Praha – Rada Ústavu pro studium totalitních režimů odložila
projednávání konkurzu na nového ředitele, znovu se kvůli tomu sejde 13. ledna
příštího roku. Projednávání tohoto bodu dnes požadovala členka rady Petruška
Šustrová. Rada se prý na tomto postupu shodla včetně navrhovatelky. Podle
místopředsedy rady Patrika Bendy bude rada jednat také o stanovení funkčního
období pro nového ředitele, uvažuje se o čtyřech nebo pěti letech.

Rada rovněž přijala usnesení k petici, kterou inicioval
aktivista Stanislav Penc. Tomu vadí, že ústav v publikaci o vzniku Občanského
fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl
Skalníkovu verzi příběhu. Pencovu petici podepsal i exprezident Václav Havel,
což už dříve potvrdila Havlova kancelář. Pencovi ani signatářům petice prý
nejde o to, aby ÚSTR zanikl. Penc poukazuje také na kritiku ústavu za
zveřejnění materiálu o spisovateli Milanu Kunderovi.

Rada ale dospěla k závěru, že ústav vydáním a prezentací
publikace manažersky ani profesionálně neselhal. Pozvala rovněž signatáře
petice k návštěvě ústavu a Archivu bezpečnostních složek, aby se seznámili s
chodem a výsledky obou institucí. Petici podepsal i občanský aktivista John
Bok, podle kterého se opakují některé nepřípustné excesy, které snižují pověst
ústavu. Důkazem toho, že je něco v nepořádku, jsou prý i odchody řady
kvalitních historiků z ústavu. Předsedkyně Rady ÚSTR Naděžda Kavalírová ale
vidí za útoky na Ústav pro studium totalitních režimů strach lidí, které by
mohly jeho archivy ohrožovat.

Žáček minulý týden uvedl, že
petici považuje za pokus o
cenzuru ústavu. Dodal, že pokud Rada ÚSTR
vypíše výběrové řízení na
nového
ředitele, je připraven se do něj přihlásit, aby obhájil
svou dosavadní práci.
Na jeho podporu vznikla i nová petice, která zmiňuje
„nebezpečné a
trestuhodné“ tendence ČSSD a KSČM ústav zrušit či
paralyzovat. Žáček byl
jmenován do funkce bez výběrového
řízení k 1. lednu 2008. Od června 2007 byl
zmocněncem vlády pro řízení ústavu a
Archivu bezpečnostních složek.

Pozdní pláč nad Žáčkem

25.11.2009

ČRo – cro6.cz

Lukáš Jelínek

Koneckonců Václava Havla nerozlítily
mediálně zhusta
propírané aféry ústavu. Například
když s ledovým klidem tvrdil, že skupina
bratří Mašínů plánovala atentát na
prezidenta Gottwalda. Nebo když lehkomyslně
nakládal s neověřenými informacemi o
údajném udavačství spisovatele Milana
Kundery. Tenkrát Havel jen „po klausovsku“ lehce povytáhl
obočí.
Čerstvě se pak ústavu dostalo pozornosti, když se
ukázalo, že jako s archívní
pomůckou soustavně pracuje se seznamem spolupracovníků
komunistické Státní
bezpečnosti, přestože jména spousty osob, například
herečky Jiřiny Bohdalové či
někdejšího škodováckého manažera
Vratislava Kulhánka, soud ze seznamu agentů
nařídil vymazat.Exprezident Havel se hlasitě ozval až v
okamžiku, kdy přišla
řada na jeho přítele a pomocníka z roku 1989 Josku
Skalníka. V nejnovější knize
Žáčkova ústavu, nazvané Občanské
fórum – den první, se objevil dokument, podle
kterého měl výtvarník Skalník
předávat informace o vzniku Občanského fóra
Státní bezpečnosti. Skalník, o jehož
údajném podlehnutí totalitní
mašinérii
hovoří někteří historici, ale i pamětníci – jako
Jiří Křižan či Jan Ruml – už delší
dobu, se brání a obvinění popírá.
Ostatně stejně jako četní další klienti
ústavu.Ne každý však má tu čest jako pan
Skalník, aby se na jeho obhajobu
podepisovala petice. A máme zde další paradox:
iniciátorem petice není nikdo
jiný než Stanislav Penc, který sám před časem na
internetu navázal na úsilí
brněnského radikála Petra Cibulky a jal se zveřejňovat
estébácká data. Dnes v
petici tvrdí, že „naši společnou historii nelze posuzovat
pouze z
dokumentů Státní bezpečnosti“. Skalníkův
případ je prý dalším důkazem
neprofesionální práce Ústavu pro studium
totalitních režimů. Jeho ředitel
naopak namítá, že petice je manipulativní.Kauzu
Skalník opusťme s povzdechem,
že je smutné, když tuzemským intelektuálním
celebritám začne fungovat zdravý
kritický úsudek až ve chvíli, kdy dojde na jejich
kamarády.Půda kolem Pavla
Žáčka je žhavá už dlouho. Byla mu vyčítána
absence odbornosti. Rádoby expertní
výstupy ústavu produkovali z valné části
lidé v lepším případě se
vzděláním
žurnalistů, v případě horším i bez něj.
Mladá generace historiků reprezentovaná
Petrem Blažkem, Petrem Kourou či Tomášem Bursíkem
již dávno prchla. Žáček má
pověst špatného, leč královsky placeného
manažera. Ačkoli otec zakladatel, má
to nahnuté i u senátorů, kteří se za vznik
ústavu s pravomocemi úřadu státní
správy bili a kteří vybírají radu na
ústav dohlížející. V ní však
měl Žáček
dosud zastání. I to se ale může brzy změnit.Ústav
pro studium totalitních
režimů je od prvních okamžiků předmětem politického
sváru. Zejména levicovým
proudům se nelíbí jeho ideový půdorys a do
vínku daný apriorní odsudek období
1948-1989. Navíc setrvale provokuje aktivismus Žáčkova
týmu, zvlášť v kombinaci
se specifickými úkoly, které na sebe přebral po
archívu ministerstva vnitra.
Každé další pochybení, každá
další revolta může ústav potopit i v očích
těch,
kteří mu z principu fandí.Příliš
vábně nepůsobí ani peníze tekoucí ze
státního
rozpočtu do takto problematické instituce, když například
renomované ústavy
Akademie věd, ale i vysoké školy a jejich kvalitní
historická pracoviště jsou
finančně vyprahlé a zápasí o holou existenci.
Nelze se zbavit dojmu, že právě
tam by mohli minulost rozkrývat a zkoumat opravdu nestranně, na
úrovni a bez
skandálů.Případný vyhazov nepohodlného
Pavla Žáčka by sice leckoho mohl utěšit,
nicméně by šlo jen o další bizarní
zářez v kostrbatém rodokmenu Ústavu pro
studium totalitních režimů. Přišel by nový
šéf, asi opatrnější,
dávající si
pozor, aby nešlápl na kuří oko kmotrů lehce
bulvární organizace. Sotva by ovšem
došlo k razantní změně způsobu práce
vydávané za výzkum. S trochou sarkasmu se
musím Pavla Žáčka zastat: k pochybnému
ústavu prostě pochybný ředitel
patří.Další komentáře si můžete poslechnout
v pořadu Názory a

argumenty v sekci
Rádio na přání

. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v

Týdeníku rozhlas

Pozdní pláč nad Žáčkem

25.11.2009 ČRo
6

18:10 Názory a argumenty

Jan BEDNÁŘ, moderátor

——————–

V minulých dnech se opět rozhořel spor kolem Ústavu pro
studium totalitních režimů. Příčinou bylo další zveřejnění dosud neznámých
informací z dob minulého režimu, tentokrát z doby kolem listopadového převratu.
Výsledkem byl návrh na odvolání dosavadního ředitele ústavu Pavla Žáčka. Pro i
proti návrhu se postavilo několik známých disidentů, včetně bývalého prezidenta
Václava Havla. Svůj názor na celou věc má pochopitelně také Lukáš Jelínek. Čte
David Schneider.

David SCHNEIDER, redaktor

——————–

Jsou to ale paradoxy. Dvacet let po listopadu 89
se hlavní
protagonista tehdejších událostí a
ještě dřívějšího disentu dožaduje odchodu
ředitele instituce, jež se měla původně poeticky jmenovat Ústav
paměti národa.
Pavel Žáček vydupal Ústav pro studium totalitních
režimů prakticky ze země a
dodnes jej řídí podle svého
nejlepšího vědomí a svědomí. Dalo by se
říci, že
věrně stojí na stráži antikomunismu. To by také
patrně žádný velký rozruch mezi
kavárenskými liberály nevyvolalo. Koneckonců
Václava Havla nerozlítily mediálně
zhusta propírané aféry ústavu.
Například, když s ledovým klidem tvrdil, že
skupina bratří Mašínů plánovala
atentát na prezidenta Gottwalda. Nebo, když
lehkomyslně nakládal s neověřenými informacemi o
údajném udavačství spisovatele
Milana Kundery. Tenkrát Havel jen „po klausovsku“ lehce
povytáhl
obočí. Čerstvě se pak ústavu dostalo pozornosti, když se
ukázalo, že jako s
archívní pomůckou soustavně pracuje se seznamem
spolupracovníků komunistické
Státní bezpečnosti, přestože jména spousty osob,
například herečky Jiřiny
Bohdalové či někdejšího
škodováckého manažera Vratislava Kulhánka,
soud ze
seznamu agentů nařídil vymazat. Exprezident Havel se hlasitě
ozval až v
okamžiku, kdy přišla řada na jeho přítele a
pomocníka z roku 1989 Josku
Skalníka. V nejnovější knize Žáčkova
ústavu, nazvané „Občanské fórum – den
první“, se objevil dokument, podle kterého měl
výtvarník Skalník předávat
informace o vzniku Občanského fóra Státní
bezpečnosti. Skalník, o jehož údajném
podlehnutí totalitní mašinérii
hovoří někteří historici, ale i pamětníci, jako
Jiří Křižan či Jan Ruml, už delší dobu, se
brání a obvinění popírá. Ostatně
stejně jako četní další klienti ústavu. Ne
každý však má tu čest jako pan
Skalník, aby se na jeho obhajobu podepisovala petice. A
máme zde další paradox,
iniciátorem petice není nikdo jiný než Stanislav
Penc, který sám před časem na
internetu navázal na úsilí brněnského
radikála Petra Cibulky a jal se
zveřejňovat estébácká data. Dnes v petici
tvrdí, že „naši společnou
historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní
bezpečnosti“. Skalníkův
případ je prý dalším důkazem
neprofesionální práce Ústavu pro studium
totalitních režimů. Jeho ředitel naopak namítá, že
petice je manipulativní.
Kauzu Skalník opusťme s povzdechem, že je smutné, když
tuzemským intelektuálním
celebritám začne fungovat zdravý kritický
úsudek až ve chvíli, kdy dojde na
jejich kamarády. Půda kolem Pavla Žáčka je žhavá
už dlouho. Byla mu vyčítána
absence odbornosti. Rádoby expertní výstupy
ústavu produkovali z valné části
lidé v lepším případě se
vzděláním žurnalistů, v případě
horším i bez něj.
Mladá generace historiků reprezentovaná Petrem Blažkem,
Petrem Kourou či
Tomášem Bursíkem již dávno prchla.
Žáček má pověst špatného, leč
královsky
placeného manažera. Ačkoli otec zakladatel, má to
nahnuté i u senátorů, kteří
se za vznik ústavu s pravomocemi úřadu
státní správy bili a kteří
vybírají radu
na ústav dohlížející. V ní
však měl Žáček dosud zastání. I to se ale
může brzy
změnit. Ústav pro studium totalitních režimů je od
prvních okamžiků předmětem
politického sváru. Zejména levicovým
proudům se nelíbí jeho ideový půdorys a do
vínku daný apriorní odsudek období
1948-1989. Navíc setrvale provokuje
aktivismus Žáčkova týmu, zvlášť v kombinaci
se specifickými úkoly, které na
sebe přebral po archívu ministerstva vnitra. Každé
další pochybení, každá další
revolta může ústav potopit i v očích těch, kteří
mu z principu fandí. Příliš
vábně nepůsobí ani peníze tekoucí ze
státního rozpočtu do takto problematické
instituce, když například renomované ústavy
Akademie věd, ale i vysoké školy a
jejich kvalitní historická pracoviště jsou
finančně vyprahlé a zápasí o holou
existenci. Nelze se zbavit dojmu, že právě tam by mohli minulost
rozkrývat a
zkoumat opravdu nestranně, na úrovni a bez skandálů.
Případný vyhazov
nepohodlného Pavla Žáčka by sice leckoho mohl
utěšit, nicméně by šlo jen o
další bizarní zářez v kostrbatém
rodokmenu Ústavu pro studium totalitních
režimů. Přišel by nový šéf, asi
opatrnější, dávající si pozor, aby
nešlápl na
kuří okokmotrů lehce bulvární organizace. Sotva by ovšem došlo k razantní
změně způsobu práce vydávané za výzkum. S trochou sarkasmu se musím Pavla Žáčka
zastat. K pochybnému ústavu prostě pochybný ředitel patří.

Politika

25.11.2009

Euro 24

? Předseda EK José Barroso včera dostal
poslední jména
kandidátů na eurokomisaře. Nakonec je mezi nimi 9 žen, tedy
třetina. Štefan
Füle má i nadále největší šance
obsadit post eurokomisaře pro rozšíření. V
lednu čeká Füleho, stejně jako ostatní
kandidáty, zpovídání evropskými
poslanci. Lidovecká frakce se chystá vznést
otázky k jeho minulosti – členství
v KSČM a studiím diplomacie v Moskvě. (MFD/A6) ? Spokojenost
zelených s
kabinetem Jana Fischera značně klesla kvůli tomu, že
odmítá návrhy, jež si
vybojovali v bývalé vládě. Omezení
jízd kamionů i novelu horního zákona chce
vláda stáhnout z PS. „Pohár trpělivosti
přetéká,“ řekl šéf SZ Ondřej
Liška,
jenž požaduje jednání s Fischerem. (MFD/A2) ?
Odcházejícího ministra životního
prostředí Ladislava Mika vystřídá jeho
současný náměstek Jan Dusík. Šéfem
resortu by se měl stát od 1. prosince. „Neslyšel
jsem o tom, že by byla nějaká
jiná alternativa,“ uvedl Dusík, jenž byl
nominován SZ. (LN/3) ? Šéf PS Miloslav
Vlček (ČSSD) je v Egyptě. Přitom již v červnu odložil cestu do Egypta,
protože
se část jeho delegace na Blízkém východě
setkala s radikálním Hamásem. Jeho
současná cesta není oficiálně
hlášena a neví o ní ani MZV ČR. (ČRo1) ?
Starosta
Prahy 5 Milan Jančík (ODS) oznámil, že své
zápočty z obchodního práva na
Západočeské univerzitě má od již zemřelé
docentky Miroslavy Bartošíkové. Jančík
zároveň uvedl, že bude po rektoru Josefu Průšovi
požadovat písemné vysvětlení
názoru, že jeho studium bylo nestandardní. (LN/4) ?
Bývalý studentský vůdce
Martin Bartůněk inicioval protipetici, která vyjadřuje podporu
Ústavu
totalitních režimů a jeho šéfovi Pavlu
Žáčkovi. Jde o reakci na petici
Stanislava Pence, k níž se připojil i exprezident Václav
Havel a jež Žáčka
vyzývá k rezignaci kvůli údajnému
překrucování dějin. (LN/3) ? Vlivnému členu
ODS a podnikateli Patriku Oulickému ústecký
stavební úřad pravděpodobně nenařídí
zbourání jeho luxusního sídla, jež postavil
bez stavebního povolení v CHKO
České středohoří. (LN/5)

Jak vypadá státní dohled nad internetem?

25.11.2009

itbiz.cz

Lubor Kopecký

Mysleli jste si, že stát nemá nad internetem žádnou kontrolu?
Bohužel, trend je přesně opačný. Ještě před deseti lety neměli politici ponětí,
co je internet, dnes by mu naopak rádi vládli. Pojďme se tedy podívat na to,
jak u nás postupuje proces státního dohledu nad nejsvobodnějším médiem.

Lubor Kopecký

Je jasné, že kontrolovat světový
internet jako celek je pro
jednu vládu zatím neuskutečnitelné. Každá
vláda ale uplatňuje své zákony
alespoň na servery provozované na území
svého státu a pravomoc úřadů v této
oblasti neustále roste. Máme sice štěstí,
že v České republice není obsah
internetu nijak zvlášť filtrován,
přibývá však nařízení a
opatření, která se
dají jen stěží označit za projev svobody.

Uchovávání dat

Spolu s uvedením v platnost novely zákona o elektronických
komunikacích vznikla v tomto roce i nová povinnost pro provozovatele
internetových služeb. Podle nařízení směrnice Evropského parlamentu a Rady
2006/24/ES musí například poskytovatelé e-mailových služeb uchovávat informace
o každé přenesené e-mailové zprávě (zatím ale ne o jejím obsahu).

Všichni provozovatelé serverů by zase měli uchovávat
informace o každém jednotlivém požadavku na jejich službu. Povinnost padá i na
poskytovatele internetového připojení, kteří teď musí uchovávat informaci o
tom, kdy a jak dlouho jste byli připojeni k internetu a kolik dat jste
přenesli. To, zda a jak operátoři a poskytovatelé služeb plní uvedené
povinnosti, je jiná věc, určitě by ale bylo zajímavé vědět, jaké s tím mají
problémy a náklady.

Odstraňování obsahu

V některých případech dohlíží stát na internetový obsah a
prostřednictvím Policie ČR nebo Úřadu pro ochranu osobních údajů vyzývá
provozovatele serverů se škodlivým obsahem k jeho okamžitému odstranění. Čas od
času ale dochází i k případům, u kterých jde spíše o zájem politický.

Ukázkovým případem
omezování svobody na internetu může být i
nedávné zrušení webu bývalého
disidenta Stanislava Pence s rozsáhlou
počítačovou databází, kterou si před listopadem
1989 vedla StB. Ta obsahovala
údaje o statisících lidí, o které se
zajímala StB – a to z jakéhokoli důvodu.
ÚOOÚ se obrátil přímo na provozovatele
serveru a pod hrozbou desetimilionové
pokuty ho donutil daný web odpojit.

Takové rozhodnutí, jakkoliv oprávněné, je ale v rozporu s
mnoha právy. Penc měl v tomto případě nárok obhájit svůj postup ve správním
řízení a nechat věc přezkoumat soudem. Podle většiny odborníků se totiž nejedná
o porušení zákona, neboť tzv. archivní zákon umožňuje zveřejnit archiválie,
které před rokem 1990 zpracovala StB, a to i bez souhlasu osob, o kterých se v
nich píše.

Někdy jsou ale jiné zájmy silnější.

Regulace vysílání

Další, ještě
častější a tvrdší zákroky můžeme
očekávat po
schválení zákona, který dá v oblasti
internetového vysílání volnou ruku Radě
pro rozhlasové a televizní vysílání.
Vzhledem k tomu, že její rozhodnutí
vycházejí spíše z politických
pohnutek než z odborných zkušeností, může se
stát, že jednou budeme s povděkem vzpomínat na
svobodný internet bez státního
dohledu.

Profil

Lubor Kopecký je šéfredaktorem elektronického měsíčníku Svět
hostingu společnosti IGNUM. Ve svých článcích a přednáškách se věnuje tématům
internetových služeb, technologií, domén a médií, poukazuje na jejich přednosti
a upozorňuje na možné budoucí hrozby. Ve volném čase se zabývá virtuální
tvorbou a zajímá ho vše z historie, sociologie a myrmekologie.

Vznikla petice na podporu Žáčkova ústavu

25.11.2009

Lidové noviny

drv

PRAHA Spor o Pavla Žáčka, šéfa Ústavu pro studium
totalitních režimů, mezi někdejšími odpůrci komunistického režimu sílí.
Exprezident Václav Havel se 17. listopadu připojil k petici někdejšího
disidenta Stanislava Pence, která Žáčka vyzývala k rezignaci kvůli údajnému
překrucování dějin.

Včera
bývalý studentský vůdce Martin Bartůněk inicioval
protipetici, která ústavu
vyjadřuje podporu. Během několika hodin ji podepsal například
Havlův
„revoluční“ poradce Jiří Křižan, disident a
exministr vnitra Jan Ruml a bývalí
studentští vůdcové Monika
MacDonagh-Pajerová, Igor Chaun a Martin Mejstřík.
Mezi signatáři je i řada dalších osobností
– například senátor Jaromír Štětina
nebo režisér Vladimír Michálek.

Podle
signatářů je ústav nenahraditelnou institucí a
výpady proti Žáčkovi ho
ohrožují. „Je nutné poznat a pochopit
příčiny, které vedly k nastolení a
trvání
totality… Účinným a nenahraditelným
nástrojem k tomu je Ústav pro studium
totalitních režimů. Tendence ČSSD a KSČM ke
zrušení či paralyzování tohoto
ústavu považujeme za nebezpečné a trestuhodné.
Stejně tak neuvážené pokusy o
zpochybňování jeho práce… Proto vyslovujeme
ústavu a jeho činnosti plnou
podporu,“ stojí v petici.

Už dnes má
zasedat rada ústavu a radní Petruška Šustrová dopředu avizovala, že chce mluvit
i o konkurzu na nového ředitele. „Osobní spor Stanislava Pence s Pavlem Žáčkem,
bohužel, ohrožuje fungování celého ústavu. O to více, že se k petici přidal i
Václav Havel,“ řekl LN Křižan. Rozbuškou pro sepsání původní Pencovy petice
byla kniha ústavu, ve které byl za informátora StB označen další blízký Havlův
spolupracovník Joska Skalník. Penc ústavu vyčítal, že Skalníka neoslovil.

Žáček zatím vyhrál, zůstává v čele kritizovaného
ústavu

25.11.2009

lidovky.cz

Lidové noviny, Václav Drchal

Ráda Ústavu pro studium
totalitních režimů podpořila šéfa
ústavu Pavla Žáčka. Během svého středečního
jednání odmítla kritiku Žáčka ze
strany disidenta Stanislava Pence a exprezidenta Václav Havla,
kteří v petici
ze 17. listopadu žádali jeho odvolání.

Již na svém příštím lednovém zasedání se nicméně bude rada
zabývat výběrovým řízením na ředitele ústavu. V únoru totiž uplynou dva roky od
doby co Žáček nastoupil do čela ústavu a rada dopředu avizovala, že po uplynutí
této doby výběrové řízení vyhlásí.

„Rada se jednomyslně shodla, že na programu
lednové
schůze bude vyhlášeno výběrové
řízení nebo alespoň oznámen termín, kdy k
tomu
dojde,“ řekla LN radní Petruška Šustrová.
Její kolega Patrik Benda nicméně
míní, že vyhlášení
výběrového řízení je v lednu „prakticky
vyloučeno“.

Včerejší zasedání rady přišlo v době, kdy o Žáčka a jeho
přístup k nedávné historii vypukl tuhý boj mezi někdejšími disidenty,
studentskými vůdci a dalšími lidmi, kteří pomáhali aktivně bourat komunistický
režim.

Nejdřív už 17. listopadu Penc sepsal petici, která vybízela
radu, aby Žáčka odvolala. Pod text se během několika hodin podepsal exprezident
Havel, spoluzakladatel Občanského fóra Vladimír Hanzel či historici Petr Blažek
a Petr Koura, kteří z ústavu před časem odešli.

Žáčkovi petice vyčítá, že v poslední knize ústavu nedal
prostor pro vyjádření Havlovu příteli – malíři Joskovi Skalníkovi, kterého
jeden z dokumentů zveřejněných v publikaci identifikuje jako důležitého
informátora StB z prostředí vznikajícího Občanského fóra.

Podporují Žáčka peticí

25.11.2009

Právo

(ČTK)

Zastánci Ústavu pro studium
totalitních režimů (ÚSTR), jehož
šéf Pavel Žáček čelí kritice za
zveřejnění některých historických informací
a
požadavku na odvolání, začali shromažďovat podpisy pod
výzvu, která výtky vůči
ústavu odmítá a vyjadřuje podporu jeho
práci.

Mezi
prvními signatáři jsou např. režiséři Vladimír Michálek a Igor Chaun,
scenárista Jiří Křižan, exministr vnitra, publicista Jan Ruml a senátor Jaromír
Štětina. Ústav se již několikrát stal terčem kritiky za to, jak pracuje.

Žáčkovi
kritici kvůli tomu začali shromažďovat podpisy pod petici požadující jeho
odvolání. Inicioval ji aktivista Stanislav Penc a podepsal i exprezident Václav
Havel. Nedávno vyvolal ústav polemiky tím, že v publikaci o vzniku OF ukázal na
výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB.

Skalník, Penc, Žáček – a pravda

24.11.2009

blog.aktualne.cz

Jan Urban

Dohoda výtvarníka Josky Skalníka a pracovníků Ústavu pro
studium totalitních režimů o společném prozkoumání všech dokumentů, které se k
jeho osobě zachovaly v archívech ÚSTR, je příkladně mužným a jediným správným
rozhodnutím a řešením nastalého problému. Petice a spor o odvolání ředitele
Ústavu Pavla Žáčka je pak, podle mého přesvědčení, krokem nedomyšleným a
předčasným. Uvozuji předem, že Josku Skalníka i Stanislava Pence považuji za
osobní přátele. Nemohu se tedy představovat jako nezaujatý a neutrální
pozorovatel. Mohu však dosvědčit, že Joska Skalník nejpozději od roku 1970, a Stanislav Penc
nejpozději od roku 1988, znali řadu informací o mém životě a protirežimních
aktivitách. Nic z toho, co věděli, se nikdy nestalo předmětem vyšetřování či
vydírání Státní bezpečnosti. Vyvozuji z toho pouze to, že ke mně něco cítili –
jako já k nim. To, co nás spojovalo, a věřím, že spojuje i dnes, byl a je pocit
povinnosti dělat něco proti mizérii světa kolem nás. Každý svým způsobem, ale
toto je, a myslím, že by mělo zůstat, společné. Určitě jsme dělali i chyby, a
dvacet let po listopadu 1989 je dobrý čas o nich začít mluvit. Možná stejně,
jako kdykoliv jindy, ale připomínám, že teprve více než sedmnáct let po
listopadu 89 se díky iniciativě skupiny historiků mladé generace kolem Pavla
Žáčka, podařilo dostat archívy bývalých bezpečnostních složek autoritářské
komunistické moci zpod kontroly ministerstva vnitra.

Vznik Ústavu pro studium totalitních režimů byl historickým
vítězstvím pro všechny, kdo chtěli znát a pomoci zveřejnit pravdu – alespoň tu
její část, zachycenou v těchto archívech. Odpor komunistů a převážné části ČSSD
proti samotnému vzniku ÚSTR by měl sloužit jako memento významu tohoto vítězství.
Na práci Ústavu a jeho vedení je určitě možné najít chyby. Tyto chyby je
potřeba otevřeně diskutovat a kritizovat. Destabilizovat však samotnou
existenci Ústavu návrhy na odvolání jeho ředitele, který má, tak jako tak, v
řádu několika měsíců povinnost podrobit se novému výběrovému řízení, je
pošetilé. Ano, Ústav potřebuje pečlivější kontrolu svojí správní rady a
odbornou i veřejnou diskuzi o jeho cílech a potřebách.

Bylo by však dobré, kdyby si jeho
kritici uvědomili, že
komunisté a ČSSD udělají všechno, aby při
první příležitosti zničili nejenom
samotný Ústav, ale s ním i jakoukoliv
sebemenší možnost veřejného
bádání v
archívech bezpečnostních složek. Je možné
připomenout desítky, a možná stovky
případů, kdy záznamy a dokumenty z těchto archívů
byly v minulých dvaceti
letech zneužity v politickém prostoru. Tuto neblahou tendenci
začal okamžitě po
svém uvedení do funkce první ministr vnitra
Richard Sacher, a prezident Václav
Havel a jeho poradci jím byli tímto způsobem
ovlivňováni nad jakoukoliv právně
přijatelnou mez.

Naprostá většina odborníků se shoduje v tom, že probíhající
digitalizace archívů ve správě ÚSTR a jejich zveřejnění na internetu je cestou,
jak jednou provždy eliminovat jakoukoliv možnost jejich dalšího zneužití.
Rozumím, samozřejmě, pocitu Stanislava Pence a dalších historiků,
protestujících proti tomu, co vnímají jako pomalost, anebo dokonce přehmaty
vedení Ústavu. Jsem však přesvědčen, že destabilizace Ústavu v této době by
znamenala zastavení otevřené a odborné diskuze – a zničení Ústavu. Komunisté,
většina ČSSD, a všichni, kdo touží po opětném znepřístupnění archívů, by mohli
začít slavit.

Právě proto je potřeba s úctou vyzdvihnout odvahu Josky
Skalníka a vedení ÚSTR. Je to, pokud vím, vůbec poprvé, kdy se někdo takto
otevřeně k problému interpretace dokumentů z archívů bezpečnostních složek
postavil. Klobouk dolů – a držme jim palce. Toto je totiž jediná cesta, jak
zabránit politice, aby nám interpretovala naše vlastní životy.

Odvolat ředitele nestačí, ústav je nutné zrušit

24.11.2009

Haló noviny

Jiří JANOUŠKOVEC

Rozhovor Haló novin s poslancem Zdeňkem Maršíčkem, stínovým
ministrem vnitra KSČM

* Nedávno jste se kriticky vyjádřil ke zveřejnění seznamu
pracovníků československé rozvědky Ústavem pro studium totalitních režimů. Máte
informace o tom, že by snad i jinde něco podobného udělali?

Pokud vím,
tak ne.

* V České republice, zdá se, funguje jakási »seznamománie«
či snad »agentománie«. Od listopadového převratu před dvaceti lety se objevují
stále nové a nové seznamy lidí, kteří údajně či fakticky spolupracovali s
tajnými službami…

Hned po
roce 1989 vypukla mánie zveřejňovatelů nejrůznějších seznamů. Několik lidí
deroucích se na politickou špičku na tom založilo svoji politickou kariéru.
Agentománie postihla část společnosti, doplnila účelový i zastydlý
antikomunismus, stala se jeho součástí.

* První seznam údajných agentů a spolupracovníků Státní
bezpečnosti připravil Petr Cibulka, tuším, v roce 1993. Dodnes je nejasné, jak
se k nim dostal…

Takzvané
Cibulkovy
seznamy, které byly dost nepřesné, jak se později
ukázalo, vyvolaly v části
společnosti značné napětí. I když se v té době v
médiích prezentovalo hodně
údajných obhájců lidských práv,
žádný z nich se nad faktem, že zveřejněním
seznamu je do práv občanů zasahováno způsobem zcela
nepřijatelným,
nepozastavil. Nikoho z nich nezajímaly a
nezajímají skutečné příběhy lidí,
jak
se na seznam kdo dostal, co udělal-neudělal, koho
udával-neudával. Je tam,
totiž v evidenci, a to stačí k vyvěšení jeho
jména na pranýř. Ani nad tím, že
to sebou přineslo řadu lidských tragédií, se
ochránci lidských práv
nezamysleli.

* Oficiální seznamy agentů a dalších spolupracovníků byly
později zveřejněny na serveru Ministerstva vnitra ČR. Podobně jako v případě
seznamů Petra Cibulky byl o ně zprvu velký zájem, řada lidí hledala informace v
otevřených archivech atd. To vše je obecně známo… Co říkáte tzv. Pencovým
seznamům?

V létě
letošního roku aktivista, řekněme – sólový disident Stanislav Penc, zveřejnil
na internetu svoje seznamy s tím, že šéf Ústavu pro studium totalitních režimů
(ÚSTR) Pavel Žáček informace tají. Po několika týdnech internetové stránky
uzavřel. K jeho aktivitě je zbytečné cokoliv dodávat. Soudím, že on sám je
příliš uzavřen do svého zvláštního způsobu života, který nechci komentovat.

* Pavel Žáček, který si hraje s myšlenkou, že on a jeho
pochybný Ústav jsou jediní spravedliví, zveřejnil seznam bývalých pracovníků
československé rozvědky…

Pan
Žáček
má pocit, že má od státu patent zveřejňovat
cokoliv. Včetně seznamu bývalých
pracovníků rozvědky, tedy První správy Sboru
národní bezpečnosti. Je těžké, ba
skoro nemožné, zbavit se podezření, že
zveřejňováním kompilátů z materiálů
nejrůznějších bezpečnostních složek mu nejde o
historii a poznání minulosti. Už
proto ne, že řada lidí v uvedeném seznamu je
údajně stále aktivních a působí ve
prospěch České republiky. A to pomíjím fakt, že
zveřejněním seznamu jsou
ohroženy životy bývalých a možná i
současných agentů a také jejich rodin. V
seznamu jsou i jména šifrantů, či radistů, kteří
zajišťovali spojení
velvyslanectví s centrálou na ministerstvo
zahraničí. Co z takového seznamu
chcete poznávat? Tak to fungovalo dřív a tak to funguje
dodnes. Každý, kdo
tvrdí opak, lže. Je jen s podivem, že Úřad pro ochranu
osobních údajů
zveřejnění těchto seznamů s osobními citlivými
údaji hodlá teprve zkoumat, když
na druhé straně bere v ochranu narkomafii tím, že uložil
Státnímu ústavu pro
kontrolu léčiv nadále neshromažďovat v
centrálním úložišti elektronických
receptů osobní a citlivé údaje osob z
hlášení o výdeji léčivých
přípravků s
obsahem pseudoefedrinu, zneužívaných k výrobě
drog, konkrétně pervitinu.

* Překvapuje vás, že historici, ba i někdejší disidenti a
též politici, volají po odvolání pseudohistorika pana Žáčka?

Fakt,
že se
tyto výzvy objevují v době oslav dvacátého
výročí »Velké listopadové
kapitalistické revoluce«, mne částečně překvapuje.
Nejde totiž o Žáčka, ale o
samotnou existenci »jeho« Ústavu, který,
promiňte mi ten výraz, przní historii.
Tato válka vypukla ihned poté, co ve studii o vzniku
Občanského fóra, vydané
Pavlem Žáčkem, se objevila zmínka o tom, že Joska
Skalník, aktivista Jazzové
sekce, byl agentem StB v Občanském fóru. Petici za
odvolání Pavla Žáčka, kterou
inicioval Stanislav Penc, podepsal prý i exprezident
Václav Havel. Říká se
-padni, komu padni. Ale kolik z těch, kterým různé
seznamy ublížily, mají
takové zastání jako Skalník?

* Žáčkův výklad historie a přístup k ní je pochybný. Na tom
se můžeme shodnout…

Samozřejmě.
Žáček není žádný historik. Nerozumí
jí. Nechápe souvislosti. Je to klasický
antikomunista. Možná i proto z jeho ústavu
skuteční historici odešli a
odcházejí. Neměli žaludek na oslavy vrahů údajně
bojujících proti komunismu,
jakými byli například bratři
Mašínové a mnozí jiní. To, co
ústav dělá, patří do
rukou opravdových vědeckých ústavů,
například těch, které jsou součástí
Akademie věd.

* Konkrétně?

Tím, co
dělá Žáčkův ústav, by se měl zabývat Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd
České republiky.

* Domníváte se, že vše by mohlo vyřešit odvolání Žáčka z
jeho funkce?

Odvolání
pana Žáčka nic nevyřeší. Chybou je vlastní existence ÚSTR. Ten je třeba zrušit.

Spor o Žáčka: proti Havlovi se postavili Křižan,
Ruml a Vondra

24.11.2009

lidovky.cz

Lidové noviny, Václav
Drchal

Spor o Pavla Žáčka, šéfa Ústavu pro studium totalitních
režimů, mezi někdejšími odpůrci komunistického režimu sílí. Exprezident Václav
Havel se 17. listopadu připojil k petici někdejšího disidenta Stanislava Pence,
která Žáčka vyzývala k rezignaci kvůli údajnému překrucování dějin.

Někdejší spoluzakladatel
prorevolučních Studentských listů
Martin Bartůněk inicioval spolu s Havlovým „revolučním“
poradcem
Jiřím Křižanem protipetici, která Ústavu vyjadřuje
podporu. Během několika
hodin ji podepsal například další
bývalý Havlův poradce Alexandr Vondra,
disident a exministr vnitra Jan Ruml či bývalí
studentští vůdcové Monika
MacDonagh-Pajerová, Igor Chaun a Martin Mejstřík. Mezi
signatáři je i řada
dalších osobností – například
senátor Jaromír Štětina nebo režisér
Vladimír
Michálek.

Osobní spor podpořený Havlem prý ohrožuje fungování ústavu Podle
signatářů je ústav nenahraditelnou
institucí a výpady proti Žáčkovi ho
ohrožují. „Je nutné poznat a pochopit
příčiny, které vedly k nastolení a
trvání totality v naší zemi.
Účinným a
nenahraditelným nástrojem k tomu je Ústav pro
studium totalitních režimů.
Tendence ČSSD a KSČM ke zrušení či
paralyzování tohoto ústavu považujeme za
nebezpečné a trestuhodné. Stejně tak
neuvážené pokusy o zpochybňování jeho
práce a výstupů. Proto vyslovujeme Ústavu pro
studium totalitních režimů a jeho
činnosti plnou podporu,“ stojí v petici.

Už ve středu má zasedat rada ústavu a radní Petruška
Šustrová dopředu avizovala, že chce mluvit i o konkursu na nového ředitele.
„Osobní spor Stanislava Pence s Pavlem Žáčkem, bohužel, ohrožuje fungování
celého ústavu. O to více, že se k petici přidal i Václav Havel,“ řekl LN
Křižan.

Hádka o Skalníka
Rozbuškou pro sepsání původní
Pencovy petice byla nejnovější kniha
ústavu vydaná ke dvacátému
výročí vzniku Občanského fóra. Jeden v
ní
publikovaný dokument identifikoval jako důležitého
informátora StB z okruhu
občanského fóra dlouholetého Havlova
přítele, malíře Josku Skalníka.

Havlovi s Pencem vadilo, že Skalníka autoři neoslovili a
spolehli se jen na dokument StB. „Jelikož jde již o několikáté manažerské
a profesní selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů, žádáme Radu
ÚSTR… aby bezodkladně odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na
nového,“ napsal Penc do petice.

Kromě Havla s Pencem petici podepsal třeba jeden ze
zakladatelů Občanského fóra Vladimír Hanzel, šéf strany zelených Ondřej Liška a
historici Petr Blažek či Petr Koura, kteří z ústavu kvůli sporům s Žáčkem před
časem odešli.

Rada Ústavu pro studium totalit hodlá vypsat
konkurs na místo Žáčka

24.11.2009

novinky.cz

Josef Koukal

Rada Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) bude ve
středu jednat o výběrovém řízení na nového ředitele této instituce. Právu to
potvrdila radní Petruška Šustrová s tím, že konkurz nemá přímou souvislost s
kritikou, která se snesla v poslední době na hlavu současného ředitele Pavla
Žáčka.

„Rada se na začátku tohoto roku
dohodla, že je potřeba
vyhlásit výběrové řízení, a to po
dalším roce jeho fungování. Ta lhůta teď
končí a nastává čas, kdy bychom se měli dohodnout
na podmínkách výběrového
řízení,“ řekla Právu radní
Šustrová.

Sama je prý připravena navrhnout tento bod na středečním
jednání Rady ÚSTR. „Až mě překvapilo, že funkční období není omezeno na nějakou
určitou dobu. Ono to pak vždycky vypadá, že ředitel je odvoláván kvůli něčemu.
Část lidí to vnímá jako nějakou politickou funkci, což mě děsí,“ doplnila
Šustrová.

Potřebu řešit výběr nového šéfa vyjádřili i další oslovení
členové rady. „Myslím, že dvouleté období je skutečně termínem na potřebné
ohlédnutí a rozhodnutí, kudy dále,“ uvedl radní a děkan Filozofické fakulty UK
v Praze Michal Stehlík.

„Pokud jde o soubor kritiky, rada
ústavu bude všechny
aspekty nynější situace řešit,“ dodal
Stehlík. Podobný názor má i
další radní a
rektor Masarykovy univerzity v Brně Petr Fiala.

Žáček byl ředitelem ústavu jmenován bez konkurzu k 1. lednu
2008 poté, co byl už v červenci 2007 ustanoven zmocněncem vlády pro zřízení
ústavu a Archivu bezpečnostních složek.

V nedávné reakci na petici aktivisty
Stanislava Pence, která
volá po jeho odvolání a kterou podepsal i
exprezident Václav Havel, prohlásil,
že je připravený se do případného
výběrového řízení na místo ředitele
ústavu
přihlásit.

Radní chtějí vypsat konkurz na místo Žáčka

24.11.2009

Právo

Josef Koukal

Rada Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) bude ve
středu jednat o výběrovém řízení na nového ředitele této instituce.

Právu to
potvrdila radní Petruška Šustrová s tím, že konkurz nemá přímou souvislost s
kritikou, která se snesla v poslední době na hlavu současného ředitele Pavla
Žáčka.

„Rada
se na
začátku tohoto roku dohodla, že je potřeba vyhlásit
výběrové řízení, a to po
dalším roce jeho fungování. Ta lhůta teď
končí a nastává čas, kdy bychom se
měli dohodnout na podmínkách výběrového
řízení,“ řekla Právu radní
Šustrová.

Sama je prý
připravena navrhnout tento bod na středečním jednání Rady ÚSTR. „Až mě
překvapilo, že funkční období není omezeno na nějakou určitou dobu. Ono to pak
vždycky vypadá, že ředitel je odvoláván kvůli něčemu. Část lidí to vnímá jako
nějakou politickou funkci, což mě děsí,“ doplnila Šustrová.

Potřebu řešit výběr nového šéfa vyjádřili i další oslovení
členové rady.

„Myslím, že
dvouleté období je skutečně termínem na potřebné ohlédnutí a rozhodnutí, kudy
dále,“ uvedl radní a děkan Filozofické fakulty UK v Praze Michal Stehlík.

„Pokud jde
o soubor kritiky, rada ústavu bude všechny aspekty nynější situace řešit,“
dodal Stehlík. Podobný názor má i další radní a rektor Masarykovy univerzity v
Brně Petr Fiala.

Žáček byl ředitelem ústavu
jmenován bez konkurzu k 1. lednu
2008 poté, co byl už v červenci 2007 ustanoven zmocněncem
vlády pro zřízení
ústavu a Archivu bezpečnostních složek. V
nedávné reakci na petici aktivisty
Stanislava Pence, která volá po jeho
odvolání a kterou podepsal i exprezident
Václav Havel, prohlásil, že je připravený se do
případného výběrového řízení
na
místo ředitele ústavu přihlásit.

Zastánci ústavu pro studium totality shromažďují
podpisy

24.11.2009

tyden.cz

ČTK

Zastánci Ústavu pro studium totalitních režimů, jehož šéf
Pavel Žáček čelí kritice za zveřejnění některých historických informací a
požadavku na odvolání, začali shromažďovat podpisy pod výzvu, která výtky vůči
ústavu odmítá a vyjadřuje podporu jeho práci.

„Tendence ČSSD a KSČM ke zrušení či
paralyzování tohoto
ústavu považujeme za nebezpečné a trestuhodné.
Stejně tak neuvážené pokusy o
zpochybňování jeho práce a výstupů,“
uvádí se ve výzvě. Jiná petice,
která
vznikla nedávno, požaduje naopak odvolání
Žáčka.

ČTĚTE TAKÉ: Přečtěte si evidenci zájmových osob StB. Je v
DOXu

Mezi prvními signatáři výzvy
podporující ústav jsou
například režiséři Vladimír Michálek a Igor
Chaun, scenárista Jiří Křižan,
exministr vnitra a nyní publicista Jan Ruml a senátor
Jaromír Štětina. První
signatáři vyzvali občany, aby se k výzvě připojili.
„Vyrovnání se s
minulostí je nezbytné, aby naše společnost
skutečně dospěla ke svobodě a
demokracii. Tedy je nutné poznat a pochopit příčiny,
které vedly k nastolení a
trvání totality v naší zemi.
Účinným a nenahraditelným nástrojem k tomu
je
Ústav pro studium totalitních režimů,“ napsali ve
výzvě.

Ústav se již několikrát stal terčem kritiky za to, jak
pracuje. Žáčkovi kritici kvůli tomu začali shromažďovat podpisy pod petici
požadující jeho odvolání. Inicioval ji aktivista Stanislav Penc a podepsal
například exprezident Václav Havel. Zatím naposledy vyvolal ústav polemiky tím,
že ve své nové publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku
Skalníka jako na údajného informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi
příběhu. Žáček petici označil za pokus o cenzuru ústavu.

Penc poukazuje také na kritiku ústavu za zveřejnění
materiálu o spisovateli Milanu Kunderovi. Týdeník Respekt zveřejnil loni článek
badatele ústavu Adama Hradilka nazvaný Udání Milana Kundery. Kunderovo jméno
našel Hradilek v archivech, když pátral po osudech bývalého západního agenta
Miroslava Dvořáčka. Podle Hradilkova zjištění Dvořáček uprchl v roce 1949 do
tehdejšího západního Německa a do vlasti se vrátil jako takzvaný agent chodec.
Když přišel večer na vysokoškolské koleje, kde měl přespat, čekala na něj
policie. Podle Hradilka jeho jméno oznámil policii Kundera. Dvořáček strávil
poté 14 let ve vězení. Kundera tato tvrzení důrazně popřel.

Kritiku vyvolaly i další činy ústavu. Před 14 dny zveřejnil
některé osobní údaje členů československé komunistické rozvědky. O oprávněnosti
jejich zveřejnění má pochybnosti i Úřad pro ochranu osobních údajů, který
požaduje vysvětlení.

ČTĚTE TAKÉ: Penc narazil se seznamy StB. Porušuje zákon

V souvislosti s kauzami se začalo mluvit o možnosti Žáčka
odvolat. Žáček minulý týden prohlásil, že kdyby Rada Ústavu pro studium
totalitních režimů vypsala výběrové řízení na nového ředitele, přihlásil by se
do něj, aby obhájil svou dosavadní práci. Předsedkyně rady Naděžda Kavalírová
dnes oznámila, že ve středu, kdy se rada sejde, nemá projednávání výběrového
řízení na ředitele v programu. Podle některých informací by ale tuto věc mohla
navrhnout radní Petruška Šustrová.

Žáček byl jmenován do funkce bez výběrového řízení k 1.
lednu 2008. Od června 2007 byl zmocněncem vlády pro řízení ústavu a Archivu
bezpečnostních složek.

Pencovy svazky budou znovu na internetu

23.11.2009

aktualne.cz

Red Dom

Penc to avizoval na svém blogu na Aktuálně.cz

Praha – Evidence zájmových osob StB, která nyní nefunguje
kvůli zásahu Úřadu na ochranu osobních údajů, bude zřejmě znovu dostupná.

Vyplývá to z blogu aktivisty Stanislava Pence na
Aktuálně.cz, kde zve na čtvrteční tiskovou konferenci ke znovuobnovení provozu
databáze lidí, kteří s StB měli co dočinění – ať už jako spolupracovníci či
jako sledovaní.

Penc databázi spustil koncem července. Nejdříve nefungovala
kvůli velkému zájmu lidí, v září se pak internetový provider rozhodl
respektovat stanovisko ochránců soukromí a zastavil provoz.

Kromě znovuspuštění stránek svazky.cz chce Penc na tiskové
konferenci představit petici k odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních
režimů Pavla Žáčka. S ústavem je Penc ve sporu, Žáčka obviňuje z toho, že
nechce zvěřejnit všechny dostupné informace a selektivně zveřejňuje jenom údaje
o některých osobách.

Seznam, který Penc zveřejnil,
vychází z Evidence zájmových
osob (EZO), která měla být základní složkou
rozsáhlého informačního systému pro
StB. Projekt EZO zahájený v roce 1986 počítal s
převedením evidence
československé rozvědky do počítačové podoby.
Databázi se však nepodařilo
zprovoznit před rokem 1989.

V roce 2003 převzal tato data s 934 949
záznamy (u některých
jmen je více záznamů) slovenský Ústav
paměti národa (ÚPN). V seznamech mají
původní jména Zveřejněné záznamy u
velké části neříkaly nic o tom, na jaké
straně daná osoba stála – zda proti
tehdejšímu režimu, či zda jako
spolupracovník StB. V seznamech byli uvedeni lidé, o
které měla – ať už z
jakýchkoliv důvodů, StB zájem.

Proč má Žáček odejít?

23.11.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Chcete-li se dozvědět něco o záměru zveřejňovat informace z
činnosti StB i přesto, že to nechce udělat stát a naopak, proč je důležité
státní instituce kritizovat za zveřejňování některých informací a nečinnost,
přijďte ve čtvrtek 26. listopadu do galerie DOX.

Tisková konference k příležitosti znovuspuštění databáze StB
EZO (Evidence zájmových osob) na internetových stránkách www.svazky.cz a k
petici požadující odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla
Žáčka a vyhlášení výběrového řízení na toto místo.

Tisková konference proběhne ve čtvrtek 26. listopadu 2009 od
14.00 hod. v galerii DOX , Poupětova ulice č.1 Praha 7 – Holešovice v
prostorách, kde je vytvořena výstava právě k databázi EZO. Plánek naleznete zde
a informaci o výstavě zde.

Srdečně zve a další informace podá Stanislav Penc 605/701081

Vzhůru po vzpomínkách s StB

23.11.2009

Mladá fronta DNES

Perličky

Diář Jana Jandourka

Asi tak před čtvrt stoletím si jeden můj dobrý známý
posteskl, jak by bylo krásné, kdybychom si jednou mohli počíst v těch svazcích,
které na nás estébáci vedou. „Člověk by si tak pěkně oživil, kde byl a co tam
dělal,“ zasnil se.

Je to
pravda. Můj pokus dostat se ke svým papírům a cokoli si oživit mi zatím
nevyšel, protože se prý nic nenašlo. Tak snad později. Někde jsou.

Václav
Havel dal po Listopadu ostentativně najevo, že ho estébácké záznamy nezajímají.
Stejně tak i dnes mnozí tvrdí, že jde o dokumenty zřízené zločineckou
organizací a proč bychom měli věřit zločincům.

Vedení
Ústavu pro studium totalitních režimů, konkrétně
ředitel Pavel Žáček, je
předmětem kritiky za to, že zveřejňuje estébácké
materiály týkající se lidí,
kteří sami nedostali prostor k vyjádření.

Aktivista
Stanislav Penc dokonce inicioval petici za Žáčkovo
odvolání. „Naši společnou
historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní
bezpečnosti,“ píše a obviňuje
Žáčka z několikanásobného
profesionálního selhání. Petici podepsaly
různé
kulturní osobnosti včetně Václava Havla.

Zdá se, že
je tu smotáno několik věcí dohromady.

1. Pokud
jde o zločinný režim a jeho dokumenty: samozřejmě, že by měly být zveřejněny.
Ne proto, že jsou zjevením pravdy o tom, co bylo, ale prostě proto, že jsou to
dokumenty minulé moci a není důvod je nečíst, i kdyby tam toho byla vylhaná polovina.
Což není.

Kdybychom
čekali na to, až budeme mít jistotu, co je a co není pravda, nezveřejnilo by se
nikdy nic. Spíše to dělá dojem, že určitá část lidí nechce zveřejňovat z
estébáckých šuplíků nic, buď z důvodů intelektuálského ostychu, nebo proto, že
jsou nějakým způsobem sami namočeni.

Tím
nemyslím s komunistickou tajnou policií, ale třeba jen s minulým režimem jako
jeho bývalí funkcionáři nebo aspoň lokajové z Národní fronty. Nebo prostě jen
ti, co mlčeli.

2.
Žáčkův
ústav zápasí s různými problémy a je
možné, že ředitelovi kritici mají pravdu.
Chtít však odvolat Žáčka pomocí petice
činovníků „kulturní fronty“ dost
zapáchá
nevkusem a ztrátou soudnosti. Že lidem kolem Pence a Havla
není takový postup
hloupý!

Ostatně
pokud se k moci dostane Jiří Paroubek, nějak si poradí i bez petic a nejenom s
Žáčkem, ale rovnou s celým ústavem, který levice tak miluje.

3.
Zatím
nejslavnější kauzy lidí, kteří
„nedostali prostor k vyjádření“, jsou
případy
veřejně činných osob. Takových, které se mohou
dvacet let vyjadřovat, jak
chtějí a k čemu chtějí, protože máme pořád
ještě slušnou svobodu slova. Spíše
je někdy problém i pro novináře z těchto lidí něco
dostat.

Tato země
měla za komunistického režimu hned tři vlády současně, ale to nebylo důležité.
O všem rozhodovala KSČ, protože měla podle ústavy vedoucí úlohu. V KSČ však
vládlo ve skutečnosti politbyro. Jenže ještě víc než stále senilnější
osazenstvo předsednictva ÚV KSČ se moc nejspíše koncentrovala v úřadovnách
Státní bezpečnosti.

Proto
je
namístě začít zkoumání o
nedávné minulosti spíše na
stránkách dokumentů StB než
bádáním o tom, co říkali na nějaké
schůzi soudruzi Jozef Lenárt a Jan Fojtík.

I
kdyby Žáčka
vystřelili na Měsíc, jádro zkoumání
nedávné minulosti bude nejspíše stejně
ležet v estébáckých papírech, byť nejen v
nich. Navíc mají výhodu, že se aspoň
– krom žloutnutí – nemění. Tím se
liší od lidí a jejich paměti. A aspoň si po
letech pěkně oživíme, kde jsme byli a co jsme tam dělali.

Deset českých zpráv, které by vás neměly minout

23.11.2009

Respekt

1 Oslavy 17. listopadu vedly neziskovky

Dvacáté výročí od
pádu komunismu se v celém Česku stalo
přehlídkou občanské společnosti. Oslavy se přes
počáteční kritiku, že je
neorganizuje žádné z oficiálních
míst, velmi povedly. A to především díky
několika neziskovým organizacím, které pro občany
připravily nejen koncerty a
památeční pochody, ale i zamyšlení o stavu
naší dvacetileté demokracie. Lidé,
kteří se shromáždili v ulicích hlavního
města, toto datum také využili k
vyjádření svého postoje k politikům a
především k prezidentovi Václavu
Klausovi. Jeho stoupence i odpůrce museli na Národní
třídě rozdělit až
policejní antikonfliktní týmy.

2 Zemřel Vojtěch Cepl

Česko přišlo o jednoho ze svých nejlepších právníků –
bývalého ústavního soudce Vojtěcha Cepla. Zemřel ve věku 71 let. Byl zásadním
autorem novodobé Ústavy ČR. Celou profesní kariéru zasvětil boji za svobodu a
jako jeden z prvních tu prosazoval, že v hledání práva jde hlavně o smysl
zákona. Vojtěch Cepl vdechl do zdejších chladných paragrafů konečně
spravedlnost.

3 Očkování proti chřipce začíná

Tento týden praktičtí lékaři
podle informací ministerstva
zdravotnictví zahájí očkování proti
prasečí chřipce. První dávky vakcíny jsou
určeny pro zdravotníky a chronicky nemocné lidi,
které vytipovaly zdravotní
pojišťovny. Celkem bude očkováno téměř milion
lidí. Ačkoli ministerstvo tvrdí,
že žádné nebezpečí nehrozí,
epidemiologové se obávají, že by vysoký
počet
nemocných mohl ohrozit chod státu.

V Česku je dnes více než šest set nakažených, nemoci
podlehli už čtyři lidé. Prasečí chřipka však zkomplikovala průběh jejich
stávajících chronických chorob.

4 Havel chce odvolání Žáčka

Ústav pro studium totalitních režimů
se opět stal terčem
kritiky a znovu se objevily hlasy požadující
odstoupení jeho ředitele Pavla
Žáčka. Petici, kterou zorganizoval aktivista Stanislav Penc,
podepsal i bývalý
prezident Václav Havel. Kritiku tentokrát vzbudila kniha
k dvacátému výročí
vzniku Občanského fóra, ve které se
píše, že výtvarník a
zakládající člen OF
Joska Skalník spolupracoval se Státní
bezpečností. Autoři publikace čerpali
pouze z materiálů StB a nedali prostor na
vyjádření všem stranám. Petici Žáček
ale
vnímá jako snahu cenzurovat práci ústavu a
odvolává se na svobodu bádání.

5 Kongres ODS nové vedení nevolil

Občanští demokraté se po roce sešli v pražských Vysočanech.

Letošní kongres byl plánován jako nevolební, nicméně
existovala možnost, že si strana nakonec nové vedení volit bude.

Návrh, aby dosavadní předseda Mirek Topolánek požádal
přítomných pět stovek delegátů o důvěru, ovšem podpořila pouze třetina z nich.
ODS se tak věnovala tomu, co původně plánovala -dlouhodobému programu nazvanému

6 Zlaté časy Kapsch

Soutěž, která v roce 2011 rozhodne o provozovateli mýta na
silnicích nižších tříd, má už dnes favorita.

Jak upozornily Hospodářské noviny, provozovatel dálničního
mýta firma Kapsch už zakázku připravuje a nikdo jiný nemá přístup k potřebným
informacím. Vyšlo také najevo, že z více než pětimiliardového zisku z výběru
mýta spolyká letos tři čtvrtiny právě Kapsch na samotný provoz systému.

7 Beztrestná a zpožděná Blanka

Pražská policie nebude trestně
stíhat stavaře pražského
tunelu Blanka. Při loňském masivním propadu zeminy nad
tunelem podle policie
nedošlo k obecnému ohrožení, protože v
nebezpečí nebylo „alespoň sedm lidí“,
jak stanovuje trestní zákoník, ale jen
šest. „Dělníky za lidi
nepočítáme,“
nedokázala vysvětlit postup pražské policie mluvčí
Iva Knolová. Ve stejnou
chvíli stavaři informovali o tom, že stavba se protáhne
minimálně o rok.

8 Korupce opět na vzestupu

Podle mezinárodního srovnání organizace Transparency
International je Česká republika z hlediska potlačování korupce na 52. místě na
světě. Oproti loňskému roku si tak pohoršila o sedm míst a nyní je v tabulce
například za Jordánskem, Polskem nebo Bhútánem a jen těsně před Malajsií,
Samoou nebo Namibií. Na čele žebříčku jsou dlouhodobě skandinávské země nebo
Nizozemsko, letos se na první příčku dostal Nový Zéland.

9 ČEZ chce do Polska

Expanze české energetické firmy ČEZ pokračuje. Společně s
německou společností RWE se ČEZ zřejmě bude účastnit tendru na prodej
kontrolního podílu v polské energetické skupině Enea. Na prodej je asi 66
procent akcií, jejichž cena se odhaduje na 35 miliard korun.

10 Policisté budou demonstrovat

Odborové svazy se dohodly, že zřejmě v půli
prosince a v
den, kdy bude sněmovna projednávat rozpočet ve třetím
čtení, vyjdou tisíce
policistů, hasičů a úředníků do ulic. Chtějí tak
demonstrovat svůj nesouhlas s
plánovaným snížením platů až o osm procent.
Podle policejních odborářů by tak
třeba policejní specialista u kriminálky měl
přijít až o tři tisíce korun
měsíčně. Obávají se také, že
snížení platů bude důvodem ke
zvýšení počtu
odcházejících policistů. Těch má do konce
roku opustit policejní sbor kolem
dvou tisíc, využívají totiž
„starého“ služebního zákona,
který jim po deseti
letech služby zaručuje měsíční rentu. Q

***

„Občané by se měli o zemi aktivně
starat a měli by se umět
vyrovnávat s tím, co ji trápí.“
Premiér Jan Fischer na Národní třídě k
dvacátému výročí revoluce

MOBY DICK: Česká běda

21.11.2009

neviditelnypes.cz

Neviditelný pes, Moby
Dick

Do čela ODS postavte kmotry, jako vůdce EU dejte Marťana!

******************************************************************

Neděle 15. listopadu 2009 , Den vězněných spisovatelů;
Mezinárodní nekuřácký den

K sobotnímu rozhořčení ženy MD se vyjadřuje čtenář
Svatopluk:

“Pro DP dělám externě (řádově
tisícovky, takže žádný zájem)
již přes 20 let. Tak zmatečné období, jako
posledních 5-7 let tam nikdy nebylo.
Magistrát neví co chce a nedá pokoj, dokud to
nedostane. Navíc je velký rozdíl
mezi tím, na čem se usnese rada a co dojde na DP. Rozdíl
je v individuálních
zájmech jednotlivých aktérů – a to mimo DP.
Problém je složitější, půl mld jsou
daně, které účetně „visely“ a 2 mld je rozdíl mezi
náklady na běžný
provoz a vytvářením fondu na opravy. Zjednodušeně:
obnova a inovace se
financují (především) z odpisů majetku z
minulých let. JENŽE: autobus dnes
stojí skoro 10x tolik než ty, které většinou v DP
jezdí (a žere 2x tolik),
takže za odpisy deseti pořídím jeden. Stejně nové
koleje metra a tramvají atd,
atd… Ty 2 mld je zhruba výše tohoto fondu, co má
tento rozdíl vyrovnat.
Protože tato situace trvá již delší dobu, je tento
problém akutní. Náklady DP
jsou zase necelých 7 mld, což je při
vyšších výkonech méně než
léta před tím.
Ušetřit 2 mld ze sedmi prostě v reálném světě
nelze. Ve světě politických keců
ano. Nejde o neslušnost DP, ale
magistrátu (hlavně radního přes dopravu). Bohužel musím říci, že i o neslušnost
Vaši – když píšete něco, co není pravda. Mám tuto rubriku i Vás rád, ale zde se
hluboce mýlíte.“

Hluboce se mýlím vždy, když bruslím po povrchu – což dělám
většinou… Děkuji za korekci.

“Naše země vzkvétá. Ale někdy dost divně,“ prohlásil pan prezident Václav Havel ve
zrušeném kostele na Pražské křižovatce při příležitosti koncertu k 20. výročí
pádu komunismu v ČSSR. Na tuto událost byl pozván i prezident Václav Klaus,
který měl rovněž příležitost řečnit.
“Zachoval se slušně a řekl to, co celý svět ví,“ komentoval místopředseda senátu a exdisident
Petr Pithart poděkování prezidenta Václava II. prezidentovi Václavovi I. za
vše, co “před dvěma desetiletími osobně
udělal pro znovunabytí naší svobody.“

Pondělí 16. listopadu 2009 , Mezinárodní den tolerance; Den
poezie

Jiří Grygar odmítl převzít cenu vládní rady pro výzkum a
vývoj (půl milionu korun) na protest proti způsobu, kterým tato rada změnila
financování české bědy. (Původně šlo o překlep, ale nechám ho…)

Ministerstvo dopravy rozhodlo, že od Nového roku bude nutné
na (dosud nedostavěném) dálničním okruhu kolem Prahy (“městský okruh“) mít
vylepenou (zdraženou) dálniční známku. Mohlo by to svést nákupáře k tomu, aby z
multimarketu Černý most jezdili auty přes centrum. Aha – ale tam zase bude
zavedeno mýtné!

Už patnáctá výroční
zpráva o plnění eu-rozpočtu za sebou
konstatuje, že účty EU zase obsahují
“nesprávné a chybné“ údaje.
Evropský
účetní dvůr opět schvaluje rozpočet pouze s
“výhradou“. Například na vodovodní
trouby z přehrady, která nebyla nikdy dostavěna, se
vyúčtovalo 5,7 milionu eur,
které investor “použil“ na jiný projekt, o
němž věděl, že by na něj dotace
nedostal. 2,2 milionu eur inkasovali rumunští
ovčáci za pasení na pozemcích,
které “neexistovaly“. Rada EU
“vyvíjí“ od roku 2002 systém pro
automatický
přenos zpráv SESAME. Ten měl fungovat od půlky roku 2004,
updatovaný termín je
2012. Rada chce na projekt každým rokem 59 milionů, ale utratila
zatím jen dva
– což je hodnoceno jako “neoprávněné
nadhodnocování“. Auditoři jsou však
spokojení – hospodaření s europenězi se zlepšuje.
Z téměř 25 miliard eur činí
“míra chyb a omylů“ jen 11 %…

Prezident Obava se před japonským císařem Akihitem ukláněl
tak hluboko, až to dělalo dojem, že se plazí.

Úterý 17. listopadu 2009 , státní svátek: Den boje za
svobodu a demokracii, Mezinárodní den studentů

Česko mohutně slavilo 20. výročí svobody. A víte, že tento
den je u nás státním svátkem teprve od roku 2000 – a od roku 2001 i na
Slovensku? Prvních deset let po revoluci nebraly toto datum politické síly
těchto států jako důležité – i když od něho odvozovaly svoji legitimitu. Aha, vlastně – neodvozovaly!

Polecajti zadrželi 40 fašounů. Při pochodu těchto
“radikálů“po mostě Legií byl za přítomnosti kamer – a nepřítomnosti polecajtů –
napaden a zkopán jeden mladík a do obličeje udeřen ochránce kameramanky TV
Prima. Teda polecajti tam někde kolem byli, ale zrovna když se mlátilo, tak tam
zrovna nebyli.

Prezident Obava pokračoval v plazení i v
Číně. Podle
komentátorů byl na své hostitele
“hodný“. Čínští
komunisté mu za to slíbili, že
budou s USA jednat jako rovný s rovným –
“v duchu rovnocennosti a nezasahování do vnitřních záležitostí“ :
nadhodnocený kurz jüanu zůstane, Američani výslovně uznají čínskou suverenitu
nad okupovaným Tibetem a přestanou prodávat zbraně na Tchaj-wan.

Středa 18. listopadu 2009

Nespokojenci z krajů chtějí na blížícím se kongresu ODS
vyvolat “hlasování o Topolánkovi“. Topol jim vzkazuje: „Buď se staneme stranou, která půjde po
moci, místo aby realizovala svůj program. Nebo půjdeme druhou cestou…, která
může vést k prohraným volbám, ale dlouhodobě straně nechá integritu a zachová jí
kontinuitu ideologie“. Pozdě, Mirku,
vypadá to, že zbohatlíci už vyhráli: Jako klíče k moci a penězům ODS totiž
dávno používají – a teď si ji koupí celou. Ale – to přece nemůže být pro vás
překvapení!

Češi, kteří o prázdninách platili ve Španělsku kartou, mají
ohrožené účty. České banky začaly v tichosti stahovat tisíce takto ohrožených
karet – klienti mohou být prý v klidu, případné škody jim budou nahrazeny.

Česko získalo evropské prvenství – krade se tu nejvíce z 21
sledovaných zemí. V krámech se tu vloni ukradlo a “zmizelo“ zboží za 8,7 miliard
Kč.

Saúdská Arábie a
Spojené arabské emiráty hodlají v
příští
pětiletce nakoupit hlavně od Američanů, Evropanů a Rusů zbraně za 40
miliard
dolarů. Připravují se tak na možný útok ze strany
Íránu. Čeští přátelé
ajatoláhů (ČSSD a KSČM) zatím proti těmto
válečným štváčům neprotestují…

Čtvrtek 19. listopadu 2009 , Světový den prevence týrání a
zneužívání dětí

Praha 1 má nového starostu. Puč strany Věci veřejné a části
zastupitelů z ODS vyměnil Petra Hejmu (který se marně hájí, že chyby v hospodaření,
které před dvěma lety odhalil audit, zdědil od předchozího vedení) za Filipa
Dvořáka (který odstoupil před sedmi lety z funkce radního pro podezření z
několikanásobné korupce a opakovaného neetického jednání). “Personální změna byla provedena způsobem,
který nemá v historii pražské ODS obdoby,“
zlobí se přednosta pražské ODS Pavel Bém. Zatím dosazoval starosty
městských částí on. Broušení dlouhých čepelí uvnitř ODS pokračuje…

Socialističtí hejtmani utratili v krajích za první tři
kvartály letošního roku o sedm miliard korun více než vloni jejich předchůdci.
Protože kvůli krizi dále klesají příjmy, kraje se zadlužují. Kdo bude jejich
dluhy platit? „Státní dluhy se
přece nikdy neplatí,“ tvrdil před
časem zkušený odborník na socialistické hospodaření a hospodnictví Jiří
Paroubek. No jo, ale co krajské dluhy?

Publikace Ústavu pro studium
totalitních režimů obsahuje
hlášení zakládajícího člena
OF odbojného výtvarníka JS, ve kterém
informuje StB
o založení tohoto fóra. JS to prohlásil za
„kravinu“. Kdežto
exdisident Stanislav Penc sbírá podpisy pod petici za
odvolání ředitele ústavu
Pavla Žáčka!!! Podepsali se různí současní
odbojní ex-umělci, ale i předseda
zelených Ondřej Liška a prý i exprezident
Václav Havel. „Jedná se o další důkaz neprofesionální
práce ústavu. Historii nelze posuzovat pouze z dokumentů StB,“ praví se v petici. JS se prý k tomu nemohl
„vyjádřit“. To je skutečně hovadismus. Pokud má onen ústav v archivu
dokumenty StB, bude citovat dokumenty StB, nikoli označené agenty. Nebo nebude?
Nebo ty dokumenty, které estébáci nestihli zničit za uplynulých dvacet let
budou teď ničit kamarádi bývalých agentů dnes??? Za akcí nevězí nejspíš ani
snaha chránit kamaráda stůj co stůj, jako spíš zhrzení odborníci, které v
ústavu jeho ředitel nejen „neudržel“, ale dokonce vyhodil… Pro Václava Havla mám jedno doporučení:
Vážený pane prezidente, než podepíšete něco jiného než jste sám napsal, nejdřív
si to, prosím, přečtěte. A to nejen při prodeji Lucerny nebo převodu
Barrandovských teras! Pozor – zde se
nejedná o „interpretaci“ dokumentu, ale o dokument. Ostatně ať už k
interpretaci dokumentu o podílu Milana Kundery na jedné aféře můžeme říci
cokoli záporného, je vždy nutno dodat: samotný dokument je pravý!

Volba prvního SPER i prvního VPpBaZP proběhla překvapivě
rychle – ještě během večeře evropských státníků. Aby se z volby nestala
„demokratická žvanírna“ sedmadvaceti hlupáků, navrhlo Švédsko jako
předsednická země dvacet kandidátů. A z nich si pak vybrala dokonale
spolupracující francouzskoněmecká dvojka ty, nu, nejméně vadící. Neprotestoval
nikdo a všichni výběr nakonec „odsouhlasili“. Volby se prostě
nekonaly. Prvním „takzvaným evropským prezidentem“ se stal belgický
premiér Herman Van Rompuy, jenž se funkce ujme k 1.1.2010. Na místo první
„takzvané evropské ministryně zahraničí“ byla dosazena britská
baronka Catherine Margaret Ashton.
Výběr je vyvážený: Belgičan je zástupce malého národa a byl navržen
pravicí. Angličanka je zástupcem imperiálního národa a byla navržena levicí.
Významné též bylo genderové hledisko, jéžíšmarjá! Ono to celé vypadá, jak by na nějakém
skoroprezidentovi a téměřministrovizahraničí nezáleželo – fýrery EU zůstanou
Němci společně s Frantíky…

Pátek 20. listopadu 2009 , Den industrializace Afriky;
Světový den dětí; Světový den chronické obstrukční plicní nemoci

Výsledky nadcházejícího sjezdu ODS byly prý předsjednány
minulý týden na schůzce „paralelních struktur“ či
„gubernátorů“ ODS na Hluboké. Paralelní kmotři rozhodli, že nové
vedení partaje – se nebude volit…

36 % veškeré europské peněžní hotovosti se nachází v pětistovkových bankovkách. Jde o 550 miliónů kusů v celkové hodnotě 275
miliard eur. Přičemž v krámu je neuvidíte. Občany nejvíce užívaná bankovka je
padesátka, ve kterých je 31 % hotovosti. Logika říká, že asi třetina evropských
prachů je ulita v duchnách a trezorech, jakožto zisk šedé a černé ekonomiky…

Noví čelní představitelé EU čelili na tiskovce otázce, kdo z
nich zvedne telefon, až zavolá Obava a bude chtít slyšet “evropský hlas“ –
“prezident“ nebo “ministryně zahraničních věcí“?

Baronka VPpBaZP jen civěla jak vyvoraná myš, Van SPER to
vzal chlapsky na sebe: “Čekám, až mi
zavolá.“ Americký prezident možná
zavolá, možná nezavolá. Ale určitě se nebude plazit…

Sobota 21. listopadu 2009 , Den filosofie; Světový den
televize; Světový den pozdravů

Zprávami uplynulého týdne uondaná žena Moby Dicka
protestuje: „V čele Evropské unie
by z hlediska reálgenderpolitiky měl stát nějaký Marťan, o nichž je známo, že
jsou hermafroditi…“

————————————————-

Vysvětlivky ke zratkám v textu: SPER = stálý předseda Evropské rady VPpBaZP = Vysoký představitel pro bezpečnost
a zahraniční politiku

Autor státního znaku ČR byl udavač StB?

20.11.2009

Blesk

(map)

Problém nejbližšího přítele Václava Havla, Josky Skalníka

PRAHA – Nejblíž u Václava Havla, jak to šlo, měla v
listopadu 1989 komunistická StB svého muže. Téměř v přímém přenosu tak mohla
sledovat třeba vznik Občanského fóra v Činoherním klubu. Oním mužem byl malíř a
později autor znaku ČR Joska Skalník (61). Napsal to šéf Ústavu pro studium
totalitních režimů Pavel Žáček v nové publikaci o vzniku OF. Sklidil za to
bouři. I Havel se podepsal pod petici, která žádá Žáčkovo odvolání. Před
zveřejněním si měl vyslechnout Skalníkovo vysvětlení.

Že skutečně
měla StB v Činoherním klubu svého člověka, potvrdil šéf komunistické tajné
služby, generál Alojz Lorenc, před Komisí pro vyšetřování 17. listopadu. Koho
ale označil, o tom se nemluvilo. Skalník totiž patřil k nejbližším
spolupracovníkům Havla na Hradě.

Proč
z
Hradu náhle odešel, na to Skalník odpověděl
týdeníku Refl ex: „První důvod byl,
že mi utíkala moje práce, zatímco jsem dělal
státní znak. Za druhé jsem se
objevil na seznamech.“ S Havlem prý o tom otevřeně mluvil,
když odcházel.
Nevadilo prý mu to. „Já jsem nic
špatného neudělal,“ řekl Skalník. Havel se
za
Skalníka postavil i teď. Podepsal se pod petici, kterou
organizuje aktivista
Stanislav Penc, za odstoupení Žáčka. Petici za své
odvolání považuje Žáček za
pokus o cenzuru ústavu. Pokud bude odvolán,
přihlásí se o místo šéfa prý
znovu.

Sám Skalník
říká, že je mu celá aféra jedno. „I tak jsem si užil dost, pokusil jsem se o
sebevraždu v base, zemřela mi tragicky dcera, děti jsem měl na drogách… Já
toho mám plný kecky. A teď se budou vytahovat takovýhle věci? Ať každého
přešetří a řeknou: jo, tys byl kurva, tys práskal, ale takhle? … Docházejí mi
síly,“ řekl Skalník Refl exu.

***

Kdo je Joska Skalník

Skalník byl před listopadem místopředsedou pronásledované
Jazzové sekce. Strávil dokonce několik měsíců ve vězení, kde údajně málem
oslepl. Agentem StB byl údajně pod krycím jménem Gogh od roku 1983. Od Gogha
dostal už 21. listopadu generál Lorenc na stůl kompletní přepis zprávy
popisující vznik OF. Jeho svazek byl ale na začátku prosince 1989 zničen.
Patřil k nejbližším spolupracovníkům Václava Havla na Hradě, je autorem návrhu
porevolučního státního znaku ČR.

Debata o petici, která volá po odvolání
Žáčka z funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů

20.11.2009

ČRo 1 – Radiožurnál

18:12 Radiofórum

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Odejděte, vyzývá ředitele
Ústavu pro studium totalitních
režimů petice aktivisty Stanislava Pence. Důvodem je údajně
neprofesionální
práce ústavu a ne první manažerské
selhání. Lavinu strhla nová publikace o
začátcích Občanského fóra nebo lépe
řečeno zmínka o tom, že někdejší
blízký
spolupracovník prezidenta Václava Havla,
výtvarník Joska Skalník spolupracoval
s komunistickou Státní bezpečností.
Signatářům petice, mezi které patří i
bývalý prezident Václav Havel, nebo
výtvarník David Černý, vadí, že autoři
knihy nedali Skalníkovi prostor k vyjádření.
Jestli vás téma zaujalo, můžete se
nám ozvat buď e-mail na adresu radioforum@rozhlas.cz nebo SMS ve
tvaru RF
mezera a váš text na čísle 9077703.
Pozvání do diskuse Radiofóra přijali
občanský aktivista, bývalý disident a autor petice
Stanislav Penc. Dobrý večer.

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor
petice

——————–

Dobrý večer.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

A také ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů Pavel
Žáček. Dobrý večer i vám.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

——————–

Dobrý den.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Pane Penci, vám tedy nejvíc
vadí, že autoři knihy uvedli, že
výtvarník Joska Skalník vynášel
informace z právě založeného Občanského
fóra
pouze na základě dokumentu StB, to je ten hlavní
problém?

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor
petice

——————–

Víte, hlavní problém je v
tom, že ústav už to udělal po
několikáté, pokouší se bulvarizovat
historii. V tomto případě udělal anonci na
knížku, která je Občanském fóru, a udělal
ji tak, že sdělil v anonci na tuto
knížku, že zde bude odhalen důležitý informační
zdroj Státní bezpečnosti a ten
důležitý informační zdroj měl být Joska
Skalník a mělo to v té knížce být
dokázáno dokumentem, kdy jeden konkrétní
estébák píše hlášení o
Lorenzovi a
píše mu, že 21. listopadu dostal od Josky Skalníka
zprávu, že vzniklo Občanský
fórum dva dny před tím, což je naprosto
skandální. A na základě toho, že
historická práce probíhá tak, že Josku
Skalníka nikdo nekontaktoval a bylo to
jak odhalení, tak je logický, že, protože to není
první záležitost tohohle toho
typu ze strany ústavu, že signatáři petice
požadují, aby odstoupil ten, kdo za
ten ústav má zodpovědnost, a to je Pavel Žáček.
Bohužel, jenom dopovím, Pavel
Žáček místo toho, aby uvažoval o tý kritice a něco
k ní případně řekl, tak
využil možnosti sdělovacích prostředků a začal zpochybňovat ty
lidi, kteří
petici podepsali, dokonce tvrdil, že žádná taková
petice v tomto znění nebyla,
že podepisovali něco úplně jiného.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

K tomu se možná ještě dostaneme, každopádně je možné, že se
ho prostě novináři ptají, já se ho také budu ptát. Pane řediteli, řekněte mi,
vnímáte jaku chybu ústavu, že zveřejnil informaci o údajné spolupráci pana
Skalníka s komunistickou tajnou policií pouze na základě dokumentu StB. Zpětně,
měli jste se na Josku Skalníka obrátit, když to vidíte s odstupem?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

——————–

Absolutně to vnímám, to, těch
přístupů je celá řada, já si
myslím, že Standa Penc není kompetentní, aby
posuzoval práci odborníků, myslím si,
že nezná ten archiv, nemá za sebou žádné
publikace, neumí s těmi materiály
pracovat, ale kritizuje, to je dneska velmi jednoduché.
Já si myslím, že co je
na pováženou, je ta reakce na jediný výsek s
jednou stránky té knihy, místo aby
hodnotil celou knihu, kterou, teda musím říct, dopoledne
hodnotil velmi
pozitivně, což mě samotného překvapilo. A jestli se mu něco
nelíbilo, tak musí
sednou do archivu, sednout a napsat něco, odpovědět na knihu knihou a
ne řevem,
to prostě umí každý, to je prostě shazování
celé té diskusi o naší minulosti.
Čili odmítám určitě to, že by tady bylo nějaké
pochybení, ostatně, kdyby se
podíval do té publikace, on si ani nepřečetl ten
záznam, který je tam, který je
tam zdrojován tím krycím jménem Gog, a
zjistil by, že to není o 19. listopadu,
ale třeba o 20. listopadu. Já si myslím, že to je ta
diskuse. My musíme
/nesrozumitelné/ materií a ne tady na sebe štěkat
přes média, má to být o
obsahu, tohle to je prostě směřováno úplně jinam.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Pane Penci, je to tak, že v podstatě nerozumíte těm
materiálům, že jste si pořádně nepřečtl o co jde a že je to v podstatě celé
zmatené a trošku vaše chyba?

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor
petice

——————–

No, tady právě vidíte to, jakým způsobem kompetentní osoba,
která rozhoduje za nějakou státní instituci, což v našem případě je Pavel Žáček
a státní instituce Ústav pro studium totalitních režimů, nereaguje na konkrétní
kritiku, ale útočí osobním tónem, což si myslím, že už jenom tohle to je
ukázka, že takový člověk nemůže být v čele takovýhle důležitý instituce, jenom
chci říct na to, co jste teďko říkali, ani signatáři tý petice, což můžou
ocitovat první větu, ani já, a mě, doufám, nikdo nemůže podezřívat, že bych
nechtěl, aby se něco o minulosti zveřejňovalo. Já sám kritizuju už dlouhou dobu
ústav, že nezveřejnil primární databáze, že nezveřejnili naskenovaný materiály.
A nešlo nám vůbec o to, jestli Ústav v nějaký knížce zveřejnil dokument Státní
bezpečnosti.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Ale o to, že špatně pracuje obecně?

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor
petice

——————–

To je samozřejmě v pořádku, že to
zveřejnil, ale to, že
udělal senzační odhalení, sdělil médiím
přes svojí tiskovou zprávu, že vydává
knížku, kde bude senzační odhalení, kde
žádný senzační oddělení není, kde je
jenom další skandalizace, je …

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Tady vám vadí spíš ta reklama, než ta kniha samotná?

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor
petice

——————–

No, mně vadí to, jakým způsobem ten ústav pracuje. Kdyby,
protože kdyby takovouhle knížku vydal kdokoliv jiný, tak se o tom nemluví, ale
když jí vydává ústav, který omezuje svoji činnost, vyhlazuje historiky,
zatajuje informace a potom skandalizuje a vytváří, že pohled na historii má být
…

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Počkejte, to jsou docela tvrdá obvinění, řekněte mi, kde
třeba zatajuje informace, ten Ústav pro studium totalitních režimů?

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor
petice

——————–

Zatajuje informace například, například tím, že ústav do
svýho vínku dostal primární databázi, aby my všichni, nejenom pan Žáček a jeho
vyvolení, ale my všichni občané a novináři se mohli dozvědět, co je v těch
dvaceti tisíc, dvaceti kilometrech archiváliích, který …

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Podle vás to ústav zatajuje?

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor
petice

——————–

No, samozřejmě, primární databáze nedal, pan Žáček před
třema měsícema vystupoval, jak je skandální, že já jsem jednu z těch databází
zveřejnil.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Tady je možná další jádro toho problému. Pane řediteli
Žáčku, berete to jako svou chybu, že zatajujete primární, jak říká
„zatajujete“, tedy cituji, pana Stanislava Pence, primární databáze
StB?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

——————–

Tak to je naprostý nesmysl …

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Že prostě kvůli tomu špatně pracujete.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

——————–

Standa Penc nezná zákon, nerozlišuje ústav – archiv.

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor
petice

——————–

Vidíte, znovu další útok osobní …

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

——————–

No, ne, tak jako jak mám reagovat na to,
takže ten neznámý,
který se mnou mluví, nezná zákon o
ústavu, nezná další zákony,
neví, v jakým
právním prostředí se pohybujeme, neví ani,
co to je EZO, můžu se teda zeptat
toho pana neznámého, zda se ptal těch sto dvacet
tisíc lidí a zda má jejich
souhlas, aby dal tu věc na svůj web? Neptal. A mně tady nutí do
něčeho,
nějakého vyjádření týkající
se Josky Skalníka. Prostě to je zmatení jazyků. Já
nevím, jestli je to na téhle úrovni, jestli …,
to je pod moji úroveň takhle
se se Standou …

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Proč si ale, pane řediteli, tedy myslíte, že jste podrobený
kritice, když ji vůbec neuznáváte, tedy z profesního hlediska?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

——————–

Já, podívejte se, já to zopakuju, už jsem to jednou říkal,
my jsme, v tomto směru my můžeme diskutovat jako občané, můžeme mít svůj názor,
ale, ale v odborné úrovni, prosím, Standa Penc není pro mě partner, já mám něco
za sebou, nějaké publikace, nějaký výzkum, já jsem toho prošel, já můžu ty
materiály hodnotit. On jenom takhle emotivně do médií. Stando, napiš nějakou
knížku a přijď, zúčtujeme spolu.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Vy to berete osobně, pane řediteli.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

——————–

No, já nevím to, co Standa
říká, jestli nelze nebrat osobně,
já to vnímám, každý má právo,
on je občan, má právo psát petici,
říkám, třeba
za odvolání prezidenta Spojených států na
to právo má, ale kritizovat nějakou
práci bez toho pozadí, bez toho vzdělání,
bez toho studia, já nevidím, že by
tady u nás seděl v archivu, prostě ta petice směřuje k tomu, že
tam neměla být
cenzura, kdyby tam byl začerněn ten Gog, kdyby tam nebyla ta
poznámka, tak si
toho ani nevšimnou, ale my nemůžeme cenzurovat, nemůžeme.
Já za to nemůžu, že
na začátku 90. let prostě nedošlo k tomu otevření
tý diskusi, já se snažím
napravit tu chybu, kterou česká společnost, můžeme se bavit
třeba, proč to
bylo, proč se to neotevřelo tenkrát, dneska jsme mohli
řešit jiný problémy, to
opravdu není moje chyba.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Pane Penci, vy si nemyslíte, že by to mohlo být vnímané jako
cenzura, ten nátlak na Ústav pro studium totalitním režimů, některé informace
zveřejňovat, některé ne, nebo některé jenom s nějakým prohlášením, osoby, které
se to týká?

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor
petice

——————–

Nezlobte se na mě, ale my jsme nic takovýho
do petice a ani
v našem povídání, který teďko
vedeme, ani v žádných předchozích za
poslední dva
dny vůbec nezaznělo, zaznívá to jenom ze strany Pavla
Žáčka, že chceme, aby se
něco cenzurovalo, my jsme neříkali, že by materiály …

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Já se ptám, jestli, jestli vnímáte tento výrok, že by to
mohlo být vnímané jako cenzura, protože …

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor
petice

——————–

Pavel Žáček to tak vnímá, Pavel Žáček se dostal do obrany,
místo toho, aby diskutoval o skutečnosti, tak má, má plnou pusu osobních útoků,
a to, že to je cenzura. Já vám ocituju první, první větu tý petice. „Jsme
přesvědčeni, že studium totalitní minulosti je i po 20 letech důležité. Zájemci
mohou využívat ty a ty typy archiválií, jedna z nich je materie Státní
bezpečnosti.“ Já jsem přesvědčen, že je potřeba všechno z minulosti i z
materie Státní bezpečnost …

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Zveřejnit.

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor
petice

——————–

… zveřejnit. Nic nezatajovat. To, co je kritika tý petice,
je, že Ústav pro studium totalitních režimů vydal knížku o prvním dnu
Občanského fóra, kde udělal velice kvalitně sestříhaný videozáznam, kde udělal
spoustu věcí, fotografií různých záležitostí, ale anoncoval tuto knihu tak, že
v této knize dojde k odhalení důležitého informačního zdroje Státní bezpečnosti
a dokládá to na papíru, který vůbec nic nedokládá.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Podle vás to prostě není ten důležitý zdroj.

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor
petice

——————–

To prostě není profesionální historická práce.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Ještě mi řekněte, pane Penci, jestli se chystáte, ta otázka
tady padla ze strany pana ředitele Žáčka, zveřejnit vyjádření lidí, které jste
zveřejnil na internetových stránkách z té primární databáze StB, jestli o tom
uvažujete?

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor
petice

——————–

No, vůbec o ničem takovým neuvažuju, já jsem udělal to, co
měl udělat Ústav pro studium totalitních režimů, to znamená, že jsem zveřejnil
primární databázi, která odkazuje na sedm set tisíc jmen občanů týhle tý
republiky a možná i jiných a v tý databázi je uvedeno archivní a svazkový
číslo. Na základě toho se stovky a tisíce lidí dneska dozvěděly, že stát o nich
nebo o jejich rodinných příslušnících něco vedl. Pavel Žáček to hodnotil tak,
že jsme udělali nějakou lumpárnu, prozradili současný agenty, někomu ublížili a
všechny dali do jednoho pytle. To je právě ta záležitost. Pavel Žáček vytváří
pocit, že bádání historie stojí a padá
na něm a všichni ostatní jsou hloupí, a to je, to je od Pavla Žáčka
špatně a je to ukázka toho, že by neměl zastávat takhle důležitou funkci.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

To vám vadí. Pane řediteli, řekněte mi, neznejisťuje vás ale
trošku, že se pod tu petici připojily i docela významné osobnosti, včetně
exprezidenta Václava Havla.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

——————–

Já mám své informace, ale já se o petici bavit nechci, to
není /nesrozumitelné/ věci. Mám své informace o tom, kdo už z těch podepsaných
reagoval. Já jsem to nedočetl, nebo já jsem to nečetl, podepsal jsem to proto,
že …

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Tedy vás to nějak … ve vaší práci …

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

——————–

… jsem slyšel tvrzení, že to
podepsal Václav Havel. Já se
bavím o obsahu. Znova opakuju, jestli, máme pluralitu,
přístup i k tomu
archivu, my jsme udělali obrovskou věc, my ten archiv otevřeli
všem, ústav není
schopen zvládnout v plné šíři
bádání o komunistickém režimu, to, co je v
tom
našem archivu, třeba například, ale v jiných, a
proto umožňuje archiv
pochopitelně podle zákona všem ostatním
maximální servis, který není v
žádném
jiném archivu České republiky, to mohu zodpovědně
říct i za ABS.

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor
petice

——————–

Není to pravda.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Je vidět, že se neshodnete.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

——————–

No, a každému, komu se něco nelíbí, kdo chce něco najít, tam
může přijít a napsat svojí vlastní publikaci, své vlastní fotografie, prostě
svojí vlastní interpretaci. Já nevím, proč za dvousetstránkovou publikaci, za
kterou se nemůžeme stydět, poněvadž máme prostě poslouchat tyto řeči, tyto,
jestli to není, co říká Standa, osobní, tak teda já nevím, kde to jsme, prostě
není to důstojné roku 2009, takhle si mohl Standa křičet na /nesrozumitelné/ 90.
let, na někoho, kdo třeba odhalil něco …

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

V každém případě, už tak nebo tak …

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

——————–

… o Josku Skalníkovi a ne dnes, když my jsme vydali
seriózní publikaci.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

… diskuse ve vysílání Radiofóra na toto téma v tuto chvíli
končí. Já děkuji řediteli Ústavu pro výzkum totalitních režimů Pavlu Žáčkovi. A
loučím se i s občanským aktivistou Stanislavem Pencem. Na shledanou.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

——————–

Na shledanou.

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor
petice

——————–

Díky, na shledanou.

Petice za odstoupení Pavla Žáčka z funkce

20.11.2009 ČT
1 str. 14 19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

——————–

Rada Ústavu pro studium totalitních
režimů bude zřejmě už
teď jednat o vypsání výběrového
řízení na nového ředitele ústavu. Podle
původního plánu to přitom mělo být až za 2
měsíce. A aktivista Stanislav Penc
je ještě radikálnější. Chce, aby
stávající ředitel Pavel Žáček rezignoval.
Penc
proto taky sepsal petici, ve které říká, že
instituce pod jeho vedením nepracuje
profesionálně.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

——————–

Nová publikace, nová kauza. Organizátor petice vadí, že
Ústav pro studium totalitních režimů označil výtvarníka Josku Skalníka za
informátora StB, podle nich neprávem a aniž by vyslechl jeho verzi.

John BOK, signatář petice

——————–

To není faktografickej dokument, to je blábol jednoho
estébáka, který i mě vyslýchal a mlátil.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

——————–

Ředitel ústavu a jeho zastánci ale kontrují tím, že
nezveřejnění by znamenalo cenzuru. Navíc podle nich kniha není ten pravý důvod
petice.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

——————–

Oni si vyberou jednu jedinou věc a na tom to všechno
postaví, to je nesmysl. Kvůli dvěma stránkám hanit celou instituci.

Patrik BENDA, člen rady Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Já myslím, že to je záminka, záminka několika lidí, kteří
dlouhodobě s činností ústavu nesouhlasí.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

——————–

Aktivista Stanislav Penc, který je autorem petice, souhlasí.
Tvrdí, že ústav pod Žáčkovým vedením nepracuje seriózně a bulvarizuje historii.

Stanislav PENC, autor petice

——————–

On je zodpovědný za ten ústav, to znamená, on by měl vzít
zodpovědnost, měl by odstoupit a měl by umožnit, aby ten ústav vedl někdo, kdo
bude víc profesionální.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

——————–

Pavel Žáček své odstoupení
nezvažuje. Tvrdí, že se nemá za
co stydět a do výběrového řízení,
které vypíše rada ústavu, se
přihlásí. Ústav
pro studium totalitních režimů se neocitl v centru pozornosti
poprvé, už v
minulosti proběhla v médiích celá řada
kontroverzních kauz. Loni v říjnu veřejností hýbal případ údajného
udavačství Milana Kundery. Spisovatel ho popřel. Před měsícem ústav oznámil
jméno policisty na jedné z nejznámějších fotografií konce komunismu, muž ale
tvrdí, že na fotce není on a ústav hledá další poklady pro svá tvrzení.
Naposledy ústav rozvířil hladinu tím, když na Internetu zveřejnil úplný seznam
pracovníků komunistické rozvědky. Pavla Sedlická a Edita Horáková, Česká
televize.

Petice za odstoupení Pavla Žáčka z funkce

20.11.2009

ČT 24

19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

——————–

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

——————–

John BOK, signatář petice

——————–

To není faktografickej dokument, to je blábol jednoho
estébáka, který i mě vyslýchal a mlátil.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

——————–

Ředitel ústavu a jeho zastánci ale kontrují tím, že
nezveřejnění by znamenalo cenzuru. Navíc podle nich kniha není ten pravý důvod
petice.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

——————–

Oni si vyberou jednu jedinou věc a na tom to všechno
postaví, to je nesmysl. Kvůli dvěma stránkám hanit celou instituci.

Patrik BENDA, člen rady Ústavu pro studium totalitních
režimů

——————–

Já myslím, že to je záminka, záminka několika lidí, kteří
dlouhodobě s činností ústavu nesouhlasí.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

——————–

Aktivista Stanislav Penc, který je autorem petice, souhlasí.
Tvrdí, že ústav pod Žáčkovým vedením nepracuje seriózně a bulvarizuje historii.

Stanislav PENC, autor petice

——————–

On je zodpovědný za ten ústav, to znamená, on by měl vzít
zodpovědnost, měl by odstoupit a měl by umožnit, aby ten ústav vedl někdo, kdo
bude víc profesionální.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

——————–

Pavel Žáček své odstoupení
nezvažuje. Tvrdí, že se nemá za
co stydět a do výběrového řízení,
které vypíše rada ústavu, se
přihlásí. Ústav
pro studium totalitních režimů se neocitl v centru pozornosti
poprvé, už v minulosti
proběhla v médiích celá řada kontroverzních
kauz. Loni v říjnu veřejností hýbal případ údajného
udavačství Milana Kundery. Spisovatel ho popřel. Před měsícem ústav oznámil
jméno policisty na jedné z nejznámějších fotografií konce komunismu, muž ale
tvrdí, že na fotce není on a ústav hledá další poklady pro svá tvrzení.
Naposledy ústav rozvířil hladinu tím, když na Internetu zveřejnil úplný seznam
pracovníků komunistické rozvědky. Pavla Sedlická a Edita Horáková, Česká
televize.

Politika

20.11.2009

Euro 24

? Prvním prezidentem Evropské unie bude dosavadní belgický
premiér Herman Van Rompuy. Včera se na tom dohodl v Bruselu unijní summit.
Britská eurokomisařka Catherine Ashtonová se stane 1. unijní ministryní
zahraničí. Všechny překvapila rychlost dohody. (P/1,12) Oba jsou podle premiéra
Jana Fischera pro Českou republiku dobrou volbou. (MFD/A1) ? STEM:
Nejpopulárnějším politikem je místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Příznivě ho
hodnotí 49 % lidí. Za ním skončili lídr strany TOP 09 Karel Schwarzenberg s 46
% a místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek s 39 %. (MFD/A2) ?
Ministerstvo vnitra navrhlo uzákonit podmínku, aby strany musely mít na
kandidátkách 30 % žen. Bude třeba změnit volební zákon i ústavu. (LN/1) ? Z
postu starosty Prahy 1 byl odvolán Petr Hejma z ODS. Za jeho vynuceným odchodem
nestojí jen opozice, ale i spolustraníci v čele s radním Filipem Dvořákem, jenž
se stal novým starostou. „Je to politická hra, kterou jsem nečekal,“ uvedl
Hejma. (MFD/B1-2) ? Šéf Senátu PČR Přemysl Sobotka (ODS) zabránil skandálu,
když zmařil vystoupení nizozemského ultrapravicového politika Geerta Wilderse
proslulého kritikou islámu na půdě horní komory. Tam jej pozval Sobotkův
stranický kolega Jiří Oberfalzer. Od pozvání se distancovala i „Oberfalzerova“
ODS. (LN/3) ? Sanep: Přibližně 60 % voličů ODS chce, aby nadcházející stranický
kongres v Praze byl volební a přes 75 % voličů ODS si prý přeje nové vedení.
(ČRo1) ? Bývalým členům KDU-ČSL se daří v TOP 09. Dostali se do čela většiny
krajských organizací. Jako dalšímu se to povedlo Josefu Malému na Karlovarsku,
již dříve 9 exlidovcům. (MFD/A2) Předsedou pražské organizace se stal poslanec
František Laudát. (P/3) ? Aktivista Stanislav Penc sbírá podpisy na petici,
která požaduje odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla
Žáčka. Vadí mu, že ústav v publikaci o vzniku OF ukázal na výtvarníka Josku
Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl jeho verzi. Petici podepsal i
Václav Havel. (HN/4)

Havel podepsal petici za Žáčkovo odvolání

20.11.2009

Hospodářské noviny

Vladimír
Šnídl

Ústav pro studium totality

Aktivista Stanislav Penc začal sbírat podpisy za odvolání
ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.

Pavel Žáček čelí vlně kritiky. Aktivista a bývalý disident
Stanislav Penc sbírá podpisy za jeho odvolání z pozice ředitele Ústavu pro
studium totalitních režimů. K petici se přidali například výtvarník David
Černý, předseda zelených Ondřej Liška nebo exprezident Václav Havel. „Pan Žáček
jako ředitel selhal,“ tvrdí Penc.

Impulzem
k
petici se stala publikace, kterou ústav vydal k
dvacátému výročí vzniku
Občanského fóra. Ta obsahuje
hlášení, podle něhož jeden ze
zakládajících členů
OF, výtvarník Joska Skalník, hlásil
informace o jeho založení Státní bezpečnosti.
Pencovi vadí, že autoři nedali Skalníkovi
žádný prostor, aby se k hlášení
vyjádřil.

„Jedná se o
další důkaz neprofesionální práce ústavu. Historii nelze posuzovat pouze z
dokumentů StB,“ uvádí se v petici.

Žáček
to
odmítá. „Petici vnímám jako snahu
cenzurovat aktivity ústavu, který má ze
zákona zajištěnou svobodu
bádání,“ prohlásil Žáček na
včerejší tiskové
konferenci. Skalníka prý autoři neoslovili proto, že
kniha není o něm, ale o
Občanském fóru.

Žáčka proslavil Kundera Podle iniciátora petice ale Žáček
selhává opakovaně. „Neudržel, nebo dokonce vyhodil, řadu kvalitních historiků,
jejichž publikacemi se teď chlubí,“ tvrdí Penc.

Jedním
z
nich je třeba Žáčkův bývalý spolupracovník
Petr Blažek, který rovněž petici
podepsal. „Při vzniku ústavu se očekávalo, že se z
něj stane respektované
vědecké pracoviště. Jeho publikace ale místo toho
připomínají bulvární tisk,“
tvrdí Blažek.

Dosud
nejznámějšími aktivitami ústavu byla
loňská kauza spisovatele Milana Kundery,
který měl údajně donášet StB, nebo
zveřejnění materiálů o spolupráci některých
poslanců s Vojenskou kontrarozvědkou. Například informace o
Evženu Snítilém se
objevila krátce před prezidentskou volbou, kterou jeho hlas
výrazně ovlivnil.

Žáček
se
kritice brání tvrzením, že útoky jsou
vedeny kvůli obavám z písemností, kterými
ústav disponuje. Petice se má příští
týden dostat ke členům rady ústavu, která
může Žáčka odvolat. „Pokud nám bude petice
předložena, budeme se jí zabývat. Tu
věc bereme vážně,“ říká Michal
Stehlík, jeden ze členů rady a děkan Filozofické
fakulty UK.

Skalník: Je to kravina Výtvarník Joska Skalník patřil k
nejbližším Havlovým spolupracovníkům. Před revolucí strávil několik měsíců ve
vězení.

Nařčení,
které se objevilo v publikaci, odmítá. „Já, který jsem OF spoluzakládal, budu
na něj donášet? Nepřijde vám to jako kravina?“ reagoval před pár dny v Reflexu.

Havel chce odchod šéfa Ústavu pro studium totality

20.11.2009

Hospodářské noviny

Petice

Exprezident Václav Havel se připojil k
petici za odvolání
Pavla Žáčka z postu ředitele Ústavu pro studium
totalitních režimů. Jejím
autorem je aktivista a bývalý disident Stanislav Penc.
Petice reaguje na
nedávnou publikaci, kterou ústav vydal k
výročí vzniku Občanského fóra.
Spoluzakladatel fóra, výtvarník Joska
Skalník, je v ní označen za informátora
StB. Pencovi vadí, že autoři nedali Skalníkovi prostor k
vyjádření. „Jedná se o
další důkaz neprofesionální práce
ústavu,“ uvádí se v textu petice.
Žáček ji
označuje za snahu cenzurovat jeho práci. Petici kromě Havla
podepsali také
výtvarník David Černý nebo předseda
zelených Ondřej Liška.

Křižan a Ruml: Skalník udával

20.11.2009

Lidové noviny

VÁCLAV DRCHAL

Malíř Joska Skalník byl dlouhá léta přítelem Václava Havla.
Pak se ale s prezidentem rozešel – kvůli tomu, že byl agentem StB.

PRAHA Když se novopečený prezident Václav Havel stěhoval na
konci prosince 1989 z ateliéru svého přítele malíře Josky Skalníka, zanechal mu
stručný vzkaz: „Za sebe a za dějiny. V. H.“ Měl mu být za co vděčný. Dlouholetý
přítel Skalník mu totiž po 10. prosinci, kdy Havel ohlásil kandidaturu na
prezidenta, poskytl svůj vinohradský ateliér jako útočiště před všudypřítomnými
novináři a aktivisty.

Skalník
poté logicky doprovodil Havla na Hrad a fungoval dál jako jeho blízký
spolupracovník. Už za několik měsíců ale musel odejít, a to proto, že další
lidé z Havlova okolí objevili, že donášel StB.

Z
Hradu
Skalníka podle svých slov „vyhazoval“
Jiří Křižan spolu s Michaelem Žantovským.
„Jednoho dne přišel Jan Ruml (pozdější
ministr vnitra a politik ODS a Unie
svobody, pozn. red.) s tím, že Joska Skalník je agent.
Měl nějaké materiály,
ale nemohu si po 20 letech vzpomenout, o co šlo. Mám
nicméně dojem, že šlo o
vázací akt a další věci, kde se psalo o
tom, že dělal pro zahraniční sekci StB
a práskal lidi, kteří chodili vždy ve středu večer na
americké velvyslanectví
-lidi z disentu i z kultury,“ vzpomíná
tehdejší blízký Havlův
spolupracovník Křižan.

Prezidenta
se událost podle Křižana hluboce dotkla a požádal ho prý, aby událost spolu s
Michaelem Žantovským (pozdější velvyslanec ve Spojených státech a šéf ODA)
vyřešili: „Šli jsme za Skalníkem a on to začal popírat. My jsme mu to ale
položili pod nos a on se v tu chvíli doznal. Řekli jsme mu, že už není
zaměstnancem Hradu, což přijal.“ O tom, že měl Skalník předávat informace StB i
v listopadu 1989, podle Křižana v té době nikdo nevěděl.

Co v
dokumentech přesně bylo, si dnes nepamatuje ani Jan Ruml. V hlavních rysech
nicméně Křižanovo vyprávění potvrzuje.

Agentem
komunistické Státní bezpečnosti měl být
jeden z hybatelů protirežimní a tvrdě
pronásledované Jazzové sekce celkem šest
let – od července 1983 do roku 1989.
Za tu dobu vystřídal v záznamech StB celkem dvě
krycí jména -„Black“ a „Gogh“.
Nic ale není černobílé a je pravdou, že
Skalník v těch letech strávil kvůli
práci pro Jazzovou sekci několik měsíců ve vazbě.
Iniciátor petice Stanislav
Penc navíc připomíná, že Skalník dostal po
roce 1989 opakovaně vízum do USA.
„Myslím si proto, že nějaké
udávání je nesmyl,“ říká.

Sám
Skalník
odmítá, že by StB donášel. „Já
jediný kdysi věděl, kde se tiskne Revolver
Revue, a nikdy se nic neprovalilo. Dělal jsem spoustu věcí s
Rumlem, Lamperem,
nikdy se nic neprovalilo. Připadá mi
zvláštní, že se tahá takováhle
špína.
Tenkrát lidi chodili volit, v uvozovkách nepovinně,
drželi hubu a krok, a teď,
kdy různí paraziti tuhle zemi okrádají, se
tahá špína na lidi jako já, jako že
jsme něco provedli? Já jsem si to vodsral basou, zdravím,
šílenýma věcma,“ řekl
Skalník v rozhovoru, který vyšel ve
včerejším vydání časopisu Reflex.

Ještě
rozhodněji Skalník v rozhovoru popřel, že by StB informoval o
počátcích
Občanského fóra. „Prosím vás, jsem
magor? Já, který OF spoluzakládal, budu
donášet na OF? Nepřijde vám to jako
kravina?“ odmítl vinu Skalník.

Co se v
letech 1983 až 1989 přesně odehrávalo, je dnes velmi obtížné zjistit.
Dokumenty, o kterých mluví Křižan s Rumlem, totiž zmizely.

Foto popis| Havel a Skalník Pár let po vyhazovu. Ani po
odchodu Josky Skalníka z Havlových služeb na Pražském hradě s ním prezident
styky zcela nepřerušil. Na snímku jsou oba muži v říjnu 1996 na vernisáži
výstavy Joskových grafik a maleb.

Havel žádá Žáčkovo odvolání

20.11.2009

Lidové noviny

VÁCLAV DRCHAL, JOSEF KOLINA

Ústav pro studium totalitních režimů zveřejnil v nové knize
dokument, podle kterého blízký Havlův přítel Joska Skalník předával StB
informace o vzniku Občanského fóra.

PRAHA Tlak na odstoupení ředitele Ústavu pro studium
totalitních režimu Pavla Žáčka se vystupňoval.

Může
za to
petice bývalého disidenta Stanislava Pence, kterou již
podepsal třeba
exprezident Václav Havel, některé další
důležité postavy někdejšího Občanského
fóra a další veřejně známé osobnosti
včetně šéfa Strany zelených Ondřeje Lišky
a části bývalých historiků ústavu,
kteří se v minulosti dostali do sporů s
Žáčkem.

Havlovi
a
spol. vadí nejnovější kniha ústavu –
Občanské fórum, den první, vydaná k 20.
výročí 17. listopadu. Jeden z mnoha zveřejněných
dobových dokumentů a
doplňující vysvětlení k němu totiž identifikuje
Havlova někdejšího blízkého
spolupracovníka malíře Josku Skalníka jako
důležitého informátora StB z
prostředí vznikajícího Občanského
fóra. Na inkriminovaný dokument zveřejněný v
knize upozornil jako první server iDnes.

Informace
o
OF měl Skalník předávat svému
řídícímu důstojníkovi majorovi
Václavu Čadkovi,
od kterého pak putovaly až k rukám šéfa StB
generála Alojze Lorence. Skalník
nicméně ve včerejším rozhovoru pro Reflex popřel,
že by s StB spolupracoval.

Petice
ústavu vyčítá, že jeho pracovníci
Skalníka neoslovili a spolehli se jen na
dokument. „Jelikož se jedná již o několikáté
manažerské a profesní selhání ze
strany Ústavu pro studium totalitních režimů,
žádáme Radu ÚSTR, která
dohlíží
na jeho činnost, aby se touto věcí zaobírala a
bezodkladně odvolala současného
ředitele a vyhlásila konkurz na nového,“
žádají signatáři. Státní
orgán si
podle nich takový výklad historie nesmí dovolit,
protože „naši společnou historii
nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní
bezpečnosti“.

Pavel Žáček
kritiku odmítá a tvrdí: „To není kniha o panu Skalníkovi. To není kniha o ničem
jiném než o Občanském fóru. Nejde nám o jednotlivce, ale o komplexní pohled na
formování Občanského fóra.“

Vynechání
Skalníkova jména nebylo podle Žáčka možné: „My nemůžeme některé informace
nezmínit, to prostě nejde. Ty zveřejněné věci navíc nejsou ničím novým. Jsou
poměrně dlouhou dobu známy. My jsme je akorát zasadili do kontextu. Jinak to
dělat nelze.“

Podle Pence
ovšem ústav těžce chyboval. „Pavel Žáček nechal vytisknout knihu o založení
Občanského fóra. Na svých stránkách ji prezentoval tak, že dojde k senzačnímu
odhalení zdroje informací StB z Občanského fóra. Pak ale jako důkaz uvedl jen
druhotný pramen – záznam estébáka Čadka, který říká, že mu jeho zdroj Joska
Skalník 21. listopadu sdělil, že bylo 19. listopadu založeno Občanské fórum.“

Podle Pence
jde o zkratkovité a bulvární pojetí historie: „Kdo v historii pracuje jen s
jedním pramenem, není historik, ale bulvarista.“

Podle Žáčka
jde ale prostě o knihu dokumentů, která má rozvířit diskusi. V budoucnu chce
prý dát prostor i Skalníkovi – který se zúčastnil včerejšího křtu knihy – a
případně i estébákovi Čadkovi.

Žáček také
tvrdí, že petici někteří lidé podepisovali v úterý v noci v opilosti a zřejmě
ji ani nedočetli do konce. S tím Penc nesouhlasí: „Pavel Žáček je lhář.“

Hlasy za odvolání Žáčka sílí. Přidal se i Havel

20.11.2009

Lidové noviny

drv

PRAHA Spor o pojetí nedávné minulosti se přiostřil.
Tentokrát se do sebe pustili aktivní odpůrci komunistického režimu.

Na
jedné
straně sporu stojí exprezident Václav Havel, na
druhé někdejší studentský vůdce
a dnešní šéf Ústavu pro studium
totalitních režimů Pavel Žáček. Havel se už
před třemi dny připojil k petici disidenta Stanislava Pence,
který žádá Žáčkovo
odvolání z čela ústavu. Dalšími
signatáři jsou někteří spoluzakladatelé
Občanského fóra a řada dalších lidí
– například šéf Strany zelených Ondřej
Liška nebo historikové Petr Blažek a Petr Koura,
kteří z ústavu kvůli sporům se
Žáčkem odešli.

Žáček má
podle jejich názoru odstoupit kvůli nejnovější knize ústavu vydané ke dvacátému
výročí vzniku Občanského fóra. Jeden v ní publikovaný dokument totiž
identifikuje jako důležitého informátora StB z okruhu OF dlouholetého Havlova
přítele, malíře Josku Skalníka. Havlovi a spol. vadí, že Skalníka autoři
neoslovili a spolehli se jen na dokument StB. „Jelikož jde již o několikáté
manažerské a profesní selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů,
žádáme Radu ÚSTR… aby bezodkladně odvolala současného ředitele a vyhlásila
konkurz na nového,“ stojí v petici.

Žáček
ovšem
namítá, že jde jen o knihu dokumentů, a
dodává, že Skalníkova minulost je v
odborných kruzích dobře známá.
Skalníka podle svých slov zkontaktoval a
počítá,
že mu poskytne prostor v prosincovém čísle časopisu Paměť
a dějiny, který ústav
vydává.

Skalník
poskytl v prosinci 1989 Havlovi azyl ve svém ateliéru a po jeho zvolení
prezidentem se stal jeho spolupracovníkem. Na jaře 1990 musel ale z Hradu
odejít, objevily se totiž informace, že byl agentem StB. Pravdou je ale i to,
že Skalník v 80. letech seděl několik měsíců ve vazbě.

Petice, kterou formuloval Stanislav Penc

20.11.2009

Lidové noviny

Jedním z nich jsou také dokumenty Státní bezpečnosti, která
po více než čtyřicet let tvořila páteř represivního systému.

Ústav pro studium totalitních režimů
vydal při příležitosti
dvacátého výročí vzniku Občanského
fóra knihu, kde je dokumentován jeho vznik.
Jako zásadní „objev“ otiskl dobovou
zprávu pro I. náměstka federálního ministra
vnitra Alojze Lorence z 21. listopadu 1989, která je na
stránkách ústavu
interpretována následujícím způsobem:
„Ojedinělá informace 1. odboru II. správy
SNB navíc umožňuje identifikaci jednoho z důležitých
informačních zdrojů
totalitní moci o rané fázi vývoje
Občanského fóra.“ V denním tisku byl pak
ještě před vydáním knihy
„identifikován“ jako tento informátor
výtvarník Joska
Skalník.

Jedná se o další důkaz neprofesionální práce Ústavu pro
studium totalitních režimů. Naši společnou historii nelze posuzovat pouze z
dokumentů Státní bezpečnosti. S otištěným dokumentem, který uvedené tvrzení
jasně nedokládá, byl Joska Skalník konfrontován před vydáním knihy pouze
novináři.

Ačkoliv je veřejně činný, autoři knihy ho vůbec
nekontaktovali.

Tento přístup k výkladu historie si státní instituce nesmí
dovolit.

Jelikož se jedná již o několikáté manažerské a profesní
selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů, žádáme Radu ÚSTR,
která dohlíží na jeho činnost, aby se touto věcí zaobírala a bezodkladně
odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na nového.

V Praze 17. listopadu 2009

Nepište dějiny podle StB, vyzývá petice

20.11.2009

Mladá fronta

STALO SE

Praha – Aktivista Stanislav Penc
sbírá podpisy na petici,
která požaduje odvolání šéfa
Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka.
Vadí mu, že ústav v publikaci o vzniku Občanského
fóra ukázal na výtvarníka Josku
Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl jeho
verzi. Petici podepsal i
Václav Havel.

UDÁLOSTI: Jako za starých, dobrých časů

20.11.2009

neviditelnypes.cz

Neviditelný pes,
Bohumil Doležal

Stanislav Penc iniciuje petici za odvolání ředitele Ústavu
pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka. Bezprostředním důvodem je, že Ústav
ve studii o vzniku Občanského fóra zmínil aktivistu Jazzové sekce Josku
Skalníka jako informátora StB, aniž by vyslechl Skalníkovu verzi případu.

Je to údajně již několikáté
selhání ze strany ÚSTR, proto
žádá personální změnu. Petici už podepsali
mj. Václav Havel, historik Petr
Blažek (před časem po konfliktu s vedením z Ústavu
odešel), John Bok, Břetislav
Rychlík a předseda zelených Liška, který
však prý odvolání Žáčka
nepožaduje(?).

Základní teze petice zní: „Naši společnou historii
nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní bezpečnosti.“

K tomu za prvé: jde o
několikáté selhání, ovšem.
Prvním by
měl být případ Kundera. Ústav byl tenkrát
ostouzen skoro ve všech médiích.
Rozvířila se dosti hnusná a hysterická kampaň
proti ÚSTR (a Respektu),
připomínající rukopisné boje. S
národními velikány se musí zacházet
citlivě a
ohleduplně. V zahraničí dokonce zorganizovali na obranu Kundery
petici. Nakonec
se ukázalo, že dokument, který byl ve sporu
podstatný, je autentický.

Dnes jde o případ, podobný tomu Kunderovu jako vejce vejci.
Je třeba čekat na vyjádření pana Skalníka. Proč? Pan Skalník má tisíc a jednu
příležitost se vyjádřit, teď víc než kdy jindy. Stejnou příležitost musí mít
ti, kteří informace o jeho údajné spolupráci s StB přinesli. Místo toho má být
ředitel ústavu vyhozen.

Je těžké, ba skoro nemožné zbavit se podezření: nejde ani
tak o to, že historii nelze posuzovat pouze z materiálů StB, nýbrž že historii
nelze posuzovat z materiálů StB a basta. Lépe řečeno, že historii některých
osob z materiálů StB posuzovat lze, kdežto jiných nelze. O tom, u koho lze a u
koho nelze, musí rozhodnout pomazané hlavy. Dnešní vedení ÚSTR dost pomazané
není, je tedy třeba ho vyhodit a nahradit jiným, pomazanějším. Kolikrát v
životě jsem to už zažil: vyhodí se ředitel, nový ředitel vyhodí ty ostatní a
instituce pojede opět podle zájmů všeho lidu, který si to vynutil, tentokrát
petiční akcí (to je novum, v minulosti nebylo třeba o vyhazovech sepisovat
petice).

Myslel jsem si, že doba podobných vyhlazovacích akcí po
listopadu 1989 pominula. Chyba. Mýlil jsem se.

Lidovky.cz, 19.11.2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz Publikováno s laskavým svolením autora.

Kvůli komu budou petice příště?

20.11.2009

Právo

Petr Uhl

Včera ráno vysílalo rádio,
jak vznikalo 19. listopadu 1989
Občanské fórum. Lidé, kteří ho v
Činoherním klubu zakládali, prý ale
netušili,
mezi nimi je agent StB, který vše udal. Joska
Skalník z Jazzové sekce,
jmenovali ho v tom rádiu.

Jak
dlouho
nám bude ještě Státní bezpečnost
prostřednictvím státního ústavu –
úřadu pro
studium totalitních režimů (ÚSTR) s přidruženým
archívem vykládat, jak jsme
žili? Před revolucí jsme nevěřili StB ani slovo, ani když řekla,
že dostala
anonym nebo že někdo už o tom vypovídal (i zápisy o
výpovědi mohly být
padělané), ba ani vyhrůžkám, že nás zavřou nebo
ublíží našim dětem. To dělali
bez varování.

Žádný zákon
nevymezil působnost StB. Její příslušníci i agenti věděli, že jednají
protiprávně. Přesto její záznamy (jsou částečně i pravdivé) stále platí za
pravdu.

Duše
prostomyslné nebo deroucí se po roce 1989 vzhůru založily
na odhalování svou
kariéru. Agentománie postihla část společnosti,
doplnila účelový i zastydlý
antikomunismus. Díky Radě Evropy a Václavu Havlovi, jemuž
zkušenosti s StB a
slušnost bránily podpořit paušální
lustrování, jsme se nepropadli do ještě
většího bezpráví a zvůle.

Dnes se
Havel připojil k petici Stanislava Pence, požadující odvolání ředitele ÚSTR
Pavla Žáčka. Pikantní je, že ji organizuje právě Penc, propagátor zveřejňování
údajů, i lživých, zločinecké StB. Penc to dnes dělá kvůli Joskovi Skalníkovi.
Kvůli komu to budeme dělat příště?

Žáček není
historik. A mnoho odborníků z ÚSTR odešlo, neměli žaludek na oslavy bratří
Mašínových a násilí (i politicky nemotivovaného!), na pomluvy Milana Kundery,
na zveřejňování jmen vojenské kontrarozvědky či zpravodajců, kteří sloužili i
nové ČR v boji proti terorismu. Ti se dnes se kvůli ústavu bojí o život.

Jistě že to
je v lidech, i zákony dělali lidi. A podle nich se člověk nesmí hájit u soudu,
že nebyl agentem, může pouze chtít, aby soud uznal, že byl neoprávněně zapsán
jako agent, důvěrník atd.

K soudu se
obracejí jen ti, kteří si myslí, že je evidovali neoprávněně. A z 90 procent
vyhrávají. Ale jen málokdo dosáhne podle zákona toho, že soud nařídí vnitru,
aby ho z evidence vymazal. ÚSTR a jeho archív nezveřejňuje jména agentů, jen
prý archívní pomůcky pocházející od StB.

Ústavní
soud má na svědomí mnohé, co považuju nejen za
chybu, ale přímo za zločin.
Například zamítnutí návrhu
levicových poslanců na zrušení zákona o
ÚSTR loni v
březnu. Zákon skutečně upevnil výlučnou ideologii a to je
protiústavní.

Kdo ovládá
minulost, ovládá i budoucnost, napsal Orwell. Řešení není v odvolání ředitele,
ale ve zrušení ústavu, jenž je státním úřadem, a převedení jeho
historiografické činnosti do Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. ČSSD to
slíbila. Po volbách uvidíme.

Aktivista Bok se málem popral se šéfem ústavu
Žáčkem

20.11.2009

Právo

Josef Koukal

„Seš zmetek, nedůstojnej zmetek.“ Tak včera křičel na
ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Pavla Žáčka aktivista a
bývalý disident John Bok.

Nenadále
tak narušil tiskový brífink, na němž Žáček reagoval na petici Stanislava Pence
žádající jeho odvolání. V minulých dnech ji podepsal i Václav Havel.

Bok, který
se s Žáčkem dobře zná a vzájemně se prý považují za kamarády, mu spílal za to,
že ústav v nejnovější publikaci o vzniku Občanského fóra označil výtvarníka
Josku Skalníka za informátora StB, aniž se zajímal o jeho verzi. Chvílemi to
vypadalo, že nezůstane jen u ostrých slov.

Žáček tvrdí, že pasáž věnovaná Skalníkovi byla již dříve
publikována. „Vycházeli jsme z informací, které už byly otištěny. Není to nic
nového, jen je to nově dáno dohromady,“ bránil se Žáček. Požadavek na své
odvolání označil za pokus o cenzuru práce ústavu. V případě, že by rada ÚSTR
vypsala výběrové řízení na nového ředitele, byl by prý připravený se do něj
přihlásit.

Ohledně
petice však Žáček včera přišel s tvrzením, že text, pod který se podepsala řada
známých osobností, není totožný s textem, který zveřejnil Penc. V tom původním
podle něj chyběla pasáž týkající se přímo jeho osoby.

„Pan Žáček
prostě lže. Nepsal jsem dvě nebo tři petice, ale jednu. Žádná jiná verze
neexistuje,“ uvedl Právu Penc.

Žáček
přitom v posledních dnech čelí kritice ze všech stran. Jeho odpůrcům například
vadí, že zveřejnil celý seznam pracovníků komunistické rozvědky, a mohl tak
ohrozit jejich životy i zájmy ČR.

Podle
Lidových novin na něj dále chystají žalobu lidé, kteří se v minulosti soudně
domohli výmazu ze seznamů spolupracovníků státní bezpečnosti, ale nadále
figurují jako konfidenti v dokumentech zveřejňovaných ústavem jako archivní
pomůcka.

K
nejznámějším tvářím, které se
ze spolupráce s tajnými službami očistily, patří
například herci Jiřina Bohdalová a Jan Skopeček, politici
Milan Špaček nebo
Walter Bartoš.

Co přinesl den (čtvrtek ;19. ;listopadu)

20.11.2009

reflex.cz

Bohumil Doležal

Jiří Paroubek má soustavné potíže s technikou omlouvání.
Herec Michal Pavlata prohlásil na konferenci v Senátu, že sociální demokracie
je porodní bábou komunismu. A Paroubek výrok přičetl exsenátorovi Josefu
Pavlatovi…

Pavlatovo tvrzení je problematické, stejným právem se dá
tvrdit, že sociální demokracie se vlastní zásluhou od marxistické ideologie
postupně emancipovala. To je jedna věc. Druhá věc je, že Paroubek výrok přičetl
exsenátorovi Josefu Pavlatovi, kterého, aby mu to ještě osladil, zároveň
obvinil, že byl v minulosti (1986) údajně obviněn z rozkrádání. I kdyby to byla
pravda (jako že není), nemá tato skutečnost nic společného s pravdivostí či
nepravdivostí zmíněného výroku. Navíc hloupost či nehloupost výroku je jedna
věc, a to, že pan Paroubek přišil obvinění Michalu Pavlatovi na základě záměny
osob, věc druhá. Omluva typu „Omlouvám se šiřiteli té hovadiny za to, že jsem
si ho spletl s někým jiným“ (pro názornost jsem slova pana Paroubka trochu
nadsadil, on to v Právu tak drsně neformuloval, mluvil o hlouposti) plete obě
věci dohromady a je zásadně vadná.

Stanislav Penc inicioval petici, která požaduje odvolání
Pavla Žáčka z funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.
Zaznamenávám zásadní pokrok proti předlistopadové éře: dříve petice za vyhazov
někoho odněkud iniciovali a podepisovali pracující (např. „dělníci z ČKD“),
dnes na sebe tuto úlohu berou prominentní intelektuálové a lidé zasloužilí o
minulost (v tomto případě podepsal mj. i Václav Havel).

Podle volebního modelu, pořízeného CVVM, by volby vyhrála s
převahou ČSSD. ODS na ni ztrácí 8% (přitom podpora ČSSD v poslední době údajně
stoupá, podpora ODS stagnuje). Ztrácejí komunisté, mírně i TOP09, KDU-ČSL by do
sněmovny proklouzla s odřenýma ušima, zelení vůbec ne. Mohutným požíračem
volebních hlasů pro občanské strany zůstávají salonní populisté z Věcí
veřejných. 30% lidí přitom buď neví, koho volit, nebo k volbám rozhodně
nepůjde. Závidím mladším a zdravějším, než jsem já, mohou depresi z těchto
výsledků aspoň na chvíli zaplašit několika panáky.

Co se bude dít na kongresu ODS, nelze předvídat. Pražská ODS
kritizuje složení týmu, připravujícího Vizi 2020. Bylo by iluzorní věřit, že
teď jde o nějakou vizi 2020. Jde o to, zda se ODS poslušně vrátí do smrtící
Klausovy náruče, nebo setrvá na poněkud otevřenější a k možným politickým partnerům
vstřícnější cestě, kterou zvolil Topolánek (Paroubkova ČSSD není pro ODS možným
politickým partnerem). Podstatnou věcí je, zda se bude hlasovat o důvěře
Topolánkovi.

Podle průzkumu agentury STEM, o němž jsem psal včera,
ztratila ČSSD za poslední rok 12% voličů. Výsledek netřeba přeceňovat, tenkrát
byla opoziční stranou, která šla vládě hulvátsky po krku, což u nás frčí
(předtím se to rentovalo zase ODS). Dnes jsou voliči popleteni: není jasné, kdo
je vlastně vládní a kdo je opoziční; vláda vzbuzuje úspěšně dojem, že není
ničí, a to lidu imponuje.

Topolánek chce změnit stanovy ODS, aby nebylo možné
ovlivňovat rozhodující konference a kongresy náborem mrtvých duší. Daniel
Kaiser mu v LN na první stránce vyčetl, že za prvé, pokud neuspěje, svede neúspěch
na své protivníky, a za druhé, že je sporné, zda by mu vadily mrtvé duše,
pracující pro něho. Přitom je úplně jedno, na koho Topolánek svede neúspěch,
podstatné je, že se pokouší o tu změnu stanov. A spekulovat o tom, že chce
stanovy upravit tak, aby mrtvé duše nesměl nabírat nikdo jiný kromě něho, je
jednak neslušné a zároveň je to tak směšná blbost, že se vůbec divím, jak to
může někdo nahlas vyslovit. Hlavně že je vidět, za koho pan Kaiser kope. Je to
vidět už dávno.

Topolánek mluví taky o tom, že kraje v ODS ovládají
„gubernátoři“, či „kmotři“, mocní lobbyisté. V této věci je jeho pozice
svízelná: předsedou strany je už sedm let a nemůže se tvářit, jako že ten trend
šel mimo něj. A za druhé, je v tomto případě on sám opravdu z tohoto systému
vyvázán? To je velmi obtížně představitelné. Mohl by přesvědčit jen tak, že s
tím opravdu něco zásadního udělá (padni komu padni). Upřímně řečeno, nedovedu
si představit, jak.

Žáček: Petice za mé odvolání je pokusem o cenzuru ústavu

19.11.2009

ct24.cz

Praha – Šéf Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR)
Pavel Žáček vnímá petici, která žádá jeho odvolání, jako pokus o cenzuru
ústavu. Novinářům dnes řekl, že pokud by Rada ÚSTR skutečně vypsala výběrové
řízení na nového ředitele, přihlásil by se do něj, aby obhájil svou dosavadní
práci. Petici, kterou podepsal i exprezident Václav Havel, inicioval aktivista
Stanislav Penc. Tomu vadí, že ústav ve své nové publikaci o vzniku Občanského
fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl
Skalníkovu verzi příběhu.

„Petici vnímám jako žádost, aby ústav, který má ústavně
zajištěnou svobodu bádání, cenzuroval. To možné není, my dokumenty musíme
předložit do diskuse,“ prohlásil Žáček. Na dotaz, proč Skalníka před
vydáním knihy neoslovili, Žáček odpověděl, že kniha není o Skalníkovi, ale o
Občanském fóru. „Všechny tyto věci jsou 20 let známé, jen vložené do
kontextu,“ dodal na dnešním setkání s novináři, které narušil jeden ze
signatářů petice, občanský aktivista John Bok. Ten ředitele označil za lháře a
v jednu chvíli mu pohrozil i fyzickou inzultací.

Žáček se domnívá, že Pencova
petice, která kolovala při
oslavách dvacátého výročí
sametové revoluce v pražském klubu Rock Café,
původně
neobsahovala poslední odstavec s žádostí o jeho
odvolání. To ale důrazně
popírají jak tvůrci petice, tak i lidé,
kteří ji podepsali.

Petice: Historie nejsou jen archivy StB

Petice volá po jiném přístupu k výkladu historie, než jaký
prosazuje ústav. „Naši společnou historii nelze posuzovat pouze z dokumentů
Státní bezpečnosti,“ píše se v textu, který kromě Havla podepsal i
předseda Strany zelených Ondřej Liška, výtvarník David Černý nebo historikové
Petr Blažek a Petr Koura, kteří v ÚSTR dříve pracovali a s Žáčkem se nerozešli
v dobrém.

Dvousetstránková publikace ústavu „Občanské fórum, den
první“ obsahuje jako jednu z příloh dobovou zprávu pro prvního náměstka
federálního ministra vnitra Alojze Lorence, která podle autorů knihy umožňuje
identifikaci jednoho z důležitých informačních zdrojů StB o rané fázi vývoje
Občanského fóra. Tímto informátorem byl údajně Skalník, kterého StB vedla jako
tajného spolupracovníka s krycím jménem Gogh.

Skalník i jeho obhájci tvrdí,
že Státní bezpečnosti
informace o vzniku Občanského fóra
nedonášel. Podle Pence není znám
jediný
případ, kdy by Skalník svou výpovědí někomu
ublížil. Výtvarník se s ÚSTR dohodl
na tom, že příští týden, zřejmě ve čtvrtek
nebo v pátek, přijde do Archivu
bezpečnostních složek a společně s jeho pracovníky bude
dohledávat další
materiály o své osobě. Poté ústav a
výtvarník vydají společné
prohlášení.

Petice proti řediteli Žáčkovi

19.11.2009

ČT 1

19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

——————–

Proti řediteli Ústavu pro studium
totalitních režimů Pavlu
Žáčkovi vznikla petice. Její autor, aktivista Stanislav
Penc žádá jeho
odvolání. Nelíbí se mu
zveřejňování archivů StB bez vyslechnutí verze
dotčených
lidí. Jako v případě Josky Skalníka,
kterého v nové publikaci označil Žáčkův
ústav za informátora StB. Petici podepsal i Václav
Havel.

Petice proti řediteli Žáčkovi

19.11.2009 ČT
24 str. 09 19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

——————–

Penc požaduje v petici odvolání Žáčka, podepsal ji
i Havel

19.11.2009

lidovky.cz

Lidovky.cz, ČTK

Aktivista Stanislav Penc sbírá podpisy na petici, která
požaduje odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Pavla
Žáčka. Petici už podle Pence podepsal
například exprezident Václav Havel či historik Petr Blažek, který v ÚSTR dříve
pracoval. Svůj podpis připojil i předseda Strany zelených Ondřej Liška.

Pencovi vadí, že ústav ve své nové publikaci o vzniku
Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB,
aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu.

„Jelikož se jedná již o několikáté manažerské a
profesní selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů, žádáme Radu
ÚSTR, která dohlíží na jeho činnost, aby se touto věcí zaobírala a bezodkladně
odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na nového,“ stojí v textu
petice, kterou dnes Penc předal ČTK.

Žáčkova instituce vydala k 20. výročí Občanského fóra knihu,
která dokumentuje jeho vznik. Publikace obsahuje i dobovou zprávu pro prvního
náměstka federálního ministra vnitra Alojze Lorence, která podle autorů knihy
„umožňuje identifikaci jednoho z důležitých informačních zdrojů totalitní
moci o rané fázi vývoje Občanského fóra“. Tímto informátorem byl údajně
Skalník.

Podle Pence autoři knihy Skalníka před jejím vydáním vůbec
nekontaktovali, a ten se tak o jejich tvrzení dověděl až od novinářů.
„Naši společnou historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní
bezpečnosti… Tento přístup k výkladu historie si státní instituce nesmí
dovolit,“ stojí v petici, kterou údajně podepsali také občanský aktivista
John Bok, výtvarník David Černý či režisér Břetislav Rychlík.

Mluvčí ÚSTR Jiří Reichl řekl,
že Skalník vystoupil na křtu
knihy a prohlásil, že StB nedonášel. S
ústavem se prý dohodl na tom, že
příští
týden přijde do Archivu bezpečnostních složek a společně
s jeho pracovníky bude
dohledávat další materiály o své
osobě. Poté prý ústav a výtvarník
vydají
společné prohlášení.

Předseda zelených Ondřej Liška potvrdil, že petici podepsal.
„Jde mi ale o nakládání s informacemi ze strany ústavu, nikoliv o osobu a
odvolání pana Žáčka,“ upřesnil. Dodal, že Žáčkovi svůj postoj vysvětlil.

Proti Žáčkovi se šíří petice, ten mluví o cenzuře

19.11.2009

lidovky.cz

Lidovky.cz,
ČTK

Šéf Ústavu pro studium
totalitních režimů (ÚSTR) Pavel Žáček
vnímá petici, která žádá jeho
odvolání, jako pokus o cenzuru ústavu.
Novinářům
dnes řekl, že pokud by Rada ÚSTR skutečně vypsala
výběrové řízení na nového ředitele,
přihlásil by se do něj, aby obhájil svou dosavadní
práci.

Petici, kterou podepsal i exprezident Václav Havel,
inicioval aktivista Stanislav Penc. Tomu vadí, že ústav ve své nové publikaci o
vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora
StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu.

„Petici vnímám jako žádost, aby ústav, který má ústavně
zajištěnou svobodu bádání, cenzuroval. To možné není, my to (dokumenty) musíme
předložit do diskuse,“ prohlásil Žáček.

Na dotaz, proč Skalníka před vydáním knihy neoslovili, Žáček
odpověděl, že kniha není o Skalníkovi, ale o Občanském fóru. „Všechny tyto
věci jsou 20 let známé, jen vložené do kontextu,“ dodal.

Dnešní Žáčkovo setkání s novináři narušil jeden ze signatářů
petice a občanský aktivista John Bok, který ředitele označil za lháře a v jednu
chvíli mu pohrozil i fyzickou inzultací.

Petice volá po jiném přístupu k výkladu historie, než jaký
prosazuje ústav.

„Naši společnou historii nelze posuzovat pouze z
dokumentů Státní bezpečnosti,“ píše se v textu, který kromě Havla podepsal
i předseda Strany zelených Ondřej Liška, výtvarník David Černý nebo historikové
Petr Blažek a Petr Koura.

Havel dnes vzkázal přes svou mluvčí, že mu nejde ani tak o
personální změny v ústavu, ale o jeho chod. Liška také akcentuje to, jak ústav
nakládá s informacemi, trvá ale na Žáčkově odvolání. „Není to nic
osobního, ale ústav nedělá svou práci dobře a pan ředitel za to ručí,“
napsal.

Zveřejňování informací z archivu Státní bezpečnosti by se
podle něj mělo dít v kontextu a zkušenými historiky. „Jinak to vede jako
teď k pokřivování historie a politickému zneužívání,“ doplnil. Tereza
Palečková mal

DOLEŽAL: Jako za starých, dobrých časů

19.11.2009

lidovky.cz

Lidovky.cz, Bohumil
Doležal

Základní teze petice zní: „Naši společnou historii
nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní bezpečnosti“. Události Bohumila Doležala

Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové
stránce www.bohumildolezal.cz

Je těžké, ba skoro nemožné zbavit se podezření: nejde ani
tak o to, že historii nelze posuzovat pouze z materiálů StB, nýbrž že historii
nelze posuzovat z materiálů StB a basta. Lépe řečeno, že historii některých
osob z materiálů StB posuzovat lze, kdežto jiných nelze. O tom, u koho lze a u
koho nelze, musí rozhodnout pomazané hlavy. Dnešní vedení ÚSTR dost pomazané
není, je tedy třeba ho vyhodit a nahradit jiným, pomazanějším. Kolikrát v
životě jsem to už zažil: vyhodí se ředitel, nový ředitel vyhodí ty ostatní, a
instituce pojede opět podle zájmů všeholidu, který si to vynutil, tentokrát
petiční akcí (to je novum, v minulosti nebylo třeba o vyhazovech sepisovat
petice).

Myslel jsem si, že doba podobných vyhazovacích akcí po
listopadu 1989 pominula. Chyba. Mýlil jsem se.

Petici za odvolání Žáčka podepsal i exprezident
Havel

19.11.2009

novinky.cz

Aktivista Stanislav Penc sbírá podpisy na petici, která
požaduje odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Pavla
Žáčka. Pencovi vadí, že ústav ve své nové publikaci o vzniku Občanského fóra
ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl
Skalníkovu verzi příběhu. Petici už podle Pence podepsal například exprezident
Václav Havel.

Svůj podpis připojil také historik Petr Blažek, který v ÚSTR
dříve pracoval, či předseda Strany zelených Ondřej Liška.

Mluvčí ÚSTR Jiří Reichl
oznámil, že Skalník vystoupil na
středečním křtu knihy a prohlásil, že StB
nedonášel. S ústavem se prý dohodl na
tom, že příští týden přijde do Archivu
bezpečnostních složek a společně s jeho
pracovníky bude dohledávat další
materiály o své osobě. Poté prý
ústav a
výtvarník vydají společné
prohlášení.

Pencovu petici za odvolání Žáčka podepsal i Havel

19.11.2009

Právo

(ČTK)

Aktivista Stanislav Penc sbírá
podpisy na petici, která
požaduje odvolání ředitele Ústavu pro studium
totalitních režimů (ÚSTR) Pavla
Žáčka. Vadí mu, že ústav ve své nové
publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal
na výtvarníka Josku Skalníka jako na
informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu
verzi příběhu.

Petici už
podle Pence podepsal například exprezident Václav Havel či historik Petr
Blažek, který v ÚSTR dříve pracoval. Svůj podpis připojil i předseda Strany
zelených Ondřej Liška.

„Jelikož se jedná již o několikáté manažerské a profesní
selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů, žádáme Radu ÚSTR,
která dohlíží na jeho činnost, aby se touto věcí zaobírala a bezodkladně
odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na nového,“ stojí v petici.

„Historii nelze soudit jen z dokumentů StB“

„Naši společnou historii nelze
posuzovat pouze z dokumentů
Státní bezpečnosti… Tento přístup k
výkladu historie si státní instituce
nesmí dovolit,“ píše se dál v petici,
kterou údajně podepsali také občanský
aktivista John Bok, výtvarník David Černý či
režisér Břetislav Rychlík.

Mluvčí
ÚSTR
Jiří Reichl řekl, že Skalník vystoupil na
včerejším křtu knihy a prohlásil, že
StB nedonášel. S ústavem se prý dohodl na
tom, že příští týden přijde do
Archívu bezpečnostních složek a společně s jeho
pracovníky bude dohledávat
další materiály o své osobě. Poté
prý ústav a výtvarník vydají
společné
prohlášení.

Dvacet let po revoluci nechci být cenzorem, hájí
Žáček informace StB

19.11.2009

zpravy.iDNES.cz

iDNES.cz, Jiří Šťastný

Je absurdní, že takovéto věci řešíme 20 let po revoluci,
reaguje ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček na petici
aktivisty Stanislava Pence, požadující jeho odvolání. Pencovi vadí, že ústav v
publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na
informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi. Pokud taková informace
existuje, tak ji musíme zveřejnit, tvrdí Žáček.

Co petici pana Pence říkáte? Že
se mi zdá od pana Pence účelová a
manipulativní. Je absurdní, že nás její
obsah vyzývá k cenzuře. Ale my už ze
zákona nemůžeme žádné informace skrývat
nebo cenzurovat. Navíc k nim má každý
přístup. Kniha Občanské fórum, den první je
především o vzniku iniciativy,
která svrhla komunistický režim. Mimo jiné
dokládá, jaké informace předávala StB
svému vedení, a pokud se tam objevil záznam o
zdroji těchto informací, tak jsme
ho tam prostě museli zveřejnit. Ale pasáž věnovaná StB je
v knize vedlejší a
jméno pana Skalníka se objevuje pouze na jedné
dvoustraně.

Proč jste se ji tam ale přece jen rozhodli zveřejnit? Je tam asi pět informací StB o situaci v
OF, jedna s uvedením zdroje. Pokud bychom to začernili či ignorovali, jak se to
dělalo dříve, byli bychom dnes, v roce 2009, kdy to lidi 20 let diskutují, směšní
a zbyteční. V dokumentu je prostě uvedeno „Gogh“ a každý si toto
krycí jméno již léta může ve veřejně dostupných záznamech spojit se jménem pana
Skalníka. S tím souvisí i to, že tenkrát v roce 1990 odcházel z Hradu za
okolností, kdy se tyto věci řešili, jak na to vzpomíná například tehdejší
poradce prezidenta Jiří Křižan. On, můj kamarád a distributor petice John Bok i
pan Skalník navíc hovoří o existenci svazku „Gogh“. Zajímavé je, že
Archiv bezpečnostních složek ho nemá k dispozici. Kampak se asi poděl? Bude
důležité, zda ho společně s panem Skalníkem nalezneme. Tyto věci se měly řešit
v 90. letech a nyní jsme se mohli zabývat jinými otázkami. Připadá mi, jako
bychom se vraceli v naší veřejné diskusi opět na začátek.

Autoři petice vám také vyčítají, že jste to se Skalníkem
neprobral ještě před vydáním knihy.
Opakuji, naše kniha není o StB, respektive o panu
Skalníkovi. V knize je
to naprosto okrajové téma. My jsme se už před její
první prezentací dohodli, že
pan Skalník k nám příští
týden přijde, podívá se v archivu na
materiály a
společně budeme reagovat. Skoro si myslím, že by to bylo
vhodné udělat v
„přímém přenosu“, aby to nikdo nemohl opět zpochybnit.
Já tu jeho
snahu nalézt pravdu beru velmi vážně. V případě
potřeby se pokusíme oslovit i
příslušníka StB mjr. Čadka, který je pod
těmi záznamy podepsán. Tedy pokud
ještě někde neslouží…

Co říkáte zvučným jménům, která petici podepsala? Podle mých informací není jasné, zda
všichni věděli, co opravdu podepisují. Předseda strany zelených Ondřej Liška mi
například poslal SMS, že petici nedočetl do konce. Jedna moje kamarádka navíc
tvrdí, že v té půlnoční alkoholem prosáklé verzi z Rock Café ani nebyl onen
poslední odstavec volající po mém odvolání. Je to naprosto absurdní forma
diskuse dvacet let po revoluci. Ale u Standy Pence mne už snad nepřekvapí vůbec
nic.

(Ondřej Liška později pro iDNES.cz upřesnil, že se v petici
ani tak nesoustředil na Žáčkovo odvolání, jako na obecné výhrady vůči fungování
jeho úřadu. Proto ji podepsal a svůj podpis teď nehodlá brát zpět, pozn. red.).

Takže si za knihou stojíte?
Samozřejmě! Je to kvalitní publikace o vzniku Občanského fóra dne 19.
listopadu 1989, jedné z nejdůležitějších chvil našich moderních dějin. Pokud si
mám vybrat mezi kritikou amatéra Pence a názorem renomovaného historika OF
Jiřího Suka, který na ni zpracovával odborný posudek, tak si samozřejmě více
vážím pohledu profesionála.

Žáčku, přestaňte psát dějiny podle StB. Šéfa ústavu
pro totalitu kritizuje i Havel

19.11.2009

zpravy.iDNES.cz

iDNES.cz, Jiří Šťastný, ČTK

Aktivista Stanislav Penc sbírá podpisy na petici, která
požaduje odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka.
Vadí mu, že ústav ve své nové publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na
výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu
verzi příběhu. Petici podepsal i exprezident Václav Havel.

Svůj podpis připojil i historik Petr Blažek, který v ÚSTR
dříve pracoval, či předseda Strany zelených Ondřej Liška. Ten později pro
iDNES.cz upřesnil, že se v petici ani tak nesoustředil na Žáčkovo odvolání,
jako na obecné výhrady vůči fungování jeho úřadu.

O tom, že podle dokumentů StB to byl právě Skalník, který
jako agent s krycím jménem Gogh dodával StB informace o nově vznikajícím
Občanském fóru, informoval jako první server iDNES.cz –
Vznik OF provázel zmatek, nadšení i agent Joska Skalník

Žáčkova instituce vydala k 20. výročí Občanského fóra knihu,
která dokumentuje jeho vznik. Publikace obsahuje kromě jiného i dobovou zprávu
pro prvního náměstka federálního ministra vnitra Alojze Lorence, která podle
autorů knihy „umožňuje identifikaci jednoho z důležitých informačních
zdrojů totalitní moci o rané fázi vývoje Občanského fóra“.

Tímto informátorem byl údajně Skalník. Je veden i v
oficiálních seznamech spolupracovníků komunistické tajné bezpečnosti.

Podle Pence autoři knihy Skalníka před jejím vydáním vůbec
nekontaktovali, a ten se tak o jejich tvrzení dověděl až od novinářů.

„Naši společnou historii nelze posuzovat pouze z
dokumentů Státní bezpečnosti… Tento přístup k výkladu historie si státní
instituce nesmí dovolit,“ stojí v petici, kterou údajně podepsali také
občanský aktivista John Bok, výtvarník David Černý či režisér Břetislav Rychlík.

Na případu Josky Skalníka se tak střetly dva zcela odlišné
názory na to, jak se vypořádat s
materiály, které po sobě StB zanechala. Havel už po
revoluci v roce 1989
zastával názor, že svazky by se měly buď schovat a nikomu
neukazovat, nebo
úplně zničit. Žáček je naopak zastánce jejich co
nejširšího zpřístupňování.

Dějiny nejsou pouze dokumenty StB!

18.11.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Petice

Jsme přesvědčeni, že studium totalitní minulosti je i po
dvaceti letech důležité. Zájemci o její poznání mají k dispozici různé typy
pramenů, z nichž je možné sestavovat historické obrazy. Jedním z nich jsou také
dokumenty Státní bezpečnosti, která po více než čtyřicet let tvořila páteř
represivního systému.

Jedná se o další důkaz neprofesionální práce Ústav pro
studium totalitních režimů. Naši společnou historii nelze posuzovat pouze z
dokumentů Státní bezpečnosti. S otištěným dokumentem, který uvedené tvrzení
jasně nedokládá, byl Joska Skalník konfrontován před vydáním knihy pouze
novináři. Ačkoliv je veřejně činný, autoři knihy ho vůbec nekontaktovali. Tento
přístup k výkladu historie si státní instituce nesmí dovolit. Jelikož se jedná
již o několikáté manažerské a profesní selhání ze strany Ústavu pro studium
totalitních režimů, žádáme Radu ÚSTR, která dohlíží na jeho činnost, aby se
touto věcí zaobírala a bezodkladně odvolala současného ředitele a vyhlásila
konkurz na nového.

V
Praze 17. listopadu 2009

První den
podepsalo tuto petici několik desítek občanů, mezi nimi například Vladimír
Hanzel, redaktor; Petr Oslzlý, divadelník; Václav Havel, dramatik a bývalý
prezident ČR; Břetislav Rychlík, režisér; John Bok, občanský aktivista; Petr
Koura, historik; Ondřej Liška, poslanec; Michal Ambrož, hudebn&iaciacute;k; Jana
Netopilová, novinářka; Miloš Müller, dokumentarista; Lenka Procházková,
spisovatelka; Rudolf Zeman, novinář; Václav Koubek, hudebník; Leoš Válka,
galerista; David Černý, výtvarník; Marek Brodský, herec; Petr Blažek, historik;
Jana Zoubková, překladatelka; Věra Krincvajová, dokumentaristka; Zdeněk Lukeš,
architekt; Filip Pospíšil, novinář; Krištof Rímský, herec; Petr Schwarz,
publicista.

K petici je možné se připojit na adrese Stanislav Penc,
Staré Hrady 53, 507 23 pošta Libáň, tel. 605701081, e-mail
stanislavpenc@volny.cz

Penc požaduje v petici odvolání Žáčka, údajně ji
podepsal i Havel

18.11.2009

lidovky.cz

Lidovky.cz, ČTK

Pencovi vadí, že ústav ve své nové publikaci o vzniku
Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB,
aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu.

Blogy osobností: 1989-2009. Přelom či promarněná
šance?

16.11.2009

aktualne.cz

stk

Rupnik, Penc, Štern, Hradilková, Hořejší, Svoboda a další o
dvacátém výročí pádu komunismu.

Jako zásadní přelom, ale zároveň v mnohém promarněnou šanci
a zklamání, tak hodnotí většina osobností z řad blogerů na Aktuálně.cz 17.
listopad 1989 a dvacet let, které od té doby uplynuly.

„Ti, co provedli transformaci a přivedli republiku
do
NATO a do Evropské unie, už nevědí jak dál. Jedna
etapa je uzavřená. Politika
je vyprázdněná, stranám už jde jen o moc:
nenabízejí žádné myšlenky či
projekty
a vše vsadili jen na marketing, který často pracuje s
neodůvodněnými hrozbami,
jako je návrat do minulosti,“ shrnul tyto pocity politolog
Jacques Rupnik
v rozhovoru, který s ním vedl a ve svém blogu
uveřejnil Karel Hvížďala.

Karel Hvížďala:

Konec jedné éry… (rozhovor s francouzským politologem J.
Rupnikem)

Své pocity a zklamání z toho, co podle jeho názoru nejvíce
sužuje „polistopadovou“ společnost, shrnul do jednotlivých bodů
profesor Václav Hořejší (z textu vyplývá, že se 17. listopadu 1989 zúčastnil
průvodu studentů z pražského Albertova na Národní třídu).

„Politici jsou lidmi vnímáni velmi
negativně, až s
opovržením… negativně působí na lidi různé
výhody, které si politici pro sebe
zařídili a nechtějí se jich vzdát
(především bezpříkladná doživotní
poslanecká
imunita)… Velký podíl na tom negativním obrazu
mají i sami politici, kteří
své politické soupeře systematicky líčí
jako lháře, neschopné hlupáky a škůdce
této země…,“ píše mimo jiné
Hořejší.

Václav Hořejší:

Dvacáté výročí demokratického převratu – důvody k radosti,
ale i k rozpakům a smutku…

Obhájce lidských práv Stanislav Penc, někdejší disident a
aktivní odpůrce komunistického režimu, vyzývá, abychom se nechali
znechutit a snažili se aktivně menit
veci kolem nás.

„To co je na dvacet let staré listopadové události z
pohledu pamětníka důležité je vědomí, že blbost a nečestnost je v každém režimu
a také to, za komunismu bylo hůř. Nenechme se znechutit tím, že se dozvídáme o
tom, jaká sebranka za nás všechny také rozhoduje. Buďme aktivní nejen řečí, ale
i činem. Přeci každý z nás se může jakékoliv státní instituci zeptat na vše, co
ho ve veřejném rozhodování štve a může se pokusit ve svém volném čase konkrétna
změnit,“ míní Penc.

Stanislav Penc:

K 20. výročí – Nenechme se znechutit

Scénárista a dramaturg Jan Štern, který se po listopadu 1989
angažoval ve vrcholné politice, má za to, že české dějiny v druhé polovině
dvacátého století (včetně roku 1989) století pulzují s železnou pravidelností v
„desetiletkách“.

Ve svém rozsáhlém textu
také mimo jiné dospívá k názoru, že
„politické strany se staly (jak smutně přiznal jeden kdysi
významný člen
ODS) agenturami na získávání
státních a veřejných zakázek a
významných fleků ve
státní správě. S jistou nadsázkou lze
říci, že funkcionáři politických stran
jsou spíše podobni realitním makléřům než
politickým pracovníkům.“

Jan Štern:

Od normalizace k normalizaci

Své zážitky a dojmy ze 17. listopadu popsali i někteří
čtenáři v debatě, které vyzval edtor blogů na Aktuálně.cz Zdeněk Mihalco.

Zdeněk Mihalco:

Vzpomínka na listopad ’89 … jaká je ta vaše?

A jak jste dny kolem 17. listopadu prožili vy? Co so o něm
myslíte a jak hodnotíte uplynulých dvacet let i současnost? Podělte se s
ostatními o své názory v diskusích pod jednotlivými blogy či přímo pod tímto
článkem.

Nad listopadovým nenásilným
převratem, následujícími léty i
současností se z různých úhlů pohledu
zamýšlí i další osobnosti
píšící své
blogy na Aktuálně.cz.

Cyril Sboboda:

Dvacet let demokracie a jak dál

Jana Hradilková:

Radosti, hrdosti – jste doma?

Stanislav Křeček:

Jiný a opravdový Listopad

Veronika Vendlová:

Mám ráda listopad, ne jen ten sedmnáctý!

Jan Benda:

Po dvaceti letech

Karel Holomek:

17. listopad s odstupem 20 let

Marcela Zahálková:

Dvacetiletý puberťák, nebo oáza?

Jan Kubáček:

Je komunismus český vynález aneb jak jsme na tom s pamětí?

Jiří Fajt:

Kde pro Václava Klause začíná zítřek aneb O zemi, kde já
platí více než my

Tomáš Klvaňa:

Máme co slavit?

Alice Tejkalová:

Tuzex forever

Hana Brixi:

Rovnost příležitostí aneb Investuje teď stát rozumněji než
za socialismu?

Magdaléna Vášáryová:

November, november, kde ťa žudia zobrali?

Alexander Tomský:

Rozpačité oslavy svobody

Martin Novák:

Pěšákem v bitvě o Národní třídu 17.11.

Ján Čarnogurský:

November

Karel Hvížďala:

Tigrid, Kryl, já a 17. listopad 1989

Adriana Krnáčová:

Maturita Česka

Zdeněk Koudelka

Listopad 1989 v Brně

Jana Hybášková:

V čem stávkující generace udělala chybu

K 20 výročí – Nenechme se znechutit

12.11.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Události před 20 lety lze z
dnešního hlediska hodnotit
různě. Jinak ji hodnotí generace,která komunistickou
totalitu zažila a jinak ta
mladší. K té první, ať chci či nechci,
patřím. Tedy i proto vnímám velice
pozitivně nenásilný přechod z komunismu do demokracie,
zrušení hranic, cenzury,
povolení soukromého podnikání a možnosti
výběru služeb a různého sortimentu. Už
míň pozitivně vnímám nevyrovnání se
s naší nedávnou minulostí, korupci a
klientelismus, takřka nefunkční kontrolní mechanizmy
státu. A taky stále
přítomné papalášství. Míň
říkám z pohledu generační výmluvy,
která umožňuje
negativní jevy ve společnosti ospravedlňovat
zveličováním důležitosti svobody
vydobyté právě připomínanou Sametovou
revolucí.

Ovšem co pohled člověka, který se
narodil bez tlaků
normalizačního režimů a svobodné
přijímání informací,
cestování, svobodné
podnikání, plné obchody a služby všeho
druhu jsou pro něj běžnou přirozenou
věcí? Co ten si tak může myslet o naší
generační výmluvě? Možná to, že politici
jsou většinou bez vizí a společně s většinou
úředníků jim při rozhodování jde o
osobní prospěch. Revoluci hodnotí s historického
hlediska jako poklidné předání
moci a z pohledu České republiky k tomuto došlo z
východního bloku jako v jedné
z posledních zemí. Další vývoj jako
rozkradení a zničení fungujících podniků,
nehospodárnost ve státních financích,
korupce, klientelismus, nefunkčnost
kontrolních mechanizmů a papalášská
nabubřelost většiny, která ve státní
správě
a samosprávě rozhoduje.

Jelikož většina té
starší „pamětnické generace“ se do
věcí
veřejných angažuje pouze komentáři, z kterých pro
tu generaci mladší bohužel
vyplývá, že v podstatě nic s nešvary ve
státní správě a samosprávě nelze dělat.
K tomu je nám realita předkládána při
běžném sledování věcí veřejných
skrze
média v podstatě tak, že kdejaká lumpárna a
nelogičnost úředníků a politiků
projde.

To co je na dvacet let staré listopadové události z pohledu
pamětníka důležité je vědomí, že blbost a nečestnost je v každém režimu a také
to, za komunismu bylo hůř. Nenechme se znechutit tím, že se dozvídáme o tom,
jaká sebranka za nás všechny také rozhoduje. Buďme aktivní nejen řečí, ale i
činem. Přeci každý z nás se může jakékoliv státní instituci zeptat na vše, co
ho ve veřejném rozhodování štve a může se pokusit ve svém volném čase konkrétna
změnit.

Věřím v mladou generaci a doufám, že život ve svobodném
světě naučil dnešní dvacetileté studenty, kteří nastoupili do prvních ročníků
vysokých škol a za 7 let budou pracovat pro státní správu a samosprávu, že dají
přednost službě občanům před zneužíváním pravomocí, klientelismem a korupcí.

Psáno pro časopis Ekonom

Nenechme se znechutit a ptejme se

12.11.2009

Ekonom

Stanislav Penc

Události staré dvacet let lze dnes hodnotit různě. Jinak k
nim přistupuje generace, jež komunistickou totalitu zažila, a jinak ta mladší.

K té první,
ať chci či nechci, patřím. I proto vnímám pozitivně nenásilný přechod z
komunismu do demokracie, zrušení hranic, cenzury či povolení soukromého
podnikání.

Méně
pozitivně vnímám nevyrovnání se s
nedávnou minulostí, korupci a klientelismus,
takřka nefunkční kontrolní mechanismy státu. A
taky stále přítomné
papalášství.
Méně říkám z pohledu generační
výmluvy, která umožňuje negativní jevy ve
společnosti ospravedlňovat zveličováním důležitosti
svobody vydobyté právě
připomínanou sametovou revolucí.

Ovšem
co
pohled člověka, který se narodil bez tlaků normalizačního
režimu, a svobodné
přijímání informací,
cestování, svobodné podnikání,
plné obchody a služby všeho
druhu jsou pro něj běžnou přirozenou věcí? Co ten si tak může
myslet o naší
generační výmluvě?

Možná
to,
že politici jsou většinou bez vizí a společně s
většinou úředníků jim při
rozhodování jde o osobní prospěch. Revoluci
hodnotí z historického hlediska
jako poklidné předání moci. Další
vývoj jako rozkradení a zničení
fungujících
podniků, nehospodárnost ve státních
financích, korupci, klientelismus,
nefunkčnost kontrolních mechanismů a papalášskou
nabubřelost většiny, která ve
státní správě a samosprávě rozhoduje,
nehodnotí.

Většina
té
starší »pamětnické generace« se ve
věcech veřejných angažuje pouze komentáři, z
kterých pro tu generaci mladší bohužel
vyplývá, že v podstatě nic s nešvary ve
státní správě a samosprávě nelze dělat. K
tomu je nám realita předkládána při
běžném sledování věcí veřejných
skrze média v podstatě tak, že kdejaká lumpárna
a nelogičnost úředníků a politiků projdou.

To, co je
na dvacet let staré listopadové události z pohledu pamětníka důležité, je
vědomí, že blbost a nečestnost je v každém režimu, a také to, že za komunismu
bylo hůř. Nenechme se znechutit tím, že se dozvídáme o tom, jaká sebranka za
nás všechny rozhoduje. Buďme aktivní nejen řečí, ale i činem.

Přece každý
z nás se může jakékoliv státní instituci zeptat na vše, co ho ve veřejném
rozhodování štve, a může se pokusit ve svém volném čase konkrétní věci změnit.

Věřím v
mladou generaci a doufám, že život ve svobodném světě naučil dnešní dvacetileté
studenty, kteří nastoupili do prvních ročníků vysokých škol a za pár let budou
pracovat pro státní správu a samosprávu, že dají přednost službě občanům před
zneužíváním pravomocí, klientelismem a korupcí. *

Máničky vs. dredaři S PROTEST VE VLASECH

12.11.2009

Instinkt

TEXT: MILOŠ KOZUMPLÍK

Režimním normalizátorům vadily dlouhé vlasy bigbítových
mániček, po revoluci veřejnost zase provokovala individua s podivně zacuchanými
vlasy – dredaři. Divoké účesy zůstávají, rebelantství z nich však jejich
nositelé dávno vyčesali. Revoluční listopad konce osmdesátých let se blížil a
dlouhé vlasy už nosil kdekdo. Minimálně „přes uši“ je měli dokonce i spartakiádní
cvičenci anebo reprezentační fotbalisté – devalvace kdysi odvážného vyjádření
světonázoru byla zřejmá.

S výhružně
trčícími cůpky dlouhých vlasů vyrazili do svobodného světa devadesátých let i
dredaři. Bojůvky anarchistů provokovaly při Mezinárodním měnovém fondu, spílaly
nadnárodním společnostem typu McDonald‘s, brojily proti globalizaci. Ve
srovnání s vlasáči socialismu měla jejich politická angažovanost mnohem kratší
dech. Se společensko-politickými názory přestávají mít účesy a délka vlasů
cokoliv společného.

Princezna je muž

Na odiv dávanou rebelii nechtěli tvůrci
režimních norem
tolerovat a máničkám jejich extravaganci
znepříjemňovali, jak jen to šlo. Na
školách posílali nezvedené studenty k
holiči, policisté na ulicích věčně
sekýrovali kontrolami občanských legitimací,
zvláštností nebyly ani preventivní
výslechy. Konec, anebo alespoň přerušení
dlouhovlasého období znamenal pro
každého muže nástup na vojnu. Léta
pěstované „deky“ na ramena během pár vteřin
ustoupily nemilosrdným kusadlům střihacích strojků.
„Když mě brali za vojáka,
stříhali mě dohola,“ zpívá o těch pro
mnohé těžkých chvílích
písničkář
Nohavica.

Oč více se
komunističtí určovatelé vkusu snažili máničky omezovat, o to byly
vynalézavější. „Při první hodině jsem byl vyzván třídní učitelkou, abych
opustil učiliště a vrátil se, až budu mít ostříhané vlasy. Odešel jsem proto do
ředitelny a řediteli učiliště jsem sdělil, že mně třídní učitelka nutí
porušovat zákony. A to tím, že mám změnit vizáž v jinou, než mám v občanském
průkazu,“ popisuje Stanislav Penc nástup na stavební učiliště. Jeho drzý kousek
se zdařil. Ředitel mu před učitelkou a ostatními spolužáky sdělil, že dlouhé
vlasy nosit může. Od té doby se mladého rebela na učilišti už nikdo ostříhat
nepokusil.

Vladimíru
Salčákovi se dlouhé vlasy podařilo uhájit jinak fikaným způsobem. Začal hrát
divadlo. „Dostal jsem roli princezny. K takovému převleku se samozřejmě dlouhé
vlasy bezvadně hodí. A tak se role stala mým argumentem. Na nošení dlouhých
vlasů jsem dostal výjimku od ředitele školy. Takto zdůvodněná byla tehdy
unikátem,“ vzpomíná hrdě Salčák. V rolích, k jejichž realizaci „nutně“
potřeboval dlouhé vlasy, pak do listopadové revoluce účinkoval ještě
několikrát.

Ztracená rebelie

Paradoxně sametová revoluce a nastolení svobodných poměrů
byly začátkem konce máničkovské éry. Tedy ne, že by vymizeli vlasatí
jednotlivci, ale dlouhé vlasy jako manifestace vzdoru ztratila opodstatnění.
Navíc svoboda vstoupila i do módních trendů a vlasy na záda už nezavánějí
rebelií ani náhodou.

„Štafetu
mániček nikdo nepřevzal. Nikdo není v pozici jako oni.
Ani současní áčkaři
(rozuměj anarchisté, pozn. red.) ne. Tehdy nebyla svoboda. Dnes
sice možná
rebelují proti konzumu, ale to není stejné,
protože se tak můžou chovat právě
proto, že svoboda je,“ myslí si Marie
Marešová. Nosila dredy i všelijak barevné
vlasy, její obličej i tělo zdobí šestnáct
nejrůznějších náušnic a piercingů
(devět v uších, sedm různě po těle – kde, to si
nechává jako tajemství), má
čtyři tetování. Drobné vnitřní
souznění s máničkami komunistické doby pociťuje
jen kvůli svému otci, který měl rád
undergroundovou muziku, a „kdyby na to měl
vlasy, měl by je i dneska dlouhé“.

Bez
ohledu
na politické zřízení se důvody k protestům
bezpochyby dají nalézt vždycky. (V
jistém životním období jsou vhodným
cílem například rodiče.) Zdá se však, že
současná mládež spojuje případnou
„extravagantní“ vizáž s rebelií
stále méně.
Postoje politické vnějším vzhledem
projevují snad jen extremisté. Většina
vnímá
délku a střih vlasů jako součást osobitého projevu
a originality. „Puberta se
na mém vzhledu sice kdysi podepsala, ale jen minimálně.
Chtěla jsem se projevit
jako osobnost, šlo mně o vlastní pojetí
krásy a vnímání takzvaného
průměrného
vzhledu,“ vzpomíná na svých čtrnáct
let Marie Marešová. Tehdy matce poprvé
ohlásila změnu image – zářivě červené vlasy.
Prý lepší, než kdyby fetovala.

Že
by
vnějším vzhledem projevovala názory či
životní postoje, odmítá i Vendula
Jaklová. Mladá maminka nosí dlouhé
„zacuchané“ vlasy už jedenáct let.
„Dredy nejsou
symbolem anarchie, neberou se jako symbol rebelie. Dneska už se
neotočím za
pankáčem a neřeknu si, že jde proti všem. On to
možná vidí jinak, ale já to
beru jen jako styl, nic víc,“ říká
vlasatá „kometa“.

Bodytuning za přepážkou

„Rozdíly samozřejmě vidím v provedení, v údržbě. Stane se,
že se v metru setkám s dredařem, vedle kterého se ale radši neposadím ze
strachu, aby na mě něco nepřeskočilo. Otázkou je, jak hygienicky upravené vlasy
by takový člověk nosil, i kdyby dredy neměl. Myslím, že dnes to takhle vnímá
většina lidí.

Podle mě nejde o dredy, ale o celkový dojem,“ myslí si
Vendula Jaklová.

Je živoucím důkazem toho, že to, co bylo ještě nedávno
považováno za politický postoj či nepatřičnost, dnes takto vnímá málokdo. Jako
dentální hygienistka pracuje v prostředí háklivém na čistotu, ale s klienty
kvůli svým vlasům nikdy problém neměla.

„Spousta lidí mi říkala: Vždycky jsem si myslel, že dredy
jsou něco špatného, ale vy je máte tak pěkné,“ pochvaluje si reakce okolí. S
negativní odezvou se v životě setkala jen jedinkrát.

To když šla do lékárny koupit svému chřipkou nemocnému
příteli modafen: Nemáme! A vyřiďte všem svým kamarádům, že už nikdy mít
nebudeme, řvala na zaskočenou ženu lékárnice.

Přes
jednotlivá nepochopení a občasné konflikty si
většinová česká společnost zvyká,
že odlišnost automaticky neznamená vymezení. Nad
kdysi kacířsky znějícími
slovy, která ve svém Provolání k
dlouhovlasým v roce 1966 zacílil Milan
Knížák,
bychom se dnes jen pousmáli. „Ať nezůstává
jen při dlouhých vlasech. Jsme-li
vyčleňováni ze společnosti kvůli tak prosté věci, jako
jsou delší vlasy, je to
patrně známkou, že společnost je chorobná, že její
reakce jsou naprosto
nenormální, její projevy nesmyslné. (…)
Zintenzivněme všechny projevy jiného
myšlení, ať dlouhé vlasy nejsou jediným
projevem. Ušijme si jiné oděvy,
reagujme jinak…,“ burcoval tehdy umělec.

Dvacet
let
poté, co slovo ,mánička‘ ztratilo pachuť synonyma
pro nepřizpůsobivého, mohou
nejrůzněji „vyzdobení“ (fajnšmekři
nazývají zkrášlovací aktivity
bodytuningem)
lidé běžně pracovat i v tak konzervativních
úřadech, jakým je například Česká
pošta. „Česká pošta má zásady
firemního oblékání upraveny vnitřním
předpisem.
Obecně platí, že zaměstnanec musí Českou poštu
důstojně reprezentovat. Dredy,
piercing nebo tetování nejsou v případě
České pošty posuzovány jako omezení pro
výkon práce,“ potvrdila Marta Selicharová,
tisková mluvčí České pošty. „I u
spousty současných dobře situovaných manažerů je
běžné, že jsou jak tapety,“
přidává svůj postřeh Marie Marešová.

O
takové
svobodě si máničky v socialismu mohly jen nechat zdát
– o skutečnosti, v níž
odlišné estetické cítění není
hned chápáno jako protest, ale může být
vnímáno
jako potřebné a osvěžující zpestření. Třeba
jako barvy listopadu v ročním
životaběhu.

***

Deky na ramena Na účesu
„mániček“,
„hašišáků“ či
„chuligánů“
není nic komplikovaného. Stačí spustit vlasy, co
nejníže to jde. Hnutí českých
(československých) mániček se od těch v
západních zemích pochopitelně lišilo
–
už pro nesvobodné podmínky diktované
socialistickým režimem – nicméně filozofie
amerických hippies zanechala na tuzemské mládeži
zřetelný vliv. První máničky
se v českých a slovenských ulicích začaly
objevovat v šedesátých letech –
politická situace se uvolňovala a ve vzduchu vonělo
pražské jaro 1968.
Socialistické úřady sice pořádaly razie,
které zdůvodňovaly hygienickými důvody
a obavami z rozšiřování vší, ale
duch květinových dětí byl nezlomný. Až po
listopadové revoluci 1989 se hnutí rozmělnilo mezi řadou
nových názorových
proudů a módních směrů. Hadi v h lavě Ani sami dredaři si
nejsou jistí, zda
jejich oblíbený účes pochází z
Afriky, nebo z Indie. Zatím nejstarší důkazy o
existenci této vlasové úpravy
pocházejí z roku 1800 před naším letopočtem
z
oblasti starověkého Egypta. V Indii se prý dredy nosily
jako symbol
zastrašování. Vlasy jako hadi, pletenec děsu či
strach a hrůza (angl. dread =
hrůza, strach, obava, děs ) – i tak se účesu
říká. Do západního světa zacuchané
vlasy rozšířili rastafariáni z Jamajky. K jejich
oblibě nepochybně výrazně
přispěl zpěvák Bob Marley. V Česku se dredy začaly
výyacute;razněji prosazovat na
konci devadesátých let minulého století.
Vlasy spletené do dredů není potřeba
mýt tak často jako volně rozpuštěné –
dredaři se shodují, že týdenní frekvence
je optimální. Jednou za dva tři měsíce je
však nutné do dredů „zaháčkovat“
vlasy, které nově vyrůstají okolo. Někteří dredaři
své cůpky ztužují vlasovými
vosky, jiní dávají přednost čistě
přírodní variantě.

Foto popis| vendula jaklová pracuje jako dentální
hygienistka a dredy nosí už jedenáct let. „Spousta lidí mi říkala: Vždycky jsem
si myslel, že dredy jsou něco špatného, a vy je máte tak pěkné.“

Foto popis| stanislav penc zůstal máničkou dodnes, kdy žije
se svou rodinou na kozí farmě. Na archivním snímku pózuje v pražském metru s
Rudým právem, kde ve sportovní rubrice vyšel titulek: „Penc ukázal amatérům
cestu.“

Přečtěte si evidenci zájmových osob StB. Je v DOXu

12.11.2009

tyden.cz

ČTK

Těžko uvěřitelné množství záznamů, které o lidech v
Československu vytvářela někdejší Státní bezpečnost, přibližuje výstava v
centru současného umění DOX.

Těžko uvěřitelné množství záznamů, které o lidech v
Československu vytvářela někdejší Státní bezpečnost, přibližuje výstava v
centru současného umění DOX. Připravil ji jeho ředitel Leoš Válka.

V ještě nezrekonstruovaných částech DOXu jsou vysoké stěny
odshora až dolů polepené archy se jmény lidí. Archů je 6485 a jména v nich
obsažená tvoří jen pět procent z více než 777 tisíc osob, k nimž StB záznamy
vedla. Monumentální instalace nazvaná Evidence zájmových osob.

StB bude v centru DOX do konce února. Vychází z počítačových
databází StB o evidenci zájmových osob. Zveřejněné záznamy u velké části
neříkají nic o tom, na jaké straně daná osoba stála – zda se jednalo o člověka,
kterého považoval režim za svého nepřítele, nebo zda šlo o spolupracovníka StB.
Instalace je komentářem k možnostem administrativního systému, který umožnil
centrální evidenci a sledování téměř deseti procent populace.

Instalaci doplňuje socha svázaného muže a fotografie
prezidenta, za jehož vlády elektronická databáze komunistické tajné policie
vznikala, Gustáva Husáka.

Hudba Keithe Jarretta se střídá s
hudbou Karla Gotta,
držitele ocenění národní umělec, které mu
udělil právě Husák, a čerstvého
držitele medaile za zásluhy, jednoho z
nejvyšších ocenění svobodného
českého
státu, jež mu dal prezident Václav Klaus. Rozměry,
které zdi popsané ve
výstavních prostorech mají, ukazují jen
zlomek z množství lidí různým způsobem
sledovaných
komunistickým režimem.

Ani zdaleka pak nedokládají, jak se tajná policie k těm,
které skutečně fyzicky pronásledovala, zatkla a mučila. Přesto počet jmen
působí na diváka ohromujícím způsobem a může připomínat třeba nápisy jmen v
Pinkasově synagoze, kde jsou sepsány oběti holokaustu v českých zemích.

Evidenci zájmových osob (EZO)
vytvářela v druhé polovině 80.
let StB jako páteř svého budoucího
elektronického informačního systému.
Záznamy
pocházejí zejména z papírové
ústřední operativní evidence tajné policie,
kde
bylo v polovině 80. let uloženo okolo 800 tisíc karet. Podle
původního
harmonogramu měla být databáze EZO zkušebně
spuštěna v lednu 1990. Podle
slovensk&eacueacute;ho Ústavu paměti národa obsahuje EZO
záznamy k více než 777 tisíc
osob.

ČTĚTE TAKÉ: Penc narazil se seznamy StB. Porušuje zákon

V současnosti tuto evidence používá
pro vyhledávání spisů
Archiv bezpečnostních složek, který ji převzal od
ministerstva vnitra. Letos v
červenci základní údaje z EZO zveřejnil na
internetu Stanislav Penc. Vzbudily
velký zájem veřejnosti, ale v září přestaly
fungovat pod pohrůžkou pokuty za
údajné porušení zákona o ochraně
osobních údajů. Penc získal databáze od
bývalého šéfa Ústavu paměti
národa Jána Langoše. Zveřejnil je prý
proto, že
Archiv bezpečnostních složek a Ústav pro studium
totalitních režimů některé
věci z evidence zatajují a ke zveřejnění
vybírají mediálně vděčné kauzy.
Ředitel ústavu Pavel Žáček kritiku odmítl.V
pondělí se v DOXu bude konat od
18:00 přednáška historika Petra Blažka o vzniku a roli
EZO, na kterou přijde i
Penc.

Stát jsme my všichni

11.11.2009

Rozhovor

filip pospíšil

O rozdílu mezi občanskou angažovaností před rokem 1989 a
dnes, nefungujícím státě a spravedlnosti hovoří známý aktivista a chovatel koz.

* Dvacáté výročí událostí listopadu 1989 si připomínáte po
svém. V únoru jste vydal v desetitisícovém nákladu publikaci o roku 1968 v
Jičíně a zdarma jste ji rozdistribuoval. V červenci jste zveřejnil databázi
Státní bezpečnosti, takzvanou Evidenci zájmových osob, na internetových
stránkách svazky.cz. Co chystáte na listopad?

Na
listopad
plánuji takovou osobní vzpomínku na to, co se
nám za těch dvacet let nepovedlo.
Ale vzpomenu si přitom i na to, co se nám zásadně
povedlo. Povedlo se, že už tu
není ten všeobecný tlak, že lidé mohou
cestovat a studovat, a že vyrůstá velká
skupina mladých, kteří snad jednou budou zastávat
významné funkce v tomto
státě. Nepovedené pak je, že si lidé myslí,
když vyšli před dvaceti lety na
týden nebo čtrnáct dní na náměstí a
cinkali klíči, že vyhráli. Byla to výborná
zkušenost a mnozí z těch, kteří to tehdy zažili, z
toho pocitově žijí dodnes.
Demokracie tu ale stále nefunguje, jak fungovat má.
Nefungují kontrolní
mechanismy, úřady, policie ani politické strany. Jsme
tedy v podstatě úplně na
začátku. Jen s tím rozdílem, že je tu relativně
svobodný prostor. Jenže ten byl
v posledních dvaceti letech využíván
především k tomu, aby lidé vydělávali
peníze. Nikdo nemá na nic čas, protože se věnuje jen
sám sobě.

* Část vašich aktivit se vztahuje k
minulému režimu a
vyrovnávání s ním. Jaký má
podle vás nedávná minulost či lidé s
ní spojení vliv
na současnou neuspokojivou situaci ve společnosti?

Zveřejnění
té publikace i databáze nebylo motivováno výročím pádu komunismu. Je to pro mě
dlouhodobá záležitost. Cítil jsem, že je potřeba to udělat, protože to nedělají
instituce, které tyto věci mají na starosti. Co se týká zveřejnění materiálů k
jičínským událostem, při kterých v roce 1968 došlo k vraždě několika místních
lidí okupanty: o nich se sice v sedmdesátých a osmdesátých letech mezi lidmi
mluvilo, ale po převratu ani radnice, ani místní novináři nikdy pořádně
neřekli, co se tenkrát stalo. V případě zveřejnění databáze pak jde o seznam
770 tisíc jmen těch, kteří se nějak dostali do kontaktu se Státní bezpečností.
Asi v osmdesáti procentech případů se jedná o lidi, kteří byli minulým režimem
pronásledováni. Přestože tuto databázi získal Ústav pro studium totalitních
režimů, nemohl se o ní nikdo dozvědět. Ústav ji z nepochopitelných důvodů
tajil, i když byl ustaven proto, aby tyto věci zveřejňoval. Tak jsem ji
publikoval sám. Se současným společenským vývojem tyhle věci nemají zase tolik
společného. Brání ale tomu, aby byla mladá generace lépe informována o tom, co
se v téhle společnosti dělo, a nemusela historii znovu opakovat.

* Opravdu věříte tomu, že se komunismus může nějak opakovat?

Když ve
společnosti panuje pocit, že je všechno špatně, a přitom si většina žije nad
poměry, když se lidé neobracejí aktivně ke státu a nevyžadují změnu, když se
tito lidé neptají a úřady nemají potřebu dodržovat zákony, protože instituce,
které je mají kontrolovat, fungují špatně, tak se ten režim může opakovat.
Třeba nebude mít jméno komunistický, ale bude podobně totalitní. Chápu to tak,
že stát jsme my, a ne parta úředníků nebo zastupitelů, kteří nás v tomto
okamžiku reprezentují. V demokracii by měla fungovat pravidla pro všechny, ne
jen pro některé.

* Nezabýváte se jen nedávnou minulostí, ale jste činný i v
řadě dalších oblastí, například v oblasti životního prostředí. Do ekologických
aktivit jste se ostatně zapojoval už před rokem 1989. Jaký je rozdíl v přístupu
k ekologii před dvaceti lety a dnes?

V
oblasti
ekologie se udála od roku 1989 asi největší změna.
Stát chtěl v devadesátých
letech udělat všechno pro to, aby stoupla kvalita života
lidí. Byly přijaty
těžební limity, došlo k povinnému
odsíření a byla stanovena pravidla, jak se
mají velké podniky chovat k životnímu
prostředí. Po revoluci prudce stoupla
kvalita ovzduší a vody. Co se ale týká
občanských iniciativ a tlaku občanů na
to, aby se neděly věci, které mohou poškozovat
prostředí nebo jejich zdraví,
tam to je slabší. Před několika týdny vláda
schválila návrh, který má posunout
těžební limity z roku 1992, a zelenou dostal zákon,
který umožňuje vyvlastnění.
Takže úředníci na ministerstvech teď budou stanovovat,
kde jsou liniové stavby,
a tam se bude vyvlastňovat. A občanské ekologické
iniciativy jsou, zvláště ze
strany krajských vedení ODS a ČSSD, vnímány
jako škodlivá věc. Václav Klaus pak
dokonce označuje ekologické organizace za ekoteroristy.

* Ekologické iniciativy začaly být mimořádně aktivní právě
před převratem v roce 1989. Prosazovaly nejen změny v přístupu k prostředí v
severních Čechách, ale bojovaly i proti výstavbě tunelu pod Stromovkou. Ten se
teď staví. Co to podle vás říká o přístupu společnosti k ekologii a síle
občanské společnosti?

Spíš to
podle mě vypovídá o slabosti kontrolních mechanismů ve státní správě a
samosprávě. Zmínil jste Stromovku, mohl bych ale v Praze jmenovat ještě tunel
pod Vítkovem, mrakodrapy na Pankráci, které se tam mají stavět přes protesty
UNESCO. Proti všem těmto záležitostem se celá léta bránila řada lidí. Ti ale
mezitím o dvacet let zestárli. Někteří z těch, co se starali o záchranu
Pankráce a Vítkova, již zemřeli. A nikdo je nenahradil. Občanské iniciativy
mají dnes možnost oddalovat různé věci. Musí ale počítat s tím, že se k těm
nápadům úřady ihned vrátí v momentě, kdy tlak poleví a občanské iniciativy
přestanou využívat zákon na ochranu přírody a krajiny z roku 1992, který jim
umožňuje vstoupit do řízení.

* Do kolika takových správních řízení vstupujete v
současnosti vy?

Momentálně
vstupuji do řízení ve 414 obcích
Královéhradeckého kraje a v řadě
dalších měst
republiky. Tak zjišťuji, jak účast občanské
veřejnosti funguje a jak funguje
výkon státní správy a samosprávy v
oblasti životního prostředí. Když do
nějakého řízení vstoupím a protestuji
například proti plánovanému kácení
stromů, v devadesáti devíti procentech případů se
stromy nepokácí. Žadatel,
většinou město, od toho ustoupí. Kdybych do
řízení nevstoupil já nebo nějaké
jiné sdružení, stromy budou pokáceny a nikdo pak
už, i přes případné důkazy v
podobě pařezů zdravých stromů, nedokáže přimět
příslušné orgány, aby vyšetřily,
zda náhodou nešlo o to, aby si starostův kamarád
pořídil pěkné dřevo na topení.

* S kolika nevládními organizacemi nebo jednotlivci v těchto
záležitostech spolupracujete?

Je pravda,
že za těch dvacet let se ze stovek organizací a aktivních jednotlivců staly
pouhé desítky. Špatné přitom podle mě je zejména to, že lidé z mladé generace,
která vyrostla v posledním dvacetiletí, nejsou ochotni se ve větší míře věnovat
veřejným záležitostem. Odůvodňují to přitom stejně jako kdysi jejich otcové a
matky: „Stejně nemůžu nic změnit.“ Na vině je podle mě i nedostatek právní a
občanské výchovy.

* V minulých letech jste vstoupil i přímo do politiky.
Působil jste jako poradce bývalého předsedy Strany zelených Martina Bursíka.
Angažmá v politické straně jste ale před rokem zanechal. Proč?

Vstoupil
jsem do toho nejprve jako nezávislý kandidát za zelené a potom jsem vstoupil i
do strany. Časem jsem se stal krajským předsedou a členem republikové rady.
Také jsem dělal Martinu Bursíkovi parlamentního asistenta. Chtěl jsem zabránit
tomu, aby ve volbách uspěly jen čtyři parlamentní strany a ty dvě nejsilnější
se pak spojily ve velkou koalici. Kdyby volby v roce 2006 vedly k tomu, že by
se ty strany spojily, jsem přesvědčen, že bychom se dnes o spoustě věcí vůbec
nedozvěděli. Třeba o skandálu na plzeňské fakultě. O tom měly sdělovací
prostředky informace již před deseti lety, ale nebyly ochotny je zveřejnit. Do
politiky jsem šel také proto, že jsem chtěl zjistit, jak to vlastně v
politických stranách funguje.

* A co jste zjistil?

Zjistil
jsem po dvou letech, že musím vystoupit. Nechtěl bych tím odrazovat lidi od
působení v politických stranách. Měl jsem osobní problém se ztotožnit s
určitými kompromisy.

* S jakými?

Nevím,
jak
to chodí v jiných politických stranách, ale
myslím, že je to i jinde dost
podobné. Existuje tam skupina lidí, kteří jsou ve
straně jen proto, aby získali
nějaký osobní prospěch. Čekají na svou
příležitost, aby se mohli prodrat
dopředu a stát se předsedy krajské organizace či
zastávat jinou funkci. Nejsou
aktivní, nevydávají publikace, ne
-účastní se správních řízení,
nezajímají se o
veřejné záležitosti. Možná, že čtou noviny.
Já si ale nepotřebuji dělat
stranickou kariéru. Je zajímavé si to
zažít, ale nepotřebuji tam mezi nimi být.

* Hrozbou velké koalice by se dalo argumentovat i dnes. A
možná, že ji v podobě současné vlády dokonce máme, ani o ní nevíme. Vy jste
však přesto na politiku už rezignoval?

Politika se
nedělá jen v parlamentu nebo v zastupitelstvech a stranách. Pro mě je politika
všechno, co se mne nebo společnosti nějak dotýká. Rezignoval jsem jen na
ovlivňování věcí veřejných prostřednictvím politické strany. Jako předsedovi
krajské organizace se mi stávalo, že jsem pod sebou měl sto dvacet členů strany
a devadesát z nich nedělalo vůbec nic ani pro ochranu životního prostředí nebo
lidských práv, ani pro jiné veřejné záležitosti. Dál se k téhle věci vyjadřovat
nechci, protože nechci vypadat jako kverulant. Ze strany jsem odešel tak, abych
ji co nejméně poškodil. A jsem moc rád, že jsem to stihl předtím, než se z ní
začalo vylučovat a než se při vnitrostranickém souboji začaly na veřejnosti
využívat lži. Byl jsem ve straně ve zvláštní situaci, kdy to vypadalo, že lze
stranickou politiku dělat jinak. Možná jsem pak neměl dost trpělivosti na to,
abych devadesát lidí učil, jak být veřejně aktivní. Takže jsem dnes zase
aktivní jen jako občan.

* Jako aktivnímu občanovi vám dnes hrozí správní řízení v
souvislosti se zveřejněním databáze StB, které může vyústit v desetimilionovou
pokutu…

Jsem
přesvědčen o tom, že podobně jako v minulosti, kdy proti mně byla
vedena řada
soudních stíhání a správních
řízení – a že za těch posledních dvacet let
jich
bylo mnohonásobně víc než za doby komunismu! –, se
opírám o dobrou znalost
právních nástrojů, které jsem si za tu dobu
musel nastudovat. V tomto případě
je to spor o Ústav pro studium totalitních režimů. To je
instituce, kterou jsem
od počátku podporoval a pomohl ji v době svého
angažmá ve Straně zelených
prosadit do volebního programu. Pro zákon pak hlasovalo
všech šest poslanců
Strany zelených, což umožnilo, aby parlamentem o jeden hlas
prošel. V tomto
zřizovacím zákoně dostal Ústav do vínku, že
mu musejí všechny státní instituce
včetně zpravodajských služeb do sedmi měsíců od
začátku fungování předat
veškeré archiválie
pocházející z činnosti Státní
bezpečnosti. Od toho jsem si
sliboval, že nastane průlom ve zveřejňování
materiáaacute;lů týkajících se minulosti a
že lidé, kteří tehdy možná něco spáchali a
dnes působí ve státní správě a
samosprávě, nebudou moci být vydíráni jen
proto, že na ně někdo má informace, o
kterých nikdo jiný nic neví. Takové
případy dnes existují. To měl Ústav
zajistit, ale neudělal to. Naopak mi sdělil, a pak i veřejnosti, že se
v
případě databáze jedná jen o archivní
pomůcku, kterou údajně nejsou povinni
zveřejňovat.

* Pokuta ovšem hrozí vám…

Jde o to,
že Úřad na ochranu osobních údajů řekl, že jsem na stránce svazky.cz zveřejnil
osobní údaje těch a těch lidí a ti se mohou cítit dotčení. Já jsem moc rád, že
tu máme ochranu osobních údajů, i když v reálu moc neplatí – na každé ulici je
kamera a záznamy jsou různě evidované. V tomto případě ovšem mluvíme o
historickém materiálu, informacích, které byly zapsány před nejméně dvaceti
lety. A mluvíme o tom, jak jsou tyto materiály využívány v současnosti. Kdyby
konkursní správci nebyli často bývalými příslušníky StB a podniky nebyly
převáděny za divných podmínek a neexistovalo podezření, že jsou do toho
zapojeni lidé, na které by někdo někde mohl mít nějaké papíry z minulosti,
vůbec bych to nedělal. Zveřejňování databáze bych nepovažoval za důležité. Tou
pokutou mi tedy nehrozí Ústav pro studium totalitních režimů, ale Úřad na
ochranu osobních údajů. A ten zapomíná na to, že zákon stanoví určitá pravidla
a přitom říká: pokud zákon nestanoví jinak. Taková jiná pravidla platí
například ohledně dlužníků, rejstříku trestů a podobně a také je stanoveno, že
na archiválie vzniklé z činnosti Státní bezpečnosti, komunistické strany a
Národní fronty se ochrana osobních údajů nevztahuje. Proto jsem tu věc
zveřejnil a jsem velmi překvapený, že Úřad chce jít do sporu, který má podle
mého názoru předem prohraný.

* Před rokem 1989 i po něm byla proti vám
vedena řada řízení
a stíhání, také jste se ale ohrazoval a
poukazoval na nezákonné jednání vůči
vaší osobě, jako například zbití ze strany
policie, ke kterému došlo před
deseti lety. Jak podle vás funguje v Česku spravedlnost?

Máme
takové
lidové přísloví – po každém
dobrém skutku následuje spravedlivý trest. To se v
mém případě jasně prokázalo. Policejních
ataků i podivností při nejrůznějších
řízeních byla celá řada. Je to prostě daň za to,
co dělám. Uvědomuji si reálie
této země a uvědomuji si i to, co někteří tvrdili již
před dvaceti lety, že přerod
společnosti bude trvat několik generací. Když mi bylo
devatenáct a viděl jsem
to množství stejně smýšlejících
lidí na Václavském náměstí,
říkal jsem si, že
ten přerod přijde určitě dřív. Posledních deset let si
říkám, že změnu přinese
generace, která vyrostla v době, kdy už tu komunismus nebyl. Že
až nastoupí do
úřadů, nebudou ochotní vést
stíhání vůči kritikům své či jiné
instituce a
nebudou zastrašovat lidi a snažit se jim bránit v
aktivitě.

* Jak je to konkrétně s vaším stíháním ohledně zveřejnění telefonu
Jiřího Paroubka a s vyšetřováním policejního násilí?

Jiřímu
Paroubkovi se nelíbilo, že jsem jeho veřejné číslo
oznámil na trutnovském
rockovém festivalu. Udělal jsem to proto, že organizátor
tohoto festivalu
Martin Věchet po zákroku policie proti CzechTeku v roce 2005
zveřejnil v MF
Dnes článek, kde napsal, že zásah byl v pořádku, a
napříště policii doporučil,
aby vůči technařům zakročovala stejně, jako proti němu zakročila v roce
1987 za
pořádání festivalu – tehdy mu polili
močůvkou pozemek. Chtěl jsem, aby z
festivalu zaznělo něco jiného. Spor Paroubek nevyhrál,
ale ukázal mi, jak se v
právních věcech kličkuje. Ukázal mi to i
trutnovský úřad, který mi
manévrováním
znemožnil podat proti Paroubkovi oznámení za křivé
obvinění. Horší ovšem bylo, když
na mě kvůli položení otázky na tiskové konferenci
v souvislosti se zákrokem
proti CzechTeku podali trestní oznámení. Zeptal
jsem se, zda policista
František Pachl, který zásahu velel, spolupracoval
se Státní bezpečností nebo
byl jejím kmenovým příslušníkem.
Odpověď jsem dodnes nedostal, trestní oznámení
ano. Pokud by to nynější správní
řízení ohledně zveřejnění databází
skončilo s
maximální pokutou deset milionů korun, bylo by to ale
ještě horší. Zabránili by
mi tak v činnosti na sto dvacet let. Musel bych se narodit ještě
aspoň dvakrát.

* Stanislav Penc (nar. 1970) je ochránce lidských práv,
ekologický zemědělec, bývalý disident a jeden ze zakladatelů Občanského fóra.
Koncem roku 1991 spoluzaložil první nezávislou rozhlasovou stanici v ČSFR
(dnešní Rádio 1). V roce 1993 inicioval vznik Hnutí občanské solidarity a
tolerance (HOST) a v roce 1996 vytvořil Dokumentační středisko pro lidská
práva. Od roku 2000 vede Spolek přátel koz a pořádá kulturní a společenské
slavnosti na samotě Milkovice v Českém ráji. V posledních volbách do Poslanecké
sněmovny (2006) kandidoval jako nezávislý za Stranu zelených. Po vstupu do
Strany zelených se stal poslaneckým asistentem místopředsedy vlády ČR, poslance
a předsedy SZ Martina Bursíka a byl zvolen předsedou krajské organizace SZ v
Královéhradeckém kraji a do republikové rady SZ. V listopadu 2008 ze Strany
zelených vystoupil.

Výstava přibližuje rozsah záznamů, které na lidi
vedla StB

11.11.2009

ceskenoviny.cz

nbsp;

ČTK

Praha – Těžko uvěřitelné množství záznamů, které o lidech v
Československu vytvářela někdejší Státní bezpečnost, přibližuje výstava v
centru současného umění DOX. Připravil ji jeho ředitel Leoš Válka. V ještě
nezrekonstruovaných částech DOXu jsou vysoké stěny odshora až dolů polepené archy
se jmény lidí. Archů je 6485 a jména v nich obsažená tvoří jen pět procent z
více než 777.000 osob, k nimž StB záznamy vedla.

Monumentální
instalace nazvaná Evidence zájmových osob.StB bude
v centru DOX do konce února.
Vychází z počítačových
databází StB o evidenci zájmových osob.
Zveřejněné
záznamy u velké části neříkají nic o
tom, na jaké straně daná osoba stála – zda
se jednalo o člověka, kterého považoval režim za svého
nepřítele, nebo zda šlo
o spolupracovníka StB. Instalace je komentářem k
možnostem administrativního
systému, který umožnil centrální evidenci a
sledování téměř deseti procent
populace.

Instalaci
doplňuje
socha svázaného muže a fotografie prezidenta, za jehož
vlády elektronická
databáze komunistické tajné policie vznikala,
Gustáva Husáka. Hudba Keithe
Jarretta se střídá s hudbou Karla Gotta, držitele
ocenění národní umělec, které
mu udělil právě Husák, a čerstvého držitele
medaile za zásluhy, jednoho z
nejvyšších ocenění svobodného
českého státu, jež mu dal prezident Václav Klaus.

Rozměry, které zdi
popsané ve výstavních prostorech mají, ukazují jen zlomek z množství lidí
různým způsobem sledovaných komunistickým režimem. Ani zdaleka pak nedokládají,
jak se tajná policie k těm, které skutečně fyzicky pronásledovala, zatkla a mučila.
Přesto počet jmen působí na diváka ohromujícím způsobem a může připomínat třeba
nápisy jmen v Pinkasově synagoze, kde jsou sepsány oběti holokaustu v českých
zemích.

Evidenci
zájmových
osob (EZO) vytvářela v druhé polovině 80. let StB jako
páteř svého budoucího
elektronického informačního systému.
Záznamy pocházejí zejména z
papírové
ústřední operativní evidence tajné policie,
kde bylo v polovině 80. let uloženo
okolo 800.000 karet. Podle původního harmonogramu měla
být databáze EZO
zkušebně spuštěna v lednu 1990. Podle slovenského
Ústavu paměti národa obsahuje
EZO záznamy k více než 777.000 osob. V současnosti tuto
evidence používá pro
vyhledávání spisů Archiv bezpečnostních
složek, který ji převzal od
ministerstva vnitra.

Letos v červenci
základní údaje z EZO zveřejnil na internetu Stanislav Penc. Vzbudily velký
zájem veřejnosti, ale v září přestaly fungovat pod pohrůžkou pokuty za údajné
porušení zákona o ochraně osobních údajů.

Penc
získal
databáze od bývalého šéfa
Ústavu paměti národa Jána Langoše.
Zveřejnil je prý
proto, že Archiv bezpečnostních složek a Ústav pro
studium totalitních režimů
některé věci z evidence zatajují a ke zveřejnění
vybírají mediálně vděčné
kauzy. Ředitel ústavu Pavel Žáček kritiku odmítl.
V pondělí se v DOXu bude
konat od 18:00 přednáška historika Petra Blažka o vzniku
a roli EZO, na kterou
přijde i Penc.

Najděte špiony StB. NOVÉ SEZNAMY

9.11.2009

tn.cz

Ústav pro studium totalitních režimů vyvěsil na internet
seznam příslušníků komunistické rozvědky.

Ústav pro studium totalitních režimů zrekonstruoval a na
svých webových stránkách zveřejnil seznam 985 lidí, kteří ke konci
komunistického režimu pracovali v rozvědce. Informoval o tom ředitel ústavu
Pavel Žáček.

Seznam komunistických špionů naleznete ZDE

„Z 1028 lidí, kteří ke konci listopadu 1989 pracovali
pro rozvědku, se nám podařilo identifikovat 985 osob a dát je na web,“
uvedl Žáček. Podle jeho slov se ústav snažil zveřejnit jak oficiální činnost
těchto lidí, tak jejich činnost rozvědnou.

Příslušníci rozvědky prý působili na více než 39 místech po
celém světě. „Především v Rakousku, Německu a také v Paříži,“ řekl
ředitel ústavu.

Některá jména neodhalena

Zrekonstruovat seznamy členů a činnosti bylo velmi obtížné.
„Je však třeba přiznat, že ne zcela se nám to podařilo, je to dáno velkou
konspirací a utajením v době komunistického režimu,“ prohlásil.

„I. správa SNB (rozvědka) byla zvláštní tím, že
působila nejen na území ČSSR, ale i venku. Měla rovněž nejblíže ke spolupráci
se sovětskou KGB a všechny aktivity byly úzce koordinovány. Sověti v podstatě
věděli o všem,“ prohlásil Žáček.

Svazky StB vyvěsil v červenci na webu i bývalý disident
Stanislav Penc. Byl o ně eminentní zájem, návštěvníci stránek shodili server.

Soukromník zámek zvelebil

7.11.2009

Mladá fronta DNES

IVAN TRUHLIČKA

Novým majitelům stačily jen dvě sezony, aby Staré Hrady
vytáhli mezi nejnavštěvovanější památky v kraji

Staré Hrady – Z&aaacute;mek ve Starých Hradech na Jičínsku patří už
dva roky Petře a Rudolfu Sukovým, kteří jej koupili za 30 milionů korun od
obce.

Novým
majitelům stačily pouhé dvě sezony, aby Staré Hrady, jež si v minulosti
každoročně prohlédlo jen několik tisíc lidí, vytáhli mezi nejnavštěvovanější
památky v kraji.

„Podle
dosavadního vývoje návštěvnosti
očekáváme, že si Staré Hrady letos
prohlédne 65
až 70 tisíc lidí. To je dvakrát tolik, co
loni,“ uvedl spolumajitel zámku
Rudolf Suk.

Víc
návštěvníků v
Královéhradeckém kraji každý rok
přijíždí pouze do sousedních
Dětenic, do Ratibořic a na nedaleký hrad Kost.

Noví
vlastníci se snaží návštěvníkům
vycházet maximálně vstříc, a tak jsou Staré
Hrady veřejnosti přístupné prakticky po celý rok.
Hlavní návštěvní sezona sice
trvá od března do října, ale zámek je i po zbytek
roku přístupný o víkendech a
svátcích a po dohodě mohou skupiny turistů přijet dokonce
kdykoli. „Rovněž se
snažíme Staré Hrady nejrůznějšími způsoby
prezentovat a současně od jiných
památek odlišit tím, co u nás mohou
lidé vidět,“ prozradil Suk.

Atrakce, na které nikde jinde nenarazíte

Návštěvníci
Starých Hradů se tak mohou vydat na prohlídku historické expozice přibližující
život za dob panování císaře Františka Josefa I. nebo vyrazit do sklepení na
pohádkovou stezku Časem zpátky do pohádky s desítkami skřítků a strašidýlek.
Další stálá výstava v podzámčí přibližuje africké expedice zakladatele
kráaacute;lovédvorského safari Josefa Vágnera.

„Letos jsme
poprvé zpřístupnili zámeckou pohádkovou půdu a spoustu novinek připravujeme i
na příští sezonu. Ale ty si zatím necháme pro sebe,“ řekl spolumajitel památky.
K nové éře Starých Hradů patří i hojně navštěvované jednodenní akce jako
Valdštejnské slavnosti, Templáři a středověk nebo Slavnosti vína.

„Vše
se
snažíme dělat na úrovni, abychom neklesli k nějaké
laciné pouťové zábavě,“ zdůraznil
spolumajitel zámku Rudolf Suk.

Radnice ve
Starých Hradech, která před dvěma lety prodala zámek přes protesty značné části
obyvatel, je se současným stavem na výsost spokojena.

Pokračování na str. B2 Soukromník zámek zvelebil

„Jsme
rádi, že se
zámek prodal a že k nám začínají ve
větší míře jezdit i lidé, kteří
dříve o
Starých Hradech vůbec nevěděli. Co nový majitel
slíbil, to splnil. A stejně tak
my plníme sliby, které jsme dali místním
lidem,“ řekl starohradský starosta
Josef Miclík.

Za sedm
milionů korun z prodeje zámku začne radnice příští rok stavět novou správní
budovu obce. A už letos za bezmála pět milionů korun vybudovala nové
komunikace. „Peníze na silnici a chodníky jsme sice získali z fondů Evropské
unie, ale práce jsme museli nejdřív zaplatit ze svého. Kdybychom neměli miliony
za zámek, tak bychom se do něčeho takového vůbec nemohli pustit. Další příjem
máme z provozování parkoviště pro návštěvníky,“ uvedl starosta.

Obec podle
něj už nemusí do zámku investovat ani korunu a nový majitel přitom památku
postupně opravuje a stále víc ji otevírá veřejnosti. V provozu zůstala i
zámecká restaurace, kde se nyní vaří i levnější obědy pro zaměstnance obce a
zámku.

„Je to
ještě lepší, než jsme si v době prodeje dokázali představit. A myslím si, že i
řada občanů, která byla před dvěma lety proti prodeji zámku, už změnila názor,“
řekl Miclík.

Někteří prodej zámku kritizují Stále se však najde dost
těch, kteří se s prodejem památky, již místní lidé s pomocí stovek dobrovolníků
před čtyřiceti lety zachránili před jistou zkázou a proměnili v turistickou
atrakci, smířit nedokážou.

„Jsem stále
přesvědčen o tom, že prodej zámku byl zbytečný a účelový. Vedení obce ho
zdůvodňovalo tím, že je do památky třeba masivně investovat. Za dva roky, co je
zámek soukromý, jsem nazaznamenal nic, co by svědčilo o tom, že se třeba
důkladně opravila střecha, jejíž krovy podle starosty už před dvěma lety
likvidoval tesařík,“ upozornil občanský aktivista a majitel statku v nedalekých
Milkovicích Stanislav Penc, pro kterého byl prodej starohradského zámku trpkou
životní zkušeností.

„Stát v
rámci dění kolem prodeje zámku jasně ukázal, že v naší zemi lze něco ovlivnit
jen volbami. Proti prodeji zámku byla většina obyvatel, která využila všechny
instrumenty, jež občanům náš právní systém poskytuje. A stejně bylo všechno
marné. To není příjemné zjištění,“ posteskl si Penc.

***

* Nejnavštěvovanější

památky v roce 2008

(Královéhradecký kraj) nbsp;

1. Dětenice 152 590

2. Ratibořice 87 994

3. Kost 67
638

4. Kuks 63
205

5. Opočno 60
402

Zdroj: Nipos – Národní informační

a poradenské středisko pro kulturu

Interview s předsedou společnosti Člověk v tísni
Šimonem Pánkem

5.11.2009

ČRo 6

22:10 Studio STOP

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Příjemný večer, vážení. I dnes je pro vás připravena
Interview Studia STOP. Od mikrofonu vás zdraví …

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Petr Holub.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

A Jana Šmídová.

V předvečer dvacátého výročí událostí 17. listopadu, ale
nejen kvůli tomuto bezesporu historickému datu, přijal pozvání do studia
ředitel obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek. Dobrý večer,
Šimone.

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Dobrý večer.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

A ohlédnutím za uplynulými 20
lety také začínáme. A než
dostane slovo náš host, bývalý
studentský vůdce Šimon Pánek, poslechněme si
vzpomínku jeho někdejšího kolegy, taktéž
výrazné osobnosti listopadového dění,
dnes zvláštního velvyslance pro energetickou
bezpečnost Václava Bartušky.

Václav BARTUŠKA, zvláštní velvyslanec pro energetickou
bezpečnost

——————–

Rozhodně to byla nejkrásnější
chvíle mýho života. A jako
studentský dýchánek ani omylem. Jako, proboha, to
byla dost zásadní změna v
dějinách naší země. Při všech
výhradách, které mám k
dnešnímu uspořádání a k
tomu, kam jsme došli za 20 let, si prostě myslím, že
odejít od socialismu a odejít
od područí Sovětskýho svazu bylo prostě životně
nutný a zaplať pánbůh, že jsme
to udělali. Mělo se to stát dávno, přesněji. Neměli jsme
tam spadnout vůbec, že
jo, po druhý válce. Ale to se nedá změnit.
Já jsem moc rád, že se tenhle krok
stal a že 20 let už jsme za svoje kroky zodpovědní sami. Ne
vždycky se nám to
může líbit, co děláme, ale je to naše
zodpovědnost. Máme už 20 let
pozoruhodnou, unikátní šanci, když se
podíváte na české dějiny, tak jsme byli
vždycky ovládáni někým, nebo ovlivňováni
někým. Teď máme už za sebou bezmála
dvacetiletí, kdy si za všechny významné
věci u nás můžeme sami. Nemáme to na
koho hodit. Už ani ty Slováky nemáme, abychom mohli
říct, že nás zdržujou a
zpomalujou. Jsme to opravdu pouze my sami. Takže pokud tu máme
nějaký binec,
tak je náš, český. A samozřejmě, že to naše
okolí si je vědomo toho, že máme
tuto svobodu, a o to kritičtěji nahlíží na
všechno, co děláme.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Podotýká Václav Bartuška.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

A co na to říká náš dnešní host Šimon Pánek? Bylo to tehdy
před 20 lety spíše studentský dýchánek nebo revoluční historický přelom?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Ty dvě věci se v zásadě nevylučují.
Konec komunismu byl určitě
revolučním přelomem ve smyslu nikoli revoluce jako
krátkodobé konfrontace,
která přinese rychlou změnu, ale velikost té změny. Ta
byla absolutně zásadní.
Myslím, že to nelze nijak zpochybnit. Je to prostě tak
velká změna, že vlastně
je trochu nesmyslné srovnávat před a po. A Vašek
Bartuška to i dobře říká, že
to jedno z nejdůležitějších, co jsme získali, je
vědomí nebo i prostor a
existence svobody a zároveň odpovědnosti. Na druhé straně
si musím říci, že ty
vlastní, kolik to bylo, 6 týdnů, 7 týdnů
studentské stávky, tak snad kromě těch
prvních 7 až 10 dnů, kdy šlo o konfrontaci a kdy byla
reálná hrozba použití
síly, zvláště v těch prvních dnech
komunistická moc byla zmatená, neuměla v
zásadě nic jiného než vždycky používat tu
sílu. Najednou cítila, že to asi už
tak úplně udělat nemůže. Ale mohlo tam dojít k
nějakému zkratu a mohlo to
dopadnout zle pro spoustu lidí krátkodobě. Konec
komunismu, si myslím, byl
jasný. I kdyby se to podařilo komunistům zarazit v ten
první stávkový týden,
tak ten komunismus se rozpadal všude kolem a byl
vyprázdněn totálně i u nás.
Déle se snad držel už jenom Ceausescu. Než
českoslovenští komunisté. Těch
dalších zhruba 4 až 5 týdnů stávky tak byl
svého druhu velký happening a úžasná
akce. Ale to se nevylučuje. A nijak to nezmenšuje význam
toho, co se na podzim
roku 89 stalo.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Já nevím, jestli jste poslouchal teď říjnový projev pana
prezidenta Klause. On tam vlastně říká, že o revoluci nešlo, tam on používá
pouze termín společenská změna. A tvrdí, že se komunismus rozpadl sám a že tedy
vlastně není ani třeba mluvit o tom, co se v tom listopadu odehrálo. Tak tedy
vyzněl jeho projev. Myslíte si, že je na tom něco pravdy na tomto, řekněme,
trochu radikálním hodnocení?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Já si myslím, že je na tom kus
pravdy v tom smyslu, že
komunismus se rozpadal v té době už několik let velmi
intenzivně. Z důvodů
vnějších, a to byl, to byla perestrojka a vlastně
začátek reformy, a tím pádem
i rozpadu komunismu v Moskvě. Ale bylo to i vyprázdnění
víry v komunismus i
mezi samotnými komunisty a těmi nohsledy režimu v
Československu. Myslím, že
zbývala možná nějaká hrstka, která tomu
nějak jako víc věřila. Anebo pak jistá
část společnosti, která z toho jaksi utilitárně
dobře žila. To byly ty vnější
věci. Vnitřní tlak je ovšem nesmírně
důležitý. Když se podíváme na události
roku 56, 68, na Solidaritu v Polsku, na postupující
reformy v Maďarsku. Já bych
nezmenšoval význam těch vnitřních procesů,
které vedli disidenti nebo prostě
lidé v opozici, i lidé v té takzvané
šedé zóně, to znamená ani ti, kteří
přímo
nějak využívali výhod režimu, ani nebyli mezi těmi
statečnými, to znamená mezi
těmi, kteří riskovali svoji svobodu, zdraví,
kariéry, svůj osobní život. Tak já
si myslím, že bez toho ten komunismus mohl snadno ještě
poměrně dlouho vydržet.
A zvážit míru toho, jak velkou roli hrály ty
externí faktory a ty interní
faktory, exaktně nelze. Protože společenský vývoj
není exaktní věda. A pokud to
pan Klaus vykládá tímto způsobem, tak to
úmyslně bagatelizuje. On také nehrál
v, na podzim roku 89 hlavní roli. A pokud v něčem nehraje
hlavní roli, tak to
není důležitá událost v jeho
nazírání světa. On dlouhodobě bagatelizoval
podíl
opozice disentu jakéhokoliv odporu. On se totiž dost aktivně
vlastně podílel,
byť ne na těch nomenklaturních věcech, ale využíval
velmi, velmi šikovně niku,
kterou tehdejší komunistický režim nabízel.
Rozhodně nebyl někým, kdo by
riskoval v těch sedmdesátých, osmdesátých
letech. A myslím, že toto je částečný
důvod pro jeho bagatelizování a
zmenšování nějakého vnitřního odporu
a procesu,
který vznikl díky vnitřnímu odporu. Nejen u
nás, ale i v Polsku, v Maďarsku a v
dalších zemích.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

No, různé reakce na 17. listopad ještě jistě uslyšíme. Ale
bezesporu 20 let po listopadových událostech ve společnosti vládne skepse,
rozčarování, nespokojenost se současnou politickou reprezentací. A objevují se
i otázky typu, kde se stala chyba? A právě i na tuto otázku odpovídal na
nedávné tiskové konferenci exprezident Václav Havel.

Václav HAVEL, bývalý prezident České republiky

——————–

Samozřejmě jsme napáchali asi spoustu chyb.
Ale zároveň jsme
se možná ještě většímu množství chyb
vyhnuli. Ten základní směr, kterým jsme
tehdy chtěli, aby naše společnost se ubírala, to
znamená směrem k
demokratickému státu, právnímu
státu, svobodě občanů, respektu k lidským
právům, tržní ekonomice, to všechno opravdu se, se
uskutečňuje a naplňuje. Byť
nekonečně složitěji, pomaleji, s nesmírným
množstvím překážek, nečekaných
situací. Ale neřekl bych, že jsme opustili ty
základní ideály, které jsme
tehdy, tehdy měli. My můžem, jak chceme, žbrblat a nadávat na
současnou
situaci, ale stěží můžeme říct, že jsme opustili cestu,
na kterou jsme se
rozhodli vydat tehdy.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Zdůrazňuje Václav Havel. A dnes již citovaný Václav Bartuška
podotýká.

Václav BARTUŠKA, zvláštní velvyslanec pro energetickou
bezpečnost

——————–

V zásadě se nám podařilo
obdivuhodné dílo. Ta země jménem
Československo byla v roce 89 ekonomicky v krachu, na dně. Dneska 20
let poté
jsme členy největšího ekonomického bloku světa
jménem Evropská unie, máme
funkční ekonomiku, jsme vyspělou zemí s nějakou
budoucností. A samozřejmě je tu
spousta věcí, která se nám může nelíbit,
ale musím říct, že jsem v zásadě s tím
směřováním země spokojený.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

A nebojíte se toho, že se bude opakovat, co Česká republika
zažívá tak často, že se prostě vyvíjí nějakých 20 let a v podstatě všechno v
pohodě. A pak najednou přijde nějaký malér typu Mnichovské dohody nebo ruské
invaze?

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Anebo si to zkazíme všechno sami.

Václav BARTUŠKA, zvláštní velvyslanec pro energetickou
bezpečnost

——————–

Myslím si, že teď v tuhle chvíli
končí to, čemu já říkám
dovolená z dějin. My jsme měli 20 let víceméně
volnosti. To končí. A Rusko
nepochybně chce mít znovu velký vliv v
bývalém postso…, sovětském prostoru. A
v řadě zemí už ho získalo. Naopak zde vidíte, že
Amerika ztratila zájem o
tenhleten kus světa. S tím žádná
viceprezidentská návštěva nic nezmění s
tímto
faktem. A v rámci Unie nám všichni jasně
říkají, pánové, je to na vás,
vyberte
si. Můžete být aktivními úspěšnými
členy a můžete být na okraji. Je to vaše
volba. A myslím, že tohleto je opravdu naše
klíčová volba. Protože pokud se
rozhodneme být v rámci Unie na okraji, tak pak samozřejmě
to Rusko pochopí jako
pozvání. A pak se budem bavit o úplně jiné
hře a úplně jiné situaci.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Uvádí někdejší studentský vůdce, dnes expert na energetickou
bezpečnost Václav Bartuška.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Právě odeznělé názory ve studiu Českého rozhlasu 6 bedlivě
poslouchal náš host Šimon Pánek, jehož se ptáme, kde se stala po listopadu 89
chyba, tedy jestli se vůbec nějaká stala?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

To je velmi jasná, nicméně trochu zjednodušující otázka. Já myslím,
že se nedá odpovědět na to, jestli jsme nějakou kardinální chybu udělali, nebo
neudělali. Ten vývoj je těžký. Změnit pravidla hry, zrušit centrální ekonomiku,
privatizovat, ustavit parlament, založit různé instituce. To jsou technické
kroky. Ale projít společenskou změnou po těch v podstatě spíše 50 letech, které
se na nás podepsaly, tak prostě na to těch 20 let nestačí. Česká republika je v
tomto roce, co se týče politického dění na vrcholné politické scéně, je místo,
kde se optimismus hledá jenom těžko, pokud se vůbec nějaký dá najít. Je to
prostě, je to k naštvání ta naše politická elita téměř celá. Ukazuje jenom ty
horší stránky. Neschopnost, polarizaci, neschopnost dohodnout se na základních
věcech, utilitaritu, strašně jakoby zjednodušeně vidění té politiky, úplně se z
toho vytrácí téma nebo tón nějaké služby. Služby prostě ve prospěch této země.
A tak dále. Na druhé straně si myslím, že je poněkud emotivní a také
zjednodušené hodnotit 20 let prismatem jednoho roku. Nejsme jedinou zemí, kde
se ta politika čas od času zasekla. My jsme si žádnou takhle vážnou krizí
neprošli. Když se podíváme na Slovensko, které se léta potýkalo s Mečiarem.
Podíváme se do Polska, které mělo bratry Kaczynské, podíváme se do Maďarska,
podíváme se do Itálie, podíváme se před pár lety do Rakouska, tak řada
demokratických zemí, možná kromě severských zemí, které jsou na tom nějak
prostě z podstaty ve všem líp, protože ten, ten duch nějaké noblesy, férovosti,
poctivosti, služby je tam silnější, tak prostě se to může stát v různé zemi. A
já bych jaksi jenom prismatem toho, jak to teď vypadá, nehodnotil těch 20 let.
To, co říkali mí předřečníci, je neoddiskutovatelné. Ta změna byla zásadní,
byla v pořádku. A ten směr je v pořádku. To, že se patláme zatím v marasmu, čas
od času, tak to je pravda. Na druhé straně v minulé vládě jsme měli jako první
postkomunistická země Stranu zelených. Je tady i řada věcí, které jsou nějak
optimistické. Je pravda, že momentální ta vysoká politická elita podle mne
nefunguje tak, jak by měla. Většina jí. A já doufám, že ty volby přinesou
nějakou novou dynamiku do toho, co se děje.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Tak, už o tom hovořil trochu Václav Bartuška. Šimone, kdo
tedy v tuto chvíli je naším nepřítelem, pokud jím nejsme my sami?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Naším vnějším nepřítelem?

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Ano.

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Svět se opravdu změnil oproti těm
devadesátým letům, kdy
svět byl místo, kde převládal pocit, že v zásadě
demokracie je tím nejlepším
možným pro všechny lidi na světě. A že svět tím
směrem bude směřovat, tak se
svět změnil, multipolarizoval se, i když možná nepůjde jen o
světové úplně
supervelmoci, jako jsou Spojené státy, tak půjde o
velmoci, které budou mít
přinejmenším regionální nebo
kontinentální ambice. To je Rusko, to je Brazílie,
to je Indie, to je Čína. Svět se prostě změnil a Barack Obama je
na jedné
straně nejevropštější prezident v tématech,
které prosazuje a kterými se chce
zabývat. Je bližší evropskému
sociálnímu nazírání na svět než snad
jeho všichni
předchůdci. Na druhé straně nemá k Evropě téměř
žádné vazby. Nepamatuje druhou
světovou válku, euroamerické společenství pro něj
není z definice to nejdůležitější
a nejhlavnější pro Ameriku, ale jenom jedno z
možných. A Evropa si bohužel
řadou svých kroků, zejména třeba v
přebírání zahraniční odpovědnosti za
těžké
věci ve světě, jako je třeba válka v Afghánistánu,
vybírá do značné míry svoji
irelevanci tím, že strká hlavu do písku a že
prostě není ochotná vlastně
převzít často dostatečnou část té
spoluzodpovědnosti, která by odpovídala jejím
ambicím, nebo jejím představám o vlastních
ambicích. Byť je to půl miliarda
lidí, tak skutečně ztrácí vliv. A s tím
souvisí i naše pozice. Já si myslím, že
pokud máme nějaké nepřátele, tak jsme to
primárně my sami a naše odstředivé
tendence z Evropské unie. Z NATO to naštěstí
není. A je to samozřejmě, zcela
zjednodušeně řečeno, ten největší soupeř nebo
partner, soused, který může mít
ambice nás přímo ovlivňovat, a to je Rusko do budoucna.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Mně pořád leží na srdci a v hlavě jedna otázka. Na těch
balkónech a v těch pohnutých událostech před 20 lety jsme chtěli všichni zpátky
do Evropy, Jiří Dienstbier snil o Evropě, všichni už se těšili, jak tam budeme
a jak budeme platným členem evropské rodiny. Kde se tedy vzal ten
euroskepticismus a proč my jsme dneska, Šimone, špatným žákem, problematickým
žákem celé té evropské rodiny?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Já si nejsem jistý, že jsme špatným a problematickým žákem.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

No, tak ty tance kolem Lisabonské smlouvy …

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Jasně. Ale ty tance jsem nedělal ani já,
ani vy, ani většina
voličů. Ty tance dělala úzká část politické
elity a já jsem přesvědčen, že je
dělala možná částečně z důvodů přesvědčení, ale
určitě i částečně z důvodů
vlastní komunikace s veřejností. Vlastní Public
relations možná nějakých jiných
agend, jak zamíchat s tím politickým spektrem v
České republice. Podpora toho,
že jsme v Evropské unii, tak od referenda, které dopadlo
kladně, tak stoupla.
Když se podíváme na to, co nám přinesla
Evropská unie, tak je to bez debaty
pozitivní. Nemyslím tím jenom peníze, ale i
rozvoj řady věcí. A pak samozřejmě
proti tomu jdou politici, kteří z různých důvodů
rozehrávají různé karty a
karta Lisabonské smlouvy tak, jak byla rozehrána
prezidentem a v podstatě i
komunikačně zneužita, kdy téma sudetských Němců bylo
spojeno s Listinou
základních práv a svobod Evropské unie, byť
to s tím nesouvisí. Tak prostě u
jisté části spektra dojde sluchu a politici jsou
odpovědni částečně i za to, co
si myslím obyvatelé v jejich zemi. Takže já
myslím, že tady znovu jakoby
selhává nějaká férová elita,
která by neměla ty věci zneužívat pro své
různé
agendy a měla by dodržovat nějaké směřování,
dodržovat dohody, které byly
uzavřeny. Protože kdyby se udělal poctivý průzkum, který
by přeskočil klišé
typu jste pro Lisabon nebo proti Lisabonu a šel by po těch
podstatných věcech,
jako jsou reforma různých systémů řízení,
jako je rozvoj chudých oblastí
regionů, jako jsou peníze do čistších
technologií, úspory a tak dále a tak dále,
tak bychom tam našli vysoké procento spokojenosti
lidí a souhlasu s tím, že
toto všechno se má dít. A toto v&scaronscaron;echno
nám přináší Evropská unie
také.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

A Studio STOP dnes debatuje s ředitelem společnosti Člověk v
tísni Šimonem Pánkem.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Sociolog Jiří Přibáň se pustil do
kritiky listopadových
revolucionářů. Přečetl bych část jeho článku,
který vyšel minulý týden v Právu.
„V roce 1989 existovala již zdánlivě jediná alternativa,
totiž nahrazení
nefungujícího státního socialismu a
represivní vlády jedné politické strany
tržní ekonomikou a liberální demokracií.
Tato ztráta politické imaginace a
zjednodušení politiky byly v něčem
osvobozující, ale současně vedly k tomu, že
se z vítězných revolucionářů stali pomyslní
dvorní radové přes noc, a nikoli až
k stáru. Jejich volání po změně bylo současně
vášnivou obhajobou systému, jehož
se stali hlavními reprezentanty. Pokud bývalí
revolucionáři výjimečně nechovají
kozy jako Stanislav Penc, nebo se nevěnují
humanitární pomoci jako Šimon Pánek,
jsou z nich zpravidla profesionálové, ať se jedná
o politiku, byznys, advokacii
nebo lobbistické služby. Každý pokus připomenou
étos devětaosmdesátého roku a
postavit na něm politický program však skončil
podobným neúspěchem, jakým byla
krátká senátorská kariéra Martina
Mejstříka.“ Tolik Jiří Přibáň. Pane
Pánku, jaká je tedy hlavní myšlenka
listopadu 89? Něco víc než boj za svobodu
proti represivnímu režimu, který koneckonců už
stál na hliněných nohách?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Já myslím, že ne. Já
myslím, že hlavní myšlenka roku 89 je
získání svobody, nastavení systému
volné soutěže, ale získání těch
z&aacaacute;kladních
svobod ve smyslu názoru, rozhodování ve
volbách, myšlení, spolčování.
Myslím,
že slovo svoboda je vůbec nejklíčovější. A co se
ekonomiky týče, tak to je
prostě jasné. Přechod od centrální ekonomiky k
tržní ekonomice. To, že se
takováto změna vždycky, nebo velmi často propojí s, se
vzedmutím toho lepšího,
co je v nás. A že to v nás vzbudí iluzi, že kromě
těch pravidel hry, která se
zlepší, otevřou, ztransparentní, se
zlepší jaksi skokově i celá naše
společnost, no, tak to je naivní iluze, která pak
samozřejmě vede k deziluzi.
Ale já si myslím, že hlavní myšlenka
listopadu není jiná, než se osvobodit od
tyranů a získat svobodu.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Ovšem má pravdu Jiří Přibáň, když tvrdí, že se všichni stali
součástí vládního establishmentu a vlastně jim nejde o nic jiného než o obhajobu
režimu, jehož jsou součástí. Tak vyčlenil z toho vás a Standu Pence. Ti ostatní
tedy nějak profrčeli tím establishmentem. Vaši kolegové, souputníci.

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Já nevím. To je věc pana
Přibáně, jak to chce vyhrotit.
Nemám pocit, že třeba Dienstbier mladší je
součástí establishmentu. To je
právník prostě, který dělá svoji
právní praxi. Martin Mejstřík byl
krátkodobě v
Senátu, ale jinak celá léta dělal
konkrétní práci jako komunální
politik. Velmi
kritickou k tomu, co se rozvíjelo, nikoli tedy nějakou
servilní. Martin Klíma,
který tehdy četl to studentské
prohlášení na Albertově, tak od té doby
celá
léta pracuje na vydávání takových
alternativních imaginativních her a
počítačových her. Já znám řadu lidí,
kteří prostě dělají nějakou profesi a
nějakou práci. Několik z nich zůstalo v politice. Ale ani to
bych nepovažoval
za špatné. Já si vzpomínám na svoje
vlastní přemítání tehdy, kdy na
jedné
straně na misce vah byla rozpačitost stát se
kariérním politikem ve 22 a chuť
užít si tu svobodu čistě sobecky. Nestat se hned kolečkem ve
stroji. A jistý,
jakoby jistá obava z toho, co to ta politika s člověkem
udělá. A když je vám 22
a nechuť ke kompromisu. A na druhé straně byl pocit
určité zodpovědnosti za to,
že člověk pomáhal něco bourat, byl jednou z tváří
té konfrontace a té změny. A
teď řekne, a dobře, tak, a teď se o to starejte vy ostatní.
Takže já bych
nepodsouval všechny jenom utilitární důvody.
Otázka, jestli někdo, když je
někdo 20 let v politice, tak neztrácí jistou míru
pojmu pro realitu a chápání
reality. A ještě k tomu, co pan Přibáň tak jakoby
naznačuje. Že to zjednodušené
vidění přineslo pocit, že neexistuje jiná alternativa
než, než tedy změny toho
režimu tím směrem, jakým se změnil. No, já si
myslím, že neexistuje. A vlastně
bych rád, aby mi ukázal jediný stát na
světě, který dokázal přijít s nějakou
jinou alternativou, zejména po autoritativním nebo
dikt&aaaacute;torském státě, než je
právě svoboda, demokracie a tržní ekonomika.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Já jsem četl celý ten článek a on tím myslel, že celé to
hnutí tehdejší, například v České republice, se tedy postavilo proti tomu
komunistickému režimu, ale celkem bez jakékoli diskuse přijalo ten
západoevropský model, který ovšem přijalo bez jakékoliv kritičnosti. To panu
Přibáňovi vadí. A tudíž my jsme bojovali v listopadu 89 za svobodu, ovšem
nakonec zvítězil konzum, za nímž se všichni dnes ženou se značnou
bezohledností. Jak nakonec je vidět i na kvalitě té politické scény. Takže ta
námitka pana Přibáně zní, stačí nám svoboda k tomu, abychom žili důstojným,
kvalitním životem na úrovni třeba jako v tom Švédsku?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Ale to je primárně věc každého
člověka, za čím se žene a čím
začíná. To, že jaksi otázka konzumu a
finančního úspěchu pro spoustu lidí je
právě v té svobodě tou nejlákavější,
tak to je realita a možná za 100 let to
bude vypadat jinak. Ale nemyslím si, že to je něco, co by
diskvalifikovalo tu
svobodu jako takovou. Naopak svoboda umožňuje právě toto
rozvrstvení. A prostě
Švédskem pravděpodobně nikdy nebudeme. Jsme jinou
zemí s jinou historií. Jiným
kulturně náboženským zázemím. Možná,
že trochu i s jiným, přinejmenším prozatím
jiným, hodnotovým žebříčkem, než jsou třeba ty
severské země. Ale to se nedá
dohnat za 20 let.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Jaké by mohly být ty další hodnoty? Protože pokud vsadíme
jenom na svobodu, tak to skutečně může skončit, jak dnes vidíme, jenom honbou
za tím konzumem a značnou bezohledností v politice. Když si vzpomeneme na ten
rok 89, tak jste předpokládali, že to tak celé dopadne?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Já jsem o tom nepřemýšlel
tímhle způsobem. Já jsem chtěl ty
základní věci získat a ta svoboda je vůbec
podmínka k tomu, abychom mohli
přemýšlet o tom, co s tím dělat. Takže to
není buď a nebo. Ta svoboda je prostě
ta základní podmínka. My jsme ji neměli a chtěli
jsme ji získat. To, že bych
raději, aby témata udržitelného rozvoje,
větší šetrnosti k životnímu
prostředí,
větší podpory takových věcí, jako je
integrace menšin, imigrantů a podobně ve
společnosti, lepší, nebo rychlejší reforma
vzdělávání tak, aby přecházelo od
biflování k, ke kreativnímu, komparativnímu
a hlavně inkluzivnímu systému
vzdělávání. To všechny ty věci bych chtěl.
Ale to nemá nic společného s tím,
jestli jsme měli bojovat za svobodu nebo neměli. Já si
myslím, že ta svoboda je
nutnou podmínkou pro všechno to ostatní. A
subjektivně samozřejmě člověk může
být příkrým soudcem. Když se pokusí to
objektivizovat a vzít si nějaké
srovnávací příklady třeba Slovensko, Polsko,
Maďarsko, tak musí dojít k závěru,
že ten vývoj se prostě asi nedá úplně přeskočit. A
že máme-li se dostat do
podoby společnosti, která bude méně myslet v
penězích a v majetku a více v
jiných hodnotách, jako je třeba čas
prožívání nějakého veřejného
prostoru,
společného času a tak dále, tak na to potřebuje
nějaké vývojové stupně. Protože
proč si myslet, že my Češi jsme se mohli vydat
rychlejší a lepší cestou k
příjemnější společnosti než třeba ti naši
středoevropští sousedé. A mnoho
dalších podobných příkladů v Evropě po
zásadních společenských změnách nebo
revolucích, kde ta fáze dohánění toho, co
nebylo k dispozici, ta fáze toho
konzumu, ta váze prostě vždycky nastává. A
jakési společenské inženýrství, že
přeskočíme k, ke společnosti dostatku, která má
zajištěny všechny ty základní
věci a je tam velký nadbytek vlastně peněz, prostoru i času,
myslím tím
prostoru mentálního, tak prostě my nejsme ve
vývojové fázi Švédska, Norska nebo
Holandska. A nemyslím si, že jsme mohli se vyhnout tomu
období, kdy prostě mít
nahradilo to nemoci mít a musíme si tím
projít.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Hodně se hovoří o tom, že za současný neutěšený stav může i
fakt, že v Česku nemáme stále silnou občanskou společnost. Ostatně i ona se
zrodila před 20 lety. Tak o tom Šimon Pánek jistě něco bude vědět.

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Je to pravda. Do nějaké míry spíše než v konkrétních
příkladech, já pracuji
ve společnosti,
která je docela silná a má docela schopnost
nabízet nějaká řešení, ovlivňovat
nějaké věci, pracovat na osvětě, má zájem a
podporu spousty mladých lidí. V
zásadě jako statisíců mladých lidí,
kteří se podílejí na nějakých
aktivitách Člověka
v tísni. Ale o tom nemluvím, o těch jednotlivých
případech. Je pravda, že to
pestré předivo toho společenského života, které je
spíše ve smyslu spolkovém,
místním, sousedském, založeném na něčem
společném, založeném na chuti prožívat
spolu nějaký čas, nejen se zavírat prostě do těch
svých osobních rodinných
životů, tak tam zatím nejsme. Ta společnost není tak
strukturovaná, přesto si
myslím, že se věci lepší. Když si vzpomenete, jak
se na sebe dívali lidé, když
se potkali v obchodě nebo na zastávce nebo v cizině před 10,
před 15 lety, tak
se na sebe dívali víc v křeči a víc křivě než se
na sebe díváme dneska. Takže
myslím, že jakési kontaktování mezi lidmi
ta, a je to také tím, že máme spoustu
těch základních životních potřeb a toho
dohánění, co jsme neměli a dohánění
rozvoje privátního sektoru. A dohánění
stavebnictví a bytové výstavby. A to
všechno, co jsme doháněli, tak to začínáme
mít po té technické stránce naplněno
relativně. Nebo je to rozhodně naplněnější než v roce 93.
A začíná být více prostoru
pro to, aby se lidé věnovali jiným věcem. Takže v tomto
já jsem docela
optimista a myslím, že se to posunuje. Na druhé straně
občanská společnost se
prostě nebuduje jako projekt. Ta se buduje desítky let. A to
čtyřiceti nebo
padesátileté přerušení je strašně
znát. Západní Evropa budovala občanskou
společnost 100, 150 možná někde víc let. Ve Francii
třeba. My jsme ji nějakou
dobu budovali a teď máme v době, kdy to budování
bylo, nebo kdy ta občanská
společnost vznikala a získávala váhu, což byla
třeba šedesátá léta výrazně v
západní Evropě, tak my jsme to všechno ztratili. A
prostě některé věci se
nedají urychlit. Některé ano, jako je bytová
výstavba, jako je podnikání, jako
jsou komunikace. Vzpomeňme si, jak dlouho se čekalo na telefon a
telefonní číslo
ještě před 15 lety. Některé věci se prostě urychlit
pravděpodobně nedají. A to
je silná, pestrá a skutečně život
zlepšující a v životě se objevující
a
fungující občanská společnost.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Vy jste tedy optimista, ale člověk může být i pesimista a
vidět i to, že se ta společnost vyvíjí trochu jiným směrem. Když se podíváte,
jak se dnes staví domy, tak to jsou obvykle baráky někde za městem, které jsou
za plotem, kde vlastně neexistuje v podstatě žádný sousedský vztah. Lidé jsou
delší dobu v práci než byli dřív, aby si mohli dovolit tu zahraniční dovolenou.
Všichni jezdí raději v autech než ve veřejné dopravě. Dřív jsme za komunistů
samozřejmě žili materiálně mnohem hůře. Byly tady ty poměry s tím represivním
režimem poměrně nepříjemné. Ale více nakonec kvetla, řekl bych, vzájemná pomoc
ta sousedská, protože to jinak nešlo. Není tady možné, aniž za to se může dávat
jakákoliv vina tomu, co se stalo v tom listopadu 89, že ta společnost bude
stále více sobecká, bezohledná, individualistická. Když si zajdete na nějaké to
nové sídliště za městem, tak ten pocit jistě získáte i vy, byť optimista.

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

V žádném případě nelze
dávat kredit komunismu za to, že
nebylo možno si jít po šesté večer koupit
vajíčka a bylo potřeba si je půjčit
od sousedky, že jo. A to, že svět se mění, tak vidíme i v
zemích, které
komunismem neprošly. Vyšší míru
individualizace našich životů, což je ta daň za
tu absolutní svobodu osobní, kterou máme, tak tou
prochází i západní Evropa. A
ta přináší určitě jistý kus
vyprázdnění, přináší mnohé
kauzální otázky,
psychologická traumata větší než, než
pravděpodobně naši předci, kteří žili
přece jenom v tom polštáři širší
rodiny, která leccos nějakým způsobem absorbovala
a dokázala vybalancovat, tak my žijeme podstatně více
osamoceni. Takže ten
proces probíh&aaacute; všude. A k tomu sobectví,
nebo k utilitaritě. Víte, já si
nemyslím, že dnes se staví horší domy než v
roce 99. Já si myslím, že se staví
možná spíš lepší domy než v roce 99.
A znovu se vracím k tomu, a je to ten
optimismus, že si myslím, že ta společnost musela projít
tou fází, a stále
prochází, tou fází toho konzumu, toho
dohánění, toho, co zde bylo opět
komunisty zadrženo. A to dohánění nikdy není
zdravé. Protože to je nepřirozený
vývoj. Přirozený vývoj by vypadal jako prostě v
Rakousku nebo někde jinde. To
znamená, že tam také staví větší
domy, také se tam staví prostě, také si
lidé
kupují lepší a dražší auta.
Také víc vydělávají, ale běží to
přirozeně a postupně
prostě 60 let. A nějak lépe to zapadá do krajiny, do
životů, do sousedství, než
když se věci prostě vlastně křečovitě dohání. Protože
předtím byly zakázané,
nemožné a podobně. Takže když bych to úplně sumarizoval,
tak já si myslím, že
za těch 20 let a za mnoho těch věc&iiacute;, které, s
kterými člověk není spokojen a
které jsou špatné a hrozné, v zásadě
může ten komunismus. A to, že ten
komunismus neumožnil prostě přirozený vývoj v té
společnosti. A to, co se teď
děje, je do značné míry, si myslím,
dědictví, nebo je přirozené vyústění toho,
že jsme žili v nepřirozené společnosti.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

A Studio STOP dnes hovoří s ředitelem společnosti Člověk v
tísni Šimonem Pánkem. Obecně prospěšná společnost Člověk v tísni vznikla před 17
lety jako humanitární organizace s cílem pomáhat v krizových oblastech a
podporovat dodržování lidských práv ve světě. Její počátky se datují do května
1992, kdy její zakladatelé realizovali první projekty na pomoc lidem v nouzi
ještě pod názvem Nadace Lidových novin. V únoru roku 1994 se změnil název na
Nadaci Člověk v tísni při České televizi. V dubnu 99 pak byla zaregistrována
jako obecně prospěšná společnost. Na skromné počátky Člověka v tísni si jako
tehdejší redaktorka Lidových novin pamatuji velmi dobře. Dovedl jste si,
Šimone, představit, v jaké obdivuhodné kondici bude Člověk v tísni po 17
letech? Pomalu dospívá, že?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

No, já jsem si hlavně nedovedl představit,
v jak
neobdivuhodné kondici budu já po těch 17 letech. Ale ne,
pochopitelně ne. My
jsme nevěděli, co to je občanská společnost. My jsme neznali
vlastně ten
koncept. Nikdo z nás nečetl Poppera, nikdo z nás
nerozuměl tomu, že to je cosi
mezi stranami, státem a jednotlivcem do nějaké
míry. My jsme to začínali ze
vzteku. Nebo ze vzteku na to, že Evropa prostě nic nepodniká, že
někde kousek
od nás umírají lidé, že Evropa
omílá zjednodušené alibistické
fráze o tom, že
se musí strany domluvit především mezi sebou. A
Radovan Karadžič je přizváván
každý měsíc ke kulatým stolům do Ženevy, to bylo
před těmi 17 lety. Pak prostě
přicházely další a další
výzvy, nebo přímo, přímo prosby třeba emigrantů z
Běloruska nebo disentů z Kuby. Proč se nestaráte také o
nás, vždyť by musíte
vědět o tom, jaké to je, žít v totalitní
společnosti, lépe než Francouzi nebo
Američané. Je to do jisté míry vaše
povinnost pokračovat s tím, co směřovalo do
vašich zemí. A my jsme ty výzvy přijímali.
Jedna z nich, ta je zvlášť jakoby
specifická. Tak byla situace kolem zdi v Matiční koncem
devadesátých let. A
velmi vyhrocené emoce a velmi vypolarizované pro nebo
proti. Ani z jedné strany
ne moc racionální návrhy. Jedna strana navrhovala
zeď stavět, druhá ji bourat.
A my jsme tehdy seděli a říkali jsem si, to je přece
obrovský společenský
problém. Je to krizová situace, prostě situace
sociálně vyloučených lokalit,
kde žijí Romové. Je zásadní a
náročná, tak se do ní pustíme. A
tímto způsobem
Člověk v tísni nabíral různé agendy, takže dnes
má pod jednou střechou několik
velkých sekcí, které by klidně mohly být
jako oddělené nevládní organizace. Ale
to společné know how poměrně velmi robustní
administrativní, řídící a kontrolní
systémy a ta zkušenost nahromaděná, kterou
máme, tak pomáhá těm jednotlivým
částem prostě dobře plnit. Ať už jsou to sociální
služby nebo humanitární a
rozvojová pomoc, nebo projekty na podporu
pronásledovaných v zahraničí, či
vzdělávací a informační projekty v Čechách.
Neodvedl jsem si představit, jak to
bude velké. Já jsem to neplánoval. Já si
myslím, že důležité věci v životě
často přináší náhoda. A pak jsem prostě
jenom přijímal ty výzvy a snažil jsem
se se zároveň učit tak, abych byl schopen oproti tomu být
jeden ze skupinky 3,
4 dobrovolníků, kteří řídí kamiony směrem
do Bosny, být manažerem, který má 250
lidí a obrat 400 milionů a pracuje vlastně spoustou
organizací ve dvou
desítkách zemí. Takže pro mě to bylo obrovsky
obohacující období, nejen ta
práce, ale i to vlastně pracovat na sobě a učit se, aby člověk
takovou práci
zvládl.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Máte pravdu. Aktivity vaší společnosti Člověk v tísni
zasahují prakticky do celého světa. Najdeme vás tady v Česku, v celé východní
Evropě, Americe, Africe, střední i jihovýchodní Asii. Doufám, že jsem nic
nezapomněl. A jde tedy jednoznačně o úspěšný projekt, který má budoucnost?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Projekt? My máme projektů 370 za rok. Ale společnost Člověk
v tísni jako …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Je také projektem.

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Dá se to tak nazvat. V naší hantýrce je projekt něco, co má
prostě svůj, svůj plán, svoje aktivity, svoje výstupy, svůj rozpočet. Je to
nevládní organizace podobná těm západním v mnohém. My jsme se stali za poslední
léta členem nějakých takových uskupení, jedno z nich se třeba jmenuje Aliance
2015. Sdružuje 7 organizací, my jsme jediná ze střední a východní Evropy.
Kolegové ředitelé, nebo ředitelky jsou tak ve věku kolem 60 let. Ty organizace
byly založeny v padesátých a v šedesátých letech, čili my máme sotva poloviční
věk. A některé z nich jsou až o řád větší než jsme my. Fungují, pracují, mají
své místo ve společnosti. Naplňují nějaký servis mezi dárci, ať už jsou to
jednotlivci firmy nebo stát, nebo nadnárodní instituce. A příjemci pomoci.
Takže myslím, že co se týče rozvoje nevládních organizací, tam je obrovský
prostor. Ony se ještě rozvíjí a vlastně vznikají a rostou v té západní Evropě.
A tam mají za sebou o těch 30 let víc než u nás. Čili nemám důvod pochybovat o
tom, že práce pro Člověka v tísni bude. A pokud si zachová svůj pokud možno
profesionální a uměřen&yyacute; přístup k věcem a nějaký uměřený přístup prostě k tomu,
kolik nevládní organizace má čerpat sama na sebe, to znamená nějaké nutné
minimum, tak si myslím, že práce i zdroje pro tu práci a ty služby a tu pomoc
vykonávat tady budou.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Když jste mluvil o těch konkrétních projektech, tak jestli
bych se mohl zeptat, který z těch 340 je z vašeho pohledu teď nejzajímavější,
nejdůležitější, nejpotřebnější? Jestli tedy už nejste jen tím ředitelem, co
sedí u počítače v kanceláři.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

A počítá peníze.

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Tak, samozřejmě, ředitelem, který
sedí u počítače v
kanceláři do nějaké míry jsem. Ale
nezabývám se ani tak tím počítačem jako
spíš
prací s lidmi, personálními věcmi,
řízením, plánováním. A na
otázku nyní vám
nemůžu odpovědět, protože to je čistě novinářská
otázka. Málokdy existuje něco
nej. Možná můžu vytáhnout 2, 3 věci. Myslím, že
výjimečně zajímavým projektem,
takovým jakoby velkým, který je důležitý
pro nás, tak je mise v Afghánistánu,
která tam je osmým rokem. Realizuje pomoc ve
větším objemu než, než třeba je ta
česká vládní pomoc. A je to pro nás
zkouška toho, jak obstát v tak těžké zemi a
jako pomoci lidem, kteří žijí v jedné z
nejnešťastnějších nebo nejchudších
zemí
na světě. Navíc jsme tam bráni mezi zhruba desítku
těch hlavních organizací z
celého světa, což je takovými dárci, jako je třeba
Světová banka, OSN nebo
Evropská komise, jaksi jistá značka kvality nebo
profesionality. Když se
podívám do České republiky, tak extrémně
známý a fungující a důležitý je
filmový festival Jeden svět, který bude samozřejmě
pokračovat a který je
investicí do lidí spíše
mladších než jsme my. Hodně do lidí kolem
dvacátého,
pětadvacátého roku věku. A já věřím, že
každý z nich, který na ty filmy chodí,
tak prostě přemýšlí o světě jinak než kdyby na ty
dokumentární filmy nechodil.
A v problematice programu sociálního vyloučení,
nebo sociální integrace, jak se
to u nás jmenuje, protože je to nastaveno pro ty
výsledky, tak si myslím, že
extrémně zajímavý, smysluplný a
důležitý projekt je doučování romských
dětí v
rodinách. Doučují dobrovolníci, jsou to
většinou vysokoškoláci, ale nemusí.
Máme mezi dobrovolníky řadu třeba lidí v
seniorním věku, kteří učili během
života nebo prostě a chtějí věnovat ty 2 až 4 hodiny
týdně a docházet do nějaké
rodiny a pomoct nějakému konkrétnímu
romskému klukovi nebo holčičce prostě
projít tu školu, mít větší
šanci, mít šanci prostě mít nějakou
kariéru. Ten
projekt je zajímavý nejen proto, že v něm je několik set
dětí. Ale i proto, že
vlastně je vidět, že ve společnosti jsou lidé, kteří, byť
je to ta nálepkovaná,
ostrakizovaná prostě romská problematika, tak se
přihlásí a začnou docházet do
těch romských rodin. Oni taky hrají určitý vliv v
tom už, že tam už jenom
chodí, že tu rodinu zvykají na to, že to dítě
potřebuje nějaký prostor na to se
do té školy připravovat, nějaký klid a tak
dále. Takže to je třeba z projektů
tady v Čechách, které realizujeme. Jeden, o kterém
si myslím, že je vlastně
hrozně důležitý pro budoucnost.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

No, já u toho posledního projektu, už máte nějaké výsledky,
třeba už malí Romové nosí lepší známky ze školy?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Je to tak. V některých případech
nosí lepší známky ze školy,
jinde třeba jenom přestali chodit za školu. Jinde třeba jim ta
rodina pomůže si
připravit věci do školy. A dostanou s sebou nějakou svačinu. To,
ty posuny
nemusí být vždycky jenom ve známkách.
Klíčové je, že ta škola v místě, kde, a
to je všude jenom v místě, kde máme nějaké
pobočky, ono to taky není tak jednoduché
samozřejmě jako supervizovat a pro toho dvacetiletého nebo
osmnáctiletého
člověka to není tak jednoduché do té rodiny
chodit. Ona se na něj začne obracet
se vším možným, dluhy, vyhrožováním,
prostě a tak dále a tak dále. Ale velmi
důležitá je spolupráce se školou. Tak, aby ta
škola, zejména učitelka nebo pan
učitel prostě pochopili, že to je něco, na čem by měli spolupracovat.
Protože
jakmile je tam pak komunikace mezi tím doučovatelčem nebo
doučovačkou a, a
školou, tak v některých lokalitách to jde tak
daleko, že ty děti mají sešitek a
tam si navzájem píšou, tady v tom má prostě
Honza ty a ty slabiny, pomožte mu
se přes to dostat. A v procesu toho doučování se to
odstran&iacutiacute;. Takže tak nějak
by to mělo vypadat. Podle mě.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

A to myslíte, že se podaří
tím odstranit i ten tradiční
blok, že zkrátka romské děti patří do
zvláštní školy a ty bílé do
té školy
normální? To se daří tento stereotyp likvidovat
tou vaší prací?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Nemyslím si, že konkrétním
doučováním. To je také zaměřeno
prostě na, ty cíle jsou trochu jiné. Jinak ta
problematika zvláštních škol
mnohokrát omílaná, zvláštní
školy byly zrušeny, teď existují
zvláštní třídy. Je
to nějaký proces. A řada škol slyší na
odborné vysvětlování toho, že pokud má
být vzdělávací proces inkluzivní, tak
nemůže být separující. Ale je to vývoj.
Je to prostě proces. Ty školy zareagovaly tak, že prostě
zřídily zvláštní
třídy. Protože měly pocit, že tak s tím budou lépe
schopny zacházet. A často
jsou lépe schopny, protože nemají pedagogy, kteří
by prošli třeba speciálním
vzděláním a uměli těm několika žákům ve
třídě, kteří mají horší
domácí zázemí,
horší jazyk, horší podporu rodičů
například, vůbec to neznamená, že jsou méně
inteligentní. Mají prostě trochu jinou výbavu nebo
jinou podporu než ty
většinové děti. Takže by s nimi uměli pracovat. Ale to je
na velmi dlouhou
komplikovanou debatu a hlavně na proces, který třeba i v
té západní Evropě
trval desítky let, než se to školství dostalo do
takové míry inkluzivity těch
různých nevětšinových dětí s různými
omezeními. To taky nebylo hned. My pořád
musíme prostě myslet na to, že my jsme ztratili spoustu času. A
ne všechno se
dá dohnat zrychleně. Něco prostě nějakou dobu trvá a
nedá se to přeskočit.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Vaše společnost Člověk v tísni se pustila i do dalšího
významného projektu nebo významného kroku, a to je výuka historie v českých
školách. Chcete mladým lidem vysvětlit, jak se žilo v dobách komunismu. Teď
probíhá právě ten projekt Příběhy bezpráví. Co jim vysvětlujete a zda mají
studenti zájem?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

No, především my jim to
nevysvětlujeme. Vysvětlují jim to
jejich pedagogové, jejich profesoři a profesorky. A to
prostřednictvím
dokumentárních filmů, které natočili
čeští filmaři o minulosti. My jsme
manažerská agentura, která pomáhá ty věci
vymyslet, zorganizovat,
rozdistribuovat, uvést v život. Nejsme ten, kdo by všemu
rozuměl a chtěl něco
přímo vysvětlovat. Ten projekt tak jako celý program
Jednoho světa na školách,
což je vlastně použití filmu a audiovizu&aaaacute;lních
prostředků ve výuce obtížných
témat, tak nabízí těm školám.
Nabízí, ty školy si vybírají, v
tomto ročníku se
do Příběhu bezpráví přihlásilo 800
českých škol. A muselo si objednat ty věci,
muselo pro to něco udělat. Těch 800 škol dostává
sady dokumentárních filmů a k
tomu nějaké jakoby nápady a návrhy, jak s nimi
pracovat, jak vést diskusi v
hodině, jak, jaké aktivity. A zároveň kontaktní
odkazy na pamětníky nebo děti
pamětníků, protože optimální, tady u těch
Příběhů bezpráví je to tak nastaveno,
je spojit ten film a to téma ještě s besedou s
někým, kdo je přímým účastníkem
nebo pamětníkem. Co je důležité je, že ministerstvo
školství zahrnulo Příběhy
bezpráví jako jednu z významných
částí do svého metodického pokynu
právě o
období té komunistické minulosti. A kromě
jiných zdrojů jsou tam Příběhy
bezpráví navrhovány opět, protože ministerstvo už
nepředepisuje školám. Ty
školy mají nějaké rámcové
plány, ale co si udělají s konkrétní
výukou, je na
nich. Takže to má jakoby podporu, takovou velmi
profesionální a použitelný
materiál je to samozřejmě na těch školách. A to,
co jim přibližují ty filmy, ty
návrhy na strukturované diskuse ve třídách,
i ti hosté, tak je prostě realita
těch 40 let. To znamená realita bezpráví, realita
normalizací, tlaku na lidi,
buď jste s námi nebo jste proti nám. Pokroucenost
vlastně, v které jsme těch 40
let žili.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Průzkum CVV teď ukázal, že naprostá většina mladých lidí je
víc než dřív přesvědčena, že komunistický režim byl špatný. Dnes se proti tomu
máme dobře, i když tedy kvalita politiků se příliš neliší od té
předlistopadové. Vy jste tedy spokojen, jak to mladí všechno dobře pochopili?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Ano.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

A to už je závěr dnešního Interview Studia STOP, jehož
hostem byl ředitel společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek. Tak děkujeme za vzpomínky,
prognózy a informace. A zase někdy na shledanou.

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

——————–

Děkuji vám, na shledanou.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Techniku měla na starosti Zuzana Vlčková a od mikrofonu se
loučí …

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Petr Holub.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

A Jana Šmídová. Na slyšenou.

»Jsem příliš stár, abych věřil na revoluci…«

5.11.2009

Haló noviny

Jiří KOŠŤÁK

NÁZOR

»Jsem už příliš stár,
abych věřil na revoluci, to si radši
dám hlavu pod kapuci…« zpívá Jarek
Nohavica ve své nejnovější písničce. Jak
vyšitá na nastávající dny, a jak
pravdivá. Čím to, že mu to v televizi dovolili
zpívat? Možná, že přehlédli text, anebo jim
nedošlo, na co ostravský bard
naráží, co tím myslí. To by jinak byl řev –
naši křehkou demokracii a
polistopadový vývoj si rozvracet nedáme!

Ale
kdo
bude »Velkou listopadovou revoluci« oslavovat? Věří
ještě vůbec někdo ideálům,
které tak halasně zněly v ulicích, na Letné či z
balkonu Melantrichu? Určitě
ti, kteří před dvaceti lety ostražitě číhali na
příležitost, a tak byli v
»pravý čas« na správném místě,
a dnes jsou tudíž »za vodou«. Co vůbec zbylo z
ideálů, které, jak se ukazuje, zněly ve
falešné tónině? Lidé, kteří jim
uvěřili, mají v převážné většině pocit
hořkosti, velkého zklamání, pocit, že
byli podvedeni.

A šlo vůbec
o revoluci, o převrat, anebo o zinscenovanou frašku zpravodajských služeb? Dnes
už na akci a významnou úlohu studentů málokdo věří. Snad jen bláhový a neznalý
důvěřivec. Je pozoruhodné, že někdejší studentský vůdce a člen parlamentní
komise pro dohled na vyšetřování událostí 17. listopadu 1989 Václav Bartuška se
ve své knize Polojasno už v roce 1990 přikláněl k verzi, že šlo o připravený
převrat, v němž svou důležitou roli zřejmě měly i tajné služby. A podle něj asi
k tomu přispěl také pokus o vnitrostranický puč. Kdoví, on byl u zdroje
informací, takže asi bude vědět víc. A i já bych jeho názoru dal téměř za
pravdu. Ne, nešlo o revoluci, a možná mají pravdu ti, kteří tvrdí, že to byla
»velká hra«, manipulace a podvod.

Je
už
trapné a legrační, přesto výmluvné,
připomínat první novoroční prezidentský
projev Václava Havla – budou nás strašit, že bude
nezaměstnanost,

že tady
bude kapitalismus… Budou to jen lži temných slušovických žilek a těch, kteří
chtějí rozbít křehkou demokracii… A skutečnost? Ta je mnohem horší, než nás
strašili. Ukazuje se, že lži byly úplně z jiného soudku. Kdo tedy lhal? A co na
to lidé, kteří před dvaceti lety zvonili klíči na náměstích v dobré víře, že se
budou mít lépe? Jak se postaví k tomu, že se nechali zmanipulovat a uvěřili
krásným heslům?

»Že
mně
ruce neupadly, když jsem zvonila klíči, byl to všechno
podvod! Zlatí komunisti,
co nám za nich chybělo,« tvrdí veřejně už
delší čas paní Blanka z Hradce
Králové. Kdysi pracovala v
královéhradeckém strojírenském
gigantu ZVU, ten je
ale prakticky v troskách, neexistuje už ani hradecký
závod ČKD, kdysi v celém
světě proslavený výrobou naftových motorů.
Neexistuje ani Strojobal, ani další
známá hradecká fabrika Montas, ani hradecká
tiskárna. A kde je konec podniku
Východočeské cukrovary? Paní Blanka
připomíná, že její maminka jí už
tenkrát v
listopadu říkala, ať neblázní, že jednou bude
litovat…

A
jak dopadli
někteří studentští vůdci? Ti, kteří naivně
věřili idejím, se mají převážně tak,
jak si to nepředstavovali. A tak třeba Stanislav Penc se na vesnici
nedaleko
Libáně na Jičínsku věnuje chovu koz. Jiní,
průbojnější, se dostali výše, tedy
ke správným korytům. Někdejší
svazácký boss Martin Mejstřík se v Senátu
dlouho
živil antikomunismem, až ho voliči ze Senátu
»vyhnali«. Šimon Pánek je asi
navěky v Člověku v tísni. Marek Benda ze studentských
lavic stačil po Listopadu
usednout do lavic parlamentních a je v nich dosud.

Dvacet
let
restaurovaného kapitalismu u nás je
zklamáním a většině lidem se nežije lépe.
Minulému režimu tedy lze vyčítat, že nepouštěl
více občanů na Západ, aby
poznali, že kapitalismus má více stinných
stránek než těch dobrých. Třeba »svobodnou«
volbu být nezaměstnaným, anebo přijít o
bydlení a spát pod mostem. Takovou
svobodu máme nyní i my.

Domnívám
se, že oslavy »Velkého listopadu«, i přes masivní přesvědčovací masáž mnohých
médií, budou pro spoustu prostých lidí spíše trpkou vzpomínkou. A přitom v
západoevropských zemích, ale i ve Spojených státech se i v důsledku světové
hospodářské krize čím dál hlasitěji volá po změně. A odborníci na ekonomiku se
vracejí k Marxovi. Jen u nás jsou, hlavně ti nahoře a mocní, k těmto tendencím
probíhajícím ve světě slepí a hluší. Současná forma kapitalismu je
neudržitelná, protože nic není na věky.

Jiří Přibáň: Výhry a prohry sametové generace

29.10.2009

novinky.cz , Právo

Jiří Přibáň, SALON

S nadcházejícím 20. výročím pádu Berlínské zdi i
československé sametové revoluce určitě vyslechneme mnoho lepších či horších
projevů o tom, co se vlastně tenkrát seběhlo, jak bychom oněm událostem měli
rozumět a co pro nás dnes znamenají. Byla to revoluce, nebo převrat?

Jednalo se o definitivní vítězství liberální demokracie,
nebo bezkonkurenčních technologií západního průmyslu? Byl pro nás důležitější
washingtonský, nebo bruselský konsenzus?

V záplavě těchto jistě zásadních otázek bychom však neměli
opomíjet ani kolektivní biografii tehdejší právě dospělé generace, která byla
jedním z rozhodujících aktérů revolučního roku 1989. Lze ale hovořit o
politickém generačním hnutí, které by mělo společné rysy? Co spojuje například
takového Tamáse Deutsche s Martinem Mejstříkem, Hanu Marvanovou s Martinem
Šimečkou nebo Sašu Vondru s Viktorem Orbánem? A mají tito političtí vůdci něco
společného s mnoha tisíci jejich východoněmeckých vrstevníků, kteří prchali v
letních měsících roku 1989 přes rakousko-maďarské hranice? Proč se vůbec
pouštět na nejistou plochu imaginárních sociálních skupin, kterým říkáme
generace? Co nás vede k tomu, že se snažíme sledovat tak pochybnou sociální
konstrukci, jakou je politická generace, a dokonce ji srovnáváme s generacemi
minulými i budoucími?

Proč se ptát takto generačně? Jednoduše z toho důvodu, že
mnozí z těch, kdo na prahu své dospělosti vstoupili do veřejného prostoru na
přelomu 80. a 90. let minulého století a aktivně se zúčastnili demontáže
komunismu, dnes představují mocenskou elitu a určují běh společnosti. Popisem
generace „devětaosmdesátníků“ tak můžeme lépe porozumět tomu, co se právě
odehrává v naší době.

Řekne-li se například „generace
osmašedesátníků“, i dnes, po
více než čtyřiceti letech si s tímto označením
spojujeme zcela přesné společenské
a kulturní obrazy, ikony a události. Někomu se tak
okamžitě vybaví sovětské
tanky před budovou Československého rozhlasu nebo Dubčekova
„lidská tvář“
socialismu, zatímco jiným se připomenou
psychedelické zážitky i vůně květin na
zadních sedadlech dodávkových volkswagenů. Stejně
tak sem patří generační
revolta Grateful Dead, drsná městská poetika Velvet
Underground nebo sžíravý
sarkasmus Zappových Mothers of Invention. Patří sem ale i
jemnou britskou
ironií učesané album seržanta Pepře, na němž pod dohledem
Beatles nostalgicky
hrála jeho kapela klubu osamělých srdcí a Lucka se
proháněla po obloze s
démanty. Do toho všeho Rolling Stones soucítili s
ďáblem, kterého pařížští
studenti spatřovali v policejním teroru francouzského
státu, zatímco jejich otcové
a matky si mysleli, že ďábelským svodům revolty naopak
podlehly jejich
zbloudilé ratolesti, pro které stále
blahobytnější společnost měla podle všech
ekonomických i sociologických propočtů a prognóz
nabízet stále víc statků za
stále méně námahy.

Ta doba jako kdyby symbolicky skončila, když se na
Václavském náměstí upálil Jan Palach
a poražení radikálové nabili první
zásobníky samopalů Rudých brigád.
Svobodného ducha revolty zadusila železná
logika politického násilí, ostatně jako již
mnohokrát předtím v moderních
dějinách. Přesto však všude dodnes
nalézáme stopu tehdejší doby, ať se
jedná o
humanitární étos a aktivismus francouzského
ministra zahraničí Kouchnera nebo
„zelené“ projevy bývalého
studentského vůdce Cohna-Bendita v Evropském
parlamentu. Postava německého politika Joschky Fischera potom
velmi plasticky
ukazuje, jak se radikalismus 60. let postupně proměnil v aktivismus 70.
let,
aby se mu v 80. letech podařilo vstoupit do hlavního proudu
politiky a o
desetiletí později uchopit moc.

Každý revolucionář či rebel je
sociální deviant, protože
konformisté mají ve společnosti vždy převahu. Kromě
základní biologické vazby
rodičů a dětí proto spojuje osmašedesátníky
s devětaosmdesátníky deviantnost
vůči společenskému pořádku v tom smyslu, jak
rebelanství kdysi definoval
americký sociolog Robert Merton, tj. jako schopnost postavit se
proti
převládajícím kulturním cílům a
hodnotám. Mertonovi rebelové úspěšně
zpochybňují to, co ostatní považují za
dané, nezměnitelné a zaběhnuté. Podobně
se například v 80. letech hovořilo o „ostrůvcích
pozitivní deviace“ v moři
normalizační šedi, a slovenští
sociologové se v té době dokonce těmito ostrůvky
již vědecky zabývali.

Navzdory této základní
podobnosti jsou však rozdíly mezi
osmašedesátníky a devětaosmdesátníky
zcela zásadní. V 60. letech stále ještě
panoval názor, že existuje alternativa jak k sovětskému
totalitarismu, tak i ke
konzumním společnostem západních
demokracií. Někdy to byly názory hodně naivní,
jindy nebezpečné, ale vždy plné naděje, že věci lze dělat
jinak a systém lze
měnit. Rčení o mladých revolucionářích, z
nichž se k stáru stávají dvorní
radové, v případě osmašedesátníků
ale tak docela neplatí. Politický systém
západních demokracií si je sice přizpůsobil k
obrazu svému, jako si ostatně
každý systém nakonec přizpůsobuje i ty
sebedeviantnější jedince, ale současně
se mnoho „deviantních“ názorů, jako
například požadavky rovnoprávnosti žen nebo
sexuálních menšin či právní ochrana
životního prostředí, stalo běžnou součástí
dne&scarscaron;ního demokratického provozu.

Naproti tomu v roce 1989 existovala již zdánlivě jediná
alternativa, totiž nahrazení nefungujícího státního socialismu a represivní
vlády jedné politické strany tržní ekonomikou a liberální demokracií. Tato
ztráta politické imaginace a zjednodušení politiky byly v něčem osvobozující,
ale současně vedly k tomu, že se z vítězných revolucionářů stali pomyslní
dvorní radové přes noc, a nikoli až k stáru. Jejich volání po změně bylo
současně vášnivou obhajobou systému, jehož se stali hlavními reprezentanty.

28. 11. 1989, 19:30 hod., OF (Občanské forum) jedná s
vládou, 1. LF UK, z výstavy Okupační stávky 68/89.

Příkladem takového
rychlokvašného, ale o to urputnějšího
„zalogování“ do nově
vznikajícího demokratického systému jsou
třeba ideologické
veletoče Viktora Orbána, který ve jménu moci
opustil liberální program a zcela
v zajetí tradice toho nejodpornějšího
etnického nacionalismu se začal bít za
pokrevné bratry a sestry roztroušené po
sousedních státech. Zrovna tak bychom
sem mohli řadit i děsivý osud Marka Bendy, kterého
revoluce vynesla do
vrcholných pater české politiky. V nich ovšem
tento bývalý studentský vůdce
dnes symbolizuje tu nejrepresivnější a
nejarogantnější tvář pravice, která
nám
nasazuje „náhubkový“ zákon a cynicky
prosazuje stranickou vůli na úkor vlády
práva. Pokud bývalí revolucionáři
výjimečně nechovají kozy jako Stanislav Penc
nebo se nevěnují humanitární pomoci jako
Šimon Pánek, jsou z nich zpravidla
profesionálové, ať se jedná o politiku, byznys,
advokacii, nebo lobbistické
služby. Každý pokus připomenout étos
devětaosmdesátého roku a postavit na něm
politický program však skončil podobným
neúspěchem, jakým byla krátká
senátorská kariéra Martina Mejstříka.

Příčinou konformismu
devětaosmdesátníků je samozřejmě
vnitřní logika revoluce, která velela budovat
zastupitelskou demokracii a tržní
hospodářství bez přívlastků. Standardní
politický a ekonomický systém byl jejím
nejvlastnějším cílem, takže vítězní
revolucionáři roku 1989 na rozdíl od
osmašedesátníků reprezentovali současně změnu i
systém. Pozdně normalizační
ostrůvky pozitivní deviace se staly zárodkem
porevoluční společnosti výkonu a
funkčnosti. Společenský tlak systému tržního
hospodářství a zastupitelské
demokracie byl v té době ohromný a všichni, kdo ho
zpochybňovali, byli po roce
1989 okamžitě vytlačeni na okraj a zapomenuti stejně jako
například církevní
aktivisté nebo ženské hnutí v bývalé
NDR.

Paradoxem je, že motorem tohoto
budování funkcionálně
diferencované společnosti, ve které demokracie je
jiným názvem pro politický provoz
a trh mnohdy ospravedlněním pro vytváření
nerovností, byla autentická touha po
lidské svobodě. Generace devětaosmdesátníků je v
tom nejvlastnějším slova
smyslu liberální generací. Levicové
ideologie a alternativy jí připadaly stejně
lživé jako systém státního socialismu.
Nedůvěra k levici však neznamenala
automatický příklon k pravici. Jenom se potvrdilo, že
být liberálem je slabý
politický názor, ale silná životní
filosofie. Revoluce 1989 tak byly spíš
revolucemi životního stylu než ideologických
konstrukcí a programů. Prvním
úkolem bylo vytváření životních
šancí, nikoli definování
sociálních a
politických rolí. Tyto role, včetně rolí
politických profesionálů, byly teprve
důsledkem revolučních změn.

Svoboda má přednost před rovností.
To byl první imperativ
devětaosmdesátníků. Abychom této politické
mentalitě porozuměli, je ovšem nutné
zmínit se o společenské a kulturní konstelaci v
předrevolučn&iacuiacute;ch 80. letech.
Zatímco útlak 70. let vehnal do jednoho
politického ghetta disidenty s často
velmi odlišnými názory, na konci 80. let již
nešlo o budování „paralelní
polis“
založené na „solidaritě otřesených“, ale ani
o „život v pravdě“ nebo imperativ
„nežít ve lži“. Solženicynovy nebo Bendovy a
Patočkovy metafory byly na
politickou situaci této doby již nepoužitelné a
disidentský étos boje za lidská
práva a občanské svobody se teprve měl ukázat jako
klíčový revoluční diskurz a
síla roku 1989.

Moc se sice ještě snažila o represivní kampaně, ale tyto
akce již trpěly krátkým dechem. Ve slavném eseji Moc bezmocných Václav Havel
kdysi přesně popsal stav české normalizované společnosti, ve které politická
moc vyžadovala od obyvatel jen rituální souhlas a jinak ve stavu morální
schizofrenie umožňovala relativně bezproblémové přežívání. Následná Gorbačovova
perestrojka ovšem pro tuto ritualizovanou společnost znamenala smrtelnou ránu,
protoženajednou zrušila slovník, jímž se rituály udržovaly v chodu. Komunisté
tak současně ztratili schopnost porozumět si navzájem i možnost pochopit, k
jakým procesům dochází ve společnosti, kterou až doposud řídili.

Pro popis těchto změn bychom tak mohli
spíš využít klasické
sociologické rozlišení oficiálně
organizované společnosti, která se v té době
stále rychleji rozkládala, a spontánně
vznikajících neoficiálních
pospolitostí,
které se postupně prosazovaly ve veřejném životě.
Zatímco ve druhé polovině 80.
let Charta 77 nadále zůstávala potlačovaným a
izolovaným, i když o to
důležitějším sociálním segmentem,
nejrozmanitější „pozitivně deviantní“
pospolitosti, ať se jednalo o divadla, sdružení
nekonformní hudby, nebo ekologické
iniciativy, fungovaly již nezávisle na oficiálních
ideologických či politických
kódech. Na vršících se ruinách
oficiální společnosti státního socialismu
jich
začalo rychle přibývat, a mnohdy navíc i
zprostředkovávaly kontakt mezi
disentem a ostatním obyvatelstvem. Namísto
budování paralelní polis zaručené
životem v pravdě jsme tak zde byli svědky počátků mnohem
prozaičtějšího, ale o
to důležitějšího procesu sebeorganizování
veřejné sféry, ve které se jednotlivé
pospolitosti postupně transformovaly na občanskou společnost.

Například v Maďarsku v té době
začaly vznikat iniciativy
ekologické nebo liberální, stejně jako
monarchické a nacionalistické. V Polsku,
kde byl komunistický režim nejztrouchnivělejší, se
pro změnu podobné iniciativy
stále více vydělovaly i z rozvětvených
altenativních sítí katolické církve
nebo
Solidarity. Dokonce i v mnohem represivnějším
Československu byli představitelé
moci najednou znejistělí a často nevěděli, co povolit nebo
zakázat.
Disidentskou demonstraci ke 40. výročí Deklarace
lidských práv tak režim na
Škroupově náměstí v prosinci 1988 povolil, ale o
pár týdnů později použil během
Palachova týdne policejní násilí i
vodní děla a zpřísnil tzv. pendrekový
zákon.
Následný zmatek a bezradnost, s jakou moc postupovala
proti „deviantním“
desetitisícům signatářů petice Několik vět, jen
potvrzovaly neudržitelnost
existujícího stavu věcí. K rebelantům se začalo
přidávat čím dál víc do té doby
konformních spoluobčanů a v očích veřejnosti se naopak
režim stával stále víc
deviantnější a izolovanější.

Zpětně to vypadá, že v takové situaci muselo být snadné
provést úspěšnou revoluci, ve které se nakonec podařilo prosadit lidská práva a
svobody. To je ovšem zdání těch, kdo si do tajenky historických událostí vždy
dosadí nápovědu dějinných zákonitostí a přitom ignorují nahodilost lidských
dějin.

Víc než etické výzvy k životu
v pravdě nebo odmítnutí života
ve lži se v 80. letech stal hlavní pružinou
sociálního jednání sdíiacute;lený
pocit
všeobecného znechucení a sociálního
hnusu. Škleb se stal důležitým uměleckým
výrazem a parodování oficiálního
balastu představovalo svérázný druh humoru,
jaký tehdy například předvádělo divadlo Sklep nebo
písničkářská dvojice Burian
s Dědečkem.

Sledujeme-li tehdejší sociální a kulturní vývoj, potom nás
také nepřekvapí, že se v 90. letech slovník a étos autentického bytí či života
vypařily tak rychle, jako voda z tehdy nově zakoupených rychlovarných konvic.
Dodnes ale ve formě neurózy trápí devětaosmdesátníky zrovna tak jako vodní
kámen na varném dnu těch stárnoucích konvic.

Výstižnou reflexí tohoto stavu je
například Ondříčkův a
Zelenkův film Samotáři z roku 2000. Jedním z
hlavních hrdinů filmu je podnikavý
Robert, jehož „projektem“ je nahrávat na
digitální kameru všechny své přátele
v
intimních a choulostivých situacích, což si
cynicky zdůvodňuje tím, že jim
pomáhá odkrýt lež, ve které žijí.
Naproti tomu jeho kamarád Petr – pochopitelně
jeden z těch, kdo žijí ve lži – chce s trapnou naivitou
pouštět nahrávky
opravdového života posluchačům rádia, v němž je
diskžokejem. Robert ani Petr si
nejsou jisti, co je a není autentické, ale o to
víc zdánlivou autenticitu
chtějí zprostředkovávat a zaznamenávat. Nakonec to
paradoxně vypadá tak, jako
kdyby autentický byl jen digitální záznam
na nějakém nosiči.

A právě v této rozporuplnosti bychom asi měli hledat i
příčiny historické prohry devětaosmdesátníků spočívající v tom, že si nechali
vyvlastnit svoje dějiny. Ve snaze potvrdit legitimitu revoluce a svých
vlastních činů totiž tato generace celkem pochopitelně a velmi hlasitě volala
po politickém a morálním vyrovnání se s komunistickou minulostí. Jako kdyby si
devětaosmdesátníci nebyli jisti společností, kterou tak radikálně změnili, a
proto ve snaze potvrdit zlovolnost totalitního režimu využili své moci, aby
zajistili oficiální výklad komunistických dějin. Víc než deset let po pádu
komunismu tak v jednotlivých zemích začaly vznikat instituty či ústavy, které
měly prostřednictvím státem placených historiků-úředníků kodifikovat národní
paměť, a tím mimo jiné ospravedlnit přítomnost proti neospravedlnitelné
minulosti.

Na rozdíl od sebevědomých
osmašedesátníků, kterým i dnes
dějiny patří, devětaosmdesátníci potřebovali
své vlastní dějiny a jejich výklad
zestátnit. Pokušení dvorních radů
zvítězilo a z bývalých revolucionářů se
stali
ředitelé kolektivní paměti. Zabydleli se v
moralizujících výkladech dějin a s
pomocí úřední autority nám
říkají, co si máme myslet nejen o minulosti, ale
hlavně o naší přítomnosti. Tím se
ovšem definitivně odepsali jako historická
generace. Chtějí správný a autentický
výklad dějin, ale jediné, co dokážou, je
digitalizace a zpřístupnění archivů zločinecké
komunistické policie.
„Osvobozují“ společnost od lži stejně jako Robert ze
Samotářů, tj. iluzí
digitálního archivu, který o nás o
všech údajně všechno ví a zaznamená
vše tak,
„jak to skutečně bylo“. Skandál spojený se
jménem Milana Kundery tuto zvrácenou
logiku a iluzi odhaluje ve vší nahotě.

Jako již tolikrát v minulosti, pro
důvěryhodný popis našich
dějin se tak musíme obracet k filozofům, literátům nebo
umělcům, a nikoli k
státem najatým historikům. Abychom porozuměli
normalizaci, bude lepší než
dotazovat se na Ústavu pro studium totalitních režimů
například prohlédnout si
obrazy z cyklu Plná moc, v jehož rámci malíř
Tomáš Císařovský portrétoval
politické vůdce našich nedávných dějin. Asi
bychoom stěží hledali výstižnější
zobrazení komunistické normalizace, než jakým je
portrét „prezidenta zapomnění“
Gustáva Husáka. Na holé a mrazivě bělavé
pláni stojí prezident oblečený do
konfekčně beztvarého zimního kabátu a neurčitě se
dívá svým rybím pohledem.
Jenom ruce zachycují jeho kuřáckou a nimrodskou
vášeň, když v levé ruce drží
ledabyle cigaretu, zatímco v pravé ruce
svírá za uši podivně ztopořeného a
vyjukaného zajíce. To vše na pozadí
betonových skruží, těchto symbolů prázdnoty
normalizační éry, které nešlo
ukrást, takže se povalovaly na mnoha veřejných
prostranství tehdejších českých měst a
vesnic.

Naštěstí se ve svobodné
společnosti nevyrovnávají s
minulostí jen dvorní radové a politické
generace, ale i výtvarníci,
spisovatelé, divadelníci a vůbec kdokoli, kdo se k tomu
úkolu cítí způsobilý.
Dnes navíc přichází doba, kdy se generace
narozená okolo revolučního roku 1989
začíná kriticky vyrovnávat s generací
devětaosmdesátníků a jejím politickým
odkazem.

Jiří Přibáň, autor eseje

Pokud tato právě
dospívající generace smete pokrytectví,
mocichtivost a licoměrnost svých rodičů –
někdejších revolucionářů roku 1989,
bude to dobře pro nás i pro ni samotnou. Její
příští mluvčí by ovšem neměli
zapomínat, že i díky devětaosmdesátníkům
dnes všichni společně máme svobody,
které generace našich otců a dědů dlouhá
desetiletí postrádaly, a že tyto
svobody nejsou žádnou propagandou nebo abstraktními
floskulemi. I když je nelze
digitálně zvěčnit nebo vysílat do éteru v jejich
„opravdové“ podobě, přece jen
je i my, kteří jsme vyrůstali „normálně v
normalizaci“, cítíme v každém póru
své kůže.

Igor Němec si chtěl posvítit na Pence, kvůli
databázi StB

25.10.2009

lidovky.cz

Lidové noviny, Václav Drchal

Bývalý disident Stanislav Penc v
létě na netu zveřejnil
rozsáhlou počítačovou databázi, kterou si vedla
komunistická StB. Úřad na
ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)
nejdřív „vyhnal“ seznamy pokoutným způsobem z
netu. Pak Pencovi dlouho odmítal prozradit, kde podle jeho
názoru udělal chybu.
Nyní se navíc ukazuje, že některá
prohlášení úřadu neodpovídala tak
úplně
pravdě.

„Pencovy seznamy“ dostal úřad z netu
snadno.
Pohrozil provozovateli serveru, na kterém databáze
běžela, desetimilionovou
pokutou, a ten ji radši odpojil. ÚOOÚ svůj postup
vysvětlil tím, že odpovědnost
má provozovatel, a tvrdil, že se Pencem vůbec nezabýval.
Pence navíc úřad v
září písemně ujistil, že o něm „ze své
iniciativy nevyhledává“ žádné
údaje. Dokument, který mají LN k dispozici,
ovšem dokazuje, že předseda ÚOOÚ
Igor Němec (dříve vlivný politik ODS) chtěl po
nejvyšší státní zástupkyni
Renatě Vesecké, aby mu na Pence vytáhla informace z
trestních spisů.

„V této souvislosti Vás
žádám, vážená paní
nejvyšší
státní zástupkyně, o spolupráci ve smyslu
postoupení informací zjištěných
orgány činnými v trestním řízení,
zakládajících důvodné podezření z
porušení
zákona… o ochraně osobních údajů… osobou
Stanislav Penc,“ napsal Němec
29. července. Vesecká Němcovi v září odpověděla,
že žádné takové informace
nemá.

Jsou to papalášské způsoby
Penc považuje takové jednání za
„papalášské způsoby, které
úředníci
používali před rokem 1989“. Mluvčí ÚOOÚ
Hana Štěpánková svého šéfa
háji a
tvrdí, že Němec se na Veseckou obrátil jen kvůli tomu,
aby vyřídil tři
stížnosti, které kvůli databázi „přišly na
úřad od občanů“. Nešlo prý
o vyhledávání z vlastní iniciativy, ale jen
o ověření „informace získané z
veřejných zdrojů“, že Penc podal trestní
oznámení na šéfa Ústavu pro studium
totalitních režimů Pavla Žáčka.

Problémem ovšem je, že Penc nikdy na
Žáčka trestní oznámení
nepodal a tuto informaci nepřineslo ani žádné
zpravodajské médium. Penc pouze
zvažoval, že na Žáčka podá civilní žalobu,
zazlíval mu totiž, že estébácké
databáze
nezveřejnil jeho ústav. „Trestní oznámení
jsem opravdu nepodal,“
potvrzuje Penc. Způsob, jakým se ÚOOÚ zbavil
seznamů, považuje Penc za
mimořádně nebezpečný. „Ohrožuje to svobodu internetu.
Já netvrdím, že
musím mít nutně pravdu, i když jsem o tom přesvědčen.
Takto jsem ale vůbec
nedostal šanci ji obhájit,“ namítá
aktivista.

Na Pence si posvítíme…

24.10.2009

Lidové noviny

VÁCLAV DRCHAL

Igor Němec chtěl od žalobců informace o Stanislavu Pencovi.
Kvůli databázi StB, kterou zveřejnil.

PRAHA Bývalý disident Stanislav Penc v létě na netu
zveřejnil rozsáhlou počítačovou databázi, kterou si vedla komunistická StB.

Úřad
na
ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)
nejdřív „vyhnal“ seznamy pokoutným způsobem z
netu. Pak Pencovi dlouho odmítal prozradit, kde podle jeho
názoru udělal chybu.
Nyní se navíc ukazuje, že některá
prohlášení úřadu neodpovídala tak
úplně
pravdě.

„Pencovy
seznamy“ dostal úřad z netu snadno. Pohrozil provozovateli
serveru, na kterém
databáze běžela, desetimilionovou pokutou, a ten ji radši
odpojil. ÚOOÚ svůj
postup vysvětlil tím, že odpovědnost má provozovatel, a
tvrdil, že se Pencem
vůbec nezabýval. Pence navíc úřad v
září písemně ujistil, že o něm „ze
své
iniciativy nevyhledává“ žádné
údaje. Dokument, který mají LN k dispozici,
ovšem
dokazuje, že předseda ÚOOÚ Igor Němec (dříve
vlivný politik ODS) chtěl po
nejvyšší státní zástupkyni
Renatě Vesecké, aby mu na Pence vytáhla informace z
trestních spisů.

„V
této
souvislosti Vás žádám, vážená
paní nejvyšší státní
zástupkyně, o spolupráci ve
smyslu postoupení informací zjištěných
orgány činnými v trestním řízení,
zakládajících důvodné podezření z
porušení zákona… o ochraně osobních
údajů… osobou Stanislav Penc,“ napsal Němec 29.
července. Vesecká Němcovi v
září odpověděla, že žádné takové
informace nemá.

Jsou to papalášské způsoby
Penc považuje takové jednání za
„papalášské způsoby, které
úředníci používali před rokem 1989“.
Mluvčí ÚOOÚ
Hana Štěpánková svého šéfa
háji a tvrdí, že Němec se na Veseckou obrátil jen
kvůli tomu, aby vyřídil tři stížnosti, které kvůli
databázi „přišly na úřad od
občanů“. Nešlo prý o
vyhledávání z vlastní iniciativy, ale jen o
ověření
„informace získané z veřejných
zdrojů“, že Penc podal trestní oznámení na
šéfa
Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka.

nbsp; Problémem
ovšem je, že Penc nikdy na Žáčka trestní oznámení nepodal a tuto informaci
nepřineslo ani žádné zpravodajské médium. Penc pouze zvažoval, že na Žáčka podá
civilní žalobu, zazlíval mu totiž, že estébácké databáze nezveřejnil jeho
ústav. „Trestní oznámení jsem opravdu nepodal,“ potvrzuje Penc. Způsob, jakým
se ÚOOÚ zbavil seznamů, považuje Penc za mimořádně nebezpečný. „Ohrožuje to
svobodu internetu. Já netvrdím, že musím mít nutně pravdu, i když jsem o tom
přesvědčen. Takto jsem ale vůbec nedostal šanci ji obhájit,“ namítá aktivista.

Křišťálová lupa a Josef Mašín Když provozovatel webu
www.svazky.cz před měsícem databáze odpojil, začal pro Pence další boj.
Aktivista totiž chtěl, aby mu úřad ukázal spis, který si k tomuto případu vedl.
Chtěl tak zjistit, co mu vlastně ÚOOÚ vyčítá.

To
ovšem
inspektor ÚOOÚ Miloš Šnytr odmítl s
tím, že Penc není účastník
řízení a
neprokázal ani „právní zájem v
této věci“. Penc se přitom od začátku k
databázi
veřejně hlásil a otevřeně to prohlašoval i při
jednání s ÚOOÚ. Spis nakonec
úřad vydal až po boji, a to teprve před pár dny.

Web www.svazky.cz, i když bez klíčového seznamu, mezitím
získal v prestižní soutěži Křišťálová lupa nominaci v kategorii Projekt roku.
Penc chce databázi v nejbližší době zase spustit, tentokrát na vlastním
serveru, aby se ÚOOÚ musel obracet přímo na něj. „Ozval se mi ze Spojených
států Josef Mašín a nabídl mi, abych web spustil u nich. vyhnul bych se tím
potížím, o to ale nestojím,“ říká Penc.

Databáze EZO (Evidence zájmových osob StB), kterou Penc
zveřejnil na začátku července, měla být páteří elektronického evidenčního
systému, do kterého chtěla StB převést všechny své papírové registry. StB ale
přípravu EZO nestihla a databáze nikdy reálně nefungovala. Přesto do ní
estébáci stihli zanést údaje o o zhruba 700 tisících osob – agentech,
důvěrnících či prověřovaných osobách.

Soud nařídil odstranit billboardy s číslem na
krajského šéfa ČSSD

21.10.2009

Mladá fronta DNES

(ČTK, ula)

Podle
odůvodnění předběžného opatření využití Bendovy podobizny a soukromého
telefonního čísla bez jeho svolení je zásahem do osobnostních práv.

Plakáty s
fotografií politika, kde je spojen s První severočeskou realitní společností a
kde je kromě jeho telefonního čísla i text: „Nákup za babku, prodej za ranec“,
se v Ústeckém kraji objevily asi před dvěma týdny. Ještě včera byly vidět
například v Ústí nad Labem a Teplicích. Blanka Křižovičová z agentury Media
Flow, jež je jednou z firem, které plakáty na své plochy umístily, sdělila, že
žádné usnesení ze soudu ještě neobdrželi.

Benda včerejší rozhodnutí
soudu přivítal. „Jsem rád, že soud
potvrdil můj názor. Billboardy, které byly předmětem
žaloby, byly nejenom
jednoznačně lživé, ale porušují i mé
osobnostní a osobní údaje. Jsem
přesvědčen, že podobné praktiky do slušného
politického souboje nepatří,“
napsal v tiskovém prohláaacute;šení. Benda
není první sociální demokrat, jehož
číslo
se stalo veřejným. Číslo předsedy strany Jiřího
Paroubka v roce 2005 zveřejnil
aktivista Stanislav Penc na protest proti zásahu policie při
technoparty
CzechTek. Letos pak číslo středočeského hejtmana Davida
Ratha na internetu
zveřejnila strana Liberálové. cz.

Billboardy s číslem Petra Bendy musejí zmizet

21.10.2009

tyden.cz

ČTK

Pražský městský soud nařídil dvěma reklamním agenturám
odstranit billboardy s fotografií a telefonním číslem předsedy ČSSD v Ústeckém
kraji Petra Bendy. Vyplývá to z usnesení soudu, které Benda poskytl ČTK.

Podle odůvodnění předběžného opatření využití Bendovo
podobizny a soukromého telefonního čísla bez jeho svolení je zásahem do
osobních práv. Plakáty s Bendovou fotografií, kde je spojen s První
severočeskou realitní společností, a krom jeho telefonního čísla je zde umístěn
text Nákup za babku, prodej za ranec, se po Ústeckém kraji objevily asi před
dvěma týdny. Ještě dnes je zpravodaj ČTK viděl v ulicích Ústí nad Labem. Benda
po objevení plakátů řekl, že požádá o jejich odstranění. Uvedl, že vlastní
polovinu společnosti, tvrdí ale, že za celou dobu své existence neprodala ani
jednu nemovitost.

ČTĚTE TAKÉ: Mobil šéfa ústecké ČSSD Bendy je na billboardech

Z Brna zmizela
reklama s „ojetou“ ženou

Benda dnes v tiskové zprávě rozhodnutím soudu přivítal.
„Billboardy, které byly předmětem žaloby, byly nejenom jednoznačně lživé,
ale porušují má i osobnostní a práva a osobní údaje. Jsem přesvědčen, že
podobné praktiky do standardního a slušného politického souboje nepatří,“
uvedl. Telefon uvedený na plakátech stále využívá. Reakci reklamních agentur
ČTK zjišťuje.

Benda není první sociální demokrat, jehož číslo se stalo
veřejné. Číslo předsedy strany Jiřího Paroubka v roce 2005 zveřejnil aktivista
Stanislav Penc na protest proti zásahu policie technoparty CzechTek na
Tachovsku. Trutnovská radnice, která případ řešila jako přestupek, tehdy
rozhodla, že Penc nic protizákonného neudělal. Letos pak číslo středočeského
hejtmana Davida Ratha na internetu zveřejnila strana Liberálové.cz. Reagovala
na oznámení kraje, že v lékárnách oblastních nemocnic vyvěsí ceduli s kontaktem
na soudkyni, jež hejtmanství zakázala hradit formou daru regulační poplatky za
pacienty.

Soud nařídil odstranit plakáty s telefonem
krajského šéfa ČSSD

20.10.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Ústí nad Labem – Pražský městský soud nařídil dvěma
reklamním agenturám odstranit billboardy s fotografií a telefonním číslem
předsedy ČSSD v Ústeckém kraji Petra Bendy. Vyplývá to z usnesení soudu, které
dnes Benda poskytl ČTK. Podle odůvodnění předběžného opatření využití Bendovo
podobizny a soukromého telefonního čísla bez jeho svolení je zásahem do
osobních práv. Plakáty s Bendovou
fotografií, kde je spojen s První severočeskou realitní společností, a krom
jeho telefonního čísla je zde umístěn text Nákup za babku, prodej za ranec, se
po Ústeckém kraji objevily asi před dvěma týdny. Ještě dnes je zpravodaj ČTK
viděl v ulicích Ústí nad Labem. Benda po objevení plakátů řekl, že požádá o
jejich odstranění. Uvedl, že vlastní polovinu společnosti, tvrdí ale, že za
celou dobu své existence neprodala ani jednu nemovitost.

Benda dnes v tiskové
zprávě rozhodnutím soudu přivítal. „Billboardy, které byly předmětem
žaloby, byly nejenom jednoznačně lživé, ale porušují má i osobnostní a práva a
osobní údaje. Jsem přesvědčen, že podobné praktiky do standardního a slušného
politického souboje nepatří,“ uvedl. Telefon uvedený na plakátech stále
využívá.

Blanka Křižovičová
z agentury Media Flow, jež je jednou firem, které plakáty na své plochy
umístily, ČTK sdělila, že žádné usnesení ze soudu ještě neobdrželi. Druhá
agentura Europlakat, která chtěla dotazy poslat e-mailem, se dosud nevyjádřila.

Benda
není první
sociální demokrat, jehož číslo se stalo
veřejné. Číslo předsedy strany Jiřího
Paroubka v roce 2005 zveřejnil aktivista Stanislav Penc na protest
proti zásahu
policie technoparty CzechTek na Tachovsku. Trutnovská radnice,
která případ
řešila jako přestupek, tehdy rozhodla, že Penc nic
protizákonného neudělal.
Letos pak číslo středočeského hejtmana Davida Ratha na
internetu zveřejnila
strana Liberálové.cz. Reagovala na oznámení
kraje, že v lékárnách oblastních
nemocnic vyvěsí ceduli s kontaktem na soudkyni, jež
hejtmanství zakázala hradit
formou daru regulační poplatky za pacienty.

Soud nařídil odstranit plakáty s telefonem
krajského šéfa ČSSD

20.10.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Benda dnes v
tiskové zprávě rozhodnutím soudu přivítal. „Billboardy, které byly
předmětem žaloby, byly nejenom jednoznačně lživé, ale porušují má i osobnostní
a práva a osobní údaje. Jsem přesvědčen, že podobné praktiky do standardního a
slušného politického souboje nepatří,“ uvedl. Telefon uvedený na plakátech
stále využívá.

Benda
není první
sociální demokrat, jehož číslo se stalo
veřejné. Číslo předsedy strany Jiřího
Paroubka v roce 2005 zveřejnil aktivista Stanislav Penc na protest
proti zásahu
policie technoparty CzechTek na Tachovsku. Trutnovská radnice,
která případ řešila
jako přestupek, tehdy rozhodla, že Penc nic
protizákonného neudělal. Letos pak
číslo středočeského hejtmana Davida Ratha na internetu
zveřejnila strana
Liberálové.cz. Reagovala na oznámení kraje,
že v lékárnách oblastních nemocnic
vyvěsí ceduli s kontaktem na soudkyni, jež hejtmanství
zakázala hradit formou
daru regulační poplatky za pacienty.

Soud nařídil odstranit plakáty s telefonem
krajského šéfa ČSSD Bendy

20.10.2009

ct24.cz

Benda po objevení plakátů řekl, že
požádá o jejich
odstranění. Uvedl, že vlastní polovinu společnosti,
tvrdí ale, že za celou dobu
své existence neprodala ani jednu nemovitost. V tiskové
zprávě Benda rozhodnutí
soudu přivítal: „Billboardy, které byly předmětem žaloby,
byly nejenom
jednoznačně lživé, ale porušují má i
osobnostní a práva a osobní údaje. Jsem
přesvědčen, že podobné praktiky do standardního a
slušného politického souboje
nepatří.“ Telefon uvedený na plakátech
stále využívá.

Blanka Křižovičová z agentury Media Flow, jež je jednou
firem, které plakáty na své plochy umístily, informovala, že žádné usnesení ze
soudu ještě neobdrželi. Druhá agentura Europlakat se dosud nevyjádřila.

Na webu už se objevila čísla jiných sociálních demokratů

Letos pak číslo středočeského hejtmana Davida Ratha na
internetu zveřejnila strana Liberálové.cz. Reagovala na oznámení kraje, že v
lékárnách oblastních nemocnic vyvěsí ceduli s kontaktem na soudkyni, jež
hejtmanství zakázala hradit formou daru regulační poplatky za pacienty.

Stalo se…

16.10.2009

Český dialog nbsp;

Venda Šebrlová

1. července

Šest měsíců
předsedalo Česko Evropské unii. Teď nás vystřídalo Švédsko.

2. července

Otáčivé
hlediště, které přitahovalo turisty i milovníky divadla, zůstává v zámeckém
parku v Českém Krumlově i nadále. Park je zařazen do světového kulturního
dědictví a UNESCO udělilo výjimku na provozování točny do roku 2016.

3. července

Nová
politická strana TOP 09, reprezentovaná Karlem Schwarzenbergem a Miroslavem
Kalouskem, se do podzimní volební kampaně spojí s hnutím Starostové a
nezávislí.

4. července

Bylo
oznámeno, že v rámci zářijové
návštěvy České republiky
navštíví papež Benedikt
XVI. pražský kostel Panny Marie Vítězné, kde je i
světově proslulá soška
Pražského Jezulátka.

5. července

Bývalý
disident Stanislav Penc uveřejnil na adrese www.svazky.cz unikátní databázi
spolupracovníků StB i lidí, které komunisté prověřovali.

8. července

Internetová
databáze se jmény lidí, kteří se zapletli s StB, kvůli obrovskému zájmu
zkolabovala.

9. července

Stovky
osobností veřejného a kulturního života
kritizují nadcházející volbu nového
ředitele České televize. Podle jejich názoru je volba
zmanipulovaná politickými
stranami. 10. července

Prezident
Václav Klaus vetoval balíček, který měl zamezit škodám, způsobeným celosvětovou
ekonomickou recesí. Podle jeho vyjádření jde především o posílení podniků
automobilového průmyslu, který má silný vliv v našich politických stranách. 13.
července

V
severočeském pohraničním městě Dubí fungovalo v době největšího rozmachu na
padesát nevěstinců s asi čtyřmi stovkami prostitutek! Teď tam skomírají
poslední čtyři bordely – zákazníci z Německa a Rakouska nemají peníze.

14. července

Předseda
ČSSD Jiří Paroubek se cítí dotčen kritikou svých vřelých vztahů s premiérem
Vladimírem Putinem, se kterým se setkal na návštěvě Ruska. Vynadal Karlu
Schwarzenbergovi i bývalému velvyslanci v Rusku Luboši Dobrovskému.

15. července

Kanaďané
zavedli víza pro naše občany a nic nám nebyla platná ani žádost, aby se nás
Brusel zastal. Do Kanady totiž opět začaly přijíždět rodiny českých Romů a
žádat o politický azyl.

16. července

Politikové
a intelektuálové ze střední Evropy poslali dopis prezidentu Baracku Obamovi.
Obávají se, aby v rámci dohod Amerika Rusko nepřestaly být hájeny zájmy našeho
regionu. Za Česko podepsal mj. i exprezident Václav Havel.

17. července

Na
Staroměstském náměstí se porvali taxikáři a
pražští strážníci. Magistrát
taxikářům zrušil tamní stanoviště.
Právě zdejší drožkáři byli
nejdražší v Praze
a jejich ceny se staly pověstnými mezi zahraničními
turisty. 18. července

Expremiér
Stanislav Gross (býval i šéfem ČSSD) patří k velmi bohatým expolitikům. Nyní
např. prodal svůj třetinový podíl ve společnosti Moravia Energo za 110 milionů
korun. Koupil jej před dvěma lety zhruba za 13,5 milionu!

20. července

Papež
Benedikt XVI. bude na své návštěvě v Česku mluvit anglicky. Naši církevní
představitelé se totiž obávají reakcí na papežovu rodnou němčinu. Německy bude
papež mluvit podle přání prezidenta Václava Klause při jejich setkání na Hradě.
21. července

Velký
přítel českých gayů a lesbiček, kanadský
velvyslanec Michael Calcott, končí
svou misi. Je jedním z mála diplomatů, kteří
přiznávají svou odlišnou sexu&aacuaacute;lní
orientaci. 22. července

Rada
Českého rozhlasu odvolala ředitele rozhlasu Václava Kasíka. Důvody jsou jak
programové, tak finanční.

25. července

V Praze je
pozdvižení v nemocnici na Královských Vinohradech. Z koupaliště u Staré
Boleslavi tam přivezli romského mladíka, který se topil a je v kritickém stavu.
Do města se sjíždějí příbuzní z celé Evropy. 27. července

Českou
přírodu ohrožují dopravní stavby (např. kruhové objezdy) a satelitní městečka s
obřími supermarkety. Mizejí rostliny i zvířata, krajinu okupuje beton.

28. července

KSČM je
rozhádaná: je výhodné se za minulé zločiny omluvit a získat tak možnost
spolupráce s ostatními politickými stranami? Podzimní volby se blíží!

30. července

Ve věku 88
let zemřel bojovník za demokracii a studentský vůdce z roku 1948 Josef Lesák.
Komunistický režim jej za jeho činnost uvěznil. Loni byl J. Lesák vyznamenám za
zásluhy o rozvoj demokracie a lidská práva.

Politickou scénou otřásá skandál: v Itálii se „náhodou“
sešli na dovolené šéf ODS Mirek Topolánek, místopředseda ČSSD Milan Urban a
exministr za ODS Aleš Řebíček. V novinách se objevily fotky od neznámého
autora, v politických stranách se zatím všichni uchýlili do tajuplného mlčení.
1. srpna

Komunistický
europoslanec Miloslav Ransdorf byl zvolen na další období a tak se vyhne
obvinění z ublížení na zdraví. Předloni autem porazil ženu, která utrpěla lehčí
zranění.

2. srpna

Papežův
automobil bude při jeho návštěvě v Česku řídit český policista z ochranné
služby.

3. srpna

Čím
vyšší
vzdělání má česká žena, tím
víc si rozmýšlí mít děti. A jen 17%
vysokoškolaček
plánuje tři a více dětí. Bezdětných žen je
skoro 8%!

4. srpna

Rod
Kolowratů odmítl prodat státu jedinou dochovanou insignii Moravského markabství
– ceremoniální meč. Stříbrná zbraň je v majetku rodu 300 let, bude však
vystavována. 5. srpna

Předáci
odborů předpokládají, že tisíce lidí zastihne po návratu z dovolené výpověď.
Česko tak postihne druhá vlna nezaměstnanosti. Uvažuje se také o zkrácené
pracovní době.

6. srpna

V
předvolební kampani použije ODS nové logo: v
modrém srdci letícího ptáka.
Některým straníkům však připomíná
oblíbené srdíčko exprezidenta Václava
Havla.

7. srpna

Národ
diskutuje o dopise, který v roce 1971 poslal Karel Gott šéfovi československých
komunistů a prezidentovi Gustávu Husákovi. V něm prosí o odpuštění, že zůstal v
zahraničí na „zkušební“ emigraci. Autorství dopisu Gott popřel. Údajně byl jeho
autorem tehdejší pracovník vydavatelství Supraphon O. Bukovský – to oznámil
jeho syn.

8. srpna

Třicet
procent respondentů věří v předvolebním průzkumu agentury Factum Invenio
předsedovi nové strany TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi. Těsně za n&iacutiacute;m se umístil
šéf ČSSD Jiří Paroubek, o třetí místo se dělí Mirek Topolánek (ODS) a Vojtěch
Filip (komunisté).

10. srpna

Ředitel
pražské ZOO Petr Fejk oznámil, že chce opustit zvířata a stát se manažerem –
ředitelem České národní budovy v New Yorku. 11. srpna

Prezidentův
tajemník Ladislav Jakl oznámil, že už teď je jasná povolební koalice ČSSD a
ODS. Jiří Paroubek i Mirek Topolánek se výjimečně shodli a označili jej za
blázna.

12. srpna

Jen lékaři
mohou posoudit chyby lékařů a proto by podle názoru České lékařské komory měla
policie řešit žaloby jen v těch nejzávažnějších případech.

13. srpna

Kdysi
měla
každá rodina alespoň jednu síťovanou
nákupní tašku. Původní český
vynález z
počátku 20. století nebyl patentově chráněn a tak
si jej nyní zaregistroval
podnikatel Zdeněk Červinka. České síťovky
vyrábějí v Číně, kde je pracovní
síla
velmi laciná. Firma Ahold z Nizozemí si jich už objednala
deset milionů a chce
jimi nahradit proklínané igelitky.

14. srpna

Konečně
se
dočkáme upřesnění, kolik a jakých drog může
mít člověk u sebe „pro vlastní
použití“. Podle nařízení vlády by to
mělo být maximálně pět tablet extáze, 50
gramů marihuany, pět papírků LSD nebo tři gramy pervitinu.

15. srpna

Po čtyřech
měsících byli dopadeni čtyři žháři, kteří hodili do domku romské rodiny zápalné
lahve. Ve Vítkově tehdy spalo osm lidí, dvouletá holčička byla těžce popálena.
Policie vyslýchala i osm skinheadských sympatizantů ze stejné party.

16. srpna

Předseda
ČSSD Jiří Paroubek se nechal slyšet, že „není vhodné zaměstnávat lidi z jiných
kultur“. V Česku žije přes 61 tisíc Vietnamců.

17. srpna

Obec
Rohozné na Jihlavsku odmítla v referendu vybudování hlubinného úložiště
vyhořelého radioaktivního paliva. Stát se snaží najít pozemek od roku 1993,
stavět by se mělo až v roce 2050. Zatím se odpad skladuje v kontejnerech v
elektrárně v Dukovanech.

18. srpna

Z České
republiky byli vyhoštěni dva diplomaté z Ruska – jeden z nich byl zástupcem
vojenského přidělence. Ruský ministr zahraničí odmítl obvinění, že pracovali
jako špioni a označil akt za „další provokaci“. 19. srpna

Česká
komora architektů zaslala politickým stranám dopis se žádostí, aby do svých
volebních programů zařadily také pravidla architektonických soutěží. Z 1800
zakázek za poslední rok jich prošlo soutěží jen dvacet! 20. srpna

Dva týdny
před příjezdem papeže, 11. září, navštíví Česko tibetský duchovní vůdce
dalajláma. Zúčastní se Konference o míru, demokracii a lidských právech v Asii.
22. srpna

Mirka
Topolánka na předvolební akci v jihomoravských Hustopečích zasáhl kámen. Na
předsedu ODS skupina čtyř výtržníků házela i vajíčka. Podle poznávací značky na
autě byli pachatelé z Prahy.

23. srpna

Opět se
odkládají státní maturity na středn&iaiacute;ch školách. Pravděpodobně o rok – pokud to
nebude jinak. Studenti se bojí přílišné náročnosti a protestují. Od Evropské
unie jsme na projekt státních maturit dostali 200 milionů korun.

24. srpna

Ministr pro
lidská práva Michael Kocáb oznámil, že od roku 2011 by měla fungovat nová
instituce: Agentura pro začleňování nepřizpůsobivých komunit do společnosti.
Ročně by měla dostat 400 milionů korun. 25. srpna

Své 70.
narozeniny oslaví Karel Gott také v USA. Oznámil, že v České národní budově na
Manhattanu bude mít koncert a také tam představí své malířské pokusy. 26. srpna

Průměrný
věk dítěte, které v Česku poprvé zkusí drogy, je 15 let! Nejmladšímu,
šestiletému dítěti, píchali heroin jeho sourozenci. Mezi mladistvými narkomany
je také čím dál víc žloutenky a pohlavních nemocí. Znalci přiznávají, že
selhávají preventivní programy na školách.

27. srpna

Prezident
Českých aerolinií Radomír Lašák nabídl zaměstnancům svoje odstoupení z funkce.
Naopak piloti by si měli dobrovolně snížit platy o třetinu (takže za rok asi o
750 tisíc) a ostatní zaměstnanci o 15%. Škrty v platech by ušetřily ročně víc
než miliardu korun.

28. srpna

Prezident
Václav Klaus údajně poprvé v životě podepsal
petici: text, který žádá
účinnější
zásahy pro kůrovci v šumavském
národním parku.

29. srpna

Pokles
zisku ohlásila naše největší
loterijní společnost Sazka – 771 milionů korun.
Naopak největší tuzemská tabáková
společnost Philip Morris má vyšší zisk
oproti
loňsku o 81,2%, tj. 1,1 miliardy korun.

30. srpna

Ministerstva
obrany a zahraničí předloží koncepci pomoci Afgánistánu. V plánu je posílení
rekonstrukčního týmu a opětovné vyslání polní nemocnice.

Strážník, co chránil Paroubka před vejci, porušil zákon

13.10.2009

aktualne.cz

mch, eli

Strážník, který v květnu hlídal mítink Paroubka v
Litoměřicích, se dopustil přestupku, vyšetřila policie

Praha – Zásah proti vrhačům vajec na jednom z předvolebních
volebních mítinků sociálních demokratů má dohru.

Policie totiž po čtyřech měsících vyšetřování oznámila, že
se jeden z městských policistů, který hlídal mítink Paroubka v Litoměřicích,
dopustil přestupku proti občanskému soužití. O jeho potrestání má v nejbližších
dnech rozhodnout litoměřický městský úřad.

„Jde o našeho strážníka. Nicméně se k tomu nemohu
vyjádřit, je to plně v kompetenci přestupkové komise,“ řekl Aktuálně.cz
šéf litoměřické městské policie Ivan Králík.

Strážník spolu s muži v tmavých brýlích, kteří po
vajíčkových atacích hlídali Paroubkovo bezpečí, vyvedli z mítinku v
Litoměřicích mladíka. Ten po předsedovi hodil několik vajec, která jej však
minula.

Vedoucí sekce PR a marketingu ČSSD Petr Dimun Aktuálně.cz
řekl, že se strana od tohoto „hlídače pořádku“ distancuje, přestože
byl policista členem sociální demokracie.

„My jsme už tehdy upozorňovali na to, že nevíme, co tam
ten člověk dělá. O jeho aktivitách jsme nevěděli,“ řekl. Jestli je
strážník stále členem sociální demokracie ale nevěděl.

„Tehdy byl, ale nevím, jak je to dnes,“ tvrdí
Dimun.

Pryč s marťany!

Zásah proti mladému muži a například také dvěma lidem
převlečených za marťany, kteří se na předvolební akci pohybovali, považoval za
nepřiměřený aktivista Stanislav Penc. Podal proto trestní oznámení, na základě
kterého policie vyhodnotila, že došlo k přestupku.

„Tímto Vám dávám na vědomí, že věc Vašeho oznámení ze
dne 26. 5. 2009 o podezření z nedodržování zákonnosti ze strany členů ‚ochranky
J. Paroubka‘ na mítinku ČSSD, konaného dne 25. 5. 2009 v Litoměřicích byla
provedena šetření kvalifikovaná jako přestupek proti občanskému soužití,“
píše se v policejním dokumentu adresovaném Pencovi, který má Aktuálně.cz k
dispozici.

Z Prahy do Litoměřic a Terezína

Penc podal trestní oznámení v květnu v Praze. Za několik
měsíců ale urazilo dlouhou cestu. Z Prahy do Litoměřic a odtud do Terezína.

„Netuším, proč to takhle kličkovalo.
Nicméně chtěl jsem
tím upozornit na to, že když je možné, že si
politické strany na své mítinky
najímají násilníky, kteří
vyvádějí někoho s jiným názorem, tak se
dostáváme
někam jinam. Pryč z demokratické společnosti,“ vysvětlil
Aktuálně.cz Penc.

Hledá se vejce

Vajíčková rošáda zpočátku vypadala nevinně. Postupem času
ale přibývalo jak létajících vajec, tak tvrzení politiků sociální demokracie,
že za vrhači stojí ODS.

Nakonec celá aféra přerostla v řež, při níž na prominenty ČSSD
na pražském Andělu napršely stovky vajec.

Vrcholní politici dokonce tehdy mluvili o fašizaci
společnosti, prezident Václav Klaus o útoku na demokratickou soutěž stran či
ministr vnitra Martin Pecina nařídil policii posílit hlídky na předvolebních
setkáních.

Vyvedení Marťanů z mítinku ČSSD je přestupek

13.10.2009

ct24.cz

Litoměřice – Vyvedení mladíků
převlečených za Marťany z
květnového předvolebního mítinku ČSSD v
Litoměřicích je přestupek. K takov&eeacute;mu
závěru dospěla policie, která se případem
zabývala a teď ho k vyřízení předala
litoměřické radnici. Aktivním účastníkem
incidentu přitom byl i městský
strážník a člen ČSSD František Kirchner. Za
tehdejší počínání mu hrozí
třítisícová pokuta.

Ze socialistického mítinku před volbami do Evropského
parlamentu 25. května skupinka příznivců sociální demokracie hrubě vystrčila
dva mladíky převlečené za Marťany. Aktivně si počínal hlavně strážník a
sociální demokrat Kirchner. „Tam šlo akorát o to, aby se vlastně zamezilo
tomu, aby ti dotyční, co tam byli, nějakým způsobem neohrožovali okolí,“
vysvětluje nyní své chování Kirchner. Starosta Litoměřic Ladislav Chlupáč to
však vidí trochu jinak: „V tu dobu byl strážník v civilu, tedy nebyl ve
službě, nicméně v každém případě považuji tento zákrok za velice
nevhodný.“

Policie případ vyšetřovala na základě trestního oznámení
aktivisty Stanislava Pence a dospěla k závěru, že trestný čin sice Kirchner
nespáchal, přestupek ale ano. O trestu měla rozhodnout litoměřická radnice,
protože ale strážníka zaměstnává, chce se vyhnout podezření z podjatosti.
Vedení litoměřické radnice tak požádá krajský úřad v Ústí nad Labem, aby
projednání přestupku přidělil jinam. V úvahu připadá některé ze sousedních měst
– nejspíše Lovosice nebo Roudnice nad Labem.

ČSSD se od jednání svých
členů distancovala, odmítla rovněž,
že byli najatí jako ochranka mítinku. „Ti
pánové tam byli na základě své
vlastní iniciativy a i podle toho se tak chovali,“ uvedl
předseda
Krajského výkonného výboru
ústecké ČSSD Petr Benda. Násilnosti na
mítincích
ČSSD vyvrcholily 27. května na pražském Andělu. Policie kvůli
tomu obvinila
jednoho člověka z útoku na veřejného činitele,
dalších 15 lidí pak spáchalo
přestupky.

Vyvedení Marťanů z mítinku ČSSD je přestupek

13.10.2009

ČT 1

19:00 Události

Bohumil KLEPETKO, moderátor

——————–

Vyvedení mladíků převlečených za Marťany z květnového
předvolebního mítinku sociální demokracie v Litoměřicích, to bylo před volbami
do Evropského parlamentu, je přestupek. K takovému závěru dospěla policie,
která se případem zabývala, a teď ho k vyřízení předala litoměřické radnici.
Aktivním účastníkem incidentu přitom byl i městský strážník František Kirchner.
Za tehdejší počínání mu hrozí třítisícová pokuta.

Robert MALECKÝ, redaktor

——————–

25. květen, litoměřické Mírové náměstí. Skupinka příznivců
sociální demokracie z předvolebního mítinku hrubě vystrkuje dva mladíky
převlečené za Marťany. Aktivně si počíná hlavně František Kirchner, člen ČSSD,
povoláním městský strážník.

František KIRCHNER, strážník, Městská policie Litoměřice

——————–

Tam šlo akorát o to, aby se vlastně zamezilo tomu, aby ty
dotyční, co tam byli, jako nějakým způsobem neohrožovali okolí.

Ladislav CHLUPÁČ, starosta Litoměřic /ODS/

——————–

V tu dobu ten strážník byl v civilu, tedy nebyl ve službě.
Nicméně v každém případě považuji tento zákrok za velice nevhodný.

Robert MALECKÝ, redaktor

——————–

Policie případ vyšscaron;etřovala na základě trestního oznámení
aktivisty Stanislava Pence a dospěla k závěru, že trestný čin sice Kirchner
nespáchal, přestupek ale ano. O trestu měla rozhodnout litoměřická radnice. Ta
ale strážníka zaměstnává a chce se proto vyhnout z podezření z podujatosti.
Vedení litoměřické radnice teď požádá Krajský úřad v Ústí nad Labem, aby
projednání přestupku přidělil jinam. V úvahu připadá některé ze sousedních
měst, nejspíš Lovosice nebo Roudnice nad Labem. ČSSD se od jednání svých členů
distancovala. Odmítla rovněž, že byli najatí jako ochranka mítinku.

Petr BENDA, předseda Krajského výkonného výboru strany, Ústí
nad Labem /ČSSD/

——————–

Ti pánové tam byli na základě své vlastní iniciativy. A i
podle toho se tak chovali.

Robert MALECKÝ, redaktor

——————–

Násilnosti na mítincích ČSSD vyvrcholily 27. května na
pražském Andělu. Policie kvůli tomu obvinila jednoho člověka z útoku na
veřejného činitele, dalších 15 pak spáchalo přestupky. Robert Malecký, Česká
televize.

Vyvedení Marťanů z mítinku ČSSD je přestupek

13.10.2009

ČT 24

19:00 Události

Bohumil KLEPETKO, moderátor

——————–

Vyvedení mladíků převlečených za Marťany z květnového
předvolebního mítinku sociální demokracie v Litoměřicích, to bylo před volbami
do Evropského parlamentu, je přestupek. K takovému závěru dospěla policie,
která se případem zabývala, a teď ho k vyřízení předala litoměřické radnici.
Aktivním účastníkem incidentu přitom byl i městský str&aaaacute;žník František Kirchner.
Za tehdejší počínání mu hrozí třítisícová pokuta.

Robert MALECKÝ, redaktor

——————–

František KIRCHNER, strážník, Městská policie Litoměřice

——————–

Tam šlo akorát o to, aby se vlastně zamezilo tomu, aby ty
dotyční, co tam byli, jako nějakým způsobem neohrožovali okolí.

Ladislav CHLUPÁČ, starosta Litoměřic /ODS/

——————–

V tu dobu ten strážník byl v civilu, tedy nebyl ve službě.
Nicméně v každém případě považuji tento zákrok za velice nevhodný.

Robert MALECKÝ, redaktor

——————–

Policie případ vyšetřovala na základě trestního oznámení
aktivisty Stanislava Pence a dospěla k závěru, že trestný čin sice Kirchner
nespáchal, přestupek ale ano. O trestu měla rozhodnout litoměřická radnice. Ta
ale strážníka zaměstnává a chce se proto vyhnout z podezření z podujatosti.
Vedení litoměřické radnice teď požádá Krajský úřad v Ústí nad Labem, aby
projednání přestupku přidělil jinam. V úvahu připadá některé ze sousedních
měst, nejspíš Lovosice nebo Roudnice nad Labem. ČSSD se od jednání svých členů
distancovala. Odmítla rovněž, že byli najatí jako ochranka mítinku.

Petr BENDA, předseda Krajského výkonného výboru strany, Ústí
nad Labem /ČSSD/

——————–

Ti pánové tam byli na základě své vlastní iniciativy. A i
podle toho se tak chovali.

Robert MALECKÝ, redaktor

——————–

Strážník ve službách ČSSD spáchal zásahem proti
„Marťanům“ přestupek

13.10.2009

zpravy.iDNES.cz

Pavel Eichler

Litoměřický strážník a člen
sociální demokracie František
Krichner v květnu spáchal přestupek, když na mítinku ČSSD
vyvedl dva herce
převlečené za Marťany. Uvedla to Česká televize s
odvoláním na policejní
vyšetřování, které inicioval aktivista
Stanislav Penc. Strážník byl na náměstí
ve svém volnu.

František Krichner se koncem května snažil
zabránit dalšímu
vrhání vajec na Jiřího Paroubka, která se
na něj snášela téměř na všech
předvolebních
mítincích před volbami do Evropského parlamentu. – čtěte více
Další vajíčkový útok na Paroubka sledovali i dva Marťani na kolech

Když na litoměřickém náměstí viděl, jak se k předsedovi ČSSD
blíží dva stříbrní Marťani, na nic nečekal, čapnul je límec a vyvedl.

Jenže se tím dopustil přestupku a nyní ho čeká trest.
Protože je coby strážník litoměřické městské policie zaměstnancem místní
radnice, která se obává z podezření na střet zájmu, rozhodne o jeho osudu úřad
sousedního města, nejspíš Lovosice nebo Roudnice nad Labem.

Původně ho vyšetřovala kriminálka, kterou na Krichnera
poslal aktivista Stanislav Penc. Policie ale trestný čin nezjistila, vyvádění
„Marťanů“ je podle ní přestupek.

Strážník asi bude
dál nasazovat botičky

Krichner zřejmě o uniformu nepřijde. „Strážník v té
době nebyl ve službě, konal tak v době volna. Mé kompetence v řešení této
záležitosti jsou tedy dosti omezené,“ řekl před časem Litoměřickému deníku
velitel tamní městské policie Ivan Králík.

Krichnera ze začátku Paroubkovi odpůrci podezřívali, že ho
sociální demokracie najala jako ochranku. Zmátla je strážníkova urostlá postava
a tvrdost, s jakou proti převlečeným hercům zakročil. InsertSingleVideo

Za házení vajíček je tak obviněný pouze jeden muž, rapper
hiphopové skupiny Peneři strýčka Homeboye Vladimír Brož. Ten na mítinku na
pražském Andělu policistovi nejdříve vzal čepici, kterou hodil ji do vzduchu.
Poté mu roztrhl košili a nakonec mu dal ránu pěstí do obličeje.

„Bránil jsem parťáka Mikea Trafika z kapely,“
vysvětlil časopisu Filter. Policie ho obvinila z útoku na veřejného činitele.
Protože napadený policista nebyl v pracovní neschopnosti, hrozí mu zřejmě
podmínka.

Za zveřejněný telefon k soudu

9.10.2009

Mladá fronta DNES

LUCIE CHLEBNÁ

Na plakátech se objevilo číslo krajského šéfa ČSSD, chce se
soudit. Se žalobou ale nemusí uspět

Severní Čechy – Desítky výhrůžných SMS zpráv dostává podle
svých slov od středečního večera na svůj mobil Petr Benda, krajský šéf
sociálních demokratů. Na řadě míst Ústeckého kraje se totiž ve středu objevily
billboardy, na nichž je mimo jiné uveřejněno jeho telefonní číslo.

„Takový čin
považuji za zoufalost,“ řekl k tomu Benda, který se chce kvůli celé věci
obrátit na soud a policii. Podle něho došlo k porušení zákona o ochraně
osobních údajů a zásahu do jeho osobních práv.

U
případného soudu však pravděpodobně nemá
velkou šanci uspět. „Za protiprávní
bych to nepovažoval. Jestli se s tím pan Benda
obrátí na soud, bude to pro něj
zřejmě problematické. Telefonní číslo podle mě
není osobní údaj. Je také
otázka, čeho a od koho by se mohl domáhat. Peněz?
Omluvy?“ míní děčínský
právník Narcis Tomášek.

Ani Bendův
stranický nadřízený Jiří Paroubek před několika lety neuspěl v obdobné kauze,
když aktivista Stanislav Penc uveřejnil jeho mobil na protest proti zásahu na
technoparty CzechTech v době, kdy šéfoval Paroubek vládě. Trutnovská radnice,
která případ řešila jako přestupek, tehdy rozhodla, že Penc nic protizákonného
neudělal.

Benda se
také ohrazuje proti vyznění billboardů. Ty totiž kritizují První severočeskou
realitní společnost, jejímž spoluvlastníkem Benda je. Kromě jeho telefonního
čísla je na plakátech umístěn text „Nákup za babku, prodej za ranec“.

„Tato
společnost za celou dobu své existence neprodala ani jednu
nemovitost. Umístění
log tří obchodních společností a jejich
označení za „spokojené klienty“ je
taktéž zcela lživé. První severočeská
realitní společnost žádný obchod s těmito
společnostmi nikdy neuzavřela,“ uvádí Benda v
tiskovém prohlášení. Plakáty
totiž naznačují, že jeho firma je propojená
například se společností ČEZ.

Konkurenční ODS odmítá, že by byla původcem billboardů. „ODS
s tím nemá nic společného. Zveřejnění něčího soukromého čísla na billboardu
považuji za velkou chybu,“ vyjádřil se Petr Gandalovič, krajský lídr kandidátky
ODS. Podle Bendy se na území kraje od středy vyskytlo bezmála 30 těchto
billboardů. „Chodí mi třeba zprávy začínající slovy „Soudit bude skupina
okradených…“ a podobně, obtěžujímě například v jednu či ve dvě hodiny v
noci,“ popsal Benda.

Předsedovi ČSSD v Ústeckém kraji vadí billboardy s
jeho telefonem

7.10.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Ústí nad Labem – Předseda sociální demokracie v Ústeckém
kraji Petr Benda se chce obrátit na soud a policii kvůli billboardům s jeho
fotografií, které se podle něho objevily na některých místech regionu. ČTK dnes
řekl, že mu vadí především fakt, že autoři na ně dali číslo jeho osobního
mobilního telefonu. Považuje to za zásah do osobních práv.

Benda tvrdí, že se
obrátí na soud a bude požadovat vydání předběžného opatření a odstranění
plakátů. Vše chce řešit i s Úřadem pro ochranu osobních údajů a policií. Ta
podle něho může zjistit, kdo si u reklamní agentury plakáty objednal.

Na billboardu,
který je například na výjezdu z Ústí nad Labem směrem na Prahu, je Benda spojen
se První severočeskou realitní společností a krom jeho telefonního čísla je zde
umístěn text Nákup za babku, prodej za ranec. Benda uvedl, že vlastní polovinu
společnosti, tvrdí ale, že za celou dobu své existence neprodala ani jednu
nemovitost.

Benda
není první
sociální demokrat, jehož číslo se stalo
veřejné. Číslo předsedy strany Jiřího
Paroubka v roce 2005 zveřejnil aktivista Stanislav Penc na protest
proti zásahu
policie technoparty CzechTek na Tachovsku. Trutnovská radnice,
která případ
řešila jako přestupek, tehdy rozhodla, že Penc nic
protizákonného neudělal.
Letos pak číslo středočeského hejtmana Davida Ratha na
internetu zveřejnila
strana Liberálové.cz. Reagovala na oznámení
kraje, že v lékárnách oblastních
nemocnic vyvěsí ceduli s kontaktem na soudkyni, jež
hejtmanství zakázala hradit
formou daru regulační poplatky za pacienty.

Mobil šéfa ústecké ČSSD Bendy je na billboardech

7.10.2009

tyden.cz

ČTK

Předseda sociální demokracie v Ústeckém kraji Petr Benda se
chce obrátit na soud a policii kvůli billboardům s jeho fotografií, které se
podle něho objevily na některých místech regionu. Vadí mu prý především fakt,
že autoři na ně dali číslo jeho osobního mobilního telefonu. Považuje to za
zásah do osobních práv.

Benda tvrdí, že se obrátí na soud a bude požadovat vydání
předběžného opatření a odstranění plakátů. Vše chce řešit i s Úřadem pro
ochranu osobních údajů a policií. Ta podle něho může zjistit, kdo si u reklamní
agentury plakáty objednal.

ČTĚTE TAKÉ: Bursík: Paroubek formuje většinu s přeběhlíky

Benda uvedl, že vlastní polovinu společnosti, tvrdí ale, že
za celou dobu své existence neprodala ani jednu nemovitost.

Mobil jako pomsta

Na billboardech se objevilo číslo na ústeckého šéfa
ČSSD, obrátí se na soud

7.10.2009

zpravy.iDNES.cz

iDNES.cz, Anna
Brandejská, ČTK

Šéfovi sociálních demokratů v Ústeckém kraji Petru Bendovi
se nelíbí billboardy s jeho fotografií, které se objevily na několika místech
regionu. Autoři na ně umístili také jeho telefonní číslo, což Benda považuje za
zásah osobních práv. Obrátí se proto na soud a policii.

Benda bude u soudu požadovat vydání předběžného opatření a
odstranění plakátů. Vše chce řešit i s Úřadem pro ochranu osobních údajů a
policií. Ta podle něho může zjistit, kdo si u reklamní agentury plakáty
objednal.

Na billboardu, který je například na výjezdu z Ústí nad
Labem směrem na Prahu, je Benda spojen s První severočeskou realitní
společností a krom jeho telefonního čísla je zde umístěn text „Nákup za
babku, prodej za ranec“.

Benda sice uvedl, že vlastní polovinu společnosti, ale že za
celou dobu své existence neprodala ani jednu nemovitost.

Benda není první sociální demokrat, jehož číslo se stalo
veřejné. Aktivista Stanislav Penc zveřejnil v roce 2005 číslo předsedy strany
Jiřího Paroubka na protest proti zásahu policie technoparty CzechTek na
Tachovsku.

Trutnovská radnice, která případ řešila jako přestupek,
tehdy rozhodla, že Penc nic protizákonného neudělal.

Letos se pak na internetu objevil kontakt na středočeského
hejtmana Davida Ratha. Strana Liberálové.cz tím reagovala na oznámení kraje, že
v lékárnách oblastních nemocnic vyvěsí ceduli s kontaktem na soudkyni, jež
hejtmanství zakázala hradit formou daru regulační poplatky za pacienty. – čtěte Liberálové.cz kvůli soudkyni zveřejnili
mobilní číslo na Ratha

Osamělý goat-boy

1.10.2009

E15

Petr Koubský

> pohled…

… Petra Koubského <

Český politický aktivista a chovatel koz Stanislav Penc
letos v červenci vyvěsil na web dvě velké databáze bývalé StB – takzvané
evidence zájmových osob. Učinil tak poté, co totéž odmítl na jeho žádost udělat
Ústav pro studium totalitních režimů. Webhostingová firma, u které si Penc
pronajal provoz svých stránek, tento týden vypnula přístup do databází, protože
jí Úřad pro ochranu osobních údajů pohrozil sankcemi. Zveřejnění databází podle
úředníků porušuje dva platné zákony.

Tuto situaci lze hodnotit z více hledisek.
Můžeme
diskutovat, zda je Pencova přímá akce
správná či škodlivá, co dělat a nedělat s
estébáckými seznamy, co to přesně byla
„zájmová osoba“, zda je český
zákon na
ochranu osobních údajů dobře formulovaný, k čemu
je a co má dělat Ústav pro studium
totalitních režimů – a našlo by se toho
ještě víc. Osobně mi jako
nejpozoruhodnější aspekt věci připadá ten, že by
Stanislav Penc mohl situaci
zajímavě zkomplikovat, kdyby alespoň část svého
webu svěřil zahraničnímu
poskytovateli.

Pak by se celá věc buď ocitla zcela mimo
dosah českého
práva, anebo by Penc přivolal úřední zásah
na svou vlastní hlavu – podle toho,
jak přesně by při „emigraci“ webu postupoval. Internet
není nic právně
výlučného. Funguje podle týchž zákonů jako
zbytek světa, ovšem se spoustou
specifických praktických detailů, do nichž se lze schovat
– pokud jste dost
malí, aby vám ze škvíry nečouhala hlava.
Když ve Francii úspěšně nařídili firmě
Yahoo, aby na svých stránkách zamezila obchodu s
nacistickými memorabiliemi,
bylo to proto, že Yahoo je dost velká, tedy uchopitelná.
Osamocený politický
aktivista, jehož kauza navíc v některých lidech
vyvolává silné sympatie, by se
do škvíry nějak určitě vešel a nad českým
právem by mohl mávnout rukou. Co
konkrétně udělá pan Penc, nevíme, ale jemu
podobných osamělých rváčů bude víc –
a internet bude jejich prérií.

MÉDIA: Václav Drchal: Penc nemusí mít se seznamy
StB na webu nic společného, tvrdí úředník

30.9.2009

ceska-media.cz

Publikováno na serveru www.lidovky.cz dne 30.9.2009, autor:
Václav Drchal, (mai)

Z internetu zmizela v pondělí ráno estébácká databáze EZO,
kterou tam v červenci vyvěsil bývalý disident Stanislav Penc. O odstranění
nerozhodl žádný úřad či soud, dobrovolně ji stáhl provozovatel serveru, na
kterém běžela. Inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů Miloš Šnytr totiž
provozovateli poslal dopis s tím, že porušuje zákon a hrozí mu až
desetimilionová pokuta.

LN se Šnytra ptaly, proč případ neřeší s Pencem, ale s
provozovatelem, který celé věci nerozumí a nemůže se tedy nijak hájit. Ještě
před tím, než stihl redaktor LN položit první otázku, Šnytr se nechal slyšet,
že Penc s databází nemusí mít nic společného.

Podle Stanislava Pence, který zveřejnil na stráce
www.svazky.cz databázi StB EZO…

A to víte jako bezpečně, že to udělal on?

To vím bezpečně.

A jak to víte? O vám to řekl?

K tomu se přece od začátku přiznává.

Píše kolektiv autorů Stanislav Penc a já nevím, kdo z nich
to zveřejnil.

No, dobře. Ta databáze ale nyní každopádně nefunguje –
zjevně kvůli tomu, že ji správce serveru poté, co dostal od vás dopis s
upozorněním, že mu hrozí desetimilionová pokuta, stáhl. Proč jste se obrátil
dopisem na správce serveru, který celé té věci pochopitelně nerozumí a ne na
Stanislava Pence?

On je za to ze zákona odpovědný.

Politika

30.9.2009

Euro 24

? Lisabonská smlouva v úterý
znovu zamířila před český
Ústavní soud. O další přezkum
požádalo 17 senátorů především z ODS.
Soudci
vzápětí rozhodli o přednostním
projednání tohoto návrhu. Termín
projednávání
ještě nebyl přesně stanoven. (P/1) ? Předseda ODS Mirek
Topolánek hodlá opět
spojit svou politickou kariéru s osudem Lisabonské
smlouvy. Podle něj Česku
hrozí, že přijde o komisaře, pokud prezident Václav Klaus
tento dokument
nepodepíše a čeští senátoři si na
něj budou stěžovat u ÚS. Řekl to po jednání s
šéfem EK José Barrosem. (P/3) ? Jiří
Dolejš a Čeněk Milota včera rezignovali na
funkce místopředsedů KSČM. Vedení strany rezignaci
přijalo. Dolejš, který je
poslancem, má podle ústředního
výkonného výboru zvážit odchod ze sněmovny.
Oba
čelí podezření, že byli za 1 mil. Kč ochotni změkčit
novelu loterijního zákona.
Dolejš i Milota nařčení odmítají.
Dolejš se poslaneckého mandátu vzdát
nechce,
protože by se to mohlo brát jako výraz nejistoty, že se
dopustil něčeho
nesprávného. V souvislosti s kauzou rezignoval
také generální sekretář KDU-ČSL
Jiří Stodůlka. (MFD/A1-3) ? Dolejš včera omylem podal
kvůli kauze žalobu na
nakladatelství Mladá fronta, jež nemá nic
společného s Mf Dnes, která ji
zveřejnila. ? Podle předsedy KSČM Vojtěcha Filipa volba nových
místopředsedů
proběhne po krajských nominacích do konce října.
(LN/3) ? Poslanci zkoumají,
zda a jak přistřihnout křídla lobbistům. Návrh
místopředsedy ČSSD Bohuslava
Sobotky, o kterém budou zákonodárci jednat dnes,
počítá s tím, že by lobbistům
hrozila pokuta až 100 tis. Kč, kdyby setkání s politiky
nenahlásili do veřejně
přístupného registru. Ten by mělo na starosti a
spravovalo ministerstvo vnitra.
(MFD/A3) ? Vyhledávání v databázi
někdejší StB na internetových
stránkách
bývalého disidenta Stanislava Pence od včerejška
nefunguje. Subjekt poskytující
Pencovi místo na webu se zalekl pokuty až 10 mil. Kč, jíž
mu pohrozil Úřad pro
ochranu osobních údajů. (LN/5) ? Olomoucký
vrchní soud v odvolacím řízení
zpřísnil trest bývalému agentu StB Pavlu
Minaříkovi za pojišťovací podvod ze
4,5 na 6 let vězení. (MFD/A4) ? Bývalá
europoslankyně Jana Bobošíková pokřtila
svou knihu Bojuji za vás! o zákulisí české
i mezinár. politiky. Kmotrou byla
Livia Klausová. (MFD/A5) ? NSS odvolal stát.
zástup. Elenu Votavovou. (LN/4)

Úředník vyhnal „Pencovy seznamy“ StB z webu

30.9.2009

Lidové noviny

VÁCLAV DRCHAL

PRAHA Bývalý disident Stanislav Penc zveřejnil v červenci na
webu rozsáhlou počítačovou databázi, kterou si před listopadem 1989 vedla StB.
Obsahovala údaje o statisících lidí, o které se zajímala StB – a to z
jakéhokoli důvodu. Nyní z internetu zmizela, tedy alespoň na čas.

Postaral se
o to inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů Miloš Šnytr. Ten přitom ale
vůbec neřešil věc s Pencem, ale obrátil se na provozovatele serveru, na kterém
databáze běžela. V dopise mu sdělil, že porušuje zákon a hrozí mu
desetimilionová pokuta. Provozovatel radši databázi v pondělí odpojil.

Podle Pence
jde o omezování svobody internetu a kritizuje úřad za to, že se „výhrůžkou
provozovateli serveru“ pokoutně vyhnul správnímu řízení a znemožnil, aby věc
přezkoumal soud. „Vůbec jsem nedostal šanci svůj postup obhájit. O porušení zákona
v žádném případě nejde. Provozovatele serveru chápu, samotné věci nerozumí a
nejde mu o ni – jde mu o jeho podnikání,“ namítá Penc.

Inspektor
Šnytr se ohání zákonem o ochraně
osobních údajů: „Pro mě je směrodatné, že
tam
jsou zveřejněny osobní informace lidí, kteří k
tomu nedali souhlas.“ Zároveň
dodává, že ze „zákona má odpovědnost
provozovatel serveru“ a on „nemůže půl
roku zbytečně šetřit,“ kdo za zveřejněním
databáze stojí. Na námitku, že Penc
se ke zveřejnění databáze dávno přihlásil,
namítá: „On se mi k tomu teď přizná
a pak mi pošle námitky s tím,já to
nedělám‘.“

Podle
Pence
ale Šnytr chyboval, když nevzal v potaz archivní
zákon. Ten totiž umožňuje
zveřejnění archiválií, které před rokem
1990 zpracovala StB, i bez souhlasu
osob, o kterých se v nich píše. A odborníci
dávají za pravdu Pencovi. „Archivní
zákon má přednost před zákonem o ochraně
osobních údajů. Zvláštní
zákony mají
přednost před obecnými. V tomto ohledu má pravdu pan
Penc,“ tvrdí šéf Archivní
správy ministerstva vnitra Vácslav Babička.

Databáze
bude podle Pence zase fungovat „během dvou dnů“. Rozhodl se
totiž sám
provozovat vlastní server: „Pan Šnytr mi pak zřejmě
pošle dopis, ve kterém mě
upozorní, že porušuji zákon. Databázi
nestáhnu a počkám, až o mně jeho úřad
rozhodne ve správním řízení.“ Jinou
možností je převést databázi na zahraniční
server, to ale Penc nechce.

lidovky.cz

Rozhovor s inspektorem Šnytrem najdete na www.lidovky.cz

Nelíbíš se mi. Končíš!

30.9.2009

Lidové noviny

Martin
Zvěřina

ÚOOU se chová, jako svévolný cenzor internetu

Každý úřad své rozhodnutí vyhotoví, zpravidla písemně
odůvodní a ve většině případů se dá proti tomuto rozhodnutí odvolat či jej
soudně napadnout. Znelíbíte-li se někomu z Úřadu na ochranu osobních údajů,
máte smůlu. Stanislavu Pencovi úřad oficiálně napsal, že proti němu nevede
žádné řízení a současně se jeden z inspektorů postaral o to, aby Pencovy
internetové stránky poskytovatel vypnul. Proti rozhodnutí se nelze odvolat,
protože ÚOOU postupoval na základě nátlaku – inspektor usoudil, že byl porušen
zákon, a provider, aby neměl problémy, vyhověl.

Čistá
práce, stěžovat si není na koho. Žádný úřad ani soud nerozhodl o tom, že by
byly porušeny nějaké paragrafy, tudíž není co zkoumat, proti čemu se odvolávat,
případně co rušit. Internetoví provideři svou činnost provozují pro výdělek a
nikoli z charity, a proto se raději vzdají části zisku, aby se vyhnuli soudu či
opletačkám. Inspektor ÚOOU se též rád vyhne soudu, protože tam by musel své
dojmy nějak dokládat, kromě toho, že by to bylo časově náročné, by se nakonec
mohlo ukázat, že problému vůbec nerozumí, kdyby správní soud dal za pravdu
protistraně. Takhle se inspektor nikomu nezodpovídá, a ještě dosáhne svého – co
se mu na internetu znelíbí, to pohodlně zlikviduje.

Naskýtá
se
otázka, koho úředníci
chránící osobní údaje
potrestají, kdyby si stěžovali
všichni, kdož byli tímto neoficiálním, a
tedy mimoúředním postupem „vypnuti“.
Možná s ohledem na ochranu povědomí o jisté
právní a správní kultuře by
nezaškodilo „vypnout“ některé z
podřízených Igora Němce.

Penc nemusí mít se seznamy StB na webu nic
společného, tvrdí úředník

30.9.2009

lidovky.cz

Lidové noviny,
Václav Drchal

LN Podle Stanislava Pence, který zveřejnil na stráce www.svazky.cz
databázi StB EZO…

A to víte jako bezpečně, že to udělal on?

LN To vím bezpečně.

A jak to víte? O vám to řekl?

LN K tomu se přece od začátku přiznává.

Píše kolektiv autorů Stanislav Penc a já nevím, kdo z nich
to zveřejnil.

LN No, dobře. Ta databáze ale nyní každopádně nefunguje –
zjevně kvůli tomu, že ji správce serveru poté, co dostal od vás dopis s
upozorněním, že mu hrozí desetimilionová pokuta, stáhl. Proč jste se obrátil
dopisem na správce serveru, který celé té věci pochopitelně nerozumí a ne na
Stanislava Pence?

On je za to ze zákona odpovědný.

LN Je to ale člověk, který se nemůže nijak bránit, protože
tomu vůbec nerozumí.

Má tu odpovědnost ze zákona. Já za to nemůžu, já ten zákon
nepsal. Ze zákona je odpovědný provozovatel serveru, ten prostě nemá co
zveřejňovat informace poskytnuté uživatelem, které porušují nějaký zákon.

LN A k tomu jste dospěli jak, že zveřejněním databáze EZO
došlo k porušení zákona?

Chybí tam souhlas těch lidí
(myšleno osob, které jsou zmíněny v databázi pozn. red.).

LN Databáze ale vznikla činností StB před lednem 1990, takže
souhlas těchto osob není potřebný.

To ale není v zákoně napsané, čí činností. Tam jde o to, že
náš zákon (zákon o ochraně osobních
údajů) říká, že osobní údaje se mohou
zveřejňovat pouze se souhlasem. Jsou sice výjimky ze souhlasu, ale tady prostě žádný
souhlas nebyl.

LN Jak je to tedy s oficiálními svazky StB, tam přece také
žádný souhlas není?

To, co dělá Úřad pro studium totalitních režimů, tak to je
ze zákona.

LN V archivním zákoně je ale přece obecně uvedeno, že lze
uveřejňovat archiválie vzniklé činností StB před lednem 1990.

To ale nikde není napsané. Pro mne je směrodatné to, že tam
jsou osobní údaje lidí,a ty jsou zveřejněny bez jejich souhlasu. Kdyby to byly
mrtvé osoby, tak by to možná spadalo do archivního zákona, ale to jsou normální
žijící lidé a nebyli to morálně žádní spolupracovníci StB.

LN Nemůže takový tlak na provozovatele serverů omezit
svobudu na internetu?

Já kdybych připustil neexistenci zákona, který odpovědnost
převádí na provozovatele serveru, tak já nemám šanci v přostředí internetu
najít skutečného provozovatel nějakých dat – to je velmi obtížné a v podstatě
nerealizovatelné. Protože já panu Pencovi nedokážu, že on je ta odpovědná
osoba, že on tam ty údaje zpracovává.

LN On se vám k tomu přece naprosto otevřeně přizná.

On se mi k tomu přizná a potom pošle námitky – ‚já to
nedělám‘.

LN To byste to musel zkusit a já jsem přesvědčen, že
Stanislav Penc žádné námitky nepošle…
Já to ale nepotřebuji, proč bych to dělal? Já musím šetřit státní peníze
a nemůžu tady zbytečně půl roku šetřit, kdo to vlastně dělá. já mám jasnou
odpovědnost provozovatele serveru, proč bych to dělal?

* Stránky s Pencovými svazky nefungují

30.9.2009

Právo

(ČTK)

Vyhledávání v databázi StB na internetových stránkách
bývalého disidenta Stanislava Pence www.svazky.cz od včerejška nefunguje.
Subjekt poskytující Pencovi místo na webu se zalekl pokuty až deset miliónů
korun, kterou mu pohrozil Úřad pro ochranu osobních údajů, a vyhledávač vypnul.
Penc hrozby úřadu odmítl jako protiprávní a označil je za cenzuru.

Pencovy svazky zmizely po nátlaku úřadu z internetu

29.9.2009

aktualne.cz

elb

Stažení stránek požadoval Úřad na ochranu osobních údajů

Praha – Evidence zájmových osob StB, kterou v půli července
spustil na internetu bývalý disident Stanislav Penc, je znovu nedostupná.

Stanislav Penc to potvrdil na dotaz Aktuálně.cz, kde má svůj
blog. Na něm také zveřejnil dopis inspektora Úřadu na ochranu osobních údajů
Miloše Šnytra, který stažení stránek požadoval. Podle něj databáze porušovala
zákon o ochraně osobních údajů.

„Poskytovatel webhostingu dnes u stránky www.svazky.cz
podlehl nátlaku a zastavil provoz,“ potvrdil Penc.

V provozování databáze chce Penc pokračovat sám. „Už
jsem se rozhodl, že to budu provozovat sám,“ řekl Aktuálně.cz „Po
dohodě s právníky se stanu majitelem toho prostoru na internetu.“

Penc je zároveň připraven, že může čelit správnímu řízení.
„Pokud ho zahájí, tak jim řeknu, že podle archivního zákona jsou zmíněné
databáze archiváliemi a nepodléhají ochraně osobních dat,“ dodal Penc.
„Já jsem jen zveřejnil historický materiál. Nezpracovávám osobní
data.“

Inspektor Úřadu na ochranu osobních dat argumentuje právě
tím, že server svazky.cz nezákonně zacházel s osobními údaji. Podle úřadu za to
hrozí pokuta až 10 milionů korun.

Seznam, který Penc zveřejnil,
vychází z Evidence zájmových
osob (EZO), která měla být základní složkou
rozsáhlého informačního systému pro
StB.

Projekt EZO zahájený v roce 1986
počítal s převedením
evidence československé rozvědky do počítačové
podoby. Databázi se však
nepodařilo zprovoznit před rokem 1989. V roce 2003 převzal tato data s
934 949
záznamy (u některých jmen je více záznamů)
slovenský Ústav paměti národa (ÚPN).

Zveřejněné záznamy u velké části neříkaly nic o tom, na jaké
straně daná osoba stála – zda proti tehdejšímu režimu, či zda jako
spolupracovník StB. V seznamech byli uvedeni lidé, o které měla – ať už z
jakýchkoliv důvodů, StB zájem. #obj_4351

„Je to mimořádná pomůcka pro pátrání v archivech,“
komentoval zveřejnění seznamů historik z Ústavu pro soudobé dějiny AV Petr
Blažek. „Jde o největší databázi a unikátní klíč k archivům StB.“

Konec vydírání v Čechách

Bývalý politik zelených Penc říkal, že motivací zveřejnit
evidence byla snaha zamezit vydíratelnosti politiků.

„Pro mě není důležité, kdo v těch seznamech je,“
řekl Penc. „Ale je důležité, že na základě této databáze už nebude nikdo
vydíratelný. Všichni budou moci nahlédnout do spisů, které na ně byly vedeny, a
nebude je mít k dispozici jen úzká skupina lidí, která je mohla zneužít.

Žalob se Penc neobával. „V tomto případě jde o data
hovořící pouze o tom, že daná osoba byla pod daným svazkem v hledáčku StB, nic
víc,“ říká. „Proto se nebojím, že by mě někdo žaloval, není
proč.“

Cenzura internetu je tady

29.9.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Dnes poskytovatel webhostingu u stránky www.svazky.cz
podlehl nátlaku inspektora Úřadu na ochranu osobních údajů Ing. Miloše Šnytra a
zastavil provoz vyhledávání v databázi EZO (cca 770 tis. jmen osob,o které měla
StB z jakýchkoliv důvodů zájem).

Připravujeme vše proto, aby databáze dále fungovala. V
případě, že nám chcete jakkoliv v našem snažení pomoci, prosím udělejte to a
kontaktujte nás buďto na emailu stanislavpenc@volny.cz nebo na tel: 605/701081

Webové stránky Pencových svazků StB kvůli
hrozbě pokuty nefungují

29.9.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Milkovice (Jičínsko) -Vyhledávání v databázi někdejší Státní
bezpečnosti (StB) na internetových stránkách bývalého disidenta Stanislava
Pence www.svazky.cz ode dneška nefunguje. Subjekt poskytující Pencovi místo na
webu se zalekl pokuty až deset milionů korun, kterou mu dopisem pohrozil Úřad
pro ochranu osobních údajů, a vyhledávač vypnul. ČTK to dnes řekl Penc. Hrozby
úřadu odmítl jako protiprávní a označil je za cenzuru. Úřad uvedl, že postupuje
v souladu se zákonem. Úřad
poskytovatele upozornil na to, že aplikace
vyhledávání v počítačových
registrech StB zvaných EZO (evidence zájmových
osob) údajně porušuje zákon o
ochraně osobních údajů, protože zpracovává
údaje osob bez jejich souhlasu. Penc
to odmítá. „Podle archivního zákona se
těchto materiálů StB netýká ochrana
osobních údajů jako jiných materiálů,“ řekl
Penc. Dodal, že jeho osobně ve
věci údajného porušení zákona
úřad nevyslechl a ani nepožádal o vysvětlení.

Podle
mluvčí Úřadu
pro ochranu osobních údajů Hany
Štěpánkové na úřad přišly
stížnosti několika
lidí, že jejich údaje jsou zveřejňovány bez jejich
souhlasu. „To je
porušením zákona o ochraně osobních
údajů. Proto inspektor úřadu upozornil
providera, který zveřejňuje tato údaje, na jeho
odpovědnost,“ řekla.
Dodala, že z reakce poskytovatele místa na webu je
zřejmé, že si uvědomuje, co
udělal.

Stránky, na nichž
šlo vyhledat jména statisíců lidí, kteří údajně měli co do činění s StB, chce
Penc nově prezentovat na internetu sám, bez pronajímatele webového prostoru.
Věří tomu, že se mu změnu podaří udělat během několika dnů. „Útok úřad pak
bude moci směřovat proti mně, a ne proti někomu, kdo s obsahem stránek nemá nic
společného,“ řekl Penc. Odhadl, že od července měly stránky několik
milionů přístupů.

Stránky
www.svazky.cz Penc spustil v červenci. Ke zveřejnění seznamů ho prý přimělo
chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného Archivu
bezpečnostních složek. Podle Pence si monopolizují pohled na historii, zatajují
informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy. Ředitel ústavu Pavel
Žáček kritiku odmítl, Penc se podle něj navíc vlamuje do otevřených dveří.
Elektronické registry jsou zatíženy chybami, varoval Žáček.

Seznam s
vyhledávačem obsahuje kromě jmen agentů také záznamy o důvěrnících, kandidátech
agenta, a dokonce i o prověřovaných osobách. Neoficiální takzvané Cibulkovy
seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách neobsahují. Penc získal
databáze v elektronické podobě od prvního, dnes už mrtvého šéfa slovenského
Ústavu paměti národa Jána Langoše.

Pencovy stránky s databází StB ode dneška nevyhledávají

29.9.2009

ct24.cz

Milkovice – Stránky bývalého disidenta Stanislava Pence, na
kterých se dá vyhledávat v databázi StB, ode dneška nefungují. Úřad pro ochranu
osobních údajů totiž pohrozil až desetimilionovou pokutou a poskytovatel
webového prostoru vyhledávač vypnul. Úřad se hájí tím, že postupuje v souladu
se zákonem, Penc ale hrozby úřadu odmítl jako protiprávní a označil je za
cenzuru.

„Podle archivního zákona se těchto
materiálů StB netýká
ochrana osobních údajů jako jiných
materiálů,“ řekl Penc. Dodal, že jeho
osobně ve věci údajného porušení
zákona úřad nevyslechl a ani nepožádal o
vysvětlení. Podle mluvčí Úřadu pro ochranu
osobních údajů Hany Štěpánkové na
úřad přišly stížnosti několika lidí, že
jejich údaje jsou zveřejňovány bez
jejich souhlasu. „To je porušení zákona o ochraně
osobních údajů. Proto
inspektor úřadu upozornil providera, který zveřejňuje
tyto údaje, na jeho
odpovědnost,“ řekla. Dodala, že z reakce poskytovatele místa na
webu je
zřejmé, že si uvědomuje, co udělal.

Internetové stránky nabízely od července unikátní databázi
EZO, neboli evidenci zájmových osob. Seznam obsahující téměř 800 tisíc jmen
lidí a nerozlišuje mezi těmi, kdo režimu vědomě sloužili, nebo se naopak do
hledáčku StB dostali jako prověřované osoby. Penc chce nově prezentovat
databázi na internetu sám, bez pronajímatele webového prostoru. Věří tomu, že
se mu změnu podaří udělat během několika dnů. „Útok úřadu pak bude moci
směřovat proti mně, a ne proti někomu, kdo s obsahem stránek nemá nic
společného,“ řekl Penc. Odhadl, že od července měly stránky několik
milionů přístupů.

Stránky spustil Penc letos v červenci. Ke zveřejnění seznamů
ho prý přimělo chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného
Archivu bezpečnostních složek. Podle Pence si monopolizují pohled na historii,
zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy. Ředitel
ústavu Pavel Žáček kritiku odmítl, Penc se podle něj navíc vlamuje do
otevřených dveří. Elektronické registry jsou zatíženy chybami, varoval Žáček.

Seznam s vyhledávačem obsahuje kromě jmen agentů také
záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta, a dokonce i o prověřovaných osobách.
Neoficiální tzv. Cibulkovy seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách
neobsahují. Penc získal databáze v elektronické podobě od prvního, dnes už
mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

Přehled zpráv

29.9.2009

ČRo 1 – Radiožurnál

21:00 Stalo se dnes

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Skupina senátorů se obrátila na
Ústavní soud, aby posoudil
Lisabonskou smlouvu. Ten se úkolu zhostí přednostně.
Plzeňská Právnická fakulta
po skandálu s plagiáty mění vedení. V
jejím čele je ode dneška exministr Jiří
Pospíšil. V alternativní databází
StB Stanislava Pence už není možné vyhledávat
kvůli hrozbě milionové pokuty. A labouristé v
Británii bojují o hlasy voličů.

V alternativní databází StB Stanislava Pence už
není možné vyhledávat

29.9.2009

ČRo 1 – Radiožurnál

21:00 Stalo se dnes

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Pokud jste měli v plánu nahlédnout v
nejbližší době do
databází komunistické Státní
bezpečnosti, které se rozhodl zveřejnit bývalý
disident Stanislav Penc, máte smůlu. Firma, která
webové spravuje, vypnula
vyhledávání. Zalekla se totiž
varování Úřadu pro ochranu osobních
údajů, který
má za to, že vyhledávání v registrech StB
porušuje zákon o ochraně osobních
údajů, protože manipuluje s informacemi bez vědomí
dotyčných osob. Na telefonu
je tisková mluvčí Úřadu pro ochranu
osobních údajů Hana Štěpánková,
dobrý
večer.

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, tisková mluvčí Úřadu pro ochranu osobních
údajů

——————–

Dobrý večer.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Paní Štěpánková, řekněte mi, prosím, jak konkrétně měla
firma, která na internetu spravovala databázi StB, porušit zmíněný zákon nebo
se k tomu blížila.

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, tisková mluvčí Úřadu pro ochranu osobních
údajů

——————–

Tak především nejde o to, že by
vyhledávání bylo
konstatováno jako porušování zákona.
Jako porušení zákona bylo shledáno to, nač
si stěžovalo několik stěžovatelů, a sice, že jejich osobní
údaje jsou
zveřejňovány bez jejich souhlasu. Úřad tedy upozornil
samozřejmě provozovatele
těch webových stránek, že má podle zákona o
některých službách informační
společnosti odpovědnost poskytovatele a že tady dochází v
podstatě z jeho
strany k nedodržování těch pravidel, která mu
ukládá paragraf pátý tohoto
zákona. A samozřejmě v souladu s tím, že to zohlednil
vlastně, postupoval tak,
jak vy říkáte.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Stanislav Penc už zmíněný, který poskytl ke zveřejnění
databáze StB, tvrdí, že se materiálů StB netýká ochrana osobních údajů, stejně
jako jiných materiálů. Má pan Penc pravdu podle vašich zjištění?

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, tisková mluvčí Úřadu pro ochranu osobních
údajů

——————–

My především nemáme ničím doloženo, že jde o materiály
tajných služeb. To je tento fakt, že jde o takovou databázi, v podstatě žádná z
kompetenčně příslušných institucí nepotvrdila. Čili my jsme samozřejmě
nahlíželi na tuto databázi, která byla zveřejněna, jako na běžnou databázi, kdy
dochází prostě ke zveřejňování osobních údajů.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Pokud by šlo o databáze StB a prokázalo by se to, pak by
tady platil jiný režim než u běžných materiálů, údajů.

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, tisková mluvčí Úřadu pro ochranu osobních
údajů

——————–

Samozřejmě, to je něco jiného, ale toto v podstatě nikdo
zatím nekonstatoval a nikdo nepotvrdil, že jde o databáze StB.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Tady budu spekulovat, ale pokud by se někdo, například zase
Stanislav Penc, pokusil uveřejnit nějakým jiným způsobem tyto databáze na
internetu, hrozí mu také pokuta?

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, tisková mluvčí Úřadu pro ochranu osobních
údajů

——————–

V každém případě se bude věcí úřad nadále zabývat, ale v
podstatě celá záležitost v danou chvíli neměla nic společného a netýkala se
pana Pence. My jsme v podstatě prováděli ta šetření, která se týkala toho, kdo
zveřejňoval databázi.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Tolik tisková mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů Hana
Štěpánková, děkuji za vaše odpovědi, přeji hezký večer.

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, tisková mluvčí Úřadu pro ochranu osobních
údajů

——————–

Na shledanou.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Na druhé lince je muž, o kterém se mluvilo, aktivista a
bývalý disident Stanislav Penc, dobrý večer.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

——————–

Dobrý večer.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Pane Penci, slyšeli jsme to, odradila by vás hrozba případně
třeba i 10milionové pokuty od dalšího zveřejňování databází?

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

——————–

Víte, hrozit může stát i člověk, jak chce a v momentu, když
je to v demokratický společnosti a hrozí takto stát a takto si vykládá zákony
tak, jak nám to teďko sdělila paní tisková mluvčí, tak je něco v nepořádku v
našem státě. Je možná taky dobrý připomenout, že vlastně si letos budeme
připomínat 20 let od pádu komunismu a podle tohohle toho vyjádření a podle
toho, co se vlastně děje kolem minulosti, která je víc než 20 let stará, tak to
spíš vypadá, že se nám ten komunismus zase blíží.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Já tomu rozumím tak, že vy se pokusíte znovu umístit na
internet zmíněné databáze bývalé komunistické tajné policie.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

——————–

Já je umístím na internet v každém případě znovu a chápu
samozřejmě toho poskytovatele toho, těch služeb, toho připojení k tomu
internetu, že se zaleknul, když mu někdo na úředním papíře napíše, že mu hrozí
až 10 milionů korun pokuta. Problém celý tý věci je v tom, že ten inspektor
vůbec nesdělil, jakým způsobem k tomu došel, a to, co řekla teďko paní
inspektorka, že není prokázáno, že jde o databázi StB a že kontaktovali vlastně
rovnou toho providera místo toho, aby kontaktovali mě, to znamená, že
nezahájili nic proti mně, tak je to ukázka obstrukce a ukázka toho, jak by
státní instituce fungovat v demokracii neměla.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

A vy si, pane Penci, myslíte, že ta okolnost, tedy splnění
jakési, jakéhosi potvrzení o to, že jde skutečně o databáze StB, skutečně bylo
splněno, že je to prokázané, protože mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů to
popřela, to už jste sám zmínil.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

——————–

Víte, já jsem zveřejnil ty databáze proto, že Ústav pro
studium totalitních režimů tak neučinil i přesto, že je to jeho vlastně zákonná
povinnost. Pan ředitel Žáček sdělil lidem před dvouma měsíci, kdy došlo ke
zveřejnění, že se jedná o archivní pomůcku, nikoliv o archiválii, a to je
důvod, proč to nezveřejnit. To je stejná obstrukce, jako teď dělá Ústav na
ochranu osobních údajů.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Vy tedy trváme na tom, že ty databáze jsou průkazné a že
skutečně se jedná o materiály bývalé StB.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

——————–

To, co jsem zveřejnil já, tak to je databáze, která je v
podstatě jenom stručnej takovej exkurz, existujou svazky, který zakládala
Státní bezpečnost od padesátých let do let osmdesátých na každýho člověka, s
kým přišla do styku. To znamená nejenom sna agenty, ale na lidi, který
pronásledovala, na lidi, který emigrovali a tak dále. A tyto svazky byly v
papírový podobě a titulní stránku tý papírový podoby, to je vlastně ta
databáze, to znamená, tam je přepsáno všech těch asi 900 tisíc záznamů, který
se týká asi 770 tisíc jmen. To, co jsem zveřejnil já, je v podstatě jméno,
datum narození, místo narození a číslo svazku nebo číslo archivu tak, abych
vlastně umožnil, když to neučinil doposud ten ústav, ani stát před tím, aby
lidi, který to zajímá, aby si mohli buď o sobě, o svých blízkých, nebo o tom, o
koho to zajímá, vlastně tu informaci zjistit. Tu samotnou archiválii, na kterou
odkazuje to číslo svazku nebo číslo archivu, to už si musí předložit ten Ústav
pro studium totalitních režimů a jeho podřízený archiv bezpečnostních složek.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

——————–

Říká Stanislav Penc, já vám děkuji. Na shledanou.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

——————–

Taky děkuji, na shledanou.

Spory kvůli zveřejněným svazkům na internetu

29.9.2009

ČT 1

19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

——————–

Další kolo sporů kvůli databázi zájmových osob komunistické
Státní bezpečnosti, na internet ji v červenci vyvěsil bývalý disident Stanislav
Penc. Úřad na ochranu osobních údajů teď ale provozovateli stránek napsal, že
porušuje zákon, když databázi zveřejňuje a ten ji pod hrozbou desetimilionové
pokuty zablokoval.

Barbora JELÍNKOVÁ, redaktorka

——————–

EZO neboli Evidence zájmových osob, unikátní databáze
obsahující téměř 800 tisíc jmen lidí, která nerozlišuje mezi těmi, kdo režimu
vědomě sloužili nebo se naopak do hledáaacute;čku StB dostali jako prověřované osoby.
Od července byla volně přístupná na internetu, od víkendu ale vyhledávání nefunguje.
Úřad pro ochranu osobních údajů totiž upozornil, že stránky porušují zákon a
jejich provozovatel, u kterého si Penc najal prostor na internetu, databázi
stáhl.

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, mluvčí, Úřad pro ochranu osobních údajů

——————–

Tím bylo učiněno jaksi zadost té stížnosti nebo těm
stížnostem, které jsme obdrželi.

Stanislav PENC, občanský aktivista

——————–

Provider se zalekl, jako všichni by se /nesrozumitelné/
zalekli, kdyby jim na úředním hlavičkovém papíře přišlo, že něco, co dělají,
porušuje zákon a že jim hrozí pokuta 10 milionů korun.

Robert MALECKÝ, redaktor

——————–

Soukromý zemědělec a bývalý politik Strany zelených
Stanislav Penc, který databázi získal od porevolučního ministra vnitra Jána
Langoše, je připraven stránky znovu spustit sám.

Stanislav PENC, občanský aktivista

——————–

Jsme museli najít jiný řešení, který během dvou dnů dáme
dohromady a znovu ty stránky budeme provozovat.

Robert MALECKÝ, redaktor

——————–

Penc je kvůli soupisu jmen ve sporu i s vedením Ústavu pro
studium totalitních režimů. Tvrdí, že databázi měl zveřejnit právě ústav. Ten
to ale odmítá.

nbsp;

Jiří REICHL, mluvčí, Ústav pro studium totalitních režimů

——————–

Naše právní rozbory říkají, že to není možné zveřejnit, ani
předat třetí osobě. My s tou databází pracujeme, odstraňujeme chyby, které se
tam vyskytly, je tam velká chybovost.

Robert MALECKÝ, redaktor

——————–

Kvůli internetovým stránkám
svazky.cz padlo i několik
trestních oznámení, kterými se
zabývá policie. Ta se rozhodla vyčkat na
výsledky šetření Úřadu pro ochranu
osobních údajů. Barbora Jelínková a Robert
Malecký, Česká televize.

Pencův seznam od víkendu nefunguje

29.9.2009

ČT 2

22:30 Události, komentáře

Richard SAMKO, redaktor

——————–

Vítejte, přeji hezký večer.

Internetová databáze zájmových osob komunistické Státní
bezpečnosti od víkendu nefunguje. Seznam skoro 800 tisíc jmen zveřejnil bývalý
disident Stanislav Penc. Provozovatel, který pro něj stránky spravuje, je ale
zablokoval. Od Úřadu na ochranu osobních údajů mu totiž hrozila až
desetimilionová pokuta. Penc tvrdí, že jde o cenzuru a protiprávní jednání.
Stránky chce obnovit.

Spory kvůli zveřejněným svazkům na
internetu

29.9.2009 ČT
24 str. 07 19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

——————–

Barbora JELÍNKOVÁ, redaktorka

——————–

EZO neboli Evidence zájmových osob, unikátní databáze
obsahující téměř 800 tisíc jmen lidí, která nerozlišuje mezi těmi, kdo režimu
vědomě sloužili nebo se naopak do hledáčku StB dostali jako prověřované osoby.
Od července byla volně přístupná na internetu, od víkendu ale vyhledávání nefunguje.
Úřad pro ochranu osobních údajů totiž upozornil, že stránky porušují zákon a
jejich provozovatel, u kterého si Penc najal prostor na internetu, databázi
stáhl.

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, mluvčí, Úřad pro ochranu osobních údajů

——————–

Tím bylo učiněno jaksi zadost té stížnosti nebo těm
stížnostem, které jsme obdrželi.

Stanislav PENC, občanský aktivista

——————–

Robert MALECKÝ, redaktor

——————–

Soukromý zemědělec a bývalý politik Strany zelených
Stanislav Penc, který databázi získal od porevolučního ministra vnitra Jána
Langoše, je připraven stránky znovu spustit sám.

Stanislav PENC, občanský aktivista

——————–

Jsme museli najít jiný řešení, který během dvou dnů dáme
dohromady a znovu ty stránky budeme provozovat.

Robert MALECKÝ, redaktor

——————–

Penc je kvůli soupisu jmen ve sporu i s vedením Ústavu pro
studium totalitních režimů. Tvrdí, že databázi měl zveřejnit právě ústav. Ten
to ale odmítá.

Jiří REICHL, mluvčí, Ústav pro studium totalitních režimů

——————–

Naše právní rozbory říkají, že to není možné zveřejnit, ani
předat třetí osobě. My s tou databází pracujeme, odstraňujeme chyby, které se
tam vyskytly, je tam velká chybovost.

Robert MALECKÝ, redaktor

——————–

O případném Žáčkově nástupci bude rada jednat až v lednu

Pozdní pláč nad Žáčkem

Pozdní pláč nad Žáčkem

Politika

Jak vypadá státní dohled nad internetem?

Vznikla petice na podporu Žáčkova ústavu

Žáček zatím vyhrál, zůstává v čele kritizovaného ústavu

Podporují Žáčka peticí

Skalník, Penc, Žáček – a pravda

Odvolat ředitele nestačí, ústav je nutné zrušit

Spor o Žáčka: proti Havlovi se postavili Křižan, Ruml a Vondra

Rada Ústavu pro studium totalit hodlá vypsat konkurs na místo Žáčka

Radní chtějí vypsat konkurz na místo Žáčka

Zastánci ústavu pro studium totality shromažďují podpisy

Pencovy svazky budou znovu na internetu

Proč má Žáček odejít?

Vzhůru po vzpomínkách s StB

Deset českých zpráv, které by vás neměly minout

MOBY DICK: Česká běda

Autor státního znaku ČR byl udavač StB?

Debata o petici, která volá po odvolání Žáčka z funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů

Petice za odstoupení Pavla Žáčka z funkce

Politika

Havel podepsal petici za Žáčkovo odvolání

Havel chce odchod šéfa Ústavu pro studium totality

Křižan a Ruml: Skalník udával

Havel žádá Žáčkovo odvolání

Hlasy za odvolání Žáčka sílí. Přidal se i Havel

Petice, kterou formuloval Stanislav Penc

Nepište dějiny podle StB, vyzývá petice

UDÁLOSTI: Jako za starých, dobrých časů

Kvůli komu budou petice příště?

Aktivista Bok se málem popral se šéfem ústavu Žáčkem

Co přinesl den (čtvrtek ;19. ;listopadu)

Žáček: Petice za mé odvolání je pokusem o cenzuru ústavu

Petice proti řediteli Žáčkovi

Penc požaduje v petici odvolání Žáčka, podepsal ji i Havel

Proti Žáčkovi se šíří petice, ten mluví o cenzuře

DOLEŽAL: Jako za starých, dobrých časů

Petici za odvolání Žáčka podepsal i exprezident Havel

Pencovu petici za odvolání Žáčka podepsal i Havel

Dvacet let po revoluci nechci být cenzorem, hájí Žáček informace StB

Žáčku, přestaňte psát dějiny podle StB. Šéfa ústavu pro totalitu kritizuje i Havel

Dějiny nejsou pouze dokumenty StB!

Penc požaduje v petici odvolání Žáčka, údajně ji podepsal i Havel

Blogy osobností: 1989-2009. Přelom či promarněná šance?

K 20 výročí – Nenechme se znechutit

Nenechme se znechutit a ptejme se

Máničky vs. dredaři S PROTEST VE VLASECH

Přečtěte si evidenci zájmových osob StB. Je v DOXu

Stát jsme my všichni

Výstava přibližuje rozsah záznamů, které na lidi vedla StB

Najděte špiony StB. NOVÉ SEZNAMY

Soukromník zámek zvelebil

Interview s předsedou společnosti Člověk v tísni Šimonem Pánkem

»Jsem příliš stár, abych věřil na revoluci…«

Jiří Přibáň: Výhry a prohry sametové generace

Igor Němec si chtěl posvítit na Pence, kvůli databázi StB

Na Pence si posvítíme…

Soud nařídil odstranit billboardy s číslem na krajského šéfa ČSSD

Billboardy s číslem Petra Bendy musejí zmizet

Soud nařídil odstranit plakáty s telefonem krajského šéfa ČSSD

Soud nařídil odstranit plakáty s telefonem krajského šéfa ČSSD

Soud nařídil odstranit plakáty s telefonem krajského šéfa ČSSD Bendy

Stalo se…

Strážník, co chránil Paroubka před vejci, porušil zákon

Vyvedení Marťanů z mítinku ČSSD je přestupek

Vyvedení Marťanů z mítinku ČSSD je přestupek

Vyvedení Marťanů z mítinku ČSSD je přestupek

Strážník ve službách ČSSD spáchal zásahem proti „Marťanům“ přestupek

Za zveřejněný telefon k soudu

Předsedovi ČSSD v Ústeckém kraji vadí billboardy s jeho telefonem

Mobil šéfa ústecké ČSSD Bendy je na billboardech

Na billboardech se objevilo číslo na ústeckého šéfa ČSSD, obrátí se na soud

MÉDIA: Václav Drchal: Penc nemusí mít se seznamy StB na webu nic společného, tvrdí úředník

Politika

Úředník vyhnal „Pencovy seznamy“ StB z webu

Nelíbíš se mi. Končíš!

Penc nemusí mít se seznamy StB na webu nic společného, tvrdí úředník

* Stránky s Pencovými svazky nefungují

O případném Žáčkově nástupci bude rada jednat až v
lednu

Žáček zatím vyhrál, zůstává v čele kritizovaného
ústavu

Spor o Žáčka: proti Havlovi se postavili Křižan,
Ruml a Vondra

Rada Ústavu pro studium totalit hodlá vypsat
konkurs na místo Žáčka

Zastánci ústavu pro studium totality shromažďují
podpisy

Debata o petici, která volá po odvolání
Žáčka z funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů

Aktivista Bok se málem popral se šéfem ústavu
Žáčkem

Penc požaduje v petici odvolání Žáčka, podepsal ji
i Havel

Petici za odvolání Žáčka podepsal i exprezident
Havel

Dvacet let po revoluci nechci být cenzorem, hájí
Žáček informace StB

Žáčku, přestaňte psát dějiny podle StB. Šéfa ústavu
pro totalitu kritizuje i Havel

Penc požaduje v petici odvolání Žáčka, údajně ji
podepsal i Havel

Blogy osobností: 1989-2009. Přelom či promarněná
šance?

Výstava přibližuje rozsah záznamů, které na lidi
vedla StB

Interview s předsedou společnosti Člověk v tísni
Šimonem Pánkem

Igor Němec si chtěl posvítit na Pence, kvůli
databázi StB

Soud nařídil odstranit billboardy s číslem na
krajského šéfa ČSSD

Soud nařídil odstranit plakáty s telefonem
krajského šéfa ČSSD

Soud nařídil odstranit plakáty s telefonem
krajského šéfa ČSSD

Soud nařídil odstranit plakáty s telefonem
krajského šéfa ČSSD Bendy

Strážník ve službách ČSSD spáchal zásahem proti
„Marťanům“ přestupek

Předsedovi ČSSD v Ústeckém kraji vadí billboardy s
jeho telefonem

Na billboardech se objevilo číslo na ústeckého šéfa
ČSSD, obrátí se na soud

MÉDIA: Václav Drchal: Penc nemusí mít se seznamy
StB na webu nic společného, tvrdí úředník

Penc nemusí mít se seznamy StB na webu nic
společného, tvrdí úředník

Webové stránky Pencových svazků StB kvůli
hrozbě pokuty nefungují

V alternativní databází StB Stanislava Pence už
není možné vyhledávat