle svých pravidel a zveřejňovat je. Pracovníci ústavu by
měli k datům přístup jako ostatní badatelé, řekla ČTK autorka novely poslankyně
Kateřina Konečná (KSČM).

Novela zákona je
předložena tak, aby ji bylo možné schválit už v prvním čtení. „Cílem je,
aby (ústav) nemohl svévolně zveřejňovat jména a fotografie agentů civilní
rozvědky, kteří sloužili nejen pro československou rozvědku, ale i po roce 1989,
a tím vážně ohrožovat je i jejich rodiny,“ uvedla Konečná. Národní archiv
má podle poslankyně lepší kontrolní mechanismy než ÚSTR. Údaje o činnosti
příslušníků po únoru 1990, kdy komunistická rozvědka zanikla, jsou přitom v
kartách začerněny. Ústav na webu zpřístupnil osobní karty rozvědčíků s jejich
fotografiemi, později po konzultaci s Úřadem na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)
začernil i fotografie.

Ústav
a archiv
zveřejnily u příležitosti dvacátého
výročí pádu komunismu letos v listopadu
jmenný seznam příslušníků
komunistické rozvědky – tehdy označované jako
První
správa Sboru národní bezpečnosti (SNB),
která prováděla pro totalitní
komunistický režim špionáž v zahraničí a
byla nedílnou součástí sovětského
rozvědného aparátu. Členové rozvědky se podle
Žáčka pod kontrolou KGB snažili
pronikat do důležitých objektů v demokratických
zemích i státech třetího světa.

Práce ústavu se
nelíbí ani aktivistovi Stanislavu Pencovi, který inicioval petici požadující
ředitelovo odvolání. Podepsal ji i exprezident Václav Havel. Penc považuje za
selhání ústavu a jeho ředitele mimo jiné to, že nezveřejnil databázi zhruba
770.000 osob, které vedla v evidenci komunistická Státní bezpečnost. Protože to
neudělal ústav, zveřejnil ji na internetu sám. Řada historiků i disidentů ale
naopak ústav podporuje.

Komunisté chtějí ztížit práci Ústavu pro
studium totalitních režimů

7.12.2009

ČT24

Praha – Komunisté se novelou zákona pokusí ztížit práci
Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Vadí jim, že ústav zveřejnil
údaje agentů komunistické rozvědky. Novela navrhuje převést Archiv
bezpečnostních složek pod Národní archiv. Ústav vedený Pavlem Žáčkem by tak
ztratil pravomoc nakládat s údaji podle svých pravidel a zveřejňovat je.
Pracovníci ústavu by měli k datům přístup jako ostatní badatelé. Autorkou
novely je poslankyně Kateřina Konečná (KSČM).

Novela zákona je předložena tak, aby ji bylo možné schválit
už v prvním čtení. „Cílem je, aby (ústav) nemohl svévolně zveřejňovat
jména a fotografie agentů civilní rozvědky, kteří sloužili nejen pro
československou rozvědku, ale i po roce 1989, a tím vážně ohrožovat je i jejich
rodiny,“ uvedla Konečná. Národní archiv má podle poslankyně lepší
kontrolní mechanismy než ÚSTR. Údaje o činnosti příslušníků po únoru 1990, kdy
komunistická rozvědka zanikla, jsou přitom v kartách začerněny. Ústav na webu
zpřístupnil osobní karty rozvědčíků s jejich fotografiemi, později po
konzultaci s Úřadem na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) začernil i fotografie.

Ústav a archiv zveřejnily u příležitosti dvacátého výročí
pádu komunismu letos v listopadu jmenný seznam příslušníků komunistické
rozvědky – tehdy označované jako První správa Sboru národní bezpečnosti (SNB),
která prováděla pro totalitní komunistický režim špionáž v zahraničí a byla
nedílnou součástí sovětského rozvědného aparátu. Členové rozvědky se podle
Žáčka pod kontrolou KGB snažili pronikat do důležitých objektů v demokratických
zemích i státech třetího světa.

ÚSTR čelí kritice politiků, ale i disidentů

Práce ústavu se nelíbí ani aktivistovi Stanislavu Pencovi,
který inicioval petici požadující ředitelovo odvolání. Podepsal ji i
exprezident Václav Havel. Penc považuje za selhání ústavu a jeho ředitele mimo
jiné to, že nezveřejnil databázi zhruba 770 000 osob, které vedla v evidenci
komunistická Státní bezpečnost. Protože to neudělal ústav, zveřejnil ji na
internetu sám. Řada historiků i disidentů ale naopak ústav podporuje.

Návrh
na omezení pravomocí Ústavu pro studium totalitních režimů

7.12.2009 Č

Ro 1 – Radiožurnál

21:00 Stalo se dnes

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Omezit pravomoci Ústavu pro studium
totalitních režimů se
snaží KSČM. Vadí jí především, že
ústav zveřejnil u příležitosti 20. výročí
takzvané sametové revoluce údaje agentů
někdejší komunistické rozvědky.
Příslušnou novelu zákona předkládá
ve sněmovně poslankyně za KSČM Kateřina
Konečná. Podle ní by měli mít pracovníci
ústavu k datům pouze takový přístup
jako ostatní badatelé. A jak by toho chtěla
dosáhnout? Na to se zeptám přímo
jí. Dobrý večer, paní poslankyně.

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

——————–

Krásný večer.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Tedy jak byste chtěla dosáhnout toho, aby pracovníci Ústavu
pro studium totalitních režimů měli přístup k údajům pouze takoví jako ostatní
badatelé?

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

——————–

My v tom zákoně navrhujeme převedení vlastně toho archivu
bezpečnostních složek, který má dnes k dispozici ústav, do národního archivu.
Zatím je to v tom zákoně tak, že by se tak mělo stát až 1. ledna 2030. A my
navrhujeme, aby se tak stalo už v červenci příštího roku.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Tedy nejvíce vám vadí, že ústav zveřejnil, jak už jsem
řekla, údaje o bývalých agentech tehdejší komunistické rozvědky?

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

——————–

To je jedna z řady chyb ústavu. My jsme dlouhodobě
upozorňovali na to, že je velmi nebezpečné, když máme zde ústav, který není pod
režimem zákona o archivnictví a spisové službě tak jako ostatní badatelé. A my
ten ústav nechceme rušit, my jenom říkáme, aby ten ústav se stal vědeckým
pracovištěm, ale aby měl, respektive jeho pracovníci, měli stejné povinnosti
jako všichni ostatní badatelé v České republice, jako Akademie věd a řada
dalších institucí.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Vám, pokud bychom zůstali konkrétně u té věci, o které jsme
se bavili, to znamená o těch agentech bývalé rozvědky, nestačilo, že tam jsou
začerněny pasáže o činnosti lidí, kteří pracovali pro rozvědku i po roce 90 a
potom byli začerněny i fotografie? Podle vás to není dostatečně kryté?

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

——————–

Tak on ten ústav na počátku na tom webu zpřístupnil ty
osobní karty těch rozvědčíků, oni byly začerněny až posléze, de facto až ve
chvíli, kdy se ozvaly de facto ani ne české zpravodajské služby, ale zahraniční
zpravodajské služby, které se velmi divily tomuto bezprecedentnímu kroku, který
není normální v žádné civilizované zemi,že by země vyzrazovaly své agenty, ať
už bývalé nebo agenty, kteří ještě navíc i v době vlastně třeba války v Perském
zálivu pro Českou republiku pracovali.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Ale tady, paní poslankyně, se nabízí otázka, jestli česká
veřejnost by naopak neměla mít informace o tom, kdo se podílel na chodu
totalitního režimu, kdo ho podporoval,a to velmi aktivně i v demokratických
strukturách tehdejších států demokratických a třetího světa.

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

——————–

Já jistě chápu vaši otázku,že by naše veřejnost měla mít
informace o všem, co se zde dělo. Na druhou stranu civilní rozvědka je natolik
citlivá věc, kdy spousta těch lidí samozřejmě přešla i po roce 89 do toho
statutu vlastně, že pracovala i nadále pro tu civilní rozvědku. A já si myslím,
že jsou to lidé, kteří především nasazujou život za náš stát. A my jsme se jim
dneska odměnili tak, že po 20 letech zveřejňujeme jejich údaje.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Vy myslíte život za náš stát i za bývalé Československo
socialistické?

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

——————–

I za bývalé Československo.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

To podle vás není rozdíl?

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

——————–

To podle mě není rozdíl, protože ti lidé pracovali pro stát,
jak pro Československo, tak dnes někteří pracují pro Českou republiku. A my jim
dneska říkáme, že může ústav bezprecedentně v rozporu s Ústavem pro ochranu osobních
údajů zveřejnit jejich údaje. A já si myslím, že jsou to natolik citlivá data a
že to natolik ohrožuje bezpečnost našeho státu, že to byl tak bezprecedentní
krok, na který my jsme navázali tím zákonem.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

A nehájíte, paní poslankyně, ty agenty komunistické tajné
rozvědky z let minulých právě proto, že jste ve straně, která na ně svým
způsobem navazuje už minimálně názvem?

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

——————–

Tak to mě fakt nenapadlo do této chvíle, paní redaktorko. Já
je hájím jenom proto, že si myslím, že jsou to lidé, kteří pracovali pro
Československou republiku a hlavně, že to, co se stalo, tak opravdu
bezprecedentně, a to nemluvím sama za sebe, to mluvím především ze zahraničních
zdrojů tak, jak nás na to upozornily zahraniční zpravodajské služby, tak
ohrožuje bezpečnost České republiky, a to je věc, která si myslím, že je
natolik závažná, že ji musíme řešit.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Říká poslankyně za KSČM Kateřina Konečná. Děkuji za
odpovědi. Na shledanou.

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

——————–

Také. Krásný večer.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Na druhé lince je poslanec za ČSSD Jeroným Tejc. Dobrý večer
i vám.

Jeroným TEJC, poslanec /ČSSD/

——————–

Hezký večer.

Veronika SEDLÁČKOV&AAacute;, moderátorka

——————–

Pane poslanče, ČSSD byla v minulosti vůči Ústavu pro studium
totalitních režimů také občas kritická. Jak se díváte na návrh KSČM, aby přišel
o některé pravomoce, například tím, že archiv přejde pod národní archiv?

Jeroným TEJC, poslanec /ČSSD/

——————–

Tak já myslím, že je potřeba rozdělit ten problém na dvě
části. První věc je, že my jsme jako sociální demokraté mnohokrát kritizovali
tento ústav za neprofesionalitu, především jeho vedení, což myslím, že nakonec
není věc, na které bychom se neshodli s takovými lidmi, jako je Stanislav Penc,
Václav Havel a další. Druhá věc je to, co se stalo teď, na co reaguje pravděpodobně
návrh KSČM, a to je, řekněme, zveřejnění i členů rozvědky, kteří pracovali v
této civilní rozvědce i po roce 89, což podle mého názoru skutečně nebyl krok
dobrý, byl to krok, který byl neprofesionální. A jestli jsme se chtěli s těmito
lidmi vypořádat, tak jsme neměli přebírat tyto lidi do služeb demokratického
státu a myslím, že to je věc, která byla zanedbána. Pokud tedy si řekneme, že
je potřeba tyto,řekněme, osoby zveřejňovat právě v roce 89, kdy došlo k
převzetí.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Což už se nestane. Pane poslanče, proto se ptám, jestli jste
ochotní podpořit návrh KSČM, o kterém jsme mluvili, v současnosti.

Jeroným TEJC, poslanec /ČSSD/

——————–

Tak a druhá věc ale je, jestli všechny tyto kritiky mají
směřovat k tomu, že v jednom čtení bez jakékoliv rozsáhlejší diskuse změníme
pravomoci tohoto ústavu, radikálně omezíme přístup k informacím, které mám. To
si myslím, že také není dobře. Mě ta debata chyběla v té chvíli,kdy předkládala
návrh na zřízení tohoto ústavu vláda Mirka Topolánka bez podrobné diskuse a bez
toho, aniž bychom skutečně se bavili o jasných mechanismech, které zajistí, že
bude skutečně zkoumána minulost a nebudou, řekněme, vytahovány jednotlivé
drobnosti, spíše bulvarizované informace bez jakýchkoliv ověření. To, co se
dělo například kolem případu pana Kundery. Ale na straně druhé myslím, že nelze
jít ani stejnou cestou, abychom teď, zase bez diskuse, na základě jednoho
konkrétního selhání, řekněme, radikálně omezovali přístup tohoto ústavu k
informacím tak, abychom mu do budoucna bránili ve zkoumání té historie. A to si
myslím, že bychom činit neměli.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Paní poslankyně za KSČM Kateřina Konečná řekla, že je v
podstatě jedno, jestli agenti pracovali pro komunistickou rozvědku nebo pro
rozvědku po roce 89, že v každém případě hájili zájmy své země. Byl byste toho
názoru, že je možné v uvozovkách házet vše do jednoho pytle?

Jeroným TEJC, poslanec /ČSSD/

——————–

Tak já myslím, že určitě ne. Ale pravda zase na druhé straně
je, že jestli teď můžeme, řekněme, oddělovat a posuzovat určitou vinu nebo
nějaký, řekněme, podíl na tom režimu těch lidí, kteří přešli po roce 89 právě
na základě té situace, která v roce 89 proběhla, to znamená to, že nový
demokratický stát začal využívat právě služeb těchto lidí. Já nevím, jestli to
bylo nutné, jestli to bylo dobré, ale to už, řekněme, je skutečně na posouzení
spíše historiků. Tak se stalo a teď, 20 let po revoluci my to těžko změníme.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Domnívá se poslanec a bezpečnostní expert ČSSD Jeroným Tejc.
Děkuji vám, přeji hezký zbytek večera.

Jeroným TEJC, poslanec /ČSSD/

——————–

Na shledanou.

Komunisté vymysleli zákon, jak přistřihnout křídla
Žáčkově ústavu

7.12.2009

lidovky.cz

ČTK

Komunisté se novelou zákona pokusí ztížit práci Ústavu pro
studium totalitních režimů (ÚSTR). Vadí jí, že ústav zveřejnil údaje agentů
komunistické rozvědky. Novela navrhuje převést Archiv bezpečnostních složek pod
Národní archiv. Ústav vedený Pavlem Žáčkem by tak ztratil pravomoc nakládat s
údaji podle svých pravidel a zveřejňovat je.

Pracovníci ústavu by měli k datům přístup jako ostatní
badatelé, řekla autorka novely poslankyně Kateřina Konečná (KSČM).    Novela zákona je předložena tak, aby ji
bylo možné schválit už v prvním čtení. „Cílem je, aby (ústav) nemohl
svévolně zveřejňovat jména a fotografie agentů civilní rozvědky, kteří sloužili
nejen pro československou rozvědku, ale
i po roce 1989, a tím vážně ohrožovat je i jejich rodiny,“ uvedla
Konečná.     Národní
archiv má podle
poslankyně lepší kontrolní mechanismy než
ÚSTR. Údaje o činnosti příslušníků
po
únoru 1990, kdy komunistická rozvědka zanikla, jsou
přitom v kartách začerněny.
Ústav na webu zpřístupnil osobní karty
rozvědčíků s jejich fotografiemi,
později po konzultaci s Úřadem na ochranu osobních
údajů (ÚOOÚ) začernil i
fotografie.    Ústav a
archiv zveřejnily
u příležitosti dvacátého výročí
pádu komunismu letos v listopadu jmenný seznam
příslušníků komunistické rozvědky – tehdy
označované jako První správa Sboru
národní bezpečnosti (SNB), která prováděla
pro totalitní komunistický režim
špionáž v zahraničí a byla nedílnou
součástí sovětského rozvědného
aparátu. Členové
rozvědky se podle Žáčka pod kontrolou
KGB snažili pronikat do důležitých objektů v
demokratických zemích i státech třetího světa.     Kritika a petice Ústav
pod Žáčkovým vedením čelí kritice ze
strany KSČM, ČSSD a občas i od jiných subjektů.
Ozývají se proti němu i někteří
bývalí disidenti, kteří se cítí
být poškozeni informacemi, které ústav
publikuje. Jde třeba o výtvarníka Josku Skalníka,
který podle ústavu donášel
komunistické Státní bezpečnosti (StB) o
okolnostech vzniku Občanského fóra.
Skalník to popírá.    Práce ústavu se
nelíbí ani aktivistovi Stanislavu Pencovi, který inicioval petici požadující
ředitelovo odvolání. Podepsal ji i exprezident Václav Havel. Penc považuje za
selhání ústavu a jeho ředitele mimo jiné to, že nezveřejnil databázi zhruba
770.000 osob, které vedla v evidenci komunistická Státní bezpečnost. Protože to
neudělal ústav, zveřejnil ji na internetu sám. Řada historiků i disidentů ale
naopak ústav podporuje.

Komunisté
proti Žáčkovu ústavu: vadí jim údaje agentů

7.12.2009

tyden.cz

ČTK

Komunisté se novelou pokusí ztížit práci Ústavu pro studium
totalitních režimů. Vadí jim, že ústav zveřejnil údaje agentů komunistické
rozvědky.

Komunisté se novelou zákona pokusí ztížit práci Ústavu pro
studium totalitních režimů. Vadí jí, že ústav zveřejnil údaje agentů
komunistické rozvědky. Novela navrhuje převést Archiv bezpečnostních složek pod
Národní archiv.

„Ústav vedený Pavlem Žáčkem by tak ztratil pravomoc
nakládat s údaji podle svých pravidel a zveřejňovat je. Pracovníci ústavu by
měli k datům přístup jako ostatní badatelé,“ řekla autorka novely
poslankyně Kateřina Konečná (KSČM).

Národní archiv má podle poslankyně lepší kontrolní
mechanismy než Ústav pro studium totalitních režimů. Údaje o činnosti
příslušníků po únoru 1990, kdy komunistická rozvědka zanikla, jsou přitom v
kartách začerněny. Ústav na webu zpřístupnil osobní karty rozvědčíků s jejich
fotografiemi, později po konzultaci s Úřadem na ochranu osobních údajů začernil
i fotografie.

Ústav a archiv zveřejnily u příležitosti dvacátého výročí
pádu komunismu letos v listopadu jmenný seznam příslušníků komunistické
rozvědky – tehdy označované jako První správa Sboru národní bezpečnosti, která
prováděla pro totalitní komunistický režim špionáž v zahraničí a byla nedílnou
součástí sovětského rozvědného aparátu. Členové rozvědky se podle Žáčka pod
kontrolou KGB snažili pronikat do důležitých objektů v demokratických zemích i
státech třetího světa.

Kritika od levice

Práce ústavu se nelíbí ani aktivistovi Stanislavu Pencovi,
který inicioval petici požadující ředitelovo odvolání. Podepsal ji i exprezident
Václav Havel. Penc považuje za selhání ústavu a jeho ředitele mimo jiné to, že
nezveřejnil databázi zhruba 770 tisíc osob, které vedla v evidenci komunistická
Státní bezpečnost. Protože to neudělal ústav, zveřejnil ji na internetu sám.
Řada historiků i disidentů ale naopak ústav podporuje.

KSČM chce za zveřejněné údaje o agentech ztížit
práci ústavu pro totalitu

7.12.2009 z

pravy.iDNES.cz

ČTK

Komunisté chystají odplatu za to, že
Ústav pro studium
totalitních režimů zveřejnil údaje agentů
komunistické rozvědky. KSČM chce
novelou zákona práci ústavu ztížit a
převést dokumenty o bývalé StB pod
Národní
archiv. Ústav by pak nemohl nakládat s údaji podle
svých pravidel a zveřejňovat
je.

Pracovníci ústavu by měli k datům přístup jako ostatní
badatelé, řekla ČTK autorka novely, komunistická poslankyně Kateřina Konečná.

Národní archiv má podle poslankyně lepší kontrolní
mechanismy než ÚSTR. Údaje o činnosti příslušníků po únoru 1990, kdy
komunistická rozvědka zanikla, jsou přitom v kartách začerněny. Ústav na webu
zpřístupnil osobní karty rozvědčíků s jejich fotografiemi, později po
konzultaci s Úřadem na ochranu osobních údajů začernil i fotografie.

Členové rozvědky se podle Žáčka pod kontrolou KGB snažili
pronikat do důležitých objektů v demokratických zemích i státech třetího
světa. Informace zveřejňované ústavem
vadí politikům i disidentům

Práce ústavu se nelíbí ani aktivistovi
Stanislavu Pencovi, který inicioval petici požadující ředitelovo odvolání.
Podepsal ji i exprezident Václav Havel.

Penc považuje za selhání ústavu a jeho ředitele mimo jiné
to, že nezveřejnil databázi zhruba 770 tisíc osob, které vedla v evidenci
komunistická Státní bezpečnost. Protože to neudělal ústav, zveřejnil ji na
internetu sám. Řada historiků i disidentů ale naopak ústav podporuje.

Smíření před kamerami, a jak dál?

6.12.2009
ceska-media.cz

Média-Hydepark

Jan Dvořák

Kdo sledoval ve čtvrtek v České televizi
třičtvrtěhodinovou
debatu Máte slovo, byl svědkem jedné z mnoha
dalších málo přínosných
diskusí o
naší minulosti, respektive o kvalitní či
nekvalitní práci tzv. Žáčkova ústavu a
o smyslu zveřejňování či nezveřejňování
seznamu spolupracovníků státní
bezpečnosti vůbec.

Neplodnost spočívala v tom, že stály proti sobě dvě názorově
„zabetonované“ osobnosti – ředitel Pavel Žáček a známý aktivista Stanislav
Penc. Druhý prvního obviňuje z účelového zveřejňování a z nedostatku skutečně
odborného historického přístupu, první argumentuje právními mantinely a rozsah
práce ústavu dokládá konkrétními publikacemi.

Navíc jsou tu dvě petice: pro a proti ústavu, které hýbají
zejména okruhem disidentů a historiků.

Do toho se občas vmísí historik Petr Blažek, který ústav
opustil, a poukáže na nevídaně vysoký rozpočet téhle instituce přes 200 miliónů
korun.

Režisér Igor Chaun jako představitel
veřejnosti dost
vzrušeně, avšak mimo problém, se podělil o
stále sílící pocit získaný
při
natáčení dokumentu o 17. listopadu ´89,že
všechno bylo kdo ví jak. Domluvené.

Mlčenlivý hlas veřejnosti dvě, soukromý autodopravce,
překvapivě konstatuje, že si estébáci po revoluci nahrabali..

Snad jen Tereza Boučková mluvila valné části veřejnosti z
duše, když postrádala od ústavu to hlavní, jména strůjců, tedy p r a c o v n í k ů Stb, nikoli jen jejich – v drtivé většině –
obětí. To ale prý není možné, nedovolují to naše zákony.

Hovořila dohromady nějaké dvě, tři minuty. Přibližně stejnou
dobu tvořil sestřih ankety posluchačů rádia Impuls.

Do dalších deseti minut by se jistě vešla zkratka zbytku
pořadu, pokud by mělo jít o věcnou výměnu názorů.

Trochu umělým plodem pak bylo
závěrečné reality – show
smíření hlavních rivalů, iniciované
moderátorkou: podání rukou Pence a Žáčka na
znamení, že všem jde nakonec o zkvalitnění
práce ústavu.

To opravdu může podepsat každý. Pochybuji ovšem, že k tomu
právě tenhle sumář prezentovaných postojů přispěl a že divák pak nabyl dojmu, že
se teď orientuje v problematice lépe. Možná mávnul rukou nad tím, že tohle
nejsou jeho „hrátky“. Ale vyveďte ho z omylu, pokud se vůbec plete.

Jan Dvořák

Autor je režisér.

Zeleným už nepomůže nic, je to strana kariéristů.

4.12.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Jaké má Strana zelených šance v politickém světě podle
bývalého člena, politického disidenta a aktivisty Stanislava Pence? Žádné, je
to strana kariéristů a stejná svoloč jako ostatní. Nepomůže jí Liška ani nikdo
jiný, tvrdí v rozhovoru pro Lidovky.cz Penc.

Co říkáte na to, že by se měl Ondřej Liška stát znovu šéfem
zelených?

Mně je to osobně jedno. Já Stranu zelených ve volbách volit
nebudu, přestože jsem jí věnovat dva roky života. Je jedno, jestli to bude
Liška, nebo někdo jiný.

Jaký byl podle vás Martin Bursík v čele strany?

Martin Bursík měl narozdíl od Lišky k dispozici jednu věc. A
to že v době Bursíka byla strana na výsluní. On mohl hovořit o kvalitě a o
výsledcích. Strana byla i ve vládě. Liška se nemůže chlubit dílčími výsledky,
protože nejsou.

Na předsedu strany kandiduje také Matěj Stropnický. Jak se
koukáte na něj?

To je právě to, s čím já nemůžu souhlasit. S takovým
pohledem na svět se nemůžu ztotožnit. On hovoří o tom, že je to vlastně
zviditelnění nějaké vnitřní opozice. Co to znamená? Politická strana, která má
nějaký program, tak jí přeci jde o společnou věc. Matěj Stropnický je přesně
jeden z těch lidí, kteří by byli ochotní tolerovat komunisty, spojit se s
ďáblem, jen aby dosáhli svého. Jeho si v politice vůbec vážit nemůžu.

Jaký je váš názor na současné zelené?

Po sedmnácti letech jsem vstoupil do politického angažmá u
strany, která byla mladá a vypadala, že jí jde o stejnou věc. A zjistil jsem,
že je to vlastně stejná svoloč jako ostatní, že většině těm lidem jde o osobní
prospěch a kariéru a ne o věci veřejné.

Co by mohlo zeleným tedy ještě pomoci?

Jedině to, že by se strana úplně otevřela. Znovu oslovila
všechny ty, které oslovila v roce 1996. Ale je poznat, že o to současnému
vedení nejde. Takže si myslím, že naděje ve stranu zelených jsou pohřbené.

Kde byl prvopočátek tohoto pohřbívání?

Jsou tu dvě věci. Jedna z nich je osobní nevraživost
Kateřiny Jacques vůči ostatním poslankyním a lidem, a druhou jsou komunisticky
formulované myšlenky Stropnického a jemu podobných, sabotážní aktivita Zubové,
Kuchtové a dalších, kteří nebyli schopni konstruktivně uvažovat. A samozřejmě i
úspěch v parlamentních volbách, protože do strany, která měla pár set členů,
začalo vstupovat více lidí a dnes už jich má přes dva tisíce. V té době do ní
vstoupila celá řada kariéristů.

Jste rád, že jste zelené opustil?

Ano. Mám radost, že jsem ze strany
odešel v říjnu 2008, tedy
před tím, než se začalo vylučovat a než se začali chlubit
cizím peřím. Co se
straně povedlo? Jen zklamání lidí. Osobní
jednotlivé šarvátky a hádky naštvaly
lidi tak, že dnes mají asi jen 2 procenta.

POLITIKA:
Lidovky.cz: Aktivista Penc: Zeleným už nepomůže nic. Je to strana kariéristů

4.12.2009

ceska-media.cz

Publikováno na serveru www.lidovky.cz dne 4.12.2009, autor:
mk, (mr)

Strana zelených je na sjezdu v brněnské sportovní hale
Morenda. V sobotu budou delegáti volit předsedu strany. Počítá se s tím, že
křeslo obhájí Ondřej Liška. Jeho protikandidáti Matěj Stropnický a Jan Linhart
nemají podle ostatních téměř žádné šance.

Co říkáte na to, že by se měl Ondřej Liška stát znovu šéfem
zelených?

Mně je to osobně jedno. Já Stranu zelených ve volbách volit
nebudu, přestože jsem jí věnovat dva roky života. Je jedno, jestli to bude Liška,
nebo někdo jiný.

Jaký byl podle vás Martin Bursík v čele strany?

Stanislav Penc vyzval Pavla Žáčka k demisi

4.12.2009

ČRo 6

22:10 Studio STOP

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka

——————–

A jsme u dalšího
domácího a žhavého tématu. Ve
chvíli, kdy
čelí kritice a pokusům o odvolání z funkce,
hovořil s kolegy Janou Šmídovou a
Petrem Holubem host čtvrtečního vydání Studia STOP
ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů Pavel Žáček. Toho v minulých
dnech vyzval bývalý disident
občanský aktivista Stanislav Penc k demisi s poukazem na, dle
něho, nevhodné
zveřejnění kompromitujících materiálů na
jednu z výrazných osobností disentu
Josku Skalníka. Penc rovněž vyčítá Žáčkovi
manažerské selhání a plýtvání
státními prostředky. Tomu se ovšem Žáček
brání.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů,
bývalý disident, občanský aktivista

——————–

Každé nepravdě a každému
účelovému ataku je nutné se
postavit pochopitelně. Tím spíš, že za námi
výsledky jsou. Kdo není slepý, tak
to pozná, třeba už jenom z webové stránky,
máme výbornou mezinárodní
spolupráci, máme výbornou vědeckou radu. Ti
lidé by tam nešli, kdyby to byla
pravda, to co říká Standa Penc. Čili já bych
spíš se dovolil optat, kolik lidí
z těch signatářů se seznámilo s tou naší
prací? Znají důsledně ty naše
publikace? To není otázka jedné publikace, ale v
podstatě už několika desítek
dalších. Zda vědí, že nám prošlo
našimi škamnami v ústavu vlastně třeba 300
učitelů při převzdělávacích speciálních,
specializovaných seminářích? Že máme
výstavy po celé republice, v Evropě. Dnes je máme
i ve Spojených státech. A
tato činnost prostě nelze jen tak spláchnout špinavou
pomluvu nebo něco
takového. Myslím si, že rada reagovala správně,
která je jediná kompetentní,
která má v úplnosti veškeré
informace. A asi teda ví, proč jsem ředitelem, zná
naši činnosti lépe než Stanislav Penc. Pozvala teda ty
signatáře k nám na
ústav. Můžu s radostí konstatovat, že jedním z
prvních byl předseda Strany
zelených Ondřej Liška, byl u nás v pátek
asi 2 hodiny. A myslím si, že byl v
maximální úplnosti seznámen s
činností jak archivu, tak ústavu a že jsme si
jaksi přímo z očí do očí, bych řekl,
vyřešili spoustu otazníků.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Takže ten svůj podpis odvolá?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů,
bývalý disident, občanský aktivista

——————–

I toho mediálního. To ne,
nicméně vyjádřil velmi silnou
podporu činnosti ústavu a činnosti archivu. To si myslím,
že mohu říct. On
říkal, že se k tomu vyjádří sám. Takže
já to nechci nijak předjímat. Nicméně
cítil jsem od něj, já osobně i instituce, velmi silnou
podporu, protože spíš to
bral tak, že a což je i o té petici pravděpodobně, o těch
podepsaných, že teda
není vidět úplně v plné šíři ta
činnost bohatá ústavu i archivu. Jak se bránit,
víme, jak fungujou média. Když prostě se do toho
mediálního světa něco dostane,
tak pak už to není tak, že by jedna publikace
sebekvalitnější mohla 5 nějakých
takových plivanců prostě smazat. To prostě jaksi nejde, funguje
se jinak. A kdo
chce, tak ví, kdo nechce, tak neví. Ale myslím si,
že to, že to není fér a že
by měli všichni ocenit to, co se nám podařilo v tom
našem světě České
republiky, kdy napravujeme ty resty devadesátých let, kdy
toto nebylo možné.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Tak, já nevím, podpis
nejvyššího kalibru je podpis
exprezidenta, symbolu sametové revoluce Václava Havla.
Ten sice také potom k té
kauze měl určité prohlášení, že proti
ústavu v žádném případě není. S
ním jste
se také sešel, konzultoval jste s ním, nebo jak je
to s jeho podpisem?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů,
bývalý disident, občanský aktivista

——————–

Ne, ne, ne. Já vím, že radě ústavu v tom petičním archu
předán nebyl, přestože Standa Penc vlastně jeho jméno jako druhé už na tiskové
konferenci přečetl. Tam právě byly některé otazníky. Pan prezident na to nějak
reagoval. Ale stejně si myslím, že i z toho, co se objevilo, že ty věci prostě
děláme. Já konkrétně je dělám od devadesátých let. Já si pamatuju na dobu, kdy
se vlastně nad obranou a nad fungováním institucí vůbec nikdo nebavil. První
náměstek můj je Miroslav Lehký, chartista, mluvčí Charty 77. Když v roce 1998
při útoku na Úřad dokumentace vyšetřování napsal Václavu Havlovi dopis, kdy
vysvětloval pozici úřadu tehdejšího, kterého, jestli si vzpomínáte, vlastně
dvěma kontrolama se snažil likvidovat nový ministr Václav Grulich, tak se
odpovědi nedočkal. Dneska už máme nějaké vysvětlení. Dneska jsme se posunuli,
že můžem diskutovat, že tady žádné tabu není. V tomto smyslu vidím tu situaci
pozitivní. Na druhou stranu, proč to vlastně vzniklo? To znamená, když jsme
zpátky u té poznámky TS Gog a to, co je spojeno s Joskou Skalníkem, tak se
prostě vracíme na začátek devadesátých let, to mě mrzí. Myslím si, že bychom
měli řešit důležitější věci, důležitější, než o kterých mluví Standa Penc.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Co říkáte takovému tomu kritickému mainstreamu, nakonec jsme
to slyšeli od pana Pence trochu, že prostě zbytečně utrácíte peníze, tudíž teď
už volně navazuji, by vás bylo nejlepší zrušit. Protože by se ušetřilo, protože
stejnou práci nakonec a na mnohem lepší vědecké úrovni by dělaly ústavy
Akademie věd. To je asi ta kritika, se kterou se setkáváte nejčastěji.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů,
bývalý disident, občanský aktivista

——————–

To je právě ta základní,
základní nepravda. My jsme dostali
peníze delimitací z činností, které
provozovalo ministerstvo vnitra,
ministerstvo obrany, zpravodajské služby. A my jsme ty
peníze distribuovali, my
jsme vytvořili dvě instituce, čili děláme z těch peněz,
které byly v minulosti
vyhrazeny na jenom zpřístupňování, odbornou
vědeckou činnost, výstavy, archivně
se ty materiály řádně zpracovávají,
kolegové archiváři dělají neuvěřitelné
věci, ty statistiky jsou fantastické. To se nedá srovnat
s tím, poměřujeme to s
tím, co bylo před 1. 2. 2008. Čili my mnohem efektivně s
většími výstupy
nakládáme s těmi prostředky. My jsme kontrolováni
velmi tvrdě. Ministerstvem
financí. Už půl roku u nás byl
Nejvyšší kontrolní úřad. A i teď
třeba šéf
kontrolního výboru Poslanecké sněmovny před 10 dny
bylo projednávání na
výjezdním zasedáním v Harrachově, musel
konstatovat, já vám přesně neřeknu teď
ta slova, a byl to, prosím, představitel KSČM, tak musel jako
docela pozitivně
konstatovat, co se nám podařilo zvládnout. NKÚ
kontroloval celou naši
delimitaci. Čili není jasné, o čem Standa Penc
mluví. Myslím si, že tomu
nerozumí a že zde jsou orgány, a my jsme si toho od
začátku velmi dobře vědomi,
že je to jedna z nejpodstatnějších věcí, protože
třeba personál na ekonomiku a
provoz jsme žádný po těch předchozích
našich těch institucích, třeba
ministerstvech, nedostali. Čili my to museli znova vybudovat. Já
jsem hrdý na
to, že se nám to podařilo, protože tam by bylo to
nejslabší místo. Jinde ne.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

A to by tu vaši činnost nemohla převzít Akademie věd, jak se
doporučuje?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů,
bývalý disident, občanský aktivista

——————–

Já jsem 9 let na Akademii dělal. Ono to vzniklo také z toho,
že to byla reakce na to, co Akademie dělá. Na co se granty nevydávají. Čili
bylo tady legitimní ten, tu část toho veřejného zájmu, aby zde byla instituce
po vzoru Německa, Polska, Slovenska, Maďarska, Rumunska, Bulharska, Ukrajiny,
Estonska a dalších, kteří do toho klubu chtějí vstoupit, vybudovat instituce. A
my jsme teda ze specifických historických důvodů vybudovali dvě, nicméně pořád
si myslím, že tam jsou efektivně vynaložené peníze, tak nevím, proč bychom
touto cestou jít neměli. Tato cesta je standardní pro celý postkomunistický
svět, kromě pochopitelně Ruska a Běloruska.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Není ona ta petiční
šarvátka jenom takovým vyústěním
situace, kdy vy jste stále pod, a už jste to řekl, drobnohledem
médií, ale
zároveň i nejrůznějších orgánů. Bylo
vám vyčítáno, nebo bylo poukazováno na to,
že z vaší instituce odešla řada historiků, že
některé …

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů,
bývalý disident, občanský aktivista

——————–

Řada, to nebyla žádná řada. To byla malá řádka.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Tak řádka, tak povídejte.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů,
bývalý disident, občanský aktivista

——————–

To určitě bylo vytýkáno, ale
není tomu tak. Byli to lidé,
kteří odešli sami. Mě dnes samozřejmě mrzí, že se
staví proti instituci, kterou
pomáhali zakládat. Ale povětšinou odešli z
toho důvodu, že nezvládli své řídící
funkce, nikoliv to, co umějí jako historici. Já jsem,
nikdy bych si nedovolil
zpochybňovat to, že to byli špatní historikové.
Bohužel se rozhodli odejít. Co
ovšem mohu říci, aniž bych šel v souladu se
zákoníkem práce do podrobností, a
myslím si, že to je ta věc, že to prostě nelze sdělit, je ta
jaksi možná jejich
sociální nezkušenost, je to, že předtím
žádné funkce neměli a je to, že
nezvládli určitý kolektiv. To je vše, za
tím nic víc není.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka

——————–

Řekl ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel
Žáček.

Joska Skalník promluvil: Nedonášel jsem

4.12.2009

Lidové noviny

drv

PRAHA Přítel exprezidenta Václava Havla malíř Joska Skalník
tvrdí, že nespolupracoval s komunistickou Státní bezpečností. Dokumenty nedávno
nalezené Ústavem pro studium totalitních režimů jsou podle něj neúplné.

Skalník
prý
StB nikdy nedonášel informace o vzniku Občanského
fóra (OF) ani nebyl
komunistickou kontrarozvědkou pověřen pracovat proti americkému
velvyslanectví
v Praze. „Toto rozhodně odmítám a poukazuji, že
jsem po listopadu 1989 bez
problému nejméně čtyřikrát obdržel víza k
návštěvě USA, kde jsem se s některými
bývalými diplomaty sešel,“ napsal včera
Skalník ve svém prohlášení pro ČTK.
To
samé LN už dříve řekl Skalníkův zmocněnec John
Bok.

Kvůli
kontaktům Skalníka s StB se před několika dny rozhádali bývalí odpůrci
komunistického režimu. Aktivista Stanislav Penc totiž 17. listopadu sepsal
petici požadující odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla
Žáčka. Skalníka svým podpisem podpořil také Havel, i když se později ukázalo,
že Pencovo volání po Žáčkově hlavě v doušce připojené ke svému podpisu výslovně
odmítl. O pár dní později se Žáčka naopak zastali další aktivní odpůrci
předlistopadového režimu – Jiří Křižan, Alexandr Vondra či Jan Ruml.

Penc
argumentoval pasáží z nejnovější knihy
ústavu o vzniku OF, jejíž autoři označili
Skalníka za informátora StB, aniž vyslechli jeho verzi
příběhu. Kniha dokumentů
totiž obsahuje i zprávu pro prvního náměstka
federálního ministra vnitra Alojze
Lorence, která podle autorů knihy „umožňuje identifikaci
jednoho z důležitých
informačních zdrojů totalitní moci o rané
fázi vývoje Občanského fóra“ – tedy
Skalníka.

„Prohlašuji,
že jsem nikomu žádné informace a materiály OF nepředal,“ namítá malíř.

Styky
s StB
výtvarník připouští, o spolupráci
prý ale nešlo: „Kontakty s
příslušníky StB
jsem vždy považoval za vynucené a jsem hluboce přesvědčen, že
jsem nikomu
neublížil.“

Aktivista Penc: Zeleným už nepomůže nic. Je to
strana kariéristů

4.12.2009

Lidovky.cz

Michaela Kabátová

Jaké má Strana zelených šance v politickém světě podle bývalého
člena, politického disidenta a aktivisty Stanislava Pence? Žádné, je to strana
kariéristů a stejná svoloč jako ostatní. Nepomůže jí Liška ani nikdo jiný,
tvrdí v rozhovoru pro Lidovky.cz Penc.

Co říkáte na to, že by se měl Ondřej Liška stát znovu šéfem
zelených? Mně je to osobně jedno. Já
Stranu zelených ve volbách volit nebudu, přestože jsem jí věnovat dva roky
života. Je jedno, jestli to bude Liška, nebo někdo jiný.

Jaký byl podle vás Martin Bursík v čele strany? Martin Bursík měl narozdíl od Lišky k
dispozici jednu věc. A to že v době Bursíka byla strana na výsluní. On mohl
hovořit o kvalitě a o výsledcích. Strana byla i ve vládě. Liška se nemůže
chlubit dílčími výsledky, protože nejsou.

Na předsedu strany kandiduje také Matěj Stropnický . Jak se koukáte na
něj? To je právě to, s čím já nemůžu
souhlasit. S takovým pohledem na svět se nemůžu ztotožnit. On hovoří o tom, že
je to vlastně zviditelnění nějaké vnitřní opozice. Co to znamená? Politická
strana, která má nějaký program, tak jí přeci jde o společnou věc. Matěj
Stropnický je přesně jeden z těch lidí, kteří by byli ochotní tolerovat
komunisty, spojit se s ďáblem, jen aby dosáhli svého. Jeho si v politice vůbec
vážit nemůžu.

Jaký je váš názor na současné zelené? Po sedmnácti letech jsem vstoupil do
politického angažmá u strany, která byla mladá a vypadala, že jí jde o stejnou
věc. A zjistil jsem, že je to vlastně stejná svoloč jako ostatní, že většině
těm lidem jde o osobní prospěch a kariéru a ne o věci veřejné.

Co by mohlo zeleným tedy ještě pomoci? Jedině to, že by se strana úplně otevřela.
Znovu oslovila všechny ty, které oslovila v roce 1996. Ale je poznat, že o to
současnému vedení nejde. Takže si myslím, že naděje ve stranu zelených jsou
pohřbené.

Kde byl prvopočátek tohoto pohřbívání? Jsou tu dvě věci. Jedna z nich je osobní
nevraživost Kateřiny Jacques vůči ostatním poslankyním a lidem, a druhou jsou
komunisticky formulované myšlenky Stropnického a jemu podobných, sabotážní
aktivita Zubové, Kuchtové a dalších, kteří nebyli schopni konstruktivně
uvažovat. A samozřejmě i úspěch v parlamentních volbách, protože do strany,
která měla pár set členů, začalo vstupovat více lidí a dnes už jich má přes dva
tisíce. V té době do ní vstoupila celá řada kariéristů.

Jste rád, že jste zelené opustil? Ano. Mám radost, že jsem ze strany odešel v
říjnu 2008, tedy před tím, než se začalo vylučovat a než se začali chlubit
cizím peřím. Co se straně povedlo? Jen zklamání lidí. Osobní jednotlivé
šarvátky a hádky naštvaly lidi tak, že dnes mají asi jen 2 procenta.

Ano, k poblití

3.12.2009

ceska-media.cz

Ondřej Neff

Václav Havel netouží po odvolání ředitele Ústavu pro studium
totalitních režimů Pavla Žáčka, nicméně jeho postoj k věci samé není jasný.
Aktivista Stanislav Penc sepsal petici, v níž požaduje Žáčkovo odvolání.
Havlovým podpisem se oháněl, ten ale na petici není a Havel sám připsal
poznámku k petici, že se do personálních věcí neplete, ale že se mu nelíbí
praktiky ústavu.

Všechno to vzniklo tak, že
zmíněný ústav vydal publikaci, v
níž zopakoval dávno známý fakt, že
výtvarník Jožka Skalník donášel
komunistické
státní policii. To se o něm ví dvacet let. Pencova
petice má pro Skalníka ten
efekt, že se o tom teď všude píše horem dolem,
zatímco před peticí se na to
dávno zapomnělo a publikaci ústavu by sotva četlo tolik
lidí, jako si přečetlo
všechny ty články v tisku a na webu.

Petičníci nezpochybňují fakt, že Skalník donášel, ale to, že
to ústav publikuje a že nepožádal Skalníka o vyjádření. Že bere dokumenty StB
jako hlavní zdroj informace a nebere v úvahu to, co lidé evidovaní ve zmíněných
dokumentech o svém případu říkají.

Není pochyb o tom, že StB používala hnusných metod. V mé
rodině jsme měli člověka, který byl zavřený osm let na základě vykonstruovaného
procesu. Byl to lékař a ve vězení nafackoval bachařce, která ho včas nezavolala
k porodu a žena zemřela. Dostal dva roky navíc. Umřel ještě před revolucí… a
kdosi mi pak vítězně hlásil, že jeho jméno našel v Cibulkových seznamech. Ano,
k poblití.

Jenže celý ten režim byl k poblití a vyděračské metody
využíval doslova na každého, i na členy své vlastní strany. Každý byl pod
nějakým tlakem a k poblití mi připadají dnešní výlevy mudrlantů typu pana
Stoniše, který píše ironické poznámky o tom, že „národ nevystoupil proti
režimu, protože se to nesmělo“. Žili jsme v koncentráku. Ano, je třeba
zkoumat individuální postoje, individuální odpovědnosti. Není ovšem divu, že
pozornost přitahují jasně rozeznatelné kroky, jako je vázací akt StB a vstup do
komunistické strany. Někdo se v minulém režimu choval tak, jiný onak, někdo víc
statečně, a Václav Havel mezi ty lidi bezesporu patří, jiný méně statečně a
jiný zase vysloveně svinsky. Jenže k poblití by byl i dvojí metr, že tedy
budeme uctivě chodit po špičkách kolem pana Skalníka a pak budeme vykládat o
„nahrbeném národu“, který se podvolil diktátu. Odtud ona teze, že
vinu nese obyvatelstvo, protože si komunismus nechalo líbit.

Tato teze je vůbec nejvíc k poblití a vede k toleranci ke
komunismu, který se oklepal, žije a tato strana vedená za jednu ručičku
sociálními demokraty a za druhou ručičku lidovci se vrací na výsluní moci.

Ondřej Neff

Zveřejněno s laskavým svolením autoraPublikováno na serveru
neviditelnypes.lidovky.cz.

Skalník:
Informace ÚSTR o mé spolupráci s StB jsou nepravdivé

3.12.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Praha – Ústav pro studium
totalitních režimů (ÚSTR) podle
výtvarníka Josky Skalníka poskytl o něm
médiím neúplné a nepravdivé
údaje.
Skalník tvrdí, že nikdy nedonášel informace
o vzniku Občanského fóra (OF)
komunistické Státní bezpečnosti(StB), ani nebyl
StB pověřen pracovat proti
americkému velvyslanectví v tehdejším
Československu. Materiály ústavu, ze
kterých takové informace vyplývají, označil
za nekompletní. Jeho svazek byl zničen
v prosinci 1989, sdělil dnes výtvarník ČTK.

Kvůli údajným
kontaktům Skalníka s StB vzniklo napětí mezi ústavem a některými bývalými
disidenty. Aktivista Stanislav Penc podnítil vznik petice požadující odvolání
ředitele ÚSTR Pavla Žáčka. Hlavním argumentem byl právě fakt, že ústav ve své
nové publikaci o vzniku OF označil výtvarníka za informátora StB, aniž vyslechl
Skalníkovu verzi příběhu.

Žáčkova instituce
vydala k 20. výročí OF knihu, která dokumentuje jeho vznik. Publikace obsahuje
i dobovou zprávu pro prvního náměstka federálního ministra vnitra Alojze
Lorence, která podle autorů knihy „umožňuje identifikaci jednoho z
důležitých informačních zdrojů totalitní moci o rané fázi vývoje Občanského
fóra“. Tímto informátorem byl údajně Skalník. „Prohlašuji, že jsem
nikomu žádné informace a materiály OF nepředal,“ uvedl dnes výtvarník.

Deník
Lidové
noviny také ve středu napsal, že podle dokumentů ústavu
Skalník mnoho let
informoval StB o svých schůzkách se zaměstnanci
amerického velvyslanectví v
Československu. „Toto rozhodně odmítám a poukazuji, že
jsem po listopadu
1989 bez problému nejméně čtyřikrát obdržel
víza k návštěvě USA, kde jsem se s
některými bývalými diplomaty sešel,“ napsal
Skalník v tiskovém prohlášení.
Dodal, že ztratil veškerou důvěru v Žáčkovu instituci.

„Kontakty s
příslušníky StB jsem vždy považoval za vynucené a jsem hluboce přesvědčen, že
jsem nikomu neublížil,“ dodal. Konkrétní podobu kontaktů s StB a dobové
souvislosti popíše v knize, kterou připravuje.

Podle Lidových
novin protiamerický odbor kontrarozvědky, tehdy součásti StB, plánoval, že
Skalníka a další agenty využije v akci HELIUM-86, která měla vést k
diskreditaci a vypovězení tajemníka politického oddělení velvyslanectví Roberta
Loyda Normana.

ÚSTR
prý dohledal
stovky stran materiálů, které kontakty Skalníka s
StB popisují. Jde hlavně o
desítky agenturních zpráv, ve kterých
kapitán StB Václav Čadek popisuje své
schůzky se Skalníkem. Podle deníku však na
žádném dokumentu není výtvarníkův
podpis, a české soudy by proto podobně jako v jiných
případech asi uznaly, že
ho StB registrovala neoprávněně.

Všechny materiály
si vyzvedl Skalníkův zmocněnec John Bok. Podle něj si Čadek vše vymyslel. Žáček
považuje úvahy, zda si bývalý kapitán StB opravdu mohl vše vymyslet, za
absurdní.

Petici za odvolání
Žáčka podepsal i exprezident Václav Havel. Šéf ÚSTR ji však označil za pokus o
cenzuru ústavu. Vznikla naopak i petice zastánců ústavu a Žáčka, i tu podepsali
někteří bývalí disidenti.

Skalník: Informace ÚSTR o mé spolupráci s StB jsou
nepravdivé

3.12.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Praha – Ústav pro studium
totalitních režimů (ÚSTR) podle
výtvarníka Josky Skalníka poskytl o něm
médiím neúplné a nepravdivé
údaje.
Skalník tvrdí, že nikdy nedonášel informace
o vzniku Občanského fóra (OF)
komunistické Státní bezpečnosti(StB), ani nebyl
StB pověřen pracovat proti
americkému velvyslanectví v tehdejším
Československu. Materiály ústavu, ze
kterých takové informace vyplývají, označil
za nekompletní. Jeho svazek byl
zničen v prosinci 1989, sdělil dnes výtvarník ČTK.

Všechny materiály
si vyzvedl Skalníkův zmocněnec John Bok. Podle něj si Čadek vše vymyslel. Žáček
považuje úvahy, zda si bývalý kapitán StB opravdu mohl vše vymyslet, za
absurdní.

Rozhovor
s Pavlem Žáčkem, ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů

3.12.2009

ČRo 6

22:10 Studio STOP

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Příjemný večer, vážení. I dnes je pro vás připraveno
Interview Studia STOP. Od mikrofonu se hlásí …

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Petr Holub.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

A Jana Šmídová.

Ve chvíli, kdy čelí kritice a pokusům o odvolání, přijal
pozvání do studia Českého rozhlasu 6 ředitel Ústavu pro studium totalitních
režimů Pavel Žáček. Dobrý večer, pane Žáčku.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Dobrý večer.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Na počátek debaty si poslechněme
názor bývalého disidenta a
aktivisty Stanislava Pence, iniciátora petice za
odvolání Pavla Žáčka, zde
přítomného, z funkce. Petice, která vznikla
příznačně v období dvacátého
výročí
sametové revoluce.

Stanislav PENC, bývalý disident, aktivista, iniciátor petice
za odvolání Pavla Žáčka

——————–

Tak nás k tomu vedla ta poslední skutečnost, kdy ústav pod
vedením pana Žáčka bulvarizuje historii a poukazuje na fakta, který nejsou
fakta. A byla to už několikátá věc za dvouletou existenci toho ústavu, která je
natolik závažná, že stojí za to, aby se rada případnou výměnou ředitele
zaobírala.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Ovšem vás k tomu vedl jeden konkrétní případ, že? A to je
případ bývalého disidenta Josky Skalníka.

Stanislav PENC, bývalý disident, aktivista, iniciátor petice
za odvolání Pavla Žáčka

——————–

Nás k tomu vedlo několik věcí, ale v petici je přímo
napsáno, že v momentu, kdy ústav anoncuje knížku jako nové zjištění a poté
takové to nové zjištění do knížky nezadá, tak je to bulvarizace historie. Jinak
nás k tomu vedly i věci, že například ústav publikacema, kterejma se dneska
pyšní, tak lidi, který je napsali, už pro ústav nepracují. Nebo velice špatný
hospodaření ústavu, anebo vědci, který vedou státní instituce v tom, že ústavu
dávají výpovědi. Těch věcí je celá řada a já jsem o nich chtěl mluvit na radě
ústavu, která nad radou dohlíží, a bohužel slovo dostal jenom pan ředitel Žáček
a mně na radu vůbec nepustili.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

To jsou velmi silná obvinění. Vy máte nějaké podklady pro
tvrzení, že ústav špatně hospodaří?

Stanislav PENC, bývalý disident, aktivista, iniciátor petice
za odvolání Pavla Žáčka

——————–

Vemme v úvahu to, že ústav
sídlí v budově, kde předtím
sídlilo ministerstvo informatiky, kde v kanceláři Pavla
Žáčka sídlili 2
ministři pan Mlynář a paní Bérová. A Pavel
Žáček si nově tuto kancelář, která
sloužila pro 2 ministry, upravil za 950 tisíc korun. Nebo si
pořídil jenom auto
pro svoji služební potřebu za 1 milion 100 tisíc. V době
šetření státního
rozpočtu je to jako zajímavý. Je i
zajímavý, že stát na základě
státního
rozpočtu snížil ústavu kapitolu o 14 milionů korun a
Pavel Žáček to jakožto šéf
toho úřadu to pojmul tak, že nevyjde během
příštího roku žádná kniha, nebude
zrealizovaná žádná výstava a většina
badatelskejch oddělení se sníží jejich
aktivita. Místo toho, aby například rada společně s panem
ředitelem se
rozhodli, že odměny a nadstandardní finanční prostředky
pro ně, že například
těch se vzdají, aby badatelská aktivita mohla pokračovat.
Tak to je to, proč mě
vede k takto silným slovům.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Vysvětlil Stanislav Penc, na jehož petici hned reagovala
petice druhá. Tu iniciovala bývalá studentská aktivistka, dnes ředitelka
občanského sdružení Ano pro Evropu Monika Pajerová, která naší stanici
objasnila.

Monika PAJEROVÁ, ředitelka, občanské sdružení Ano pro Evropu

——————–

Já a další
přátelé nebo kolegové, kteří jsme před 5
lety
sbírali podpis na tu petici, která se jmenovala
Máme právo vědět, a fakticky
vedla k tomu, že se Ústav pro studium totalitních režimů
založil, jsme už tehdy
před těmi 5 lety vlastně ty podpisy sbírali s tím, že je
nutné, abychom měli
nějaký ústav paměti národa jako ho mají na
Slovensku, jako ho mají v Polsku,
jako je Gauckův institut v Německu. A za druhé, věděli jsme, že
v osobě Pavla
Žáčka máme záruku toho, že zkrátka
archívy a svazky z celé republiky se
soustředí na jedno místo, že s nimi nikdo nebude
kšeftovat, že je nikdo nebude za
nic vyměňovat a že skutečně se tam bude dělat nějaká
vědecká publikační,
výstavní a jiná činnost. Útok na Pavla
Žáčka jako na šéfa toho ústavu je
útokem
na ústav samotný. Druhý důvod je ten, že
komunistická strana a velká část
sociální demokracie, ne-li celá, bohužel, se
netají tím, že pokud by prostě
uspěli v příštích volbách, tak první
věc, kterou by udělali, že by zavřeli
tento Ústav pro studium totalitních režimů. To by
znamenalo, že by se nikdo
nedostal k archívům, nikdo by se nedostal ke svazkům, vznikla by
nějaká
zvláštní takzvaně vědecká instituce, do
které by měli přístup zřejmě jenom
takzvaní vědci. A jak teď vidíme třeba kolem
plzeňské Právnické fakulty, u nás
se ty diplomy a doktoráty a různé potvrzení o tom,
kdo co vystudoval, získávají
velmi podivným způsobem. Takže to by znamenalo, že
zkrátka ani veřejnost, ani
novináři, ani lidi, kterých se to týká, by
se k těm svazkům nedostali. A třetí
důvod je ten, že Stanislav Penc, kterého si jinak
vážím za to, co v minulosti
dělal, Petr Koura a Petr Blažek sbírali podpisy tady na tu
petici za odvolání
Pavla Žáčka velmi podivným způsobem. Tedy uprostřed
večírku 17. listopadu někdy
kolem půlnoci v RockCafé, kdy pořádně ti lidé ani
nevěděli, co jako podepisují.
A hlavní, co bylo, že tam nebylo jakoby na konci toho textu,
já si pamatuju
velice přesně, že tam nebyla věta, že žádají
odvolání Pavla Žáčka. Tam prostě
bylo jenom, že chtějí nějak, aby ústav pracoval
více vědecky a tak dále.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Zdůrazňuje Monika Pajerová.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

A ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka
prosíme o reakci. Slyšel jste i tu kritiku pana Pence, která je velice ostrá a
obviňuje vás, myslím, především z plýtvání s penězi.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

To není žádná kritika. To je
prostě co věta, to lež. Co
věta, to nepravda. Standa Penc je člověk, který nezná
chod institucí, neví,
podle jakých legislativních úprav se
řídí. Je vidět, že má i špatné
rádce ve
věci badatelské činnosti ústavu. Já jako
nevím, jak se na tohle dá reagovat. To
je prostě snůška naprosto nesmyslných tvrzení.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

A proč to tedy podle vás Stanislav Penc, jistě výrazná osoba
disentu, velmi aktivní aktivista, abych to tak nazvala, dělá?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

To je dobrá otázka. Spíš bych řekl, komu tím slouží. Já si
myslím, že on daleko předčí kritiku ze strany komunistických poslanců a
komunistických politiků. V tomto smyslu jim nahrává neuvěřitelným způsobem.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

A to, že kupujete drahé auto, myslím za milion a opravujete
si draze kancelář, to není pravda?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

To je věc úplně jiná. To
plánování, což on vůbec neví, je
dlouhou dobu dopředu. Ta realizace, která je povolována
různými orgány, včetně
ministerstva financí, je plánovaná dlouhou dobu
dopředu. Čili před krizí. To je
první věc. Druhá věc, on musel vědět, že my jsme se
zbavili 3 starých aut,
které měly hodnotu více než 3 miliony a koupili jsme 2
nové, včetně jednoho,
kterým vozíme výstavy po celé Evropě. Ale
to on neví, netuší. S tou kanceláří
je to naprosto jednoduché. To je dům ze
sedmdesátých let, který byl postaven
asi na 3 roky. Ministerstvo informatiky vzhledem k tomu, že nově
vznikalo,
provedlo jeho obnovu, ale vnitřní. Třeba z
vnějšího pláště do toho ty desítky
milionů jaksi neinvestovali. A když se půjdete podívat do
mý kanceláře, tam
normálně teče. Tam při každém dešti tam
vtéká dovnitř a ta úprava je nekonečná.
A zase na druhou stranu víme, že tolik prostředků jako
dát na to nemůžeme i z
našeho poměrně malého rozpočtu. Jediné
řešení je, a to teď řešíme, získat
nějako novou budovu společnou s archivem.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Stanislav Penc má další výhradu, a to je ta, že stát tedy už
v rámci šetření asi redukuje příspěvky na vaší činnost a vy jste měl reagovat
slovy nebo činy, že nebudete vydávat žádné knihy, žádné publikace, nebudete
dělat žádné výstavy, že víceméně …

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

To zase není pravda.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

… zmrazíte činnost. Ale, prosím, máte slovo.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Ta částka není, těch asi 13 milionů
korun, není poměrně.
Čili není možné říci, že by ze všech
činností ústavu by se ukrátila tato
částka. Ale jenom z některých položek. A ten klíč
zase je stanoven velmi
složitě v rámci státního rozpočtu. Čili my z těch
položek, které máme mimo
mandatorních výdajů, musíme třeba hradit
zateplení budov, musíme hradit některé
další činnosti, které jakoby primárně
souvisí se správou majetku, nikoliv s tou
činností. Že teda půjdeme s publikacemi a máme ten
plán nastavený tak
operativně níže, že uděláme jakýsi strop
povinný, abychom naplnili zákon, to
prostě musíme, to dělá každá kapitola, o tom
Standa Penc vůbec nic neví. Ale na
druhou stranu myslím si, že výsledky z
letošního roku nás opravňují, že u
některých dalších projektů, u některých
dalších publikací seženeme koeditory, s
kterými to budeme vydávat. Uděláme vnitřní
náklady, připravíme publikaci a s někým
to vydáme. Ale potřebujem na to ty partnery. Všichni dnes
přehodnocují, já se
divím, že se třeba lidi nebaví o Úřadu dokumentace
vyšetřování, jak ten šetří.
Že, a taky jsou směřovány vůči nám, instituce,
která dokázala během necelých
dvou let, že má svoje právo na život. A na druhou stranu
i u některých partnerů
z akademických institucí příští rok
je tak, že my za ně budem přebírat i
činnost i některých těchto kolegů.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Když z toho, co říkáte,
vyplývá, že jde o nedorozumění, tak
proč si prostě nezavoláte s panem Pencem a nějak si to
nevysvětlíte? Ono zase
pro vás musí být nepříjemné, že on
má běžně přístup do médií, takže s
tím máte
problémy.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Já ze strany Standy Pence to nejde o žádné nedorozumění.
Proto si myslím, že se dohodnout nelze. On si nás vzal jako cíl už s tím svým
projektem, o kterém by možná mohl mluvit více, s tím svým slavným Ezem, kterému
také nerozumí. A …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Možná byste to mohl lépe našim posluchačům a posluchačkám
objasnit.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

To je ta evidence, kde publikovalo 770 tisíc údajů o našich
spoluobčanech, cizích státních příslušnících a v jejím důsledku archiv
bezpečnostních složek musí dnes a denně vysvětlovat lidem, že nejsou agenti,
protože Standa Penc díky těm nedostatkům, které v té, logicky v té evidenci
jsou, to nedokáže vysvětlit a odkazuje se na nás. Je to prostě určitý bič na
nás a účelově využitý. Proč to dělá, o tom se můžu domnívat, ale …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

No, to by mě právě zajímalo. Aby tato otázka, kdy vy jste už
tak jako povzdechl a řekl, komu tedy tím Stanislav Penc slouží, tak buďte
otevřený. Komu slouží?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

No ne, komu slouží, to je jasně těm, který se od začátku
vymezovali vůči této idei. To znamená zejména teda politikům komunistické
strany, oni by tyto argumenty neměli takové, které jim dává do ruky. A za
chvilku oni budou před volbami říkat pochopitelně, podívejte se, vždyť i Standa
Penc, tak na tom musí být něco pravdy. To je první věc. Na druhou stranu já se
vrátím k té petici, abysme tomu neunikli. Standa Penc odvádí pozornost od toho
merita, kvůli kterému to údajně celé vzniklo. To jest …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

To jsme se chtěli zeptat právě.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

… ten záznam tajného spolupracovníka s krycím jménem Bok.
A to je vidět mimochodem i v tomto velotoči, který tady vlastně na začátku
vychrlil, se dostal od té obrany toho svého přítele, kamaráda, až k další
kritice ústavu. Což je nelogické, ale stejně si myslím, že kdyby někdo psal na
obranu svého blízkého nějakou petici, tak bude více emocionální. V tomto smyslu
vidím rozdíl mezi Johnem Bokem, emoce, a mezi Standou Pencem, chladné využívání
ale jako odrazového můstku proti dalším útokům proti ústavu a archivu. A myslím
si, že i kdybychom znali ty pravé formulátory té petice, tak by bylo vidět, že
je za tím něco jiného než, a že to dokonce i je účelové zneužití obrany Josky
Skalníka, která může být …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

A kdo tedy tu petici podle vás formuloval?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

No, to já nevím. To měl říct Standa Penc.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

No, Standa Penc dostane teď za chvíli ještě slovo, protože
věc se nám zdá mnohem složitější, neboť jde o samotnou existenci Ústavu pro
studium totalitních režimů. A tak jsme se Stanislava Pence optali.

Vy tedy, pokud tomu dobře rozumím,
máte výhrady k řediteli
Pavlu Žáčkovi, ale nad existencí samotného
ústavu se zamýšlíte spíše
pozitivně,
nebo byste byl také pro to, jako zejména
představitelé levicových stran, aby
ten ústav byl zrušen s poukazem na to, že máme
dostatečný počet vědeckých
pracovišť, která se dotčenou materií mohou
zabývat?

Stanislav PENC, bývalý disident, aktivista, iniciátor petice
za odvolání Pavla Žáčka

——————–

No, já jsem se poprvý, že jsem
údajně proti tomu ústavu a ne
jenom já, ale i většina těch signatářů, dozvěděl
právě od Pavla Žáčka, což
jenom ukazuje nekompetentnost této osoby jaksi ve funkci
ředitele takhle
důležitý instituce. Nelze přeci říct, že předseda Strany
zelených nebo bývalý
prezident republiky Havel, anebo moje osoba, že bysme byli proti
existenci
takhle důležitý instituce, ba naopak. Všichni 3 a řada
dalších signatářů této
petice se jaksi zamýšlí nad
fungováním, nad kvalitním fungováním
této
instituce. Protože problém je, že socialisti a komunisti,
který od začátku
hovořili o zrušení toho ústavu a taky podali
ústavní stížnost, tak je potřeba
se podívat na jejich argumenty. Ty argumenty, který se ze
začátku daly velice
jednoduše vyvrátit, že to, co oni říkají,
že tak nebude, tak to bohužel Pavel
Žáček svojí aktivitou a svojím vlastně
řízením týhletý instituce krásně
naplňuje.
A teď je potřeba buď se jaksi zamyslet nad tím, jestli kritika,
kterou my jsme
vznesli, jestli má bejt potrestaná a jestli my
máme bejt ti, o kterých se má
hovořit jako o těch, který svojí kritikou vlastně
potlačujou ten ústav. Anebo
jestli kritika je po 20 letech fungování
naší demokracie normálně přípustná a
jestli je možný i z kritiky jaksi pozitivně něco učinit. A je
vidět zatím z řad
Pavla Žáčka i rady ústavu, že kritika
přijímána není.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Osvětluje Stanislav Penc a Monika Pajerová, která v
rozhovoru s naší stanicí víceméně zpochybnila některé podpisy lidí pod Pencovu
petici, k tomu ještě dodává. A mimo jiného objasňuje genezi petice na Žáčkovu
podporu.

Monika PAJEROVÁ, ředitelka, občanské sdružení Ano pro Evropu

——————–

Petici, ten text, napsal Jiří Křižan, který je známý tím
svým postojem ke komunistické minulosti, k agentům StB i k tomu, jakým způsobem
bychom se s tou minulostí měli vyrovnávat. Takže my jsme vlastně ty první 2 dny
a 2 noci sbírali podpisy strašně intenzivně a šlo nám hlavně o podpisy lidí
významných, kteří prostě o té věci dlouhodobě přemýšlejí, čili nebrali jsme
podpis jako kohokoliv. V této fázi už je to otevřeno úplně všem, takže se nám
tam prostě valí každý den, já nevím kolik, desítky podpisů. Důležitá věc je ta,
že samozřejmě každý nemůže znát osobně Pavla Žáčka. Já, jelikož Pavla Žáčka
osobně znám 25 let, byl to velmi aktivní člověk ve studentském hnutí, vždycky
naprosto spolehlivý jako šéfredaktor Studentských listů, což vlastně byly ty
naše noviny studentské. To byl opravdu vždycky a je absolutně obdivuhodný
člověk. A když se podíváte na produkci toho Ústavu pro studium totalitních
režimů, co jim se podařilo za 2 roky udělat, tak je to úplně neuvěřitelné.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Informuje o své petici, o petici, kterou sama iniciovala,
bývalá studentská aktivistka Monika Pajerová.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Je paradoxní, že se celá věc
rozhořela právě kolem
listopadového výročí. A jsou v ní
angažovány tehdejší protirežimní osobnosti,
dokonce Václav Havel, Jiří Křižan. Vy jste oslavil
dvacáté výročí pádu
komunismu něčím jiným než obranou proti snaze odvolat
vás z funkce, pane Žáčku?
A jak jste s kolegy ze studentského hnutí
vzpomínali na události před 20 lety?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Tak, já jsem bral, ještě k tomu dvacátému výročí, přesně
toho 17. listopadu jsem se nijak nebránil. Kolem mě volně plynuly i v tom
RockCafé John Bok a další a já jsem v podstatě neměl nějaký …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Všichni jste byli na jednom místě …

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

No ne, tak my jsme se tak bratřili třeba i s
Johnem a on mi,
pacholek jeden, neřekl, že proti mě sbírá podpisy pod tu
petici. Takže to je
taková věc, která je mezi námi, ale připadá
úsměvná, nicméně já jsem se nijak
nebránil, neboť jsem neměl proti čemu. Samozřejmě to vypuklo až
později. Ale k
tomu meritu věci zase. Já si myslím, že každé
nepravdě a každému účelovému
ataku je nutné se postavit pochopitelně. Tím
spíš, že za námi výsledky jsou.
Kdo není slepý, tak to pozná, třeba už jenom z
webové stránky, máme výbornou
mezinárodní spolupráci, máme
výbornou vědeckou radu. Ti lidé by tam nešli,
kdyby to byla pravda, to co říká Standa Penc. Čili
já bych spíš se dovolil
optat, kolik lidí z těch signatářů se seznámilo s
tou naší prací? Znají
důsledně ty naše publikace? To není otázka
jedné publikace, ale v podstatě už
několika desítek dalších. Zda vědí, že
nám prošlo našimi škamnami v ústavu
vlastně třeba 300 učitelů při převzdělávacích
speciálních, specializovaných
seminářích? Že máme výstavy po celé
republice, v Evropě. Dnes je máme i ve
Spojených státech. A tato činnost prostě nelze jen tak
spláchnout špinavou
pomluvu nebo něco takového. Myslím si, že rada reagovala
správně, která je
jediná kompetentní, která má v
úplnosti veškeré informace. A asi teda ví,
proč
jsem ředitelem, zná naši činnosti lépe než
Stanislav Penc. Pozvala teda ty
signatáře k nám na ústav. Můžu s radostí
konstatovat, že jedním z prvních byl
předseda Strany zelených Ondřej Liška, byl u nás v
pátek asi 2 hodiny. A myslím
si, že byl v maximální úplnosti seznámen s
činností jak archivu, tak ústavu a
že jsme si jaksi přímo z očí do očí, bych řekl,
vyřešili spoustu otazníků.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Takže ten svůj podpis odvolá?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

I toho mediálního. To ne, nicméně vyjádřil velmi silnou
podporu činnosti ústavu a činnosti archivu. To si myslím, že mohu říct. On
říkal, že se k tomu vyjádří sám. Takže já to nechci nijak předjímat. Nicméně
cítil jsem od něj, já osobně i instituce, velmi silnou podporu, protože spíš to
bral tak, že a což je i o té petici pravděpodobně, o těch podepsaných, že teda
není vidět úplně v plné šíři ta činnost bohatá ústavu i archivu. Ono to
vlastně, jak se bránit, víme, jak fungujou média. Když prostě se do toho mediálního
světa něco dostane, tak pak už to není tak, že by jedna publikace
sebekvalitnější mohla 5 nějakých takových plivanců prostě smazat. To prostě
jaksi nejde, funguje se jinak. A kdo chce, tak ví, kdo nechce, tak neví. Ale
myslím si, že to, že to není fér a že by měli všichni ocenit to, co se nám
podařilo v tom našem světě České republiky, kdy napravujeme ty resty
devadesátých let, kdy toto nebylo možné.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Ne, ne, ne. Já vím, že radě ústavu v tom petičním archu
předán nebyl, přestože Standa Penc vlastně jeho jméno jako druhé už na tiskové
konferenci přečetl. Tam právě byly některé otazníky. Pan prezident na to nějak
reagoval. Ale stejně si myslím, že i z toho, co se objevilo, že ty věci prostě
děláme. Já konkrétně je dělám od devadesátých let. Já si pamatuju na dobu, kdy
se vlastně nad obranou a nad fungováním institucí vůbec nikdo nebavil. První
náměstek můj je Miroslav Lehký, chartista, mluvčí Charty 77. Když v roce 1998
při útoku na Úřad dokumentace vyšetřování napsal Václavu Havlovi dopis, kdy
vysvětloval pozici úřadu tehdejšího, kterého, jestli si vzpomínáte, vlastně
dvěma kontrama se snažil likvidovat nový ministr Václav Grulich, tak se
odpovědi nedočkal. Dneska už máme nějaké vysvětlení. Dneska jsme se posunuli,
že můžem diskutovat, že tady žádné tabu není. V tomto smyslu vidím tu situaci
pozitivní. Na druhou stranu, proč to vlastně vzniklo? To znamená, když jsme
zpátky u té poznámky TS Gog a to, co je spojeno s Joskou Skalníkem, tak se
prostě vracíme na začátek devadesátých let, to mě mrzí. Myslím si, že bychom
měli řešit důležitější věci, důležitější, než o kterých mluví Standa Penc.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

No, mě by právě zajímalo, co říkáte takovému tomu, řekněme,
kritickému mainstreamu, nakonec jsme to slyšeli od pana Pence trochu, že prostě
zbytečně utrácíte peníze, tudíž teď už volně navazuji, by vás bylo nejlepší
zrušit. Protože by se ušetřilo, protože stejnou práci nakonec a na mnohem lepší
vědecké úrovni by dělaly ústavy Akademie věd. To je asi ta kritika, se kterou
se setkáváte nejčastěji.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Petr HOLUB, moderátor

——————–

A to by tu vaši činnost nemohla převzít Akademie věd, jak se
doporučuje?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Já bych ráda tu debatu později
přesunula do obecnější
roviny. A to je vyrovnávání se s
totalitními režimy, s totalitními dobami. Ale
přece jenom, není ona ta petiční šarvátka
vlastně jenom takovým vyústěním
situace, kdy vy jste stále pod, a už jste to řekl, drobnohledem
médií, ale
zároveň i nejrůznějších orgánů. Bylo
vám vyčítáno, nebo bylo poukazováno na to,
že z vaší instituce odešla řada historiků, že
některé …

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Řada, to nebyla žádná řada. To byla malá řádka.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Tak řádka, tak povídejte.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

To určitě bylo vytýkáno, ale vtip je v tom, a v tom je ten
posun, který prostě zase někam posouvá Standa Penc, který mimochodem předtím,
jak řekl, že jsem je vyhodil, není tomu tak. Byli to lidé, kteří odešli sami.
Mě dnes samozřejmě mrzí, že se staví proti instituci, kterou pomáhali zakládat.
Ale povětšinou odešli z toho důvodu, že nezvládli své řídící funkce, nikoliv
to, co umějí jako historici. Já jsem, nikdy bych si nedovolil zpochybňovat to,
že to byli špatní historikové. Bohužel se rozhodli odejít. Co ovšem mohu říci,
aniž bych šel v souladu se zákoníkem práce do podrobností, a myslím si, že to
je ta věc, že to prostě nelze sdělit, je ta jaksi možná jejich sociální
nezkušenost, je to, že předtím žádné funkce neměli a je to, že nezvládli určitý
kolektiv. To je vše, za tím nic víc není.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Tak, když už teď necháme petice peticemi,
on nakonec nějaký
další vývoj možná v tom směru ještě
bude, tak bych se podíval teď naopak zpět.
A vy jste se zmíněných 20 let od pádu komunismu
věnoval takzvanému vyrovnávání
se z minulostí. Takže jste jedním z takových
lídrů celé této aktivity. A tak
jsem se chtěl zeptat na váš názor, jestli my
Češi jsme dokázali pochopit a
překonat své tehdejší chování a
návyky, tím myslím normalizační, ať už jako
společnost, nebo jako jednotlivci?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Já si myslím, že ne. Ono to za tu jednu generaci asi nešlo.
Bohužel my dnes při tom zapomnění, a to vidím právě to, že tady ta instituce
nebyla, že teda nedělala, vlastně nebyl tady ten katalyzátor, který by byl
schopen ne ukazovat všem, jak, co si mají myslet o minulosti, ale nastolovat to
téma. Vidíme mimo jiné, a to je součást té diskuse o tý instituci, součást jako
boje o ten zákon a nakonec i existence, že ta diskuse se vede. Za to jsem
strašně rád. Pamatujeme si třeba druhou polovinu devadesátých let, kde nic, tu
nic. Nicméně v čem jsme trošku asi jiní proti ostatním je v tom, že my jsme
schopni odříznout to naše uvažování o minulosti a kritizujeme třeba ty, ten,
to, co bylo po roce 1990, aniž bychom k tomu dodali, že to je také důsledek
našeho chování, vztahu, jaksi ekonomického chování, vztah k morálce, politika,
že to je pořád součást toho ovlivňování z doby minulosti. To si myslím, že je
podstatná věc. My jsme schopni říct, že třeba některé věci, které souvisí s
korupcí, že vznikly jakoby nově po roce 90. Vždyť to proboha není pravda. Ten
korupční systém, který zde předtím existoval, a který ještě nejsme schopni
analyzovat niterně, nejsme schopni do toho dosadit jednotlivé v té struktuře,
té hierarchii třeba ty osobnosti toho režimu, tak ten to celé způsobil. To není
tak, že by to přišlo v devadesátém roce zvenku třeba nějakým kapitalismem nebo
něco takového. To jsou naše vnitřní podmínky.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

A tento názor, který jste teď řekl, tak docela v radikální
podobě sdílí i exprezident a vůdce kdysi Občanského fóra Václav Havel, který
řekl teď nedávno, že současná generace čtyřicátníků a padesátníků, tedy my, je
určena tím, že vyrůstala za normalizace. Tudíž nemůže být ta naše generace
svobodná, protože tehdy jsme vyrůstali v prostředí, které určoval strach právě
z té vrchnosti, nebo z režimu, nebo z tajné policie. Skutečně svobodné budou až
naše děti. Vy byste to také formuloval takovýmto radikálním způsobem?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Já si myslím, že budou svobodnější. Mně bylo 20 v roce 1989.
Já jsem teda ty okovy toho svého strachu, ač na Fakultě žurnalistiky, kde zase
ten režim měl páky, jak nás určitým způsobem vydírat, jaksi shodil dříve než
třeba generace mých rodičů. Moji rodiče, já jsem měl diskusi, myslím, že to
bylo před říjnem 89 s maminkou jako velmi vážnou, kde jsem jí prostě řekl až
šokující věc, já tam musím jít, i kdyby mě zabili, protože pak se to možná
pohne. A řekl jsem, že jakmile se do toho pustí vaše generace, která si to
prohrála v roce 68, 69, tak pak to padne. Pak jsem byl strašně rád, že jsem jí
s otcem teda viděl, vlastně 20. listopadu večer, před fakultou naší na
Smetanově nábřeží, že teda jdou v tom davu. Tak jsem si říkal, tak jsme to
vyhráli. Já bych s tím plně souhlasil. Ona je otázka, tady byly představy o
tom, že stačí 5 let, 3 roky, 5 let po roce 89, pořád se to rozšiřovalo. Takže
krize se „prohlubovala“. Dnes víme, že to nebude ani otázka jedné
generace. A já vidím dneska jiný problém …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Ale 40 biblických let možná.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Možná, že 40 biblických let.
Já dneska vidím jiný problém,
když třeba chodím na diskuse a jsem tomu strašně
rád, už i s ročníky narození
po roce 89, které mimochodem pokládají velmi
přesné otázky, proč nebyla
zakázaná komunistická strana, a tak dále a
tak dál. Proč nebylo víc odsouzeno
lidí a, těch zodpovědných samozřejmě, těch
funkcionářů a tak dále. Tak vidím u
té valné části, u těch třeba méně
aktivních, kteří tak pasivně poslouchají,
problém,
že dneska mají možnost se seznámit s demokracií v
zahraničí. Můžou studovat
neomezeně v západní Evropě. Můžou studovat ve
Spojených státech. Ale chybí jim
něco, co chybí nám. Jak jsme strašně
opatrní, že když slyšíme někoho mluvit,
nebo mluvit nějakým jiným jazykem, nějakým
tím triepe, tak cítíme tam tu
totalitu. Cítíme za tím skryté snahy
nějakého ismu. A tohle jim chybí, tahle
sociální zkušenost nebo historická a
generační. A to si myslím, že to je náš
ústav, který velmi vážně dělá projekty, o
kterých Standa Penc ani neví. Kdybych
se vrátil zpátky k té petici, omlouvám se
za to. A to je to, že potřebujeme
dostat tyto věci do školy, aby to bylo v učebnicích, aby
to bylo v těch jaksi
projektech, které jsou směřovány na mládež,
mladé lidi, aby byli schopni v
budoucnosti ty ismy ustát. Aby poznali ty viry
totalitního myšlení, které
prostě vznikly v Evropě. Bohužel přiznejme si, a kterým Evropa
prostě není
cizí.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Mladí lidé vždycky mají spíš srdce nalevo. To je asi …

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

To je otázka v našich podmínkách.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Jistě, no, tak ti mladí už ty podmínky samozřejmě nezažili.
Mluvíte o tom, jak tedy s nimi zacházet, aby to srdce bijící nalevo potom
nebilo v nějakém totalitním taktu.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

My to přisuzujeme té levici hned tyto
sklony. Samozřejmě
mluvíme o té extrémní levici, třeba o
mladých komunistech. Faktem je, že už za
První republiky u nás bylo velmi silné
levicové, ať už /nesrozumitelné/ nebo
jiné hnutí politické, které ovšem
nemělo žádnou totalitní tendenci. Tady prostě
byla sociální demokracie, případně
další subjekty, které neměly s tím
totalitním myšlením, totalitní politikou
nic společného. Čili já se nedomnívám,
že bychom se nemohli, že bychom to kyvadlo nějakou drobnou prací
k nasazení
toho vymezování se na všech
úrovních, prostě od té špičkové
politické, až po tu
drobnou místní. A vymezovat se proti komunistům a opravdu
je dříve či později
zatlačit do toho extrémního několikaprocentního
prostoru, kam prostě patří.
Stejně jako ostatní ismy.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Ovšem nejde jen o komunisty. Jak už jsme říkali, tak celá
naše společnost nedokázala překonat, řekněme, dědictví normalizace, tak jsem se
chtěl zeptat, co pro to, abychom překonali toto dědictví, můžete udělat vy nebo
co může udělat úplně běžný občan?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

No, tak především, tak co je
naší úlohou, ta je nějakým
způsobem obecněji, ale poměrně jasně vymezená v našem
zákoně. A především tedy
určitě si nelhat, určitě nedělat žádnou předběžnou cenzuru,
určitě jakoby
„padni komu padni“, určitě zde není žádné jaksi
politické
posluhování, zase se vrátím k tomu jednomu
z největších obvinění, které bych
zase spíše cítili od pana Ransdorfa než od Standy
Pence, neboť když to vezmu do
důsledků, ono to nejde nikde z naší práce vyvodit.
Pokud někdo to téma jako
obecně nebere jako politické, protože opravdu
neřešíme středověk, řešíme
dvacáté století. Čili dobu, kterou všichni
pamatujeme, jsou mezi námi i ti
viníci, i ty oběti. A jinak z naší práce
výstavy toho, co prezentujeme pro
školy, publikace, tam nenajdete nic, že by to bylo
účelově zaměřené. Ostatně
ani o tom, co bylo teď, z čeho vznikla ta pseudoaféra.
Nevidím nic politicky
účelového. Joska Skalník je politicky
účelový, jak? To měl být útok na koho? U,
na Kundera, to měl být útok politický
údajný na koho? Je to prostě nesmysl,
vyvodit se to z našich výsledků nedá, protože tak
konstruováni nejsme, takový
náš zákon není.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

A co by mohl dělat tedy běžný občan, pokud se chce vyrovnat
s tím, v čem vyrostl?

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Jít na vaše webové stránky, ne?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Ne, já si myslím, že by to měly
být nějaký diskuse, nějaká
diskuse, že by to měl být nějaký kulatý stůl nebo
podání svědectví, reakce, aby
to nebylo pasivní. To je jedna rovina. Druhá rovina
samozřejmě je chovat se
občansky, chovat se jaksi sebevědomě občansky, nepodléhat těm
stereotypům nebo
té špatné náladě, kterou zde jakoby
máme, nebo možná zčásti vytvářejí
média.
Myslím si, že se nemáme za co stydět za těch 20 let. Když
to srovnáme třeba s
jinými postkomunistickými státy, chci říct,
tak dneska začínám žít občansky a v
tom je kus politiky, v tom je kus, i v občanství. Napadlo mě za
tím občanstvím,
nad ním už nic jako není. To si myslím, že je
úplně podstatné a v tom to celé
je. Že se nám začli lidi trošku bát, úplně
nedokážu analyzovat všechny ty
příčiny. Po 20 letech mě to rozhodně mrzí, protože ta
země je od roku 89
postavená na svobodě a demokracii.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Studio STOP dnes debatuje s ředitelem Ústavu pro studium
totalitních režimů Pavlem Žáčkem. A hned se ptáme, a vracíme se ke snaze či
plánům komunistů a jejich žádostem, ať se zruší váš ústav. Když se na to
podíváme s odstupu těch 20 let, nelitujete, pane Žáčku, že jste se víc
nesnažil, nebo vaši kolegové, že se víc nesnažili, aby byla v roce 1990 zrušena
komunistická strana?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Tak já nevím teďka, které kolegy máš na mysli. Mně se
podařilo v roce 1990 jednou v televizi říct pane kolego tehdejšímu premiéru
Pithartovi. Sem možná by měla být směrována ta otázka, nebo toto …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

No, my se ptáme leckoho teď.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

My jsme samozřejmě ve Studentských listech, myslím si, byli
dost radikální od toho prosince 89. My jsme byli potom v té široké náruči
Lidových novin a měli jsme tam někdy s některými kolegy, třeba osmašedesátníky,
docela jaksi rozepře. Byly tam určité tlaky i na nás, abychom psali jinak. Ale
naštěstí jsme to celé ustáli a do prosince 91 jsme byli tím hlasem studentského
hnutí, které už v té míře jako třeba na konci roku 89 prostě neexistovalo.
Takže my tam měli, my jsme řešili i otázku, a taky jsme si nebyli úplně jisti.
Pamatuji si na článek z dubna 1990. Toto číslo uvozovala dokonce kresba, kdy
byl srp a kladivo před soudem. Tam vím, že to taky nebylo úplně jasné. Na stranu
druhou, myslím si, že jsme byli nejradikálnější a chtěli jsme jaksi tu minulost
znát, chtěli jsme, aby se nezapomínalo, chtěli jsme, aby se ta vina ukázala.
Čili nebyl jsem na úrovni nějaké politické rozhodovací, kde bych mohl toto
ovlivnit. Dělal jsem, co jsem mohl a dnes zase dělám, co můžu.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Hm, no, v tuto chvíli ovšem
komunistická strana
nereformovaná je stranou parlamentní. V
preferencích se pohybuje po těch dvou
velkých stranách na třetím místě. Tak jak
se na to díváte dnes a jak se díváte
na ten fakt, zmínila to, myslím, Monika Pajerová,
že nejen komunisté, u těch by
se to ještě dalo předpokládat, ale velká
část ČSSD by si přála, aby váš ústav
zmizel z povrchu zemského.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Tak, těm komunistům, to je největší
problém naší demokracie,
to je největší problém našeho
politického systému, protože tento fakt, tento
elektorát, toto postavení politické strany
objektivně blokuje vytváření demokratických
většin, podporu demokratických vlád a tak
dále. To je samozřejmě problém, s
kterým se budeme potýkat a zde vidím opravdu ten
klíčový problém naší
demokracie po roce 89, že to nebylo tak, jak se předpovídalo, že
oni brzo
zaniknou a budou smeteni jaksi s onou historickou logikou dějin, nebo,
abych
použil jejich terminologie. Vidíme to, že teda ten
elektorát, že to, ta podpora
je tady poměrně slušná, přestože to je
antisystémová strana. A to je o tom, jak
jsem hovořil o tom potýkání se a
střetávání se s demokratickými prostředky
na
nízké úrovni, až po tu úroveň
vládní. U sociálních demokratů, což je
demokratický subjekt a my jsme jako ústav i archiv
otevřeni komunikaci
jakémukoliv demokratickému subjektu, vím, že i
dokonce představitelé některý sociální
demokracie u nás studují, stejně jako řada
dalších lidí. Tak já bych to viděl
trošku jinak než to je zase mediálně, v určité
mediální zkratce. Já to vidím
tak, že když ta idea vznikla v Senátu, ještě tedy jako
Ústavu paměti národa po
vzoru Ústavu paměti národa Jána Langoše a
kolegů z Polska, tak v té době snad
kromě jednoho nebo dvou komunistů pro to zvedli ruku všichni.
Tehdy tam byla
větší názorová šíře, od
sociálních demokratů, přes Unii svobody, ODS a tak
dále. Ale potom se to téma zpolitizovalo. Já bych
to vnímal, protože ten zákon
musel vzniknout, ta instituce musí vzniknout z toho
zákonného pověření. Tak
bych to viděl tak, že zde teda byla koalice, byla zde opozice a když
koalice to
protlačovala určitým způsobem ten zákon, tak si opozice
mohla politicky říct, k
čemu to potřebuje, to bude asi nějaký nástroj proti
nám. Což teda bylo to,
jaksi, řekl bych, bipolární, jednoduché
dělení, které do poslední chvíli
nevypadalo, že bude taky v tom hlasování. Protože třeba s
panem poslancem
Jandákem, ten prezentoval na výboru před asi
třetím čtením názor, řekl nemalé,
nebo určité části sociálně demokratických
poslanců, že když ten ústav nebude
bádat jenom na poli komunismu, ale taky nacismu, tak že ho
podpoří. No, a pak
se hlasovalo blokově, pak teda se sociální demokracie
rozhodla odejít v tom
hlasování, čímž ale na druhou stranu
odlišila se od komunistické strany, která
hlasovala proti, ale snížilo se kvórum. Takže ona zase to
svým způsobem podpora
toho bylo, přestože potom politicky, je důležitý podle mě v
politice výsledek,
když to potom politicky vyslalo určitý signál a že tam
jsou někteří konkrétní
poslanci jako pan poslanec Jičínský, který prostě
on to nemá rád, když někdo
jiný nahlíží na tu minulost třeba před rokem 68.
Já to chápu, ale nikde žádná
účelovost
není, nikde žádná zlovolnost z naší
strany neexistuje, žádné hledání
materiálu.
To prostě je otevřeno pluralitně vůči všem.
Největší posun po tom 1. 2. 2008
je, že všichni k tomu mohou. Nikoliv jenom ústav, to je
prostě pluralitní
přístup. A my vlastně jsme vybírali ty věci. Teďka ty
kauzy diskutované dokonce
nedávno, já nebudu konkrétní, v
médiích, tak ty vznikly tím, že přišel
představitel ministerstva vnitra k jednomu novináři a řekl, tady
máte ten
materiál. To se dneska absolutně neděje. To řešení
je jediné. Pro všechny to
otevřít, všichni mají stejná pravidla hry.
Všichni to můžou dostat stejně
rychle, respektive kdo dřív přijde, ten dřív s tím
pracuje. Ale pak teda druhá
strana mince, kterou asi nikdo nechápe je, že ta interpretace je
taky na nich,
že jo. Oni si nesou zodpovědnost za to, jak s tím budou
pracovat, jak to
použijí.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Když v jarních volbách zvítězí levice, obává se ředitel
Pavel Žáček o svůj ústav?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Já si myslím, že ústav i archiv přežije. Tu činnost, která
je dána zákonem, musí někdo dělat, tu nelze vymazat. A uvidíme teda, já si
nemyslím, že to tak úplně dopadne, ale viděli bychom, kolik je tady pak teda
lidí, kteří by tu zodpovědnost chtěli převzít. Nemyslím si, že je to úplně
jednoduché, jsme mezinárodně určitým způsobem zakotveni, budujeme třeba i tu
evropskou platformu a hrajeme s ní paradoxně přes konec našeho předsednictví
výraznou roli. Nemyslím si, že by to bylo jednoduché a nemyslím si, že by zde
byl i důvod i za této konstelace tento ústav a archiv likvidovat.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

A když hovoříte o těch problémech,
které nastávají po
publikaci různých informací dosud
neznámých, tak jak teď ze zpětného pohledu
hodnotíte ten případ spisovatele Milana Kundery? Tam to
téměř vypadalo, že to
také je nějaký spíše informační
únik než jako dobře zpracovaná studie, která se
tedy předá médiím?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Tak já se samozřejmě budu opakovat, ale v
Respektu to
zpracování bylo pro týdeník, myslím
si, maximální. Pro ústav, kdyby teda se
Adam Hradínek rozhodl to udělat, to, to jsme si vyjasnili už
tenkrát jako
určitou chybu, kdyby to publikoval třeba v Paměti a dějiny, v
našem revue, tak
by to prostě vypadalo jinak samozřejmě. A druhá věc je, že již
dnes rok poté
vlastně i některé analýzy některých kolegů
novinářů dospěly k závěru, to jsem
říkal na začátku, že to není kauza ústavu,
nebyl to žádný oficiální
ústavní
výstup. Ale že nemůžeme my jako ústav, je to velmi
složité předivo, řekl bych,
vztahu k tomu, je zde svoboda projevu, svoboda
bádání, čili já nemůžu bránit
zaměstnanci, nota bene který ještě byl nějakou dobu v
zahraničí na neplaceném
volnu, aby dělal jakékoliv aktivity. A dokonce i k tomu využil
některé
poznatky, které zjistil při práci pro ústav. A už
dokonce pro ústav ten třídy
Miroslava Dvořáčka, kterému jsme dali tu medaili jako
určitou omluvu, řekl
bych, za Českou republiku. Prostě po těch letech teďka v
nedávné době k 17.
listopadu, tak si myslím, že jako má právo na to,
vyjasnili jsme si, že není
vhodné, aby vlastně se řešila jakoby rodinná
historie. Já jsem nevěděl
pochopitelně na rozdíl od těch jeho bývalých
nadřízených, kteří také od nás
odešli to, že je to docela složitá věc i pro něj, ale
jsem rád, že máme ten
odstup. Co mě překvapilo, byl to, a to co mě vracelo zpátky do
poloviny
devadesátých let, byla ta reakce části veřejnosti,
nebo přátel, kdy prostě nejsou
schopni být nad věcí a …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

A silná mezinárodní reakce.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

… a silná mezinárodní reakce, tak to je asi pochopitelné u
toho. Nicméně jsou to lidé, kteří s tím nepracovali. A není moje chyba, že s
tím nepracovali. Prostě my napravujeme nějaký stav, který zde byl prostě v
devadesátých letech. Povězme si otevřeně, kdo k těm materiálům mohl. Někteří
politici, jejich kamarádi, tajné služby, ministerstvo vnitra a to je všechno.
Badatelská veřejnost vůbec ne. A my máme handicap, že ty materiály neznáme,
nediskutujeme a pak teda, že někteří význační představitelé prostě kultury jsou
schopni říct, já bych tomu nevěřil, to StB, to SNB prostě absolutně tomu
nevěřit. To ale nejde. Ty materiály jsou zde a jsou zachovány, musíme s nimi
pracovat. My musíme opravdu ty věci vyvětrat od toho smradu, bohužel nás to
čeká.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Ústavy, které tedy zkoumají
nedávné dějiny, tak fungují ve
všech postkomunistických zemích. Nebo téměř
ve všech. A takže máme i, řekněme,
první rámcové pohledy, jak vlastně ten
který režim a jeho represivní složky v
těch kterých konkrétních zemích pracovaly.
A například to vyplývá i z vašich
závěrů. Je jasné, že česká StB třeba měla
méně pravomocí, méně důstojníků,
méně
agentů než třeba východoněmecká Stasi. Z toho vlastně
vzniká otázka, proč
nakonec režim v Česku vydržel déle než ten
východoněmecký, když ten represivní
aparát byl slabší?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Nevím, jestli to lze úplně srovnávat. Musíme říct, že to
všechno bylo podle sovětského modelu. Státní bezpečnost získala v průběhu let,
desítek let, určitou zkušenost a techniku, jak ovládat, jak plnit tu svoji
úlohu, kterou jí komunistická strana dala. A sovětské bezpečnostní orgány, to
je taky za komunistickou stranu sovětskou. A došly k závěru, že teda pro
Československo z nějakých historických důvodů je zapotřebí méně příslušníků,
menší agenturní síť. Na druhou stranu si uvědomme, že oni pokrývali i plochu
Spolkové republiky Německo. Těch asi 110 tisíc, nebo kolik jich bylo těch
orgánů státní bezpečnosti, pracovalo vlastně ve dvou státech. My jsme žádné
západní Československo neměli, čili, nicméně bych nebagatelizoval úlohu státní
bezpečnosti. Ona pracovala prostě technikama, s kterými se dodnes potýkáme. Ta,
i ten problém toho strachu, prostě to všechno čeká na svoji analýzu. Všechno
čeká na to, až budem mít, budem znát materii, která je neznámá, a to jsou, to
je ta svazková agenda. A myslím si, že teda v podstatě pozitivní i z té
poslední jako aféry a té petice je teda to, že se v tom má pokračovat, že se
teda nemůže to cenzurovat a teprve, až budeme mít už to určité penzum, které
trvá logicky nějakou dobu, protože z toho opravdu od roku 1990 do začátku, do
situace po roce 2000 plošně nedělalo, tak máme tento handicap na zdi od Němců a
Poláků, tak vlastně teprve pak budeme moci na ty věci, kde nás vyzývá třeba i
pan prezident Václav Havel spolu s dalšími partnery, zas to není práce jenom
pro nás. Budeme moci na to odpovědět. To trvá nějakou dobu a za dva roky se to
nedá nastudovat.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

No, počkejte, vy tvrdíte, že byť u nás těch estébáků, že jo,
bylo řádově méně než lidí zaměstnaných v ministerstvu pro státní bezpečnosti,
čili Stasi ve východním Německu, a že ten režim byl stejně represivní? To mi
nedává žádnou logiku.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Tak, zase o kterých letech se
bavíme. Jestli se bavíme o
těch zakladatelských do poloviny padesátých let,
nebo o osmdesátých letech. Na
druhou stranu teďka vám nejsem schopen takhle z hlavy porovnat
statistiky
vyšetřování třeba nebo zatčených v
osmdesátých letech. Ale já si myslím, že v
tomto pohledu zde mezi těmi mezinárodními čekisty byl
určitý i souboj, taková
jaksi socialistická soutěž před tou Moskvou, čili já bych
to opravdu
nebagatelizoval. Uvědomme si, že oni měli možnosti, kdy, a do
poslední chvíle
toho využívali, dokonce volali po tom, aby se to v roce 89
rozšířilo, aby tu
represi i ty věci, které s tím souvisely, to
zastrašování, dělaly za ně jiné
státní orgány. Čili byla to otázka, že v
NDR ve státě, který byl jinak
byrokratický, který měl jinou historii, gestapo a tak
dále, tak vlastně tam to
fungovalo více třeba na povel. U nás možná
využívali sofistikovanějších metod.
Já bych to opravdu nebagatelizoval. Bylo to
závažné a ty výsledky pro ty lidi,
kdy se do toho problému dostali, nemusel to být jenom
disent, máme celou řadu
lidí, nechci říkat z šedé zóny, ale
z legálních institucí, jak tomu říkali, a
ti byli persekuováni, zastrašováni velmi obdobně
jako ten politický oponent.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

To znamená, že StB mohla využívat jiné, řekněme, složky
komunistické moci a na koho se obraceli nejvíc?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Tak, pokud se to týká armády, tak tam využívali normální z
hierarchie armády. Pokud se to týkalo zájmů, které byly primární komunistické
straně, byl to aparát komunistické strany. Ovlivňovali ministerstva,
zaměstnavatele, školy, národní výbory, takže to si myslím, že tady ty oficiální
styky, nebo jak tomu říkali, zde byly. A ta vazba byla daleko složitější než
jak ji nalezneme dneska v registrech svazků, samozřejmě.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

StB se tehdy všichni báli, byla opravdu, pane Žáčku, tak
mocná, tak vlivná? Nebo to byl jenom jaksi mýtus, který stále přežívá?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

To je otázka, jestli byla tak mocná a vlivná. To opravdu na
rozdíl od kolegů z Německa či Polska, kteří mají primární studie, nejsme
schopni říct. Tady je moc lidí, který to dělali. Já jsem třeba dělal publikaci
o státní bezpečnosti za normalizace na Slovensku. Ale taky vím, že to byla
prostě prvotní studie, která otevírala cestu dalším nástupcům po mně. A teďka,
upřímně řečeno, na to Česko nemám tolik času, i když bych chtěl mít. Tak ten
poměr mezi tím strachem je velmi podstatný. Oni tu atmosféru vytvářeli, asi to
fungovalo v různé sociální skupině jinak. A to byl jejich pracovní nástroj,
který jim pomáhal právě efektivněji využít ty své síly. To je pravda. Vzpomeňme
si na tu situaci 17. listopadu ještě před tou demonstrací. Vzpomeňme si na
jejich zásahy 19. listopadu. Možná dokonce Tomáš Halík mluvil dokonce o tom, že
ho zakleštili 20. listopadu. Když si posloucháte třeba některé věci, které jsme
dali na web, jako ty různé sledovačky, tak zjistíte, že ještě v tom týdnu po
17. listopadu nebo po 20. listopadu oni mluvějí velmi sebejistě. Oni prostě si
mysleli 27. listopadu, že ještě tu situaci mohou zvládnout. A už to nebyla
pravda. V polovině prosince už se, nastal rozpad struktur a oni bránili sebe,
dokonce hodili komunistickou stranu přes palubu.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Náš čas se už téměř naplnil. Ale mě by zajímala ještě jedna
věc. Když člověk přijede do Berlína, tak tam může navštívit v Hohenschenhausenu
ohromný památník obětí komunismu, který je v bývalém vězení Stasi. Něco
takového v Česku neexistuje, zvlášť ne v Praze. Kdy se tedy dočkáme podobné
instituce?

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Třeba v Ruzyni.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Tak, to je samozřejmě otázka. Tady těch pokusů bylo vícero.
My jsme se v minulém období snažili společně s Konfederací politických vězňů
vlastně vybudovat, obnovit jeden z těch táborů na Jáchymovsku. A tam jsme chtěli
udělat právě tu připomínku těch padesátých let. Bohužel se nám to zejména z
finančních důvodů nepodařilo. Vím, že ještě určitě chybí to, čeho dosáhl Ján
Langoš v Bratislavě, výstavba jakéhosi piedestalu těm mrtvým železné opony,
kteří prostě zemřeli při cestě za svobodou. To zas my nemáme na naší západní
hranici. Myslím si, že to zase může bejt úkol pro ústav, nicméně záleží to
trošku také na tom, jaké budou finanční prostředky. To je zcela jednoznačné.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Takže závisí to opravdu jenom na penězích, nebo když jsme
tady slyšeli, jak se hádají listopadové osobnosti, nejsou nějaké spory mezi
zainteresovanými složkami, tedy Bojovníky za svobodu, nejrůznějšími spolky,
vedením ústavu a podobně?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Ale, tak určitě, myslím si, že ta situace
je taková
rozjitřená, možná tomu nahrálo to, že to je teda
dvacáté výročí. Nicméně my
jsme v klidu a tichu vypracovali velmi seriózní projekt
na to, jakým způsobem
udělat ten památník vlastně u Ostrova nad Ohří,
který jsme konzultovali s
Úřadem vlády. A jediný problém,
který způsobil, že jsem se do toho nepustili,
nebo že to už dneska není v našem plánu činnosti
na příští rok, je nedostatek
finančních prostředků. Čili myslím si, že ty věci se,
bylo to naprosto seriózně
děláno, bylo to nad rámec toho, co my máme v
plánu, ale víme, že tady je velký
dluh vůči politickým vězňům, a toto byla, byl velký
projekt, ke kterému se
vrátíme, až se finanční situace v České
republice zlepší. To je naprosto jasné.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Osvětluje host Studia STOP ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů Pavel Žáček. Děkujeme za váš čas, názory, argumenty.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Děkuji za pozvání.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Techniku dnes měla na starosti Valérie Radsmanová a od
mikrofonu se loučí …

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Petr Holub.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

A Jana Šmídová. Na slyšenou.

Rozhovor s Pavlem Žáčkem

3.12.2009

ČRo 6

18:10 Názory a argumenty

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka

——————–

Jakým způsobem se vyrovnáme s minulostí? Ten, který volí
ředitel Ústavu pro studium totalitních
režimů Pavel Žáček, se mnohým
nelíbí. Ve chvíli, kdy čelí kritice a
pokusům o odvolání z funkce, hovořil s kolegy Janou
Šmídovou a Petrem Holubem.
Vyzval ho totiž bývalý disident, občanský
aktivista Stanislav Penc k demisi s
poukazem na dle něho nevhodné zveřejnění
kompromitujících materiálů na jednu z
výrazných osobností disentu Josku Skalníka.
Penc rovněž vyčítá Žáčkovi
manažerské selhání a plýtvání
státními prostředky. Tomu se ovšem Žáček
brání.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

To není žádná kritika, to je
prostě co věta, to lež, co
věta, to nepravda. Standa Penc je člověk, který nezná
chod institucí, neví,
podle jakých legislativních úprav se
řídí. Je vidět, že má i špatné
rádce ve
věci badatelské činnosti ústavu. Já jako
nevím, jak se na to dá reagovat. To je
prostě snůška naprosto nesmyslných tvrzení.

Jana ŠMÍDOVÁ, redaktorka

——————–

A proč to tedy podle vás Stanislav Penc, jistě výrazná osoba
disentu, velmi aktivní aktivista, abych to tak nazvala, dělá?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

To je dobrá otázka, spíš bych řekl, komu tím slouží. Já si
myslím, že on daleko předčí kritiku ze strany komunistických poslanců a
komunistických politiků. V tomto smyslu jim nahrává neuvěřitelným způsobem.

Petr HOLUB, redaktor

——————–

A to, že kupujete drahé auto, myslím, za milion, a
opravujete si draze kancelář, to není pravda.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

To je věc úplně jiná, to plánování, což on vůbec neví, je
dlouhou dobu dopředu. Ta realizace, která je povolována různými orgány, včetně
ministerstva financí, je plánovaná na dlouhou dobu dopředu, čili před krizí. To
je první věc. Druhá věc, on musel vědět, že my jsme se zbavili tří starých aut,
které měly hodnotu více než tři miliony, a koupili jsme dvě nové, včetně
jednoho, kterým vozíme výstavy po celé Evropě. Ale to on neví, netuší. S tou
kanceláří je to naprosto jednoduché. To je dům ze sedmdesátých let, který byl
postaven asi na tři roky. Ministerstvo informatiky, vzhledem k tomu, že nově
vznikalo, provedlo jeho obnovu, ale vnitřní. Třeba z vnějšího pláště, do toho
ty desítky milionů jaksi neinvestovali. A když se půjdete podívat do mojí
kanceláře, tam normálně teče, tam při každým dešti tam vtéká dovnitř. A ta
úprava je i nekonečná. Vlastně na druhou stranu víme, že tolik prostředků jako
dát na to nemůžeme. I z našeho poměrně malého rozpočtu. Jiné řešení je, a to
teď řešíme, získat nějakou novou budovu společně s archivem.

Jana ŠMÍDOVÁ, redaktorka

——————–

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Ta částka není, těch asi třináct milionů korun není poměrně,
čili není poměrně, čili není možné říci, že by ze všech činností ústavu by se
ukrátila tato částka. Ale jenom z některých položek. Ten klíč zase je stanoven
velmi složitě v rámci státního rozpočtu. Čili my z těch položek, které máme
mimo mandatorních výdajů, musíme třeba hradit zateplení budov. Musíme hradit
některé další činnosti, které jakoby primárně souvisí se správou majetku,
nikoliv s tou činností. Že teda půjdeme s publikacemi a máme ten plán nastavený
tak operativně níže, že uděláme jakýsi strop povinný, abychom naplnili zákon,
to prostě musíme, to dělá každá kapitola. O tom Standa Penc vůbec nic neví. Ale
na druhou stranu myslím si, že výsledky z letošního roku nás opravňují, že u
některých dalších projektů, u některých těch publikací seženeme koeditory, s
kterými to budeme vydávat. Uděláme vnitřní náklady, připravíme publikaci a s
někým to vydáme, ale potřebujeme na to ty partnery. Všichni dnes přehodnocují.
Já se divím, že se třeba lidi nebaví o /nesrozumitelné/, jak ten šetří. A taky
jsou směřovány vůči nám, instituci, která dokázala během necelých dvou let, že
má svoje právo na život. A na druhou stranu i u některých partnerů s
akademickou instrukcí příští rok je tak, že my zřejmě budeme přebírat i činnost
některých těchto kolegů.

Petr HOLUB, redaktor

——————–

Když z toho, co říkáte,
vyplývá, že jde o nedorozumění, tak
proč si prostě nezavoláte s panem Pencem a nějak si to
nevysvětlíte. Zase pro
vás musí být nepříjemné, že on
má běžně přístup do médií, takže s
tím máte
problémy.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Já ze strany Standy Pence to nejde o žádné nedorozumění.
Proto si myslím, že se dohodnout nelze. On si nás vzal jako cíl už s tím svým
projektem, o kterém by možná mohl mluvit
více s tím svým ezem, kterému také nerozumí, a …

Jana ŠMÍDOVÁ, redaktorka

——————–

Možná byste to mohl lépe našim posluchačům …

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

To je ta evidence, kde publikoval 770 tisíc
údajů o našich
spoluobčanech, cizích státních
příslušnících a důsledků. Archiv
bezpečnostních
složek musí dnes a denně vysvětlovat lidem, že nejsou agenti,
protože Standa
Penc díky těm nedostatkům, které logicky v té
evidenci jsou, to nedokáže
vysvětlit a odkazuje se na nás. Je to prostě určitý bič
na nás a účelově
využití. Proč to dělá, o tom se můžeme jenom
domnívat, ale …

Jana ŠMÍDOVÁ, redaktorka

——————–

To by mě právě zajímalo, aby tato otázka, vy jste už tak
jako povzdechl a řekl, komu tedy tím Stanislav Penc slouží, tak buďte otevřený,
komu slouží.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Komu slouží, to je jasné. Těm, který se od začátku vymezovali
vůči této idei, to znamená zejména teda politikům komunistické strany. Oni by
tyto argumenty, takové, které jim dává do ruky. A za chvilku
oni budou před volbami říkat,
pochopitelně, podívejte se, když i Standa Penc, tak na tom
musí být něco
pravdy. To je první věc. Na druhou stranu, já se
vrátím k té petici, abysme
tomu neunikli. Standa Penc odvádí pozornost od toho
merita, kvůli kterému to
údajně celé vzniklo, to jest ten záznam, kde,
tajného spolupracovníka s krycím
jménem Bok. A to je vidět mimochodem i v tomto veletoči,
který tady vlastně na
začátku vychrlil, se dostal od té obrany toho
svého přítele, kamaráda, až k
další kritice ústavu, což je nelogické, ale
stejně si myslím, že kdyby někdo
psal na obranu svého /nesrozumitelné/ nějakou petici a
bude víc emocionální, v
tomto smyslu vidím rozdíl mezi Johnem Bokem, emoce, a
mezi Standou Pencem,
chladné využívání, ale jako
odrazového můstku proti dalším útokům proti
ústavu
archivu. A myslím si, že i kdybychom znali ty pravé
formulátory této petice,
tak by bylo vidět, že je za tím něco jiného než, a že to
dokonce i je účelové
zneužití obrany Josky Skalníka. Ta může být …

Jana ŠMÍDOVÁ, redaktorka

——————–

A kdo tedy to petici podle vás formuloval?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

To já nevím, to měl říct Standa Penc.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka

——————–

Uvádí ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel
Žáček. Ve dvaadvacet deset bude hostem Studia STOP.

Pavel Žáček Nebudu krýt něčí kamarády

3.12.2009

Instinkt

milan šíma

Boj bývalých disidentů o minulost, tak by se daly nazvat
spory okolo Ústavu pro výzkum totalitních režimů. Václav Havel, Stanislav Penc
nebo John Bok si myslí, že ředitel ústavu Pavel Žáček v publikaci o začátcích
Občanského fóra neměl zveřejnit informace o tom, že výtvarník a spoluzakladatel
OF Joska Skalník byl informátorem StB bez jeho vyjádření. Požadují Žáčkovo
odvolání. Naopak za Žáčka se postavila jiná skupina bývalých disidentů v čele s
J anem Rumlem nebo Jiřím Křižanem. Kdo má pravdu?

* Myslíte, že je nezpochybnitelné, že Joska Skalník byl
udavačem, který StB donášel informace o Občanském fóru?

Touto
problematikou se zabývám docela dlouho. Těch svazků jsem viděl stovky a myslím,
že jsem schopen rozlišit, jaká je relevance jednotlivých materiálů a toho, kdy
StB něco zakrývala. Dokonce si myslím, že je to věc, která je známá. Jiří
Křižan říká, že o tom všichni věděli.

* Takže jste si naprosto jistý?

Jiné
vysvětlení se hledá obtížně. Pan Skalník musel být v té době pro StB velmi
významný zdroj, protože byl velmi blízko Václavu Havlovi. A právě proto Státní
bezpečnost ve zprávě pro generála Lorence svůj zdroj uvedla, i když pod krycím
jménem Gogh.

* Co se vlastně se spisem Gogh, který měl být veden o panu
Skalníkovi, stalo? Prý se ztratil.

Jak
tomu
rozumím, existovaly v roce 1990 některé jeho části
a pan Jiří Křižan to v
médiích formuloval tak, že tam měl být i
nějaký vlastnoruční podpis pana
Skalníka. U nás v archivu, pokud jsem informován,
se tento svazek nenachází,
tam je jenom standardní záznam, že existoval, a pak
také některé jeho části,
které byly distribuovány StB do jiných svazků. Z
toho se to dá zčásti
zrekonstruovat. Máme také například k dispozici
personální svazek příslušníka
StB, který byl označen jako řídící
orgán zodpovědný za komunikaci s Goghem.
Takže bychom si s ním také mohli promluvit, pokud je
naživu a bude chtít
hovořit.

* Reakce Johna Boka byla velmi
vzrušená. „Seš zmetek,
nedůstojnej zmetek,“ na vás Bok křičel. A to jste přece
kamarádi. Jaké to je,
když slyšíte taková slova od svých –
teď už asi bývalých – kamarádů?

John Bok je
můj dlouholetý kamarád, a proto je pro mě velkým překvapením, že není schopen
některé věci, když se týkají jeho známých, brát s nadhledem.

* Překvapivě rychlý odchod Josky Skalníka v devadesátých
letech z prezidentské kanceláře by mohl dokazovat, že se o jeho minulosti už v
té době opravdu vědělo, je to tak?

Ano. Myslím, že z toho Hradu tenkrát odešlo vícero lidí a
mluví o tom například i pan Křižan a potvrzují to i jiní lidé. Mě ale mrzí, že
tohle řešíme v roce 2009, protože to je věc, která měla být už dávno vyřešena.

Věra Krincvajová, listopadová studentská aktivistka, dokonce
tvrdí, že se Joska Skalník přiznal Magorovi Jirousovi, že na něj udával proto,
že ho StB vydírala kvůli jeho nemocné manželce.

Já bych to
rozhodnutí co zveřejňovat nechal v tuto chvíli na panu Skalníkovi. Jeho
materiály pro nás archiváři připravili. Má je u nás k dispozici. Myslím, že by
je měl vidět jako první.

* A jak si tu negativní reakci vysvětlujete? Myslíte, že
někteří tehdejší disidenti sice vědí o tom, že Joska Skalník spolupracoval s
StB, ale už nechtějí, aby se to na jejich kamaráda, který si za socialismu
prožil svoje, po dvaceti letech vytahovalo?

Vnímám to
tak, že je to otázka přátelství. Mohu citovat Johna Boka při jeho vášnivém
vystoupení, kdy říká, že se to probíralo už tenkrát, a diví se, proč jsme to
teď zveřejnili. Můžu na to říct jen jediné: zveřejnili jsme to proto, že jsme
připravovali publikaci k založení Občanského fóra. My máme nestranně,
profesionálně bádat, prezentovat a publikovat, a my bychom se přitom měli bát a
dělat nějakou selekci? To znamená, že o lidech, kteří nejsou nikoho známí, o
těch obyčejných, tak o těch můžeme informace z minulosti zveřejňovat, ale o
takovéto osobě bychom měli mlčet? Nebo bychom měli dát její svazek do nějakého
tajného fondu, aby ho už nikdo nikdy nenašel? Já prostě odmítám vnímat pana
Skalníka jako něčího kamaráda. To tedy ne. My jsme do takovéto knížky jeho
jméno prostě dát museli.

* Do jaké míry měla StB vlastně pod dohledem vznik
Občanského fóra?

Mimo
zpráv
od Josky Skalníka jsme našli ještě také
takzvané svodky – čili analytické
záznamy. Některé jsou zjevně z více zdrojů. Jsou
tam například dvě rozdílné
zprávy přímo o prvním jednání OF v
Činoherním klubu. Tam prostě musel být
někdo, kdo měl důvěru toho prostředí a kdo tu zprávu mohl
vynést, a nebo to
také mohl být technický zdroj. My také
víme, že první zdroj byl napojen na
Správu Státní bezpečnosti Praha a například
druhý na II. správu Sboru národní
bezpečnosti čili na centrálu. Oba dva jsou trochu jiné.
Dokonce ti lidé
nahlásili – ať už to byli
příslušníci, nebo spolupracovníci –
trošku jiné věci.

* A vy nevíte, o koho šlo?

My jsme
identifikovali v tom seznamu osob dalšího spolupracovníka StB, který seděl
přímo na pódiu, a tím byl představitel Československé strany socialistické Jan
Škoda, který se tehdy postavil srdnatě za Občanské fórum. To jsou věci, které
je podle mě ještě nutné objasnit.

* Co říkáte na argument, který pronesl Joska Skalník, že je
přece nesmysl, aby ještě v té nadšené listopadové atmosféře něco udával StB.

Ale v té
době ještě nebylo jasné, jak to dopadne. Když máte k dispozici některé útržky
informací z vrcholové úrovně ministerstva vnitra, tak oni si ještě do 27.
listopadu pořád mysleli, že to jsou schopni zvládnout. Rozpad těch struktur,
které vytvořila Státní bezpečnost, nastal až někdy na konci listopadu. Takže
těch různých záznamů se zdrojem tohoto typu se objevilo více.

* S vašimi metodami nesouhlasí ani
někteří historici, kteří
ve vašem ústavu pracovali, například Petr Blažek,
Tomáš Bursík a Tomáš Vilímek,
Petr Koura, Prokop Tomek, Pavel Paleček, Pavlína
Formánková a další. Co vy na
to?

Mezi
těmito
lidmi bych asi hledal i formulátory toho textu proti mně,
protože si nedovedu
představit, že by si John Bok nebo Standa Penc byli schopni sednout a s
chladnou hlavou napsat takto formulovanou petici. Dovedu si představit
Johnův
výkřik „Nesahejte nám na přítele a udělali
jste chybu a chceme to a to!“, ale
dojít k tomu, že to je „manažerské
selhání“, že vydání takové
fantastické
publikace o začátcích OF je chyba? A dokonce dojít
k tomu, že je potřeba udělat
nové výběrové řízení? To mi na ně
nesedí.

* Ti historici na protest proti vaší neprofesionalitě z
ústavu odešli.

Mým
handicapem a problémem bylo, že jsem tuto instituci z velké části vytvářel z
lidí, které jsem znal a které jsem měl za své přátele, a když jsem pak musel
měřit všem stejnou měrou, tak to někteří nebyli schopni pochopit. Já ale nemůžu
přece nadržovat svým přátelům na úkor ostatních. Já to formuluji podle toho, co
mi dovoluje zákoník práce, takže říkám, že tam chyběla určitá sociální
zkušenost, scházel tam duch týmové práce.

* Je vám také vyčítán postup ústavu ve zveřejnění kauzy o
Milanu Kunderovi. Prý bulvarizujete minulost.

My jsme si
to v ústavu vyjasnili. Došlo tam k několika chybám a takový případ se už na
základě této zkušenosti nemůže opakovat. Není třeba možné, aby byl někdo
zaangažován na nějakém konkrétním případu rodinnými vazbami, jak tomu bylo v
případě Adama Hradilka, a také mělo být vše nejprve publikováno v našem
periodiku, a až poté v médiích. Ale na druhé straně, že bychom si měli říct:
„Ježíš, tady je Milan Kundera nebo jiná taková významná osoba, tak to rychle
dáme do nějakého toho tajného fondu a nebudeme se tím zabývat,“ to prostě
opravdu nejde. Já si myslím, že přece můžeme vysoce hodnotit Milana Kunderu
jako spisovatele světového významu, ale to ještě neznamená, že tuto jeho
kvalitu nemůžeme propojit i s jeho minulostí a morálkou.

* Jak teď vidíte svoji budoucnost v ústavu?

V
zákoně
není stanoveno, jak dlouhé má být mé
funkční období. V lednu nebo v únoru by
snad mělo být vyhlášeno nové
výběrové řízení.

* Přihlásíte se do něj?

Já jsem
bojovník a nerad opouštím bojiště, když si myslím, že ještě je o co bojovat.

Pavel Žáček › 18. 5. 1969 N 1989 – 1992 šéfredaktor
Studentských listů, později například redaktor Reflexu 1992 ukončil studia
Fakulty sociálních věd UK Praha (2001 zde dodělal postgraduál) N 1993 – 1997
vedoucí odboru dokumentace Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu
(1998 pověřen funkcí prvního náměstka) N 1999 – 2006 vědecký pracovník Ústavu
pro soudobé dějiny AV ČR N od 1. 11. 2006 ředitel odboru archiv bezpečnostních
složek ministerstva vnitra N od 1. 1. 2008 ředitel Ústavu pro studium
totalitních režimů

Do odvolání Žáčka se Havel „neplete“

3.12.2009

Lidové noviny

PRAHA Exprezident Václav Havel neusiluje o odvolání Pavla
Žáčka z postu ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. A to i přes to,
že se Havlův podpis skutečně pod peticí aktivisty Stanislava Pence, který volal
po Žáčkově demisi, objevil. Penc totiž nezveřejnil poznámku, kterou exprezident
ke svému jménu připojil. A ta zní: „Souhlasím s podstatou dopisu. Do
personálních věcí se však nepletu.“

Ústav
Pencovu petici s Havlovou poznámkou včera zveřejnil na svých internetových
stránkách. „Podpis zveřejňujeme se svolením Václava Havla, a to hlavně v zájmu
transparentnosti,“ reagoval mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří
Reichl. „Rozhodli jsme se k tomu i proto, že sám Stanislav Penc zatím všechny
petiční archy, aby bylo jasné, kdo je podepsal, nezveřejnil,“ dodal.

Pencovi
vadí, že ústav v nové publikaci o vzniku
Občanského fóra uvedl výtvarníka Josku
Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl
Skalníkovu verzi. „Jelikož se
jedná již o několikáté manažerské a
profesní selhání ze strany Ústavu pro
studium totalitních režimů, žádáme Radu
ÚSTR, která dohlíží na jeho činnost,
aby se touto věcí zaobírala a bezodkladně odvolala
současného ředitele a
vyhlásila konkurz na nového,“ píše v
petici.

Pod tu se
podepsali například herec Michal Pavlata, bývalý zaměstnanec ústavu Petr Blažek
nebo šéf Strany zelených Ondřej Liška. Přestože byl jako signatář petice za
odvolání Pavla Žáčka uváděn i exprezident Havel, Stanislav Penc jeho podpis, na
rozdíl od ostatních, neukázal.

Žáčkův osud
rozhádal bývalé disidenty. Krátce po Pencově petici totiž vznikla druhá, která
Žáčka podporuje. Tu podepsali třeba dva bývalí „revoluční“ Havlovi poradci Jiří
Křižan a Alexandr Vondra nebo Jan Ruml.

Příslušník StB na jednání OF

3.12.2009

Lidové noviny

JJB

Psalo se před 20 lety – Ve Stodůlkách jsou zaznamenávány
pokusy sestavovat seznamy komunistů

NEZÁVISLÝ TISK

Před několika dny byl na zasedání předsednictva Občanského
fóra zpozorován příslušník StB známý pod jménem Prchal. Tento muž s pěti
dalšími spolupachateli ještě před několika málo týdny, během diskusního večera
na Karlově mostě, mlátil a vyhrožoval shozením z mostu dvacetiletému členovi
Mírového klubu Johna Lennona Stanislavu Pencovi. Tentýž příslušník StB řídil
noční únos spisovatele Petra Placáka do Křivoklátských lesů, kde ho zbili a
nechali ležet.

Jaký
zájem
přivedl tohoto důstojníka StB na jednání
Občanského fóra? Než se podařilo
zjistit, co svou přítomností sleduje, utekl.
Zprávy o anonymních
dezinformačních letácích a provokačních
letácích se množí. Svědectví mluví o
civilistech, kteří tyto letáky vyhazují v noci z
aut a strhávají letáky a
dokumenty Občanského fóra.

Netvrdíme,
že všichni musí být
příslušníky StB, ale musíme se ptát,
kým je dnes tento
obrovský, čtyřicet let budovaný aparát
kontrolován. Kdo ho řídí a zda můžeme
věřit ujištěním, „že složky bezpečnosti nepůjdou
proti lidu“. Otázkou je, jak
příslušníci těchto složek chápou lid a jeho
vůli. Jedním z požadavků Občanského
fóra je i vyšetření brutálního
zákroku proti pokojně manifestujícím dne 17. 11.
1989. Ale tyto zákroky byly brutální ve
všech případech od manifestace k 20.
výročí vstupu vojsk Varšavské smlouvy do
ČSSR přes Palachův týden až po
listopadovou tragédii na Národní třídě.
Přímých svědků těchto násilností je
dost, odehrály se totiž přímo na veřejnosti. Ale je třeba
upozornit na
brutalitu příslušníků tajné policie, na
jejich surové metody uplatňované proti
aktivistům nezávislých iniciativ, proti chartistům, proti
kulturnímu
undergroundu 70. let. Pár příkladů z 80. let,
které měly uspíšit občanovu
žádost o vystěhovalecký pas: pálení prstů
zapalovačem písničkáři Vlastovi
Třešňákovi, surové zbití Ziny
Freudové, služební pistole namířená na
hudebníka
Vratislava Brabence. Všichni víme, že Pavel Wonka zemřel
ve věznici na následky
surového zacházení. Dosud nevíme, kdo u
toho byl. A nestalo se vůbec nic, aby
se tyto hrůzy přestaly opakovat. Nestalo se vůbec nic, co by umožnilo
kontrolu
veřejnosti nad nápravnými zařízeními,
nemluvě už o služebních místnostech StB.

Část
zjistitelných případů zneužívání a
porušování zákonů eviduje Výbor na
obranu
nespravedlivě stíhaných. Nad mnohými
přechází mráz po zádech,
především kvůli
všemocnosti a nekontrolovatelnosti StB. Dnes se hovoří
zvláště o pohotovostních
jednotkách a Lidových milicích. Myslíme si,
že je nutné upozornit i na tajné
vykonavatele státní moci.

Informační servis č. 15

***

ZPRÁVY ČTK Adamec doplnil
federální vládu Prezident Gustáv
Husák jmenoval na návrh předsedy vlády ČSSR
Mariána Čalfu prvním místopředsedou
vlády ČSSR, Josefa Hromádku místopředsedou
vlády ČSSR, Miroslava Vacka
ministrem národní obrany ČSSR, Františka Pince
ministrem vnitra ČSSR,
Květoslavu Kořínkovou ministrynípředsedkyní
Výboru lidové kontroly ČSSR,
Andreje Barčáka ministrem zahraničního obchodu ČSSR,
Alfréda Šebka ministrem práce
a sociálních věcí ČSSR, Ladislava Dvořáka
ministrem vlády ČSSR a pověřil jej
řízením Federálního cenového
úřadu, Františka Reichela ministrem vlády ČSSR a
Viliama Rotha ministrem vlády ČSSR.

Vyřiďte Kremlu, že šlo o okupaci
Vláda Československé socialistické
republiky považuje vstup vojsk států Varšavské
smlouvy v roce 1968 do
Československa za porušení norem vztahů mezi
suverénními státy. Pověřuje svého
předsedu Ladislava Adamce, aby s tímto stanoviskem
seznámil sovětskou vládu.
Zároveň navrhuje vládě Sovětského svazu
zahájit jednání o mezivládní dohodě,
která se týká dočasného pobytu
sovětských vojsk na čs. území.
Jednáním pověřuje
ministra zahraničí Jaromíra Johanese.

Občanské fórum k nové
vládě Občanské fórum vyjadřuje
přesvědčení, že dnes vytvořená vláda není
vládou novou. Naše země potřebuje
vládu, která se opírá o podporu veřejnosti.
Právě proto zdůrazněme, že v dnes
vytvořené vládě se ani zdaleka nepřihlédlo k
přiměřenému zastoupení nestraníků.
Že tato vláda není vládou odborníků, jak
bylo slíbeno. Že na klíčových místech
hospodářských ministerstev nedošlo ke
změnám. Občanské fórum trvá na tom, aby z
vlády odešli ministři Johanes a Krumnikl.
Komunistická strana musí vyvodit
všechny důsledky z toho, že ztratila důvěru veřejnosti a že již
nemá v této
zemi žádnou vedoucí úlohu. Složení
nové vlády s nadpoloviční většinou
komunistů
této skutečnosti vůbec neodpovídá.

DENNÍ ZPRÁVY StB Výhrůžky se množí Usmrcením členů rodin
bylo anonymně vyhrožováno dvěma příslušníkům SNB v Trnavě, příslušníkovi ČSLA v
Podbořanech a veliteli závodní stráže s. p. PREFA v Bratislavě. Dne 30. 11.
1989 obdržel náčelník politického oddělení VÚ 6383 Příbram anonymní dopis s
podpisem „OF vojenského kolektivu Karlovy Vary“. Je v něm kritizován politický
aparát ČSLA a požadováno odstranění ZVP 5961 Karlovy Vary. Na sídlišti Stodůlky
v Praze 5 jsou zaznamenávány pokusy sestavovat seznamy komunistů, příslušníků
SNB a vojáků ČSLA z povolání. K tomu má být využito i domovních důvěrníků. Mezi
pracovníky ČSD České Budějovice byly zjištěny snahy vést přehledy o členech KSČ
a LM pro případnou „možnost jejich fyzické likvidace“.

Dění na FF v Olomouci Na Filozofické fakultě Univerzity
Palackého v Olomouci vznikl „nezávislý svaz studentů“. Pro svou činnost zabral
část prostor Ústavu marxismuleninismu. Pracovníci ústavu mají být propuštěni s
možností přihlásit se do konkursu na místa v nově vzniklých katedrách filozofie
– občanské nauky. Mezi vedením filozofické fakulty a vzniklými strukturami
došlo k jednání, na kterém byly předloženy požadavky např. na rehabilitaci
učitelů postižených za činnost v roce 1968 a na změnu výuky předmětů, do
kterých se prolíná marxismus-leninismus.

OF v Plzni řízeno z centra Na situaci v
závodech Škoda Plzeň
začíná mít pozitivní dopad působení
řadových komunistů. Členové strany hodnotí
KV a MěV KSČ jako zkorumpované, zcela paralyzované a
neschopné a požadují
jejich výměnu za řadové členy strany z
rozhodujících podniků. Občanské fórum v
Plzni je rozděleno do akčních skupin, které jsou do
veškerých podrobností řízeny
z centra. Splnění přesných úkolů telefonicky
hlásí do Prahy, která odmítá
jakékoliv pokusy o diskusi. Funkcionáři lidosprávy
se začínají vyhýbat zasedání
jednotlivých orgánů (např. výmluvy na nemoc).

Ano, k poblití

3.12.2009

neviditelnypes.cz

Neviditelný pes, Aston

Havel nechtěl odvolání Žáčka

3.12.2009

Právo

(zr)

Bývalý prezident Václav Havel nežádal odvolání ředitele
Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka.

Vyplývá to
z textu petice, kterou 17. listopadu šířil aktivista Stanislav Penc a jejíž
znění i se signatáři zveřejnil ústav na svých internetových stránkách.

Havel
petici sice skutečně podepsal, ale pod text připojil poznámku: „Souhlasím s
podstatou dopisu. Do personálních věcí se nepletu.“

Petice
kritizovala ústav za to, že v případě Josky Skalníka, údajného spolupracovníka
StB, nepracoval profesionálně a spolehl se pouze na dokumenty Státní
bezpečnosti. V jejím textu se hovoří o opakovaném profesním a manažerském
selhání ze strany ústavu.

U Jílkové o svazcích Státní bezpečnosti

3.12.2009

Právo

(jp)

Má ještě smysl zveřejňovat seznamy Státní bezpečnosti (STB)?
Jsou pravdivé? Lze historii objektivně soudit na základě archívu Státní bezpečnosti?

Na
co
upozorňují aktivisté, kteří vydali petici za
odvolání ředitele Ústavu pro
studium totalitních režimů? A o co jde jiným,
kteří naopak ředitele podporují?
O všem bude řeč v dnešním živém
diskusním pořadu moderátorky Michaely
Jílkové
Máte slovo (ČT 1 od 21.35).

Pozvání do
diskuse ve studiu přijal ředitel zmíněného ústavu Pavel Žáček, historik Petr
Blažek a aktivisté-petičníci Stanislav Penc, režisér Igor Chaun a spisovatelka
Tereza Boučková.

Kvůli Skalníkovi vznikly hned dvě petice

2.12.2009

Lidové noviny

kož

PRAHA Současný spor o dalším působení ředitele Ústavu pro
studium totalitních režimů Pavla Žáčka vyostřily dvě protichůdné petice
bývalých odpůrců komunistického režimu. Žáčkovo odstoupení na jedné straně
požaduje disident Stanislav Penc, jehož podpořil například i exprezident Václav
Havel.

Za Žáčka se
postavil bývalý studentský vůdce Martin Bartůněk, který inicioval protipetici
na podporu ústavu. Přidal se k němu Havlův „revoluční“ poradce Jiří Křižan,
disident a exministr vnitra Jan Ruml a bývalí studentští vůdcové Monika
MacDonagh-Pajerová, Igor Chaun a Martin Mejstřík.

Spor o
Žáčka je v podstatě sporem o malíře a Havlova kamaráda Josku Skalníka.
Rozbuškou konfliktu se stala kniha dokumentů „Občanské fórum, den první“,
kterou k 20. výročí pádu komunistické diktatury ústav otiskl. Jeden dokument
naznačuje, že Skalník byl důležitým zdrojem informací StB z prostředí
vznikajícího OF.

Krátce
po
zveřejnění se ozval Stanislav Penc, který historikům
vyčítá, že pracovali pouze
s materiály StB a Skalníka neoslovili. Podle Pence nejde
o první pochybení šéfa
ústavu Žáčka a žádá jeho
odvolání. 17. listopadu se k jeho petici připojil i
Václav Havel. „Jelikož jde již o několikáté
manažerské a profesní selhání ze
strany ÚSTR, žádáme Radu ÚSTR … aby
bezodkladně odvolala současného ředitele
a vyhlásila konkurz na nového,“ stojí v
petici.

Signatáři
protipetice naopak tvrdí, že ústav je nenahraditelnou
institucí a výpady proti
řediteli jej ohrožují. „Je nutné poznat a pochopit
příčiny, které vedly k
nastolení a trvání totality…
Účinným a nenahraditelným nástrojem k tomu
je
Ústav pro studium totalitních režimů. Tendence ČSSD a
KSČM ke zrušení či
paralyzování tohoto ústavu považujeme za
nebezpečné a trestuhodné. Stejně tak
neuvážené
pokusy o zpochybňování jeho práce… Proto
vyslovujeme ústavu a jeho činnosti
plnou podporu,“ píší.

Havel nepožaduje Žáčkovu demisi, pod podpis připsal
poznámku

2.12.2009

Lidové noviny

Pavla Kubálková

Exprezident Václav Havel neusiluje o odvolání Pavla Žáčka z
postu ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, jak se zdálo, když se
Havlův podpis objevil pod peticí aktivisty Stanislava Pence, který volal po
Žáčkově demisi. Havel totiž ke svému podpisu připojil poznámku. „Souhlasím
s podstatou dopisu. Do personálních věcí se však nepletu“.

Ústav Pencovu petici, která Žáčka kritizuje, kvůli Havlově
poznámce zveřejnil na svých internetových stránkách. Podívejte se zde.

Pencovi vadí, že ústav ve své nové publikaci o vzniku Občanského
fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl
Skalníkovu verzi příběhu. „Jelikož se jedná již o několikáté manažerské a
profesní selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů, žádáme Radu
ÚSTR, která dohlíží na jeho činnost, aby se touto věcí zaobírala a bezodkladně
odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na nového,“ stojí v textu
petice.

Havlův podpis Penc neukázal
Pod tu se podepsali například herec Michal Pavlata, bývalý zaměstanec
ústavu Petr Blažek nebo šéf Strany zelených Ondřej Liška. Přestože byl jako
signatář petice za odvolání Pavla žáčka uváděn i exprezident Havel, Stanislav
Penc jeho podpis, na rozdíl od ostatních, neukázal.

A tak se iniciativy chopil Žáčkův ústav a přešel do protiútoku.
„Podpis zveřejňujeme se svolením Václava Havla a to hlavně v zájmu
transparentnosti,“ reagoval mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů
Jiří Reichl. „Stanislav Penc zatím nezveřejnil všechny petiční archy. Aby
bylo jasné, kdo je podepsal, rozhodli jsme se my, že je zveřejníme,“
vysvětlil Reichl.

Žáčkův osud rozpoltil bývalé disidenty. Krátce po Pencově
petici totiž vznikla druhá petice naopak na Žáčkovu podporu. Tu mimo jiné
podepsali dva bývalí „revoluční“ Havlovi poradci Jiří Křižan a
Alexandr Vondra nebo Jan Ruml.

„Prožáčkovskou“ petici podepsalo podle ústavu 267
lidí, Pencovu „protižáčkovskou“ 42.

Havel nechce Žáčkovo odvolání, pod Pencovu petici
napsal poznámku

2.12.2009

zpravy.iDNES.cz

Čeněk Třeček,

iDNES.cz, Lenka Veselá

Václav Havel netouží po odvolání ředitele Ústavu pro studium
totalitních režimů Pavla Žáčka. K podpisu pod peticí Stanislava Pence, která
kritizuje způsob práce úřadu, totiž připojil poznámku. Vyplývá z ní, že mu
spíše než Žáček vadí praktiky samotného ústavu.

„Souhlasím s podstatou dopisu. Do personálních věcí se
však nepletu,“ připsal Havel ke svému jménu. Petici s Havlovým podpisem si
můžete přečíst na stránkách ústavu .

Penc v petici, kterou Radě Ústavu pro studium totalitních
režimů předal 25. listopadu, kritizuje skutečnost, že jeho pracovníci při
zkoumání minulosti využívají pouze dokumenty Státní bezpečnosti a neberou
dostatečně v potaz jiné prameny.

Konkrétně mu vadí informace, kterou
ústav zveřejnil v knize
k 20. výročí vzniku Občanského fóra. Podle
ní měl důležité informace o
vznikajícím Občanském fóru předávat
Stb Havlův přítel, výtvarník Joska Skalník.
Pence tvrdí, že je takový postup
neprofesionální a může vést ke
zkreslování
minulosti – více zde .

Hned poté se však objevily dohady, jestli Havel, kterého
před listopadem 89 Stb perzekuovala, vůbec petici signoval. Jeho podpis totiž
na arších, které aktivista veřejně prezentoval, chyběl. Nakonec Havel potvrdil,
že ano. Dodal však, že práci ústavu považuje za významnou – čtěte: ústav kritizuji, je však důležitý .

Penc však v dokumentu přímo
vyzývá k Žáčkovu odvolání.
„Jelikož se jedná již o několikáté profesní
a manažerské selhání ze strany
Ústavu pro studium totalitních režimů,
žádáme Radu ústavu, která
dohlíží na
jeho činnost, aby se touto věcí zaobírala a bezodkladně
odvolala současného
ředitele a vyhlásila konkurz na nového,“
píše Penc ve své petici.

Proč se však od začátku zaštiťoval podpisem Václava Havla a
neukázal jeho podpis i s poznámkou? „Já jsem čekal, že na jednání rady
ústavu budu moci vystoupit. Rada ale vyslala nejstarší členku, paní
Kavalírovou, aby ode mě převzala petiční
archy. Já jsem jí řekl, že jsem chtěl vystoupit. Ona ale trvala na tom, že to
nejde, a tak jsem vzal z tašky první tři podpisové archy a dal jí je. Ty pak
ústav bez dalšího vysvětlení zveřejnil,“ řekl iDNES.cz Stanislav Penc.

Podle Pence ale není Havlův dodatek nic, s čím by
nesouhlasil. „Ani pro mě to není spor o Pavla Žáčka, protože o něj a
personální věci skutečně nejde. Tady jde o to, aby kvalitně fungoval ústav.
Jestliže žijeme v demokracii, tak za každou instituci, která je notabene
státní, někdo nese zodpovědnost,“ vysvětlil Penc.

Není to zdaleka poprvé, kdy se aktivista Penc dostává s
Ústavem pro studium totalitních režimů do křížku. V červenci na něj podal
stížnost k soudu za to, že mu ústav odmítl předat databáze civilní a vojenské
rozvědky. Penc tehdy argumentoval tím,
že by mu měl ústav vyhovět na základě zákona o svobodném přístupu k
informacím.

Ten samý měsíc pak Penc i přes protesty ústavu zprovoznil
webové stránky s databází spolupracovníků StB. Penc se tehdy nechal slyšet, že
ke zveřejnění seznamů ho prý přiměla skutečnost, že si Ústav pro studium totalitních režimů a
jemu podřízený Archiv bezpečnostních složek, monopolizují pohled na historii,
zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy.

Už v září však byly Pencovy „estébácké“ seznamy od
internetu odpojeny. Firma, která je pro bývalého disidenta spravovala, se
obávala desetimilionové pokuty, kterou jí hrozil Úřad pro ochranu osobních
údajů.

Penc proto minulý týden zprovoznil databázi se 770 tisíc
sám.

Spisy STB do každé rodiny!

30.11.2009

eportal.cz

Josef Provazník

Havel údajně chtěl, aby se spisy STB nikdy
nedostaly k
veřejnosti a nebo byly rovnou zničeny. Chápu, jaké k tomu
měl důvody. Obával
se, aby ve společnosti nevznikaly zbytečné spory a
další osočování. Zlé krve
jsme si nakonec v minulých desetiletích užili až dost.
Asi jako když chce lékař
ochránit pacienta před špatnými výsledky
nálezu rakoviny. Úmysl dobrý, soucitný
přístup prokazatelný. Až na jednu
„maličkost“. Vše je postavené na lži.

Zdá
se, že
dlouhé období totality působí na
uvažování některých z nás i dvacet let po
změně režimu. Opět je nutné kolem vybraných témat
chodit po špičkách a o
dalších raději ani nepsat. Především je
společensky neúnosné informovat o
spolupracovnících STB. Nehodí se to. Dnes
máme přeci jiné starosti. Otevřeně pojmenovávat
zhůvěřilosti komunistického režimu a ukazovat prstem na jeho
přisluhovače je
dnes považováno málem za bláznovství.
Antikomunismus je dnešními levicovými
intelektuály vysmíván a považován za
primitivní. Přitom, může být přirozenější
postoj člověka narozeného ve středoevropském prostoru,
než právě
antikomunistický? Jistě, nedůvěryhodně působí u
lidí, kteří prokazatelně
kolaborovali s minulým režimem. Nedůvěryhodně a navíc
hloupě. O tyto případy
ale nyní nejde.

Aby
člověk
mohl posoudit jakýkoli totalitní režim a zaujmout k němu
své stanovisko,
potřebuje informace. Potřebuje přímo nekontrolovatelný,
ničím a nikým
neusměrňovaný proud informací. Žádné
předžvýkané a uměle upravované pohádky s
„bílými“ místy, abychom náhodou
někoho neurazili. Koho tím chceme šetřit? Sami
sebe? Ano, řeč je o Ústavu pro studium totalitních
režimů. Proti jeho založení
byli na politickém poli od začátku KSČM a ČSSD. Tomu se
není třeba příliš
divit. Členové a příznivci levicových
partají by nejraději udělali za minulostí
tlustou čáru. Občas vyjádří
„upřímné“ pohoršení nad
politickými procesy 50 let,
na druhou stranu se nezapomenou zmínit, že všechno přeci
nebylo tak špatné.
Mají pravdu. V létě se chodilo na plovárnu, v zimě
se lyžovalo a pivo se v
hospodách točilo po celý rok. Byli jsme mladí a
život byl přeci krásný. Ne sice
pro všechny. Ale co, taková byla doba. Žijme raději
přítomnosti a vzhlížejme ke
světlým zítřkům.

Nejsem
historik a netroufám si posuzovat, jestli Ústav pro
studium totalitních režimů
postupuje vždy podle běžných standardů. V médiích
se mihne tu Milan Kundera, tu
herec Kanyza, Josef Dvořák a další, kteří
si nejspíš s režimem zadali. Poté
dochází k soudním tahanicím a tento jedinec
je většinou osvobozen s tím, že
nikdy s STB nespolupracoval. Vytahování
známých jmen na světlo a následné
moralizování 25-ti letých novinářů je
opravdu trochu nedůstojné a bulvární.
Taková jsou ovšem dnešní česká
média. Tak jsme si je pro roce 1989 nastavili a
nyní už je pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Vždy
si dokáží vyzobnout jen tu
část informace, která vzbudí u čtenářů
rozruch. A my jim na to pokaždé ochotně
skočíme. Není ale na druhou stranu tato ničím
nekontrolovaná smršť fascinující?
Žádné hranice, žádná omezení,
každý si píše, co chce. Při takové anarchii
se ve
změti tisíců článků objeví jisté procento
textů patřících spíše do žumpy. To
bezpochyby. Pomůže ale, když začneme některé věci opět
zamlčovat? Zlepší se tím
kvalita naší demokracie?

Před pár
dny vznikla petice, která kritizuje práci šéfa Ústavu pro studium totalitních
režimů Žáčka. Stojí za ní např. Václav Havel či aktivista Stanislav Penc. Ustav
by prý neměl psát dějiny podle STB. V pořádku. Na tom se jistě shodneme. S
peticí mám ale osobně problém.

Petice
totiž přichází krátce poté, co vyšla kniha o vzniku Občanského fóra. Mj. se v ní říká, že disident Joska Skalník
prý donášel tajné policii. Jde o člověka blízkého Václavu Havlovi a on i jeho
další spolupracovníci se s touto informací nejsou schopni smířit. Není divu, že
si člověk vznik petice interpretuje takto.

Havel
údajně chtěl, aby se spisy STB nikdy nedostaly k veřejnosti a nebo byly rovnou
zničeny. Chápu, jaké k tomu měl důvody. Obával se, aby ve společnosti
nevznikaly zbytečné spory a další osočování. Zlé krve jsme si nakonec v
minulých desetiletích užili až dost. Asi jako když chce lékař ochránit pacienta
před špatnými výsledky nálezu rakoviny. Úmysl dobrý, soucitný přístup
prokazatelný. Až na jednu „maličkost“. Vše je postavené na lži.

S trochou
nadsázky, svazky STB by měly být vylepeny v ulicích, na billboardech, na
nárožích domů. Jména spolupracovníků tajné policie ať jsou čtena v rádiích a
televizích. Proč bychom měli být jakousi vyšší silou reprezentovanou bývalými
disidenty uchráněni před nahlédnutím do své minulosti? Neškodilo by, kdyby bývali
lidé hned po převratu mohli nahlížet do spisů STB. Lepší nechat volný průchod
emocím, bouřlivým diskuzím i osočování, než se snažit vše zamést pod koberec. I
za cenu drobných nespravedlnosti a ústrků nemá nikdo právo před občany ČR
skrývat jejich minulost. Ať už je jakákoli. Krev v těle se potřebuje vyčistit,
stejně tak i myšlení lidí by mělo dostat šanci se pročistit. Proces jistě
bolestivý, ale na jeho konci může vzniknout něco nového. Něco nového, co není
stahováno těžkým závažím komunismu ke dnu. Báli jsme se a stále se takového
procesu bojíme. Jednoduše proto,že dost bolí.

Každý
politik se dnes ohání Masarykem. Tak snad není od
věci připomenout jeho
obdivuhodný boj v kauzách s Rukopisy Zelenohorským
a Královédvorský. Možná by
tenkrát bylo přínosnější vzhledem k
probuzení české národní hrdosti,
prohlásit
dekrety za pravé. Masaryk ale zastával názor, že
sebelepší věc postavená na lži
stejně nemůže fungovat. Podobné to je dnes s Občanským
fórem.

Tak jsme se
prostě dozvěděli, že i některé lidé z okruhu Václava Havla byli práskači,
udavači či jemně řečeno spolupracovníci STB. Mysleli jsme si snad, že všichni
kolem 17. listopadu byli andělé? Takové příjímání reality bylo naivní.

Nedokážeme
takovou informací unést a musíme proto opět něco zakazovat? To by bylo příliš
jednoduché. Ať už je pravda jakákoli, Josku Skalníka nikdo věšet na šibenici
nebude. Nechme ale každého, ať si takovou informací vyhodnotí podle svého.
Někdo si při jménu Skalníka odteď hlasitě uplivne. Druhý archivu STB neuvěří a
třetí se na celou věc podívá reálně. To je přeci demokracie, že máme možnost si
utvořit jakýkoli názor sami, bez předem upravené „pravdy“.

Hlavně
si
nenechme nikým namluvit, že bychom neměli (či dokonce
nemáme právo) domnělé či
skutečné spolupracovníky STB soudit. Já
říkám, jen suďme. Bez pardonu a bez
zbytečného sentimentu. Buďme klidně i nespravedliví a
dělejme chyby. Takové
věci k pročištění zatuchlého myšlení
poznamenaného totalitním režimem patří.
Všechno je lepší, než před realitou zavírat
oči v domnění, že z toho všeho zas
nějak vybruslíme bez ztráty kytičky.

SPOLEČNOST: Spisy StB do každé rodiny!

30.11.2009

neviditelnypes.cz

Josef Provazník

Zdá se, že dlouhé období totality působí na uvažování
některých z nás i dvacet let po změně režimu. Opět je nutné kolem vybraných
témat chodit po špičkách a o dalších raději ani nepsat. Především je
společensky neúnosné informovat o spolupracovnících StB. Nehodí se to. Dnes
máme přeci jiné starosti. Otevřeně pojmenovávat zhůvěřilosti komunistického
režimu a ukazovat prstem na
jeho přisluhovače je dnes považováno málem za
bláznovství. Antikomunismus je
dnešními levicovými intelektuály
vysmíván a považován za primitivní. Přitom,
může být přirozenější postoj člověka
narozeného ve středoevropském prostoru než
právě antikomunistický? Jistě, nedůvěryhodně
působí u lidí, kteří prokazatelně
kolaborovali s minulým režimem. Nedůvěryhodně a navíc
hloupě. O tyto případy
ale nyní nejde.

Aby člověk mohl posoudit jakýkoli totalitní režim a zaujmout
k němu své stanovisko, potřebuje informace. Potřebuje přímo nekontrolovatelný,
ničím a nikým neusměrňovaný proud informací. Žádné předžvýkané a uměle
upravované pohádky s „bílými“ místy,
abychom náhodou někoho neurazili. Koho tím chceme šetřit? Sami sebe? Ano,
řeč je o Ústavu pro studium totalitních
režimů. Proti jeho založení byly na politickém poli od
začátku KSČM a ČSSD.
Tomu se není třeba příliš divit. Členové a
příznivci levicových partají by
nejraději udělali za minulostí tlustou čáru. Občas
vyjádří „upřímné“
pohoršení
nad politickými procesy 50. let, na druhou stranu se nezapomenou
zmínit, že
všechno přeci nebylo tak špatné. Mají
pravdu. V létě se chodilo na plovárnu, v
zimě se lyžovalo a pivo se v hospodách točilo po celý
rok. Byli jsme mladí a
život byl přeci krásný. Ne sice pro všechny, ale
co, taková byla doba. Žijme
raději přítomností a vzhlížejme ke světlým
zítřkům.

Nejsem historik a netroufám si posuzovat, jestli Ústav pro
studium totalitních režimů postupuje vždy podle běžných standardů. V médiích se
mihne tu Milan Kundera, tu herec Kanyza, Josef Dvořák a další, kteří si nejspíš
s režimem zadali. Poté dochází k soudním tahanicím a tento jedinec je většinou
osvobozen s tím, že nikdy
s StB
nespolupracoval. Vytahování známých jmen na
světlo a následné moralizování
přetadvacetiletých novinářů je opravdu trochu
nedůstojné a bulvární. Taková
jsou ovšem dnešní česká média. Tak
jsme si je pro roce 1989 nastavili a nyní už
je pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Vždy si
dokáží vyzobnout jen tu část
informace, která vzbudí u čtenářů rozruch. A my
jim na to pokaždé ochotně
skočíme. Není ale na druhou stranu tato ničím
nekontrolovaná smršť fascinující?
Žádné hranice, žádná omezení,
každý si píše, co chce. Při takové anarchii
se ve
změti tisíců článků objeví jisté procento
textů patřících spíše do žumpy. To
bezpochyby. Pomůže ale, když začneme některé věci opět
zamlčovat? Zlepší se tím
kvalita naší demokracie?

Před pár dny vznikla petice, která kritizuje práci šéfa
Ústavu pro studium totalitních režimů Žáčka. Stojí za ní aktivista Stanislav
Penc. Ustav by prý neměl psát dějiny podle StB. V pořádku. Na tom se jistě
shodneme. S peticí mám ale osobně problém.

Přichází totiž krátce poté, co vyšla kniha o vzniku
Občanského fóra. Mj. se v ní říká, že
disident Joska Skalník prý donášel tajné policii. Jde o člověka kdysi blízkého
Václavu Havlovi a on i jeho další spolupracovníci se prý s touto informací
nejsou schopni smířit. Není divu, že si člověk vznik petice interpretuje takto.

Havel údajně chtěl, aby se spisy StB nikdy
nedostaly k
veřejnosti, anebo byly rovnou zničeny. Chápu, jaké k tomu
měl důvody. Obával
se, aby ve společnosti nevznikaly zbytečné spory a
další osočování. Zlé krve
jsme si nakonec v minulých desetiletích užili až dost.
Asi jako když chce lékař
ochránit pacienta před špatnými výsledky
nálezu rakoviny. Úmysl dobrý, soucitný
přístup prokazatelný. Až na jednu
„maličkost“. Vše je postavené na lži.

S trochou nadsázky, svazky StB by měly
být vylepeny v
ulicích, na billboardech, na nárožích domů.
Jména spolupracovníků tajné policie
ať jsou čtena v rádiích a televizích. Proč bychom
měli být jakousi vyšší silou
reprezentovanou bývalými disidenty uchráněni před
nahlédnutím do své minulosti?
Neškodilo by, kdyby bývali lidé hned po převratu
mohli nahlížet do spisů StB.
Lepší nechat volný průchod emocím,
bouřlivým diskusím i osočování, než se
snažit vše zamést pod koberec. I za cenu drobných
nespravedlnosti a ústrků nemá
nikdo právo před občany ČR skrývat jejich minulost. Ať už
je jakákoli. Krev v
těle se potřebuje vyčistit, stejně tak i myšlení
lidí by mělo dostat šanci se
pročistit. Proces jistě bolestivý, ale na jeho konci může
vzniknout něco
nového. Něco nového, co není stahováno
těžkým závažím komunismu ke dnu. Báli
jsme se a stále se takového procesu bojíme.
Jednoduše proto, že dost bolí.

Každý politik se dnes ohání
Masarykem. Tak snad není od věci
připomenout jeho obdivuhodný boj v kauzách s rukopisy
Zelenohorským a Královédvorským.
Možná by tenkrát bylo přínosnější
vzhledem k probuzení české národní hrdosti prohlásit dekrety za pravé. Masaryk
ale zastával názor, že sebelepší věc postavená na lži stejně nemůže fungovat.
Podobné to je dnes s Občanským fórem.

Tak jsme se prostě dozvěděli, že i některé lidé z okruhu
Václava Havla byli práskači, udavači či jemně řečeno spolupracovníci StB.
Mysleli jsme si snad, že všichni kolem 17. listopadu byli andělé? Takové
příjímání reality bylo naivní.

Nedokážeme takovou informací unést, a musíme proto opět něco
zakazovat? To by bylo příliš jednoduché. Ať už je pravda jakákoli, Josku
Skalníka nikdo věšet na šibenici nebude. Nechme ale každého, ať si takovou
informací vyhodnotí podle svého. Někdo si při jménu Skalníka odteď hlasitě uplivne.
Druhý archivu StB neuvěří a třetí se na celou věc podívá reálně. To je přeci
demokracie, že máme možnost si utvořit jakýkoli názor sami, bez předem upravené „pravdy“.

Hlavně si nenechme nikým namluvit, že
bychom neměli (či
dokonce nemáme právo) domnělé či skutečné
spolupracovníky StB soudit. Já říkám,
jen suďme. Bez pardonu a bez zbytečného sentimentu. Buďme klidně
i
nespravedliví a dělejme chyby. Takové věci k
pročištění zatuchlého myšlení
poznamenaného totalitním režimem patří.
Všechno je lepší, než před realitou
zavírat oči v domnění, že z toho všeho zas nějak
vybruslíme bez ztráty kytičky.

Kdo ovládá minulost

30.11.2009

Respekt

Michal komárek

Petice za odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních
režimů vyvolala novou vlnu diskusí o vyrovnávání se s minulostí

Na jedné straně stojí Václav Havel nebo Stanislav Penc, na
straně druhé Alexandr Vondra nebo Jiří Křižan. Je to symbolické – hlavní aktéři
převratné petice Několik vět se dvacet let po pádu režimu podepsali pod dvě
jiné výzvy, které jdou ostře proti sobě a přou se o to, jak vykládat naši
totalitní minulost. V centru sporu stojí Ústav pro studium totalitních režimů,
resp. jeho ředitel Pavel Žáček. A především otázka, zda a nakolik jsme za těch
dvacet let pokročili v porozumění tomu, jací jsme byli a proč jsme byli právě
takoví.

Agent Gogh

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) provázely spory
už dlouho před jeho vznikem v únoru minulého roku. Myšlenka na zřízení
speciálního pracoviště, které bude shromažďovat, publikovat a zkoumat dokumenty
tajných služeb minulého režimu, vytvořila ostré dělicí čáry mezi politiky,
historiky i komentátory. Ke konkrétním argumentům obou stran se ještě
dostaneme.

Před
několika dny rozvířila novou vlnu diskusí publikace
Občanské fórum, den první,
kterou ÚSTR anoncoval s tím, že
přináší i nový zásadní objev:
o vzniku OF
informoval StB přímý účastník jeho
ustavující schůzky, agent Gogh. Ten je v
publikaci identifikován jako bývalý disident,
přítel Václava Havla, výtvarník
Joska Skalník.

To
na první
pohled jako senzační odhalení vypadá:
Skalník byl v osmdesátých letech proslulý
především činností v pololegálním
vydavatelství Jazzová sekce a v samizdatové
Revolver Revue a odseděl si i několik měsíců ve vězení.
Právě v jeho ateliéru
přebýval Václav Havel, když na konci roku ’89
jednal o podobě nové vlády, a
Skalník poté pracoval i v Havlově prezidentské
kanceláři.

Publikace
Žáčkova ústavu přináší záznam
hlášení, v němž plukovník StB informuje
svého
šéfa generála Lorence o „poznatcích
získaných prostřednictvím TS Gogh“ o
činnosti OF. Hlášení ale nedoprovází
žádný Skalníkem psaný či podepsaný
dokument. A Skalník sám tvrdí, že
žádné takové hlášení nepodal.
Spor o „agenta
Gogha“ rozpoutal petiční přestřelku.

Petiční zmatení

Petice Stanislava Pence, kterou podepsal i
Václav Havel,
vyčítá řediteli ÚSTR, že autoři jeho publikace
nepožádali Josku Skalníka o
vyjádření, a že tedy vycházejí pouze z
materiálů StB. „Tento přístup k výkladu
historie si státní instituce nesmí dovolit,“
píše se v petici a její signatáři
požadují okamžité odvolání Pavla
Žáčka s tím, že je to už několikáté jeho
manažerské selhání. „Nejde o spor, zda
Skalník byl, či nebyl na seznamech
spolupracovníků, ani o to, zda a co případně StB sdělil.
Jde o způsob, jakým s
touto informací ústav pracoval,“ vysvětluje Penc.

„Podle
mých
informací není jasné, zda všichni věděli,
co opravdu podepisují,“ reagoval na
petici Pavel Žáček. Mluví přitom o
„půlnoční, alkoholem prosáklé verzi z Rock
Café“, či o tom, že lidé podepisovali text, v němž
chyběl odstavec požadující
jeho odvolání. Svědci událostí nic
takového nepotvrzují. Nicméně Žáček Pencovu
petici považuje za osobní útok a za snahu cenzurovat
zveřejňování historických
dokumentů.

Ředitele
pak podpořila Křižanova „protipetice“, v níž je
možno číst, že signatáři
vyslovují ústavu plnou podporu a
„neuvážené pokusy o zpochybňování
jeho práce a
výstupů“ považují za „nebezpečné a
trestuhodné“.

Jsou
to
silná slova a přes vlnu emocí a osobních
útoků je nesnadné ve sporu rozeznat
věcný problém. Těžko si odmyslet osobní spory
Žáčka s historiky, kteří z jeho
ústavu odešli -jeden z nich, Petr Blažek, podepsal
Pencovu petici. Jsou tu
přátelské vazby mezi Havlem a Skalníkem, roli může
hrát nostalgický obraz
disentu. Je tu „politická interpretace“ Křižanovy
petice, která varuje před
útoky na ÚSTR především proto, že se
obává „tendencí KSČM a ČSSD ke
zrušení či
paralyzování ústavu“. Vše je o to
méně srozumitelné, že většina aktérů sporu
se
shodne v tom, že dokumenty tajných služeb je třeba zveřejňovat a
zpřístupňovat
a že vytvoření ústavu bylo správné a
přínosné.

Nicméně
věcný a podstatný problém tu je: jde o
přístup ke zkoumání našich
nedávných
dějin. A ten se bude zřejmě i v příštích
týdnech intenzivně točit kolem ÚSTR.
Jeho řídící orgán, rada ústavu,
odhlasoval, že publikaci o OF nepovažuje za
Žáčkovo selhání, zároveň ale také
potvrdil své starší rozhodnutí, že na
začátku
příštího roku vypíše konkurz na
ředitele.

Bulvarizace, nebo cenzura?

O vzniku ústavu, který by se podobal německému Gauckovu úřadu
či polskému Institutu paměti národa, jež shromažďují a zpřístupňují materiály
tamních komunistických tajných služeb, se u nás diskutovalo už od roku 2001. Do
té doby byly tyto dokumenty rozesety na různých místech – například na
ministerstvech vnitra, obrany nebo zahraničí -, nepracovalo se s nimi podle
jednotné metodiky, a především nebyly plošně zpřístupněny. V našem prostředí
fungoval Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, který ale
nedisponoval vlastním archivem a jen s obtížemi získával potřebné materiály.

Ústav nakonec vznikl až 1. února
minulého roku na základě
speciálního zákona jako státní
instituce se zvláštní rozpočtovou kapitolou. Je
řízený radou, kterou jmenuje Senát. Jeho
autonomní součástí je Archiv
bezpečnostních složek, který shromáždil
veškeré dokumenty bývalých tajných
služeb a pracuje na jejich digitalizaci a zpřístupnění.
Spolupracuje také se
státními orgány při bezpečnostních
prověrkách. Pracovníci samotného ústavu se
pak mají starat o publikaci a výklad dokumentů a o
popularizaci obrazu
nedávných dějin.

Zřízení
ústavu oddalovaly politické spory -především komunističtí a část
sociálnědemokratických poslanců vznik instituce odmítali s tím, že je zbytečná
a hrozí riziko, že bude dějiny vykládat jednostranně a zpolitizovaně. Důkazy o
tom, že k „politizaci“ došlo, odpůrci nemají, ale kritiku opírají mimo jiné o
to, že radu ústavu jmenuje Senát a ústav je tak na rozdíl od jiných
historických pracovišť přímo napojen na politiky.

Část
kritiků se domnívá, že pravidla pro zveřejňování dokumentů tajných služeb jsou
u nás nastavena příliš liberálně, v tomto duchu se v minulosti opakovaně
vyjádřil mimo jiných i Václav Havel. Například v Německu podléhá přístup ke
spisům přísnějším pravidlům a plošné seznamy spolupracovníků tajné policie tam
neuveřejňují. formou grantů, ušetřil peníze za kanceláře a nepodléhal podezření
z politických tlaků.

A konečně
poslední tvrdí, že konstrukce ústavu je sice správná, ale Pavel Žáček ho vede
špatně. Ústav podle nich nemá dostatečně kvalifikované historiky, omezuje se do
značné míry na publikování dokumentů, nevykládá je, není schopen skutečně
odborné historické práce, nadsazuje význam jen jednoho typu historických
pramenů, totiž dokumentů tajných služeb, počet a kvalita publikací neodpovídá
rozpočtu a množství zaměstnanců.

„A navíc
ÚSTR dějiny ,bulvarizuje‘, vybírá si mediálně zajímavé kauzy a publikuje je,
aniž by se zabýval jejich důkladným rozborem,“ dodává Penc. „Svědčí o tom
poslední ,senzační‘ objev o Joskovi Skalníkovi nebo minulé kauzy, kdy ústav
přinesl ,odhalení‘ o udavačství Milana Kundery či plánu bratrů Mašínů na
atentát na Gottwalda, aniž by pro to měl přesvědčivé důkazy.“

Pavel
Žáček
kritiku odmítá. Podle něj přinesl archiv naprostý
převrat ve zpracování a
zpřístupnění materiálů tajných služeb. Což
je ostatně fakt, který zpochybňuje
málokdo. Pokud jde o historickou práci ústavu, pak
Žáček tvrdí, že je především
brzy na to, aby ji někdo soudil. Považuje totiž za logické, že
buduje tým
mladých badatelů, kteří jsou nezávislí na
„starých akademických strukturách“,
jež podle něj v uplynulých letech neprokázaly dostatek
odvahy a zájmu soudobé
dějiny jasně popisovat. „My jdeme s kůží na trh,
vstupujeme na pole, které
nikdo nedělá,“ říká Žáček. „A
nehodláme badatele cenzurovat, i když někdy
předkládají
pro někoho nepříjemná fakta.“

Vyrovnáme se s tím?

Spory o Žáčka a jeho ústav i
současné petice však především
ukazují jednu podstatnou věc: i dvacet let po pádu
komunismu nemáme jasno v
tom, co znamená „vyrovnávat se s
minulostí“. Respektive jsme svědky toho, že
část historiků, ale třeba i bývalých disidentů
soudí, že koncept „vyrovnání se
s minulostí“ v očích jiných badatelů ustrnul
v rovině „zúčtování“ s viníky,
zveřejnění jmen spolupracovníků tajných služeb a
zpřístupnění jejich dokumentů.
A právě v tomto ohledu je pro ně Pavel Žáček
reprezentantem překonané „staré
školy“ a minulosti patří i myšlenka
ústavu jako základního ohniska pro studium
nedávných dějin.

„Termín
,vyrovnání se s minulostí‘ nemám
rád, je to především politický
termín,“ vysvětluje
Petr Blažek. „To, oč jde, je prostě seriózní
studium soudobých dějin, kvalitní
historická práce, ne nějaké pomyslné
historické tribunály.“ A Stanislav Penc k
tomu dodává: „Vykládat dějiny na
základě dokumentů StB, a tak někdy vypadá
práce ÚSTR, je nesmysl. Je to absurdní -byla to
zločinecká organizace, o které
víme, že lhala a záměrně manipulovala fakty, a
nyní ji budeme brát jako
základní pramen informací o minulosti? Na
většinu lidí, které StB dostala do
spárů, je třeba pohlížet jako na oběti toho režimu,
jejich jména na nějakém
seznamu nic neznamenají. Historická práce
musí být schopna jít mnohem dál,
ukázat jejich příběhy, fungování moci,
pracovat s dalšími typy pramenů. A to
zatím ústav pod Žáčkovým vedením
nedělá.“

Pavel
Žáček
to vidí právě naopak. „My jsme ti, kdo téma
vyrovnání se s minulostí drží.
Kdyby nebyl ústav, tak i to téma padne. A tyhle diskuse
nás zbytečně vracejí na
začátek devadesátých let,“
říká.

Kdo ovládá minulost

29.11.2009

respekt.cz

Michal Komárek

Petice za odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních
režimů vyvolala novou vlnu diskusí o vyrovnávání se s minulostí

Agent Gogh

Před několika dny rozvířila novou vlnu
diskusí publikace
Občanské fórum, den první, kterou ÚSTR
anoncoval s tím, že přináší i nový
zásadní objev: o vzniku OF informoval StB
přímý účastník jeho
ustavující
schůzky, agent Gogh. Ten je v publikaci identifikován jako
bývalý disident,
přítel Václava Havla, výtvarník Joska
Skalník.

To na první pohled jako senzační odhalení vypadá: Skalník
byl v osmdesátých letech proslulý především činností v pololegálním
vydavatelství Jazzová sekce a v samizdatové Revolver Revue a odseděl si i
několik měsíců ve vězení. Právě v jeho ateliéru přebýval Václav Havel, když na
konci roku ’89 jednal o podobě nové vlády, a Skalník poté pracoval i
v Havlově prezidentské kanceláři.

Publikace Žáčkova ústavu
přináší záznam
hlášení, v němž
plukovník StB informuje svého šéfa
generála Lorence o “poznatcích
získaných
prostřednictvím TS Gogh“ o činnosti OF.
Hlášení ale nedoprovází
žádný Skalníkem
psaný či podepsaný dokument. A Skalník sám
tvrdí, že žádné takové
hlášení
nepodal. Spor o “agenta Gogha“ rozpoutal petiční
přestřelku.

Petiční zmatení

Petice Stanislava Pence, kterou podepsal i
Václav Havel,
vyčítá řediteli ÚSTR, že autoři jeho publikace
nepožádali Josku Skalníka o
vyjádření, a že tedy vycházejí pouze z
materiálů StB. “Tento přístup k výkladu
historie si státní instituce nesmí dovolit,“
píše se v petici a její signatáři
požadují okamžité odvolání Pavla
Žáčka s tím, že je to už několikáté jeho
manažerské selhání. “Nejde o spor, zda
Skalník byl, či nebyl na seznamech spolupracovníků,
ani o to, zda a co případně StB sdělil. Jde o způsob,
jakým s touto informací
ústav pracoval,“ vysvětluje Penc.

“Podle mých informací není jasné, zda všichni věděli, co
opravdu podepisují,“ reagoval na petici Pavel Žáček. Mluví přitom o “půlnoční,
alkoholem prosáklé verzi z Rock Café“, či o tom, že lidé podepisovali text, v
němž chyběl odstavec požadující jeho odvolání. Svědci událostí nic takového
nepotvrzují. Nicméně Žáček Pencovu petici považuje za osobní útok a za snahu
cenzurovat zveřejňování historických dokumentů.

Ředitele pak podpořila Křižanova
“protipetice“, v níž je
možno číst, že signatáři vyslovují ústavu
plnou podporu a “neuvážené pokusy o
zpochybňování jeho práce a výstupů“
považují za “nebezpečné a
trestuhodné“.

Jsou to silná slova a přes vlnu
emocí a osobních útoků je
nesnadné ve sporu rozeznat věcný problém. Těžko si
odmyslet osobní spory Žáčka
s historiky, kteří z jeho ústavu odešli – jeden z
nich, Petr Blažek, podepsal
Pencovu petici. Jsou tu přátelské vazby mezi Havlem a
Skalníkem, roli může hrát
nostalgický obraz disentu. Je tu “politická
interpretace“ Křižanovy petice,
která varuje před útoky na ÚSTR
především proto, že se obává
“tendencí KSČM a
ČSSD ke zrušení či paralyzování
ústavu“. Vše je o to méně
srozumitelné, že
většina aktérů sporu se shodne v tom, že dokumenty
tajných služeb je třeba
zveřejňovat a zpřístupňovat a že vytvoření ústavu
bylo správné a přínosné.

Nicméně věcný a podstatný
problém tu je: jde o přístup ke
zkoumání našich nedávných dějin. A
ten se bude zřejmě i v příštích týdnech
intenzivně točit kolem ÚSTR. Jeho řídící
orgán, rada ústavu, odhlasoval, že
publikaci o OF nepovažuje za Žáčkovo selhání,
zároveň ale také potvrdil své
starší rozhodnutí, že na začátku
příštího roku vypíše konkurz na
ředitele.

Bulvarizace, nebo cenzura?

O vzniku ústavu, který by se podobal německému Gauckovu
úřadu či polskému Institutu paměti národa, jež shromažďují a zpřístupňují
materiály tamních komunistických tajných služeb, se u nás diskutovalo už od
roku 2001. Do té doby byly tyto dokumenty rozesety na různých místech –
například na ministerstvech vnitra, obrany nebo zahraničí -, nepracovalo se s
nimi podle jednotné metodiky, a především nebyly plošně zpřístupněny. V našem
prostředí fungoval Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, který
ale nedisponoval vlastním archivem a jen s obtížemi získával potřebné
materiály.

Zřízení ústavu oddalovaly politické spory – především
komunističtí a část sociálnědemokratických poslanců vznik instituce odmítali s
tím, že je zbytečná a hrozí riziko, že bude dějiny vykládat jednostranně a
zpolitizovaně. Důkazy o tom, že k “politizaci“ došlo, odpůrci nemají, ale
kritiku opírají mimo jiné o to, že radu ústavu jmenuje Senát a ústav je tak na
rozdíl od jiných historických pracovišť přímo napojen na politiky.

Část kritiků se domnívá, že pravidla pro zveřejňování
dokumentů tajných služeb jsou u nás nastavena příliš liberálně, v tomto duchu
se v minulosti opakovaně vyjádřil mimo jiných i Václav Havel. Například v
Německu podléhá přístup ke spisům přísnějším pravidlům a plošné seznamy
spolupracovníků tajné policie tam neuveřejňují.

Někteří historici soudí, že myšlenka archivu shromažďujícího
veškerou dokumentaci je naprosto v pořádku, ale ústav by bylo lepší nahradit
nadačním fondem, který by rozděloval prostředky formou grantů, ušetřil peníze
za kanceláře a nepodléhal podezření z politických tlaků.

A konečně poslední tvrdí, že konstrukce ústavu je sice
správná, ale Pavel Žáček ho vede špatně. Ústav podle nich nemá dostatečně
kvalifikované historiky, omezuje se do značné míry na publikování dokumentů,
nevykládá je, není schopen skutečně odborné historické práce, nadsazuje význam
jen jednoho typu historických pramenů, totiž dokumentů tajných služeb, počet a
kvalita publikací neodpovídá rozpočtu a množství zaměstnanců.

“A navíc ÚSTR dějiny ,bulvarizuje‘, vybírá si
mediálně zajímavé kauzy a publikuje je, aniž by se zabýval jejich důkladným
rozborem,“ dodává Stanislav Penc. “Svědčí o tom poslední ,senzační‘
objev o Joskovi Skalníkovi nebo minulé kauzy, kdy ústav přinesl
,odhalení‘ o udavačství Milana Kundery či plánu bratrů Mašínů na
atentát na Gottwalda, aniž by pro to měl přesvědčivé důkazy.“

Pavel Žáček kritiku odmítá.
Podle něj přinesl archiv
naprostý převrat ve zpracování a
zpřístupnění materiálů tajných služeb. Což
je
ostatně fakt, který zpochybňuje málokdo. Pokud jde o
historickou práci ústavu,
pak Žáček tvrdí, že je především brzy na
to, aby ji někdo soudil. Považuje
totiž za logické, že buduje tým mladých badatelů,
kteří jsou nezávislí na
“starých akademických strukturách“,
jež podle něj v uplynulých letech neprokázaly
dostatek odvahy a zájmu soudobé dějiny jasně popisovat.
“My jdeme s kůží na
trh, vstupujeme na pole, které nikdo nedělá,“
říká Žáček. “A nehodláme badatele
cenzurovat, i když někdy předkládají pro někoho
nepříjemná fakta.“

Vyrovnáme se s tím?

Spory o Žáčka a jeho ústav i
současné petice však především
ukazují jednu podstatnou věc: i dvacet let po pádu
komunismu nemáme jasno v
tom, co znamená “vyrovnávat se s
minulostí“. Respektive jsme svědky toho, že
část historiků, ale třeba i bývalých disidentů
soudí, že koncept “vyrovnání se
s minulostí“ v očích jiných badatelů ustrnul
v rovině “zúčtování“ s viníky,
zveřejnění jmen spolupracovníků tajných služeb a
zpřístupnění jejich dokumentů.
A právě v tomto ohledu je pro ně Pavel Žáček
reprezentantem překonané “staré
školy“ a minulosti patří i myšlenka
ústavu jako základního ohniska pro studium
nedávných dějin.

“Termín ,vyrovnání se s
minulostí‘ nemám rád, je
to především politický termín,“
vysvětluje Petr Blažek. “To, oč jde, je prostě
seriózní studium soudobých dějin, kvalitní
historická práce, ne nějaké pomyslné
historické tribunály.“ A Stanislav Penc k tomu
dodává: “Vykládat dějiny na
základě dokumentů StB, a tak někdy vypadá práce
ÚSTR, je nesmysl. Je to
absurdní – byla to zločinecká organizace, o které
víme, že lhala a záměrně
manipulovala fakty, a nyní ji budeme brát jako
základní pramen informací o
minulosti? Na většinu lidí, které StB dostala do
spárů, je třeba pohlížet jako
na oběti toho režimu, jejich jména na nějakém seznamu nic
neznamenají. Historická
práce musí být schopna jít mnohem
dál, ukázat jejich příběhy,
fungování moci,
pracovat s dalšími typy pramenů. A to zatím
ústav pod Žáčkovým vedením
nedělá.“

Pavel Žáček to vidí právě naopak. “My jsme ti, kdo téma
vyrovnání se s minulostí drží. Kdyby nebyl ústav, tak i to téma padne. A tyhle
diskuse nás zbytečně vracejí na začátek devadesátých let,“ říká.

SPOLEČNOST: Pozdní pláč nad Žáčkem

28.11.2009

neviditelnypes.cz

Neviditelný pes, Lukáš Jelínek

Jsou to ale paradoxy. Dvacet let po listopadu 89
se hlavní
protagonista tehdejších událostí a
ještě dřívějšího disentu dožaduje odchodu
ředitele instituce, jež se měla původně poeticky jmenovat Ústav
paměti národa.
Pavel Žáček vydupal Ústav pro studium totalitních
režimů prakticky ze země a
dodnes jej řídí podle svého
nejlepšího vědomí a svědomí. Dalo by se
říci, že
věrně stojí na stráži antikomunismu. To by také
patrně žádný velký rozruch mezi
kavárenskými liberály nevyvolalo.

Koneckonců Václava Havla nerozlítily mediálně zhusta
propírané aféry ústavu. Například když s ledovým klidem tvrdil, že skupina
bratří Mašínů plánovala atentát na prezidenta Gottwalda. Nebo když lehkomyslně
nakládal s neověřenými informacemi o údajném udavačství spisovatele Milana
Kundery. Tenkrát Havel jen „po klausovsku“ lehce povytáhl obočí.
Čerstvě se pak ústavu dostalo pozornosti, když se ukázalo, že jako s archívní
pomůckou soustavně pracuje se seznamem spolupracovníků komunistické Státní
bezpečnosti, přestože jména spousty osob, například herečky Jiřiny Bohdalové či
někdejšího škodováckého manažera Vratislava Kulhánka, soud ze seznamu agentů
nařídil vymazat.

Exprezident Havel se hlasitě ozval až v okamžiku,
kdy přišla
řada na jeho přítele a pomocníka z roku 1989 Josku
Skalníka. V nejnovější knize
Žáčkova ústavu, nazvané Občanské
fórum – den první, se objevil dokument, podle
kterého měl výtvarník Skalník
předávat informace o vzniku Občanského fóra
Státní bezpečnosti. Skalník, o jehož
údajném podlehnutí totalitní
mašinérii
hovoří někteří historici, ale i pamětníci – jako
Jiří Křižan či Jan Ruml – už
delší dobu, se brání a obvinění
popírá. Ostatně stejně jako četní
další klienti
ústavu.

Ne každý však má tu čest jako pan Skalník, aby se na jeho
obhajobu podepisovala petice. A máme zde další paradox: iniciátorem petice není
nikdo jiný než Stanislav Penc, který sám před časem na internetu navázal na
úsilí brněnského radikála Petra Cibulky a jal se zveřejňovat estébácká data.
Dnes v petici tvrdí, že „naši společnou historii nelze posuzovat pouze z
dokumentů Státní bezpečnosti“. Skalníkův případ je prý dalším důkazem
neprofesionální práce Ústavu pro studium totalitních režimů. Jeho ředitel
naopak namítá, že petice je manipulativní.

Kauzu Skalník opusťme s povzdechem, že je smutné, když
tuzemským intelektuálním celebritám začne fungovat zdravý kritický úsudek až ve
chvíli, kdy dojde na jejich kamarády.

Půda kolem Pavla Žáčka je žhavá už
dlouho. Byla mu vyčítána
absence odbornosti. Rádoby expertní výstupy
ústavu produkovali z valné části
lidé v lepším případě se
vzděláním žurnalistů, v případě
horším i bez něj.
Mladá generace historiků reprezentovaná Petrem Blažkem,
Petrem Kourou či
Tomášem Bursíkem již dávno prchla.
Žáček má pověst špatného, leč
královsky
placeného manažera. Ačkoli otec zakladatel, má to
nahnuté i u senátorů, kteří
se za vznik ústavu s pravomocemi úřadu
státní správy bili a kteří
vybírají radu
na ústav dohlížející. V ní
však měl Žáček dosud zastání. I to se ale
může brzy
změnit.

Ústav pro studium totalitních režimů je od prvních okamžiků
předmětem politického sváru. Zejména levicovým proudům se nelíbí jeho ideový
půdorys a do vínku daný apriorní odsudek období 1948-1989. Navíc setrvale
provokuje aktivismus Žáčkova týmu, zvlášť v kombinaci se specifickými úkoly,
které na sebe přebral po archívu ministerstva vnitra. Každé další pochybení,
každá další revolta může ústav potopit i v očích těch, kteří mu z principu
fandí.

Příliš vábně nepůsobí ani peníze tekoucí ze státního
rozpočtu do takto problematické instituce, když například renomované ústavy
Akademie věd, ale i vysoké školy a jejich kvalitní historická pracoviště jsou
finančně vyprahlé a zápasí o holou existenci. Nelze se zbavit dojmu, že právě
tam by mohli minulost rozkrývat a zkoumat opravdu nestranně, na úrovni a bez
skandálů.

Případný vyhazov nepohodlného
Pavla Žáčka by sice leckoho
mohl utěšit, nicméně by šlo jen o
další bizarní zářez v kostrbatém
rodokmenu
Ústavu pro studium totalitních režimů. Přišel by
nový šéf, asi opatrnější,
dávající si pozor, aby nešlápl na
kuří oko kmotrů lehce bulvární organizace.
Sotva by ovšem došlo k razantní změně způsobu
práce vydávané za výzkum. S
trochou sarkasmu se musím Pavla Žáčka zastat: k
pochybnému ústavu prostě pochybný
ředitel patří.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

Před
20 lety

27.11.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Další političtí vězni mají být propuštěni

Dnes v odpoledních hodinách
oznámil odpovědný pracovník ministerstva
spravedlnosti ČSR aktivistovi MKJL Stanislavu Pencovi, že ministerstvo
právě
dokončilo návrh na udělení milosti 30 politickým
vězňům a doručilo tento návrh
prezidentu republiky na Hrad. Nepochybuje se, že prezident
návrhu vyhoví. Mezi
těmito vězni jsou zařazeni Renata Pánová, Otakar Veverka
a Stanislav Pitaš,
všichni tři ve výkonu trestu odnětí svobody a
dále někteří vězni, odsouzení
vojenskými soudy, jejichž případy VONS nesledoval.
Není však známo, zda mezi
navrhovanými vězni jsou i další vězni ze seznamu,
předloženém Občanským fórem.
Podle sdělení pracovníka ministerstva spravedlnosti lze
očekávat, že formality,
spojené s udělením milosti a se sdělením
rozhodnutí prezidenta republiky
jednotlivým nápravně výchovným
ústavům, potrvají do zítřka do poledních
hodin,
takže propuštění těchto 30 vězňů se očekává
zítra krátce po poledni.

Východoevropská informační agentura – 28.listopadu 1989

Penc
ve skutečnosti Žáčkovi pomáhá

27.11.2009

E15

David Klimeš

Někdejší disidenti se přou, zda je v
čele Ústavu pro studium
totalitních režimů amatér, nebo povolaný člověk.
Petice a protipetice létají
vzduchem. Vzhledem k názvu petice Stanislava Pence „Dějiny
nejsou pouze
dokumenty StB!“ by si jeden mohl myslet, že publikace
ústavu „Občanské fórum,
den první“ je sebraným spisem
estébáků. Ve skutečnosti jde hlavně o přepis
klíčového sezení tvořícího se
Občanského fóra v Činoherním klubu.
Šéf ústavu
Pavel Žáček zase svými výpady proti
„půlnoční, alkoholem prosáklé“ petici
nemá
daleko ke slovníku, který denně v archivu
komunistického režimu pročítá. Přes
trapný mediální souboj se ale nakonec
rozuzlení dočkáme. Rada ústavu bude v
lednu jednat o novém výběrovém
řízení a Žáček se do něj chce přihlásit.
Rada
tak bude muset svou volbou jasně říct, zda ústav
řídil dobře, či ne.

Uplynulé
dva roky, kdy Žáček archivy vedl, mohou jeho šance na znovuzvolení zvyšovat. V
důsledku mu ale svou peticí pomůže i nepřítel Penc. Ten včera obnovil webovou
stránku s databází StB Evidence zájmových osob. V něm šlo většinou o režimu
nepohodlné osoby, nicméně sám Penc upozorňuje, že „je tam zhruba deset procent
lidí, které už dávno stát zveřejnil jako agenty Státní bezpečnosti“. Přesto
databázi označuje jako seznam těch, kteří byli „vlastně oběti komunistického
režimu“. V tomto případě Pencovi zjevně uvádění jmen bez kontextu nevadí. Zato
když Žáček zveřejní v příloze ke knize dokumentů zprávu 1. odboru II. správy
SNB, která mluví o tom, kdo z OF donášel, je to podle Pence „manažerské a
profesní selhání“. Pencův dvojí metr jednou tepe ústav, že nezveřejňuje
informace dost rychle, podruhé, že je bezhlavě zveřejňuje bez kontextu. Pencův
galimatyáš by Žáčka v očích radních neměl příliš poškodit.

To
však
neznamená, že si Žáček určitě dojde pro potvrzení
svého mandátu. Rada potřebuje
analýzu nákladů a přínosů dosavadního
fungování ústavu. Nabízí se
srovnání
publikační produkce či popularizačních akcí s
obdobnými ústavy ve střední
Evropě, nebo ještě lépe s tuzemským Ústavem
soudobých dějin. Ten byl spolu s
dalšími historickými pracovišti při vzniku
ÚSTR vykreslen bezmála jako hnízdo
negramotných historiků slepých ke komunistické
minulosti. Tak to není. Jejich
práce za Žáčkovým ústavem nijak
nepokulhává. Tamní historici jen nejsou tak
náchylní k ukvapenému vypouštění
senzací do novin, jak se stalo Ústavu pro
studium totalitních režimů v případu Milana Kundery.

V prvním
čísle ústavní revue Paměť a dějiny se Žáček zavázal k prezentaci nedávné
historie, která „nahradí mnohdy zjednodušenou mediální prezentaci“. To se mu
tedy moc nepovedlo, naopak ji občas živí. Ale na odvolání to není. A už vůbec
ne, když ho požaduje Stanislav Penc.

Politika

27.11.2009

Euro 24

? Předseda EK José Barroso údajně slíbil českému kandidátovi
na člena komise Fülemu, že bude komisařem pro rozšíření, jak Praha doufala.
(LN/3) Evropský parlament bude o nové komisi hlasovat na konci ledna. Nominace
Barroso oznámí dnes. (P/8) ? Novým ministrem pro evropské záležitosti bude
velvyslanec v Austrálii s kontroverzní minulostí Juraj Chmiel. Vnitřní kontrola
MZV stále šetří jeho ekoturistiku v jižním Pacifiku aj. Do čela min. živ.
prostředí byl potvrzen Jan Dusík. Funkci ministra a šéfa legislativní rady
dostane Pavel Zářecký. Po jednání s Mirkem Topolánkem to oznámil premiér Jan
Fischer. (LN/1,3) Odstupující Miko i Füle mají nárok na odchodné ve výši
jednoho měsíčního platu 117 200 Kč. Novým náměstkem ministryně spravedlnosti
Kovářové bude od prosince Zdeněk Zajíček, který se v nedobrém rozešel s
ministrem vnitra Pecinou, jemuž dělal náměstka. (MFD/A2,3) ? TOP 09 má na
kandidátce časované bomby. Patří mezi ně starosta Dolních Břežan Věslav
Michalík (za stamiliony zajistil prodloužení licence ČSOB na poštách), náměstek
ministra zemědělství Karel Tureček (machinace s pozemky měla stát připravit o
0,5 mld.), starosta Moravských Budějovic Vlastimil Bařinka (pořádá tenisové
turnaje pro poslance za dotace), Robert Vokáč (lobbista a rekordní absentér ve
sněmovně), právník Stanislav Polčák (Ochranná asociace zvukařů) nebo Daniel
Korte, který jako šéf RRTV přidělil CET 21 licenci pro TV Nova a byl na její
výplatní listině. (LN/2) Miroslav Kalousek v rozhovoru uvedl, že se strana
brání před diverzí kmotrů z ODS a ČSSD. Jeho snem je ve volbách předstihnout
komunisty. (HN/11) ? Vladimír Dlouhý poslal straně na účet 200 tis. (HN/6) ?
Ivan Langer připustil, že by mohl usilovat o šéfa ODS v modelu, kdy by
superlídr kandidoval na premiéra a nezabýval se stranickými věcmi. (LN/1,3) ?
Aktivista Stanislav Penc po 3 měsících opět zpřístupnil na internetu databázi
zhruba 770 tis. osob, o které se zajímala StB. Je přesvědčen, že jedná podle
zákona na ochranu osobních údajů. (HN/4) ? Kontroverzní nizozemský politik
Geert Wilders do ČR nepřijede. Organizátorům jeho přednášky se nepodařilo
zajistit místo, kde by mohl vystoupit. (P/2) ? Další postup ohledně pozastavení
činnosti KSČM má premiér Jan Fischer projednat se senátní komisí 8. prosince.
„Ministr Pecina to chtěl smést ze stolu, ale několik jiných ministrů by Senátu
rádo vyhovělo,“ řekl předseda komise Jaromír Štětina. (MFD/A2) ? Sanep: S
Davidem Rathem je spokojeno jen 27 % Středočechů. Nejlépe mezi hejtmany dopadl
jihomoravský Michal Hašek se 64 % spokojených. (Bl/2)

Jména sledovaných jsou opět na webu

27.11.2009

Hospodářské
noviny

Svazky StB

Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících zpřístupnil
na adrese www.svazky.cz databázi zhruba 770 tisíc osob, o které se zajímala
StB. Je přesvědčen, že jedná v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů.
Databáze po několik měsíců podle Pence nefungovala právě kvůli sporům o to, zda
není její zveřejnění v rozporu s tímto zákonem. Penc se ale nyní opět rozhodl
ji zpřístupnit, protože po konzultaci s právníky dospěl k závěru, že tomu tak
není.

Pencovy seznamy jsou opět na webu

27.11.2009

Lidové noviny

ĽUBICA VANÍKOVÁ

PRAHA Zhruba 770 tisíc jmen, o která měla komunistická moc
zájem, je opět na internetu. Webové stránky Svazky.cz s databázi Státní
bezpečnosti Evidence zájmových osob (EZO) včera opětovně spustil bývalý disident
Stanislav Penc.

Rozsáhlou
databázi lidí, o které se z jakéhokoliv důvodu zajímala StB, na konci září
stáhl samotný provozovatel serveru, na kterém běžela. Úřad pro ochranu osobních
údajů mu totiž pohrozil desetimilionovou pokutou.

S
Pencem
věc úřad tenkrát vůbec neřešil.
„ÚOOÚ použil právní lest a
nezahájil řízení se
mnou, ale s providerem stránek. Já jsem se nemohl
bránit, a aby se to nemohlo
opakovat, sám jsem se stal poskytovatel prostoru na internetu a
sám sobě jsem
dneska providerem,“ vysvětlil Penc.

Pokud
ho
úřad vyzve, aby opět stránky stáhl, bude se
aktivista bránit článkem ze zákona
o ochraně osobních údajů. V něm se uvádí,
že omezení zveřejňování osobních dat
neplatí u případů, kdy archiválie vznikla z
činnosti represivních složek
komunistického režimu před rokem 1990.

Jak
se k
opětovnému zveřejnění svazků StB ÚOOÚ
postaví, není jasné. Mluvčí úřadu
Hana
Štěpánková totiž na dotaz LN odpověděla, že
není co řešit, protože databáze je
pořád mimo provoz. Ani po opětovném
ujištění, že je vyhledávání v
seznamu již
plně funkční, nechtěla případný postup
úřadu konkretizovat. Penc kritizuje
Ústav pro studium totalitních režimů Stanislav Penc
nedávno inicioval petici za
odvolání ředitele Ústavu pro studium
totalitních režimů Pavla Žáčka. Vyloučil
přitom, že by se jednalo o osobní spor, nebo že by cílem
petice bylo zrušení
ústavu. Žáček se podle Pence dopustil řady
manažerských selhání. Jedním z
pochybení byl podle něj už jen fakt, že ústav nezveřejnil
svazky StB sám.

Upozornil
také na to, že z instituce bylo vyhozeno nebo odešlo hodně kvalitních lidí,
kteří si ztěžovali na atmosféru v ústavu. Přesto se jimi ústav dodnes chlubí.

Díky
zveřejnění seznamu EZO vyplynulo na povrch, jak se StB zajímala i o některé
současné politiky. Mezi nimi byl třeba ministr Michael Kocáb, který byl kvůli
působení v kapele Pražský výběr veden jako nepřátelská osoba.

Jeho kolega
Jan Kohout byl naopak označen za spolehlivý kádr. Premiér Jan Fischer či
odcházející ministr Štefan Füle se do seznamu dostali kvůli prověrkám pro styk
se státním tajemstvím.

Penc opět zpřístupnil databázi StB

27.11.2009

Mladá fronta DNES

(ČTK)

UDÁLOSTI

Praha – Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících
zpřístupnil na internetové adrese www.svazky. cz databázi zhruba 770 000 osob,
o které se zajímala komunistická Státní bezpečnost (StB). Je přesvědčen, že
jedná v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů. Databáze po několik
měsíců podle Pence nefungovala právě kvůli sporům o to, zda její zveřejnění
není nezákonné.

Databáze lidí sledovaných StB opět na internetu

27.11.2009

Právo

(ČTK)

Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících zpřístupnil
na internetové adrese www.svazky. cz databázi zhruba 770 000 osob, o které se
zajímala komunistická Státní bezpečnost (StB).

Je
přesvědčen, že jedná v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů, kvůli
kterému byla databáze původně stažena. (

MÉDIA: Lidovky.cz: Stanislav Penc opět zveřejnil na
internetu databázi StB

26.11.2009

ceska-media.cz

Publikováno na
serveru www.lidovky.cz dne 26.11.2009, autor: ČTK, (KŠ)

Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících zpřístupnil
na internetové adrese www.svazky.cz databázi zhruba 770.000 osob, o které se
zajímala komunistická Státní bezpečnost (StB). Je přesvědčen, že jedná v
souladu se zákonem na ochranu osobních údajů, uvedl na tiskové konferenci.

Databáze po několik měsíců podle Pence nefungovala právě
kvůli sporům o to, zda není její zveřejnění v rozporu s tímto zákonem. Penc se
ale nyní opět rozhodl ji zpřístupnit, protože po konzultaci s právníky dospěl k
závěru, že tomu tak není.

Penc opět zpřístupnil na internetu databázi osob
sledovaných StB

26.11.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Praha – Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících
zpřístupnil na internetové adrese www.svazky.cz databázi zhruba 770.000 osob, o
které se zajímala komunistická Státní bezpečnost (StB). Řekl to na dnešní
tiskové konferenci. Je přesvědčen, že jedná v souladu se zákonem na ochranu
osobních údajů.

Databáze po
několik měsíců podle Pence nefungovala právě kvůli sporům o to, zda není její
zveřejnění v rozporu s tímto zákonem. Penc se ale nyní opět rozhodl ji
zpřístupnit, protože po konzultaci s právníky dospěl k závěru, že tomu tak
není.

Uvedení jména v
seznamu podle Pence neznamená nic jiného než to, že se StB o uvedenou osobu z
jakéhokoliv důvodu zajímala. Aktivista odhaduje, že v něm je 80 procent
„hrdinů“, kteří se ničeho nedopustili a byli pouze persekvováni StB.

Význam databáze
podle Pence spočívá v tom, že je u každého jména odkaz na svazkové respektive
archivní číslo, podle kterého je možné StB shromážděné doklady snadno vyhledat.
Prý dostal stovky dopisů od lidí, kteří databázi využili v prvních měsících
fungování, a pomohla jim.

Penc
uvedl, že je
v databázi i on. Kdyby měl někdo pocit, že je v „divné
partě“, tak je
v databázi například se zpěvačkou Martou
Kubišovou, exprezidentem Václavem
Havlem ale také se zpěvákem Karlem Gottem, uvedl
aktivista. Jde podle něj o
pouhou pomůcku usnadňující
vyhledávání archiválií,
kterých jsou kilometry.
Databáze je pro archiv stejně potřebná jako
například katalog knih pro Národní
knihovnu, bez kterého by také nebylo možné
vyhledávat a půjčovat knihy.

Penc je
přesvědčen, že zveřejněním databáze přispěl k vyrovnání s totalitním režimem.
Nejde podle něj jen o lidi, kteří komunistický režim zažili, ale o to, aby
generace, která komunismus nezažila, pochopila, jak je nebezpečné rozvíjet
státní aparát tak, že je schopen sledovat až 10 procent obyvatel. Jde o to,
„aby nová generace neopakovala stejné chyby,“ zdůraznil.

Nezveřejnění
databáze Ústavem pro studium totalitních režimů považuje Penc za selhání. Byl
to jeden z důvodů proč inicioval petici za odvolání jeho ředitele Pavla Žáčka,
kterou podepsal i Havel. Celkem ji podepsalo 40 lidí. Jako důvod vzniku petice
se také uvádí, že ústav v publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na
výtvarníka Josku Skalníka, jako na informátora StB. To prý ale byla jen
poslední kapka v řadě pochybení ústavu.

Žáčkovi příznivci
iniciovali naopak petici na podporu ústavu, kterou podepsalo asi 110 lidí. Penc
ale tvrdí, že mu o zrušení ústavu nejde, ale jen o to, aby fungoval tak, jak
má, a o vyvolání diskuse na toto téma.

Penc opět zpřístupnil na internetu databázi osob
sledovaných StB

26.11.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Databáze po
několik měsíců podle Pence nefungovala právě kvůli sporům o to, zda není její
zveřejnění v rozporu s tímto zákonem. Penc se ale nyní opět rozhodl ji
zpřístupnit, protože po konzultaci s právníky dospěl k závěru, že tomu tak
není.

Význam databáze
podle Pence spočívá v tom, že je u každého jména odkaz na svazkové respektive
archivní číslo, podle kterého je možn&eacueacute; StB shromážděné doklady snadno vyhledat.
Prý dostal stovky dopisů od lidí, kteří databázi využili v prvních měsících
fungování, a pomohla jim.

Penc je přesvědčen, že zveřejněním databáze
přispěl k vyrovnání s totalitním režimem. Nejde podle něj jen o lidi, kteří
komunistický režim zažili, ale o to, aby generace, která komunismus nezažila,
pochopila, jak je nebezpečné rozvíjet státní aparát tak, že je schopen sledovat
až 10 procent obyvatel. Jde o to, „aby nová generace neopakovala stejné
chyby,“ zdůraznil.

Na webu opět visí Pencova databáze osob sledovaných
StB

26.11.2009

ct24.cz

ČT24

Praha – Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících
zpřístupnil na webu databázi zhruba 770 tisíc osob, o které se zajímala
komunistická Státní bezpečnost (StB). Řekl to na dnešní tiskové konferenci. Je
přesvědčen, že jedná v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů. Databáze
po několik měsíců podle Pence nefungovala právě kvůli sporům o to, zda není
její zveřejnění v rozporu s tímto zákonem. Penc se ale nyní opět rozhodl ji
zpřístupnit, protože po konzultaci s právníky dospěl k závěru, že tomu tak
není.

Uvedení jména v seznamu podle Pence neznamená nic jiného než
to, že se StB o uvedenou osobu z jakéhokoliv důvodu zajímala. Aktivista
odhaduje, že v něm je 80 procent „hrdinů“, kteří se ničeho
nedopustili a byli pouze persekvováni StB.

Význam databáze podle Pence spočívá v tom, že je u každého
jména odkaz na svazkové respektive archivní číslo, podle kterého je možné StB
shromážděné doklady snadno vyhledat. Prý dostal stovky dopisů od lidí, kteří
databázi využili v prvních měsících fungování a kterým pomohla.

Databáze má být pomůckou
usnadňující vyhledávání
archiválií

Penc uvedl, že je v databázi i on. Kdyby měl někdo pocit, že
je v „divné partě“, tak je v databázi například se zpěvačkou Martou
Kubišovou, exprezidentem Václavem Havlem ale také se zpěvákem Karlem Gottem,
uvedl aktivista. Jde podle něj o pouhou pomůcku usnadňující vyhledávání
archiválií, kterých jsou kilometry. Databáze je pro archiv stejně potřebná jako
například katalog knih pro Národní knihovnu, bez kterého by také nebylo možné
vyhledávat a půjčovat knihy.

Penc je přesvědčen, že zveřejněním databáze přispěl k
vyrovnání s totalitním režimem. Nejde podle něj jen o lidi, kteří komunistický
režim zažili, ale o to, aby generace, která komunismus nezažila, pochopila, jak
je nebezpečné rozvíjet státní aparát tak, že je schopen sledovat až 10 procent
obyvatel. Jde o to, „aby nová generace neopakovala stejné chyby,“
zdůraznil.

Penc chce odvolat ředitele Ústavu pro studium totalitních
režimů

Nezveřejnění databáze Ústavem pro studium totalitních režimů
považuje Penc za selhání. Byl to jeden z důvodů proč inicioval petici za
odvolání jeho ředitele Pavla Žáčka, kterou podepsal i Havel. Celkem ji
podepsalo 40 lidí. Jako důvod vzniku petice se také uvádí, že ústav v publikaci
o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka, jako na
informátora StB. To prý ale byla jen poslední kapka v řadě pochybení ústavu.

Žáčkovi příznivci iniciovali naopak petici na podporu
ústavu, kterou podepsalo asi 110 lidí. Penc ale tvrdí, že mu o zrušení ústavu
nejde, ale jen o to, aby fungoval tak, jak má, a o vyvolání diskuse na toto
téma.

Ústav pro studium totalitních režimů bude mít
nového ředitele

26.11.2009

ČRo – rádio Česko.cz

Martina Mašková,Jan Piroch,Marián Vojtek

Zhruba v polovině ledna by měla rada Ústavu
pro studium
totalitních režimů jednat o výběrovém
řízení na nového ředitele ústavu. Ten
současný, Pavel Žáček, čelí kritice za
práci organizace a postup při
zveřejňování některých kauz. S tím ale
avizované výběrové řízení
nesouvisí,
rada o něm mluvila už před rokem. Aktivista Stanislav Penc na
středeční jednání
radním přinesl podpisové archy petice
požadující Žáčkovo odvolání. Pencovi
vadí, že ústav v publikaci o vzniku Občanského
fóra ukázal na výtvarníka Josku
Skalníka jako na informátora StB uvnitř OF, aniž vyslechl
Skalníkovu verzi
příběhu.

Spor se vede také o zveřejnění
databáze StB Evidence
zájmových osob. Ústav pro studium
totalitních režimů tuto databázi podle Pence
nikdy nezveřejnil, přestože by tak ze zákona udělat měl.
Zastánci současného
vedení ústavu argumentují naopak tendencemi ČSSD a
KSČM ke zrušení nebo
paralyzování tohoto ústavu.“Tento spor jde zcela
mimo radu. Výběrové
řízení nevyhlásíme na základě
nějaké kritiky, ale proto, že se tak rada dohodla
letos v lednu. Vrátíme se tak k běžné praxi ve
výzkumných institucích a vypíšeme
konkurz na ředitele ústavu. Pavel Žáček byl totiž v
té mimořádné situaci, kdy
ústav vznikal, jmenován bez výběrového
řízení,“ řekla Rádiu Česko členka
rady ústavu a novinářka Petruška
Šustrová.Pavel Žáček, který v čele
ústavu
stojí už dva roky, dal jasně najevo, že bude-li vypsáno
nové výběrové řízení,
přihlásí se do něj. „Výběrové
řízení je otevřeno každému, kdo splňuje
kvalifikační předpoklady. Pavel Žáček má
navíc tu výhodu, že ústav již dva roky
řídí a předtím řídil Archiv
bezpečnostních složek. Nevidím důvod, proč by se
tedy nemohl přihlásit. Je zcela běžné, že se do
výběrových řízení hlásí
dosavadní ředitelé,“ uvedla
Šustrová.Celý spor je podle Šustrové
nešťastnýŠustrová vnímá
celý spor kolem ředitele Ústavu pro studium
totalitních
režimů Pavla Žáčka jako nešťastný: „Vypadá
to, že spor obou petic se vede
o to, zda má, či nemá ústav být, přičemž
všichni se shodují na tom, že je ústav
potřebnou institucí. Jedna petice říká, že by ho
někdo jiný řídil lépe než
Žáček a dává radě rady, kterým může, při
vší úctě, těžko vyhovět. Druzí si zase
myslí, že ústav stojí a padá s Pavlem
Žáčkem. Podle mého názoru ale
demokratická instituce, která zaniká po odchodu
svého ředitele, je špatně
postavená. Instituce musí obstát, i když se
ředitel vymění.“Pavel Žáček označil
petici, žádající jeho odvolání, za
pokus o cenzuru. Podle něj petice chce, aby
ústav výsledky své práce
cenzuroval.“Já bych se k tomu na jeho místě vůbec
nevyjadřovala. Že by se několik desítek občanů pokusilo
cenzurovat tuto
instituci je z mého hlediska absurdní. O cenzuře
mluvíme ze strany státu. Jak
by mohl ústav cenzurovat Vladimír Hanzl nebo Stanislav
Penc si, při vší úctě,
nedokážu představit,“ dodala novinářka a členka rady
ústavu Petruška
Šustrová.Další zprávy najdete na
webu zprávy.rozhlas.cz

Rozhovor
s Pavlem Žáčkem, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

26.11.2009

ČRo 1 – Radiožurnál

17:30 Dvacet minut Radiožurnálu

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček
čelí velmi ostré kritice. Může za to kniha, kterou ústav vydal k 20. výročí
listopadu 1989. Kniha ukázala na výtvarníka Jozku Skalníka jako na informátor
StB, aniž by si autoři vyslechli jeho verzi příběhu. Na to konto inicioval
aktivista Stanislav Penc petici za Žáčkovo odvolání. Petici měl podepsat i
bývalý prezident a disident Václav Havel. Co se skrývá za snahami o žáčkovo
Odvolání? Nechce ředitel raději odejít sám? Budeme se ptát. Hostem Dvaceti
minut Radiožurnálu je ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel
Žáček, dobrý den, vítejte u nás. Pane řediteli, baví vás ta práce?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Samozřejmě, já nedělám věci, které mě nebaví.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Kolikrát jste si v posledních dnech řekl, že to nemáte
zapotřebí poslouchat a že raději odejdete?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Tak to, že mě některé názory osobní k té diskusi vadí a že
bych je nechtěl poslouchat. To jsem řekl vícekrát, ale rozhodně jsem si neřekl,
že bych měl odejít.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Ani jednou? Teď ta petice, která volá po vašem odvolání,
zažíváte nejhorší chvíle za ty dva roky, co jste v čele úřadu?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

To je prostě virtuální rovina.
Takových těch krizových
situací bylo vícero, ale toto není případ i
to jak jste to uvedla, který by měl
od té zveličené maličkosti v rámci té knihy
vést až k nějakému odvolání. Rada
to brala naprosto objektivně. Petice se mohou psát proti
všemu, proti
komukoliv, ale musí mít reálné
jádro. V tomto případě zcela jistě nemají.
Myslím si, že je to mířeno jiným směrem. Je to
třeba záminka.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Záminka a proč?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Určitě. Kdybych to bral do důsledků, jestliže tedy
někdo se
dozví informaci, malinkou část publikace, kterou
nezná, která je emocionální,
protože se jedná o jeho kamaráda, přítele a sedne
a napíše tak chladně
kalkulovanou petici, která je a začíná od
zneužívání já nevím čeho, až po
snahy
o jaksi výběrové řízení a změnu ředitele,
to nesedí s tím, o čem to bylo. Takže
já si myslím, že ten hlavní záměr je
trošku jiný.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

A jaký tedy by měl záměr aktivista Stanislav Penc?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Ovlivnit radu, aby rozhodovala pod určitým
tlakem, tedy,
když přijdou média před radou a říkají: My
víme, že bude dnes ředitel odvolán,
víme, že dnes bylo vyhlášeno
výběrové řízení, tak je to naprosto
virtuální,
realita a pak jsou média zklamána a jednotliví
novináři, kteří tam třeba
čekají, že to tak není, ta rada má svůj život,
má svá pravidla, řeší
důležitější problémy, než je petice Stanislava
Pence, třeba to, že jedno z
pracovišť bezpečnostních složek v Praze je velmi
důležité, nejdůležitější
dostal výpověď od ministerstva vnitra.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

A vy si myslíte, že tedy Stanislav Penc vám nějakým způsobem
záměrně škodí?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Ale hlavně škodí ústavu.
Hlavně mluví o věcech, které neví a
nemluví pravdu, neprezentuje. Já mu
nebráním v jeho rozletu, ať si zveřejňuje
ty své za, když ho to baví, ale ať se prostě
nenaváží osobně do tak
sofistikované instituce, jako je ústav a nakonec i archiv
bezpečnostních
složek. On to dnes není schopen oddělit, to co dělá
ústav a archiv, čili to
nejde o mě. Tam prostě pracuje 260 osob, možná víc a
dělají tu práci na 100 % a
řeší úplně jiné
závažnější problémy. Kdyby nám chtěl
pomoct, tak o tom se
bavme, ale tam on tu věcnou stránku věci moc nezná.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

My se hned vrátíme k té
kritice od Stanislava Pence, ale jen
abychom si v tom udělali pořádek, aby se v tom posluchač ani
já, abychom se v
tom neztratili, tak váš ústav vydal k
listopadovému výročí knížku k
založení
Občanského fóra. Ta knížka se jmenuje
Občanské fórum den první. Když byste měl
stručně představit celou tu knížku, nejen tu pasáž,
která se objevovala v
médiích, tak co se v ní dočteme?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Já jsem si ji chtěl vzít před sebou, ale vy jste mi ji
vzala.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Mám ji na stole.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Je to kniha, kdy jsme chtěli zveřejnit
primární dokumentaci
k 19. listopadu 1989 večer, kdy vzniklo občanské fórum
jako určitý zlom, jako
konec té komunistické éry a vznik nové
politické éry, vlastně vzniklo hnutí,
které porazilo tu aktuální jaksi nomenklaturu u
moci a já jsem získal vlastně
už v 90-tých letech primární zdroj, kterým
byla audionahrávka pořízená jedním z
techniků v Činoherním klubu toho večera a to jsme doplnili
historickým úvodem,
to jsme doplnili 52 fotografiemi nejucelenějším celkem,
který byl dosud publikován
Jaroslava Kořána, doplnili jsme vlastně video jaksi
montáží nebo DVD, kde jsou
2 hodiny 40 plného rozsahu skoro až na posledních 8 minut
z pohledu kamer
několika originálního Radiožurnálu Richarda
Krause. Je to fantasticky
ověřitelný pramen o drobnostech toho zlomového bodu
té naší historie. Jsou tam
nějaké údaje o aktérech a pak také
pochopitelně, protože už jsme nejlepším
partnerem, nebo nejlepším naším partnerem
našich bezpečnostních složek, tak
jsme dali několik kromě prohlášení
Občanského fóra úvodního několik svorek asi
pět Státní bezpečnosti, z nichž dvě byly nové. Ty
tři už byly publikovány jako
edice. Tady to jsou v faximile,takže je vidět tamní kultura
státní bezpečnosti
i v těch prvních dnech revoluce a u jednoho shodou náhod
je uvedeno krycí jméno
Gog a registrační číslo svazku a tam to celé
začalo.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Ano, právě kvůli té knížce vy čelíte kritice a tohle mě
kvůli pasáži, která pojednává o tom, že výtvarník Joska Skalník měl 21.
listopadu 1989 oznámit na StB, že bylo založeno Občanské fórum. To, že někdo
donášel na StB je závažné obvinění. Vy jste vycházeli tedy podle vás z naprosto
důvěryhodného materiálu?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Tak tam ten komentář není na StB,
ale řídícím důstojníkovi,
nějakému Hérovi, takže to je taková určitá
mediální zkratka na StB donášet. Tam
ty materiály, proč tedy je tento materiál
zachován, to vám samozřejmě nedokážu
sdělit, proč také nebyl jako řada ostatních zničen.
Nicméně pro nás to byl,
říkám, primární pramen a my jsme
dokumentovali, co moc, konkrétně politická
policie věděla a předložila svým nadřízeným,
Lorencovi v tom dalším případě
ÚVKSČ informace o vzniku Občanského fóra. Jinak
bylo to standardně zpracováno
jako jsou publikovány údaje této provenience ve
standardních publikacích, třeba
i v publikacích Petra Blažka, abych řekl, když je pod tím
podepsán, tak on
zpracovává ty dokumenty. Dokonce jsou tam odkazy na
publikace 10 let staré u
úřadu vyšetřování začalo mluvit.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Ale tam je jedna věc, která je vám hodně vyčítaná a to je
právě to, že jste nedali panu Skalníkovi prostor, aby se v té knize k tomu mohl
vyjádřit. Z jakého důvodu?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Je to kniha o Občanském fóru, nikoliv o panu Skalníkovi, to
je první bod. Druhý bod, tady bylo 20 let od roku 1989 ten případ Gog, nebo jak
bych to měla nazvat, se propíral od pražského radu v médiích, zahraničních
médiích, tady bylo mnohonásobně času o tom diskutovat. Říkám, to není kniha ani
o Státní bezpečnosti po 17. listopadu a skoro se kloním k názoru, až bude
chvilinka času v příštím roce, že bych se k tomu tématu mohl vrátit, protože je
nutné to vysvětlit, jak ta Státní bezpečnost fungovala. Je zde spousta fám, i v
tom revolučním po sedmnáctém listopadu a do kdy vlastně a čili já bych to bral
jako standardní a my jsme se nějak neobešli, ta kniha je o něčem jiném.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

A vy necítíte, že to je trošku nefér, že on vůbec nedostal
jaksi prostor?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Myslíte jako Pence, který zveřejní 770 tisíc údajů o lidech?

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Ne, myslím v té knize, že mohl tam mít třeba odstaveček,
víte?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Čili bychom tam napsali to, co řekl reflexu, že se nic
nestalo nebo že nespolupracoval. Já si myslím, že to nešlo. Já mám obavu
takovou, a tak jsem to cítil od Johna Boka, který velmi emotivně reagoval, že
kdyby tam jsme začernili to Gog, o kterém každý ví, jak řekl, co to znamená,
koho se to týká, takže by se nic nestalo. Ale já říkám, cenzuru jsme nemohli
dělat a ta publikace není nějaké o historii o 17. listopadu, to bychom tam
ostatně museli obíhat všechny ty aktéry a ptát se jich. O tom to nebylo. Ta
primárně měla vydat něco, co dosud v těch volných kruzích nebylo prezentováno a
byla to okrajová záležitost, prostě to nebyla věc, kdy ostatně ústav nestál o
nějakou jako takovou tu aféru nebo takovou tu medializaci. Ostatně my jsme to
nevyvolali a prostě to je věc, jak byla naše představivost. My jsme to chtěli
prezentovat ke dni vzniklo to Občanské forum a tak to bylo.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Joska Skalník nicméně byl na křtu té publikace, tam řekl, že
je to celé lež, že nikdy nespolupracoval a nedonášel. Vy mu věříte?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Tak on se ozval ten pátek před tím, po rozhovoru s
redaktorkou Reflexu. Dohodli jsme se, že řešením aktuálním může být to, že by
dostal prostor na té prezentaci na té tiskové konferenci. On tam přišel, řekl
svůj názor, tam po určité diskusi, které se účastnil Saša Vondra, Karel Srb,
ale ve finále i svým demokratickým způsobem Stanislav Penc si přečetl petici a
odešel. Tak jsme se dohodli, že se sejdeme na půdě ústavu, to bude zítra v 10
hodin, respektive archivu, který je tím kompetenten, který může s těmi
materiály zpřístupnit komukoliv a vím, že kolegové připravili ty materiály,
které nalezly, které je chtěl vidět jako první, čili dohodli jsme se, že je
naprosto fér, aby on se s tím mohl seznámit a teprve poté, protože dalšími
žadateli jsou jaksi zástupci veřejnosti, čili média, takže on první by měl mít
právo to vidět. A dohodneme se na základě toho, já jsem to řekl na té tiskovce,
jestli uděláme nějaké společné vyjádření, jestli bude chtít regaovat,
dohodneme, se co dál.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

A vy už jste ty materiály viděl, které on zítra uvidí?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Já jsem všechny neviděl. Vím, že tam je určitá množina těch
materiálů.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

A ty materiály tedy prokazují vlastně to, že to tvrzení,
které je v té knize, že je pravdivé, to co jste napsali v té knížce?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Já jsem právě nepovažoval za fér, abych se k tomu jaksi
vyjádřil. Já bych to nechal až po té diskusi s panem Skalníkem. To mi připadá
opravdu fér. Nicméně znovu opakuji, že v té publikaci ta poznámka, která
uvozuje ten dokument třístránkový nebo dvoustránkový, tak ta se odkazuje na
standardní historický pramen, který je třeba edice dokumentů vydaná v roce
tehdy sborníkem Úřadu dokumentace a vyšetřování. Čili myslím si, že stojím a
potvrdil to nakonec, včera říkám i to, jaká byla reakce rady, jak reagovala na
tu petici, kdy se postavila za tu publikaci, to nebylo žádné selhání, notabene
manažerské, manažerské plus je, když vyjde takováhle knížka pěkná. A zároveň
pozvala všechny ty, co podepsali tu petici, všechny sekretáře k návštěvě
ústavu, aby se konkrétně seznámily, aby věděli, o čem je řeč a aby věděli
konkrétně jak kvalitně ústav pracuje.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Překvapilo vás, že vlastně tu petici, kterou inicioval
Stanislav Penc, petici za vaše odvolání z čela úřadů, že ji podepsal i bývalý
prezident Václav Havel?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Tak já nevím, za jakých podmínek to bylo. Člověk má
informace různé, nakonec v tom Rock Café jsem byl také. Spíše mě mrzelo, že jsme
se tam míjeli s Johnem Bokem jsme se bavili, bavili jsme tam kolem krku a on mi
nebyl schopen jako kamarádovi říct: Hele, nesouhlasím s něčím, mám tady petici
podepisuju to proti tobě. Tohle mi tam nikdo neřekl, což bylo takové
překvapivé. Mohl bych ještě jmenovat nějaké určité jméno, které by vás zaujalo,
ale neučiním tak.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Od Václava Havla vás to překvapilo, mrzelo?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Já znovu opakuji, nevím jak to bylo v tom petičním archu,
který večera, který předal Standa Penc radě ústavu, tak tam to jméno není.
Nicméně mohu určitě říci za radu, že pan prezident je vítán na půdě ústavu a
když bude chtít nás konkrétně se podívat, jak pracujeme, jaké máme další
publikace, jaké máme další akce, mezinárodní konference, tak budeme rádi.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Nicméně to, že Václav Havel tu petici podepsal, měli
agentuře ČTK potvrdit lidé z Havlovy kanceláře. Tak ti by si to asi těžko
vymýšleli.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Zase říká, nevím, nebyl jsem
u toho, ten podpis jsem tam
neviděl. Já to vnímám trošku s nadhledem. I
v té emocionální situaci, a to, že
vznikem ústavu archivu jsme trošku
rozšířily ty parametry z 90-tých let, kdy ty
materiály byly tajné, kdy ty materiály byly v
držení archivu ministerstva
vnitra, kde jste neměla přehled, co tam všechno je. Je to
držitel zpravodajské
služby, kdy některé materiály byly prostě
využívány, kdy se selektivně
zpřístupňovaly a tak dále. Dneska jsme v situaci
úplně jiné, která umožňuje
mnohem širší diskusi, umožňuje mnohem
širší využít těch materiálů,
která
umožňuje a podporuje tu mnohem hlubší veřejný
diskurs a samozřejmě pro některé
lidi to pochopitelně je citlivé. Nicméně jako
obejít to nějak nelze. Tam ta
materie je prostě je veřejně přístupná už podle
našeho archivního zákona a
kdyby tomu bylo jinak, to znamená, kdyby k tomu mohl nějaký
novinář jako to bylo v minulosti,
který by řekl: Podívejte se tam je nějaký
materiál o Gogovi jako teď zrovna
nemáme rádi pana prezidenta Havla nebo chceme nebo Johna
Boka, tak vezměte si
ho a publikujte ho. To se klidně mohlo stát. My jsme to udělali
naprosto
seriózní a standardní publikaci a
říkám, trošku mě to překvapuje a ten duch
té
petice, ta formace je tak chladná, že ta prvotní emoce,
kterou cítím k Johnu
Bokovi, který pořád hájí samozřejmě
svého přítele, tak na rozdíl o
chladnějšího
přístupu Standy Pence, tak si myslím, že je
směrována jinam a že ta spojitost
mezi tou branou pana Skalníka a cílem té petice je
prostě rozdíl.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

V lednu se bude rada vašeho ústavu
znovu zabývat tím, jestli
má být vypsáno výběrové
řízení na vaše místo. Vy sám jste
řekl, že pokud bude
vypsán konkurz, tak že byste se přihlásil. Jak dalece si
myslíte, že je to
reálné, že nakonec rada přeci jen vypíše
konkurz? Předpokládám, že jste se
radních ptal, že se o to zajímáte, když se
vás to bezprostředně týká?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Je to samozřejmě na radě, ta diskuse byla vedena na přelomu
vlastně loňského a letošního roku, kdy prostě rada přistoupila k tomu, že je
nutné zrát, že ta instituce je ve stádiu zrodu a že je velmi obtížné zachovat
její jakýsi vývoj a růst a zároveň měnit management. Já si myslím, že řada věcí
se nám povedla, akce v Bruselu, konference mezinárodní, publikace, nakonec není
to poslední publikace, kterou budeme dělat.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Na druhou stranu nebylo by pro vás signálem, kdyby rada
vypsala výběrové řízení? Nebyl by to pro vás signál, že už jaksi nemáte tu
důvěru a že je lepší se tam nehlásit?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Já jsem sledoval tu diskusi od začátku, že by tam to
výběrové řízení býti mělo. Z historických důvodů, protože ta rada byla zvolena
pozdě. To nebylo úplně na začátku. Na stranu druhou zákon formuluje jmenování
ze strany rady, čili to výběrové řízení je takovým určitým způsobem navíc. Je to na radě a já to vnímám
pochopitelně a nejen já jako něco, že když už jsme to dotlačili tu instituci
nebo vybudovali nebo podařilo se nám takovým způsobem vstoupit na tu veřejnou
scénu a i tu mezinárodní, tak je škoda a bylo by to bráno jako můj ústupek, že
nedokážu obhájit to, co jsem s kolegy dělal a nad čím si skutečně stojím, čili
mně samozřejmě nezbývá jiná věc, než to obhájit v případě, že to výběrové
řízení bude.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Pavel Žáček, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimům
je hostem 20 minut Radiožurnálu. Další téma, jak vůbec pracovat s materiály,
které psali estébáci, na kolik jim věřit, budeme se ptát?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Tak četl jsem ten výstup včerejší v novinách.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Ale vy určitě ten případ znáte docela a máte na něj nějaký
konkrétní názor, jakým způsobem se to mohlo stát, že pan Kanyza tam byl veden a
soud najednou zjistil, že to vlastně to celé bylo neoprávněně? Pane řediteli,
nevím, jestli jste sledoval tento týden rozhodnutí vrchního soudu v kauze herce
Jana Kanyzy. Jen připomínám, že soud definitivně potvrdil, že nebyl agentem, že
ho StB registrovala neoprávněně. Sledoval jste ten případ?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Tak já bych to řekl jen obecně. Já se nebudu vyjadřovat k
těm konkrétním věcem. Nicméně to působí na veřejnost vlastně rozpačitě nebo
zvláštně, když jednou soud rozhodne ano, podruhé ne. Potřetí něco dalšího. Je to otázka toho, že u toho
soudu tak jak to vnímám i s ohledem na to množství materiálu, to znamená, že nejsou zachovány v úplnosti
většina těch svazků nebo část těch materiálů, tak vlastně se nehledá pravda,
ale důkaz. A je to otázka toho, jaká byla praxe ministerstva vnitra třeba od
začátku 90-tých let, kdy se tyto kauzy vlastně objevily z důvodů lustračního
zákona a z důvodů publikování prvních seznamů Petra Cibulky, tak vzdá
ministerstvo vnitra a soudy o tom jaksi to přijaly, akceptovaly, hledaly ty
důkazy, hledaly ty svědky a zda soudy pak nejdou po formální stránce věci spíše
než po té obsahové.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Znáte ten případ tak dobře, případ Jana Kanyzy, že byste si
troufl teď jednoznačně říci, jestli tam byl veden jako agent, jestli jste byl
registrován oprávněně?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

To je právě ta otázka, co to
znamená to oprávněně. Já to
obejdu opravdu, bych se nechtěl k tomu konkrétnímu
případu vyjadřovat, ale mně
ta oprávněnost připadá jako takový
zvláštní termín právní. Když
to vezmu do
důsledků jaksi věcně, zase budu toho slova, co to znamená
oprávněně, tak ten
člověk nebo to jméno, se objevilo v registračním
protokolu, pokud proběhl ten
mechanismus stanovený vnitřními normami
Státní bezpečnosti k evidenci. Pokud
tam byl vyplněn ten formulář a ty údaje tak jak měly
být, pokud byly schváleny
příslušnými funkcionáři na základě
nějakého reportu, verbovací schůzky,
dalších
dokumentů, protože všechno ti příslušníci
museli mít schváleno od nařízených.
To nebyla žádná parta hic.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Takže ho tam nemohli zapsat jen tak?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Vlastně ten registrátor, který byl oddělen od toho
operativce, který třeba řídil toho člověka nebo měl ten svazek, tak ten tam
mohl zajít a vyplnit, až když to náčelník správy nebo náčelník odboru vlastně
signoval. Čili ta oprávněnost vznikla tím, že ta oprávněná osoba potvrdila, že
je čas chvíle rozpracování zavedení toho člověka do evidence a v roce 1991
vlastně jako podklad lustračnímu zákonu, který byl přijat v říjnu 1991 se
vlastně vzaly a to bylo to klíčové rozhodnutí, se kterým si dodnes nevíme rady,
vlastně ty registrační protokoly nebo ty archivní protokoly, které vytvářely ty
neoperativní části stránky bezpečnosti.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Víte, ono takových případů je docela dost. Před časem soud
podobně rozhodl o herečce Jiřině Bohdalové. S žalobou u soudu uspěl i poslanec
Walter Bartoš kvůli své evidenci v záznamech komunistické vojenské
kontrarozvědky.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

To byl rozdíl mezi tím, jako evidován tajný spolupracovník a
důvěrník, to oddělme, protože ty evidence opravdu je velmi kategorie.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Ta otázka spíš směřovala k tomu, jestli to nevypovídá něco o
tom, že v těch záznamech jsou prostě normální lži, které si StB mohli vymyslet
na svazky.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Je to otázka důkazů a neúplnosti důkazů a je to otázka toho,
že to není úplně o tom obsahu. Tam prostě to vezme do ruky právník a ten
vlastně formuluje tu věc tak, může ministerstvo vnitra dokázat, že ten člověk
byl opravdu spolupracovník? Tam si myslím, že kdyby někdo byl ochotný k nějaké
reflekci a řekl: Ano, bylo to tak, potvrzují to nebo zčásti potvrzují ty
materiály, tak on vlastně pod vedením svého právníka ani nemůže, protože by ten
soud pochopitelně vyhrál, takže je to o tom, že když se mnohdy ti lidé seznámí
v jaké nekvalitní podobě zachovali ti operativci ten operativní svazek nebo to
bylo poničeno nějakým způsobem při nějaké průběžné skartaci, kdy už nikdo k
tomu nemá žádný vztah za některé ty věci, zejména vlastnoruční zprávy, to
znamená, jednoznačně prokazatelné věci, které psal ten člověk, označení v tom
materiálu jako spolupracovník, tak vlastně, když se dozví, že to není, tak pro
něj je jednodušší nezpytovat svědomí, nehledat, jak to doopravdy bylo,
rekonstruovat tu pravdu za pomoci i té materie, ale vlastně vyhrát ten soud, z
čehož ta katarze moc úplně asi nevzniká. My čekáme od toho výrazu to poznávání
něco jiného než tedy jen rozhodnutí. Dokázalo ministerstvo vnitra, že ten
člověk byl nebo nedokázal.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Jedna otázka a poprosím o stručnou odpověď. Ta nám přišla na
mail 20minut@rozhlas.cz je od pana Ludvika z Olomouce. Ptá se, jestli jste se
někdy podíval, jaké materiály na vás vedla StB a co zajímavého jste si tam o
sobě přečetl?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Tak na mě konkrétně svazek nevedla. Vedla spis na svého
nejbližšího kamaráda z fakulty, z jehož svazku zřejmě vznikla i svodka nebo
několik svodek, které jsou zachovány z listopadu 1989 doby těsně kolem 17.
listopadu.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

——————–

Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček
byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Díky zato. Na shledanou.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

——————–

Na shledanou.

Ode dneška se na internet vrací databáze
Státní bezpečnosti

26.11.2009 ČRo 1 –
Radiožurnál str. 03 07:00 Právě dnes

Martin KŘÍŽEK, moderátor

——————–

Ode dneška se na internet vrací databáze Státní bezpečnosti
– Evidence zájmových osob. Dostupná bude na stránkách www.svazky.cz. Čítá přes
sedm set sedmdesát tisíc jmen. Zhruba desetinu přitom stát zveřejnil jako
agenty Státní bezpečnosti. Ústav pro studium totalitních režimů ale tuto
databázi podle aktivisty Stanislava Pence nikdy nezveřejnil, přestože by tak ze
zákona udělat měl.

Stanislav PENC, aktivista

——————–

Tak to je ten důvod, proč my ji zveřejníme a využijeme tu
chvíli i k tomu, abychom jaksi sdělili veřejnosti důvod, proč si myslíme, že
Pavel Žáček by neměl bejt šéfem toho úřadu a jak by ten ústav měl jako takovej
fungovat.

Martin KŘÍŽEK, moderátor

——————–

Penc se také angažuje v petici za odvolání ředitele Ústavu
pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka. Ten ale kritiku svého fungování
odmítá.

Penc zpřístupnil seznamy lidí, o které se
zajímala StB

26.11.2009 ČRo
6 str. 08 18:00 Zprávy

Jan SEDMIDUBSKÝ, moderátor

——————–

Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících zpřístupnil
na Internetu databázi více než tři čtvrtě milionu lidí, o které se zajímala
komunistická Státní bezpečnost. Je přesvědčen, že jedná v souladu se zákonem na
ochranu osobních údajů. Databáze po několik měsíců podle Pence nefungovala
právě kvůli sporům o to, zda není jejich zveřejnění v rozporu s tímto zákonem.
Penc se ale nyní opět rozhodl ji zpřístupnit, protože po konzultaci s právníky
dospěl k názoru, že tomu tak není. Uvedení jména v seznamu podle Pence
neznamená nic jiného než to, že se StB o uvedenou osobu z jakéhokoliv důvodu zajímala.

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na
možného nástupce Pavla Žáčka

26.11.2009 ČT
1 str. 01 08:00 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

——————–

Je přesně osm hodin a já vám přeju pěkné ráno u zpráv.

Konkurz na možného nástupce ředitele
Ústavu pro studium
totalitních režimů Pavla Žáčka až v
příštím roce, tak rozhodla rada ústavu na
svém včerejším jednání. Bod do
zasedání rady prosadila její členka
Petruška
Šustrová. Své přišel říct taky
aktivista Stanislav Penc, který přinesl petici
za Žáčkovo odvolání.

redaktorka

——————–

Aktivista Penc si stěžoval na to, že ústav v publikaci o
vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora
StB, aniž by vyslechl Skalníkovu verzi. Jde prý o další pochybení úřadu. Rada
po jednání dospěla k závěru, že ústav vydáním publikace nijak neselhal.

John BOK, signatář petice, občanský aktivista

——————–

Tím, že jsme napsali tu petici s kritickým akcentem, co se v
tomto úřadě občas děje, čímž neříkám, že veškerá jeho činnost je nekvalitní, ba
naopak, ale jsou excesy a ty se opakují a ty jsou nepřípustné.

Naděžda KAVALÍROVÁ, předsedkyně Rady ÚSTR

——————–

Každý, kdo v této zemi chce dělat
nějakou pozitivní práci,
tak se samozřejmě setkává s nelibostí řady
lidí, kteří se cítí být ohroženi a
tento ústav a jeho archiv ohrožuje.

redaktorka

——————–

Signatářem petice měl být původně i Václav Havel. Na arších
ale jeho jméno není.

Stanislav PENC, aktivista

——————–

Václav Havel je na samostatným
podpisovým archu a není vůbec
žádný problém a taky během krátký
doby, kdy shromáždíme všechny ostatní
podpisy, tak radě je předáme.

redaktorka

——————–

Otázku nového ředitele rada odložila
na příští rok. Současný
šéf Žáček ale už dřív řekl, že je
připravený se do výběrového řízení
znovu
přihlásit. Rada teď řeší jiný
problém. Do konce roku musí podle nařízení
ministerstva vnitra opustit se všemi materiály objekt v
pražských Kobylisích a
přesunout se do mimopražských Svojšic. Ústav
vyzval ministerstvo, aby se
vrátilo za jednací stůl.

Aktivista Stanislav Penc znovu zpřístupňuje
své stránky Svazky.cz

26.11.2009 ČT
1 str. 03 07:30 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

——————–

Aktivista Stanislav Penc znovu zpřístupňuje své stránky
Svazky.cz, které evidují jména statisíců lidí, kteří údajně spolupracovali se
Státní bezpečností. Penc kvůli tomu uspořádal brífink, na kterém chce kromě
informací o stránkách mluvit i o petici na odvolání ředitele Ústavu pro studium
totalitních režimů Pavla Žáčka. Podle Pence totiž ústav pochybil, když označil
výtvarníka Josku Skalníka za informátora StB, aniž by znal jeho vyjádření. Rada
ústavu se ale za Žáčka včera postavila.

Rada ÚSTR odložila výběrové řízení na
možného nástupce Pavla Žáčka na příští rok

26.11.2009 ČT
1 str. 08 06:00 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

——————–

Teď k některým zprávám
podrobněji. Rada Ústavu pro studium
totalitních režimů nebude letos řešit konkurz na
možného nástupce ředitele
ústavu Pavla Žáčka. Jednání o
výběrovém řízení odložila na
příští rok. Bod do
programu včerejšího zasedání rady prosadila
její členka Petruška Šustrová. Své
přišel říct taky aktivista Stanislav Penc, který
přinesl petici za Žáčkovo
odvolání.

redaktorka

——————–

John BOCK, signatář petice, občanský aktivista /oprava: John
BOK, signatář petice, občanský aktivista/

——————–

Naděžda KAVALÍROVÁ, předsedkyně Rady ÚSTR

——————–

Každý, kdo v této zemi chce dělat
nějakou pozitivní práci,
tak se samozřejmě setkává s nelibostí řady
lidí, kteří se cítí být ohroženi a
tento ústav a jeho archiv ohrožuje.

redaktorka

——————–

Signatářem petice měl být původně i Václav Havel. Na arších
ale jeho jméno není.

Stanislav PENC, aktivista

——————–

Václav Havel je na samostatným
podpisovým archu a není vůbec
žádný problém a taky během krátký
doby, kdy shromáždíme všechny ostatní
podpisy, tak radě je předáme.

redaktorka

——————–

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na
možného nástupce Pavla Žáčka

26.11.2009 ČT
1 str. 01 07:00 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

——————–

Ranní zprávy v sedm, dobrý den.

redaktorka

——————–

John BOK, signatář petice, občanský aktivista

——————–

Naděžda KAVALÍROVÁ, předsedkyně Rady ÚSTR

——————–

Každý, kdo v této zemi chce dělat
nějakou pozitivní práci,
tak se samozřejmě setkává s nelibostí řady
lidí, kteří se cítí být ohroženi a
tento ústav a jeho archiv ohrožuje.

redaktorka

——————–

Signatářem petice měl být původně i Václav Havel. Na arších
ale jeho jméno není.

Stanislav PENC, aktivista

——————–

Václav Havel je na samostatným
podpisovým archu a není vůbec
žádný problém a taky během krátký
doby, kdy shromáždíme všechny ostatní
podpisy, tak radě je předáme.

redaktorka

——————–

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na možného
nástupce Pavla Žáčka

26.11.2009

ČT 1

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

——————–

Pěkné čtvrteční ráno i ode mě. Pojďme se podívat na to
nejdůležitější.

Rada Ústavu pro studium totalitních režimů nebude letos
řešit konkurz na možného nástupce ředitele ústavu Pavla Žáčka. Svým rozhodnutím
tak nepodpořila snahy aktivisty Stanislava Pence, který na Žáčkovo odvolání
zorganizoval petici. Pencovi se nelíbí, že ústav označil výtvarníka Josku
Skalníka za informátora StB, aniž by znal jeho vyjádření.

Databáze 770 tisíc lidí ze svazků StB znovu funguje

26.11.2009

ČT 1

19:00 Události

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka

——————–

Databáze 770 tisíc lidí, o které se zajímala komunistická
StB, znovu funguje. Web svazky.cz dva měsíce blokovalo podezření, že porušuje
zákon na ochranu osobních údajů. Jeho provozovateli, aktivistovi Stanislavu
Pencovi, kritici vyčítají, že seznamy nečiní rozdíl mezi donašeči a oběťmi a že
je zveřejnil i s chybami ještě z dob totality.

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na možného
nástupce Pavla Žáčka

26.11.2009 ČT
1 str. 02 06:30 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

——————–

Pavel Žáček dál zůstává ve funkci

26.11.2009 ČT
2 str. 04 08:00 Zprávy – Brno

redaktorka

——————–

Rada Ústavu pro studium totalitních režimů nebude letos
řešit konkurs na možného nástupce ředitele ústavu Pavla Žáčka. Svým rozhodnutím
tak nepodpořila snahy aktivisty Stanislava Pence, který na Žáčkovo odvolání
zorganizoval petici. Pencovi se nelíbí, že ústav označil výtvarníka Josku
Skalníka za informátora StB, aniž by znal jeho vyjádření.

Svazky.cz opět v provozu

26.11.2009 ČT
2 str. 05 22:30 Události, komentáře

Richard SAMKO, redaktor

——————–

Na internetu je opět k dispozici databáze 770 tisíc lidí, o
které se zajímala komunistická Státní bezpečnost. Web svazky.cz dva měsíce
nefungoval kvůli podezření, že porušuje zákon na ochranu osobních údajů. Jeho
provozovateli Stanislavu Pencovi kritici vyčítají, že seznamy nedělají rozdíl
mezi donašeči a oběťmi a že je zveřejnil i s chybami ještě z dob totality.

Pavel
Žáček zatím dál zůstává ve funkci

26.11.2009 ČT
2 str. 06 07:00 Zprávy – Brno

redaktorka

——————–

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na
možného nástupce Pavla Žáčka

26.11.2009 ČT 24 str. 02
06:30 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

——————–

Databáze 770 tisíc lidí ze svazků StB znovu
funguje

26.11.2009 ČT
24 str. 07 19:00 Události

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka

——————–

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na
možného nástupce Pavla Žáčka

26.11.2009 ČT 24
str. 01 08:00 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

——————–

Je přesně osm hodin a já vám přeju pěkné ráno u zpráv.

redaktorka

——————–

John BOK, signatář petice, občanský aktivista

——————–

Naděžda KAVALÍROVÁ, předsedkyně Rady ÚSTR

——————–

Každý, kdo v této zemi chce dělat
nějakou pozitivní práci,
tak se samozřejmě setkává s nelibostí řady
lidí, kteří se cítí být ohroženi a
tento ústav a jeho archiv ohrožuje.

redaktorka

——————–

Signatářem petice měl být původně i Václav Havel. Na arších
ale jeho jméno není.

Stanislav PENC, aktivista

——————–

Václav Havel je na samostatným
podpisovým archu a není vůbec
žádný problém a taky během krátký
doby, kdy shromáždíme všechny ostatní
podpisy, tak radě je předáme.

redaktorka

——————–

Rada ÚSTR odložila výběrové řízení na
možného nástupce Pavla Žáčka na příští rok

26.11.2009 ČT
24 str. 08 06:00 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

——————–

redaktorka

——————–

John BOCK, signatář petice, občanský aktivista /oprava: John
BOK, signatář petice, občanský aktivista/

——————–

Naděžda KAVALÍROVÁ, předsedkyně Rady ÚSTR

——————–

Každý, kdo v této zemi chce dělat
nějakou pozitivní práci,
tak se samozřejmě setkává s nelibostí řady
lidí, kteří se cítí být ohroženi a
tento ústav a jeho archiv ohrožuje.

redaktorka

——————–

Signatářem petice měl být původně i Václav Havel. Na arších
ale jeho jméno není.

Stanislav PENC, aktivista

——————–

Václav Havel je na samostatným
podpisovým archu a není vůbec
žádný problém a taky během krátký
doby, kdy shromáždíme všechny ostatní
podpisy, tak radě je předáme.

redaktorka

——————–

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na možného
nástupce Pavla Žáčka

26.11.2009

ČT 24

06:00 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

——————–

Pěkné čtvrteční ráno i ode mě. Pojďme se podívat na to
nejdůležitější.

Svazky.cz opět v provozu

26.11.2009

ČT 24

22:30 Události, komentáře

Richard SAMKO, redaktor

——————–

Stanislav Penc zveřejnil databázi Státní bezpečnosti

26.11.2009 ČT
24 str. 05 22:00 Zprávy

Jiří PETROVIČ, moderátor

——————–

Aktivista Stanislav Penc na Internetu po třech měsících
znovu zpřístupnil databázi zhruba 770 tisíc lidí, o které se zajímala
komunistická Státní bezpečnost. Dva měsíce nefungovaly kvůli podezření, že Penc
zveřejněním informací porušuje zákon o ochraně osobních údajů.

Stanislav PENC, provozovatel webu svazky.cz

——————–

Jsem pevně přesvědčený podle právníků, že zákon neporušuju,
protože zákon na ochranu osobních údajů uvádí, že archiválie vzniklé z činnosti
státní bezpečnosti nemají ochranu osobních dat. To znamená, že mohou být
zveřejněny. Bez archivní pomůcky nelze, aby fungoval jakýkoliv archiv. My tady
máme Ústav pro studium totalitních režimů, který archivní pomůcku nezveřejnil,
proto jsme ji zveřejnili my.

Pavel ŽÁČEK, ředitel ÚSTR

——————–

Bez toho rozklíčování třeba
těch kategorií, nepřátelská
osoba, nebo na druhou stranu spolupracovník to nemá moc
smysl zveřejňovat.
Kdybychom pracovali pouze s tímto dokumentem nebo s touto
evidencí, tak by za
chvíli přicházela řada stížností ze strany
třeba Národního bezpečnostního úřadu
či jiných, protože je v tom obrovská míra
chybovosti.

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na
možného nástupce Pavla Žáčka

26.11.2009 ČT
24 str. 03 08:30 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

——————–

Aktivista Stanislav Penc znovu zpřístupňuje své
stránky Svazky.cz

26.11.2009

ČT 24

07:30 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

——————–

Hle, jak se perou…

26.11.2009

Haló noviny

Jiří KOŠŤÁK

K VĚCI

Pod Pavlem Žáčkem se vážně kymácí židle. Těch krutých
přešlapů už měl příliš. Někdejší disident Stanislav Penc se rozčílil a
zorganizval petici za Žáčkovo odvolání z funkce ředitele Ústavu pro studium
totalitních režimů (ÚSTR). Důvodem je, že v nejnovější publikaci této státní
instituce je výtvarník Joska Skalník (velký kamarád Václava Havla) označen za
spolupracovníka Státní bezpečnosti. Pencovu petici prý podepsala už spousta
osobností včetně Havla. Kvůli nové kauze Skalníka se další bývalý disident John
Bok na tiskovém brífinku se Žáčkem málem popral. A tak se mi vybavila písnička
Karla Kryla «Hle, jak se perou, pohleďte na ně, jak svrbí je dlaně, když
namísto daně dají jim kus žvance.

Pít, klít, rouhat se víře, pak sedět v díře nějaký rok…«
Inu, jisté přísloví praví, že hlavně vlci sami sebe žerou…

Pravdu má
publicista Petr Uhl, který se podivuje, že Skalníka obviněného ze spolupráce s
StB tak důrazně obhajuje právě Stanislav Penc, který sám neoprávněně zveřejnil
vlastní seznam údajných spolupracovníků StB. A kdoví, jak to bylo, třeba je
Joska Skalník obviněn neoprávněně a je čistý jak slovo boží. Ale také je hodně
pravděpodobné, že ve stejné situaci je možná i spousta lidí z Pencova seznamu.
A je přece logické, že StB chtěla mít nejvíce kontaktů a informátorů právě mezi
disidenty a odpůrci tehdejšího režimu…

V
jednom má
ovšem Penc pravdu: Žáček řídí ústav
podivně. Vžívá se do role lovce agentů.
Vzpomeňme na nedávné zveřejnění seznamu
téměř tisícovky jmen příslušníků
tehdejší československé rozvědky, a to i včetně
fotografií! To je nehorázný
čin, který žádný civilizovaný stát
na světě nikdy neudělá. Nikdo si nedovolí
prozradit důstojníky a pracovníky své
zpravodajské služby, ani z dávné
minulosti. Ohrozil by tím totiž i současnou zpravodajskou
síť, možná i
bezpečnost země. Opačně si počínají jen neznalí
diletanti. A přitom je jasné,
že lidé z naší rozvědky stále i dnes
působí ve všech zemích, tak jako se i u
nás pohybují zpravodajci jiných států.
Všichni mají svůj zájem a plní dané
úkoly. Tak tomu bylo, je a bude vždycky.

Žáčkův
ústav ve »svatém« nadšení
rozpoutal boj proti všemu z minulé doby, a tím i
hon
na čarodějnice. Bude to také možná tím, že v
ústavu pracuje velmi málo skutečných
odborníků. Připomeňme, že loni média poukazovala na to,
že renomovaní historici
z ústavu odešli po neshodách s Žáčkem, když
měli výhrady k jednostrannému
zaměření této instituce i způsobu, jak ji Žáček
vede. Poukazovali rovněž na to,
že se zde vědecky vůbec nebádá, jen se tvoří
konstrukce nových »senzačních«
politických kauz. Z »dílny« ústavu
vyšel loni vyrobený případ,
skandalizující
světově uznávaného českého spisovatele
žijícího ve Francii Milana Kunderu.
Jediné, co z toho zůstalo, byla ostuda světového kalibru.

Ostatně i
sám šéf ústavu Pavel Žáček není a nikdy nebyl historikem (sám to kdysi veřejně
přiznal), nýbrž absolventem fakulty sociálních věd, tedy novinářem. Přesto se
mu snaží někteří vlichotit. Například na titulku mu při televizní besedě s
»tvářemi revoluce« v ČT uvedli: Pavel Žáček, přední český historik.

Jedno
je
však jisté: Jen odvoláním Žáčka z
funkce ředitele ÚSTR se nic nevyřeší.
Jediným
rozumným a správným řešením je
zrušení zmiňovaného ústavu a
převedení jeho
historického bádání na opravdu
vědecká pracoviště. Prozatím jen mávněme
rukou a
spolu s Krylem si řekněme: Hle, jak se perou…

O konkurzu na post Žáčka se bude jednat až v lednu

26.11.2009

Hospodářské
noviny

čtk

Studium totality

Rada Ústavu pro studium totalitních režimů odložila včera
projednávání konkurzu na nového ředitele do 13. ledna příštího roku, kdy se
opět sejde. ČTK to po zasedání rady řekl její místopředseda Patrik Benda.
Projednávání tohoto bodu včera požadovala členka rady Petruška Šustrová.

Rada
se na
tomto postupu podle Bendy shodla včetně navrhovatelky. Benda uvedl, že
bude
rada na lednovém zasedání, kromě podmínek
výběrového řízení, diskutovat také o
stanovení funkčního období pro nového
ředitele. „Uvažuje se o čtyřech až pěti
letech,“ uvedl místopředseda. Rada rovněž přijala
usnesení k petici, kterou
inicioval aktivista Stanislav Penc, v níž její
iniciátoři požadují odvolání
nynějšího ředitele Pavla Žáčka.

Pencovi
vadí, že ústav v publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku
Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu.
Pencovu petici podepsal i exprezident Václav Havel, což ČTK už dříve potvrdila
Havlova kancelář.

Rada, které
dnes Penc doručil podpisové archy petice, dospěla k závěru, že ústav vydáním a
prezentací publikace manažersky ani profesionálně neselhal. Rada rovněž zve
signatáře petice k návštěvě ústavu a Archivu bezpečnostních složek, aby se
seznámili s chodem a výsledky obou institucí.

Válka disidentů o minulost

26.11.2009

Hospodářské noviny

Jiří Leschtina

Jestli je a zůstane nějaké křeslo rozpálené do běla, tak pod
šéfem Ústavu pro výzkum totalitních režimů. Vždyť jde o instituci, která pod
sebou soustředila všechny archiválie a dokumenty po bývalé moci. Co strašného
ale provedl Pavel Žáček, že petici za jeho odvolání podepsali disidenti jako
Václav Havel, Stanislav Penc nebo John Bok?

A jestliže
vzápětí vznikne protipetice na Žáčkovu podporu, signovaná Janem Rumlem,
Alexandrem Vondrou nebo Jiřím Křižanem, pak už to skoro vypadá, jako by dávná
estébácká akce Klín na rozvrácení disentu sklízela pozdní plody.

Antižáčkovské
petenty pobouřilo, že ústav v publikaci o vzniku
Občanského fór a otiskl
dokument, z něhož vyplývá, že Havlův blízký
přítel Joska Skalník byl informátorem
StB. Aniž mu dal prostor k vyjádření. Což ale není
pravda. Skalník byl mimo
jiné pozván na veřejnou prezentaci knihy, kde ubezpečoval
publikum, že „nikdy
nespolupracoval“.

Autor
petice Penc tvrdí, že naši historii nelze posuzovat jen z dokumentů Státní
bezpečnosti. To jistě ne. Ale odhalení mechanismů, jakými dokázala komunistická
moc ochromit společnost, se neobejde bez zveřejnění všech archívů StB.
Koneckonců právě Penc neváhal umístit na webu údaje o osobách prověřovaných
StB, což je kategorie, kterou neobsahují ani Cibulkovy seznamy.

Je
možné,
že Pavel Žáček není nejvhodnějším ředitelem
ÚSTR. Jeho ústav opustilo až příliš
mnoho činorodých historiků. A když se loni poprvé mluvilo
o Žáčkově odvolání,
sám inicioval petici mezi zaměstnanci ústavu na svou
podporu. I proto rada
ústavu rozhodla, že počátkem
příštího roku vyhlásí konkurz na
nového ředitele.

O
to
iracionálnější je pak petiční souboj
disidentů o Žáčka. Působí zvláštně, když
lidé, mající s StB nejdrsnější
zkušenosti, volají po vyhazovu ředitele, jemuž
se podařilo to, oč se marně pokoušel Václav Benda: dostat
archívy
bezpečnostních složek zpod kontroly ministerstva vnitra.

Právě
jejich soustředění v nezávislé instituci
dráždí sociální demokraty i komunisty.
A chtějí, pokud získají parlamentní
většinu, ÚSTR zrušit. A už slyšíme,
jak
demagogicky argumentují: přece i Havel podepsal petici,
zpochybňující činnost
ústavu.

Rada ústavu Žáčka ve sporu s petičníky podpořila

26.11.2009

Lidové noviny

drv

PRAHA Rada Ústavu pro studium
totalitních režimů včera
podpořila šéfa ústavu Pavla Žáčka. Během
svého jednání odmítla kritiku Žáčka
ze
strany bývalého disidenta Stanislava Pence a
Václav Havla, kteří v petici ze
17. listopadu žádali jeho odvolání. Již na
lednovém zasedání se nicméně bude
rada zabývat výběrovým řízením na
ředitele ústavu. V únoru totiž uplynou dva
roky od doby, kdy Žáček nastoupil do čela ústavu a rada
dopředu avizovala, že
po jejím uplynutí výběrové
řízení vyhlásí.

„Rada
se
jednomyslně shodla, že na programu lednové schůze bude
vyhlášeno výběrové
řízení nebo alespoň oznámen termín, kdy k
tomu dojde,“ řekla LN radní Petruška
Šustrová. Její kolega Patrik Benda nicméně
míní, že vyhlášení
výběrového řízení
je v lednu „prakticky vyloučeno“. Žáček už řekl, že
se chce do výběrového
řízení přihlásit.

Včerejší zasedání rady přišlo v době, kdy o Žáčka a jeho
přístup k nedávné historii vypukl tuhý boj mezi někdejšími disidenty,
studentskými vůdci a dalšími lidmi, kteří pomáhali aktivně bourat komunistický
režim.

Nejdřív 17.
listopadu Penc sepsal petici, která vybízela radu, aby Žáčka odvolala. Pod text
se podepsal třeba exprezident Havel, spoluzakladatel Občanského fóra (OF)
Vladimír Hanzel či historici Petr Blažek a Petr Koura, kteří z ústavu před
časem odešli. Žáčkovi petice vyčítá, že v poslední knize ústavu nedal prostor
pro vyjádření Havlovu příteli -malíři Joskovi Skalníkovi, kterého jeden z
dokumentů zveřejněných v publikaci identifikuje jako důležitého informátora StB
z prostředí vznikajícího OF.

Penc včera
petici na radu přinesl. Radní ji sice přijali, na samotné zasedání ovšem
aktivistu nepustili a Pencovu kritiku odmítli. Rada nepovažuje vydání a
prezentaci publikace Občanské fórum, den první včetně informací v ní obsažených
za manažerské a profesní selhání Ústavu pro studium totalitních režimů, jak zní
stanovisko rady.

Ve středu
naopak vznikla výzva, která práci ústavu podpořila. Také k ní okamžitě své
podpisy připojila řada prominentních odpůrců předlistopadového režimu –
například Havlovi „revoluční“ poradci Jiří Křižan a Alexandr Vondra, disident a
exministr vnitra Jan Ruml či bývalí studentští vůdcové Monika
MacDonagh-Pajerová, Igor Chaun a Martin Mejstřík.

***

Ve středu naopak vznikla výzva, která se práce Žáčkova
ústavu zastává.

Stanislav Penc opět zveřejnil na internetu databázi
StB

26.11.2009

lidovky.cz

ČTK

Zákon na ochranu osobních údajů podle Pence uvádí, že
archiválie vzniklé z činnosti StB nemají ochranu osobních dat, to znamená, že
mohou být zveřejněny. Kdyby tomu tak nebylo, tak by nemohl fungovat ani Ústav
pro studium totalitních režimů. Kdyby ústav fungoval, jak má, a databázi sám
zveřejnil, pak by ji prý Penc nemusel zveřejňovat. Penc: Stovkám lidí už databáze
pomohla Uvedení jména v seznamu podle
Pence neznamená nic jiného než to, že se StB o uvedenou osobu z jakéhokoliv
důvodu zajímala. Aktivista odhaduje, že v něm je 80 procent „hrdinů“,
kteří se ničeho nedopustili a byli pouze persekvováni StB. Význam databáze
podle Pence spočívá v tom, že je u každého jména odkaz na svazkové respektive
archivní číslo, podle kterého je možné StB shromážděné doklady snadno vyhledat.
Prý dostal stovky dopisů od lidí, kteří databázi využili v prvních měsících
fungování, a pomohla jim.

Penc uvedl, že je v databázi i on. Kdyby měl někdo pocit, že
je v „divné partě“, tak je v databázi například se zpěvačkou Martou
Kubišovou, exprezidentem Václavem Havlem ale také se zpěvákem Karlem Gottem,
uvedl aktivista. Jde podle něj o pouhou pomůcku usnadňující vyhledávání
archiválií, kterých jsou kilometry. Databáze je pro archiv stejně potřebná jako
například katalog knih pro Národní knihovnu, bez kterého by také nebylo možné
vyhledávat a půjčovat knihy.

Penc je přesvědčen, že zveřejněním databáze přispěl k
vyrovnání s totalitním režimem. Nejde podle něj jen o lidi, kteří komunistický
režim zažili, ale o to, aby generace, která komunismus nezažila, pochopila, jak
je nebezpečné rozvíjet státní aparát tak, že je schopen sledovat až 10 procent
obyvatel. Jde o to, „aby nová generace neopakovala stejné chyby,“
zdůraznil.

Selhání ÚSTR
Nezveřejnění databáze Ústavem pro studium totalitních režimů považuje
Penc za selhání. Byl to jeden z důvodů proč inicioval petici za odvolání jeho
ředitele Pavla Žáčka, kterou podepsal i Havel. Celkem ji podepsalo 40 lidí.

Jako důvod vzniku petice se také uvádí, že ústav v publikaci
o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka, jako na
informátora StB. To prý ale byla jen poslední kapka v řadě pochybení ústavu.

Žáčkovi příznivci iniciovali naopak petici na podporu
ústavu, kterou podepsalo asi 110 lidí. Penc ale tvrdí, že mu o zrušení ústavu
nejde, ale jen o to, aby fungoval tak, jak má, a o vyvolání diskuse na toto
téma.

SPOLEČNOST: Skalník, Penc, Žáček – a pravda

26.11.2009

neviditelnypes.cz

Neviditelný pes,
Jan Urban

Dohoda výtvarníka Josky Skalníka a pracovníků Ústavu pro
studium totalitních režimů o společném prozkoumání všech dokumentů, které se k
jeho osobě zachovaly v archívech ÚSTR, je příkladně mužným a jediným správným
rozhodnutím a řešením nastalého problému. Petice a spor o odvolání ředitele
Ústavu Pavla Žáčka je pak, podle mého přesvědčení, krokem nedomyšleným a
předčasným. Uvozuji předem, že Josku Skalníka i Stanislava Pence považuji za osobní
přátele. Nemohu se tedy představovat jako nezaujatý a neutrální pozorovatel.
Mohu však dosvědčit, že Joska Skalník nejpozději od roku 1970 a Stanislav Penc
nejpozději od roku 1988 znali řadu informací o mém životě a protirežimních
aktivitách. Nic z toho, co věděli, se nikdy nestalo předmětem vyšetřování či
vydírání Státní bezpečnosti. Vyvozuji z toho pouze to, že ke mně něco cítili –
jako já k nim. To, co nás spojovalo, a věřím, že spojuje i dnes, byl a je pocit
povinnosti dělat něco proti mizérii světa kolem nás. Každý svým způsobem, ale
toto je a myslím, že by mělo zůstat, společné. Určitě jsme dělali i chyby a
dvacet let po listopadu 1989 je dobrý čas o nich začít mluvit. Možná stejně
jako kdykoliv jindy, ale připomínám, že teprve více než sedmnáct let po
listopadu 89 se díky iniciativě skupiny historiků mladé generace kolem Pavla
Žáčka podařilo dostat archívy bývalých bezpečnostních složek autoritářské
komunistické moci zpod kontroly ministerstva vnitra.

Vznik Ústavu pro studium totalitních režimů byl historickým
vítězstvím pro všechny, kdo chtěli znát a pomoci zveřejnit pravdu – alespoň tu
její část zachycenou v těchto archívech. Odpor komunistů a převážné části ČSSD
proti samotnému vzniku ÚSTR by měl sloužit jako memento významu tohoto vítězství.
Na práci Ústavu a jeho vedení je určitě možné najít chyby. Tyto chyby je
potřeba otevřeně diskutovat a kritizovat. Destabilizovat však samotnou
existenci Ústavu návrhy na odvolání jeho ředitele, který má, tak jako tak, v
řádu několika měsíců povinnost podrobit se novému výběrovému řízení, je
pošetilé. Ano, Ústav potřebuje pečlivější kontrolu svojí správní rady a
odbornou i veřejnou diskuzi o jeho cílech a potřebách.

Bylo by však dobré, kdyby si jeho
kritici uvědomili, že
komunisté a ČSSD udělají všechno, aby při
první příležitosti zničili nejenom
samotný Ústav, ale s ním i jakoukoliv
sebemenší možnost veřejného
bádání v
archívech bezpečnostních složek. Je možné
připomenout desítky, a možná stovky
případů, kdy záznamy a dokumenty z těchto archívů
byly v minulých dvaceti
letech zneužity v politickém prostoru. Tuto neblahou tendenci
začal okamžitě po
svém uvedení do funkce první ministr vnitra
Richard Sacher, a prezident Václav
Havel a jeho poradci jím byli tímto způsobem
ovlivňováni nad jakoukoliv právně
přijatelnou mez.

Naprostá většina odborníků se shoduje v tom, že probíhající
digitalizace archívů ve správě ÚSTR a jejich zveřejnění na internetu je cestou,
jak jednou provždy eliminovat jakoukoliv možnost jejich dalšího zneužití.
Rozumím, samozřejmě, pocitu Stanislava Pence a dalších historiků protestujících
proti tomu, co vnímají jako pomalost anebo dokonce přehmaty vedení Ústavu. Jsem
však přesvědčen, že destabilizace Ústavu v této době by znamenala zastavení
otevřené a odborné diskuze – a zničení Ústavu. Komunisté, většina ČSSD a
všichni, kdo touží po opětném znepřístupnění archívů, by mohli začít slavit.

Právě proto je potřeba s úctou vyzdvihnout odvahu Josky
Skalníka a vedení ÚSTR. Je to, pokud vím, vůbec poprvé, kdy se někdo takto
otevřeně k problému interpretace dokumentů z archívů bezpečnostních složek
postavil. Klobouk dolů – a držme jim palce. Toto je totiž jediná cesta, jak
zabránit politice, aby nám interpretovala naše vlastní životy.

Autor, bývalý disident a novinář, učí na New York University
v Praze

(převzato z
Blog.aktualne.cz se souhlasem
autora)

Skalník a StB

26.11.2009

Reflex

VĚRA
KRINCVAJOVÁ

Svědectví o pozadí podepisování petice

Mezi pražskými intelektuály se začala šířit petice za
odvolání Pavla Žáčka, ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.

Co je podstatou problému?

Petici sepsal bývalý disident Stanislav Penc jako reakci na
právě vydanou knihu zmíněného ústavu o vzniku Občanského fóra. Respektive v
reakci na jednu krátkou pasáž, která identifi kuje jako informátora
komunistické tajné policie (StB) přítele Václava Havla, malíře Josku Skalníka.
Okolnost, že měl spolupracovat se Státní bezpečností, se provalila už krátce po
revoluci a Skalník na tento popud z Havlova hradního týmu odešel.

„Vy
jste to
nestihli zažít, byli jste moc mladí,“
říká zoufale bývalý disident John Bok,
který petici podepsal, stejně jako exprezident Havel.
„Tolik vynucených
přiznání i falešných záznamů,
vydírání přes blízké … to
nejde vytrhávat z
kontextu a nevidět za každým tím
estébáckým spisem a číslem
konkrétní lidský
příběh!“ Johnovi se zalívají oči slzami a
začíná mu přeskakovat hlas. „Teď lidi
přestávají Joskovi odpovídat na pozdrav. Před jeho
malou holčičkou ve škole si
uplivávají! Ale Joska reprezentoval hlavně
pronásledovanou Jazzovou sekci!
Vždyť si svoje i odseděl, proboha! Chartisti na sebe stahovali
politickou
pozornost, ale Jazzová sekce dělala tu skutečnou osvětu
…“

Vzpomínám
si, jak mne krátce po revoluci někde potkal dlouholetý
vězeň komunistického
režimu Ivan Martin Jirous, zvaný „Magor“, a vlekl
mne do tehdejšího hotelu
Kriváň na náměstí I. P. Pavlova. „Jdu si z
očí do očí promluvit se svým
udavačem a ty budeš svědkem,“ ohromil mě tenkrát.
Zírala jsem několik hodin na
rozhovor s člověkem, který se Magorovi přiznal, že občas něco
těm estébákům
řekl. Protože měl prý nemocnou manželku. Vydírali ho.
Nechtěl nikomu ublížit.
Byl zoufalý. Ale hroutil se hrůzou. Snažil se údajně
říkat nepodstatné věci …
„Všechno bylo podstatný, ty blbe! Z každého
detailu uměli vyvodit další svinstva,“
hřímal Magor. Nakonec se objali. Magor řekl:
„Nesouhlasím s tebou, ale
odpouštím ti. Všichni jsme byli obětí
…“ Tím člověkem byl Joska Skalník.
Ještě
teď mi běhá mráz po zádech.

A
zatím
někde možná ve výnosné advokátní
kanceláři sedí bývalý vyšetřovatel
StB Václav
Čadek, který vedl Skalníkův spis a třeba při
výsleších mlátil Johna Boka, a mne
si ruce. Kolik osudů zhatil? A novináři se honí za
bývalými disidenty. A
disidenti odvolávají Pavla Žáčka, který
léta bojuje za to, aby se za ponurou
minulostí neudělala předčasně tlustá čára. Už před
dvaceti lety všem vtloukal
do hlav: „Musíme se vypořádat s minulostí,
jinak nás dožene. V Německu doteď
honí válečné zločince, hledají členy
gestapa a NSDAP. A našim estébákům to má
projít?“

Žijeme
v
povrchní době. Chceme rychlá černobílá
řešení. Náš obraz světa pomalu
sestává z
novinových nadpisů a citací vytrhaných z kontextu.
Petice se podepisuje v
zeuforizovaném stavu na baru mezi pivními půllitry při
oslavách revoluce. A
vyhazov Žáčka všechno změní? Nezbláznili
jsme se?

Foto popis| Joska Skalník – všechno je složitější

Foto autor| FOTO S TANISLAV K RUPAŘ

Co přinesl den (středa ;25. ;listopadu)

26.11.2009

reflex.cz str.

Bohumil Doležal

Přepadové komando z Bruselu za spoluúčasti českého Úřadu pro
ochranu hospodářské soutěže provedlo „bleskovou kontrolu“ v sídle ČEZu a
finanční skupiny J&T. Podle komisařky zřejmě došlo k narušení volné
soutěže.

Podle mluvčího komisařky pro volnou soutěž (je stylové, že o
takových akcích rozhoduje komisařka) má Evropská komise důvod se domnívat, že
ČEZ se sám nebo s dalšími aktéry mohl chovat způsobem, který mohl podstatně
narušit volnou soutěž. Bude zajímavé sledovat, jak si komisaři z Bruselu poradí
s českým velkopodnikáním. Taky by mne zajímalo, nakolik se takovými akcemi
otvírá do budoucna prostor pro moderní verze toho, co tak pěkně vylíčil Gogol
ve svém Revizorovi.

Pražský vrchní soud
včera definitivně rozhodl, že herec Jan Kanyza byl v oficiálních
seznamech StB neoprávněně. Skončil tak řetěz soudních řízení s rozdílnými
výsledky. Verdikt je nesmírně významným precedentem. Nepochybně dospěje naše
justice dřív nebo později, ale doufejme že dřív, ke konečnému zjištění, že
neoprávněně jsou tam úplně všichni.

K petici Stanislava Pence
za odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Žáčka vznikla
skoro pět minut po dvanácté protipetice, jejíž
text, seznam dosavadních signatářů i
e-mailové adresy organizátorů tu
uvádím jako dokument. K této petici jsem připojil
svůj podpis. Považuji za
neslýchané, že se dnes sepisují petice,
požadující, aby byl někdo vyhozen ze
svého místa. Tahle druhá petice snad přece jen
malinko přispěla k tomu, že akce
byla předběžně odložena na leden a navíc nepůjde rovnou o
vyhazov, nýbrž jen o
vypsání výběrového řízení
nebo vyhlášení termínu, kdy k němu
má dojít. Termín
je kromě toho, jak se zdá, nejistý (Rada Ústavu se
dokonce Žáčka proti Pencově
petici údajně zastala).

Ukrajinský zabiják, který na objednávku ruské mafie úspěšně
zavraždil člověka, i když jiného, než měl, se původně před soudem vydával za
náboženského blouznivce a před senát předstupoval jako jakási kopie Rasputina.
Na závěr změnil polohu, přišel s vyholenou hlavou a v obleku a prohlásil se za
zahraničního novináře a vystudovaného psychologa (nevím, zda to udělalo na soud
dojem, v každém případě dostal místo doživotí 22 let). Pěkný náhled do
slovanské duše.

Autor cestopisných črt v Právu Václav Klaus píše
s jakýmsi uznáním o výroku
brazilského
prezidenta, že za hospodářskou krizi můžou „white people
with blue eyes“. Hezký
příklad kolektivní viny, kterou máme zabudovanou v
základních pilířích našeho
právního řádu, Benešových dekretech,
na něž se náš prezident každou chvíli
odvolává. Představte si, že by někdo řekl, že za něco
můžou „black people with
black eyes“.

Mirek Topolánek vyjmenoval v ČT jako
své možné nástupce tři čelné
regionální
politiky ODS. Nechápu, proč to udělal: jednak se stal samozřejmě
terčem kritiky
novinářů (mluví kriticky o krajských kmotrech a
zároveň si z nich vybírá ty,
kteří by ho měli nahradit) – a hlavně: proč si vůbec po
svém výrazném úspěchu
na kongresu tímhle způsobem veřejně připouští, že
by mohl prohrát volby, a
jmenuje nejvhodnější náhradníky? Je to
kapitulantství a navíc neúčelné, pokud
opravdu prohraje, dostane se k moci vnitrostranická opozice.

Penc opět zpřístupnil databázi StB na internetu

26.11.2009

tyden.cz

ČTK

Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících zpřístupnil
na internetové adrese www.svazky.cz databázi zhruba 770 tisíc osob, o které se
zajímala komunistická Státní bezpečnost.

Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících zpřístupnil
na internetové adrese www.svazky.cz databázi zhruba 770 tisíc osob, o které se
zajímala komunistická Státní bezpečnost (StB). Je přesvědčen, že jedná v
souladu se zákonem na ochranu osobních údajů.

Informoval o tom na čtvrteční tiskové konferenci. Databáze
po několik měsíců podle Pence nefungovala právě kvůli sporům o to, zda není
její zveřejnění v rozporu s tímto zákonem. Penc se však nyní opět rozhodl ji
zpřístupnit, protože po konzultaci s právníky dospěl k závěru, že tomu tak
není.

Zákon na ochranu osobních údajů podle Pence uvádí, že
archiválie vzniklé z činnosti StB nemají ochranu osobních dat, to znamená, že
mohou být zveřejněny. Kdyby tomu tak nebylo, nemohl by fungovat ani Ústav pro
studium totalitních režimů. Kdyby ústav fungoval, jak má a databázi sám
zveřejnil, pak by ji prý Penc zveřejňovat nemusel.

PSALI JSME: Penc narazil se seznamy StB. Porušuje zákon

O databáze StB je
obrovský zájem. Server zkolaboval

Uvedení jména v seznamu podle Pence neznamená nic jiného než
to, že se StB o uvedenou osobu z jakéhokoliv důvodu zajímala. Aktivista
odhaduje, že v něm je 80 procent „hrdinů“, kteří se ničeho
nedopustili a byli pouze perzekvováni StB.

Význam databáze podle Pence spočívá v tom, že je u každého
jména odkaz na svazkové, respektive archivní číslo, podle kterého je možné StB
shromážděné doklady snadno vyhledat. Prý dostal stovky dopisů od lidí, kteří
databázi využili v prvních měsících fungování, a pomohla jim.

V databázi i sám Penc

Penc uvedl, že je v databázi i on. Kdyby měl někdo pocit, že
je v „divné partě“, tak je v databázi například se zpěvačkou Martou
Kubišovou, exprezidentem Václavem Havlem, ale také se zpěvákem Karlem Gottem,
uvedl aktivista. Jde podle něj o pouhou pomůcku usnadňující vyhledávání
archiválií, kterých jsou kilometry. Databáze je pro archiv stejně potřebná jako
například katalog knih pro Národní knihovnu, bez kterého by také nebylo možné
vyhledávat a půjčovat knihy.

Penc je přesvědčen, že zveřejněním databáze přispěl k
vyrovnání s totalitním režimem. Nejde podle něj jen o lidi, kteří komunistický
režim zažili, ale o to, aby generace, která komunismus nezažila, pochopila, jak
je nebezpečné rozvíjet státní aparát tak, že je schopen sledovat až deset procent
obyvatel. Jde o to, „aby nová generace neopakovala stejné chyby“,
zdůraznil.

Penc: Ústav pochybil

Nezveřejnění databáze Ústavem pro studium totalitních režimů
považuje Penc za selhání. Byl to jeden z důvodů, proč inicioval petici za
odvolání jeho ředitele Pavla Žáčka, kterou podepsal i Havel. Celkem ji
podepsalo 40 lidí. Jako důvod vzniku petice se také uvádí, že ústav v publikaci
o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na
informátora StB. To prý však byla jen poslední kapka v řadě pochybení ústavu.

Žáčkovi příznivci iniciovali naopak petici na podporu
ústavu, kterou podepsalo asi 110 lidí. Penc tvrdí, že mu o zrušení ústavu
nejde, ale jen o to, aby fungoval tak, jak má, a o vyvolání diskuse na toto
téma.

Práci ústavu pro totalitu kritizuji, ale je
důležitý, přiznal Havel

26.11.2009

zpravy.iDNES.cz

iDNES.cz, Čeněk Třeček, iDNES.cz, Jiří Šťastný

Bývalý prezident Václav Havel reagoval na spor mezi Ústavem
pro studium totalitních režimů a aktivistou Stanislavem Pencem. Ano, petici
kritizující práci ústavu jsem podepsal, ale jeho existenci považuji za
významnou, sdělil iDNES.cz.

Exprezident tak prostřednictvím své tajemnice Sabiny
Tančevové mimo jiné vyvrátil spekulace, zda skutečně podepsal Pencovu petici.
Jeho podpis totiž není na podpisových arších, které aktivista veřejně
prezentoval.

Petice, která kritizuje práci ústavu, požaduje odvolání jeho
ředitele Pavla Žáčka. Pencovi například vadí, že ústav v publikaci o vzniku
Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB,
aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu.

„Jelikož se jedná již o několikáté manažerské a
profesní selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů, žádáme Radu
ÚSTR, která dohlíží na jeho činnost, aby se touto věcí zaobírala a bezodkladně
odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na nového,“ stojí v textu
petice.

Havel se k této, jak sám uvedl
„personální
záležitosti“ vyjádřil tak, že považuje za důležité
řádné výběrové řízení v
řádném termínu. Jeho přání se zřejmě
vyplní, protože rada Ústavu by o konkurzu
na nového ředitele měla jednat 13. ledna
příštího roku.

Krátce po zveřejnění Pencovy petice se objevila také opačná
iniciativa, tentokrát na Žáčkovu podporu. Obě strany se ohánějí zvučnými jmény.
Penc se může pochlubit podpisem Václava Havla, Johna Boka nebo Ondřeje Lišky,
jeho odpůrci zase signaturami Ivana Jirouse, Jana Rumla nebo Igora Chauna.

Penc dnes také opět na internetu zprovoznil
dvě unikátní
elektronické databáze někdejší
Státní bezpečnosti. Počítačové registry EZO
a
SEZO před listopadem 1989 StB dokončovala. Seznam, který
obsahuje 770 tisíc
jmen lidí, o nichž StB vedla spis, vyvolal hned po
spuštění obrovský zájem a
databáze na čas zkolabovala.

Firma, na jejichž serverech původně stránky běžely, se
obávala problémů s Úřadem pro ochranu osobních údajů. Penc tedy nyní stránky
provozuje sám.

Inventura skončila

25.11.2009

filip pospíšil

Studenti jsou unaveni po roce práce pro demokracii

Skupina studentů se pokusila využít kulatého výročí převratu
a požádala o dárek v podobě změny v politickém systému. Když se dárek
nedostavil, neví, co dělat dál.

Když si stovky lidí během listopadové akce na Václavském
náměstí nasadily na pokyn organizátorů z Inventury demokracie masky ovcí, byl
to silný moment. Tento okamžik se stal nejen vděčným záběrem pro fotografy či
kameramany, ale i jasným vyjádřením sounáležitosti a protestu během jinak
poměrně individualizovaných oslav dvacátého vý -ročí zbití demonstrantů na
Národní třídě. Shromáždění Inventury demokracie (kde se účastníci proměnili v
ovce, dostali tisíc příruček ovčana, promluvil k nim Václav Havel a studenti
přednesli své prohlášení) mělo být zároveň vyvrcholením celoročních snah
skupiny pražských (a brněnských) vysokoškoláků. Co ale ve skutečnosti ony snahy
přinesly a jaký je jejich význam?

Projekt,
pro který si studenti před více než rokem vybrali
název Inventura demokracie,
je v českém prostředí něčím
mimořádným. Na rozdíl od iniciativy, jež se
zrodila
u příležitosti předchozího kulatého
výročí změny režimu (Děkujeme, odejděte z
roku 1999), měli tentokrát organizátoři jasně defi
nované cíle i seznam
aktivit, kterými jich chtěli dosáhnout. Už před rokem se
pokusili dát
připomínání výročí převratu
jiný obsah, když zveřejnili výzvu Dejte nám
dárek k
narozeninám. V něm vyjmenovali čtyři zásadní
problémy snižující kvalitu či sílu
demokracie v České republice. Požadovali, aby poslanci do roka
omezili
poslaneckou a senátorskou imunitu, zabránili
legislativním přílepkům a
poslanecké „lidové tvořivosti“, umožnili
kontrolovat lobbing a změnili způsob
obsazování mediálních rad.

V
průběhu
celého roku pak studenti pořádali různé
přednášky a diskuse, projekce filmu,
demonstrace ve spolupráci s iniciativami Věda žije! a Pro Wave,
studovali
platnou legislativu, konzultovali problémy s
nevládními organizacemi
(Transparency International, Oživení), chodili za poslanci a
natáčeli přitom
průběh jednání, vydávali tiskové
zprávy, organizovali besedy na školách, pořizovali
sestřihy ze záznamů svých aktivit, budovali webové
stránky a připravovali jiné
informační materiály. Většina těchto aktivit byla
pro členy iniciativy něčím
novým, a tak se je vlastně učili za pochodu. V dubnu tohoto roku
se proto
například málem neuskutečnila akce na podporu Radia Wave
a zároveň protest
proti způsobu obsazování mediálních rad,
když se magistrát akci rozhodl těsně
před začátkem zakázat (viz článek Demokracie
nefunguje, A2 č. 10/2009). Její
konání tehdy umožnil až zásah
zkušeného aktivisty Stanislava Pence.

Škola politikou

Sami členové iniciativy pak při setkání na přírodovědecké
fakultě na Albertově týden před 17. listopadem 2009 popisovali, jak museli
postupně studovat do hloubky nejen problematiku, kterou na schuzkách s poslanci
a senátory chtěli probírat, ale i taktiku a možné způsoby, jimiž se politici
pokoušejí odvést diskusi stranou, zmást či ubít iracionálními argumenty ty,
kteří za nimi přijdou s nějakými požadavky. Studenti proto některé schůzky
nacvičovali a rozdělovali role mezi jednotlivé členy delegace. Novou zkušeností
pro ně byly i způsoby, jak se vyhnout prosazování konkrétního návrhu a zároveň
přitom vyjadřovat formální podporu jeho stoupencům. To jim v praxi a na
kamerový záznam předvedli například senátor Jiří Pospíšil či Marek Benda.
Členové iniciativy se postupně učili, jak argumentovat při jednání s politiky,
jak používat některé pomůcky, například dotazník, v němž si odškrtávali
jednotlivé body; poznamenávali si rovněž reakce politiků, aby je mohli dále vyhodnocovat
či aby bylo možné jejich původce při příštím jednání vzít za slovo.

Svůj
praktický výcvik zaznamenali na kameru a při
setkání na přírodovědecké fakultě
také demonstrovali, že jsou své zkušenosti schopni
zobecňovat a používat
například při diskusích na školách.
Této schopnosti však plně nedostáli, když
nebyli s to diferencovat ve svých vyjádřeních pro
média a veřejnost své
zkušenosti se zástupci jednotlivých
politických stran. Pozitivní reakce
jednotlivců ze Strany zelených, poslankyně Evy
Dundáčkové (ODS) či senátora
Jiřího Oberfalzera (ODS), kteří se pokoušeli
prosazovat návrhy studentů, tak
zanikaly v obecných poukazech na nevůli politiků. Takovým
zobecněním byl i
happening na pražském Klárově, kde symbolický
výsledek žádostí studentů
reprezentoval odhalený pomník
sestávající z dárkové krabice
ovázané červenou
stuhou, na níž spočíval model psího exkrementu.
„Nedostali jsme ani jeden z
těch požadovaných dárků. Skutečně jsme nedostali
nic,“ prohlásila tehdy do
médií Tereza Vlasáková z iniciativy
Inventura demokracie.

Nejsme aktivisté

Tento výsledek a některé
další problémy české společnosti se
pak členové iniciativy snažili v
následujícím více než týdnu
probírat na
veřejných debatách. Na nich se také
pokoušeli najít pozitivní aspekt ve
výsledku svého počínání. Jak ale
předvedli během diskuse na přírodovědecké
fakultě Tereza Vlasáková, Jakub Mráček,
Jiří Boudal a Jakub Bachtík, mají
představitelé iniciativy o pozitivním výsledku
poněkud zvláštní představy.
„Ukázali jsme, že jednat s poslanci a být
aktivní může každý,“ uvedla
Vlasáková. „Teď je to na ostatních, my se
musíme vrátit k zameškanému studiu,“
odpověděl na otázku po další činnosti iniciativy
jeden z jejích kolegů.
„Nechceme být političtí aktivisté,“
prohlásil další z nich. Jejich výroky
přesně
ladí s vyzněním Studentského
prohlášení Inventura demokracie 2009,
vydaného ke
dvacátému výročí sametové revoluce.
V něm se příslušníci mladé generace
charakterizují takto: „Do veřejné činnosti se
nám nechce – zejména pokud by
měla být soustavná. Jsme na tom prostě úplně
stejně jako všichni starší kolem
nás. A nedřímá v nás žádná
potřeba vymezovat se vůči nim. Nechceme změnit
svět.“ Minimálně v hodnocení minulých
generací se ovšem autoři prohlášení
mýlí.
Podstatná část lidí ze starších
generací totiž alespoň na konci šedesátých
a
osmdesátých let svět měnit chtěla. A ještě před
deseti lety iniciativu
Děkujeme, odejděte podpořilo 200 000 signatářů a 3. prosince
1999 se dokonce
sešlo po celé České republice na její
podporu na 100 000 občanů. Je pravda, že
politický aktivismus v posledně zmiňovaném případě
(a vlastně do určité míry i
v těch předchozích) skončil neslavně. Ovšem věřit tomu,
že dárky v podobě
politických ústupků establishmentu padají z nebe,
snad už nemohou ani ti
nejmladší z demokratické generace.

Skokani a zatracení českého webu – 5 – 3. čtvrtletí 2009

Opustila nás Milena Dvorská

Brigádní referent Žáček

Jména příslušníků Stb na stránkách svazky.cz

Politika

Seznam příslušníků StB je na internetu

Koho si platila StB? Penc dal seznamy na web

Zaměstnanci StB

MÉDIA: Penc zveřejnil na internetu seznam 13.500 zaměstnanců StB

Penc zveřejnil na internetu seznam 13.500 zaměstnanců StB

Zveřejněné seznamy jmen pracovníků StB

Novela zákona o drogách počítá s mírnějšími tresty

Penc zveřejnil na internetu seznam zaměstnanců StB

napětí

Zrození Zelených poznamenala StB

Minulost jako rozluštěná hádanka

Kritika ústavu vedeného Žáčkem

Proč si z nás tiskový mluvčí dělají srandu?

KSČM chce ztížit práci Ústavu pro studium totalitních režimů

Komunisté chtějí ztížit práci Ústavu pro studium totalitních režimů

Návrh na omezení pravomocí Ústavu pro studium totalitních režimů

Komunisté vymysleli zákon, jak přistřihnout křídla Žáčkově ústavu

Komunisté proti Žáčkovu ústavu: vadí jim údaje agentů

KSČM chce za zveřejněné údaje o agentech ztížit práci ústavu pro totalitu

Smíření před kamerami, a jak dál?

Zeleným už nepomůže nic, je to strana kariéristů.

POLITIKA: Lidovky.cz: Aktivista Penc: Zeleným už nepomůže nic. Je to strana kariéristů

Stanislav Penc vyzval Pavla Žáčka k demisi

Joska Skalník promluvil: Nedonášel jsem

Aktivista Penc: Zeleným už nepomůže nic. Je to strana kariéristů

Ano, k poblití

Skalník: Informace ÚSTR o mé spolupráci s StB jsou nepravdivé

Skalník: Informace ÚSTR o mé spolupráci s StB jsou nepravdivé

Rozhovor s Pavlem Žáčkem, ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů

Rozhovor s Pavlem Žáčkem

Pavel Žáček Nebudu krýt něčí kamarády

Do odvolání Žáčka se Havel „neplete“

Příslušník StB na jednání OF

Ano, k poblití

Havel nechtěl odvolání Žáčka

U Jílkové o svazcích Státní bezpečnosti

Kvůli Skalníkovi vznikly hned dvě petice

Havel nepožaduje Žáčkovu demisi, pod podpis připsal poznámku

Havel nechce Žáčkovo odvolání, pod Pencovu petici napsal poznámku

Spisy STB do každé rodiny!

SPOLEČNOST: Spisy StB do každé rodiny!

Kdo ovládá minulost

Kdo ovládá minulost

SPOLEČNOST: Pozdní pláč nad Žáčkem

Před 20 lety

Penc ve skutečnosti Žáčkovi pomáhá

Politika

Jména sledovaných jsou opět na webu

Pencovy seznamy jsou opět na webu

Penc opět zpřístupnil databázi StB

Databáze lidí sledovaných StB opět na internetu

MÉDIA: Lidovky.cz: Stanislav Penc opět zveřejnil na internetu databázi StB

Penc opět zpřístupnil na internetu databázi osob sledovaných StB

Penc opět zpřístupnil na internetu databázi osob sledovaných StB

Na webu opět visí Pencova databáze osob sledovaných StB

Ústav pro studium totalitních režimů bude mít nového ředitele

Rozhovor s Pavlem Žáčkem, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na možného nástupce Pavla Žáčka

Databáze 770 tisíc lidí ze svazků StB znovu funguje

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na možného nástupce Pavla Žáčka

Svazky.cz opět v provozu

Aktivista Stanislav Penc znovu zpřístupňuje své stránky Svazky.cz

Hle, jak se perou…

O konkurzu na post Žáčka se bude jednat až v lednu

Válka disidentů o minulost

Rada ústavu Žáčka ve sporu s petičníky podpořila

Stanislav Penc opět zveřejnil na internetu databázi StB

SPOLEČNOST: Skalník, Penc, Žáček – a pravda

Skalník a StB

Co přinesl den (středa ;25. ;listopadu)

Penc opět zpřístupnil databázi StB na internetu

Práci ústavu pro totalitu kritizuji, ale je důležitý, přiznal Havel

Inventura skončila

Skokani a zatracení českého webu – 5 – 3. čtvrtletí
2009

Jména
příslušníků Stb na stránkách svazky.cz

Seznam
příslušníků StB je na internetu

MÉDIA: Penc zveřejnil na internetu seznam 13.500
zaměstnanců StB

Penc
zveřejnil na internetu seznam 13.500 zaměstnanců StB

KSČM
chce ztížit práci Ústavu pro studium totalitních režimů

Komunisté chtějí ztížit práci Ústavu pro
studium totalitních režimů

Návrh
na omezení pravomocí Ústavu pro studium totalitních režimů

Komunisté vymysleli zákon, jak přistřihnout křídla
Žáčkově ústavu

Komunisté
proti Žáčkovu ústavu: vadí jim údaje agentů

KSČM chce za zveřejněné údaje o agentech ztížit
práci ústavu pro totalitu

POLITIKA:
Lidovky.cz: Aktivista Penc: Zeleným už nepomůže nic. Je to strana kariéristů

Aktivista Penc: Zeleným už nepomůže nic. Je to
strana kariéristů

Skalník:
Informace ÚSTR o mé spolupráci s StB jsou nepravdivé

Skalník: Informace ÚSTR o mé spolupráci s StB jsou
nepravdivé

Rozhovor
s Pavlem Žáčkem, ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů

Havel nepožaduje Žáčkovu demisi, pod podpis připsal
poznámku

Havel nechce Žáčkovo odvolání, pod Pencovu petici
napsal poznámku

Před
20 lety

Penc
ve skutečnosti Žáčkovi pomáhá

MÉDIA: Lidovky.cz: Stanislav Penc opět zveřejnil na
internetu databázi StB

Penc opět zpřístupnil na internetu databázi osob
sledovaných StB

Penc opět zpřístupnil na internetu databázi osob
sledovaných StB

Na webu opět visí Pencova databáze osob sledovaných
StB

Ústav pro studium totalitních režimů bude mít
nového ředitele

Rozhovor
s Pavlem Žáčkem, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na možného
nástupce Pavla Žáčka

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na možného
nástupce Pavla Žáčka

Aktivista Stanislav Penc znovu zpřístupňuje své
stránky Svazky.cz

Stanislav Penc opět zveřejnil na internetu databázi
StB

Práci ústavu pro totalitu kritizuji, ale je
důležitý, přiznal Havel