Pence odborníka „na bezpečnost“. A možná v
jeho snech stínového ministra
vnitra. Nešť.Před volbami ovšem fenomén strany
exlidovce Bursíka podceňovat
nejde. Díky figurám typu Pence může docela dobře oslovit
segment mladých lidí,
kterým je blízká alternativní kultura,
společnost je nemotivuje a nemají zrovna
příliš chuti hledět s optimismem k „světlým
zítřkům“. Pondělní televizní
selanka Paroubek – Bursík jasně naznačila, že alespoň
podle průzkumů agentur,
si musí Zelené předcházet každý. Osobně si
myslím, že jejich obliba je do jisté
míry virtuální realitou, jež vznikla podobně jako
před osmi lety v souvislosti
s Unií svobody. Vzpomínáte? Jejich první
preference byly poznamenány skandálem.
Den před jejich oznámením se na ministerstvu obrany
sešli u tehdejšího ministra
Lobkowicze šéfové agentur Stem a Factum. S touto
informací přišla tehdy Česká
televize. Dobře si pamatuji, jak tehdejší vedení
zpravodajství až na Otu
Černého, nechtělo prověřený fakt vůbec zveřejnit, aby se
nepoškodily vyhlídky
Rumlovy strany s podporou Václava Havla v zádech.
Zelení na to šli chytřeji.
Podobnost s událostmi s před osmi let je pouze v tom, že jim
agentury poprvé
uvedly více než pět procent ve stejnou dobu jako tehdy US-DEU.
Šokující je však
servilita části českých médií, které
neparlamentní straně dělají předvolební
kampaň zadarmo. Je-li pravda, že se jednotliví lídři v
krajích za Zelené
dostanou k otázkám moderátora Václava
Moravce ještě před vysíláním, pak je to
šokující dvojnásob. Právě
nejvlivnější médium – televize dělá
ze Zelených
„černého koně“ voleb. Pro ostatní
strany, jež nejsou ve sněmovně, a to včetně třeba Zielencova či
Železného uskupení je to vcelku nebezpečné. Současného miláčka ČT, Mfdnes či
Lidovek budou muset ostatní politické strany přebít akcentem na konkrétní
výstupy, které novináře zaujmou. Díky Zeleným
ostatní patrně i změní taktiku ve vrcholící kampani.Shrňme. Podobně jako
Standa Penc U kocoura bez kreditu, čekají na sněmovní mandát i ostatnílídři strany
Zelených. Dostanou-li se „jedničky“
Martina Bursíka do historické budovy na Malé
straně, pak se tím sice poněkud
změní česká politická mapa, nicméně
skutečná alternativa to v žádném případě
nebude. Ve straně Zelených doutná pod povrchem rozpor.
Autentičtí politici této
strany, a to Beránek či Patočka jsou pryč a ty co přišli
po nich, jednotná idea
nespojuje. Spojuje je pouze čekání na mandát.
Naplní-li se toto čekání úspěšně,
lze se vsadit, že do roka do dne čeká Zelené rozkol,
kterému nezabrání ani
usměvavá tvář Martina Bursíka, který tak
podivuhodně restituoval před lety svůj
majetek a profiluje se jako alternativa na našem
politickém dvorku. Neměl by
však zapomínat na to, že těch třicet procent
nerozhodnutých potenciálních voličů ho sedm týdnů před volebním kláním
za alternativu zatím nepovažuje. Josef Petrů, 18.4. 2006

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=164796

Volby zamíchají složením Sněmovny

18.4.2006
Právo str. 02 Zpravodajství

(ada, nig,
ČTK)

Ze dvou stovek poslanců jich 161 znovu kandiduje * Mnozí
nemají příliš šancí

Vlastní zpráva

Velká část
poslanců své práci natolik propadla, že se rozhodli znovu kandidovat. Ze
dvousetčlenné Sněmovny se o zvolení uchází 161 jejích dosavadních členů.

Tak velký
zájem o znovuzvolení však neznamená, že v poslaneckých lavicích zasedne jen
minimum nováčků. Mnozí z poslanců jsou totiž na kandidátních listinách na
nevolitelných místech. Zachránit tak mohou některé z nich pouze preferenční
hlasy, díky kterým mohou přeskákat své kolegy na čelných místech.

Kartami
přitom může zamíchat také fakt, když do Sněmovny nově
pronikne Bursíkova Strana
zelených. Podle současných předvolebních průzkumů
by tak mohli ve Sněmovně
zasednout vedle stranického šéfa Bursíka
také třeba bývalá náměstkyně ministra
životního prostředí Eva Tylová jako
plzeňský lídr strany či aktivista Stanislav
Penc za Královéhradecko. Písničkář
Jiří Dědeček na Vysočině je sice známý, ale
v tomto kraji zelení nemají vysoké preference.

Nejvíc změn v ČSSD

Z
porovnání
aktuálních kandidátek vyplývá, že
největší obměna asi čeká klub momentálně
nejsilnější vládní strany, tedy ČSSD.
Právě mezi 70 jejími poslanci je největší
podíl lidí, kteří nekandidují buď vůbec,
nebo na pravděpodobně nevolitelném
místě.

Na
kandidátkách není 19 současných poslanců ČSSD, mezi nimi např. dosavadní šéf
zahraničního výboru Vladimír Laštůvka, bývalý ministr zahraničí Jan Kavan,
exministr životního prostředí Miloš Kužvart, někdejší ministr pro místní rozvoj
Petr Lachnit a místopředsedkyně dolní komory Jitka Kupčová.

Chybí
rovněž někdejšscaron;í šéf klubu Michal Kraus, který v lednu odstoupil kvůli své
kakaové aféře a vzdal se také prvního místa na kandidátce v Libereckém kraji.

Jediná možnost: přeskákat kolegy

Dalších
zhruba 11 až 18 dosavadních poslanců se ocitlo na
místech, z nichž už jim do Sněmovny
mohou pomoci jen preferenční hlasy voličů, případně
lepší výsledek jejich
strany, než jaký nyní soc. dem.
předpovídají průzkumy. Patří mezi ně např.
někdejší ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi,
část bývalého vedení poslaneckého
klubu jako Petr Ibl či Eva Nováková.

Změny se
nevyhnou ani druhé dnešní nejsilnější frakci, a to ODS. Jisté je, že odpočinout
od politiky si chce dosavadní poslankyně Kateřina Dostálová, která se chce
věnovat rodině. Kromě ní z dosavadních 57 členů nekandiduje dalších sedm.

Nově by měl
v lavicích zasednout např. ústecký primátor Petr Gandalovič, jenž je stranickým
lídrem v Ústeckém kraji. Na Pardubicku ODS vsadila na celostátně neznámé tváře,
když na první místa posunula chrudimského a orlickoústeckého starostu Ladislava
Libého a Jiřího Čepelku na úkor dosavadních poslanců Aleny Páralové a Václava
Nájemníka. Ti obsadili až čtvrtou a pátou příčku. Vzhledem k tomu, že ODS
získala v tomto kraji minule tři křesla, jsou bez případných preferenčních
hlasů nevolitelní.

Na
Plzeňsku
je poslanec, šéf komise pro kontrolu policejních
odposlechů Jiří Bílý až šestý,
takže šancí také moc nemá.

Miroslav
Beneš, jeden z autorů úspěchu Václava Klause ve volbě na Hrad, na jihočeské
kandidátce po rozbrojích uvnitř tamní ODS vůbec nefiguruje.

Novými
tvářemi by měli být také např. náměstek
pražského primátora Jan Bürgermeister
či poradce prezidenta Boris Šťastný. Oba kandidují
v hlavním městě, přičemž
jejich šance na zvolení jsou velmi reálné.
Bürgermeister je dvojka za šéfem
Mirkem Topolánkem a Šťastný devítka. O
místo před ním je sněmovní veterán Marek
Benda.

Volební
kandidátky lidovců a komunistů jsou poměrně stabilní. O zvolení usilují všichni
současní poslanci KDU-ČSL a kromě tří lidí také všichni komunističtí.

Například v
početně nejsilnějším kraji Praze, kde se hraje zhruba o 25 mandátů a v němž
pravidelně vítězí ODS, se o místo ve Sněmovně na volitelných místech uchází
šest dosavadních poslanců, v soc. dem. jsou to tři. Komunisté, kteří měli dosud
v hlavním městě tři mandáty, by je chtěli obsadit stejnými lidmi.

Lidovci s
jedním dosavadním mandátem by protlačili do dolní komory pouze svého lídra
Cyrila Svobodu. Svůj mandát by tak neobhájil Vladimír Říha, který byl před
čtyřmi lety jediným zvoleným zástupcem hlavního města. Svoboda totiž minule
kandidoval v kraji Královéhradeckém.

V jižních
Čechách svede ostrý souboj například lidovecký šéf Miroslav Kalousek a lídr
zelených, dlouholetá členka sdružení Jihočeské matky Dana Kuchtová. Tak třeba
průzkum ČT z poloviny března ukázal, že zelení by v tomto kraji získali větší
podporu než KDU-ČSL.

Ze známých
tváří bude chybět v poslaneckých lavicích Taťána Fischerová (za US-DEU), která
se chystá na podzim kandidovat do Senátu.

Minule prošlo 117 poslanců

Při
minulých volbách v roce 2002 bylo znovu zvoleno ze dvou stovek poslanců celkem
117.

Podle
průzkumů volebních preferencí je stále favoritem Topolánkova strana, která by
podle šetření mohla získat skoro třetinu křesel. Následuje soc. dem. (více než
čtvrtina mandátů) a komunisté s jednou pětinou. Zelení a lidovci by mohli
získat po desetině.

Jde o
odhady, které závisejí například na propočtu krajských výsledků, k nimž ale
často chybějí věrohodné podklady za účasti většího počtu voličů. Volební systém
navíc při přepočtu procent na mandáty poněkud zvýhodňuje silnější strany.

Strana Z

13.4.2006

reflex.cz

Tomáš Feřtek

Než začnete Stranu zelených, která má reálnou možnost být
překvapením letošních parlamentních voleb, pomlouvat nebo vynášet do nebes,
bylo by možná dobré o ní něco vědět. Dosavadní debaty o její
pravicovosti-levicovosti, fundamentalismu, spásonosnosti, případně pokrytectví
obvykle na hlubší znalosti založené nejsou.

Nabízíme pohled do její historie, programu, kandidátek a
také zamyšlení nad tím, kdo ji pravděpodobně bude volit.

Nakolik lze brát vážně současné zhruba desetiprocentní
preference Strany zelených, se těžko odhaduje. Může jít o reálné rozhodnutí
voličů, že do parlamentních lavic ke komunistům, socialistům, konzervativcům a
křesťanským demokratům přidají i zelené liberály. Do evropského politického a
názorového spektra zcela jistě patří. Takhle sofistikovaně ovšem voliči obvykle
neuvažují. Takže je spíš pravděpodobné, že jde o souběh všeobecné voličské
nespokojenosti, hledající vlastně jakoukoli alternativu, s okamžikem, kdy
Strana zelených po více než patnácti letech existence poprvé nespotřebovává
veškerou energii na své vlastní vnitřní spory.

TMAVĚ A SVĚTLE ZELENÁ

Když na jaře roku 2003 převzal hlavní slovo
ve Straně
zelených takzvaný tmavozelený proud,
reprezentovaný novým předsedou Janem
Beránkem a klíčovou šedou eminencí v
pozadí Jakubem Patočkou (oba byli předtím
stejně důležitými postavami Hnutí Duha), slibovalo
vedení jak stranickým
kolegům, tak veřejnosti zcela nové (pochopitelně
čestnější) pojetí politiky.
Kdo se na tenhle slib podíval po roce, mohl se jedině
jízlivě ušklíbnout.
Vnitřní šarvátky a pomluvy u zelených svou
neomaleností a úporností přesáhly i
obvyklé české poměry. Přesto se dá říci, že
příchod aktivistů znamenal zásadní
a pozitivní zlom v historii strany. Udivuje vás to?

Slyšeli jste
někdy o
lidech jako Mucha, Vlček, Emil Zeman, Čejka, Rokos? Snad až na to
poslední
žádné z těchto jmen veřejnosti nic neříká,
přestože všichni tihle pánové byli
svého času předsedy Strany zelených. Ať už u
jejího vzniku v lednu 1990 stála,
nebo nestála StB, jak se opakovaně objevuje, aniž jsou k tomu
jasné důkazy,
faktem zůstává, že je naprostou záhadou, co tahle
strana celá devadesátá léta
dělala. Jejím typickým členem byl muž mezi
čtyřicítkou až šedesátkou, povoláním
městský ekolog, zemědělec nebo podnikatel. S hlavním
proudem lidí, kteří v té
době připravovali zákony týkající se
životního prostředí nebo otevírali nová
témata jako aktivisté nevládních
organizací, se tehdejší Strana zelených
zcela
míjela. Po každých volbách inkasovala
státní příspěvek za jedno dvě procenta
hlasů a další čtyři roky o ní nebylo
slyšet. Vystačila si, neměla potřebu (a
při necelých třech stovkách členů ani schopnosti)
zasahovat do veřejného
života.

Zhruba v roce 2002
podstatné části tehdejších aktivistů
došlo, že pokud chtějí své názory opravdu
ve společnosti prosadit, nevystačí s nevládní
platformou a musí vstoupit přímo
do politiky. Tehdy se zformovala takzvaná tmavozelená
výzva, Internetem šířený
dokument vyzývající aktivisty, aby hromadně
vstupovali do Strany zelených a
připravili se k jejímu převzetí. K tomu reálně
došlo během sjezdu na jaře roku
2003. Vnitrostranický puč se neobešel bez konfliktů, ale
zase tak dramatické
nebyly. Podporoval ho vlastně i tehdejší předseda
Miroslav Rokos. Zádrhel se
ukázal v něčem jiném. Několik stovek nových členů,
převážně aktivistů a
státních úředníků
zabývajících se životním prostředím
(leckdy se sešly tyto dvě
charakteristiky v jediné osobě), bylo zvyklých být
králem na svém malém území.

V aktivistických
organizacích se obvykle rozhoduje konsensem, častěji je důležité rozhodnutí
zakladatelské osobnosti. Něco takového je v politické straně nerealizovatelné.
Tam jde vždy o vyjednávání a kompromisy. Ovšem tohle politické řemeslo
neovládal prakticky nikdo z nově příchozích, kteří ovládli vedení strany.
Přestože Patočkovy metody byly už v Hnutí Duha vnímány jako příliš
autoritativní a manipulativní, přesně stejným způsobem se začal chovat i jako
hlavní ideolog a nejsilnější figura v pozadí strany.

POLITIKA JE ŘEMESLO

A tak stačilo pouhého půl roku, aby se
tmavozelený proud
rozštěpil na dva bojující tábory, v nichž
se původní „světle zelení“ rozpustili
beze stopy. Boj to byl opravdu paradoxní. Například Petr
Uhl, muž s pověstí
levičáka a trockisty, tu patřil spolu s exministrem Ivanem
Dejmalem k těm
uvážlivým, kteří hájili alespoň
základní pravidla demokratického
rozhodování.
Sáhodlouhé dopisy exponentů obou stran,
obviňující protivníky z manipulací,
zpronevěr a spřažení s problematickými muži
bývalého vedení, nebraly konce.
Když se na podzim roku 2003 na sjezdu v Táboře hlasovalo o
stranickém programu,
volily se nové orgány a lídr evropských
voleb, rozhodl se tandem
Patočka-Beránek pro válcovací taktiku a stranickou
opozici uondal a rozprášil.
Většina jejích tehdejších členů
odjížděla znechucená a s představou, že ve
straně končí. Už tehdy se na orbitě Strany zelených
pohyboval tehdejší
exlidovec Martin Bursík. Člověk, jehož kvalifikace a
zaujetí, pokud jde o
environmentánní problémy, jsou
nezpochybnitelné, který ale prošel několika
stranami (OH-SD, KDU), aniž by v nich se svými představami
zakotvil. Tehdy se o
něm uvažovalo jako o lídrovi voleb do Evropského
parlamentu, ale k dohodě
nakonec nedošlo. Pro Bursíka byly Patočkovy metody
nepřijatelné a tehdejší
vedení se ho naopak natolik obávalo, že ho raději na
sjezd ani nepozvalo. Mnozí
členové strany totiž docela přesně vnímali, že je to
jeden z mála veřejně
respektovaných lidí, které zelený program
zajímá, a zároveň ovládá
politické
řemeslo.

Handrkováním strávili
zelení další dva roky. Na podzim 2004 Jan Beránek své předsednictví obhájil,
ovšem v září 2005 se na sjezdu v Pardubicích karta obrátila. Patočkovi oponenti
se naučili využívat jeho vlastní zbraně a pomocí taktizování a hlasovacího
stroje vystrnadili předchozí vedení. Beránek s Patočkou v novinových textech na
rozloučenou obvinili nové vedení ze svých vlastních hříchů a ze strany se
stáhli. Předsedou se stal Martin Bursík.

Nicméně Beránkovu vedení je třeba přiznat, že vytáhlo stranu
z totální letargie alespoň o trochu blíže veřejnému zájmu, stabilizovalo
neradostnou finanční situaci, a především přivedlo nové lidi. Na Bursíka zbývá
dostat stranu do Parlamentu a vykovat z houfu aktivistů, státních úředníků a
enviromantiků reálnou a profesionální politickou sílu. Stačí se podívat do
kandidátek a programu, jak se mu to daří.

NEJSME JEN EKOLOGOVÉ A AKTIVISTÉ

Spěch a překvapení z nečekaně rychle
stoupajících preferencí
jsou na dokumentech Strany zelených znát. Samozřejmě že
ve svém volebním programu
Kvalita života hned na začátku tvrdí, že zelení
jsou univerzální politickou
stranou, která má recepty nejen na ekologické
problémy. Realita je ale poněkud
komplikovanější. Zatímco v oblasti energetiky,
dopravy, náhrady paliv
bioalternativami a ekologické daňové reformy je vidět
velmi dobrá znalost
problémů a schopnost nabízet reálná a až na
výjimky dosažitelná a nijak
extrémní řešení (tato témata
zabírají přes třicet stran
padesátistránkového
volebního programu), v ostatních oblastech není
erudice zelených nijak
oslňující. Obstojí celkem v návrzích
důchodové reformy a pak v tradičních
oblastech liberální politiky, jako vstřícný
poměr k homosexuálům, genderovým
problémům a rovnosti práv menšin, protože to jsou
témata, kde lze vystačit s
obecnými proklamacemi. Mnohem horší je to třeba s
oblastí školství a kultury,
kde jejich návrhy často hraničí s diletantstvím,
když například slibují zrušit
přijímací řízení na vysoké
školy. Nejspíš jde o omyl a chtějí
zrušit jen
přijímací zkoušky (podobně jako u středních
škol), protože bez přijímacího
řízení nelze nikoho na školu přijmout. Podobně
například zelení slibují
zavedení povinného předmětu „gender“ na
pedagogické fakulty, aniž nějak
komentují fakt, že vysoké školy jsou
samostatné a politická strana ani
ministerstvo jim žádný „povinný“
předmět nařizovat nemůže. Podobných slabých
míst, nápadných obvykle už svou stručností,
najdete v programu víc. Na druhou
stranu po jeho přečtení vlastně nechápete, proč jsou
zelení obviňováni z
extrémního levičáctví a ekologického
fundamentalismu. Kromě odmítnutí jaderné
energetiky, což patří k tradičním zeleným
postojům, a poněkud nečekaného návrhu
zakázat od roku 2010 topení uhlím v
domácnostech tu najdete obvykle samé tržně
konformní a v Evropě obvyklé nástroje.
Ekologická daňová reforma zlevňující
práci a zdražující suroviny je ve
vládním prohlášení už dnes,
drahá práce je
ostatně jedním z velkých témat současné
Evropy. Postupná náhrada ropy biopalivy
je těžko zpochybnitelné rozumné opatření,
podporující navíc přechod zemědělství
na jinou než potravinářskou výrobu. Ani v oblasti rozvoje
dálnic a podpory
železnice nenajdete žádný nereálný
extremismus.

Je třeba si uvědomit,
že v českých podmínkách jsou zelení
orientováni mnohem méně doleva, než je ve
zbytku Evropy zvykem. Se státními zásahy tu
mají lidé nemilé historické
zkušenosti, proto i potenciální levicoví
liberálové volí daleko častěji cestu
konkurence a liberalizace než cestu zvýšené
státní kontroly a přerozdělování.
Základní myšlenka zní -započítejme
do všeho opravdu reálné náklady a zbytek
ponechme volné konkurenci. Převedeno například do
energetiky – když započítáme
všechny škody, které na zdraví a krajině
způsobuje těžba uhlí a tepelné
elektrárny, obstojí v konkurenci obnovitelné
zdroje velmi snadno.

CESTA DO NITRA KANDIDÁTKY

Je ovšem užitečné podívat se,
kdo by tenhle program měl
realizovat. Při bloudění krajskými kandidátkami
vás nutně napadne, že volební
výsledek nad patnáct procent by straně neprospěl.
Být úspěšným pracovníkem
neziskové organizace, regionálním
pracovníkem ochrany přírody a na druhé straně
politikem jsou opravdu různé profese. Na
personální prázdnotě v některých
krajích je to znát. Vlastně se dá mluvit o
štěstí, že Bursíkův příchod do
vedení zelených přitáhl některé osobnosti,
které zatím kroužily v menších,
podobně orientovaných stranách anebo mimo politiku a u
nichž je záruka, že
nebudou o nic horší profesionální politici
než ti současní, a navíc přinesou
nová témata. Ať už jde o starostu Petra Pávka z
Jindřichovic pod Smrkem (1.
místo v Libereckém kraji), Evu Tylovou, bývalou
náměstkyni ministrů Kužvarta a
Ambrozka (1. místo v Plzeňském kraji), nebo
respektovaného právníka Svatomíra
Mlčocha (2. místo v jižních Čechách). Ovšem
přesto platí, že zatímco v programu
zelení víceméně obstojí a opravdu
nabízejí vyšší kvalitu života,
personálně
jedou na doraz. S až obdivuhodnou bezelstností to pojmenoval
Stanislav Penc,
občanskoprávní aktivista, chovatel koz a jednička
kandidátky Královéhradeckého
kraje, když se ho nedávno reportéři Respektu ptali, jak
se vlastně stal lídrem
zdejších zelených. Pravil, že se jako
nezávislý přihlásil a jedenáct ze
čtrnácti delegátů krajské konference s tím
souhlasilo. O místo v Parlamentu prý
stojí, ale politikem být nechce(?). Nic
výstižnějšího se k současné
personální
situaci Strany zelených snad ani říct nedá.

Změnil se, či utvrdil
váš názor na zelené po přečtení tohoto materiálu?

Aktivistu Pence pozvali do Písku

12.4.2006

Mladá fronta
DNES

(vkc)

Písek – O kozách i politice je název besedy, která se zítra
od 20 hodin odehraje v píseckém RW Café. Přijede Stanislav Penc, bývalý
disident, bojovník za lidská práva, novinář, pořadatel, ekologický hospodář a
náruživý chovatel koz.

Jako jeden
z nejmladších pražských disidentů byl prvně stíhán v roce 1988 ve svých
osmnácti letech za distribuci protirežimních letáků. Po listopadu 1989 byl v
Občanském fóru. Deset let nato se usadil na samotě Milkovice v Českém ráji,
hospodaří na statku o rozloze 25 hektarů. Založil Spolek přátel koz, chová
osly, kozy, psy, kočky i ryby.

„Bývá
vnímán jako jeden z předních odborníků na
rasismus a policejní násilí v Česku,“
řekl Karel Skalický z RW Café. Více
informací obsahuje web www.kozy.cz.

In Parliament, new blood, and old ghosts

11.4.2006

blisty.cz

Irena Ryšánková

Although haunted by the Ghost of Elections Past and Future
(if we may borrow from the classic Dickens tale), the lower house of Parliament
is still functioning.

Committee members have even begun to discuss new laws,
although the work of amending those drafted by their predecessors is far from
finished. But the presence of the Ghost can be felt throughout the halls of the
Chamber of Deputies; he will not rest until the victory of one party or another
is written into history. Until then, the legislators are doomed to speculate as
to whether the center-left Social Democrats (ČSSD) will remain in power or give
way to the center-right Civic Democrats (ODS).

Published in Czech Business Weekly HERE

The only near certainty is that the Christian Democrats
(KDU-ČSL) and upstart Green Party (SZ) will get past the five percent threshold
of support and act as kingmakers, as both these small parties are so …
centered. The former are more conservative, the latter more liberal, but both
are prone to shift with the spirit of the times.

Aside from that, political analysts can see only one vision
in their crystal balls: After the election, only the most familiar of faces,
those we see night after night on our TV screens, will remain in the limelight.
The center-right Freedom Union (US-DEU) will fade away, as shall those faces
chiefly known only to the species homo senatorius. So it is written.

Who shall disappear?

Alena Páralová of ODS, a hard-working expert in social
affairs whose name appears in the depths of the party’s ballot, won’t be
returning to Parliament after the June elections. Perhaps her hard work was the
reason – many colleagues would fare poorly by direct comparison. She also isn’t
known to be a favorite of ODS Chairman Mirek Topolánek.

Zuzka Rujbrová – one of only three women to chair a
committee, and the only Communist (KSČM) to head a petitions committee – will
be in search of work come the summer, as will former UN General Assembly
President Jan Kavan (ČSSD), as he’s far too independent and free in expressing
his dissent. The legendary principal author of the Czechoslovak Constitution,
the doyen of the Parliament, Zdeněk Jičínský, will also go.

The departures of media expert Eva Nováková and champion of
equal opportunities for women Anna Čurdová will mean even fewer women in
Parliament.

In their places will be fewer regional vice governors, and
more unknowns from the provincial party secretariats. But there are some
complete unknowns, like Richard Dolejš (ČSSD, Central Bohemia), a cook who
remains loyal to a ghost of his own – that of former party chairman and
ex-Prime Minister Stanislav Gross.

The ODS roster is much the same, with those who have proven
themselves on the local level now given a chance to go national. KDU-ČSL is
less concerned with the roster, as their support base, though small, is loyal,
much like that of the KSČM.

The Greens have the most colorful ballot, to put it
politely. There’s Chairman Martin Bursík, who has been a member of four other
parties; columnist and former Human Rights Commissioner Petr Uhl; anti-nuclear
campaigner Dana Kuchtová; and the seemingly anti-everything goat breeder
Stanislav Penc.

It’s projected that more than half of the faces in the halls
of Parliament will be new ones; it will take most of them a year to get a feel
for how the institution really works, and to come to grips with the political
zeitgeist.

Irena Ryšánková is a parliamentary analyst for public
broadcaster Česká televize

Jsem pro legalizaci veškerých drog

10.4.2006

Literární noviny

Marie Vrábelová

Stanislav Penc již šest let bydlí v
Milkovicích v Českém
ráji, kde ekologickým způsobem hospodaří na statku
s rozlohou pětadvacet
hektarů a věnuje se chovu koz. Je to bývalý disident,
výrazná osobnost
polistopadové občanské politické scény a
ochránce lidských práv. V současné
době se vrací do politiky jako lídr
královehradecké kandidátky Strany zelených.

* Vždy jste žil alternativním způsobem života. Před revolucí
jste provokoval komunistický režim, po revoluci jste se stal ochráncem lidských
práv a svobod. Proč se pokoušíte o vstup do stranické politiky?

Patnáct let
jsem se zabýval konkrétními kauzami. Začal jsem dokumentovat jednotlivé
záležitosti a pořád jsem se domníval, že v politickém systému se strany ovlivní
mezi sebou a vše bude spět k obecně přijatelné dohodě. Na základě posledních
událostí, zvlášť po zásahu policie na CzechTeku a také po vyjadřování
prezidenta Klause ke koncentračnímu táaacute;boru v Letech, se ukazuje, že politickým
partajím nejde o budoucnost, ale o vlastní prospěch. V daném momentu jsou u
moci a využívají toho. Proto jsem se rozhodl vstoupit do politického klání a
kandiduji v Královéhradeckém kraji.

* Jak to jde, nesvazuje vás to?

Nesvazuje
mě to, dává mi to určitou možnost mluvit do médií, a to bude důležité teď ve
volební kampani. Otevírat a upozorňovat na jednotlivé konkrétní věci, na které
jiní neupozorňují.

* Z čeho žijete?

No
z jídla
a z pití odjakživa. K tomu ještě dýchám.
Já mám velké hospodářství,
zabývám se
pastvou a údržbou prostorů. Ekologickou údržbou, a z toho
žiju. Z toho dostávám
dotaci a to mně stačí. Žiju skromným způsobem života.
Hodně lidí mi říkalo:
„Když máš hospodářství, chovej
zvířata na zabíjení a budeš mít
víc peněz.“ Ale
já vnímám realitu tak, jak je. To znamená,
že na co nemám, to nepotřebuju.
Potřebuju, abych měl na jídlo, na pití, abych si mohl
koupit cigarety, jít čas
od času na nějaký koncert. No a to mně stačí, nepotřebuju
nic víc.

* Teď se ale posouváte do jiné společnosti lidí. Kde máte
své kamarády?

Mám spoustu
kamarádů. Mám třeba jenom v e-mailových adresách kolem deseti tisíc kontaktů,
takže tady v Čechách jsme v situaci, že skoro všichni se znají. Žije tady deset
milionů lidí.

* Máte osobnějšího kamaráda?

Mám
řadu
letitých přátel, které znám dvacet let.
Denně se setkávám s lidmi a jsem rád,
že je poznávám. Jsem otevřený člověk,
přátelím se s tím, kdo je přátelský.

* Kdyby jste se dostal do vyšší politiky, co od vás mohou
lidé očekávat?

To je
myslím velice jednoduché. Vnímám roli politika ne jako prosazování zájmu o moc,
ale jako službu. Dělal bych stejné věci, jako dělám doposud. Staral se o
konkrétní případy, upozorňoval na jednotlivé věci, ale dělal bych to s tím, že
na to budu mít legitimaci jako poslanec a stát mi musí informace poskytovat. To
znamená, že bych se neměnil, měl i nadále dlouhé vlasy a vypadal stejně. Jenom
na nějakou chvíli bych si vzal na sebe zodpovědnost a chodil do práce do
Poslanecké sněmovny.

* Ve slušném obleku…

To rozhodně
ne. Chodil bych v džínách. Nevidím důvod, proč chodit do práce ve slušném
obleku, v kterém chodím jen na pohřeb svých kamarádů.

* Co byste udělal se svým hospodářstvím po nástupu do
vrcholné politiky?

Rozhodně
budu pokračovat s hospodářstvím. I kdybych se dostal do politiky. Vzrostl by mi
příjem, ale kvůli tomu tam rozhodně nejdu. Ovšem na základě toho bych měl
možnost si zaplatit pomocníky, kteří by udělali to, co já nestihnu. Věnoval
bych se věcem veřejným naplno. A někdo jiný by dojil a pásl kozy, já bych to
dělal jenom o víkendech.

* To je vaše představa seberealizace, vrchol života?

To rozhodně
ne. Jak jsem řekl na začátku. Vstupuji do politiky proto, že se domnívám, že
politická reprezentace, která se dnes na scéně ukazuje, mně nevyhovuje. Není
schopna zbavit nás věcí, proti kterým patnáct let vystupuju. Je to spíš pro mě
otázka převzetí určité zodpovědnosti za to, abych si nemusel říkat, že jsem
nemohl ovlivnit nástup nové normalizace, nebo věci, které jdou úplně zcestným
způsobem. Když je ve skutečnosti ovlivnit můžu.

* Nemáte pocit, že se vymykáte zavedené představě politika a
chcete být pouze středem pozornosti?

Ve
skutečnosti jsem středem pozornosti relativně celou dobu, co trvá mé veřejné
angažmá. A netěší mě to. Když jsem se třeba zabýval otázkami rasismu, tak mě
samozřejmě mediální „popularita“ vůbec nepomáhala. Naopak. Smysl aktivity není,
aby člověk byl v zorném úhlu sdělovacích prostředků, ale smyslem je, aby něco
dokázal prosadit. A to se s poslaneckou legitimací dělá lépe než bez ní.

* Když jsme u legitimace, vím, že jste jednu dobu neměl ani
občanku…

To jsem
neměl, protože jsem ji v patnácti letech spálil na protest proti komunistickému
Československu. Nechtěl jsem být občan socialistické republiky pod nadvládou
okupačních vojsk. Jinak dokumenty mám. Mám novinářský průkaz, mám zdravotní
kartu, už i občanský průkaz…

* Po přestěhování z Prahy do Milkovic se staráte o kozí
farmu a vyvíjíte činnost v této specifické oblasti. Založil jste Kozí muzeum,
internetovou stránku www.kozy.cz. Jsou kozy středem vaší aktivity?

To
rozhodně
ne. Za posledních pět let vstupuju do správních
řízení v řadě míst republiky v
souvislosti s ochranou životního prostředí.
Zabývám se konkrétními případy
porušování lidských práv,
dokumentuji jednotlivé věci, o kterých si myslím,
že
by neměly zapadnout, upozorňuji na ně. A dále se
domnívám, že je potřeba
podpořit kozy, jakožto zvířátka, poněvadž po druhé
světové válce koz bylo jeden
a půl milionu, dneska se jejich počet odhaduje zhruba na
sedmnáct tisíc. Což je
v průměru za posledních padesát let v procentech
větší úbytek než u velryb ve
světě. Když to takhle půjde dál, tak za chvilku budou kozy
skutečně jen na
nějakých farmách, kde je lidi drží pouze pro
finanční výhodu. Většina chovatelů
koz jsou staří lidé. Zvířátka, která
v přeneseném slova smyslu dokázala
zachránit válečnou generaci, si zaslouží, aby o
nich lidé věděli. Proto jsem
založil kozí muzeum, sháním do něj
exempláře a mám jich už kolem čtyři sta
padesáti. Až jich bude sedm set, tak v Praze v Kozí ulici
otevřu Kozí muzeum
pro denní návštěvníky.

* Co je to za exponáty?

Jsou to
obrázky, sošky, pohlednice, věci, které souvisí s kozami. Vycpanina tam není
ani jedna, ani rohy.

* Změnil se hodně váš život po přestěhování z města na
samotu?

Změnil se
rapidním způsobem, aniž bych si to připustil. Dokonce byly chvíle, kdy jsem si
říkal, že kdybych to věděl, tak bych do toho nešel. Ale situace je taková, mně
se líbí, žiju jiným způsobem. Mám přirozený rytmus – jaro, léto, podzim, zima.
Musím v létě sekat, sušit seno, starat se nejen o kozy, ale i o oslíky, které
mám. Musím myslet na zimu a samozřejmě se o ně denně postarat. Mně to vyhovuje,
je to příjemná záležitost. Žít na samotě, koukat do kraje a pást kozy je krásná
věc.

* Jste sám?

Mám ženu a
dítě. Holčičku tříletou a čas od času za mnou jezdí kamarádi, nebo příbuzní. A
jednou za rok dělám velký osmidenní mejdan, kde se sjedou tisíce lidí a dělám
všechno pro to, aby lidi pochopili, že když kouří cigarety, tak nelze házet
vajgly na zem. A když dopijou pivo, tak do toho stejného kelímku je možno
natočit znovu pivo. Prostě tak, aby si uvědomili, že na tom světě nejsou sami a
že mají také zodpovědnost, která vyplývá od jednotlivce. Tak k tomu je kozí
mejdan a je to příjemné. K tomu už zahrálo více jak sto šedesát kapel,
vystoupila tu řada divadel. Mohou tu být celé rodiny, děti, jejich pejskové.
Nikomu v ničem nebráním, ale pořádek se musí udržovat a k přírodě je třeba se
chovat šetrně.

* Krom toho také mohou lidé u vás pobýt a přespat za výpomoc
na farmě…

To
dělám
také, protože pro městské lidi, kteří žijí
ve vypjatých a stresových situacích,
je radost dělat manuální práci. Mně
manuální práce baví, protože je to
jediné
možné odreagování od práce
intelektuální. Spánek to nedožene, člověk
musí dělat
něco jiného, aby potom mohl přemýšlet o věcech, o
kterých dneska přemýšlím.

* Co si myslíte o legalizaci měkkých drog?

Jsem
pro
legalizaci veškerých drog. Vysvětlím to
jednoduše. Je to ryze odborný problém,
do politiky ani nepatří. Je to problém
lékařský a celospolečenský. Drogy
způsobují nejen poškozování zdraví,
ale i sociální problém. Pouliční
kriminalita a drogová mafie přichází k
miliardovým ziskům. Na základě
legalizace drog a přesunem problému do lékařské
roviny by drogoví dealeři
neměli žádnou šanci. Prostě by zanikli a
sociální dopad se zmenšil. Dealerské
řemeslo se slušným finančním výdělkem by
zaniklo. Ale samozřejmě to musí být
skloubené s prevencí, což se v posledních letech
daří. Poklesla spotřeba
heroinu a pervitinu u mládeže. Když se bude nadále
vysvětlovat na školách, že k
pocitu uspokojení a radosti lze dospět i jinak než přes
injekční stříkačku, tak
to bude jedině dobře. Zákazy nikam nikdy nevedly a nikam nevedou.

* A co marihuana?

Je to
odreagovávací droga, jako třeba alkohol, a ještě to má navíc zdravotní využití.
Spousta lidí konopí užívá na řadu nemocí. Hlavně při bolestech.

* Co si myslíte o snižování věku trestné odpovědnosti u
mládeže.

To
je
scestný politický argument. Člověk ve čtrnácti
letech, i když provede nějakou
lumpárnu, je v podstatě dítě a vůbec není pravdou,
že nemůže být postižen. I
desetileté dítě může být dáno do
diagnostického ústavu, nebo jiných
zařízení,
aby si uvědomilo svoji vinu nad nějakým skutkem. Ale udělat to
paušálně a říci,
že věková hranice bude ve čtrnácti letech z důvodu toho,
že nám média přinesla
čtyři případy toho, že nějací výrostci, o
které se společnost okolo, to znamená
rodina a škola, nebyla schopna řádně postarat, udělali
něco strašného, to je
prostě populismus a mně se to nelíbí. Kdybych se dostal
do situace, že bych měl
schvalovat takovýhle zákon, tak bych pro něj ruku nezvedl.

* Zastával jste se menšinových skupin. Dosáhl jste
konkrétních výsledků, které vás potěšily?

Jsem pevně
přesvědčen, že ano. Protože kdybych měl pocit, že to nemá žádný význam, těžko
bych to mohl dělat. Myslím, že jsem společně s dalšími lidmi dosáhl toho, že
otázka diskriminace Romů, diskriminace sociálně slabších a diskriminace cizinců
se dostala na titulní stránky novin a zodpovědné orgány se tím musely zabývat.
A to je konkrétní výsledek a důvod, proč jsme to začali dělat.

* Monitoroval jste útoky a napadení z rasových důvodů. To k
něčemu vedlo?

To
dělám
doteď, ale už existují další instituce,
které se tím v občanském sektoru
zabývají, a to je jedině dobře. Je důležité
dokumentovat a přinutit stát k
tomu, aby zvolil jinou formu politiky. V naší společnosti
jsou rasismus a
diskriminace zakořeněny a je nutné proti tomu vystupovat i v
okamžiku, kdy se
člověk zastává menšin, které jsou pro
většinovou společnost „nepřijatelné“.
Spravedlivá společnost se vždycky pozná ne podle toho,
jak se mají ti nejlepší
nebo jaká je průměrná mzda, ale podle toho, jak se
mají ti nejchudší, anebo ti,
kteří jsou nejvíce odstrkováni.

* Co by měli sami Romové udělat, aby se mohli lépe
integrovat do společnosti?

Strašně se
omlouvám, co teď řeknu. Myslím si totiž, že je to otázka většinové společnosti,
a ne Romů. Romové, to není jedna parta, ale to je prostě Pepik, Jarda, Jarmila
a Boženka. To jsou jednotliví lidé, kteří bohužel v některých případech mají tu
smůlu, že patří k nějakému etniku, které je většinovou společností odsuzované.
Ale jsem pevně přesvědčen, že za těch patnáct let jsme se dostali z izolace na
jinou cestu. Existují tady školy přímo pro Romy, organizace, které Romům
pomáhají. Ale to není otázka, co by měli Romové udělat, ale co by měla
většinová společnost udělat.

* Hovoří se o památníku v Letech u Písku, kde byl za druhé
světové války koncentrační tábor pro Romy. Hodně Romů a především dětí tam pod
nelidským vedením zemřelo, či bylo utýráno. Na tomto místě je postaven vepřín,
ještě z dob komunistického Československa. Romové usilují o důstojné pietní
místo pro své zemřelé. Jaký je váš názor?

Obecně
se
dá říci, že všude, kde hromadně trpěli
lidé, mělo by se k tomu místu
přistupovat pietním způsobem. Což se v naší zemi
nedělá. My na hrdiny a na
lidi, kteří trpěli, chceme zapomenout z důvodu vlastní
malosti. To je taková
zvláštní národní vlastnost. A
diskuse, která se kolem Let poslední dobou
odehrává, je úplně děsivá. Jestliže si
prezident republiky neumí zjistit základní
dějinné události a tlumočí je tak, že o nic moc
nešlo, že ten tábor nebyl
koncentrační, ale jenom sběrný, pak je to,
mluvíme-li o fašismu, úplně
šílená
myšlenka.

* Máte řešení?

Udělal bych
jednoduchou záležitost. Vepřín vykoupit a postavit tam pietní místo. Říká se,
že by to stálo osm set milionů korun. Ale je to tak? Majetek firmy, která s
vepřínem hospodaří na pozemku v Letech, nekomplikují restituce nebo výkupy
soukromých prostor jednotlivých lidí. Je to obchodní firma a je tu logicky od
toho, aby vydělávala peníze. Určitě existuje řada možností, a od toho je státní
politika, aby nacházela řešení. Stát přece hospodaří s mnohem většími
financemi. Kdyby do toho vláda opravdu chtěla vstoupit a nějakým způsobem v té
věci jednat, řešení by našla. Může se spojit s Evropskou unií, která mimochodem
také apelovala, aby vepřín zmizel. Určitě se dají nabídnout firmě s vepřínem
náhradní pozemky v majetku státu, které ani nevyužívá. Nebo na určitou dobu
firmě odpustit daně, aby se částka za zrušení kompenzovala. Dá se vymyslet
spousta věcí, ale musí být vůle. A ta není. Rozhodně je to výraz neúcty k těm,
kteří tam zemřeli a zároveň ke všem pozůstalým.

* Máte mezi Romy kamarády?

Znám Romy.
Ale já jsem nikdy nerozděloval lidi na to, jestli jsou Romy, nebo jestli jsou
odtamtud, jestli jsou chudí, nebo bohatí, anebo jestli to jsou holky, nebo
kluci. Kamarádím s lidmi, s kterými kamarádit chci, kteří mě nějakým způsobem
zajímají. Na druhou stranu nekamarádím s lidmi, kteří mě nezajímají.

In Parliament, new blood, and old ghosts

10.4.2006

Czech business weekly

Irena
Ryšánková

POLITICS & CIVIL SOCIETY

More than half the faces in Parliament will be new ones

Although haunted by the Ghost of Elections Past and Future
(if we may borrow from the classic Dickens tale), the lower house of Parliament
is still functioning. Committee members have even begun to discuss new laws,
although the work of amending those drafted by their predecessors is far from
finished.

But the
presence of the Ghost can be felt throughout the halls of the Chamber of
Deputies; he will not rest until the victory of one party or another is written
into history. Until then, the legislators are doomed to speculate as to whether
the center-left Social Democrats (âSSD) will remain in power or give way to the
center-right Civic Democrats (ODS).

The only
near certainty is that the Christian Democrats (KDU-âSL) and upstart Green
Party (SZ) will get past the five percent threshold of support and act as
kingmakers, as both these small parties are so … centered. The former are more
conservative, the latter more liberal, but both are prone to shift with the
spirit of the times.

Aside from
that, political analysts can see only one vision in their crystal balls: After
the election, only the most familiar of faces, those we see night after night
on our TV screens, will remain in the limelight. The center-right Freedom Union
(US-DEU) will fade away, as shall those faces chiefly known only to the species
homo senatorius. So it is written.

Who shall disappear?

Alena Páralová of ODS, a hardworking expert in social
affairs whose name appears in the depths of the party’s ballot, won’t be
returning to Parliament after the June elections. Perhaps her hard work was the
reason – many colleagues would fare poorly by direct comparison. She also isn’t
known to be a favorite of ODS Chairman Mirek Topolánek.

Zuzka
Rujbrová – one of only three women to chair a committee, and the only Communist
(KSâM) to head a petitions committee – will be in search of work come the
summer, as will former UN General Assembly President Jan Kavan (âSSD), as he’s
far too independent and free in expressing his dissent. The legendary principal
author of the Czechoslovak Constitution, the doyen of the Parliament, Zdenuk Jiaínský,
will also go.

The
departures of media expert Eva Nováková and champion of equal opportunities for
women Anna âurdová will mean even fewer women in Parliament.

In their
places will be fewer regional vice governors, and more unknowns from the provincial
party secretariats. But there are some complete unknowns, like Richard Dolejš
(ČSSD, Central Bohemia), a cook who remains loyal to a ghost of his own – that
of former party chairman and exPrime Minister Stanislav Gross.

The ODS
roster is much the same, with those who have proven themselves on the local
level now given a chance to go national. KDU-ČSL is less concerned with the
roster, as their support base, though small, is loyal, much like that of the
KSâM.

The Greens
have the most colorful ballot, to put it politely. There’s Chairman Martin
Bursík, who has been a member of four other parties; columnist and former Human
Rights Commissioner Petr Uhl; anti-nuclear campaigner Dana Kuchtová; and the
seemingly anti-everything goat breeder Stanislav Penc.

It’s
projected that more than half of the faces in the halls of Parliament will be
new ones; it will take most of them a year to get a feel for how the
institution really works, and to come to grips with the political zeitgeist.

A je ODS stranou Rathů a Jandáků?

7.4.2006

Hospodářské noviny

Petr Pavlovský

DOPISY A E-MAILY

Reaguji na článek prezidentova poradce Michala Petříka
Zelení byli a jsou novou levicí (HN 29. března). Jako bytostnému konzervativci
mi vůbec nevadí, je-li v popředí zelených zájem rostlin a živočichů, nejsem
takový antropocentrista jako pan Petřík. Svoboda člověka huntovat moje životní
prostředí je mi cizí, a pokud mi začnou být zelení podezřelí, pak ve chvíli,
kdy Stanislav Penc bezprincipiálně hájí ekologicky barbarský CzechTek.

Vyloženou
pomluvou je obrat »strana pánů Patočků« – každý, kdo jen zběžně sleduje naši
vnitřní politiku, přece ví, že Jakub Patočka z této strany ve zlém odešel a
začal na ni podle útočit. Kdybych měl začít ODS vyčítat zavržené bývalé členy,
nestačila by mi nejspíš celá stránka (začít bych mohl aktuálně Rathem a
Jandákem).

Pravicovému
konzervativci jsou dnešní čeští
zelení sympatičtí především programem
šetrnosti
k tradičnímu kulturnímu i přírodnímu
prostředí, tlakem na energetické úspory,
podporou alternativní zemědělské výroby paliv,
důrazem na vzdělání. Z jejich
odporu k atomové energii už strach nemám, v
současné situaci je to už jen
bezmocný, nevinný folklór. Liberalizaci
nájmů a školného klidně přenechám ODS,
ta nám ji jistě v příští koalici
zařídí – má tu z minulosti veliké dluhy,
má co
napravovat.

Jediné, v
čem nemám jasno, je zahraničněpolitická orientace zelených: vidím-li mezi
jejich kandidáty Petra Uhla, trochu se o ni obávám.

Příchod »zelených« do sněmovny je vlastně transfúzí
staré krve

3.4.2006

Haló noviny

Jaroslav
KOJZAR

Rozhovor Haló novin s Jiřím Dolejšem, místopředsedou ÚV KSČM

* Na scénu se derou ‚zelení‘. Prý půjde o novou krev do
sněmovny. Vidíte to také tak?

Zelení
se
opravdu tváří, že jsou alternativou všem,
kterých už má volič z parlamentu plné
zuby. A parlamentní strany jim to svou neschopností
oslovit trochu jinak
uvažující voliče tak trochu umožňují.
Příchod ‚zelených‘ by totiž byla do jisté
míry i transfúze staré krve. Řada jejich
kandidátů se už v politice a na půdě
parlamentu pohybovala a zkušený matador je nepochybně i
předseda strany Bursík
jako bývalý ministr Tošovského
vlády, který prošel řadou politických
stran.
Vedle recyklovaných politiků mají ale zelení na
kandidátkách i jména, které
jsou typickým lákadlem pro apolitické voliče.
Např. na třetím místě pražské
kandidátky je známý písničkář
Jaroslav Hutka, lídrem hradecké kandidátky je
známý aktivista z kausy CzechTek a chovatel koz Stanislav
Penc. Zelení usilují
o image neposkvrněných,
přinášejících do politiky nový styl,
kulturnost projevu
a čisté ruce. V etické poušti české
politiky plné hrubosti a nedůvěryhodnosti
se jim tato karta může vyplácet, pokud volič uvěří, že
jsou skutečně jiní.
Znechucení nad nenaplněním představ o svobodné a
demokratické společnosti je
velké a volání občanů po změně v politice je
pochopitelné. Udržet tento dojem
slušnosti až do voleb jistě nebude pro zelené
jednoduché.

* Konečně prý se do Poslanecké sněmovny dostane ekologický
program. To ostatní strany žádný ekologický program neměly nebo nemají?

Samozřejmě
že dnes už mají, i když tuto oblast v minulosti všechny
hlavní ideologické
směry (liberální, křesťanský a
socialistický) zanedbávaly. Jiná věc ale je, jak
ho dodržují a jak se chovají při hlasování
u zákonů, které mají ekologický
význam. Velmi rozporné bývá
hlasování u zákonů o dálnicích a
rychlostních
silnicích, spory byly v uplynulé době např. u
návrhu na zřízení území NATURA
2000 či u řešení podmínek pro odpadové
hospodářství. Ratifikace úmluvy z
dánského Aarhusu z roku 1998 garantující
občanská práva v oblasti životního
prostředí trvala českému parlamentu pět let a spory o
nastavení práva občanů
vyjadřovat se k velkým nebo škodlivým projektům se
opakují dodnes.

Legislativní centrum Zeleného kruhu,
volné asociace
nevládních neziskových organizací
působících v ochraně životního prostředí,
každoročně provádí vyhodnocení
hlasování ve prospěch životního prostředí.
I
když lze diskutovat o zvolené metodice, z
hlasování jednoznačně vyplývá, že
daleko nejhorší výsledek, a to v obou
komorách parlamentu, má ODS.

Celkově pak platí, že by parlamentu prospělo, kdyby po
volbách byla ekologická problematika více akcentována ve všech poslaneckých
klubech, KSČM mluvící o rudozelených prioritách z toho nevyjímaje.

* A jde vůbec v jejich případě jen o ekologický program?
Četl jsem totiž rozhovor s lídrem Martinem Bursíkem, a ten akcentoval úplně
něco jiného než ekologii?

To
je
prosté. Pouhá ekologie v ČR nestačí na dostatečně
silnou voličskou podporu, a
tak se zelení snaží oslovit i další
skupiny. A to jsou především volní
liberální voliči z velkých měst, kteří
zbyli po Unii svobody a také voliči,
kteří se mohou odklonit od příliš
konzervativní ODS. Strana zelených útočí i
na
liberální křídlo v ČSSD. Vzestup jejích
preferencí je vlastně pohřební písní
Evropským demokratům a dalším podobným
projektům. Jejich jednoznačné vymezení
vůči KSČM a velké koalici dává jasně najevo,
jaké mají zadání. Přitom mají v
programu i věci, které jako by přímo opsali z programu
našeho – např. příspěvek
na nájemné pro lidi, kterým výdaje na
bydlení přesáhnou 30 % čistých příjmů,
nástroje pro omezení černého trhu s
nájemními byty, rozšíření
pravomocí NKÚ jak
na státní, tak na samosprávné prostředky.
Blízko k našemu programu mají i v
oblasti prosazování hodnot tolerance a
multikulturního soužití, odmítání
nacionalismu, rasismu a homofobie. Boj proti sociálnímu
vyloučení a
nespravedlivým životním podmínkám a
přiměřené afirmativní akce (vyrovnávací)
akce pro menšiny jsou i naším programem.
Negativní vymezení zelených vůči
tradičním rudým je charakteristické
především pro východní část Evropy.
Faktem
ale je, že naši zelení nikdy jako strana přímo
nepodpořili protikomunistické
aktivity senátora Štětiny, který jako
nestraník kandidoval za zelené. A také je
fakt, že část elektorátu zelených je
levicová, ta část, která je pro netradiční
hodnoty, odmítá paternalismus a nacionalismus a
hledá alternativu vůči
současným komunistům i sociálním demokratům. Pro
ideály postmateriálního ‚life
style‘ ale v ČR zatím není prostor příliš
velký.

* Když si tak listuji jejich programem, zdá se mi, že v
mnohých věcech nevědí, o čem mluví. Nezdá se vám to také tak?

Programový
pel mel vlastně může být při působení na
nevyhraněného a váhajícího voliče
velmi účinný. Reálnost a konzistentnost
předvolebních hesel promýšlí jen
část
voličstva – z druhé strany je pro současné zelené
těžké zasadit svá témata do
ucelenější koncepce. Neviděl bych tak kriticky fakt, že
některá témata nejsou
více rozpracovaná (pro malé mimoparlamentní
strany to může být obtížné), větším
problémem jsou věcné rozpory a konformismus s
pravicovým konsensem. U některých
návrhů není zřejmé, jak budou naplňovány –
např. zvýšení pružnosti pracovního
trhu při současné dobré ochraně těch kteří se
ocitnou bez práce či ve
znevýhodněné pozici. Sympatický cíl, ale
určený pro bohaté země, jako jsou
např. skandinávské státy, je
zvýšení objemu naší
oficiální rozvojové pomoci až
na 0,7 % HND do r. 2015.

Populismem zavání cíl snížení věkové hranice pro aktivní
volební právo při volbách do samospráv a parlamentu a při referendu z 18 na 16
let. Rozporně působí požadavek na ochranu zemědělství EU před konkurencí
levných potravin z třetích zemí a současný požadavek odbourat evropský systém
subvencí deformující ceny a rentabilitu v zemědělství.

Problém může způsobit přímá
volba starostů a hejtmanů, která
by narušila zastupitelský princip jejich práce.
Také je třeba ujasnit, zda
větší finační podpora kultury má jít
z veřejných zdrojů a státních loterií a
nebo z privátního sektoru. Diskutovat je ještě
třeba i nad příliš rigorózním
uplatňováním principu předběžné opatrností,
např. při GMO (geneticky
modifikované organismy) či nad tvrdostí nastavení
evropského systému REACH
(registrace, evaluace a autorizace chemických látek) a
jeho zavádění v ČR. Na
poslední jmenovaný problém se těžko hledá
shoda i v naší rudozelené frakci
GUE/NGL v Evropském parlamentu

* Znám trochu programy ‚zelených‘ v zahraničí. Tam jsou
orientování poněkud doleva. Bursíkova parta je však jednoznačně pravicová. Jak
tedy chtějí získat nerozhodnuté voliče, když ti nerozhodnutí nechodí volit
především proto, že ztratili naději na změny vedoucí sociálně přijatelným
směrem?

Vedení
strany sice odmítá pravolevé
rozlišení, ale objektivně doprava ke KDU-ČSL a ODS
míří. To ale neznamená, že strana jako celek je
pravicová. Je opravdu pestrým
konglomerátem středových liberálů i
zelených radikálů a antiglobalistů, ať již
mají blízko k ekosocialismu či k ekodiktatuře. To
také vedlo v minulosti k
mnoha vnitrostranickým sporům, které byly na
loňském sjezdu pacifikovány a
dočasně přemostěny vidinou volebního úspěchu.
Současné vedení Strany zelených
opravdu nelze podezírat z levičáctví. Orientace
zelených v zahraničí je různá,
v západní Evropě se však přikláněli
spíše k reformní levici.
Nejznámější je
jejich vládní působení v rámci
červenozelené koalici se sociálními demokraty v
Německu. Také ve Francii byli ve vládě spolu se
sociálními demokraty a
komunisty v období 1997-2002, stejně jako v Itálii v
období 19962001. Ve Finsku
vládli zelení spolu se sociálními demokraty
v období 1995-2003. V Dánsku pak
tiše podporovali sociálnědemokratickou vládu
ekosocialisté, stejně jako tak
činili zezelenalí švédští
postkomunisté. Loňský spor mezi zelenými nebyl jen
mocenský, ale měl i programový charakter.
Ideologové kolem Jakuba Patočky a
Jana Beránka byli pacifikovaní jako
nesnášenliví sektáři. Jejich představy o
změně panujících politických poměrů směrem k
neodemokracii a postimperialismu
byly nejspíš pro mnohé lidi nesrozumitelné.
Především by ale tyto představy
byly nepřijatelné pro partnery zelených z ODS. ODS přitom
ve sněmovních
lavicích plní při hlasování o
ekologické legislativě úlohu hlavního
ropáka. ODS
se asi nelíbí ani to, že zelení ve svém
programu kritizují násilnou politiku
USA ve světě a jsou spíše pro posílení EU a
role OSN a pro nahrazení sil NATO v
Evropě.

Je ale otázkou, zda by se u nás mohlo stát např. to, co v
Austrálii. Tam při návštěvě prezidenta Bushe v parlamentu byli za kritické
projevy během Bushova projevu vyvedeni z budovy dva senátoři za Stranu zelených
a parlament musel být uzavřen veřejnosti.

* Pokud jde například o
zdravotnictví či bydlení, hlásí
zelení potřebu platit za návštěvu u lékaře
a za léky, chtějí zrušit regulaci
nájmů, a přemýšlejí o dalších
represivních námětech, při čemž zájmů
podnikatelské sféry se nedotýkají. Naopak.
Vše směřují na jejich ochranu a
vylepšení jejich postavení. Tím vlastně
opisují program pravicových stran. Čeho
se mohou voliči po volbách dočkat?

Máte
pravdu, v neekologické části jejich programu lze
nalézt určitý posun k
liberálně konzervativní pravici a
podléhání výše
zmíněnému pravicovému
konsensu.

Pod zelenou slupkou je obsah, který
má být hrází proti
‚rudému nebezpečí‘, ale který není moc k
jídlu. Zvýšení účasti pacientů a
tržní
bytové prostředí patří mezi takové
návrhy. Jejich představy o důchodové reformě
také spíše pasují na bohatou společnost.

Chtějí nejen snížit
stávající pojistné sazby na
důchodové
zabezpečení, ale částečně i systém privatizovat.
Pojištěnec by mohl část
povinného pojistného přesměrovat do komerčního
pojištění tak, že by
tříprocentní body ze sazby směřovaly do komerčního
pojištění a ještě by sem měl
pojištěnec dodat ze svých vlastních úspor.
To jsou návrhy velmi blízké pojetí
KDU-ČSL. Problémem je i návrh zákazu topení
uhlím, což může mít negativní dopad
na některé důchodcovské domácnosti. Celkově
hrozí modro – černo -zelená
koalice, což by pro neprivilegované občany byla
nejhorší vládní konstelace od
dob Klausovy vlády.

* Umíte si představit, jak budou zelení zabezpečovat
inzerovaný tlak na nadnárodní monopoly k dodržování lidských práv a k ochraně
životního prostředí?

Zelení
chtějí na nadnárodní formy působit tlakem
veřejného mínění a občanské
společnosti. A dlužno říci, že jsou na tomto poli
profesionálové. KSČM netrpí
jako konzervativní strany fóbií vůči
nevládním organizacím, které dnes v
rostoucí míře narušující
tradiční hájemství reprezentativní
demokracie. Chápe
občanskou společnost jako potřebný pilíř demokracie a
aktivně se zapojuje i do
alterglobalizačního hnutí. Jeho síťové
struktury skutečně mohou mít nemalý
vliv. Mezi programovými návrhy KSČM lze nalézt i
známou Tobinovu daň, která má
být uvalena na spekulativní pohyb
mezinárodního kapitálu. Je třeba se ale mít
velmi na pozoru, jaké strategické zájmy a
konkurenční hry se skrývají za
některými iniciativami. Nepřekvapí, když konkurence
energetických gigantů se
halí do ekologického hávu nebo když
humanitárně orientované organizace se
zaměřují jednostranně a vlastně slouží dvojímu
humanitárnímu metru
uplatňovanému spíše podle velmocenského
klíče. Takže maximální objektivita a
analýza podle principu ‚cui bono‘ je vždy na místě.
Objektivně by asi narůstal
rozpor mezi ekologisty z různých iniciativ a
vládní reprezentací zelených,
kteří by si nechtěli rozhněvat své pravicové
koaliční partnery.

* V jejich ekonomickém programu je mnoho velmi diskusních
myšlenek. Mám na mysli například revitalizaci starých průmyslových areálů s
využitím evropských fondů, zrušení povinnosti platby minimální daně pro
živnostníky, odklon od uhlí a ropy. Co vy tomu jako ekonom říkáte?

Vprogramu
zelených se v jeho obecné podobě jistě najdou styčné body i s naším ekonomickým
programem. Také my jsme pro zjednodušení podmínek pro podnikání, pro úspory ve
veřejné správě a omezení byrokracie, nebo např. v dopravě pro rozvoj železnice
a kombinované dopravy či pro zlepšení dopravní obslužnosti v regionech. Lepší
využití evropských fondů, třeba i na revitalizace starých areálů (tzv. brown
fields), je také jistě správná myšlenka. Lze diskutovat i nastavení nezdaněných
paušálů aminimální daně. V řadě podstatných věcí se ale neshodneme.

Zelení navrhují další
snížení výběru daní (na 35 % HDP), což
by mohlo ohrozit základní funkce státu.
Valorizací daňových pásem chtějí
snížit
daňovou progresi. Snížení odvodů na
sociální a zdravotní pojištění je
také
nepřijatelné, protože by vytvářelo tlak na privatizaci
těchto systémů.

Odmítají rovnou daň ODS, ale tu už
kromě ODS samotné odmítá
každý. Pokud jde o ekologicky významnou oblast
energetiky, obávám se, že ne vše
je v programu zelených promyšlené.
Především se lišíme v názoru na
jadernou
energetiku. Předseda Bursík poněkud tlumí
militantní postoj ‚jihočeských matek‘
proti jadernému programu, přesto ale na jádro nelze
rezignovat. Ani snížení
energetické náročnosti, ani růst podílu
alternativních energií neumožní zcela
zastavit výrobu jaderné energie. Samozřejmě s
přihlédnutím k požadavkům
bezpečnosti, transparentního vyhledání
úložiště vyhořelého paliva a i k potřebě
různých programů pro území v okolí těchto
elektráren. Pokud jde o odklon od
fosilních paliv, tedy od uhlí a ropy, jde o poměrně
složitou záležitost.
Pravdou je, že v dlouhodobějším horizontu půjde o nutnost
a že by mělo také
dostat přednost neenergetické využití těchto surovin.
Jejich spotřeba pro
výrobu elektrické energie a do spalovacích motorů
ale bude ještě dlouho
významná. Využít plynu k přechodu od uhlí k
alternativním zdrojům nemusí být
vzhledem k situaci na trhu s plynem tak jednoduché. S tím
souvisí i problém
prolomení územně ekologických limitů těžby
hnědého uhlí. V určité dílčí a
postupné podobě ho asi ještě nelze vyloučit,
důležité ale je, že jen tak, aby
současně probíhala nezbytná konverze, pokud jde o
energetická média i o zaměstnanost
v regionu. Otázkou je také podpora tzv. zelené
elektřiny, která vyžaduje její
přesnou identifikaci. Rovněž se neshodneme v názoru na
privatizaci ČEZ a v tom,
že konkurenční prostředí na evropském
energetickém trhu je samospasitelné.

* Čtu tady i myšlenku, že zelení jsou proti vyvlastňování
soukromých pozemků, ale co když z hlediska veřejného zájmu, tedy při stavbě
dálnice podle varianty ekologických organizací, to bude nutné (například taková
situace nastala ve východních či severních Čechách). Co myslíte, že v té chvíli
udělají?

Ekologii
lze také přiřadit k veřejným zájmům, a ty nelze
prosazovat bez určité
celospolečenské regulace. V tom by se měli zelení
lišit od ODS, která řešení
ekologických problémů nechává na iniciativě
vlastníků a spontaneitě trhu. Právě
proto bývají zelení ve vyspělých
zemích bližší spíše levici. A
právě tady se
projevuje určitá programová rozplizlost a nejasnost
našich zelených, protože
nejde současně absolutně hájit nedotknutelnost
vlastnictví i veřejné zájmy.
Pragmaticky zaměřený boj proti vyvlastňování
pozemků může nahrávat spekulacím s
pozemky u tzv. liniových staveb. Také to je
nástroj některých zelených
iniciativ v boji proti stavbě kritizovaných komunikací.
Zákonem upravené
vyvlastňování určuje pro tento boj pravidla. Co je
podstatné, je jasné vymezení
veřejného zájmu a samozřejmě i
odpovídající ocenění vyvlastněných
pozemků.
Jistá míra prosazování veřejného
zájmu je všude na světě a není v rozporu s
ústavním principem ochrany vlastnických
práv.

Martin Bursík: Nejsme nevypočitatelný pytel blech

2.4.2006

Vzdelavani.iHNed.cz

Ze strany, která měla v průzkumech
ještě před půl rokem
kolem tří procent, udělal černého koně voleb: preference
zelených se dnes
pohybují na desetiprocentní hranici a jako s
důležitým hráčem příštích
měsíců
už s nimi počítají i hlavní strany české
politiky.

„Problém je jen v tom, že si naše přístupy jen tak
lehce nemůžete zařadit do českého schématu levice a pravice,“ říká
předseda Strany zelených Martin Bursík.

HN: Bylo jaro 1998, vy jste byl ministrem Tošovského vlády a
jedna strana v průzkumech vylétla na 11 procent. Důchodci za životní jistoty na
tom byli úplně stejně jako zelení dnes. Nestraší vás ta vzpomínka?

Nevadí mi, když se o tom tak mluví. Můžu na to říct, že je
důležité zůstat na zemi, takoví, jací jsme… Je tu ale jeden rozdíl: kdyby
důchodci měli zastoupení v Evropském parlamentu a 15 parlamentech zemí EU,
kdyby to nebyla strana jediného tématu, pak by to srovnání teprve sedělo.

HN: U svých politických soupeřů a možných spojenců máte ale
i vy pověst nevypočitatelného „pytle blech“. Jak budou vaši
potenciální poslanci jako Stanislav Penc, Jiří Dědeček nebo Petr Uhl ochotni
naplňovat všechny politické kompromisy a složité dohody?

Vypočitatelnost se odvozuje od míry konkrétnosti programů. A
ten náš je velmi vypočitatelný a konkrétní. Problém je pouze v tom, že si naše
přístupy jen tak lehce nemůžete zařadit do českého schématu levice a pravice.
Třeba ve školství najdete přístupy z obou stran.

HN: Unie svobody měla léta v programu deregulaci nájemného.
A pak to byla její poslankyně Táňa Fischerová, která pro ni odmítla zvednout
ruku. Nehrozí totéž u vašich poslanců?

Nenechte se mást jednou věcí. Když jsem viděl seznam
debatérů v regionálních diskusích ČT, málem mě to povalilo ze židle. Jeden
kraj: poslanec, poslanec, ministr, poslankyně, překladatel. A další: poslanec,
poslanec, poslanec, učitelka. Ten rozdíl je v tom, že naši lidé jdou do
politiky z civilních profesí. To není pytel blech, to jsou lidé, kteří za sebou
něco mají, jsou to zralí lidé. Se všemi jsem samozřejmě mluvil. To, že jsou to
osobnosti, je zřejmé. A s osobnostmi se pracuje obtížněji. Ale zas je to
zábavnější a přinese to změnu. Ale to je typické pro zelené v celé Evropě: je
to rozkvetlá louka.

HN: A budete schopen jako šéf strany garantovat hlasy celého
klubu v okamžiku, kdy uděláte složitou politickou dohodu, na níž třeba bude
záviset vznik a osud vlády?

To je věc debaty. Jestli chcete odpověď, že zavedu principy
stranické disciplíny, pak ne. Chci, aby lídři pracovali a vystupovali jako tým.
Já ale teď nevím, kdo z nás nakonec ve sněmovně skutečně přistane. Snad ale
nějakou autoritu mám. Když jsem ale stranu před půl rokem přebíral, situace
nebyla dobrá, strana se z 99 procent věnovala sama sobě. Přesto se podařilo
lidi motivovat a stranu dát dohromady.

HN: Taky ale tehdy pardubický sjezd vypadal jako velká
vnitrostranická čistka: lidé s opačným názorem, než vaše křídlo, byli
umlčováni, diskuse byly rychle ukončovány.

Na sjezdu byly poměry sil jasně dány, přesto se to jednání
někteří lidé snažili destruovat… Čistka, to není dobré slovo. Ale vůle po
sjezdu vyšla zespoda, z krajů. Ale to je minulost.

Kandidáta na prezidenta neřekneme

HN: Kdo bude prezidentský kandidát zelených?

To netuším.

HN: A řeknete nám ho do voleb?

Ne. Předně budeme prosazovat přímou volbu prezidenta, stejně
jako starostů a hejtmanů. V okamžiku, kdy se to podaří, se paleta kandidátů
velmi rozšiřuje.

HN: Prosadit přímou volbu se vám ale podaří jen stěží. A ODS
ale už mluví o tom, že by dohoda na prezidentském kandidátovi – tedy Václavu
Klausovi – měla být součástí koaliční smlouvy.

Zaznamenávám to. To je podle
nás nesmysl. Koaliční smlouva
mluví o prioritách vlády, o
směřování země. Vláda ale prezidenta
nevolí, to
dělá parlament. Celé je to dané pupeční
šňůrou mezi Hradem a Jánským vrškem,
kde sídlí vedení ODS. Chápu, že to může
být problém při povolebních
jednáních.
My máme na kandidaturu Václava Klause dost
vyhraněný, tedy záporný názor. A
řešením není udělat to součástí
handlu. Kromě toho to není ani moc slušné, když
je prezident stále v úřadu.

HN: Mluvíte přesně stejně jako Miroslav Kalousek.

Jo? Já to s ním nekonzultuju. Ale hlavně už je na čase, aby
se ODS emancipovala. Aby vazbu na Václava Klause vyrušili, jinak je to bude
blokovat v jednáních.

Bojíme se, že se školné stane překážkou

HN: Ve vašem programu lze najít dost rozporů. Jste pro
poplatky u lékaře, pro soukromé spoření na důchod. Vaší prioritou je oblast
vzdělání, ale odmítáte školné. Proč?

Ten argument není ideologický. Dnes
máme zhruba 240 tisíc
vysokoškolských studentů. Mluví se o
školném zhruba 10 tisíc za rok, což je
deset procent rozpočtu vysokých škol. To není
objem peněz, který by byl
významný pro financování systému. Do
něj je třeba dostat mnohem více. A my se obáváme,
že školné může vyřadit některé talentované
lidi, kteří na to prostě nebudou
mít.

HN: Proč by to nemohly řešit státem garantované půjčky s
odloženými platbami?

Z toho systému nepochybně profitují banky…

HN: …a to je chyba?

Ne, já to jen analyzuji. A člověk, který opustí školu, bude
se blížit vrcholu kariéry, zakládat rodinu, bude muset začít splácet. A to není
úplně ideální doba.

HN: Mluvíte o nebezpečí
nedostupnosti vzdělání. Ale v
zemích, kde školné je, je systém
nejprostupněj&scarscaron;í. Děti ze sociálně
slabších
rodin tam mají jen asi třikrát až čtyřikrát
menší šanci, u nás až
třináctkrát.

Jenže než můžete jít na univerzitu,
musíte nejdřív
vystudovat střední školu. A tady je v Česku
základní problém: bariéra v
propustnosti na střední školy, ještě lépe
řečeno gymnázia. Myslíme si, že stát
musí říct: my sázíme na to, že naše
budoucnost nemůže stát na levné pracovní
síle a poškozování životního
prostředí, ale na vzdělanosti a výzkumu. To bude
vyžadovat veliké investice státu. Pak jsou dvě a půl
miliardy výnosu ze
školného drobné.

HN: Jsou jistě země, které i takto mohou
fungovat, například
ty skandinávské. Ale počítáte potom s
tím, že do vzdělávacího systému může
jít
až třetina veřejných financí?

Počkejte, chcete říct, že školné je významnou částí této třetiny?
Ne. Hlavní věc je politické rozhodnutí. Místo dálnice do Českých Budějovic přes
Posázaví za 60 miliard korun udělejme rychlostní komunikaci přes Písek spolu s
obchvaty měst za třetinu a zbytek investujme do školství. To je věc, která je
na vážnou společenskou debatu. Mimochodem, skandinávský model je skutečně
úspěšný, ano, také je drahý, ale zároveň je lidmi akceptován.

ODS si to s rovnou daní možná ještě rozmyslí

HN: Největším rozporem mezi
vámi a ODS je rovná daň. Vy ji
odmítáte, protože podle vás brání
daňové ekologické reformě. Šéf ODS Mirek
Topolánek ale oponuje, že by taková věc šla dělat
přes spotřební daně, ne přes
DPH. Proč to není možné?

Ekologickou daňovou reformou zabývám třináct let. Myslím, že
kdyby v ODS mohli zavřít oči a vrátit se o půl roku zpět, nebudou tak hrr…
Pro ekologickou daňovou reformu potřebujeme dvě sazby DPH, 5 a 19 procent. Zboží a služby
citlivé k životnímu prostředí chceme zařadit do nižší sazby.

HN: Které zboží a služby to jsou?

Je to celá série výrobků, která dříve ve zvýhodněné sazbě
byla: vodou rozpustné barvy, recyklovaný papír. V časech, kdy jsme zažívali
inverzi, by velmi pomohly takové malé briketky, které jsou celé z biomasy.
Kotle na ně se teď u nás vůbec neprodávají, protože DPH poskočila na 19
procent. Více než pětadevadesát procent těchto kotlů se vyváží do Rakouska,
protože tam se z nich platí DPH devět procent, v Německu pak jen 7 procent. My
si touto hloupou politikou kazíme životní prostředí. A zároveň bychom v Bruselu
chtěli znovu otevřít téma zdanění plynu, i když tato jednání o výjimce už
bohužel byla uzavřena.

HN: Jednotná DPH vadí nejen vám, ale i lidovcům. Ti ale
nejsou proti rovné dani u příjmů. Proč se nelíbí vám? I vy přece máte v
programu snížení přímých daní.

Ano, i my chceme omezit zdanění práce, navrhujeme ale snížit
povinné odvody zdravotního a sociálního pojištění. To, co vybereme navíc na
ekologických daních, škrtneme na pojistném. Rovná daň je ale v rozporu s naším
celkovým pohledem na daně. Máme pochybnosti o tom, že nahrazení progresívních
daní rovnou daní přinese ty výnosy, které ODS slibuje a že nedojde k výraznému
propadu příjmů státu. I my ale chceme postupně snižovat daně. Celková daňová
kvóta by měla dosahovat 35 procent.

HN: Tedy: Chcete získat do rozpočtu úplně stejné příjmy jako
ODS…

Nechceme to ale udělat skokem, který navrhuje ODS. Je možné,
že někdy v budoucnu se dostaneme k sazbě 15 procent. Nikoliv však touto formou.
Rovná daň je v této chvíli bariéra mezi námi a ODS. Jsme přesvědčeni, že s
rovnou daní to u ODS nebude tak horké, tak, jak ji teď ODS prezentuje, není v
parlamentu za žádné konstelace prosaditelná. Uvidíme po volbách.

HN: Slibujete snížení zdravotního a sociálního pojištění. O
kolik?

V Německu se při ekologické daňové reformě, která zvýšila
spotřební daň z benzínu a z nafty, snížilo pojištění o 1,7 procenta. My zatím
počítáme s poklesem o 2,5 a
3,5 procentního bodu. To je ale čistě pracovní návrh.

Ženy potřebují v politice pomoci

HN: Ve svém programu jako první česká politická strana
mluvíte o afirmativní akci. Budou kvóty pro zastoupení žen ve sněmovně, pro
menšiny na úřadech?

Mluvíme o zastoupení žen v politice. Sami jsme si to
upravili tak, že třetina kandidátů musí být ženy. A není to formální krok, ženy
nejsou na konci kandidátek. Třeba na jižní Moravě se na kandidátce muži a ženy
střídají, v Libereckém kraji je dokonce více žen. Bereme to jako přechodné
ustanovení, vycházíme z toho, že je pro ženy obtížnější se prosadit v politice
a věříme, že se společnost časem posune stejně, jako se posunula ve vnímání
homosexuality.

HN: V USA proti pozitivní diskriminaci
protestují i někteří
příslušníci menšin. Říkají,
že se na ně společnost dívá tak, že svého
postavení
nedosáhli díky svým schopnostem, ale jen
díky kvótám. Není váš
plán pro
sebevědomé, ambiciózní ženy až trochu
urážlivý?

S tím jsme se setkali i u nás. Kateřina Jacques, která je na
pražské kandidátce druhá za mnou, je typ ženy, která jistě nic takového
nepotřebuje. Ale při dnešním pojetí politiky, která je mužsky agresívní a
osobní, nelze spoléhat na to, že se ženy samy jen tak prosadí. Kdybychom
nechtěli, jak vy říkáte, urážet tu skupinu političek, která je schopná se
prosadit bez pomoci, budeme stále tam, kde jsme.

HN: I vy se v politice pohybujete s přestávkami od začátku
90. let. Nepřipadáte si také jako produkt agresívní maskulinní politiky?

Patřím do generace politiků, která se tak projevuje. Ale
nemůžete k nám přistupovat s principem kolektivní viny. Nechci tak ani šmahem
pojmenovat budoucí kolegy v parlamentu.

V kraji půjde do voleb 18 stran a hnutí

29.3.2006

Mladá fronta DNES

JAN HRUDKA

Hradec Králové – Osmnáct politických stran a uskupení se
bude v Královéhradeckém kraji v červnových volbách do sněmovny ucházet o hlasy
voličů.

Termín
podání kandidátek vypršel včera v 16 hodin.
O hodinu dříve byl před kancelářemi
hradeckého krajského úřadu, kde bylo možno
kandidátky zaregistrovat, klid. O
opozdilcích, kteří by přinesli kandidátní
listinu na poslední chvíli, nemohla
být řeč. A přece: krátce před šestnáctou
hodinou se na stole vedoucí oddělení
vnitřní správy krajského úřadu
Štěpánky Blažkové objevila kandidátka
Sdružení
nezávislých kandidátů-Evropských demokratů.

„Do 3.
dubna běží lhůta pro přezkoumání kandidátních listin. Do té doby vyzveme
volební zmocněnce k opravě případných pochybení,“ uvedla Blažková.

Jako první
si s podáním kandidátky v kraji pospíšili lidovci, následovali je zmocněnci
Koruny české, KSČM a ČSSD. „Kandidátky předložily také Strana zdravého rozumu,
Pravý blok či hnutí Právo a spravedlnost,“ sdělila Blažková. Z dalších stran
nechybí ODS ani US-DEU či Strana zelených. O hlasy se budou ucházet i Balbínova
poetická strana, ženská strana Rovnost šancí či Nezávislí demokraté.

Unii vede býval&aaaacute; starostka, zelené Penc

Podle dosavadních volebních preferencí má největší šanci
uspět čtyřka parlamentních stran ODS, ČSSD, komunisté a KDU-ČSL, mezi něž se
vklínili zelení. Kandidátku Unie svobody tvoří z poloviny ženy. „Lídrem je
bývalá starostka Jaroměře Jiřina Jelínková,“ sdělil krajský manažer strany
Vladimír Doležal.

Také
kandidátky sociální demokracie, komunistů a ODS vedou ženy. Zelení vsadili na
občanského aktivistu Stanislava Pence, známého sporem s premiérem Paroubkem
kvůli policejnímu zásahu proti loňském CzechTeku.

Před čtyřmi
roky v kraji zvítězili sociální demokraté, kteří těsně porazili ODS. Na třetím
místě skončili komunisté a čtvrtá koalice KDU-ČSL a US-DEU.

Zelené spojuje vidina úspěchu

22.3.2006

Lidové noviny

Petr Honzejk

PRAHA „Strana zelených je jako
rozkvetlá louka.“ Takto poeticky
odpovídá předseda Martin Bursík na otázku,
která se týká názorových různic
uvnitř strany, jež je černým koněm voleb. Politologové
ale upozorňují, že po
případném volebním úspěchu může být
po „zelené idyle“ veta.

„K rozporům
uvnitř Strany zelených může dojít už při koaličním vyjednávání. Rozdílné
osobnosti mohou bazírovat na rozdílných tématech,“ říká politolog Ladislav
Cabada, podle kterého podobně poskládané strany trpí často vnitřními konflikty.

Zelení
skutečně představují směsici, která nemá v české politice obdoby. Svědčí o tom
letmý pohled na čelná místa kandidátek. Najdeme tam aktivistu bojujícího za
lidská práva a chovatele koz Stanislava Pence, dlouholetou vysokou státní
úřednici Evu Tylovou, dva bývalé sládkovce Zdeňka Legáta a Roberta Gruzovského
a na druhé straně levicového komentátora deníku Právo Petra Uhla. Sám předseda
Martin Bursík má za sebou angažmá v KDU-ČSL. Pestrou společnost doplňují
například písničkáři Jiří Dědeček a Jaroslav Hutka.

Může taková
skupina dlouhodobě vydržet pohromadě?

„Nevedu do
sněmovny stádo ovcí,“ prohlašuje Bursík a rychle dodává, že situaci po
případném volebním úspěchu dokáže zvládnout. Pravdou je, že si zatím ve straně
dokázal vždy zjednat pořádek. I když často za použití tvrdých metod. Když se
vedení strany nezdálo obsazení kandidátky v Moravskoslezském a Plzeňském kraji,
bylo několik lidí vyškrtnuto. V Libereckém kraji zase republiková rada Strany
zelených vyměnila lídra kandidátky. Kritické hlasy na Bursíkovu adresu
zaznívají především právě z Liberecka.

Krajský
předseda Jan Korytář v rozhovoru pro časopis Týden
kritizoval skutečnost, že
schvalování volebního programu
nepředcházela téměř žádná diskuse.
„To není
politický styl, který by měli do politiky
vnášet zelení,“ prohlásil
Korytář.

Jeho
výhrady
jsou důkazem, že ve straně stále doutnají spory z
minulosti. „Jsou tu stále
lidé navázaní na staré
patočkovsko-beránkovské vedení, které se
nyní snaží
škodit jak může,“ řekl LN jeden z vlivných členů
zelených, který si nepřál
zveřejnit své jméno. Strana totiž oficiálně
označuje Patočkovo působení za
uzavřenou kapitolu,

Uzavřenou
kapitolou ale rozhodně nejsou názorové třenice mezi lidmi na kandidátkách.
Například Petr Uhl, který je šestkou pražské kandidátky, prohlašuje, že by se
zelení neměli drát do vlády. „Straně by vnitřně prospělo být v opozici,“ myslí
si Uhl. Tento názor nesdílí z vedení zelených prakticky nikdo. Místopředsedkyně
Dana Kuchtová říká, že by strana šla do opozice, pouze pokud by se jí v
případných koaličních jednáních nedařilo prosazovat programové priority. Má k
tomu dobrý důvod. „Zelené může stmelit právě účast ve vládě. V opozici by
neshody nespíš propukly mnohem rychleji,“ tvrdí plzeňský politolog Cabada.

Strana zelených – Černý kůň voleb může doplatit na
přílišnou pestrobarevnost

22.3.2006

Lidové noviny

Strana zelených a její lidé

Martin Bursík

Nynější předseda Strany
zelených začínal v Občanském fóru.
Byl místopředsedou Svobodných demokratů a pak
přešel do KDU-ČSL. V dočasné
Tošovského vládě řídil resort
životního prostředí, donedávna radil
lidoveckému
ministrovi Liboru Ambrozkovi. Má poradenskou firmu
Ecoconsulting.

Stanislav Penc

Známý aktivista a
bývalý disident vede kandidátku v
Královéhradeckém kraji. Členem Zelených
však není. Loni v létě „bojoval“ proti
premiérovi Paroubkovi kvůli Czechteku. Založil několik
občanských sdružení –
Hnutí občanské solidarity a tolerance,
Dokumentační středisko pro lidská práva
a Spolek přátel koz. Živí se jako ekozemědělec.

Petr Pávek

Starosta Jindřichovic pod Smrkem je členem zelených od konce
loňského roku. Vede libereckou kandidátku. Proslul tím, že do obce zakázal
vstup státním úředníkům. Je zastáncem větrných elektráren. V minulosti byl
členem Strany pro otevřenou společnost a mluvčím pravicové ODA.

Petr Uhl

Bývalý zmocněnec vlády pro
lidská práva a předlistopadový
disident je na šestém místě pražské
kandidátky. Zastává výrazně levicové
názory
– odmítá třeba platbu u lékaře, kterou má
přitom Strana zelených v programu.
Komentátor deníku Právo se v minulosti
hlásil k revolučnímu marxismu.

Dana Kuchtová

Vede kandidátku zelených v Jihočeském kraji. Říká, že Strana
zelených může být partnerem do pravicové i do levicové vlády. Byla předsedkyní
sdružení Jihočeské matky, které bojuje proti elektrárně Temelín. Nyní je
místopředsedkyní Strany zelených a pracuje jako učitelka a překladatelka.

Jaroslav Hutka

Bývalý disident, donucený StB k emigraci. Známý písničkář,
básník a spisovatel za zelené kandiduje v Praze z třetího místa kandidátky. Byl
členem recesistické Balbínovy poetické strany, za niž se před čtyřmi lety
zkoušel dostat do sněmovny.

Robert Gruzovský

Dvojka středočeské kandidátky Strany zelených pracuje jako
inzertní poradce. Od šestnácti let byl členem Sládkových republikánů a jeden
čas vedl okresní centrum SPR-RSČ v Kolíně. Za zelené se chtěl do Poslanecké
sněmovny dostat už před čtyřmi lety.

Zelení: daleko k ČSSD i ODS

21.3.2006

Mladá fronta
DNES

JOSEF KOPECKÝ

KE KOMU MAJÍ BLÍŽ? Strana
zelených míří nezadržitelně do
Sněmovny. Podle průzkumů se bez zelených (s výjimkou
koalice ODS a ČSSD)
neobejde žádná většinová vláda.
Zelení nechtějí říct, ke které z
velkých stran
mají blíž. MF DNES se to pokusila udělat za ně.

Praha – Černý kůň letošních voleb, který může určit podobu
příští vlády, se jmenuje Strana zelených. Tedy pokud se agentury specializující
na veřejné mínění nepletou podobně jako před osmi lety, kdy před volbami chybně
posílaly do Sněmovny Důchodce za životní jistoty.

Co se od
zelených dá čekat? Při pohledu do jejich programu je patrné, že je v něm více
bodů, podle nichž by se měli dohodnout spíše s ODS a lidovci než s ČSSD.

Zelení
navrhují snižovat daně, spořit si penze ve fondech či to, aby si lidé platili
za recepty na léky.

„S
povinným
spořením ve fondech ani snižováním daní
ČSSD určitě nepočítá. Zelení míří na
bývalé voliče Unie svobody,“ tvrdí
úřadující šéf ČSSD, ministr
financí Bohuslav
Sobotka. I podle ministra práce Zdeňka Škromacha by
dohoda se zelenými byla po
volbách obtížná.

Programový
profil Strany zelených „lehce doprava“ je dán i tím, že ji vede bývalý lidovec
Martin Bursík. KDU-ČSL opustil, když tradicionalistické „moravské křídlo“
vedené Janem Kasalem do vlády prosadilo Libora Ambrozka. Bursík se přitom
výrazně podílel na přípravě ekologického programu lidovců.

Politická
minulost Bursíka se projevila, když se v nedávné televizní diskusi lídrů
neudržel a k údivu přítomných začal tleskat po vystoupení lidoveckého ministra
zahraničí, svého bývalého spojence v KDU-ČSL Cyrila Svobody.

Bursík
se
ale brání tomu říci, který z dua
„obrů“ ODS-ČSSD je mu bližší. „Nejsme
mladší
bratříček ani jedné z těchto stran,“ zdůrazňuje.

Jak pro
ČSSD, tak pro ODS by byl velký problém kývnout na požadavek zelených skončit s
výstavbou jaderných elektráren. „Je pravda, že to je bod, na kterém se těžko
dohodneme,“ potvrzuje expert ODS, stínový ministr životního prostředí Bedřich
Moldan.

„Udělali
jsme si podrobnou analýzu, srovnání našeho
programu a Strany zelených. Mají k
nám blíž než k sociálním demokratům,“
říká Marek Dalík, pravá ruka
šéfa ODS
Mirka Topolánka.

Je tu však
jedno velké ale. ODS musí nyní poslouchat, jak Bursík říká, že by jeho strana
po volbách neakceptovala rovnou daň. Pokud ani jedna ze stran nezmění názor, na
němž zatím trvá, velmi snadno se může stát, že se spolu nedohodnou.

Specialita,
jíž by zelení při koaličních
jednáních trápili po volbách své
partnery, je také
požadavek, v jiných programech nevídaný,
zakázat topení uhlím od roku 2010.

Do
povolebních vyjednávání, pokud se jich zelení budou účastnit, se určitě
promítne i to, že mezi jejími lídry jsou lidé velmi různé názorové orientace –
od ochránce lidských práv Stanislava Pence přes bývalou aktivistku proti
Jaderné elektrárně Temelín Danu Kuchtovou po bývalého politika ODA Petra Pávka.

„Pokud se
dostaneme do Sněmovny, vyslechneme si nabídky jiných stran a důležité bude,
abychom mohli prosadit co nejvíce z našeho programu,“ řekla včera Kuchtová.

Podobný
názor má Penc, který je od CzechTeku ve sporu s premiérem Jiřím Paroubkem ze
sociální demokracie. „U mě je sice Paroubek normalizační politik, ale já
politiku neberu jako osobní spor,“ říká Penc. „Třeba po volbách nebude u moci
ani Paroubek, ani Topolánek. A s výjimkou komunistů se dá spolupracovat s
každým,“ podotýká Penc.

***

Zelení a soupeři

Co je odlišuje

Od ČSSD:

Názor na daňovou zátěž (zelení ji chtějí snížit na 35
procent, ČSSD nevidí prostor pro snižování daní). Podoba penzijní reformy
(zelení chtějí spoření na důchod ve fondech jako jeden z pilířů penzí).

Poplatky ve zdravotnictví (zelení chtějí poplatky za
recepty).

Od ODS:

Rovná daň (podle zelených mají být alespoň dvě sazby DPH,
výhrady mají i k rovné dani z příjmu).

Ekologická daňová reforma.

Školné (SZ je proti, nechce ani přijímačky na střední i
vysoké školy).

Od ČSSD i ODS:

Zelení jsou proti dalšímu budování jaderných elektráren.

OBRÁZEK

Vývoj volebních preferencí Strany zelených

březen 2005

2,7%

červen 2005

3,2%

listopad 2005

2,5%

leden 2006

3,4%

únor 2006

5,6%

březen 2006

9,4%

Zdroj: STEM

Rozdělení Sněmovny

ODS
65
křesel

Strana zelených 19
křesel

KDU-ČSL 19
křesel

KSČM
39
křesel

ČSSD
58
křesel

Zdroj: Prognóza společnosti Factum Invenio, březen 2006

Zelení mají daleko k ČSSD i ODS

21.3.2006

zpravy.iDNES.cz

MF DNES, Josef
Kopecký, Radek Bartoníček

Černý kůň letošních voleb, který může určit podobu příští
vlády, se jmenuje Strana zelených. Tedy pokud se agentury specializující se na
veřejné mínění nepletou podobně jako před osmi lety, kdy před volbami chybně
posílaly do Sněmovny Důchodce za životní jistoty.

ČTĚTE TAKÉ:

Voliči zelených
nejsou kverulanti, chtějí změnu

Při pohledu do jejich programu je patrné, že je v něm více
bodů, podle nichž by se měli dohodnout spíše s ODS a lidovci než s ČSSD. Zelení
navrhují snižovat daně, spořit si penze ve fondech, či aby lidé platili za
recepty na léky.

„S povinným spořením ve fondech ani snižováním daní
ČSSD určitě nepočítá. Zelení míří na bývalé voliče Unie svobody,“ tvrdí
úřadující šéf ČSSD, ministr financí Bohuslav Sobotka. I podle ministra práce
Zdeňka Škromacha by dohoda se zelenými byla po volbách obtížná.

Programový profil Strany zelených „lehce doprava“
je dán i tím, že ji vede bývalý lidovec Martin Bursík. KDU-ČSL opustil, když
tradicionalistické „moravské křídlo“ vedené Janem Kasalem prosadilo
do vlády Libora Ambrozka. Bursík se přitom výrazně podílel na přípravě
ekologického programu lidovců.

Bursíkova politická minulost se projevila, když se v nedávné
televizní diskusi lídrů neudržel a k údivu přítomných začal tleskat po
vystoupení lidoveckého ministra zahraničí, svého bývalého spojence v KDU-ČSL
Cyrila Svobody.

Bursík se nebratří s žádným z obrů

Bursík se ale brání
říci, který z dua „obrů“ ODS-ČSSD je mu bližší. „Nejsme mladší
bratříček ani jedné z těchto stran,“ zdůrazňuje.

Jak pro ČSSD, tak pro ODS by byl velký problém kývnout na
požadavek zelených skončit s výstavbou jaderných elektráren. „Je pravda,
že to je bod, na kterém se těžko dohodneme,“ potvrzuje expert ODS, stínový
ministr životního prostředí Bedřich Moldan.

„Udělali jsme si podrobnou analýzu, srovnání našeho
programu a Strany zelených. Mají k nám blíž než k sociálním demokratům,“
říká Marek Dalík, pravá ruka šéfa ODS Mirka Topolánka.

Zelení nechtějí rovnou daň

Je tu však jedno
velké ale. ODS musí nyní poslouchat, jak Bursík říká, že by jeho strana po
volbách neakceptovala rovnou daň. Pokud ani jedna ze stran nezmění názor, na
němž zatím trvá, velmi snadno se může stát, že se spolu nedohodnou.

Specialita, kterou by zelení při koaličních jednáních
trápili po volbách své partnery, je také požadavek, v jiných programech
nevídaný: od roku 2010 zakázat topení uhlím.

Do povolebních vyjednávání, pokud se jich zelení budou
účastnit, se určitě promítne i to, že mezi jejími lídry jsou lidé velmi různé
názorové orientace – od ochránce lidských práv Stanislava Pence přes bývalou
aktivistku proti Jaderné elektrárně Temelín Danu Kuchtovou po bývalého politika
ODA Petra Pávka.

„Pokud se dostaneme do Sněmovny, vyslechneme si nabídky
jiných stran a důležité bude, abychom mohli prosadit co nejvíce z našeho
programu,“ řekla v pondělí Kuchtová.

„Třeba po volbách nebude u moci ani Paroubek, ani
Topolánek. A s výjimkou komunistů se dá spolupracovat s každým,“ podotýká
Penc.

Kdo jsou další lídři zelených?

21.3.2006

Mladá fronta DNES

Dana Kuchtová, učitelka, která bojovala proti Temelínu

První místopředsedkyně Strany
zelených, vede kandidátku v
jižních Čechách. Bývalá učitelka, dlouho
pracovala ve sdružení Jihočeské matky,
které požadovalo zastavení Temelína. Nyní
se věnuje překládání a tlumočení.

Jiří Dědeček, písničkář, básník a spisovatel

Populární písničkář se rozjede po Vysočině a tady se bude
snažit jako lídr Strany zelených získávat voliče. Dědeček je sice Pražák, ale
na Vysočině má dlouhá léta chalupu. Vyučuje na Literární akademii Josefa
Škvoreckého.

Stanislav Penc, občanský aktivista a chovatel koz

Je známý jako bojovník za lidská práva, loni velmi ostře
kritizoval policejní zákrok na CzechTeku. Policie jej vyšetřovala za to, že
zveřejnil mobilní telefon premiéra Jiřího Paroubka. Věnuje se také ekologickému
zemědělství, chová kozy. Vede kandidátku na Královéhradecku.

Petr Pávek, starosta a farmář

Starosta Jindřichovic pod Smrkem Proslul bojem
proti státním
úřadům a byrokracii, v minulosti zakázal
úředníkům vstup na území obce bez
předchozího nahlášení. Na své farmě
chová krávy, prosazuje obnovitelné zdroje
energie. Byl i mluvčím pravicové ODA.

Ondřej Liška, pracuje v Evropském parlamentu

Lídr na jižní Moravě, dříve byl zastupitelem v městské části
Brno-střed. Podílel se na založení sdružení Brno – věc veřejná. Aktivně
vystupuje proti přestěhování vlakového nádraží v Brně. Pohybuje se po Evropském
parlamentu, kde je poradcem zelených. Napsal knihu Církev v podzemí, která
mapuje aktivity katolické církve v době nesvobody.

Zelené roští zevnitř

20.3.2006

Týden

Tomáš Menschik, Luboš Kreč

Na první pohled vypadají jako konsolidovaná strana, při
bližším zkoumání už je to jiné. Svůj program schvalovala Strana zelených na
poslední chvíli a z kandidátek se škrtali nepohodlní lidé. Uskupení sdružuje
sběratele lebek, levicového komentátora i bohatého restituenta. Dopředu všechny
žene vidina úspěchu ve volbách.

Strana zelených drží zajímavý rekord: na schválení volebního
programu o desítkách stran jí na přelomu února a března stačily pouhé dva dny.
Odborné komise sice své nápady poctivě sepisovaly čtyři měsíce, pak je ale do
svých rukou vzal předseda Martin Bursík a jeho lidé. Vnitřní opozice tvrdí, že
v textu zbylo po této „redakci“ jen málo původních formulací,
předseda je naopak přesvědčen, že pouze plnil zadání. Po přepracování poslal
materiál republikové radě, nejvyššímu stranickému orgánu, který měl na
posouzení jen dva dny. I tak prý k předloženému textu vznesl desítky
připomínek, které se však nestihly projednat. „Je chybou, že schválení
volebního programu nepředcházela téměř žádná vnitrostranická diskuse. To není
politický styl, který by měli do politiky vnášet zelení. Stejně se té diskusi
nevyhneme,“ komentuje situaci člen republikové rady Jan Korytář, který je
zároveň krajským předsedou SZ v Libereckém kraji.

Bursík
republikové radě vysvětloval, že s programem spěchá, aby
ho mohl předložit
médiím: na druhého března plánovala strana
tiskovou konferenci ke startu
kampaně a předseda na ní chtěl zároveň představit
program. Navíc potřeboval,
aby měli krajští lídři podklady k právě
začínajícím předvolebním debatám v
České televizi. „Médii argumentuje skoro pokaždé,“
tvrdí středočeský
kandidát do sněmovny Matěj Stropnický (viz Bursík,
mediální král). O média se
prý Bursík opíral, i když na podzim prosadil
zákaz spolupráce s komunisty.
„I tehdy argumentoval, že bychom bez toho v médiích
nevypadali
dobře.“

Předseda
zelených se brání, že ohledně schvalování programu dodržel všechny termíny,
které mu určila sama rada: „Remcalové, kteří si něco nestihnou přečíst, se
najdou v každé straně.“ Teze volebního programu sice připravovaly odborné
týmy, ale konečnou verzi měli na starosti tři lidé -předseda Bursík, zahraniční
expert Ondřej Liška a koordinátor odborných sekcí Dušan Lužný. „Něco jsme
přeformulovat museli, ale zásadní úpravy jsme nedělali,“ tvrdí Bursík.

Kritici
zřejmě nemají pravdu ve všem, stranický
ekonomický expert Martin Kolík však *
říká, že původní program byl
radikálnější. „Čas nás kvůli
podzimní výměně
ve vedení strany skutečně tlačil. Troufám si ale
říct, že i tak máme program,
za kterým můžeme stát.“

Zelené škrty

Bursíkovi se za poslední
měsíce podařilo téměř nemožné:
ještě v létě 2005 se podpora strany pohybovala kolem dvou
procent, nejnovější
průzkum agentury STEM z minulého pátku jí už
přiřkl 9,4 procenta, což znamená,
že by ve sněmovně získala více křesel než lidovci.
Výzkum pouze potvrdil trend,
o němž se mluví od února; bez zelených se zřejmě
neobejde žádné vládní uskupení
s výjimkou velké koalice ODS a ČSSD.

Loni měli
zelení pověst roztříštěné partaje: uvnitř se o moc přetahovala skupina
ekologických aktivistů kolem tehdejšího šéfa Jana Beránka a pragmatici pod
vedením dnešního předsedy Bursíka. Špatná reputace už je pryč, nejen překotné
schvalování programu však svědčí o určité nevyzrálosti a nekompaktnosti strany.

Vnitřní
konflikty se vynořují v krajích, mimo Prahu. Nejsvízelnější situace zřejmě
panuje v Moravskoslezském kraji, což přiznává i předseda Bursík.
„Republiková rada musela zasáhnout do složení tamní kandidátky,
pochybovali jsme o věrohodnosti některých lidí.“ Problém se severní
Moravou se pokoušel řešit také minulý šéf Beránek, zhruba před dvěma lety tam
začaly houfně vznikat místní organizace Strany zelených s napojením na
podezřelé podnikatele. A právě tyto buňky se přetahovaly o to, kdo bude mít své
zástupce na případně volitelných místech.

Nynější
jednička moravskoslezské kandidátky Věra
Jakubková, ředitelka neziskové
ekologické organizace Vita, se do čela dostala po zásahu
republikové rady a k
událostem se už nechce vracet. „Přišla jsem
zvenčí, nejsem zainteresovaná
v dřívějších půtkách, dokonce stojím
mimo stranu jako nezávislá. Nechci se
vyhýbat odpovědi, ale musím říci, že se vědomě
nezabývám problémy z minulosti,“
říká. Další škrtání v
kandidátkách předvedl Plzeňský kraj.
Republiková rada
odvolala Petra Šafaříka, který byl na
druhém místě. Provinil se tím, že
kritizoval funkcionáře – mimo jiné Petra Uhla – za
porušování vnitrostranického
řádu. Když se o odstranění jeho jména z
kandidátky jednalo, údajně na radě
několikrát zaznělo, že je třeba si „vyřídit účty s
kverulantem“.
Šafařík však nechce před volbami Stranu
zelených poškozovat; o svém případě
nemluví, přestože proceduru provází nejedna
nejasnost.

Hříchy mládí

Šafaříkovým vyškrtnutím se na čtvrté místo plzeňské
kandidátky posunul pětačtyřicetiletý Zdeněk Legát. Ten už jednou do parlamentu
kandidoval: v roce 1996 za republikány, extremistickou stranu vedenou
Miroslavem Sládkem. Zakládajícího člena SPR-RSČ v Plzni tehdy z kandidátky
nakonec vyloučil sám Sládek. Legát si pak stěžoval, že předseda chtěl do
sněmovny protlačit svou rodinu, a proto ho odstranil.

Na
aktuálních kandidátkách zelených se přitom neobjevuje jen jeden exsládkovec.
Druhé místo ve Středočeském kraji drží další někdejší republikán,
devětadvacetiletý Robert Gruzovský. „Považuji to za uzavřenou kapitolu.
Když mě do té strany nalákali, bylo mi teprve šestnáct,“ tvrdí. Ve
strukturách SPR-RSČ to dotáhl až na předsedu okresního centra strany v Kolíně.

Dojem
rozháranosti umocňuje názorový nesoulad
některých kandidátů s oficiální
linií
zelených. Asi nejvíce to bije do očí u
levicového komentátora Práva Petra Uhla,
šestky pražské kandidátky a jedné z
nejznámějších tváří strany.
„Stát je
povinen zaručit a zákony i zajistit nejen ochranu zdraví
pro každého, ale
českým občanům poskytovat na základě veřejného
pojištění zdravotní péči a
zdravotní pomůcky bezplatně,“ napsal ještě v říjnu
roku 2005. Strana
zelených přitom ve svém programu navrhuje, že by zavedla
placení za recepty či
za „hotelové služby“ v nemocnicích. „Vážně to
psal? To si s ním
budu muset promluvit,“ diví se Bursík.

Lebky a vrtule

Písničkáře Jaroslava Hutku posílala do sněmovny naposledy
recesistická Balbínova poetická strana. Zelení tento pokus opakují a
rezervovali mu třetí místo pražské kandidátky. Spisovatel Jiří Dědeček má
přitáhnout voliče jako lídr na Vysočině. I straníci si kladou otázku, zda
kandidátky nejsou přespříliš pestré. „Jsou to celkem vyzrálé osobnosti s
názorem, takoví lidé by se ale hodili spíš pro senátní volby. Osobně si jich
vážím, není ale jistéeacute;, nakolik jsou zelení,“ říká stranický kritik
Stropnický.

Ze
strany
se také ozývají hlasy, že někteří z
lídrů vlastní partajní legitimaci
příliš
krátce. Třeba liberecká jednička Petr Pávek je
členem SZ teprve od konce
minulého roku, ústecký lídr Přemysl Rabas
dokonce od letošního ledna, zlínské
zelené zase vede jako nezávislý
místostarosta Rožnova pod Radhoštěm František
Šulgan. Ostatně i předseda Bursík působí mezi
zelenými teprve od roku 2004.

Na druhou
stranu i letmý pohled na čela kandidátek ukáže, že na nich většinou figurují
lidé, jejichž ekologickou erudici lze jen stěží zpochybnit. Zmíněný Rabas,
veterinář a cestovatel, zasedá už druhé volební období na chomutovské radnici a
je ředitelem Podkrušnohorského zooparku. Ve volném čase jezdí po světě a sbírá
lebky. Má největší sbírku tohoto druhu v Česku. „Za vzácné považuji i
lebky vychuchola, hmyzožravce žijícího v povodí Volhy, šimpanze či lebku
černošky, kterou jsem našel ve zříceninách v Zimbabwe,“ vyprávěl v
regionálním tisku. Pávek, starosta Jindřichovic pod Smrkem, zase proslul jako
zastánce větrné energie a bojovník proti byrokracii; vydal dokonce vyhlášku,
která zakazovala vstup státních úředníků do obce. „Té pověsti se už těžko
zbavím, bude se mi to ale hodit v kampani,“ přiznává. Místostarosta Šulgan
zase každou zimu vyráží se skupinou dobrovolníků do beskydských kopců, aby
stopovali šelmy. Navíc organizuje program, který má odhalit horské pytláky.

Vzhůru na sněmovnu

Co zatím dělá ze zelených
navenek jednotný celek, jsou
předvolební průzkumy. Když 16. února zveřejnil STEM
výsledky, podle nichž
partaj poprvé překročila pět procent potřebných pro vstup
do sněmovny,
zapomněli členové na ideologické neshody. „Tehdy mně
přišlo asi dvacet SMS
zpráv. Každý měl potřebu se o tu radost podělit,“
vzpomíná jeden z
pražských členů Strany zelených. Předseda Bursík
připouští, že vidina možného
úspěchu ve volbách stranu stmeluje a motivuje:
„Většina lidí pracuje v
kampani zadarmo a žene je představa, že v létě zabodujeme.“ Jako
příklad
uvádí veškeré grafické podklady; ty
totiž zelení získali bezplatně. Bez nároku
na honorář pracuje také stranický analytik.
„Profesionalizujeme se za
pochodu. Strukturu klasické strany s kancelářemi v
krajích vybudujeme až po
volbách,“ říká Bursík.

A co tedy
zelení musejí udělat, aby se preference změnily v reálný volební výsledek?
„Musíme přimět lidi, aby šli k volbám,“ říká k tomu analytik SZ
Michal Veselský. S trochou nadsázky lze říci, že ekologové se musejí v červnu
spolehnout na přírodu. „Podporují nás hlavně mladí lidé do 35 let, ale ti
nepatří k disciplinovaným voličům. Když bude během voleb krásné počasí, může se
stát, že dají přednost zábavě,“ připouští sociolog Veselský.

***

S trochou nadsázky lze říci, že ekologové se musejí v červnu
spolehnout na přírodu. Zelené podporují mladí nedisciplinovaní voliči. Když
bude hezky, možná hlasovat nepůjdou.

ČSSD má také ekologický manifest. Raději

Ačkoli ČSSD tvrdí, že se Strany zelených nebojí, připravují
její experti ekologický manifest. „Půjde o pouhé detailnější doplnění
programu,“ brání se Tomáš Novotný, náměstek na ministerstvu pro životní
prostředí a kandidát do sněmovny za ČSSD. „Se zelenými to nemá nic
společného. Lidé vědí, že my na ekologii dbáme.“ Dočkají se tedy
detailního rozpracování i další kapitoly programu? „To asi ne, určitě ne
všechny,“ připouští náměstek ministra. Tomu, že manifest je spíše odpovědí
na Stranu zelených než službou voličům, nasvědčuje i fakt, že straničtí experti
na materiálu pracují teprve od ledna. Téhož měsíce, jak uvedl deník Právo,
hřímal premiér Jiří Paroubek v poslaneckém klubu, aby se ČSSD pokusila zeleným
přebrat alespoň část jejich agendy.

Zástupci ČSSD nicméně na veřejnosti
o zelených říkají, že
nabízejí utopie. Občanští demokraté
se naopak k Buršíkově straně nestavějí tak
kategoricky. „Ekologickou část Jejich programu bych podepsal z
devadesáti
procent,“ říká stínový ministr a
přední český ekolog Bedřich Moldan.
Dodává však, že strana voličům
nabízí několik neuskutečnitelných slibů.
„Ten směr je ale v zásadě správný. Jiná věc
je zbytek programu, zahraniční
politika a ekonomika. To Je tragédie.“

VYBRANÉ BODY PROGRAMU ZELENÝCH:

* snížení odvodů na sociální a zdravotní pojištění

* zavedení ekologické daně

* zrušení přijímacích
zkoušek na vysoké školy (školné
ovšem
odmítají)

* zavedení poplatků za vybraně služby u lékaře a v
nemocnicích

* zákaz kouření v restauracích

* zřízení Úřadu na ochranu spotřebitele

* povinně spoření na důchody v penzijních fondech

* nesouhlas se zahraniční politikou USA, jsou proti
násilnému řešení krizí

EKOLOGICKÉ SLIBY TŘÍ STRAN

Strana zelených

* podpora výroby biopotravin

* nižší DPH na paliva z biomasy

* zákaz fosfátových pracích prášků

* do roku 2010 prosadit zákaz topení uhlím

* kvóty na auta s hybridním pohonem

* konec staveb průmyslových zón na zeleně louce

* postupný odklon od jaderné energie

ČSSD

* rekonstrukce čističek vod i v malých obcích

* snižovat energetickou náročnost průmyslu

* zachovávat lesy ve vlastnictví státu

* více kontrolovat používání chemikálií ve výrobě potravin

* podpora železniční a hromadně dopravy

* do roku 2010 získat 200 miliard na podporu investic do
životního prostředí

ODS**

* finanční pomoc radnicím a domácnostem při nákupu topidel
na biomasu

* snížení ekologické náročnosti průmyslu

* investice do výzkumu ekologicky šetrnějších technologií

* využití opuštěných průmyslových areálů

* konec „zeleně byrokracie“; ministerstvo získá
pouze roli koordinátora a „zelená“ politika se bude provádět v obcích
a krajích

** Strana svůj program zveřejní až v květnu, TÝDEN získal
jeho pracovní verzi.

Kostrbatá historie zelených

20.3.2006

Týden

Karel Vrána

Kam až jdou dějiny Strany zelených? Pokusy založit takové
uskupení se objevily již na sklonku komunistického režimu.

Počátkem
léta 1989 se ve Vimperku konalo setkání, kde vystoupil třeba tehdejší emigrant
a poslanec německého parlamentu Milan Horáček či ekolog a signatář Charty 77
Ivan Dejmal. Roztříštěné ekologické skupiny se následně spojily do takzvaného
Ekologického sdružení, které se mělo transformovat do Československé strany
zelených. Komunistické Státní bezpečnosti se však podle historika Miroslava
Vaňka „podařilo s obrovským nasazením prostředků a především agentů“
vznik strany odvrátit.

Oficiálně
tak Strana zelených (SZ) vznikla až 9. prosince 1989 v Brně.

Opět tomu asistovala StB. Někdejší
disident a dnes
královéhradecký lídr SZ Stanislav Penc
vzpomíná: „Pozvali mě na
zakládající schůzi. Mezi přítomnými
jsem poznal dva estébáky, kteří mě předtím
vyšetřovali.“ Penc svůj poznatek zveřejnil v tisku a oba
pánové stranu
opustili. „Nechtěl bych, aby to vypadalo, že zelení mají
něco s StB. Už se
to vyčistilo,“ říká dnes Penc.

Při
prvních
svobodných volbách v roce 1990 nedosáhli
zelení pěti procent nutných k zisku
poslaneckých křesel. O dva roky později, před
dalšími volbami, vytvořili se
Zemědělskou stranou a Československou stranou socialistickou
Liberálně-sociální
unii: ta získala 6 procent, a tedy i poslanecké
mandáty, brzy se však rozpadla
ve vzájemných půtkách. Tehdejší
předseda zelených Aleš Mucha proslul tím, že v
roce 1992 při komických volbách federálního
prezidenta uprostřed
nezadržitelného rozpadu Československa navrhl jako
kandidáta Jiřího Včelaře
Kotase, jednu z nejbizarnějších postav české
politiky.

Poté ovládl
šéfovské křeslo kontroverzní poslanec Jaroslav Vlček. Když v roce 1995 v čele
uskupení skončil, odešel do ČSSD a vzal s sebou dva místopředsedy strany a
nezanedbatelné množství řadových členů. Jeho jméno figurovalo v několika
skandálech sociální demokracie.

Zelení
neměli štěstí ani s dalším předsedou Emilem Zemanem, který je dodnes podezřelý,
že stranu připravil o 1,7 milionu korun: ty měly jít bez souhlasu zbytku vedení
na přípravu koncepce volební kampaně. Soud dosud definitivní verdikt nevynesl.
Pozornost na sebe upoutali také další činovníci: vedoucí energetické sekce SZ
Zdeněk Šimáček v roce 1998 navrhoval, aby se z rozestavěné chladicí věže v
Temelíně udělal hotel.

Ani
následující období nebylo pro zelené
příliš šťastné. Do funkce
šéfa se v roce
2003 dostal Jan Beránek, spolu s kamarádem z Hnutí
Duha Jakubem Patočkou
obsadil hlavní sídlo strany v Praze: důvodem
„zásahu“ měly být údajné
finanční čachry dalších činitelů. Také
proti duu Beránek-Patočka se časem
zvedla vlna nespokojenosti, kritici jim vytýkali nekoncepčnost,
uzavřenost a
autoritářské způsoby řízení. V
září roku 2005 se stal předsedou Martin Bursík.

Nikdy jsem jednoznačně neřekl, že chceme jít s ODS,
říká Jan Kasl

18.3.2006

Právo

Alexandr Kramer

Zeleným se patrně podařilo stát se „sexy“ symbolem i pro
některé z těch voličů, kteří předtím dávali v průzkumech přednost nám.

* Pane výkonný místopředsedo
SNK Evropských demokratů, co
nebo koho považujete momentálně za největší
překážku stojící vaší straně v
cestě do Poslanecké sněmovny?

Nás
samotné, protože jsme nedokázali získat takové preference, aby nás zvali
například do volebních pořadů České televize. A kdo není v televizi, tomu
nestoupají preference, takže je to uzavřený kruh, který se zatím podařilo
prorazit jenom Straně zelených.

* Souhlasíte s názorem, že do Sněmovny může prorazit
maximálně jedna nová strana a že úspěch zelených tedy automaticky znamená váš
neúspěch?

Ne, to si
nemyslím, přestože jsem autorem termínu pátý element, který se novinářům zřejmě
zalíbil. Fakt je, že zeleným se povedlo dostat přes onen virtuální průzkumový
práh, čímž se pro voliče stali reálnou alternativou.

* Proč se to jim povedlo a vám ne?

Myslím,
že
jejich velká výhoda je v tom, že jsou celoevropsky
zakotvení; když se řekne
zelení, tak má každý aspoň mlhavou představu, o
jaký typ strany jde, zatímco my
si svou značku teprve budujeme. Určitě také zabralo, že předseda
SZ Martin
Bursík v atmosféře všeobecného
znechucení voličů z nevybíravých
vzájemných
útoků hlavních ideologických protivníků
nasadil klidný, věcný tón… což je
parketa, kterou nám takříkajíc vyfoukl.

* Vaše programy jsou si vůbec v mnohém podobné: oni i vy
jste pro ekologicky uvědomělou politiku, pro rozvíjení občanské společnosti,
pro prohloubení evropské integrace, kladete důraz na obranu lidských práv… V
čem se lišíte?

V
té
ekologické oblasti patrně v tom, že oni jsou stále
spíše ti ekologičtí
fundamentalisté, kterým se ježí chlupy z
jaderných elektráren a dálnic – my
mluvíme o šetrné ekonomice a o zdravém
životním prostředí. Pozoruhodné ovšem
je, že nedávno zveřejněný volební program SZ se
jmenuje Kvalita života, přičemž
tohle heslo už od září viselo na našem webu…
Mimochodem, Martin Bursík mi
otevřeně řekl: „My vám půjdeme po vašich
tématech.“ Takže se asi nelze divit,
že v našich programech naleznete obdobné pasáže
například o zrovnoprávnění žen
a o právech menšin. V čem se určitě lišíme
je přístup k ekonomice a sociální
politika -my jsme v ekonomice liberálové, což o nich
rozhodně říci nelze.

* Doložme to poslední konkrétně a začněme daněmi. Váš návrh
zní, aby se maximální daň u fyzických osob snížila na 20 procent, u právnických
osob okamžitě na 19 procent a výhledově na 16 procent. To se dost blíží
představě ODS…

Jenže my na
rozdíl od ODS nevoláme po tom, aby daň z příjmu fyzických osob, firemní daně a
daň z přidané hodnoty byly spojeny jediným číslem. To, že by výhledově mohla
existovat pouze jedna sazba daně pro fyzické osoby – čili že by každá koruna
byla daněna stejně -se nám jeví jako docela rozumný a korektní koncept, o
firemních daních si myslíme, že by měly být takové, abychom pro investory byli
stejně atraktivní jako Slovensko, Polsko, Maďarsko a další země… Ale rozhodně
v této chvíli nejsme pro sjednocení sazeb DPH.

* S ODS si notujete i v otázce školného, v přání rychleji
deregulovat nájemné a novelizovat zákoník práce tak, aby umožňoval co
nejsnadnější propouštění zaměstnanců –

A tím pádem
i jejich najímání.

* – a taky chcete ještě víc přitvrdit podmínky pro vyplácení
sociálních dávek. Takže nejste žádná středopravicová, ale echt pravicová
strana, že?

Já
si
myslím, že jsme středopravicová strana, ale nechme
stranou přívlastky, mluvme o
těch tématech věcně. My sociální dávky
podmiňujeme aktivitou, chceme, aby je
dostávali lidé, kteří se učí,
rekvalifikují, nebo vykonávají něco
prospěšného
pro obec. Školné – v různé výši,
počínaje řekněme pěti tisícovkami ročně na
nějaké krajské vysoké škole až po třeba 20
tisíc na medicíně na UK – je pro nás
nástrojem motivace studentů i pedagogů. A je to
školné odložené, splácené z
výdělku po dokončení studia. Čili školné
Blairovo… a Tony Blair je sociální
demokrat!

* Ještě nesmím zapomenout na zdravotnictví, kde chcete
spoluúčast pacientů zvýšit z dnešních 8-9 procent na 15-20 procent.

Což je
evropský průměr.

* Za návštěvu ambulantního lékaře by se podle vás mělo
platit 30 korun, za recept 20 korun, za každý den pobytu v nemocnici 80 až 100
korun. Nepochopil jsem pouze, zda jste nebo nejste pro privatizaci nemocnic, to
chcete nechat na rozhodnutí krajů.

My
si
obecně nemyslíme, že hlavním posláním
zdravotnických zařízení by mělo být
vytváření zisku, proto jsme nepodporovali převody
nemocnic na akciové
společnosti, které mohou mít navíc tendenci
vyvádět zisk mimo zdravotnický
systém. Zároveň jsme však toho názoru, že
síť základní zdravotní péče a
zákon o
neziskových nemocnicích měly být schváleny
dříve, než stát ty nemocnice převedl
na kraje. A jsme zásadně proti znárodňování
– a co jiného to je, když neumožníte
vlastníkům, aby rozhodovali o svém majetku?! Pan ministr
Rath teď ty vlastníky
vydírá: buď se toho práva vzdáte, nebo
nebudete mít smlouvu s pojišťovnou! S
tím nemůžeme souhlasit.

* Ptát se vás, s kým byste v případě svého volebního úspěchu
šli nejraději do vlády, je evidentně zbytečné – ostatně jste to už v několika
rozhovorech řekl. Ale zeptám se: Je teď ODS podle vás lepší stranou, než když
jste ji opustil?

Já
jsem
několikrát řekl, že z programového hlediska máme
nejblíže k ODS – ale problém
našeho vztahu k ní je právě v tom, na co
narážíte: že v jejích skříních jsou
i
po té řadě let pořád kostlivci, že tam nedošlo ke
skutečné očistné katarzi, že
do jejích řídících struktur proniklo
zatím jen málo minulostí
nezatížených,
proevropsky myslících politiků z regionů… Takže ano,
tato strana je pro nás
možný partner, ale ta spolupráce by určitě nebyla
jednoduchá. Proto jsem nikdy
jednoznačně neřekl, že chceme jít s ODS.

* V roce 2000 jste se vzdal funkce pražského primátora na
protest proti klientelistickým poměrům na radnici. Víte něco o tom, jak to tam
vypadá teď, za primátorování Pavla Béma?

Podle
některých zákulisních informací, které se ke mně dostanou, tam hrozí vypuknout
nějaké skandály. Od investorů, kteří to samozřejmě neřeknou nahlas, slýchám, že
mají pocit, že ten klientelistický systém, založený za Jana Koukala, se za
Pavla Béma rozvinul do ještě mnohem sofistikovanější podoby. Koalice ODS a
ČSSD, vládnoucí na pražské radnici, s opozicí cvičí tak, že například nemůžeme
předkládat tisky na zastupitelstvu. Když chceme jednat o některých věcech,
které zajímají veřejnost, ať už to je olympiáda, nebo ty různé nešťastné
pronájmy, prodeje atd., tak nás prostě brutálně přehlasují a ty věci se na
pořad nedostanou. Když to shrnu: rozhodně si nemyslím, že ta pražská radnice je
dnes úžasná, svatá, čistá.

* Vaším ekonomickým náměstkem byl řadu let dnešní premiér;
byl podle vás on svatý a čistý?

Říkaly se
různé historky, ale kdyby je byl někdo schopen doložit, tak už by to určitě
udělal. Já osobně nemám žádný důvod k domněnce, že se namočil do něčeho, co by
se dalo nazvat korupcí; fakt je, že se zamotal do některých nešikovných
operací, ať už se to týkalo zajišťování obligací nebo kurzových rizik, ale to
jsem přičítal spíše jeho nezkušenosti a neobratnosti. Co asi dost lidem na
radnici na Jiřím Paroubkovi vadilo, byly jeho arogantní manýry. Když se stal
premiérem, měl jsem zpočátku pocit, že se jich zbavil, ale teď zase občas
probleskují, chvílemi je to opět ten starý Paroubek, který hodí patku na stranu
a prohlásí: Personál může odejít!

* Poslední otázku jsem položil proto, že jste ve své řeči na
slučovacím sjezdu SNK ED označil vládu, kterou dnes Jiří Paroubek vede, za
„jednu z nejzkorumpovanějších“.

Za prvé
jsem neřekl, že za to může jenom Jiří Paroubek, za druhé jsem prostě reagoval
na to množství skandálů, počínaje panem Doleželem a konče tou čerstvou aférou
na ministerstvu dopravy. Samozřejmě se to dá interpretovat dvojím způsobem: buď
jako doklad korupce, nebo jako doklad dobré práce orgánů, které tu korupci
odhalují.

* Vy jste to interpretoval tím prvním způsobem. Neměl jste s
tak tvrdým výrokem počkat na to, až ty „kauzy“ budou došetřeny a uzavřeny?

Politik
někdy v projevu sáhne po nadsázce; dejme tomu, že toto byl ten případ. Na druhé
straně počet těch kauz určitě o čemsi vypovídá.

* Zastavím se ještě u jednoho vašeho výroku: „ČSSD předvádí
takové kotrmelce a takovou politiku, se kterou nechceme mít nic společného“.
Nezdá se vám, že v poslední době předvádí kotrmelce spíš ODS?

To máte asi
pravdu, ty různé dávky a tlusté peněženky, které teď ODS sype z rukávu jednu za
druhou, působí jako chování v křeči – nevíme kudy kam, rok jsme něco kázali,
teď je jasné, že by to nefungovalo, tak honem nabídneme nulovou daň na
potraviny… Jak někdo vůbec může nahlas pronést takový nesmysl, když všichni
vědí, že v Evropské unii se plošná nulová daň na potraviny prostě prosadit
nedá! Když jsem mluvil o ČSSD, měl jsem na mysli především to, co předvádí ve
zdravotnictví – a také její vstřícná gesta směrem ke KSČM. Proevropská politika
sociálních demokratů je nám blízká, ale tyhle věci prostě nemůžeme akceptovat.

* Uvažovali byste přesto při nějakém volebním výsledku o
vstupu do vlády vedené sociálními demokraty? Třeba když levice opět získá ve
Sněmovně většinu?

Kdyby to
byla cesta, jak předejít tomu, aby vláda závisela na podpoře komunistů, pak
bychom se tou otázkou určitě museli zabývat, protože taková situace by mohla
vést k ohrožení naší ekonomiky a naší pozice v EU a v NATO. Zatím se ale
takovými úvahami neobíráme.

* Nezdá se vám zajímavé, že předseda ODS dal nedávno najevo,
že jak Strana zelených, tak Železného Nezávislí demokraté by pro něj byli
přijatelní koaliční partneři, ale vaší straně žádnou takovou udičku nehodil?

Už se těším
na koalici Mirka Topolánka s Petrem Uhlem, Stanislavem Pencem a Danou Kuchtovou
-to bude docela zábavná sestava! Pokud jde o Železného Nezávislé demokraty, o
těch se mi ani nechce žertovat, pro nás by taková xenofobní národovecká strana
jako politický partner absolutně nepřipadala v úvahu. Kdyby měla vládnout ODS s
panem Železným, tak bych se skutečně obával o budoucnost České republiky!

* Myslíte že, vás pan Topolánek pominul proto, že si je
jistý, že se do Sněmovny nedostanete – nebo proto, že pro ODS jste vy i Josef
Zieleniec jednou provždy zrádci?

Já s řadou
lidí z ODS hovořím a nemám pocit, že nás berou jako zrádce – naopak tam cítím
jisté namlouvání, nejen na úrovni Prahy, ale i na úrovni poslanců a resortních
stínových ministrů. Motivy Mirka Topolánka zkoumat nebudu, zkuste se na to
zeptat jeho.

* Fakt je, že momentálně jsou všechny úvahy o vaší účasti v
té či oné vládě velmi platonické, protože preference SNK ED se pohybují hluboko
pod prahem vstupu do Sněmovny. Přitom ještě před pár týdny jste se holedbali,
že získáte 11-12 procent. Jste teď už skromnější?

Před
volbami do Evropského parlamentu nám průzkumy preferencí také moc šancí
nedávaly, a nakonec jsme těch jedenáct procent získali. Vidím, že se
nadechujete k replice, že to byly úplně jiné volby. Ano, to je pravda a navíc
uznávám, že se nám zatím evidentně nepodařilo navázat v dostatečné míře
komunikaci s širokou veřejností. Proto na tu vaši škodolibou otázku odpovím
opravdu skromně: dnes bych považoval za úspěch těch pět procent, potřebných ke
vstupu do Sněmovny.

* Od sloučení vašich Evropských demokratů se Zielencovým SNK
jste si určitě slibovali tzv. synergický efekt: že získáte víc příznivců než je
jejich prostý součet. Nezafungovalo to opačně?

Ne, to si
nemyslím, spíš to je tím, že vyskočili ti zelení a že se jim patrně podařilo
stát se „sexy“ symbolem i pro některé z těch voličů, kteří předtím dávali v
průzkumech přednost nám. Nesporné je, že se nám nepodařilo zúročit to spojení
do viditelného přínosu.

* Třeba se vám to nepodařilo taky proto, že
vás voliči
vnímají jako účelový a nesourodý
slepenec – zvláště když vidí, že v jeho
nejužším vedení chybí Jana
Hybášková, „dvojka“ v ED, kterou Josef
Zieleniec
zasklil natolik, že veřejně pohrozila odchodem.

S tím
slepencem nemohu souhlasit, ale nepopírám, že mezi Josefem Zielencem a Janou
Hybáškovou existuje určitá osobní animozita, a skutečně mě mrzí, že Jana není
jedním z místopředsedů. Členkou předsednictva ale samozřejmě je a já
nepochybuji o tom, že i nadále bude jednou z našich nejviditelnějších tváří.

* Není i váš vztah s panem Zielencem vztahem dvou rivalů?

Možná,
že
nás tak leckdo vnímá, ale my se pohybujeme v
různých rovinách. Já jsem ten, kdo
dostal úkol tu stranu organizovat, řídit. On je
jejím politickým guru, tím, kdo
má určovat směr, naše témata a být
naší evropskou spojkou. Já toto rozdělení
rolí respektuju.

* Ještě se vrátím k té nesourodosti. Nemávali Evropští
demokraté nad svými hlavami praporem politického liberalismu? A není Josef
Zieleniec čistokrevný konzervativec? Kdybyste teď on a vy seděli ve Sněmovně,
nehlasovali byste o registrovaném partnerství proti sobě?

Určitě
bychom hlasovali každý jinak, stejně jako hlasovali různě členové jiných stran.
Ale i mezi Evropskými demokraty je řada lidí, kteří by pro registrované
partnerství nehlasovali, a naopak v SNK jsou určitě lidé, kteří by pro ně
hlasovali. Pokud jde o ten politický liberalismus Evropských demokratů, víte,
média nás tak sice líčila, ale my sami jsme se nikdy nedefinovali jako
liberální strana. Já osobně se sice za liberála považuji, ale nenosím to jako
nálepku na čele, protože si myslím, že to v českých poměrech není srozumitelná
identifikace.

* Nemáte pocit, že pan Zieleniec, ač byl ve
volbách do
Evropského parlamentu vaším tahákem, je pro
vás nyní spíš zátěží, když
má
prakticky jen dvě témata – evropskou politiku a jakousi obecnou
kritiku
korupce?

S tím opět
musím polemizovat, protože Josef Zieleniec se jako ekonom určitě může
kvalifikovaně vyjadřovat i k ekonomickým záležitostem. A pokud jde o to jeho
zaměření na korupci, tak to bych rozhodně nebagatelizoval, protože 93 procent
českých občanů v průzkumech říká, že právě korupci považuje ze jeden z
nejzávažnějších problémů naší společnosti.

* Není vážným handicapem pana Zielence, že poslední dva roky
strávil v Bruselu, takže o něm prakticky nebylo slyšet? A nebojíte se, že si
voliči řeknou, že to je divný stranický lídr, když si toho bruselského vrabce
drží v hrsti a do Sněmovny nekandiduje?

Josef
Zieleniec je náš politický, nikoli volební lídr. Do Sněmovny nekandiduje proto,
že cítí odpovědnost za mandát europoslance, který dostal na pět let. Já v tom
nevidím problém: do toho Bruselu jsme ho přece nominovali my a byli to voliči,
kdo ho tam vyslal… Jsem přesvědčen, že tam dělá a nadále bude dělat maximum –
pro Evropu i pro Českou republiku.

* Moc slyšet ostatně není o celé SNK ED. Začali jste už
vůbec s volební kampaní?

Oficiálně
ji zahájíme 1. dubna, ale už tuto sobotu – to zrovna vyjde tenhle rozhovor, že?
– budeme na republikové radě schvalovat všech čtrnáct našich kandidátek a také
tam definitivně schválíme náš program. Uvědomujeme si, že máme zpoždění,
způsobené tím procesem spojování; příliš dlouho jsme se věnovali sami sobě, teď
musíme začít fungovat víc navenek.

* Informovali jste, že na tu kampaň chcete vynaložit 25-35
miliónů korun. Máte je?

Tak
já
věřím, že dostaneme těch 12 miliónů korun za
výsledek v minulých pražských
komunálních volbách, které nám
přiznává Ústavní soud, máme
státní příspěvky,
čili zhruba těch 25 miliónů máme pohromadě. Těch
dalších 10 miliónů je s
otazníkem, to jsou vlastní půjčky kandidátů,
případně finanční příspěvky
kandidátů a jejich sponzorů. Uvidíme, jak to dopadne.

* Zůstanete v politice v případě, že vaše strana ve volbách
neuspěje?

Myslím, že
ti z nás, kteří neuspějí, by měli dát svá místa k dispozici. Já to rozhodně
učiním, pokud taková situace nastane. Jestli bych pak ještě kandidoval v
pražských volbách, to je otázka, kterou teď neřeším. Ale jsem si jist, že
politika pro mne není něco, co bych neuměl opustit. V tomto smyslu se cítím
velmi svobodný.

Asi to bude barevnější

13.3.2006

Euro

Čestmír Klos

STRANA ZELENÝCH

Vzrůstající preference staví zelené do centra zájmu

Nečekejte žádné žabičkáře. Do
českého parlamentu letos
poprvé vejde (zřejmě) zelená politická
síla, která tam má už sedmnáct let
rezervované bílé místo. Česká Strana
zelených patří k nejmladší evropské
politické rodině, jejíž předobraz se zrodil v třesku
Molotovových koktejlů ve
studentských bouřích „pařížského jara
roku 1968“. Politické uvolnění, které
Molotovovy koktejly na tehdejších
západoevropských prudérních režimech
vymohly,
umožnilo zakládajícím stranám
zelených vzít se za nejrůznější aktivity,
jako je
ochrana lidských práv, národnostních
menšin, rovnoprávnost žen, úsilí za
odzbrojení a tak dál, a taky za ekologické
hnutí. Obdobný rozmach činností
politicky pokrývá i současná česká Strana
zelených. Přesto je v Česku stále
bůhvíproč vnímána jako prodloužená ruka
ochránců přírody. Jeden z přispěvatelů
Manažerského barometru (EURO 9/2006) se o ní dokonce
vyjádřil jako o straně
jednoho problému. Přeplavaná krize.
Vzrůstající preference zelených
vyvolávají
překvapení. Na místě je však otázka, jak
to, že strana nastupuje až teď.

V obdobně
uspořádaných evropských demokraciích jsou totiž zelení již trvalou částí
parlamentního politického spektra. Zelení v parlamentech těchto zemí velmi
často vystupují týmově, protože se shodli na společném programu. Ovšem když se
to nepodaří, není síly, která by je přiměla vystupovat na základě představ
nějakého stranického orgánu. Straníci se rozhodují zcela svobodně, neexistuje
žádná stranická disciplína. Dojdou-li do českého Parlamentu, pak si sotva lze
představit zelené, jak volí dle pokynu lídra.

Navzdory
svobodomyslným pravidlům se čeští zelení
zmítali hlubokou vnitřní krizí, která
umrtvovala veškeré aktivity a nepochybně brzdila i
dřívější volební nástup.
Krize skončila pardubickým sjezdem v září 2005.
Před ním stranu opustily asi
dvě desítky členů. Čerstvý předseda Martin Bursík
měl však od první chvíle
volné ruce. Zelení museli dozrát, aby se stali
skutečně relevantní nabídkou pro
občany. Strana máaacute; nyní zhruba 1200 členů, ale od
začátku volební kampaně se
týdně o dvacet až pětadvacet členů rozrůstala. „Po
televizní debatě Martina
Bursíka jich přibylo dvacet za jediný den. Teď podal
hlavní manažer raport, že
za čtrnáct dní je součet přihlášek 210 a
během dalších dvou dní jich přibylo
devadesát,“ uvádí místopředsedkyně
pro styk s veřejností Džamila Stehlíková.

Jací
lidé
to přicházejí do strany, která má
reálnou šanci zasednout ve sněmovně? Ještě se
nestačili projevit. „Zelení jsou magnetem pro lidi,
kteří mají nějaké ideály a
snaží se je transformovat do praktické politiky,“
pochvaluje si Bursík. „Budou
samozřejmě přicházet i lidé, kteří svůj vstup
vidí jako výtah k moci. Tohle se
přihodilo všem politickým stranám a k politice to
patří. Když rozeznáme nějaký
problém, je třeba hned konat. Musel jsem už vyjet a promluvit s
jedním člověkem
a požádat ho, aby ze strany vystoupil. On to udělal,“
vysvětluje Bursík.
„Strana zelených se neskládá jen z
nějakých svatých lidí,“
dodává.

Zasíťované ženy. Zelení
dbají na rovné příležitosti mužů a
žen. Na některých kandidátkách strany se muži a
ženy pravidelně střídají.
„Nejsme žádné feministky. Chceme se však
podílet na rozhodování,“ říká
Eva
Tylová, která stojí v čele plzeňské
kandidátky. „Žena obvykle mívá
lepší
empatii, lépe chápe smluvního partnera, snadněji
se dohodne. Nápady však
nedopilovává, takže stejně nakonec triumfuje muž,“
uvažuje Tylová. Už byla
náměstkyní ministra a ředitelkou České inspekce
životního prostředí, takže zná
i stinné stránky vysokých funkcí.
„Jak se člověk dostane do jistého postavení,
musí večeřet s partnery, navštěvovat kluby,
zkrátka síťovat, aby nevypadl z
povědomí, protože další velký post se
nabízí jen těm, kteří jsou vidět,“
konstatuje Tylová, která by dle svých slov raději
byla s rodinou. V kampani
propaguje tři západočeské programy: Zelenou páru
(výstavbu výtopen na biomasu),
Ropu z našich polí (využití olejnin) a Stop dovozu
odpadů. Hradecká „dvojka“
Monika Štayrová věří v neúplatnost
zelených kandidátů a chce se postavit proti
korupci a klientelismu. Zejména tím chce odpovědět na
veřejnou poptávku po
změně zaběhaného politického systému.
Zabývá se ekologickými kauzami,
především
sporem o výstavbu opatovické spalovny. Velice různorodě
se na kandidátkách
Strany zelených angažuje 117 žen, třetina celkového počtu
kandidátů. Na čtyřech
kandidátkách jsou ženy v čele.

Pytel zelených blech. Lídry kandidátek Strany zelených jsou
různorodé osobnosti, často nestraníci. Například ochránce lidských práv
Stanislav Penc, písničkář Jiří Dědeček, starosta Jindřichovic pod Smrkem a
liberecký krajský zastupitel Petr Pávek. Projevují se tak rozmanitě, že ani není
možné, aby dodržovali nějakou předepsanou stranickou linii. Každý to potáhne po
svém a nejspíše jinam, než si to bude představovat předsednictvo nebo
republiková rada…

„Já
té
názorové rozmanitosti říkám kvas a ten
patří do politických stran, nota bene do
zelené strany. Kdyby mohli čtenáři týdeníku
EURO nahlédnout nějakou kamerou do
jednacího sálu evropských zelených, kde
stále víří 33 evropských poslanců, tak
by to viděli v přímém přenosu,“ popisuje
Bursík. „Tam to žije, debaty jsou
velmi vitální, přeskakují z jednoho jazyka do
druhého, a právě dynamika
posiluje politickou soutěž a konkurenci,“ dodává.

Bursík
byl
ovšem sám velice překvapen, jak vlídně a
týmově vystupovali lídři při
oficiálním startu volební kampaně. To ho
povzbudilo: „Já si na to troufám, ale
vždycky záleží na způsobu řízení
týmu. Přirozeně je jednodušší mít v
týmu
nějaké ovečky, honit je do stáda, ukázat jim směr
a ještě je postrašit tím, že
vlk je nablízku, ale to by mi přišlo trochu
jednoduché a nudné. Je daleko
zajímavější pracovat s lidmi, kteří jsou
zralí, hotoví. Navíc to přinese
větší
přidanou hodnotu politice,“ je spokojen Bursík. Je
přesvědčen, že zmíněné
riziko je daleko menší než zisk.

Bedřich
Moldan, stínový ministr životního prostředí
za ODS, je však právě k tomu skeptický:
„Připadá mi, že krajští lídři spolu
nemají nic společného a integrita strany
bude vážným problémem. Každý z nich bude
hrát roli především sám za sebe. To
nebude orchestr, ale sbor sólistů.“ Bursíkova
cestovní mapa. Jako včely med
přitahuje program Strany zelených recenzenty zleva i zprava.
Předseda komunistů
Vojtěch Filip v něm našel modré shnilé melouny,
Zbyněk Klíč z CEVRO Revue
riziko ekodiktatury. Týž autor na základě programu
soudí, že zelení jsou
monotematickou stranou, zaměřenou dominantně spíše na
levicově motivovanou
ochranu životního prostředí, pro premiéra
Jiřího Paroubka jsou hnutím
pravičáků. Celkově nevítané dítko,
které narušuje nudnou poziční válku mezi
oběma politickými břehy. Musí to být
trápení pro autory, když zelení jak na
modrou a rudou, tak na pravou a levou odmítají
hrát a nadávkám „ty
pravičáku!“,
eventuálně „ty levičáku!“ rozumějí.

Program je
zajímavý tím, že se z pozic Strany zelených vyrovnává se všemi hlavními
společenskými tématy, od ekonomie, přes dopravu, sociální politiku až po
životní prostředí, které v něm přirozeně hraje významnější roli než v
programech jiných stran. Zvlášť nechápaví jsou političtí recenzenti k
ekologické daňové reformě. Odmítají vzít na vědomí, že si evropská směrnice už
za půldruhého roku vynutí zavedení spotřební daně na elektřinu a fosilní
paliva, a že tedy daňové zatížení těchto komodit není Bursíkův rozmar. Místo
trpného zdražení připravil Bursíkův tým návrh, jak fiskálně neutrálně odlehčit
zdaňování práce.

Tento návrh
si navíc nespíchl doma v kuchyni, ale jako šéf týmu pověřený zadáním
úřadujícího ministra životního prostředí Libora Ambrozka. Dá se očekávat, že
hodnocení volebního programu Kvalita života bude mít ještě jedno dějství po
volbách, až se bude hledat koaliční potenciál zelených.

Rodina a příbuzní. Vzácnou
toleranci projevili k programu
sami straníci. Poslanci za US-DEU Františku Pelcovi se
líbí, že Bursík hlídá
souvislosti a že program Kvalita života by mohl prolomit
soustředění pouze na
otázky životního prostředí. Soudí, že
ekologické pasáže odrážej&iaciacute; velice
moderní
názory, nezabíhají do krajností a
drží se liberálního středu. Profesor Erazim
Kohák (ČSSD) nikdy nebyl zastáncem stranického
přístupu k otázkám životního
prostředí. Vždycky zastával myšlenku, že
zelení mají ovlivňovat všechny
politické strany, celou společnost. A vytvářet ve
společnosti politickou vůli k
řešení určitých problémů. Nicméně
považuje za velice užitečné, že Strana
zelených má vysoké preference.
„Myslím si, že sociální demokracie má
velmi
dobrý ekologický program, ale nemá k němu vůli.
Jestliže nárůst zelených
preferencí přiměje sociální demokraty, aby si
začali všímat svého vlastního
programu, bude to jenom pozitivní,“ soudí
Kohák. Bursík zaslechl, že sociální
demokracie připravuje nějaký ekologický manifest.
„Dokonce to se mnou pár lidí
konzultovalo, protože je už taková tradice, že koncepční
dokumenty se obvykle
konzultují s Bursíkem. Není mi úplně
zřejmé, zda cílem toho manifestu má být
vykradení zelených, nebo naopak postavení
nějakého mostu,“ říká Bursík.
„Mně je
vcelku jedno, zda působíme na politické strany tak, že
pro ně toto téma
přestává být okrajové a stává
se jedním z rovnocenných. Že ČSSD není někde na
vedlejší koleji, je jenom dobře, a chování
politických partnerů je racionální.
Dojde-li na jednání, tak nám samozřejmě bude na
tématech spojených s kvalitou
života záležet, protože to jsou naše priority,“
uvažuje Bursík.

Čekání na zeleného Godota

10.3.2006

ceska-media.cz

Petr Štěpánek

Opakuje se to před každými volbami.
Někteří lidé zas a zas
propadají iluzi, že tentokrát už ten jejich
politický Godot opravdu přijde. A
promítají si do něho všechny své
utkvělé představy o ideální politické
straně,
plné nových a čistých tváří,
kterým vůbec nejde o moc a do politiky vstupují se
sebezapřením z čirého lidumilství. Letos má
Godot barvu zelenou. Nic proti
Martinu Bursíkovi. Je to vzdělaný a kultivovaný
člověk, i jako ministr zanechal
docela dobrý dojem. Ale copak je někdo, kdo už byl členem
vlády, nová politická
tvář? Nebo je snad novou tváří Jihočeská
matka Dana Kuchtová, jež ve svém
protitemelínském zápalu tolik souzní s
rakouskými extremisty blokujícími
hranice? A co Petr Uhl? Je už teď čistě zelený, nebo
stále ještě také
trockista? A propos – Petr Uhl. Jak to že nikomu najednou
nevadí, že kandiduje
člen mediální rady? Vzpomínáte, jaké
kolem toho bývávalo pohoršení? Mohl bych
dlouze vyprávět. Ano, lidsky poctiví a v dobrém
slova smyslu svérázní lidé,
jako je Stanislav Penc, mohou být pro politiku osvěžením.
Jenže jak to dopadlo
kupříkladu se Svatoplukem Karáskem? Nechť mi promine, ale
skončil jako komická
figurka, kterou téměř nikdo nebere vážně. Ani v jeho
vlastní straně.Nikomu svůj
názor nevnucuji, ale když už nové tváře,
spíše bych se porozhlížel po lidech
typu Waltera Bartoše, Jiřího Pospíšila či
Petra Gandaloviče. Tihle mladí
stínoví ministři jsou přece také relativně
novými tvářemi, navíc s bonusem
jisté politické zkušenosti. A jak se
skládá dobrý tým? Obvykle po
třetinách. Ve
vojácké hantýrce: třetina protřelí
mazáci, třetina rozkoukaní půlročáci a
třetina bažanti. Přesně takhle to dělají i zavedené
strany. Nen&iacuiacute; proto pravda,
že zárukou nové krve je toliko nová strana. Může
to být i naopak. Z nějakých
záhadných důvodů někteří lidé
propadají mýtu, že právě zelení mají
patent na
ochranu životního prostředí. Jenže největší
pokrok v téhle sféře naše země
udělala za Klausových vlád. Měřitelné parametry
čistoty vzduchu a vody se tehdy
zlepšily řádově o neuvěřitelných 90 procent. Co
tehdy dělali a namnoze dosud
dělají naši ekologisté? Nejvíce
bojují proti nejekologičtějšímu Temelínu a
naopak milují větrné elektrárny
hyzdící krajinu. Kvůli ještěrkám
blokují
výstavbu dálnic, takže kamiony místo aby krajinou
profrčely, plazí se okreskami
a dusí lidi v okolních obcích. Trnem v oku jim je
i nejekologičtější přeprava,
totiž doprava lodní. Musely by se postavit jezy. Kdyby se
zelení vyskytovali v
minulých dobách, měl by smůlu Jakub Krčín i
budovatelé vltavské kaskády. V
parlamentu by ovšem zelení rozhodovali i o spoustě
dalších věcí. Nejspíš stejně
iracionálně. Martin Bursík má nezměrnou
zásluhu, že ze strany vytěsnil
extremisty Patočku a Beránka. Ale kolik dalších
zůstalo? Při vší úctě, Bursík
nerovná se Zelení a Zelení nerovnají se
Bursík. Stále hrozí, že za umírněným
předsedou vtrhnou do parlamentních lavic nikoli
kultivovaní enviromentalističtí
liberálové, nýbrž dogmatici
ukrývající za zelenou slupkou červené
jádro.Odložme
brýle mámení. Žádný Godot nepřijde.
A už vůbec ne v zeleném kabátě.Petr
Štěpánek, 9. 3. 2006, www.petrstepanek.cz

Beseda s Petrem Nečasem

9.3.2006 &nbsnbsp;

ČRo

22:10 Studio STOP

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Příjemný večer, vážení posluchači. Máte naladěn Český
rozhlas 6 a
diskusní pořad Studio STOP. U mikrofonu jsou …

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Petr Holub …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

A Jana Šmídová.

Pozvání k interview šestky dnes přijal první místopředseda
ODS Petr Nečas. Dobrý večer.

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Hezký večer.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Pane místopředsedo, ODS začala před týdnem svou volební
kampaň k červnovým volbám. Proč se v ní ODS obrací hlavně na voliče, kteří
nepatří ke stabilnímu kádru? Na těch billboardech jsou vidět zaměstnanci,
rodiny, důchodci. Je to tedy krok doleva?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Proč se domníváte, že tito
lidé nepatří ke stabilnímu kádru
voličů ODS? Já bych chtěl připomenout, že podle exit pools,
které jsme si udali
analýzy z posledních voleb v roce 2004, z těch
krajských voleb, tak šedesát
procent voličů ODS, lidí, kteří tehdy podpořili ODS, byli
lidé, kteří měli
nižší čisté příjmy na hlavu než
dvanáct tisíc korun. Takže to nejsou žádné
bohaté vrstvy jenom, které nás volí, a my
chceme být skutečně silnou pravicovou
stranou, to, čemu se v anglické politologické
terminologii říká cath-all party,
německé /nesrozumitelné/ a z tohoto pohledu máme
samozřejmě i širší záběr na
zaměstnanecké skupiny a podobně.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Nicméně stále jste prezentováni jako strana pro bohaté,
alespoň někteří si to myslí. Já neříkám, že vy to teď tak prezentujete, ale ve
veřejnosti to v podvědomí je. Podle vás, podle názoru Petra Nečase, kdo je
opravdu skalním voličem ODS?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Zaprvé si nemyslím, že to existuje
ve veřejnosti, jinak
bychom opravdu nedostávali tu podporu, která se pohybuje
okolo třiceti procent,
protože představa, že tady třicet procent bohatých zrovna
nesedí. Kdo je skalní
volič ODS? Já bych řekl, že napříč
sociálními skupinami a sociálními vrstvami
jsou to především lidé, kteří mají
aktivní, činorodý přístup k životu, kteří
mají pozitivní vidění světa, jsou ochotni něco
udělat, pracovat na sobě,
pracovat na svém okolí, nejsou jim lhostejné věci
kolem sebe, jsou to lidé,
kteří mají pozitivní pohled na svět.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Já jsem také četla různé průzkumy, bylo tam pár překvapivých
faktů, například, že by vás volilo hodně žen, mimo jiné. Teď se musím
místopředsedy …

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Asi jsme šikovní chlapi.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Počkejte, počkejte, já vám hned rozbourám tu vaši vizi.
Musím se prvního místopředsedy strany zeptat, proč tedy je tak málo žen na
vašich vrcholných kandidátkách. Pokud vím, jsou dvě pouze, máme tedy čtrnáct
krajů, proč tomu tak je?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Je to ještě relativně z těch parlamentních stran nejvíc a
měli jsme dokonce navržené tři, bohužel ta jedna …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Paní Páralová neuspěla.

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

… demokratických, demokratických procedur … Neuspěla na
to první místo. Já musím říci, že jsem velkým zastáncem toho, aby ženy
dostávaly v ODS prostor. Já osobě bych dokonce raději viděl více než ty tři
navržené. U nás platí důsledně demokratické procedury primárních voleb s
hlasováním široké členské základny a já si nedovedu představit, že bychom
zaváděli různé kvóty, různou pozitivní diskriminaci vůči komukoliv. Myslím si,
že by to byl i výraz neúcty vůči dámám v ODS, protože ony samy by byly první,
kdo by proti tomu protestoval, prostě proto, že tvrdí, že jsou neméně tak
dobré, jako jsme my. A mají v tom pravdu. A nepotřebují tudíž žádné
zvýhodňování. Takže já doufám, že třeba již za čtyři roky těch lídryň, vidíte
ani neexistuje pořádný český přepis …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

To budete muset také napravit.

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

… ekvivalentu, bude více a já osobně bych to jenom
přivítal. Já mám s ženami v politice tu nejlepší zkušenost.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Vaším úplně nejpevnějším jádrem nicméně podle sociologických
průzkumů jsou živnostníci. Je to také nesmírně široká část populace, jsou to
statisíce lidí. Těmito lidmi si jste jisti? Neobáváte se, že když svou kampaň
soustředíte třeba na rodiny nebo na důchodce, že budou hledat někde více
napravo?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Máte pravdu, není to dokonce ani
bezvýznamná sociální
skupina, osoby samostatně výdělečně činné, což je
širší rejstřík než jenom
živnostníci. Patří tam například soukromí
lékaři, tvoří zhruba dvanác procent
práce schopného obyvatelstva, čili je to poměrně
značná část našeho
obyvatelstva. Nebojíme se toho, protože i živnostníci
jsou rodiny s dětmi, i
mezi živnostníky jsou důchodci, takže určitě tato témata
zasahují i je. Pak
samozřejmě my přijdeme i s konkrétním návrhem
našeho programu pro živnostníky,
slíbíme zrušit některá byrokratická
omezení, nesmysly, jako jsou minimální daně
nebo registrační pokladny. Přijdeme s programem
snížení daní a snížení odvodů
na zdravotní a sociální pojištění, s
programem zvýšení limitu povinné platby
daně
z přidané hodnoty a tak dále, a tak dále. Čili
bude tam celá řada programových
hitů zaměřených i na živnostníky.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

A kdy jim to sdělíte?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Máme přesně načasovanou na sekvence kampaň. Ta kampaň se
bude postupně rozjíždět, bude postupně gradovat. Říkám velmi otevřeně, že jsme
se poučili z kampaně v roce 2002, kdy jsme začali již v lednu a v únoru a pak
nám v podstatě na tom konci došel dech. My jsme se i na základě zkušeností
voleb v Německu a v Polsku jednoznačně přesvědčili, že ta kampaň musí gradovat
a musí vygradovat do jakéhosi vrcholu bezprostředně až před těmi volbami. Čili
všechny tyto věci, o kterých mluvím, přijdou a přijdou v pravý čas, podle
přesně schváleného plánu a strategie naší kampaně.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Na to jsem se právě chtěla zeptat.
Váš předseda Mirek
Topolánek ve středečním rozhovoru pro Mladou frontu DNES
řekl, že o detailech
vaší strategie ví jen devět lidí. To je
téměř jako nějaké úzké vedení
Pentagonu, až jsem se zalekla, že to je taková tajnost, a to
proto, aby vám tu
kampaň někdo nevykradl. Teď opravdu ho cituji. Je to tedy tak
překvapivá bomba,
že se bojíte o plod své práce a patříte vy
k oněm devíti lidem, kteří vědí
všechny podrobnosti?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Nevím, jestli vím úplně všechny podrobnosti, o některé se
ani nezajímám, ale vím toho o kampani opravdu hodně, jsem konec konců hlavním
autorem volební strategie ODS a zodpovídám z vedení ODS za volební program.
Takže bych něco o té kampani měl vědět. Ve všech politických stranách, i v ODS
to tak bylo, že detaily kampaně se neroztrubovaly do širší veřejnosti. Opravdu
tam hrozí úniky informací. Ne ze zlé vůle, ale někdo prostě povykládá něco, co
třeba neměl, a to způsobuje nevýhodu v tom, tom volebním střetu. Takže to, že
existuje vždycky pouze omezená skupina lidí, kteří ví nebo mají přístup opravdu
ke všem informacím a ke všem detailům, je standardní věc. Je to ve všech
politických stranách a teď se můžeme bavit o tom, jestli někde je to pět lidí,
někde deset lidí.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

A souhlasí s touto strategií opravdu všichni lidé z vedení
ODS? Ono se totiž často říká, že něco jiného si myslí senátoři, něco jiného
poslanci, hejtmani či pražský primátor Bém. Jste tedy zajedno a všichni se
&uuacute;častníte kampaně?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Ano, jsme zajedno, my jsme velmi pyšní na výsledky našich
hejtmanů, hodláme se hodně opřít o výsledky krajů. Našich třináct hejtmanů,
včetně tedy pražského primátora, odvádí skvělou práci a my samozřejmě se s nimi
aktivně zapojíme do kampaně.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Vy už jste tu kampaň trochu zahájili,
například dnes vaše
strana začala rozdávat papírové kolečko,
pomocí kterého si voliči budou moci
vypočítat, kolik peněz získají zavedením
rovné daně ve výši patnácti procent a
také po dalších daňových změnách, o
nich už jste hovořil. Patří tedy, pane
místopředsedo, rovná daň i nadále k hlavním
motivům vaší kampaně?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Samozřejmě, že rovná daň, kterou mimochodem máme ve svém
programu již od roku 98, je jakousi vlajkovou lodí našeho programu.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Takže úplně nejhlavnější bod.

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Je to vlajková loď. Aby flotila byla
úspěšná, tak nestačí
mít pouze vlajkovou loď, čili my nemáme pouze rovnou daň
a postupně budeme
přicházet i se silnými tématy, které
řeší problémy, které zajímají
naše občany,
počínaje problémy nezaměstnanosti až po problémy
rodin s dětmi a podobně.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

A vy se nebojíte, že dopadnete jako
kolegové z CDU, kteří
tak&eacueacute; zmínili rovnou daň před volbami a
příliš se jim to nevyplatilo, aspoň
podle pozdějších reakcí samotných
straníků. S rovnou daní přišla také
Občanská
platforma v Polsku a její kritika nakonec vyzdvihla do
nejvyšších míst ve státě
bratry Kaczyńské. Nebojíte se tedy, že je to trochu
nešťastná karta?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Nemyslím si to a konec konců ODS s touto kartou hraje velmi
otevřeně již osm let. To za prvé. Za druhé, ty problémy konkrétně v Německu
byly způsobené právě tím, že ve svém programu CDU rovnou daň neměla. To byl
návrh profesora Kirchhofa, odborného mluvčího v kompetenčním týmu paní
Merkelové, byl vystřelen uprostřed kampaně bez toho, aby byl projednán a široce
sdílen členskou základnou. To je diametrálně odlišná situace od ODS. ODS
program zavedení rovné daně považuje za naprostou samozřejmost. Je sdílen
širokou členskou základnou, chcete-li i skalními voliči ODS, takže to je jiná
situace, než byla situace v Německu nebo v Polsku, kdy oni zkoušeli na poslední
chvíli vytáhnout nějaký, nějaký oblíbený hit, který se osvědčil třeba v
některých středoevropských zemích.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Říkáte, že v tomto jste tedy zcela
konsistentní. Ovšem, když
právě člověk pozoruje váš senátní
klub, tak tam došlo k velkému obratu.
Senátoři naprosto opustili dosavadní politiku
nulové tolerance k vládě,
domluvili kompromis s ministry ČSSD, myslím tím se
Škromachem především a
ministrem Martínkem, a dohodli se s nimi na konečném
znění některých důležitých
zákonů. Týká se to například zákona
o nájemném, stavebního zákona, řady
sociálních zákonů. Teď přijdou tyto zákony
v té kompromisní podobě do sněmovny.
Tam je ODS také podpoří?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Máme zavedenou takovou praxi, že drtivou většinu toho, co
navrhnou naši senátoři a prosadí naši senátoři, tak pak automaticky pro to
hlasuje poslanecký klub. Takže v tom není nic nového. Zrovna tak není nic
nového, že údajně naši senátoři opustili politiku nulové tolerance. Já chci
zdůraznit, že nulová tolerance u nás nebyl přístup, a priori negativní přístup
k návrhům vlády, ale byla to nulová tolerance vůči špatným, někdy až hloupým
návrhům vlády typu registrační pokladny, balené koblihy a podobně. Mohl bych
tady vyjmenovat celou řadu. Takže my jsme vůči rozumným návrhům vlády vždy měli
konstruktivní přístup a můžeme to dokladovat i statistikou. Čtyřicet procent
vládních předloh zákonů bylo schváleno i hlasy poslanců ODS. Podobně je tomu i
v Senátu, takže to je standardní postup a o stavebním zákonu, zákonu o
deregulaci nájemného, se velmi rozsáhle vyjednávalo i ve sněmovně a vyjednávalo
se i s ODS.

Jana &ScaScaron;MÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Když se vám tak dobře kooperuje na těch rozumných věcech,
dejme tomu s ČSSD, nebyla by nakonec nejlepší přece jenom velká koalice po
volbách?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Problém je v tom, že těch rozumných věcí je velmi málo.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Čtyřicet procent není málo.

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Čtyřicet procent, do toho jsou zahrnuté i čistě technické
normy. Já nevím, proč bychom měli být nulově tolerantní vůči zákonu o
puncovnictví kovů, to by asi příliš velký smysl nemělo a když se podíváte do
agendy do sněmovny, tak zjistíte, že velká část těch zákonů má tento
technicistní, nepolitický nebo nestranický charakter. Ta druhá poznámka,
nemyslím si, že by dobrým řešením pro tuto zemi byla velká koalice, že by to
prospělo ekonomice, nemyslím si, že by to prospělo této zemi, nemyslím si
dokonce, že by to prospělo ODS a konec konců ani sociální demokracii. Navíc
sociální demokracie pod vedením pana Paroubka vykročila tak zřetelně, tak jasně
a tak daleko ke spolupráci s komunistickou stranou, že pro nás se stává velmi
těžko akceptovatelným partnerem.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Ona velká koalice nikdy není dobrým řešením, ona bývá
nutností. Vy teď vlastně jste se sociálními demokraty dohodli nejméně deset
velmi významným zákonů, našli jste u toho kompromis, tudíž když přijde nutnost,
nebude jiná možnost, tak nemůžete vyloučit ani velkou koalici.

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Já nevylučuji žádné řešení, vždy rozumný politik musí s
jistou pokorou přijmout volební výsledek, konec konců rozhodují voliči, nikoliv
politici. Na druhé straně říkám, že tato spolupráce je krajně nepravděpodobná,
nežádoucí, nevítaná, nechtěná.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Podle posledních průzkumů veřejného mínění by jedinou
životaschopnou koalicí, když tedy odhlédneme od té zavržené, v tuto chvíli
velké koalice, by bylo uskupení ODS, KDU-ČSL a zelení. Jejich předsedy Martina
Bursíka jsme se ještě před několika průzkumy potvrzujícími růst preferencí
zeptali, s kým by jeho strana do voleb šla.

Martin BURSÍK, předseda Strany zelených

——————–

Na to vám neodpovím, a to naprosto z principu. My nemáme
vůbec žádný důvod se vymezovat negativně vůči jakékoliv politické straně vyjma
komunistické strany, což jsme učinili. Nepřijali jsme žádné bohumínské nebo
jaká usnesení má sociální demokracie, ale řekli jsme to jasně. My v téhle
politické soutěži, kterou už si teď dovedeme zhruba představit, jak na sebe
budou ty dva velké bloky útočit před volbami a budou strašit voliče jeden
druhého a vzkazovat si přes média, kdo je větší hlupák, tak my budeme z
principu držet věcnou politiku a nabízet lidem konkrétní nová témata v
politice. A až bude po těch volbách, tak si sedneme k jednání a položíme ta
naše klíčová témata na stůl a budeme se dívat na to, jak na to naši političtí
partneři reagují a nakolik jsou vlastně schopni a připraveni tahle témata vzít
vážně.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Člen předchozího vedení zelených Jakub Patočka připouštěl
koalici se sociálními demokraty a komunisty. Proč vy jí nepřipouštíte?

Martin BURSÍK, předseda Strany zelených

——————–

Já nepřipouštím koalici
žádnou. Jakub Patočka byl hodně
uhranutý tím Václavem Klausem a ODS a já
jsem si taky jaksi dal práci, abych
poslal ten vzkaz a nechal přes média vzkázat, že
nemám žádný důvod mlátit ODS
po hlavě. Což myslím naprosto vážně. Přirozeně že
také dlouhodobě sleduji jak
programy politické, tak chování ODS a
sociální demokracie a jsou tady ty
programové překryvy. Jednotlivé v tuhle chvíli
analyzujeme a také se díváme na
to, kde jsou rozdíly v těch politických programech,
které jsou zásadní.
Aktuálně téma, ČEZ oznámil, že by chtěl rozhodnout
o výstavbě dalších dvou
bloků jaderných elektráren, tohle je téma,
které zelení nikdy nebudou
podporovat a vždy budou pro dlouhodobé vystoupení z
jaderné energetiky a
obnovitelné zdroje úspory. Objevilo se v
médiích, že sociální demokracie tohle
má ve svém volebním programu a ODS se
vyjádřila tak, že si mysl&iacutiacute;, že by tady
měl být vlastně vyvážený mix všech typů
energetických zdrojů. A tohle jsou
témata, která jsou vážná. Tohle jsou
témata, která samozřejmě je potřebí s těmi
politickými partnery o nich včas mluvit, aby se nestaly vlastně
bariérou ještě
dříve, než-li dojde na ty volby a sedneme si k tomu stolu. A je
to zhruba totéž,
jako kdybychom my do našeho volebního programu dali
například věc, kterou
samozřejmě nehodláme tam dát, například že
zrušíme odbory a zrušíme
zákoník
práce.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Uvedl předseda Strany zelených Martin Bursík.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Pane místopředsedo, vy věříte předpovědím, že se zelení
dostanou do sněmovny? A vítal byste jejich účast?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Naprosto akceptuji to, že část české mediální scény je
uhranutá konkrétně třemi výsledky třech agentur provedených v rozmezí tří týdnů
všeho všudy, takže teď to vypadá, jako kdyby hlavní téma bylo to, zda se zelení
dostanou, nebo nedostanou. Já si nemyslím, že o tom jsou volby jak v České
republice, myslím si, že primárně tématem voleb je to, zda pan Paroubek a pan
Filip budou mít většinu v Poslanecké sněmovně a budou společně kočírovat
následující čtyři roky tuto zemi.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Takže vy tomu nevěříte, že se dostanou?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Já to vůbec nevylučuju, ale v současné době …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

A byl byste rád, kdyby tam byli?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Já si myslím, že
jednodušší koalice je dvoukoalice, to
znamená například koalice ODS, KDU-ČSL. Každý
další partner vnáší nestabilitu.
To je obecná politologická poučka z teorie
koaličních vztahů. Na to jsou celé
učebnice, to není nic proti českým zeleným.
Uvidíme, jak bude vypadat trend. Je
zjevné, že tady existuje významná část
voličů, kteří, dejme tomu, byli ochotni
za určitých okolností volit sociální
demokracii, volili špidlovskou sociální
demokracii v roce 2002, od ní se odvrátili ještě
markantněji po nástupu Jiřího
Paroubka a jeho jednoznačnému přiklonění se ke
komunistům. Uvidíme, co řeknou
trendy. Znovu opakuji, výzkumy pocházející
z jednoho měsíce mohou něco říkat,
ale současně jejich vypovídací schopnost je třeba
brát s velkou rezervou. Když
si to přepočítáte na konkrétní respondenty,
tak zjistíte, že celý tento
mediální mumraj způsobilo řádově padesát
respondentů, kteří vyjádřili svou vůli
pro případně zelené.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

No, to není tak úplně pravda, protože ten velký průzkum, který
dělala Česká televize, se obrátil na šest tisíc lidí, a to už je velmi
relevantní společenský vzorek.

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Ano, to je jeden průzkum, já mluvím
o těch dalších.
Standardní průzkum STEM je tisíc čtyři sta lidí.
Zhruba padesát procent
odpovídá, že se nechce zúčastnit voleb, to
znamená, jedno procento z těch, z
kterých se počítá konkrétní
volební výsledek, je zhruba sedm lidí. Tak si to
spočítejte, sedmkrát sedm je čtyřicet devět. Takže
myslím, že se nepletu, já
mluvím o těch dalších průzkumech. Pro nás
platí obecně, že jsme připraveni
jednat s každou demokratickou stranou, která se dostane do
Poslanecké sněmovny
a nechce spolupracovat s komunistickou stranou.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

A vy si třeba dokážete představit domluvu s tak
nekonformními lidmi, jako je třeba Petr Uhl nebo Stanislav Penc nebo pan Pávek
z Jindřichovic v Libereckém kraji?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Pro mě skutečně bude otázkou, zda vůbec
Strana zelených bude
schopna dodržet nějaký konzistentní program, protože
opravdu oni z, dejme tomu,
politických realistů typu pana Bursíka, který je
zkušený politický harcovník,
je to člověk, který byl poslancem, ministrem, prošel
dvěma dalšími politickými
stranami, až třeba po trockistu pana Uhla, komentátora
Práva, takže opravdu je
otázkou, nakolik to, co říká pan Bursík,
opravdu bude reprezentovat Stranu
zelených a zda oni jsou vůbec schopni dávat nějaké
konsistentní vyjádření k
politice, za kterým opravdu případný
poslanecký klub Strany zelených bude stát.
Protože být formálně součástí
nějakého například koaličního uskupení, a
přitom
nebýt schopný garantovat v drtivé většině
hlasování drtivou většinu hlasů své
politické strany, tak je v podstatě bezcenný
politický výsledek. Takže uvidíme,
jak se vyvine i situace uvnitř Strany zelených. Pan
Bursík, který je dneska
předsedou, ještě před rokem a půl, pokud se nepletu, vůbec ve
Straně zelených
nebyl, klíčové osobnosti typu pana Patočky a pana
Beránka, které ještě nedávno
Stranu zelených vedly, reprezentovaly, jsou dneska buďto
úplně nebo částečně na
odchodu z této strany. U této strany stačí
příchod zorganizované skupiny ve
velikosti zhruba dvě stě lidí, aby úplně začali
překlápět mocenské poměry,
takže uvidíme, nakolik to bude vůbec stabilizovaná
politická strana. Platí to,
co jsem řekl, my považujeme zelené za demokratickou politickou
stranu a my jsme
s demokraty, kteří odmítají spolupracovat s
komunisty, připraveni usednout za
jednací stůl. Zda by ta jednání byla nebo nebyla
úspěšná je jiná otázka, ale
tento axiom platí stoprocentně.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Když vidím průzkumy veřejného mínění, tak já jim věřím, těm
seriozním, do té míry, že říkají, že ty strany, které se dostanou někam nahoru,
tak skutečně mají šanci se do sněmovny dostat. Kromě zelených se mluví ještě o
dvou malých stranách, tedy Nezávislých a Evropských demokratech. Vy sám si
myslíte, že by ten trend útěku od velkých stran, takový trend tady přece jako
částečně probíhá, že by mohl vyzdvihnout ještě jinou stranu?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Nevím, jestli tady probíhá trend útěku od velkých stran.
Konec konců to, že se redukuje stranické pole na čtyři až pět stran, a teď je
otázka, jestli tou pátou bude ještě další malá strana vedle KDU-ČSL, tak to,
když se podíváte, tak stabilně vypadají volební výsledky prakticky od roku 98.
To je … I zkušenosti z vývoje západních parlamentních systémů ukazují, že by
to ani nebyla dobrá známka, protože stabilní vláda musí být založena na silných
partnerech, kolem kterých se, dejme tomu, shromáždí i menší politické strany,
ale příliš rozdrobená politická scéna efektivitě a kvalitě vládnutí vůbec
neprospívá, takže já bych byl zatím opatrný. Když si uděláte dlouhodobou
časovou řadu součtu volebních výsledků právě těch malých stran, tak zjistíte,
že ten celkový součet se prakticky vůbec neliší, že jenom mírně narostl úbytkem
teď v posledním měsíci od sociální demokracie, ale ta konstanta, to znamená
Evropští demokraté plus Nezávislí Vladimíra Želeného, zelení a podobně,
zjistíte, že ten výsledek se pohybuje v rozmezí zhruba dvou až tří procent.
Tady, tady bych zatím byl poměrně rezervovaný.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Já jsem se právě díval na průzkum agentury Factum. Tam v
posledních měsících měly ty čtyři tradiční parlamentní strany osmdesát sedm
procent a začátkem roku to začlo klesat, teď je to nějakých osmdesát jedna
procent. Je to přece jen nějaká změna, na kterou byste snad měli reagovat, nebo
to berete skutečně jako že to je pofidérní?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Uděláme z toho trošku
sociologický seminář, nedá se nic
dělat. Zaprvé Factum Invenio neuveřejňuje průzkum, ale
volební prognózu, což je
trošku něco jiného. Tam se
započítávají různé číselné
koeficienty, které
dokonce do sebe berou odhad výsledků voleb těch minulých,
čili z roku 2002.
Druhá metodologická poznámka: Právě pokud
děláte tyto velké součty typu
preferencí nad osmdesát procent, tam odchylka pěti,
šesti procent je v rámci
statistické chyby. Takže ten výsledek dávat mu teď
nějaké dalekosáhlé závěry,
zda je to úbytek od velkých stran, pohyb od
osmdesáti sedmi na osmdesát jedna
procent u takto velkého čísla je v rámci
statistické chyby.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Jedním z aktuálních
volebních témat se stal kromě problémů
zdravotnictví také boj proti korupci. Ten, jak
uslyšíme z úst premiéra Jiřího
Paroubka, je zarámován do stále
četnějších konkrétních případů
korupčních
jednání.

Jiří PAROUBEK, premiér /ČSSD/

——————–

To je i součást určité
politické hry, protože já jenom vezmu
tu pseudokauzu Unipetrol, kde se nic neprokázalo, protože se ani
prokázat
nemohlo, myslím v rámci vyšetřovací komise
a kdy to nejsilnější opoziční strana
pochopila jako možnost jak útočit na sociální
demokracii. Je zřejmé, že ta
nahrávka, která byla provedena, byla provedena, řekněme,
někým, kdo to
dodavatelsky zajistil, kdo ovládá určitou zpravodajskou
práci, byla dodána
redaktorovi Novy, puštěna v médiích,
okomentována, využita, já si myslím, že
Občanská demokratická strana a s ní spjatá
média, především Mladá fronta DNES,
Lidové noviny, někteří novináři i z
dalších médií, dají se ti
lidé jmenovat,
chtějí jít stejnou cestou, jako šla polská
pravice před volbami, to znamená
naprosto zničujícím způsobem pouštět
nejrůznější pseudokauzy, kauzy, rozvíjet
je, spojovat je s vládou levice a tím vlastně tu
vládu ničit. V případě České
republiky je to pro ně složitější, protože já jsem
novým předsedou vlády, jsem
deset měsíců předsedou vlády a těžko na mě něco mohou
najít, proto se
konstruují věci. Jako třeba v Mladé frontě jsem se
dozvěděl, že jsem vlastně
vyžadoval zatykač na Tomáše Pitra. To jsou konstrukce bez
jakéhokoliv důkazu.
Kdyby je Mladá fronta měla, ty důkazy, tak už by je dávno
jistě předložila.
Zítra se objeví něco jiného, pozítří
zase něco jiného. Myslím si, že lidé jsou
zatím velmi rozumní u nás, to znamená, že
vědí, že je to součástí předvolebního
boje. Ten důvod, řekněme, takovéhoto postupu je srazit
důvěryhodnost mně, třeba
jako politika, sociální demokracie jako strany,
otrávit voliče této strany nebo
vůbec voliče tak, aby nešli k volbám. No, a víme,
že voliči Občanské
demokratické strany jsou prostě motivovaní jít k
volbám. Takže to je celá hra,
která zatím je, já si myslím, že je to
prostě polský scénář vedení volební
kampaně, naprosto nevybíravé kampaně, s využitím
podlých informací a
dezinformací, s využitím médií,
které jsou na straně Občanské demokratické
strany. Tak já to vidím.

Petr HOLUB, moderáaacute;tor

——————–

Ze slov premiéra Jiřího Paroubka se zdá, že korupce, tento
nelichotivý a velmi nebezpečný jev, se teď stane pouze součástí předvolebního
boje a boj proti němu opět vyšumí do ztracena. Co udělá ODS, aby se tak
nestalo?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Nesmí vyšumět do ztracena. Korupce
je závažný problém této
společnosti, rozleptává ji jako metastázy rakoviny
a podlamuje důvěru lidí ve
fungování demokratického systému. Korupce v
této zemi je, je na komunální,
krajské i celostátní úrovni. Můžeme se
bavit o míře této korupce. Strkat před
tím hlavu do písku, jako se snaží pan předseda
vlády, je podle mého názoru
strašně špatně, protože v některých
chvílích je již těžké odlišit, kde
začíná
svět organizovaného zločinu a kde začíná svět
státních struktur. Kauzy jako
Berdychův gang, konkursní soudce Berka, některé věci
kolem některých
privatizací jako Unipetrol a podobně, v té chvíli
je rozmnožený ten jasný
přeryv, který by tam měl být mezi organizovaným
zločinem a státními
strukturami, a to je velmi závažné a bohužel v těch
posledních letech to spíše
vypadá, že z korupce se stal systém. Ze
selhání jednotlivců se postupně stává
něco, co bývá bagatelizováno, co podle mého
názoru velmi ohrožuje naši
společnost.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

A co se s tím dá dělat? Teď se o korupci mluví, protože je
před volbami, je to vhodné téma asi úplně pro všechny, zvlášť opoziční strany,
tak co bude po volbách?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Já jsem přesvědčen, že musíme
postavit ta protikorupční
opatření na dvou takových základních
pilířích. Prvn&iaciacute;m je bezesporu prevence.
Čím větší moc dáváte státu,
čím více přerozdělujete, čím více
potřebujete pro
různé životní úkony razítek,
povolení, různých úředních
vyjádření, tím
rozšiřujete prostor korupce. Naopak čím méně
prostoru dáváte státu, čím méně
přerozdělujete, čím méně potřebujete různých
byrokratických regulací, razítek,
povolení a podobně, tím prostor korupce
zmenšujete. To zaprvé. Za druhé musí
být
zavedeny důsledný postih. Proto my budeme navrhovat, aby se
součástí těch
protikorupčních opatření stal
zvláštní soud, specializovaný na
stíhání korupce
veřejných činitelů, pracovníků veřejné
správy a ústavních činitelů. Byl by to
specializovaný soud se specializovanými senáty,
který by dokázal rozkrýt tyto
velmi komplikované a těžké kriminální činy.
Protože jedním z průvodních jevů
korupce je, že jsou to zpravidla velmi komplikované
případy, které se velmi
těžko dokazují, vyžadují prostě speciální
přístup policie i státního
zastupitelství a my chceme zřídit tento
zvláštní soud, který bude zaměřen na
korupci ve veřejné správě a v politických
institucích, jemu odpovídající
strukturu na státním zastupitelství a samozřejmě
příslušné policejní složky.
Jsme přesvědčeni, že i touhletou cestou …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Ale nebude to, pane místopředsedo, lehký proces. A nebude
také okamžitý, že?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Teď nevím, jestli to myslíte ironicky nebo s otazníkem.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

No, s otazníkem a ptám se jako znepokojený občan, tedy
občanka. Korupci považuji za ohromné zlo.

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Přesně tak. My chceme tyto instituce zřídit samozřejmě co
nejdříve. A mimochodem i ve významný části odborné veřejnosti, mezi soudci a
státními zástupci má tato věc docela ohlas, protože právě je rozdíl, jestli
příklad soudce okresního nebo krajského soudu a zvláště v případě toho
okresního, kde je jenom jeden profesionál a dva přísedící, takzvaní soudci z
lidu, jednou za uherský rok dostanou korupční kauzu, tak se v tom orientují
velmi těžce, líčení je velmi dlouhé, komplikované, takže když zřídíme
specializovanou instituci obsazenou profesionálními soudci, kteří budou zamřeni
na tuto problematiku, a samozřejmě příslušní žalobci, to znamená státní
zástupci, budou zaměřeni na tuto problematiku, tak právě v té oblasti veřejné
správy a politických institucí jsme přesvědčeni, že to bude znamenat znatelný
postih tohoto korupčního jednání a pokrok.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Boj proti korupci má ostatně v programu i
ČSSD a z
citovaného rozhovoru je jasné, že premiér Paroubek
také ten jev považuje za
velmi kritický a nešťastný. Ale zároveň
naší stanici také řekl, že zejména
legislativní zbraně pro boj s korupcí již částečně
existují.

Jiří PAROUBEK, premiér /ČSSD/

——————–

Je zde zákon o střetu zájmů,
možná, že ještě bude komplikace
se Senátem nebo s prezidentem republiky, prošel
Poslaneckou sněmovnou, myslím,
že to může být dobrý zákon, i když ne
dokonalý, je zde insolvenční zákon, který
větším způsobem chrání věřitele,
nový zákon o veřejné zakázce, no, a
samozřejmě, že tady ještě chybí zákon o
majetkovém přiznání. My bohužel jsme
součástí koalice, kde nejsme schopni se dohodnout na
takovémto zákonu. My
bychom byli se schopni se dohodnout na takovémto zákonu s
komunisty, ale to
bohužel neodpovídá duchu té smlouvy o
spolupráci, takže v tomto volebním období
to prostě nejde, abychom to udělali. Kromě toho komunisté
mají přeci jenom
trošku až militantní názory v této věci, a
to si myslíme, že je zase příliš,
takže my chceme zákon o majetkových
přiznáních, ale přeci jenom, řekl bych,
jiný, než si ho představují komunisté. Ten
zákon o majetkových přiznáních bude
u nás potřeba, takže my ho máme také ve
volebním programu. A já bych chtěl
říci, že pokud sociální demokracie bude
vítěznou politickou stranou, tak tento
zákon připraví pro Poslaneckou sněmovnu a zajistí
jeho schválení. Bohužel s
těmi majetkovými přiznáními to nešlo ani za
Zemanovy vlády, protože ta se
opírala o opoziční smlouvu a Občanská
demokratická strana na to nechtěla
slyšet. Takže v situaci, kdy sociální demokracie
nemá absolutní většinu v
Poslanecké sněmovně, tak nemůže prosadit všechny prvky
svého volebního
programu, včetně majetkových přiznání a jak se
ukázalo, tak až v závěru tohoto
volebního období za mé vlády se podařilo
prosadit ty zákony, o kterých jsem
hovořil. Předtím to jaksi bylo trošku složité. To
nešlo. Dneska máme zkrátka
právní bázi, z které je možné
vycházet, je možné pojmenovat, co je střet zájmů,
jsou tam také sankce v tom zákoně, a to je velmi
důležité.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Uvedl pro Český rozhlas 6 premiér Jiří Paroubek.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Pane místopředsedo, slyšeli jsme názor premiéra, ten tvrdí,
že ČSSD vždy bojovala proti korupci, ovšem ODS jí v tom nějakou dobu bránila,
ale teď už se to skutečně rozjelo. Vy s tím asi nebudete úplně souhlasit?

Petr NEČAS, 1. míiacute;stopředseda ODS

——————–

No, já myslím, že každý, kdo
si připomene právě kauzy, jako
je Berdych, Berka, dálnice D 47, Unipetrol, kauzy na
ministerstvu zemědělství,
Grossův byt a podobně, tak se musí usmívat nad
tvrzením, že sociální demokracie
bojuje proti korupci. Za druhé platí to, že zákony
o střetu zájmů, o veřejných
zakázkách a podobně jsou právě ty zákony,
které byly přijaty i hlasy ODS a
naopak to byly pozměňovací návrhy ODS, která třeba
v tom zákonu o střetu zájmů
rozšířily působnost tohoto zákona.
Například na rozsáhlé oblasti veřejné
správy
a v celé řadě oblastí vedly ke zpřísnění
tohoto zákona. Čili to byly
pozměňovací návrhy ODS, které byly přijaty. No, a
poslední věc, která se týká
mýtických majetkových přiznáních.
Sociální demokracie chce paušálně
pohlížet na
lidi od určité úrovně majetku jako na
potenciální zločince, a s tím my nemůžeme
souhlasit. Byť navrhují někdy vysoké čáaacute;stky, v
řádech milionů, tak musím říci,
že například každý soukromý farmář
mající farmu okolo padesáti hektarů, tak na
svém movitém a nemovitém majetku bezesporu
dosahuje těchto milionových hodnot,
přestože jeho příjem je v oblasti podprůměrného platu.
Takže každý například
farmář by byl nucen podávat toto majetkové
přiznání.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Vy jste tedy, promiňte, zcela proti majetkovým přiznáním.

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Já se k tomu hned dostanu. Navíc se ukazuje, že lidé, jako
je pan Pitr, žádný majetek oficiálně nemají. Čili, kdo chce podvádět, tak
prostě si najde cestu bez ohledu na majetková přiznání. My jsme pro majetková
přiznání v případě, že je člověk pravomocně odsouzen za delikt v oblasti
hospodářské kriminality nebo korupce. V té chvíli by automaticky soud
posuzoval, zda ten člověk je schopen doložit původ svého majetku. A ten
majetek, jehož původ by nebyl schopen doložit z legálních příjmů, tak by byl
takto pravomocně odsouzenému člověku zabaven. I kdyby přišla sociální
demokracie s principem majetkových přiznání u pravomocně odsouzených osob za
hospodářské delikty a korupci, má všechny hlasy ODS.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Když si to člověk domyslí, tak asi
největším skandálem
posledních týdnů byla zpráva, že se ředitel
Národního bezpečnostního úřadu zapletl
do korupční aféry soudce Berky. Vy jste
stínový ministr obrany, myslíte si, že
tato aféra může zhoršit postavení Česko republiky
v Severoatlantické alianci?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

V každém případě nám neprospěla, protože v NATO se sdílí
obrovské množství utajovaných informací a jestliže určitá země má pověst země,
kde je možné třeba za úplatu nebo na základě přátelských kontaktů získat
bezpečnostní prověrku, tak to samozřejmě pověsti České republiky neprospěje.
Takže pevně doufám, že tato věc bude co nejrychleji vyřešena a nebude
znevěrohodněn systém bezpečnostních prověrek v České republice.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

A co by se mělo udělat?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Mělo by dojít k rozsáhlým výměnám, možná i strukturálním
změnám v Národním bezpečnostním úřadu. A musím se přiznat, že já osobně bych se
nebránil ani debatě o vytvoření nové instituce na zelené louce.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Myslíte, že se to stihne do voleb?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Do voleb se to nestihne v žádném případě. Je možné to
stihnout do konce letošního roku.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Když už jsme u té stínové
vlády, váš předseda a stínový
premiér Mirek Topolánek před několika dny ohlásil
rozpuštění vašeho stínového
kabinetu s tím, že už je úkol splněn. Jak vaši
stínovou činnost tedy hodnotíte?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Mou osobně?

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Ano, ale i celé vlády nakonec.

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Samozřejmě v politice platí, že když se
člověk nepochválí,
tak se nikdy pochvaly nedočká, ale já hodnotím
svoji, svoji činnost jako
stínového ministra obrany pozitivně, mám
dobré ohlasy od voličů, ale i odborné
komunity, která se zabývá problematikou
bezpečnosti a obrany. A myslím si, že v
této věci jsem se stal docela respektovaným politikem,
respektive jsem
nezaznamenal žádné velké výhrady, byť i
třeba od protivníků z jiných
politických stran vůči své kompetenci, vůči svým
znalostem v této oblasti.
Platí také to, že samozřejmě u té
stínové vlády ne každý využil tu
šanci,
kterou dostal. Stejným způsobem někdo ji využil naplno, někdo
spíše ne, ale musíme
být trošku spravedliví k těm
stínovým ministrům, oni totiž jsou sice formálně
stínoví ministři, ale na rozdíl od těch ministrů
skutečných nemají za sebou
žádné stínové ministerstvo, takže
například žádat po nich, aby vždy předkládali
stejně propracované alternativy, na kterých v tom
ministerstvu pracují třeba
stovky lidí toho úřednického aparátu,
který je nějak kvalifikovaný, tak je
samozřejmě naivní a v podstatě nemožné. Je možné
považovat ty stínové ministry
spíše za něco, co bych nazval odborným
mluvčím nejsilnější opoziční strany. A
je skutečností, že s koncem volebního období
stínová vláda končí. Máme zhruba
osmdesát dní před volbami, čili její, její
další fungování v tuto chvíli
nemá
žádný velký význam.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Říkáte, že jste byli dobří, to znamená …

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Jak kdo samozřejmě, to já neříkám obecně. Já jsem tady
otevřeně řekl, že někteří kolegové či kolegyně tu šanci využili, někteří ji
nevyužili.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Mě právě zajímalo kdo, protože já si chci teď už přestavit,
kdo ze stínové vlády jde do té skutečné, pokud by tedy ODS sestavovala vládu,
kdo tedy jak má místo ze stínových ministrů jisté a u koho je naopak zřetelné,
že by nejspíš v té skutečné vládě nebyl?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Vždy platilo, že jisté místo ze stínové vlády nemá nikdo.
Platí to i v tento okamžik. My jsme také vždy říkali, že ne každý stínový
ministr je reálným kandidátem na post skutečného ministra, takže o tom bude
jednak rozhodovat výsledek voleb, povolební jednání, schopnosti, podpora těch
lidí, jejich třeba politický mandát, podpora ve straně, třeba provést některé
zásadní změny v tom resortu. Ale jsou to v tuto chvíli naprosto předčasné
úvahy.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

A stínový premiér je tedy jistý skutečný premiér, když
uspějete ve volbách?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Ano, každá rozumná politická strana nominuje svého předsedu
na post předsedy vlády.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Já vím ještě o jedné jistotě, a to je váš stínový ministr
pro místní rozvoj Petr Gandalovič, který říkal, že určitě ministrem pro místní
rozvoj nebude, protože do jeho programu patří zrušení tohoto ministerstva.

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Například. Obecně si myslíme, že těch ministerstev máme
možná příliš, příliš mnoho,takže chceme provést redukci.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Než bude pan kolega pokračovat, zeptám se, jestli zrušíte
ministerstvo kultury, jak se ve vaší straně také často hovořilo. Ale je to už
před časem, pravda.

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Je to již před časem, nemyslím si, že by zrovna v tuto chvíli
toto bylo aktuální, protože, když se podíváte i na ty administrativní náklady,
tak tam zrovna není to jádro problému. Navíc my máme silný pocit, že
ministerstvo kultury úspěšně ruší současný pan ministr svými neuvěřitelnými
tahy v oblasti památkové péče, personálních výměn, v podstatě ministerstvo
kultury se stává jakousi rozvalinou.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Abychom měli ještě něco jistého, tak bych se zeptal, čím
vlastně budete vy po volbách, tedy za předpokladu, že uspějete, protože vy jste
byl tedy stínovým ministrem obrany, stále častěji však komentujete poměry v
sociálním a zdravotním systému. Znamená to tedy, že nemusíte být zrovna přes
obranu, ale můžete přejít do toho jiného resortu?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Rozdělování pozic v tuto
chvíli je naprosto předčasné a
věřte tomu, nebo nevěřte, my se tímto vůbec
nezabýváme, nevěnovali jsme tomu
ani jednu jedinou sekundu nebo minutu nějakých debat. My se v
tuto chvíli
orientujeme na volební úspěch a na to, abychom ODS
úspěšně protáhli touto
zkouškou. Jakékoliv rozdělování
funkcí opravdu v tuto chvíli nás vůbec
netrápí.
Nezabýváme se tím. Já jsem současně
prvním místopředsedou ODS, takže obecně
patří k mým povinnostem vyjadřovat se k
širšímu rejstříku témat, než je
obrana.
Na druhou stranu já jsem se vždycky a dlouhodobě zabýval
velmi silně i třeba
sociálními otázkami, rodinnou politikou,
problematikou školství a vzdělávání,
ale i skutečností, že novináři za mnou
spíše chodili s problematikou obrany,
kterou jsem se také samozřejmě profesionálně a dlouhodobě
zabýval. Člověk na
pozici místopředsedy silné parlamentní strany
musí mít širší záběr a
musí být
schopen se vyjadřovat k širšímu rejstříku
politických problémů než v úzkém
resortním pohledu.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Vy kandidujete za občanské demokraty na Zlínsku například
proti Zdeňku Škromachovi. Já bych se zeptal na něco konkrétního právě z toho
kraje. Počátkem roku tam zastupitelstvo převedlo nemocnice na akciové
společnosti, to podle vás byl rozumný krok?

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Nebylo to jenom v tomto kraji, bylo to ve většině krajů a
zastupitelstva dostala nemocnice, které nechtěla, dostala je s dluhy a byla
nucena řešit problém, jak tyto nemocnice nějakým funkčním způsobem zajistit. A
ukázalo se, že cesta příspěvkové organizace je v podstatě vyloučená, konec
konců příklady fakultních nemocnic jsou naprosto zjevné, že to znamená jenom
neustálý propad do obrovských gigantických dluhů a nic jiného česká legislativa
neumožňuje. Buďto příspěvková společnost nebo takzvaná obchodní společnost.

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Teď bude nezisková organizace.

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

To zatím neplatí a za druhé i tyto akciovky jsou de facto
neziskové, protože oni nevyprodukovaly jednu jedinou korunu zisku. Naopak kraje
do nich vráží ročně stovky milionů korun na provoz i na investice. Navíc ve
Zlínském kraji platí to, a je to i v zakládacích listinách těchto obchodních
společností, že jakýkoliv přadný zisk jsou povinny reinvestovat zpět do chodu
těch nemocnic. Znovu opakuji, tam žádný zisk zatím nehrozí, zatím Zlínský kraj
dával do nemocnic řádově desítky až stovky milionů korun ročně v podobě
provozních a investičních dotací. Takže se to převedlo na obchodní společnosti,
protože to byla jediná cesta, to není nějaký výmysl hejtmanů. Ukazuje se, že
příspěvkové organizace nefungují. Mimochodem i ten návrh o těch takzvaných
neziskových nemocnicích je přiznáním sociální demokracie, že nemocnice jako
příspěvková organizace nemůže fungovat, i oni hledají jinou cestu. Ale v
současné době ty kraje, které to již roky řeší, neměly jinou možnost, než z
příspěvkové organizace udělat obchodní společnost. To také provedly a znovu
opakuji, bude to stoprocentně vlastněné krajem a veškerý případný zisk bude
reinvestován do chodu nemocnic.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

A to už je z dnešního interview šestky, jehož hostem byl
místopředseda ODS Petr Nečas, všechno. Děkujeme za váš čas a za vaše informace.
Na shledanou.

Petr NEČAS, 1. místopředseda ODS

——————–

Já také děkuji za pozvání a na shledanou.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

Techniku obstarávala Zuzana Vlčková a od mikrofonu se loučí
…

Petr HOLUB, moderátor

——————–

Petr Holub …

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

——————–

A Jana Šmídová. Na slyšenou.

Strana zelených vyzývá
poslance, aby zamítli návrh
trestního zákoníku, který nedokáže
ochránit společnost před „tunelováním“

7.3.2006
finance.cz

Strana zelených

Strana zelených vyzývá
poslance k zamítnutí návrhu trestního
zákoníku, ze kterého byl vypuštěn
trestný čin zneužívání informací v
obchodním
styku. Vypuštěníiacute; tohoto principu z trestního
zákoníku považuje Strana zelených
za vážné nebezpečí pro podnikatelské
prostředí a hospodářskou kulturu v České republice. Vyzývá proto poslance, aby
se ztotožnili s rozhodnutím Senátu, který návrh trestního zákoníku v takto
upraveném znění zamítl.

„Poslanci by měli trestní zákoník zamítnout. Jeho navržená podoba projednávaná ve Sněmovně nedokáže
ochránit společnost před „tunelováním“
obchodních společností a před střetem
zájmů v oblasti podnikání,“ řekl
předseda Strany zelených Martin Bursík.

„Pokud zákon bude schválen v okleštěné podobě, znamená to,
že vznikne možnost legalizovat všechny viníky „tunelování“ za posledních 16
let,“ upozorňuje volební lídr Strany
zelených v Královéhradeckém kraji Stanislav
Penc. „Poskytnutí „beztrestnosti“ pachatelům
závažných hospodářských deliktů
povede k dalšímu bujení korupce a zpomalí
přechod České republiky ke standardní
demokracii.“

POLITIKA: Zelené nebezpečí pro naši energetiku

7.3.2006

neviditelnypes.cz

DANEŠ BURKET

Strana zelených má
ambiciózní volební program. Je v něm
všechno, co chtějí nespokojení voliči
slyšet: rovná práva žen,
zvýšení prestiže
policie nebo ochrana spotřebitelů. Otázkou je, nakolik jsou
zelení schopní je
prosazovat a realizovat.

Zelení se dlouhá léta
věnovali v podstatě jen vnitrostranickému boji, který vyvrcholil po příchodu
Jakuba Patočky a Jana Beránka z Hnutí Duha. Podařilo se jim nejprve dostat
stranu do povědomí veřejnosti, aby ji vzápětí přivedli na hranici vnitřního
rozkladu. Záchranou pro zelené byl právě Martin Bursík. Můžeme mu však věřit,
že se za několik měsíců podařilo tak rozhádanou stranu konsolidovat?

Bursíkovi
nemůžeme
upřít, že je schopným politikem a odborníkem na
ekologii. Bohužel je ve své
straně, s takovou kvalifikací, téměř jediným.
Drtivá většina členů strany jsou
bývalí ekologičtí aktivisté a lidé,
které strana prezentuje jako volební lídry,
by se stěží dali označit za schopné politiky či
odborníky. Známý aktivista
Stanislav Penc se vstupem do strany stal odborníkem na
policejní problematiku.
Podobně je na tom bývalá učitelka a protijaderná
aktivistka Dana Kuchtová,
která prezentuje názory strany na jadernou energetiku.
Petr Pávek, další z
lídrů pro parlamentní volby, který přivedl
Jindřichovice pod Smrkem neuváženou
výstavbou obecních větrných elektráren na
pokraj krachu, bude za stranu
prosazovat obnovitelné zdroje.

Pokud se Bursík
obklopil takovými „odborníky“, nemůžeme se divit, že se program
strany nedá označit za nejpromyšlenější. Podíváme-li se na něj podrobněji,
zjistíme dokonce, že skrývá pro budoucnost České republiky vážná nebezpečí.

Zelení
nesouhlasí s
prolomením územních ekologických limitů
těžby uhlí, chtějí usilovat o
odstoupení České republiky od jaderné energetiky a
veškeré naděje vkládají do
obnovitelných zdrojů. Nemusíme chodit daleko, abychom
zjistili, k jakým
důsledkům může taková strategie vést. V Německu se
zeleným podařilo prosadit
razantní zvýšení podílu
výroby elektřiny v obnovitelných zdrojích a
postupné
odstoupení od jádra. Minulá zima ukázala,
že je to cesta do pekel. Když silně
mrzlo a málo foukalo, začala země, která má ve
větrných elektrárnách instalován
výkon odpovídající osmi Temelínům,
pociťovat nedostatek elektřiny. Obchodníci z
elektrárenské společnosti ČEZ s nostalgií na toto
období vzpomínají, protože
nejdražší elektřina je ta, která je
obchodována přes hranice v době nedostatku.
Ceny elektřiny na evropských burzách tehdy trhaly
rekordy. Nejvíc na tuto
situaci doplatil německý zákazník, protože nikdo
jiný za něho zvýšené náklady
nezaplatí.

Zajištění
dostatku
elektřiny patří mezi strategické zájmy
státu. Z tohoto předpokladu vychází
Státní energetická koncepce, jejímž
cílem je vytváření podmínek pro
spolehlivé
a dlouhodobě bezpečné dodávky energie za
přijatelné ceny. Je výsledkem práce
týmů špičkových odborníků z
nejrůznějších oblastí. Autoři koncepce museli
vycházet především z přírodních
podmínek České republiky. Nejsme Rakousko,
abychom mohli vyrábět dvě třetiny elektřiny ve vodních
elektrárnách, nejsme
pobřežní stát, abychom mohli instalovat tisíce
megawattů ve větrných turbínách,
nejsme ani Kalifornie, abychom mohli sázet na sluneční
energii. Musíme se
smířit s tím, že nám nezbývá, než
spoléhat na klasické zdroje. Poptávka po
elektřině stále roste, a proto Státní
energetická koncepce předpokládá
modernizaci některých stávajících a
náhradu dosluhujících uhelných
elektráren.
Ze strategického hlediska je nezbytné diverzifikovat
zdroje, proto bude
nezbytné postavit ještě minimálně dva
jaderné bloky. Slovy klasika:
„Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s
tím i
nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá
dělat“.

Vraťme se ale
zpátky
ke Straně zelených. V případě volebního
úspěchu by se jistě snažili prosazovat
do Státní energetické koncepce body svého
programu. Zelení však nemají ve svých
řadách odborníky na energetiku. Proto by tato jejich
„lidová
tvořivost“ mohla v blízké budoucnosti dovést zemi
k energetické krizi.
Nechci malovat čerta na zeď, ale máme možnost poučit se na
příkladě našich
západních sousedů. Zvýšení cen
elektřiny o 38 procent a její nedostatek v
zimních měsících jsou smutným
výsledkem práce Strany zelených ve spolkové
vládě.

Autor je členem
výboru České nukleární společnosti

Zelení: Ať si lidé platí za recepty

3.3.2006

Mladá fronta DNES

JOSEF KOPECKÝ

Praha – Jak by to po volbách mohlo v Česku vypadat,
demonstroval včera šéf Strany zelených Martin Bursík. Volební program své
strany představoval oblečený do originální barevné kombinace: k zelené kravatě
zvolil modrou košili a tmavé sako. Volební preference přitom naznačují, že díky
náhlému vzestupu Strany zelených by většinu dohromady dala modro-černo-zelená
koalice, tedy ODS, lidovci a zelení. „Vidíte, to mě ani nenapadlo,“ řekl k tomu
s úsměvem Bursík.

Už
pouhý
letmý pohled do volebního programu Strany zelených
nazvaného Kvalita života
naznačuje, že tato strana by neměla problém vstoupit do koalice
se spíše
pravicovým, reformním programem.
„Naším cílem je snížení
celkové daňové kvóty
na úroveň 35 procent,“ uvedl Bursík. Jeho strana
prosazuje, aby si na důchody
lidé část peněz spořili v penzijních fondech, a
chce snížit povinné odvody na
sociální a zdravotní pojištění.

Mezi lídry je i písničkář Dědeček či aktivista Penc

A co by čeští zelení udělali například se zdravotnictvím?
„Chceme paušální poplatek za recepty,“ uvedla místopředsedkyně strany Džamila
Stehlíková. Zatím zelení uvažují o poplatku do 50 korun za recept.

Na většině
těchto bodů by se zelení těžko shodli s ČSSD, naopak snadno s lidovci a ODS.
„Nebudeme teď říkat, s kým půjdeme. Budeme trpělivě vysvětlovat náš program,“
uvedl Bursík. Jeho volební lídři budou používat dva vozy, které jezdí na
biopalivo se základem řepkového oleje.

&nbnbsp; Mezi lídry
jsou třeba bývalý disident a aktivista za lidská práva Stanislav Penc,
písničkář Jiří Dědeček či aktivistka protijaderného sdružení Jihočeské matky
Dana Kuchtová.

Zelení
v
programu slibují, že se zasadí o to, aby se nestavěly
nové jaderné elektrárny,
chtějí zprivatizovat ČEZ a výnos z prodeje dát do
školství, které má být bez
přijímacích zkoušek na střední a
vysoké školy. Studium přístupné všem
zájemcům
se má obejít bez školného. Strana slibuje i
přímé volby prezidenta a starostů a
zřízení nového úřadu, který by měl
pomoci chránit spotřebitele.

Nechte děti volit, navrhují Zelení

3.3.2006

aktualne.cz

Pavel Baroch

Praha – V hostinci by jim neměl nikdo natočit pivo a v
trafice prodat cigarety. Volit nové poslance by ovšem už mohli. Uvnitř: ANKETA.

Strana zelených chce snížit věkovou hranici pro volební
právo z osmnácti na šestnáct let.

Aby se jí to podařilo, musí sama překonat dvě překážky:
nejprve uspět v červnových parlamentních volbách a následně získat další strany
pro změnu volebního zákona.

Zatímco první podmínku Zelení podle aktuálních stranických
preferencí nejspíš splní a jejich lídři usednou v poslaneckých lavicích, s tou
druhou bude mít strana vážné potíže.

„Myslím, že takový návrh nemá velkou naději na
úspěch,“ soudí předsedkyně ústavně-právního výboru Jitka Kupčová z ČSSD.

Jak reagovali zástupci politických stran – čtěte ZDE

Návrh Zelených je v poslední době dalším pokusem posunout
významným způsobem věkovou hranici v důležité oblasti. Přišel jen krátce poté,
co se poslanci rozhodli snížit věk, kdy je osoba trestně odpovědná a může mít i
pohlavní styk, z patnácti na čtrnáct let.

Dospělejší než kdy dříve?

Potvrzuje se tím představa, že dnešní mladí lidé jsou dříve
dospělejší než byla generace jejich rodičů?

Psycholog Slavomil Hubálek potvrzuje, že některé děti dokáží
už v deseti letech špičkově pracovat s počítačem nebo číst anglické noviny.

O volebníiacute;m právu dětí ve světě – podrobnosti ZDE

„Na druhou stranu mnohé děti nebudou dospělé snad
nikdy,“ dodává Hubálek. „Nejsem pro snížení hranice trestní
odpovědnosti, pohlavního styku, ani pro snížení věku u volebního práva.“

„Myslím, že je to přehnané, když se tvrdí, že mladí
lidé dnes dospívají mnohem dříve,“ tvrdí i politolog Milan Znoj.

Se snížením hranice trestní
odpovědnosti na čtrnáct let
nesouhlasí ani většina senátorů; sněmovně
původní návrh vrátili.Ovšem
například
v Německu, Maďarsku, Rakousku a od letošního roku i na
Slovensku platí, že
čtrnáctileté dítě může skončit ve vězení,
pokud spáchá trestný čin.

V šestnácti můžete rozhodovat

Strana zelených obhajuje svůj návrh i tíiacute;m, že v šestnácti
letech je člověk už dostatečně dospělý na to, aby věděl, o co ve volbách jde.

„Jsou to lidé, kteří už mohou rozhodovat o osudu této
země, mají dost přehledu a zkušeností,“ tvrdí Stanislav Penc, volební lídr
Zelených v Královéhradeckém kraji. Pro podporu svého názoru použil argument, že
šestnáctiletí se mohou podle zákona vzít a mít i děti.

Jestli v některém státu mohou volit lidé už od šestnácti,
Penc neví. „Ani nás to nezajímalo, nechtěli jsme někoho kopírovat,“
vysvětluje Penc. Dodal, že strana si ani nezjišťovala, kolika voličů se tento
návrh týká.

Více o programu Strany zelených – čtěte ZDE

Statisíce nových voličů

Podle posledních údajů Českého statistického úřadu z roku
žilo v republice v roce 2004 bezmála 262 tisíc lidí ve věku 17 let.

„To je velký volební potenciál,“ tvrdí politolog
Milan Znoj, který neví o zemi, kde by lidé mohli volit od šestnácti.

Takřka 262 tisíc lidí představuje něco přes tři procenta ze
všech oprávněných voličů, kterých je zhruba 8,25 milionu. Pokud by ovšem k
volbám přišlo asi šedesát procent voličů jako před čtyřmi lety, zvyšuje se
tento podíl na zhruba pět procent.

„Jenže u mladých byla při posledních volbách poměrně
nízká volební účast,“ upozorňuje Znoj, který vidí za aktivitou Zelených
snahu získat na svou stranu sympatie mladých lidí. „Předpokládají, že
mladí lidé jsou jejich voliči,“ vysvětluje politolog.

Strana zelených to ovšem odmítá a tvrdí, že její návrh není
populistický.

A s kým si tykáš ty?

3.3.2006

Lidové noviny

Robert Malecký

MEDIÁLNÍ DIÁŘ

Buďme realisté. Tohle je malá země a
média s politikou jsou
spojené nádoby. Všichni se znají a půlka
politiků si s půlkou novinářů tyká.
Tak pravil šéfredaktor Radiožurnálu Jan
Pokorný. Časopisu Týden se svěřil, že
telefonáty politiků do nejvyšších pater
budov veřejnoprávních médií sice tak
úplně v pořádku nejsou, zároveň nad nimi ale
zkušený matador rezignovaně mává
rukou. Mimoděk tak podporuje rozšířené a
nebezpečné klišé o vztahu mezi
novináři a politiky.

Co nám
vlastně chtěl Pokorný sdělit? Kdo že si to s kým tyká? Tyká si polovina
novinářů s některým politikem, a polovina politiků sem tam s nějakým novinářem?
Nebo existuje nějaká uzavřená skupina „tykačů“, kteří si tykají všichni
navzájem? Kdyby to tak bylo, jako redaktor vnitropolitické rubriky Lidových
novin bych o tom měl něco vědět. Jenže nevím nic, kromě toho, s kým si tykám
sám.

Tykám si s
vládní mluvčí Lucií Orgoníkovou, protože jsme spolu venčili psa. Tykám si s
radním Ústeckého kraje Antonínem Terberem, protože jsme se, ještě když
místostarostoval v Litoměřicích, přiopili. Bavili jsme se o koních. Tykám si s
mluvčím lidovců Ondřejem Jakobem. Ten, pokud vím, psy ani koně nechová. A pak
je tu nová hvězda zelených, občanský aktivista Stanislav Penc. S ním jsem v 90.
letech pracoval v Hnutí občanské solidarity a tolerance. Toť vše.

Skoro mám
teď pocit, že je to málo. Nemůžu se účastnit tykacích orgií s politiky, na
které tak nějak mimoděk odkazuje Pokorný. Nemám ty správné informace, které při
nich politici novinářům podstrkují. Protože slušná novinařina se bez toho dělat
nedá, naznačuje šéfredaktor Radiožurnálu. Na svou obranu mohu říct jediné:
tykám si napříč politickým spektrem. Sociální demokratka, člen ODS, lidovec,
zelený aktivista. Chybí mi jen komunista, ale s těmi se, jak známo, nemluví, a
tedy ani netyká.

Chápu
Pokorného nadsázku. Je ale nebezpečná, protože
kopíruje rétoriku ublížených
politiků, kteří rádi upozorňují na temná
zákoutí mediálně-politické scény.
Mluvil tak Stanislav Gross, když se přišlo na nesrovnalosti
kolem jeho
barrandovského bytu. Víme, jak to tehdy bylo, a ví
to jistě i Pokorný. MF DNES
porovnala Grossovy finanční možnosti s jeho nákupy. A
položila mu jednoduchý
dotaz. I současný premiér Jiří Paroubek
hájil exšéfa poslanců ČSSD Michala
Krause odkazem na temné síly v pozadí
jakési kampaně. Ve skutečnosti se Kraus
zamotal do škraloupu v hrnku horkého ghanského
kakaa.

Pokud má
Pokorný indicie, že se v jeho veřejnoprávním okolí nadmíru tyká s politiky, měl
by jasně říct, co to znamená. Může důvěřovat týmu, který vede? Pokud ne –
můžeme mu důvěřovat my a plátci koncesionářských poplatků? Nabízí se jednoduchá
otázka: s kým si tykáte Vy, Jene?

Kvalita zelených

3.3.2006

Lidové noviny

Martin Zvěřina

S kým do koalice? To v programu Bursíkovy strany není

KOMENTÁŘE LN

O Stranu zelených byl v uplynulých čtrnácti dnech značný
zájem. Poté, co se podle průzkumů přehoupla přes sněmovní pětiprocentní hranici
volitelnosti, stala se pro mnohé voliče „reálnou“ alternativou. I pro politiky.
A tak jsme mohli popatřit na – někdy upřímné, jindy méně upřímné –
demonstrativně otevřené náruče dvou nejsilnějších parlamentních stran. Obě
přitom mají nepřehlédnutelné programové rozpory se záměry zelených.

Včera
Strana zelených představila svůj volební program
nazvaný Kvalita života. Kromě
typicky „ekologických“ témat jako preference
alternativních zdrojů energie,
odpor k jaderným elektrárnám či zcela
konkrétního odmítnutí plánu na
výstavbu
dálnice D 3 akcentují zelení třeba přímou
volbu prezidenta, omezení imunity
poslanců, více peněz na kulturu a boj s korupcí – tedy
vlastně totéž co „ti
ostatní“. Jakýmsi
ozvláštňujícím vybočením je snaha po
volebním právu pro
šestnáctileté. Čili, kdyby se do sněmovny dostali,
žádnou revoluci čekat nelze,
už proto, že se mohou prosadit jen jako menší partner v
koalici.

Program
strany tedy musí, pro pragmaticky uvažujícího voliče, hrát logicky menší roli
(v případě úspěchu bude značně „obroušen“ koaliční smlouvou) než výběr osob,
které strana vybrala do čela kandidátek.

Skepsí
bičovaný tuzemec se při pohledu na jména Martin Bursík, Jiří Dědeček, Stanislav
Penc a další (pro mnohé nezpochybnitelné osobnosti) na jediné kandidátce nemůže
zbavit pochybností o potenciální soudržnosti téhle skupiny. Unie svobody, jejíž
solitéři zahájili ve sněmovně vydírací koaliční mánii, poslouží jako
odstrašující příklad. Vzpomeňme jen na to, jak se Strana zelených poměrně
bouřlivým způsobem zbavovala minulého vedení Patočka – Beránek.

Slušné
publikum Straně zelených zajistily průzkumy veřejného
mínění, které pracují
trochu jako samonaplňující se proroctví. Ale při
znechucení voličstva současnou
garniturou s nimi musejí všichni počítat.
Ostatně… Třeba odchod Josefa
Hojdara ze sněmovny „ze zdravotních důvodů“ může
být chápán jako vstřícné gesto
Jiřího Paroubka směrem k zeleným. Jenže pak by bylo třeba
se zelených znovu
zeptat: „Chcete vládnout s podporou komunistů?“

Kvalita zelených

3.3.2006

lidovky.cz

Lidové Noviny,
Martin Zvěřina

I pro politiky. A tak
jsme mohli popatřit na – někdy upřímné, jindy méně upřímné – demonstrativně
otevřené náruče dvou nejsilnějších parlamentních stran. Obě přitom mají
nepřehlédnutelné programové rozpory se záměry zelených.

Jakýmsi ozvláštňujícím
vybočením je snaha po volebním právu pro šestnáctileté. Čili, kdyby se do
sněmovny dostali, žádnou revoluci čekat nelze, už proto, že se mohou prosadit
jen jako menší partner v koalici.

Program strany tedy
musí, pro pragmaticky uvažujícího voliče, hrát logicky menší roli (v případě
úspěchu bude značně „obroušen“ koaliční smlouvou) než výběr osob, které strana
vybrala do čela kandidátek.

Skepsí bičovaný
tuzemec se při pohledu na jména Martin Bursík, Jiří Dědeček, Stanislav Penc a
další (pro mnohé nezpochybnitelné osobnosti) na jediné kandidátce nemůže zbavit
pochybností o potenciální soudržnosti téhle skupiny. Unie svobody, jejíž
solitéři zahájili ve sněmovně vydírací koaliční mánii, poslouží jako
odstrašující příklad. Vzpomeňme jen na to, jak se Strana zelených poměrně
bouřlivým způsobem zbavovala minulého vedení Patočka – Beránek.

Slušné
publikum
Straně zelených zajistily průzkumy veřejného
mínění, které pracují trochu jako
samonaplňující se proroctví. Ale při
znechucení voličstva současnou garniturou
s nimi musejí všichni počítat. Ostatně… Třeba
odchod Josefa Hojdara ze
sněmovny „ze zdravotních důvodů“ může být
chápán jako vstřícné gesto Jiřího
Paroubka směrem k zeleným. Jenže pak by bylo třeba se
zelených znovu zeptat:
„Chcete vládnout s podporou komunistů?“

nbsp;

V prostoru a v čase

3.3.2006

Právo

Alexandr
Mitrofanov

O Straně zelených si mnoho lidí
stále myslí, že jde o partu
polobláznů, kteří trpí vyšinutím
zčasu a prostoru, protože vnímají pouze žáby a
čolky. Účastníci včerejší volební
prezentace SZ tuto zakořeněnou představu
chtěli vyvrátit.

Na
prezentaci – vzhledem k předchozí pověsti zelených
neočekávaně – zavládla
ukázněnost a realismus. Pestrý soubor krajských
lídrů se vyhnul předvádění
vlastních osobností. To by přece mohlo vést od
Petra Pávka, který i vizáží se
podobá úspěšným mladým mužům s
pravicovým přesvědčením (ostatně vzešel z ODA),
až k dlouhovlasému Stanislavu Pencovi, který neměl
zábrany veřejně sdělovat
davům telefonní číslo premiéra.

Místo toho se
každý z řečníků věcně vyjádřil ke své části programu. A Dana Kuchtová, kterou
veřejnost zaznamenala především jako protijadernou aktivistku zJihočeských
matek, ve funkci místopředsedkyně SZ pronesla něco na způsob kréda současných
zelených. Pověděla, že ačkoli jí to nepůjde zrovna snadno, musí se učit novým
přístupům, protože už nepůsobí v nevládní organizaci, nýbrž v politické straně.
Řekla to v souvislosti s tím, že zelení uznali plány na okamžité nebo brzké
zrušení jaderné energetiky v ČR za iluzorní. Z tohoto důvodu nebyla ochrana
životního prostředí v programu Prioritou s největším P. Zaujala však čestné
místo.

V programu se nedá přehlédnout
návrh na zrušení přijímaček
na střední a vysoké školy,
odmítání školného na VŠ,
zesílená ochrana
spotřebitele, omezení poslanecké a
senátorské imunity či zákaz jízdy
kamiónů o
víkendech.

Kontroverze
však čekají zelené při prosazování
dalších priorit. Nemluvím teď jen o
citlivém
bodu adopce dětí homosexuálními páry.
Určitě narazí při debatách o zavedení
ekologické daně, která by zdražila energie (jako
protiargument uvádějí, že by
zároveň snížili odvody na zdravotní a
sociální pojištění). A samozřejmě
nejvíce
dotazů bude na financování velkorysých projektů.

Teze
zelených, že například zvýšení platů
učitelů lze zajistit „snížením
korupce ve veřejných zakázkách,
snížením byrokracie a zrušením
škodlivého
záměru dálnice D 3“, je slabá. Stejně jako
příslib, že zatočí s korupcí.
Naše politická třída je na korupci zvyklá a
hrstka – byť ukázňujících se –
idealistů ji ztoho nevyléčí.

Do
Sněmovny
se tedy chce dostat strana, která disponuje souborem politicky i
lidsky
různorodých lídrů. Někteří však
nemusí uhlídat své ego. Má
zajímavý program,
ale jde s ním v něčem hlavou proti zdi. Kdyby měla dodržet
své priority, tak by
se zákonitě dostala do opozice, protože její
záměry zní jako relaxační hudba
uprostřed kakofonie, která však vládne a
nehodlá se měnit.

Přesto
si
myslím, že o této partě zelených už nelze
říci, že je mimo prostor a čas. Nejen
kvůli tomu, že potlačila elitářství svých
předchůdců ve stranickém vedení.
Hlavní důvod spočívá v tom, že jako jediná
u nás se Strana zelených zabývá
reálnou a velmi blízkou perspektivou – dnem, kdy dojde
ropa. Kdo má malé děti,
myšlence na jejich život v budoucím světě neujde.

Zelení: Volit by lidé měli už od 16 let

2.3.2006

aktualne.cz

Pavel Baroch

Praha – V hostinci by jim neměl nikdo natočit pivo a v
trafice prodat cigarety. Volit nové poslance by ovšem už mohli. Uvnitř: ANKETA.

Strana zelených chce snížit věkovou hranici pro volební
právo z osmnácti na šestnáct let.

Aby se jí to podařilo, musí sama překonat dvě překážky:
nejprve uspět v červnových parlamentních volbách a následně získat další strany
pro změnu volebního zákona.

Zatímco první podmínku Zelení podle aktuálních stranických
preferencí nejspíš splní a jejich lídři usednou v poslaneckých lavicích, s tou
druhou bude mít strana vážné potíže.

„Myslím, že takový návrh nemá velkou naději na
úspěch,“ soudí předsedkyně ústavně-právního výboru Jitka Kupčová z ČSSD.

Jak reagovali zástupci politických stran čtěte ZDE

Dospělejší než kdy dříve?

Potvrzuje se tím představa, že dnešní mladí lidé jsou dříve
dospělejší než byla generace jejich rodičů?

Psycholog Slavomil Hubálek potvrzuje, že některé děti dokáží
už v deseti letech špičkově pracovat s počítačem nebo číst anglické noviny.

„Myslím, že je to přehnané, když se tvrdí, že mladí
lidé dnes dospívají mnohem dříve,“ tvrdí i politolog Milan Znoj.

V šestnácti můžete rozhodovat

Strana zelených obhajuje svůj návrh i tím, že v šestnácti
letech je člověk už dostatečně dospělý na to, aby věděl, o co ve volbách jde.

Statisíce nových voličů

Podle posledních údajů Českého statistického úřadu z roku
žilo v republice v roce 2004 bezmála 262 tisíc lidí ve věku 17 let.

„To je velký volební potenciál,“ tvrdí politolog
Milan Znoj, který neví o zemi, kde by lidé mohli volit od šestnácti.

Strana zelených to ovšem odmítá a tvrdí, že její návrh není
populistický.

Kdybych byl žena, do ČSSD bych nelezl

2.3.2006

lidovky.cz

Renata KALENSKÁ

Podle šéfa Strany zelených Martina Bursíka měly strany v
parlamentu již rozdané karty, ale zelení jimi teď zamíchali. U ODS
nepřistoupíme na rovnou daň, u ČSSD nám vadí podpora velkých investorů, říká
exministr Bursík.

LN Komentátory dnes
zaměstnává otázka, jak se to stalo, že Zeleným tolik stouply preference…

Jedním z důvodů je,
že lidé hledají jinýyacute; politický styl. Já jsem si to uvědomil až teprve nedávno,
když jsem dostal kopec mailů po nedělní debatě, kdy lidé srovnávali debatu
Paroubek-Topolánek a následně debatu moji s Urbanem. Ty maily se nesly v jednom
duchu: „Děkujeme vám, že nejste agresivní, arogantní, že je to věcná
argumentace, jste klidnej, je to jiná politika.“

LN Je fakt, že tu
proti mně sedíte a mluvíte tak klidně, rozvážně, potichu…

Já se do ničeho
nestylizuju. Političtí konkurenti se rozhodli, že namísto
toho, aby v debatách
říkali „Mýlíte se“, tak
říkají „Lžete“. Ta inflace slov jde tak
daleko, že
vlastně už téměř neexistují silnější slova,
kterými by mohli mezi sebou
politici před desátou hodinou večerní komunikovat.

LN Ale taková parta
slušných už tu byla. Mám na mysli Unii svobody v jejích začátcích, čtyřkoalici.
Lidé byli později zklamaní a vy myslíte, že je další parta slušných lidí
nadchne?

Parta slušných lidí,
to je váš termín. Zelená politika je skutečně vyhraněná politická ideologie,
která se opírá o evropské Zelené…

LN A dodnes u nás
nefungovala.

A dodnes nefungovala.
A navíc to doplníme tím politickým stylem.

LN Takže Patočkův
styl byl příliš agresivní?

Prostě Strana
zelených se emancipovala, protože dozrála. Podařilo se jí během mimořádně
krátké doby sjednotit, protože jsme naše členy motivovali. Od sjezdu nám jenom
přes internet přišlo téměř tři sta přihlášek.

LN Jak Strana
zelených vypadala, když jste ji přebíral? Vy mluvíte o zrání, ale těžko mohla vyzrát
za několik měsíců, když se jí to nepodařilo za několik let.

Ten stav byl nedobrý.
Já jsem na tom pracoval už ten rok před tím. To nebylo ze dne na den.
Mezilidské vztahy tam nebyly dobré. Byly tam frakce, které věnovaly všechen čas
vnitrostranickým diskusím.

LN Jak byste
ohodnotil politickou kulturu?

Je to veliká bída.
Když už jsem zmínil ministra Urbana, byl jsem tou televizní debatou zaskočen.
On do toho studia přišel úplně nepřipraven! Osm let jsem dělal konzultanta v
energetice, v životním prostředí, a na takové debaty a jednání člověk musí jít
připraven. Musí být argumentačně vybaven. Politici ale mají za to, že to ani
není potřeba. Že jen stačí usmívat se do kamery a něco říkat. Tím podceňují
voliče.

LN Co je dnes
vlastně důležitější? Váš program, nebo fakt, že jste se ve dvou průzkumech
dostali nad pět procent? To je přece signál pro ty, co vás nevolili, aby jejich
hlas nepropadl komunistům.

Já
nevím, jestli na
tu otázku umím odpovědět. Pro mě je
důležitější ten obsah. Proto se ekologické
politice věnuju už dvacet let. A teď je to daleko
širší, teď zelení už zdaleka
nejsou jenom ekologickou stranou. Myslím, že bychom se měli
snažit, aby i pro
lidi byl ten program nejdůležitější. Ale v tomto
konkrétním případě platí, že
ta pětiprocentní hranice byla pro lidi těžkou psychologickou
bariérou. Říkali
si: „Ti zelení jsou fajn, mají dobré
nápady, mají tam hodně ženskejch, jsou tam
mladí lidé, je potřeba v tom parlamentu otevřít
okna a trochu vyvětrat a oni
nejsou propojení s žádnými
klientelistickými skupinami ani s těmi
stávajícími
partajemi… To všechno je dobrý, ale je tam ta
pětiprocentní hranice!“ A to
teď skutečně přestává fungovat, což je pro nás
důležité. Já v naší straně už
několik měsíců říkám, že naším
největším volebním soupeřem je – a vlastně už
pomalu byla – ta pětiprocentní hranice.

LN Jak sháníte ženy
do politiky? Sociální demokracii nepomáhají ani kvóty…

Já, kdybych byl žena,
tak taky nelezu do sociální demokracie. My prosazujeme rovná práva žen a to je
ohromné téma. Zrovna včera jsem byl na diskusi o tom, jakou roli má žena ve
společnosti, co od ní očekáváme. Byl tam s námi fotograf, který před
fotografováním říkal: „Kolik tam máte žen, jak jsou staré?“ Tvrdil, že bude
trochu problém ty dvě ženy vyfotit zajímavě. Protože vyfotit muže zajímavě prý
není problém. Vyfotit ženu zajímavě taky ne, ale problém je, když jsou v tomhle
věku. Protože žena musí prý vypadat na fotce krásně. A to je to, co se ve
společnosti od ženy očekává. Ona je vystavena požadavku, že musí být krásná.

LN Tak to funguje i
v politice. Petra Buzková je pěkná. A byla oblíbená politička. A pak tam byly
další nejmenované poslankyně, které zrovna krásně nevypadaly. A společnost si
je neoblíbila.

Já si prostě myslím,
že v politice je řada subtémat, o kterých ty ženy vědí daleko víc, protože
zažívají určitou etapu, kdy vychovávají děti, přemýšlejí o kvalitě potravin, o
kvalitě vody a ovzduší… Jsou to pro ně prostě velmi citlivá témata, a tudíž
je dokáží daleko lépe uchopit. Proč je máme v tomhle suplovat a učit se to? A
navíc snad ten ženský fenomén bude fungovat tak, že se ti chlapi přestanou
chovat jako totální hulváti. I když z těch vašich rozhovorů mám někdy pocit, že
to s těmi muži-politiky stejně nefunguje.

LN Chtěl byste ženu
za prezidentku?

No jistě.

LN Máte nějaký tip?

Ne, já to nebudu
říkat.

LN Václav Havel
uvedl vedle Šimona Pánka taky dvě ženy -Ruth Kolínskou a Petru Buzkovou…

To bylo – co do
politického odhadu – hrozné.

LN A máte tedy
reálnější tip?

To nemáme.

LN Popsal jste, co
od žen očekává společnost. Co od nich očekáváte vy?

Nedávno byl v MFD
průzkum, že muži nejvíce preferují brunetky. To bylo strašné. Mně je úplně
jedno, jak žena vypadá. Hlavně aby byla chytrá a tolerantní.

LN Cyril Svoboda mi
jednou říkal, že žena má vést domácnost,
vytvářet zázemí… Tím chci říct, že
spíš tohle je běžný pohled.

To je
křesťanskodemokratické 3K – Kinder Küche Kirche. Tedy děti, kuchyň, kostel. To
je ale přece hrozné! Jsou tady cesty, jak postavení žen změnit. Kdyby tady byla
větší flexibilita pracovní síly, to znamená, že by bylo možné zaměstnat ženy
takovým způsobem, aby se mohly doma střídat s mužem… Mám sousedy, kterým se
narodilo dítě. Tak se vrátili zpátky do Británie. Ten manžel byl zástupce
velvyslance na vysokém diplomatickém postu, ale rozhodl se, že zůstane doma s
dítětem, protože jeho manželka, redaktorka BBC, získala krásný projekt natáčet
přírodovědnýyacute; dokument a nechtěla to opustit. Takže ona bude dělat dokument a on
zůstane doma. A pak se zase prostřídají. To u nás není úplně běžné.

LN Zní to moc dobře.
Ale zkusme váš příklad. Taky jste měl manželskou krizi a odešel od rodiny. Ale
děti zůstaly u manželky, ne?

My máme dobré vztahy.
Nechali jsme to na dětech. Já mám dvě úžasné dcery… Jedné je osmnáct, druhé
patnáct. Jsem na ně strašně pyšný. Jedna žije se mnou. S manželkou žijeme
odděleně asi osm let.

LN Umíte si sám sebe
představit na mateřské dovolené?

Teď je mi
sedmačtyřicet, už se nechystám mít děti. Ale dříve… Docela dobře si to umím
představit.

LN Zmínil jste, že
chcete provětrat parlament. Jak to chcete udělat? Zní to trochu jako klišé.

Já jsem byl v
parlamentu mezi roky 1990 a
1992 v úplně jiné atmosféře. Ve výboru pro životní prostředí jsme byli tři
mladí ekologové a švihali jsme tam jeden ekologický zákon za druhým. A ta
atmosféra byla úplně jiná. Pak jsem v parlamentu nebyl deset let. Objevil jsem
se tam jako ministr za Tošovského vlády. A tehdy mě strašně pohoršovalo, že
když tam přišel předseda vlády Tošovský, ti poslanci byli otočeni zády, bavili
se tam… To mi přišlo tak nevkusné a neslušné! A naposledy jsem tam byl vloni
s jedním zákonem. Zašel jsem ten zákon obhajovat do hospodářského výboru. Byla
tam taková esa jako Schling, Říman… Choval jsem se velmi slušně. Samozřejmě
jsem tam tomu rozuměl nejvíc, protože jsem na tom dělal přes dva roky. A když
už tam těm poslancům docházely argumenty, tak se někdo rozhodl, že budou
hlasovat o tom, jestli vůbec smím mluvit! To jsem teda koukal. Když jednáníiacute;
skončilo, neudržel jsem se a řekl: „Prosím vás, rychle, kde je tady východ?“
Utíkal jsem odtamtud! Pro mě sama představa mého vstupu do toho parlamentu není
vůbec lákavá. Parlament je totiž strašně neprofesionální.

LN Takže vám se do
parlamentu nechce…

Ale mně se tam chce!
Já vím, že tam přijdu s týmem lidí, se kterými to bude prima. A uvidíme, jak se
nám podaří zapracovat na dalších poslancích.

LN Kandiduje za vás
třeba známý aktivita Stanislav Penc. Ten chce očistit profesi politika. Možná
jsem skeptik, ale pořád si to neumím představit.

Tohle Standovo
vyjádření myslím sedí spíš k profesi policisty. To je jeho téma. On jde tvrdě
za tím, aby policie měla autoritu, jako ji má třeba v Bavorsku nebo v Rakousku.
Tam neexistuje, aby policistu uplatil podnapilý řidič. Tam mají policisté
respekt. Ne jako tihle Švejci, kteří se vždycky nějak dohodnou a mají někde
nějakého kámoše a podle toho to pak vypadá… Neříkám to samozřejmě o všech.
Myslím, že jsem pořád taky idealista. A budu. Ale že by se nám podařilo očistit
profesi politika, to ne. Myslím, že bude stačit, když my se budeme chovat
slušně.

LN Ztotožňujete se s
Pencovými názory, že Paroubek by mohl být za tři měsíce jen trapnou vzpomínkou
na pokus o vyrovnání se s minulostí, a že je ještě horší než Gottwald a Sládek?

Já nevím, já bych
neřekl zrovna „trapnou“. Ale podívejte, všichni v politice jsme jen na omezenou
dobu. Přijdou další a sebevětší hvězda za nějakou dobu zhasne. A co se týče
výroku o Gottwaldovi a Sládkovi… To řekl chvíli před tím, než se rozhodl
vstoupit do politiky.

LN Takže vstupem do
politiky otupil názory?

Ne. Ale Standa Penc
jako aktivista může jít dál než Standa Penc jako politik.

LN Pořád odmítáte
říct, zda je vám bližší Paroubek či Topolánek…

Popravdě řečeno, moc
se těmi stranami nezabývám. Vždyť já ani nevím, čím bych se měl zabývat. Platí
ještě vůbec ta Modrá šance, nebo neplatí? Nemyslím to ironicky, nechci nikoho
šťouchat prstem mezi žebra. Ale já fakt nevím, jaký ten program ODS doopravdy
je.

LN Ani o vašem toho
moc nevíme. Zveřejníte ho až tuto sobotu.

Ano. A jsou politici
– jako takový Topolánek – kteří si spočítají, že by jim to se Zelenými mohlo
vyjít na 101 hlasů, takže by si mohl uhájit krk. A už říká, že se Zelenými ano.
Tak jsem mu vzkázal, že je důležité, o čem to bude.

LN Také jste řekl,
že u každé politické strany je nějaká programová bariéra, která vám dělá
problém. Tak konkrétně – v čem byste neustoupili u ČSSD?

U energetické
politiky. V ekonomice nám vadí tak silná podpora
investičních pobídek velkým
investorům. Přišel sem velký kapitál,
zvýšila se exportní schopnost země, ale
má to i svá negativa – jsme závislí na
několika málo firmách a je tady velký
tlak na životní prostředí a infrastrukturu.
Konkrétně jde o kamionovou dopravu.
V tomhle máme názor úplně odlišný.
My bychom v těch pobídkách šli na střední a
malé investory, kteří by revitalizovali areály
starých průmyslových podniků. A
ne abychom jim nabízeli zelenou louku. To je do značné
míry nesebevědomá
politika.

LN Co majetková
přiznání?

Musím se přiznat, že
teď nevím, jak to máme v programu. Jinak já jako Bursík jsem jejich zastáncem.
Znám majetková přiznání z Německa a tam je to přirozená věc.

LN Co rušení
lustračního zákona, o němž mluví Paroubek?

To jsou takoví
kostlivci. Víte, my se ještě nevidíme u koaličních jednání. Teď chceme získat
podporu.

LN Ale jiné strany
vás tam vidí.

No protože mají
strach. Už to měly spočítané jinak a situace je dnes
taková, že naším vstupem
do sněmovny bude daleko obtížnější uzavřít
velkou koalici, která teď byla
nejpravděpodobnějším
výsledkem těchto voleb. Ty strany by se dohodly. Nejdřív
po sobě střílejí z
kanonů a teče krev, pak přijdou před kamery a řeknou, že tady jde o
stabilitu
této země a prosperitu a blaho občanů a že našly
nejmenší společný jmenovatel.
Pak podříznou krk Topolánkovi, pošlou tam někoho
jiného a bude to hotovo.

LN Myslíte Pavla
Béma?

Třeba. A lidi na to
budou koukat, a pak to přijmou. Takže my tuhle alternativu hodně zkomplikujeme.
A to se týká alternativy menšinové vlády ČSSD podporované KSČM. Takže je tak –
my najednou mícháme kartami. Proto se oni bojí – protože ty karty už měli
víceméně rozdané.

LN V kterých
programových bodech byste neustoupili ODS?

Pokud má ODS ve
volebním programu stále rovnou daň, tak my jim řekneme: „Pardon, tohle nejde.“
My bychom prostě s ODS nemohli prosadit ekologickou daňovou reformu a
diferencovat daň z přidané hodnoty. Ale víte, já myslím, že s tou jejich rovnou
daní to není tak hr. Prosazujou to ještě? Kdyby o ní dva měsíce nemluvili, tak
by po ní už ani pes neštěkl.

LN Patří do
kategorie věcí, u nichž byste ODS neustoupili, i školné?

Ano. My jsme proti
školnému. Ale opakuji, že nevím, jestli ještě vůbec platí Modrá šance a jestli
tedy je se vůči čemu vymezovat.

LN V etickém
kodexu
máte majetková přiznání politiků i jejich
rodinných příslušníků. Řekněte, jak
je to s vaším majetkem.

Já mám tři osminy
tohoto domu na Malé Straně. Pak mám ještě malé pod&iacutiacute;ly ve dvou domech v Praze.
Získali jsme to restitucemi po předcích. A vlastním konzultantskou firmu. Ale
už v ní pracuji na posledním projektu. I když se mi ohromně dařilo, dostával
jsem strašně zajímavé zakázky. Prostě se to nedá stíhat.

LN Umíte svůj
majetek odhadnout řádově?

To neumím.

LN Prostě jste
milionář.

Ano. Ne že bych to
měl v šupleti, ale v majetku ano.

LN Tak to může být
spíš pozitivní. Bohatý jste, tak si třeba v politice nechcete nahrabat.

To chci říct. Já jsem
se dostal v životě do fáze, že už jsem si mohl dovolit ten luxus jít do
politiky. Já vstupem do politiky dokonce enormně ztrácím. Vlastně tohle
rozhodnutí nemá racionální jádro. Ze začátku mi kamarádi volali: „Ty ses
zbláznil! Ty už nebudeš lézt po horách? Už nebudeš jezdit na lyže?“ Teď už ale
říkají, že mě budou volit.

Zelení vyjedou do kampaně s octaviemi na řepkový
olej

2.3.2006

novinky.cz

trj,
ora,Právo,Novinky

Strana zelených chce dostát své image zastánců ekologicky
šetrné energie i ve volební kampani. Zeleným by do Sněmovny měly pomoci i dvě
vypůjčené octavie, které pojedou na řepkový olej.

Kromě vozů na biopalivo hodlají zelení zaujmout i hlavním
volebním heslem, které zní „Kvalita života“.

Zelení se v únorových
průzkumech stranických preferencí společností STEM a CVVM vyšvihli nad
pětiprocentní hranici, kterou musejí překonat, aby jejich zástupci zasedli v
poslaneckých lavicích. [celá zpráva]

Ve volebním
programu
se objevuje například zpoplatnění receptů na léky,
zrušení přijímacích zkoušek
na střední i vysoké školy nebo volební
právo pro šestnáctileté. Mezi
dalšími
tématy je zrušení minimální
živnostenské daně nebo rychlé vybudování
obchvatů
kolem měst, která jsou nejvíce zatížená
dopravou.

Za zelené kandidují známé osobnosti Zelení počítají ve
volbách mj. s kandidaturou bojovnice proti Jaderné elektrárně Temelín Dany
Kuchtové, dále s aktivistou za lidská práva Stanislavem Pencem. Kuchtová bude
lídrem zelených v Jihočeském kraji, Penc se bude snažit prosadit v
Královéhradeckém kraji.

Na Vysočině je lídrem
zelených písničkář Jiří Dědeček. V Praze se například Mirkovi Topolánkovi
(ODS), Davidu Rathovi (za ČSSD) a Cyrilu Svobodovi (KDU-ČSL) postaví předseda
zelených Martin Bursík.

Zelení slibují nižší
daně a ménší závislost na ropě
Zelení
tvrdí, že se chtějí zbavit nálepky strany,
která je až příliš soustředěná na
zachování životního prostředí.
Zelení slibují, že podpoří zavedení
nižších
daní. „V ekonomické oblasti je cílem
zelených snížení celkové daňové
kvóty
a zjednodušení daňové soustavy,“
píše se v programu zelených.

Přesto zelení usilují
o posílení ochrany životního prostředí. „Prosazujeme snižování závislosti
na ropě a postupné vystoupení z ropné ekonomiky. Budeme vytvářet poptávku po
automobilech s významně nižší spotřebou pohonných hmot a postupně nahrazovat
ropu alternativními palivy,“ tvrdí zelení. Octavie jim mohou pomoci přesvědčit
voliče, že to myslí opravdu vážně.

Strana zelených vyzývá českou politickou
reprezentaci, aby při rozhovorech s ruským prezidentem Putinem nastolila otázku
lidských práv

2.3.2006

finance.cz

Strana zelených

Strana zelených vyzývá současnou politickou reprezentaci
České republiky, která se zúčastní jednání s
prezidentem Ruské federace Vladimírem Putinem, aby nastolila otázku
lidských práv.

„Za nejdůležitější témata považujeme situaci v Čečensku,
nový restriktivní zákon o nevládních organizacích, potlačení svobody tisku a
postavení novinářů v Rusku ,“ řekl Stanislav Penc, lídr kandidátky Strany
zelených v Královéhradeckém kraji.

„Naše stanovisko se
opírá o vlastní zkušenost s
komunistickou diktaturou, která by měla vést českou
zahraniční politiku k
důsledným postojům k otázkám
týkajícím se lidskosti a dodržování
lidských práv,
a to kdekoli na světě včetně Ruska. Víme, že mír a
lidská práva jsou
nedělitelná,“ řekl Martin Bursík, předseda Strany
zelených.

Zelení jdou do voleb pod heslem „KVALITA ŽIVOTA“

2.3.2006

finance.cz

Strana zelených

Strana zelených se v politickém rozhodování bude řídit
měřítkem kvality života dnešní i
příštích generací. Kvalita života je hlavní hodnotou volebního programu strany,
který byl dnes prezentován při zahájení předvolební kampaně zelených.

Zelení přináší praktická řešení pro klíčové oblasti politiky
a ekonomiky a také nová, typicky zelená témata – ochranu spotřebitele, snižování závislosti na ropě, převedení
kamionů na železnici, ochranu klimatu, snížení odvodů sociálního a zdravotního
pojištění souběžně s ekologickou daňovou reformou. Zelení prosazují rovná práva
žen a mužů, ochranu lidských práv, rozvoj občanské společnosti.

„Chceme otevřít celospolečenskou debatu o budoucnosti České
republiky a o hodnotách, které budeme chránit a rozvíjet,“ řekl Martin Bursík, předseda Strany zelených.
„Pro volby do poslanecké sněmovny v roce 2006 jsme postavili kandidátky, na
kterých najdete novou generaci političek a politiků. Zelení představují v
těchto volbách reálnou šanci na změnu.“

Na tiskové konferenci k zahájení předvolební kampaně Strany
zelených proběhla prezentace dvou osobních automobilů s pohonem na stoprocentní
biopalivo se základem řepkového oleje. Jeden automobil „pojede“ předvolební
kampaň zelených v Čechách, druhý – na Moravě. Volební program zelených
obhajovali i někteří lídři kandidátek. Lídr zelených v Libereckém kraji Petr
Pávek vysvětlil, proč je korupce největší brzdou efektivity naší
ekonomiky. Přemysl Rabas, jednička na
kandidátce Ústeckého kraje, se zaměřil
na podporu venkova, význam krajiny pro kvalitní život člověka a ochranu
ohrožených druhů zvířat.
Místopředsedkyně strany Džamila Stehlíková
obhajovala reformu
důchodového systému a zdravotnictví, podporu rodin
s dětmi a rovná práva žen a
mužů. Ondřej Liška, který kandiduje na prvním
místě v Jihomoravském kraji, se
zaměřil na zahraniční politiku, úlohu zelených v
Evropském parlamentu při
prosazování užší integrace Evropské
unie a společné energetické a dopravní
politiky. Zelení zdůrazňují řešení
konfliktů civilními prostředky a prohloubení
projektu evropské bezpečnosti. Stanislav
Penc zdůraznil, že Zelení považují otázku
lidských práv za klíčovou. “Lidská
práva jsou pro nás nedělitelná a budeme
systematicky vystupovat proti jejich
porušování nezáaacute;visle na zemi, kde k tomu
dochází,“ řekl Penc.

Grafický design kampaně Strany
zelených je veden obsahem
programu „KVALITA ŽIVOTA“ a logikou informací. „Na
rozdíl od
ostatních stran nabízí voličům
konkrétní řešení problémů, proto
grafika kampaně
je záměrně velmi strohá až minimalistická,“
řekl designér kampaně František
Štorm. „Nejsou v ní žádné
emotivní prvky, pracujeme s positivním a věcným
sdělením. Dominantní barvou billboardů je
bílá, symbolizuje čistou nepopsanou
tabuli, je to přeci jen pro mnoho lidí nová strana,
nová naděje,“ dodává Štorm.

Strana zelených: Češi by měli Putinovi připomenout
lidská práva

1.3.2006

zakony.iDNES.

redakce (sp)
(Epravo)

Česká politická reprezentace by měla při jednání s prezidentem
Vladimirem Putinem, který odpoledne přijede do Prahy na dvoudenní návštěvu,
nastolit otázku lidských práv, soudí Strana zelených (SZ). Podobný názor dnes
ČTK sdělila také česká pobočka organizace Amnesty International (AI).

„Za
nejdůležitější témata považujeme situaci v Čečensku, nový restriktivní zákon o
nevládních organizacích, potlačení svobody tisku a postavení novinářů v
Rusku,“ uvedl Stanislav Penc, volební lídr SZ v Královéhradeckém
kraji.

Podle AI jsou v Rusku
pod Putinovým vedením vážně porušována lidská práva. „Občanský sektor v
Rusku je potlačován, a to zejména v posledních měsících a týdnech. Úřady
evidentně usilují o vznik nepřátelského prostředí vůči nevládním organizacím a
jejich útlum,“ uvedla AI.

Šéf SZ
Martin Bursík
soudí, že mír a lidská práva jsou
nedělitelná. „Naše stanovisko se opírá o
vlastní zkušenost s

komunistickou
diktaturou, která by měla vést českou zahraniční
politiku k důsledným postojům
k otázkám týkajícím se lidskosti a
dodržování lidských práv, a to kdekoli na
světě včetně Ruska,“ dodal Bursík.

Proti návštěvě
ruského prezidenta se ohradil i senátor Jaromír Štětina (za Stranu zelených). V
prohlášení, které předal ČTK, uvedl, že opustí budovu Senátu, pokud ruský
prezident horní komoru navštíví. „Nemohu setrvat pod jednou střechou s
důstojníkem KGB, který nese politickou zodpovědnost za genocidu čečenského
národa a za potlačování svobody slova a demokracie v Rusku,“ uvedl
Štětina.

Bývalý
prezident
Václav Havel spolu s dalšími
bývalými hlavami států a významnými
světovými
mysliteli zveřejnili před Putinovým příjezdem do ČR
výzvu, v níž kritizují
počínání Ruska v Čečensku a odrazují zbytek
světa od nevšímavosti k tomuto
problému. Autoři v prohlášení
připomínají hrůzy války v Čečensku, kde podle
nevládních organizací za posledních deset
let zahynulo 100 až 300 tisíc lidí.
Dokument podepsal například exprezident Jihoafrické
republiky a nositel
Nobelovy ceny míru Frederik de Klerk, bývalá
prezidentka Irska Mary Robinsonová
a bývalý jihoafrický anglikánský
arcibiskup Desmond Tutu.

Stav demokracie a
dodržování lidských práv v Rusku a
nedostatečný pokrok, jakého v tomto směru
země dosáhla od svého vstupu do Rady Evropy v roce 1996,
loni v červnu důrazně
kritizovalo Parlamentní shromáždění Rady Evropy
(PSRE) ve Štrasburku. Velkou
většinou také schválilo prodloužení
monitorování Ruska o další dva roky. Tento
proces umožňuje PSRE kontrolovat demokratické normy v
zemích, které je při svém
vstupu ve všech směrech nesplňovaly.

Zdroj: ČTK

Osobnosti kritizovaly Putina za Čečnu

1.3.2006

aktualne.cz

rst, bar,
Reuters &nbsnbsp;

Praha – Skupina osobností vedená bývalým prezidentem
Václavem Havlem ostře kritizovala Vladimira Putina z „cenzurování“
informací o Čečensku.

„Válka v Čečensku maskuje a zároveň
motivuje
znovuustavení centralizované moci v Rusku, návrat
sdělovacích prostředků pod
kontrolu státu, schvalování zákonů
namířených proti nevládním
organizacím a
posilování ‚vertikální linie moci‘ – takže
nezbývají žádné instituce a
autority, které by mohly Kreml zpochybňovat či omezovat,“
konstatuje se v
jejich otevřeném dopise.

Mezi dalšími signatáři tohoto dopisu jsou komisařka OSN pro
lidská práva Mary Robinsonová, vítěz Nobelovy ceny míru Desmond Tutu, jordánský
princ Hasan bin Talál, bývalý jihoafrický prezident F.W. de Klerk, japonský
filantrop Yohei Sasakawa nebo multimilionář George Soros.

„Zdá se, že válka zakrývá návrat k autokracii.“

Čečensko bylo více než deset let dějištěm prudkých bojů mezi
ruskými silami a separatistickými vzbouřenci. Boje však již polevily a většinu
oblasti nyní kontrolují místní představitelé loajální vůči Kremlu.

Premiér promoskevské čečenské správy v úterý odstoupil a
uvolnil tak křeslo místnímu pohlavárovi Ramzanu Kadyrovovi, jehož kritikové
obviňují z opakovaného porušování lidských práv.

„(Informační) temno uvalené na Čečensko brání
jakémukoliv přesnému zhodnocení ničivých dopadů nelítostného konfliktu. Ani
cenzura však nedokáže zcela zakrýt hrůzu. V Čečensku je v sázce naše základní
morálka,“ píše se v dopise.

Přidali se aktivisté…

S kritikou vlády Vladimira Putina vystoupila i Amnesty
International. „Pod jeho vedením dochází v Rusku k vážnému porušování
lidských práv a k úpadku demokratických hodnot,“ uvedla organizace ve své
tiskové zprávě.

Na rozdíl od Maďarska, odkud dnes ruský prezident do Prahy
přilétá, ovšem Amnesty International neapelovala na českého premiéra či
prezidenta, aby při jednání s Putinem otevřeli i otázku dodržování lidských
práv.

O postoji českých nevládních organizacích čtěte ZDE

„Členové české pobočky Amnesty Internationl píší v
průběhu celého roku dopisy ruským úřadům. Věnují se v nich především
jednotlivým obětem perzekuce, jako je například novinář Stanislav Dmitrijevský,
který byl letos v únoru podmínečně odsouzen za publikaci článků napsaných
bývalým vůdcem čečenských separatistů,“ uvedla mluvčí pražské kanceláře
Amnesty International Eva Dobrovolná.

…a také politici

K iniciativě senátora Jaromíra Štětiny, který nepřímo vyzval
českou politickou reprezentaci k tomu, aby s Putinem jednala i o dodržování
lidských práv, se dnes přidala Strana zelených, na jejíž kandidátce byl Štětina
zvolen do druhé komory parlamentu.

Zelení vyzvali politiky, aby při jednání s Putinem hovořili
také o lidských právech. „Za nejdůležitější považujeme situaci v Čečensku,
nový restriktivní zákon o nevládních organizacích, potlačení svobody tisku a
postavení novinářů v Rusku,“ řekl Stanislav Penc, volební lídr strany v
Královéhradeckém kraji.

Sejmou nám otisky, sejmou

1.3.2006

A2 kulturní
týdeník

FILIP
POSPÍŠIL

Již v červenci si zřejmě budou moci první
nedočkaví zájemci
zařídit na některých městských úřadech
nové pasy. Ochotní úředníci si občany i
sami vyfotografují. Když se však cestovatelé
vyhnou prvním návalům a ještě pár
měsíců trpělivě počkají, vezmou jim
úředníci také otisky prstů.

Nikdo se kvůli tomu nemusí zneklidňovat, říká ministerstvo
vnitra. Otisky nezařadíme do databáze zločinců a o vaše data se dobře
postaráme. Dá se ale těmto tvrzením věřit?

Zavádění převratné novinky,
kterou je přidávání
biometrických údajů o občanech do cestovních
dokladů, a to navíc na čipu, který
umožňuje strojové čtení informací na dálku
(RFID), se vyznačuje podobnými rysy,
jaké provázejí řadu dalších
opatření v bezpečnostní oblasti v posledních
několika
letech. Stejně jako v případě povinného
uchovávání telekomunikačních dat (v A2
jsme o tomto tématu psali v článcích
Všichni podezřelí Evropané, č. 4/2005,
Šmíruj a vydělávej, č. 6/2006) byl
legislativní proces vedoucí k přijetí
opatření relativně krátký. Dnes se zdá až
neuvěřitelné, že se první oficiální
návrh na zanesení digitalizované podoby držitele
do RFID čipu umístěného v pasu
objevil poprvé v dokumentu Mezinárodní organizace
civilního letectví v květnu
2003. V polovině letošního roku pak již má
být realitou.

Stejný scénář

Další shodným rysem je, že
proces přijímání těchto opatření
provází významný demokratický
deficit, ve kterém hrají významnou roli
evropské
instituce (a v případě pasů také tlak USA –
zavedení biometrických pasů bylo
totiž podmínkou bezvízového styku mezi
státy EU a USA). Jednotlivá opatření
nejsou předmětem obsáhlé diskuse v
národních parlamentech a poté například v
parlamentu evropském, ale vlády jednotlivých
zemí se je většinou snaží
protlačit do evropské Komise nebo Rady, debatám na
úrovni evropského parlamentu
se pokud možno vyhnout a národním parlamentům
záležitost pak předložit s tím,
že se kvůli „Evropě“ musí rychle přijmout. Tento
scénář byl naplněn v
případě biometrických pasů dokonale. V listopadu 2003 se
Rada rozhodla, že
začne směřovat k zavedení biometrických dat do víz
a povolení k pobytu pro
občany států mimo EU. V únoru 2004 pak vydala
návrh na harmonizaci
bezpečnostních standardů po pasy občanů EU (včetně biometriky).
Po schválení
parlamentem pak 13. prosince 2004 vydala Rada EU
nařízení, podle něhož musí být
do 18 měsíců zavedeny pasy s čipy obsahujícími
digitalizovaný obraz obličeje a
do tří let i otisky prstů. A od té chvíle nastala
pro národní vlády opravdová
honička. Ta česká schválila 15. června loňského
roku Plán postupu České
republiky při implementaci Nařízení Rady a zároveň
nařídila do 14 dnů zpracovat
znění legislativního návrhu. Zároveň bylo
rychle třeba začít hledat finanční
zdroje, které by zaplatily odhadované náklady ve
výši 4,68 miliard korun, jež
si v nejbližších letech realizace nařízení
vyžádá. Vládě se nakonec podařilo
návrh zákona sněmovně předložit 29. července 2005. Ta jej
schválila 23.
listopadu loňského roku a v lednu jej postoupila Senátu.
Jenže zde se věc
trochu zadrhla. Rychlá příprava zákona se mimo
jiné odrazila i v tom, že
zůstala řada nedodělků, které se poslanci a senátoři
snažili napravit množstvím
pozměňovacích návrhů. Senát tak nakonec
návrh 26. ledna sněmovně vrátil k
novému hlasování. K dalšímu
projednávání se však sněmovna nemůže dostat
dříve
než na nejbližším zasedání, které
začíná 7. března.

Pro
debaty
českých zastupitelů je však příznačné, že
se netýkají základních otázek
návrhu:
jaký je jeho skutečný přínos pro
zvýšení bezpečnosti a jaká jsou rizika pro
ochranu soukromí občanů. Spíše se
soustřeďují na obavy z nepříznivé reakce
občanů na administrativní komplikace, které
zavádění nových dokladů může
přinést. Jak uvedl v rozpravě například senátor
Jaroslav Kubera (ODS):
„Jen taková maličkost, že děti do patnácti let už nebudou
zapsány, ale
budou si chodit pro pasy, si spočítejte, kolik je to
tisíc pasů. Tento systém
je velmi náročný na čas, takže žádosti, a bude to
v době dovolených, budou
vyvolávat napětí. Samozřejmě se obáváme
toho, že budeme zase terčem útoků, a na
rozdíl od Stanislava Pence my, pane ministře, nedáme
váš mobil těmto občanům.
Takoví my zase nejsme, ale je to nepříjemné,
protože samozřejmě občan, který
stojí třistametrovou frontu, nenadává ani na
ministra, dokonce ani ne na Senát
a na PS, ale na toho, kdo je mu nejblíž. Nejprve na
úředníka, ale ten říká: To
musíte za panem starostou, a on je k tomu ještě
senátorem, tak se ho zeptejte,
jak tam může takovéto ptákoviny schvalovat.“

Čeští
senátoři a poslanci si pak povšimli samozřejmě
také obrovských nákladů
spojených se zaváděním pasů a
mimořádných okolností, které
provázejí výběr
realizátora velké státní zakázky.
Mnohamiliardovou zakázku dostala bez
výběrového řízení Státní
tiskárna cenin, která pověřila zajištěním
projektu
(opět bez řádného výběrového
řízení) společnost LogicaCMG. Ministr Bublan
přitom zvolený postup obhajoval před senátory
časovým tlakem, který způsobují
termíny stanovené evropskou Radou, a tím, že
státní tiskárna již vyrábí
občanské průkazy. Zákon o veřejných
zakázkách podle ministra použit nebyl a při
obhajobě tohoto rozhodnutí odcitoval znění zákona:
„předmětem toho
podnikání jsou utajované informace nebo jejich
provádění je podle zvláštních
právních předpisů spojeno se
zvláštními bezpečnostními opatřeními
nebo jestliže
to vyžaduje ochrana základních bezpečnostních
zájmů státu.“

Spolehlivý agent

Právě v souvislosti s výběrem firmy
LogicaCMG, která byla v
roce 2004 jedním ze tří největších
dodavatelů IT služeb v České republice, se
však do hry vrátila otázka bezpečnosti
údajů, která budou úřady o svých
občanech nově získávat. Firma LogicaCMG
zaměstnává po světě na 21 000 lidí, má
své pobočky v 34 zemích, je dodavatelem a provozovatelem
v oblasti informačních
technologií i bezpečnostních systémů a poskytuje
konzultace zákazníkům zejména z
telekomunikací, energetiky, finančních služeb, průmyslu a
veřejné správy. Ve
východní a střední Evropě ji však
řídí bývalý agent komunistické
Státní
bezpečnosti Pavel Kalášek.

Informace o
spolupráci Pavla Kaláška se Státní bezpečností přinesla již 25. ledna 2004
Česká televize. Z dokumentu, na který se odvolával pořad Události, vyplývalo,
že StB získala Pavla Kaláška ke spolupráci 17. května roku 1973. Kalášek při
schůzkách s řídícím důstojníkem dodržoval zásady konspirace a spolupráci nikdy
nevyzradil. Po dobu vojenské základní služby také plnil úkoly pro vojenskou
kontrarozvědku. Zhruba rok po zveřejnění této informace Pavel Kalášek odstoupil
z funkce ředitele českého zastoupení počítačové firmy Hewlett Packard,kde
úspěšně působil devět let, a nastoupil k firmě LogicaCMG. Záhadnou okolností na
jeho spolupráci s tajnými službami je zejména skutečnost, že bylo jeho jméno
vymazáno z oficiálních seznamů někdejších agentů tajné policie a nebylo do nich
doplněno ani po zveřejnění některých dokumentů, které jeho spolupr&aacaacute;ci
potvrzují. Ministerstvo vnitra České televizi v roce 2004 potvrdilo, že se
Státní bezpečností zřejmě spolupracoval. Ministr Bublan pak v lednu tohoto roku
zopakoval, že informace o spolupráci Kaláška prověří. Na otázky po výsledcích
této pověrky však po měsíci odmítá odpovídat.

Namísto
toho tiskový odbor ministerstva v zaslaném
prohlášení ujišťuje, že „firma
LogicaCMG disponuje požadovaným stupněm bezpečnostní
prověrky“. K zneužití
získaných biometrických dat podle ministerstva
nemůže dojít, protože „ve
fázi ostrého provozu budou mít přístup k
reálným osobním datům pouze obecní
úřady, které zpracovávají žádosti o
cestovní doklady, Ministerstvo vnitra,
které zpracovává výstupní
dodávku pro výrobce, a Státní
tiskárna cenin, s. p.,
která zabezpečuje výrobu dokladů. Přenos dat mezi
jednotlivými subjekty je
zabezpečen šifrováním a digitálními
podpisy. Firma, která figuruje v celé
zakázce jako subdodavatel Státní tiskárny
cenin, s. p., nemá možnost získávat
osobní údaje občanů ČR, což nám garantuje
právě již výše zmíněná smlouva.
Ministerstvo vnitra má právo kdykoliv se přesvědčit o
uplatňování
bezpečnostních opatření ve všech
fázích výroby, které se
týkají zpracování
předmětu smlouvy, což také činíme.“ Jenže tato
opatření nemohou odstranit
všechna bezpečnostní rizika.

Kovové pouzdro a gumový prst

K rizikům patří mimo jiné i skutečnost, že data
(digitalizované údaje o obličeji a otiscích prstů) bude možné z pasu odečítat
na dálku, bez vědomí jeho držitele. Pracovník Ministerstva vnitra Tomáš Holenda
ubezpečuje, že „RFID čip použitý pro e-pasy lze číst normálním zařízením
ve vzdálenosti 2-10 cm.
Speciální profesionální technikou až
několik metrů, ale data na čipu jsou
zakódovaná.“ Jenže speciální čtecí a
dekódovací technika je dnes dostupná
nejen státním úřadům. Pořídit by si ji
nakonec mohli i bohatší teroristé. Proti
zločincům, kteří by si chtěli třeba na palubě letadla nebo na
ulici zjistit, s
kým mají tu čest, se však podle
úředníka ministerstva dá bránit poměrně
jednoduchým způsobem. „Pokud si majitel dokladu vloží
tento do pouzdra s
nějakým kovovým materiálem, bude to navíc
snižovat i detekci RFID čipu,“
doporučuje T. Holenda.

Nejzávažnější
nebezpečí však zřejmě nepochází z
možného pokoutního získávání
a zneužívání
biometrických dat obsažených v pasech. Rizikový je
totiž především celkový
trend, který zavedení nových bezpečnostních
opatření podporuje. Podle
projednávaného zákona budou získaná
data o občanech archivována 60 dní. Pak
maj&iacuiacute; být zničena. Biometrické údaje v
pasech mají být na letištích či
hraničních přechodech pouze porovnávána se
skutečností a údaje o pohybu nemají
být uchovávány. Jenomže mezitím
pokračují práce na rozvoji centrálních
evropských databází Schengenského
informačního systému (SIS) a Vízového
informačního systému (VIS). Ty zatím
obsahují seznam osob („černou
listinu“), kterým nemá být umožněn vstup přes
Schengenskou hranici, a
seznam hledaných osob. Použité biometrické metody
a čipy však mají být
harmonizovány s novými cestovními doklady. Po
zavedení nezbytných technických
prostředků (víz a pasů s čipy, čtecích
zařízení a propojení s databázemi) pak
nebude stát v cestě celoevropské kontrole pohybu
všech osob žádná technická
překážka. Pochopitelně kromě neuvěřitelného objemu dat,
která by bylo nutné
uchovávat. K legislativnímu prosazení
podobného opatření by pak mohly být
využity již vyzkoušené metody „evropského“
zájmu.

Nemusel
by
přitom moc vadit ani odpor ochránců osobních dat, ani
skutečnost, že reálný
přínos zavádění biometriky pro bezpečnost
společnosti je víc než sporný. Stejně
tak jako při zavádění pasů s biometrikou nevadí
relativně vysoká chybovost při
automatizovaném vyhodnocování jednotlivých
prvků. Koncem loňského roku
zveřejnili například výzkumníci z Clarkson
University výsledky testů, které
odhalily, že přístroje označily v 90 procentech za pravé
otisky prstů
vyrobených ze želatiny nebo zubařské plastelíny.
Teprve když byl přístroj
naprogramován tak, aby registroval i pocení prstů,
snížila se chybovost na 10
procent. Chybovost automatického
rozpoznávání obličejů je ještě
vyšší. Podle
údajů průzkumu uveřejněného koncem roku v časopise
Technický týdeník však lze u
kombinace obou metod snížit chybovost až na řád 1 : 10
000. To je však při
počtech cestujících v EU stále docela
vysoké číslo.

A příště občanky

Obliba zavádění biometrických
údajů do dokladů však
neochabuje. Na konci ledna zveřejnila Evropská komise
128stránkový program v
oblasti spravedlnosti a vnitra. Ten navrhuje přijetí
„technických“
opatření, která by „harmonizovala“ zavádění
RFID čipů s biometrickými
údaji i do občanských průkazů zemí EU. Proti těmto
plánům se však postavili
zástupci belgické a české vlády a vydali
společné prohlášení, ve kterém se
mimo
jiné praví: „Zavádění biometrických
dat do občanských průkazů nesmí být
posuzováno jen z technického hlediska. Otázka
vyžaduje širší debatu, která bude
zahrnovat ochranu soukromého života, rozpočtové i
organizační otázky.“
Uvidíme, jestli se takové debaty na rozdíl od
zavádění biometrických pasů
opravdu dočkáme.

POLITIKA: Bursík jako soft-verze Paroubka?

28.2.2006
neviditelnypes.cz str. 00 Neviditelný pes / Politika

Petr Štěpánek

V rozhovoru
pro Lidové noviny (25. 2. 2006) toho na sebe zpovídaný předseda Strany
zelených (SZ) Martin Bursík i zpovídající Renata Kalenská prozradili víc, než
asi zamýšleli.

Ta tam je
nekompromisní, zdravě přidrzlá, „zuřívá“
reportérka, před kterou si
žádný politik není jistý. V případě
Bursíka se Kalenská stává
spíše
spoluhráčkou, jakousi nahrávačkou. Pomáhá
vytvářet obraz přicházejícího pana
Pozitivního. Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k
smíchu, jak se opět opakuje
historie a část veřejnosti naivně věří, že konečně již
přicházejí ti slušní,
poctiví, nezkorumpovatelní, dokonalí.
Takoví, kterým vůbec nejde o moc a o
funkce usilují pouze z čirého lidumilství. Že se
na tom bude podílet i
Kalenská, je překvapením. A nebo že by to vlastně
překvapení ani nebylo?

Pokud ovšem nad
výsledným optimistickým textem nezapomeneme na
zdravou skepsi, zjistíme, že z
Bursíkových odpovědí dýchá na
člověka toužícího po skutečné politické
změně
spíše smutek. Nenecháme-li se totiž zmást
mlhou Bursíkovy dílem vrozené, dílem
hrané mírnosti, k nemilému překvapení se
vyjeví spíše jakási soft-verze
Paroubka. Zelení zatím zabodovali ve dvou průzkumech, ale
sebevědomí jim
paroubkovsky narostlo, jako už by byli v parlamentu a ještě k
tomu málem jako
vítězové. Bursík týden poté, co
Zelení v průzkumech prolomili pětiprocentní
hranici, už vykládá o procentech deseti. Skeptik si
pomyslí, jen abyste nakonec
neshodili i tu pětiprocentní laťku.

Nikoli nepodobný
Paroubkovi je Bursík i tehdy, když hovoří o politických konkurentech, zvláště
ODS. Forma je sice jiná, ale obsah víceméně stejný. Nikdo z politiků ODS nikdy
ani slovem neustoupil od Modré šance, žádný nikdy nezpochybnil rovnou daň coby
alfu a omegu programu občanských demokratů, přesto Bursík – stejně jako
Paroubek – mudruje, že vlastně ani neví, jestli obé ještě platí.

Rovnou daň pro
jistotu Bursík zatracuje rovnou, opět stejně jako Paroubek.
Bursík ovšem ze
svých výšin poblouznění propagátora
ekologické daňové reformy. Čtenář by už
málem podléhal iluzi, že Zelení již ty volby
vyhráli a jsou nejdůležitějším
hráčem na hřišti. Stejně nesmyslně jako Paroubek
také atakuje školné. Je to
zajímavé, politik, který tak moc usiluje o to, aby
budil zdání, že nosí oblek
standardního evropského střihu, hledí kamsi na
Východ a jde proti celosvětovému
trendu i zdravému rozumu. A zřejmě ani nepostřehl, že ani
občanští demokraté
nehovoří o školném, nýbrž o finanční
spoluúčasti a že to není to samé. Stejně
jako Paroubek tak i Bursík vlastně nejvíce nikoli
chrání, nýbrž poškozuje
studenty ze sociálně slabších vrstev.

Ano, pokud
Zelení
vstoupí do Sněmovny, přinese to české politice
jisté oživení. Podléhat ovšem
naivnímu optimismu, že konečně přicházejí
nějací spasitelé, nebo si dělat
kdovíjaké iluze, že pod Bursíkovým
vedením se smečka rozhádaných zelených
intrikánů, kteří se ještě nedávno
navzájem málem vraždili, jakoby mávnutím
čarovného proutku přeměnila v konsolidovanou, jednotnou,
akceschopnou a ještě k
tomu snad osvícenou politickou sílu, je stejně
naivní jako věřit, že s
př&iacuiacute;chodem Paroubka se mezi nenávidícími se
partičkami sociálních demokratů
navěky rozprostřel klid a mír.

A ještě na
jednu
notorickou pravdu nezapomínejme: kdykoli někdo
vykládá, že tradiční dělení na
pravici a levici je již překonané, můžete vzít jed na to,
že pod slupkou
předstíraného politologického
novátorství mu bije srdce na levém místě.
Každý,
kdo touží po opravdové politické změně, by proto
měl hledat jinde. Bursík nic
nového nenabízí, pouze starý obsah v
novém líbivějším zeleném obalu.

Přesto zakončeme
alespoň trochu optimisticky: je lepší soft-Paroubek, než
hard-Paroubek. A
představa, že si kupříkladu Stanislav Penc, lídr SZ v
Královéhradeckém kraji, padne
do náručí s pendrekářem Paroubkem, je ještě
vzdálenější než zelený Martin s
modrým Mirkem za jedním jednacím stolem.

Fórum stínových ministrů: Bezpečnost v Česku

28.2.2006
volby.iHNed.cz

Redakce iHNed.cz společně s parlamentní
televizí TV – 24.cz
zahájila pořádání pravidelných
kulatých stolů na určité aktuální
téma. Vzhledem
k tomu, že se vládní ČSSD odmítla
natáčení zúčastnit, pořad s názvem
Fórum
stínových ministrů je výstižný.

Tématem úvodního „Fóra stínových ministrů“ byla
bezpečnost a jeho účastníky byli Pavel Severa (KDU-ČSL), Stanislav Polčák (SNK
ED), Stanislav Huml (Nezávislí), Martin Píša (US-DEU), Jan Klas (ODS) a Zuzana
Rujbrová (KSČM).

Hned v úvodu byla Janem Klasem napadena současná
bezpečnostní politika, když představitel ODS podtrhl především to, že ministr
vnitra František Bublan není schopen vůbec řídit svůj rezort a představuje si,
že v čele ministerstva vnitra by měla stát silná osobnost.

Jako zásadní chybu v současné
politice vidí to, že finanční
prostředky jsou prioritně vydávány na ministerstvo
obrany, místo aby je získalo
vnitro. Jan Klas se pozastavil nad tím, že dnešní
policista nezná přesně svoji
roli a neví, komu slouží. Za zásadní
považuje to, že inspekce ministerstva
vnitra by měla přejít na státní
zastupitelství. Mimo jiné si myslí, že policie
by měla zeštíhlit, neboť celý systém
vytváří dublování funkcí a
tím vzniká
podle něj na vnitru chaos.

Zástupkyně KSČM souhlasila s Janem Klasem,
že je třeba
policii zeštíhlit. „Na policejním prezidiu je
kolem osmi set lidí, kteří
se řídí navzájem,“ řekla na Fóru
stínových ministrů Zuzana Rujbrová. Pak
si položila řečnickou otázku, o čem bezpečnost je, zda je o
ochraně občanů
proti skinům nebo o ochraně ústavních činitelů.
Kritizovala současný postup, že
policie neprovádí výběr svých zaměstnanců,
ale nábor. Rovněž jí vadí systém
hodnocení policistů, kteří jsou hodnocení tzv.
čárkově, což je vede k tomu, že
se raději se zabývají dopravními přestupky, než
aby řešili závažnější
kriminální činy.

Lidovci navrhují bezpečnostní kolegium a rotaci funkcí

Pavel Severa z KDU-ČSL by se pustil do reorganizace policie,
a to podle samospráv. Požadoval by v případě, že by byl ministrem vnitra to, že
by policie pracovala se samosprávami. To by mělo umožnit založení
bezpečnostního kolegia, kde by byli zastoupení hejtmani a starostové.
„Musí být jasná zodpovědnost, aby se chyba nedala svádět na někoho
jiného,“ uvedl na fóru lidovec Severa a dodal, že by byl pro rotaci na
vedoucích postech rezortu bezpečnosti.

Na otázku, proč se další současné koaliční straně US-DEU
nepodařilo prosadit své myšlenky o bezpečnosti, odpověděl její zástupce Martin
Píša kritikou Stanislava Grosse, který obsadil všechna klíčová místa. Rovněž
jako lidovci je také US-DEU pro myšlenky propojení policie a samosprávy a uvedl,
že nejde o nový návrh, že čtyřkoalice o tomto jednala, ale nepodařilo se to
realizovat. Píša je názoru, že občan bude spokojen, pokud bude jeho partnerem
radní a nikoliv policista.

Občan nežije v bezpečném státě

Tento názor představil Stanislav
Polčák zastupující SNK ED,
který řekl, že na této kritice staví jeho stran
svůj volební program. Podle něj
občan požaduje vládu práva a v nouzi
spoléhá na pomoc státu. To, že nežijeme v
bezpečném státě, dokládal Polčák
skutečností, že neexistuje zákon o zpravodajských
službách a ty k sobě chovají nedůvěru.

Známý občanský aktivista Stanislav Penc se stal volebním
lídrem Strany zelených na Královéhradecku a „zelené“ představuje v
oblasti rezortu bezpečnosti. Ten, kdo zná jeho názory, se nedivil jeho kritice
vládních stran i ODS, když na fóru řekl, že tyto strany nedokázaly za patnáct
let nic pro bezpečnost udělat a pouze o bezpečnosti mluví před volbami.
Kritizoval skutečnost, že policie je řízena cechovním způsobem – hájí své lidi.
Navrhuje proto zpřísnění trestů pro policisty a to na dvojnásobný trest proti
občanovi. Problém korupce pak vidí ve špatné motivaci občanů. „Když
politici jsou schopní veřejně lhát, pak veřejnost si chce také
přivydělat,“ uvedl Stanislav Penc.

Rovněž Stanislav Polčák se pustil do kritiky vládních stran
a nesouhlasil s jejich obhajobou, že se jim proti ČSSD nepodařilo prosadit
změny v bezpečnostní politice. „Na korupci mají podíl všechny strany
koalice,“ řekl Polčák a dodal obdobně jako Stanislav Penc, že politici
jsou často „zářným“ příkladem pro policii. Chyba je podle něj v tom,
že korupci podmiňuje volné uvažování úředníkům a příklad jak tomu zabránit
uvedl možnost platit pokuty bankovním příkazem.

Přítomní i televizní diváci byli především zvědaví na názor
bývalého známého policisty a dnes jednoho z volebních lídrů
„Nezavislých“ Stanislava Humla. Svojí úvodní větou, že jeho třicet
let působení u policie bylo otřesným zážitkem, jen potvrdil, že s policií to
není v pořádku. Jako předchozí stínoví ministři vnitra tvrdil, že policie by
potřebovala zeštíhlit.

Podle jeho názoru by se mělo začít
se srovnáváním duplicit,
které existují mezi českou a městkou policií.
„Rovněž v ekonomické a
občanské kriminalitě se dělá totéž,“ dodal
bývalý policista Huml. Zda
policie by měla více nasazena na silnici nebo v kriminalitě, to
by měli
posuzovat především v samosprávách a
hejtmani. Jako i ostatní se shoduje v
názoru, že policie by neměla sama sebe hodnotit. Huml by zařadil
policii
integrovaného záchranného systému a jako
existují přesně stanovené zásahové
časy pro záchranku a hasiče, tak by měly být stanoveny i
pro policii.

Příští „Fórum stínových ministrů“ bude věnováno
problematice školství.

Mladá fronta Dnes: Zóna Nošovice se mohla státu
prodražit

28.2.2006

ČRo – izurnal.cz

Veronika
Hankusová,Marián Vojtek

O nákupu 17
hektarů
pozemků v Nošovicích Moravskoslezským krajem
informuje Mladá fronta Dnes. O parcely měla jako o
restituční náhradu zájem
Nikol Hadamcziková-Čížková, a tak se transakce
mohla prodražit. Právo zjistilo,
že policie navrhla obžalovat bývalé majitele
Ostravskokarvinských dolů a
Českomoravských dolů Viktora Koláčka a Petra Otavu.
Odboráři z Temelína podle
Hospodářských novin chtějí
vyšší platy. Jak informují Lidové
noviny, předseda
vlády Jiří Paroubek zaměstnává muže,
který ještě nedávno kandidoval do
Evropského parlamentu za krajní pravici.

Nákup 17
hektarů
pozemků v Nošovicích uvnitř průmyslové zóny
určené pro výstavbu závodu automobilky Hyundai se
mohl Moravskoslezskému kraji
výrazně prodražit, upozorňuje dnešní Mladá
fronta Dnes. Pozemky v zóně, které
patří Pozemkovému fondu, totiž chtěla získat Nikol
Hadamcziková-Čížková, dcera
hokejového trenéra a podnikatele s nemovitostmi Aloise
Hadamczika, jako náhradu
za odkoupené restituční nároky.Nikol
Hadamcziková-Čížková současně
nevysvětlila, proč chtěla získat právě tyto pozemky. Už
od září minulého roku
se přitom o pozemcích v Nošovicích veřejně mluvilo
jako o hlavním místě, kde
Hyundai zvažuje výstavbu svého nového
závodu. V minulosti už přišel stát nebo
obce prostřednictvím náhrad od Pozemkového fondu
několikrát o lukrativní
pozemky, uzavírá dnešní Mladá fronta
Dnes.Policie navrhla obžalovat dřívější
majitele Ostravskokarvinských dolů a Českomoravských dolů
Viktora Koláčka a
Petra Otavu, informuje dnešní Právo.
Bývalí uhlobaroni měli totiž důlním
společnostem způsobit nevýhodnými smlouvami škodu
ve výši 1,5 miliardy korun.
Kriminalisté začali stíhat Koláčka, Otavu a
bývalého předsedu představenstva
OKD Jana Przybylu na konci roku 2003.V případě, že budou
shledáni vinnými,
hrozí bývalým uhlobaronům za
zneužívání informací v obchodním
styku a
zkreslování údajů o stavu hospodaření a
jmění až 12 let vězení. Podezřelí měli
zneužívat svého vlivu a personálního
propojení mezi různými společnostmi. Oba
muži prodali doly na konci roku 2004, když zpeněžili vlastní
firmu Karbon
Invest, přes kterou Ostravskokarvinské i Českomoravské
doly ovládali. Největší
českou černouhelnou společnost OKD tak získala kyperská
investiční společnost.
Spekulovalo se tehdy o ceně zhruba 10 miliard korun, píše
Právo.Odboráři z
jaderné elektrárny Temelín, kteří jako
jediní z 29 odborových organizací
skupiny ČEZ nepodepsali na letošní rok dodatek ke
kolektivní smlouvě, chystají
na březen protestní akci. Podle dnešních
Hospodářských novin má upozornit na
údajnou neochotu vedení ČEZu přistoupit na jejich
mzdové návrhy. S největší
pravděpodobností by mělo jít o akci podobnou happeningu,
kterou prý veřejnost
nepřehlédne. Rozhodně ale nemá jít o
stávku.Ostatní odborové organizace
přistoupily na 5% zvýšení základních
mzdových tarifů, ta temelínská ale
požaduje 8 procent. Tento rozdíl představuje asi 60
miliónů korun. Podle
temelínského odborového předáka
Františka Hamana je snaha zvýšit mzdy
legitimní. Firma totiž snižuje počty pracovníků a
nároky na ty zbylé rostou,
dodávají Hospodářské noviny.Premiér
Jiří Paroubek zaměstnává muže, který
ještě
nedávno kandidoval do Evropského parlamentu za
krajní pravici. Jak zjistily
Lidové noviny, tímto zaměstnancem je Paroubkův
advokát Petr Topinka. O post
europoslance se ucházel před dvěma lety za Národní
koalici, kterou tvořilo
uskupení Národní strany a České strany
národně sociální. Topinka byl na
soupisce dvanáctý. Svou kandidaturu do Evropského
parlamentu nepopírá, jakékoli
spojení s Národní stranou ale
odmítá.Topinka je totiž členem České strany
národně sociální a kandidátka podle něj
měla být vytvořena účelově jen pro
volby do europarlamentu. Topinka jako právník zastupoval
Paroubka například ve
sporu s Večerníkem Praha, který otiskl nelichotivé
texty o premiérově manželce.
Hájil také předsedu vlády v případu, kdy
aktivista Stanislav Penc zavolal vloni
v srpnu Paroubkovi na mobil přímo z pódia
trutnovského festivalu, a pak jeho
telefonní číslo nadiktoval divákům,
doplňují Lidové noviny.

Premiér platí „pravičáka“

28.2.2006

Lidové noviny

LUKÁŠ DOLANSKÝ

Paroubkův advokát kandidoval v roce 2004 s šéfkou Národní
strany Edelmannovou

PRAHA Premiér Jiří Paroubek zaměstnává muže, který ještě
nedávno kandidoval do europarlamentu na kandidátce krajní pravice.

Tímto mužem
je Paroubkův advokát Petr Topinka.

Podle
informací LN se Topinka před dvěma lety se ucházel o post europoslance za
Národní koalici, kterou tvořilo uskupení Národní strany a České strany národně
sociální.

V
čele
kandidátky koalice stála v roce 2004 dnešní
předsedkyně Národní strany Petra
Edelmannová, která se nedávno
„proslavila“ například výroky o
protektorátním
romském pracovním táboře v Letech, když
prohlásila, že chovanci pracovního
tábora v Letech si za svou smrt částečně mohou sami,
protože infekci tam už
zavlekli. Topinka byl na soupisce Národní koalice z roku
2004 dvanáctý.

Podle
politoložky Vladimíry Dvořákové se dá
tehdejší program Národní koalice označit
za „krajně až radikálně pravicový“.

Lídr
kandidátky Edelmannová tehdy o spojení stran hovořila jako o „národně
orientovaném subjektu postaveném na národoveckém principu, na konzervatismu a
tradicionalismu“.

Vyhrál spor s Večerníkem Praha

Topinka dnes pro Jiřího Paroubka pracuje jako právník.

Zastupoval
jej například ve sporu s Večerníkem Praha, který otiskl nelichotivé texty o
jeho manželce. Topinka u soudu spor vyhrál. Hájil jej také v případu, kdy
aktivista Stanislav Penc zavolal vloni 20. srpna přímo z pódia trutnovského
festivalu Paroubkovi na mobil a poté nadiktoval jeho telefonní číslo divákům.

Paroubkovi
pak volali anonymové a dostal i několik set SMS, které obsahovaly výhrůžky a
vulgární urážky kvůli rozehnání účastníků loňského CzechTeku.

Národní stranu odmítá

Advokát Topinka svou kandidaturu do Evropského parlamentu
nepopírá. Odmítá ale jakékoli spojení s Národní stranou.

„Jsem
členem České strany národně sociální, tedy ČSNS. S Národní stanou mě
nespojujte,“ vysvětluje Topinka.

„Kandidoval
jsem do europarlamentu za ČSNS. Je pravda, že kandidátka byla tehdy společná,
byla vytvořena ze dvou stran, byla to pouze účelová kandidátka dvou
vlasteneckých stran, ale lidi z Národní strany vůbec neznám,“ říká Topinka.

Podle
advokáta Topinky se pak spojení ČSNS s národovci nikdy neopakovalo.

Vyjádření premiéra
Jiřího Paroubka se do uzávěrky tohoto vydání nepodařilo získat.

O
kandidatuře na Národní koalici v roce 2004 také krátce uvažoval také ředitel
Národní galerie Milan Knížák. Od kandidatury ho nakonec odradil až jeho
tehdejší nadřízený ministr kultury Pavel Dostál.

Premiér platí „pravičáka“

28.2.2006
lidovky.cz

Lidové Noviny, Lukáš Dolanský

Premiér Jiří Paroubek zaměstnává muže, který ještě nedávno
kandidoval do europarlamentu na kandidátce krajní pravice. Tímto mužem je
Paroubkův advokát Petr Topinka.

Podle informací LN se Topinka před dvěma lety se ucházel o
post europoslance za Národní koalici, kterou tvořilo uskupení Národní strany a
České strany národně sociální.

V čele
kandidátky
koalice stála v roce 2004 dnešní předsedkyně
Národní strany Petra Edelmannová,
která se nedávno „proslavila“
například výroky o protektorátním
romském
pracovním táboře v Letech, když prohlásila, že
chovanci pracovního tábora v
Letech si za svou smrt částečně mohou sami, protože infekci tam
už zavlekli.

Topinka byl na
soupisce Národní koalice z roku 2004 dvanáctý. Podle politoložky Vladimíry
Dvořákové se dá tehdejší program Národní koalice označit za „krajně až
radikálně pravicový“.

Lídr kandidátky
Edelmannová tehdy o spojení stran hovořila jako o „národně orientovaném
subjektu postaveném na národoveckém principu, na konzervatismu a
tradicionalismu“.

Vyhrál spor s
Večerníkem Praha

Topinka dnes pro
Jiřího Paroubka pracuje jako právník. Zastupoval jej například ve sporu s
Večerníkem Praha, který otiskl nelichotivé texty o jeho manželce. Topinka u
soudu spor vyhrál. Hájil jej také v případu, kdy aktivista Stanislav Penc
zavolal vloni 20. srpna přímo z pódia trutnovského festivalu Paroubkovi na
mobil a poté nadiktoval jeho telefonní číslo divákům.

Paroubkovi pak volali
anonymové a dostal i několik set SMS, které obsahovaly výhrůžky a vulgární
urážky kvůli rozehnání účastníků loňského CzechTeku.

Národní stranu
odmítá

Advokát Topinka svou
kandidaturu do Evropského parlamentu nepopírá. Odmítá ale jakékoli spojení s
Národní stranou. „Jsem členem České
strany národně sociální, tedy ČSNS. S Národní stanou mě nespojujte,“ vysvětluje
Topinka.

„Kandidoval jsem do
europarlamentu za ČSNS. Je pravda, že kandidátka byla tehdy společná, byla
vytvořena ze dvou stran, byla to pouze účelová kandidátka dvou vlasteneckých
stran, ale lidi z Národní strany vůbec neznám,“ říká Topinka. Podle advokáta
Topinky se pak spojení ČSNS s národovci nikdy neopakovalo.

Vyjádření premiéra
Jiřího Paroubka se do uzávěrky tohoto vydání nepodařilo získat. O kandidatuře
na Národní koalici v roce 2004 také krátce uvažoval také ředitel Národní
galerie Milan Knížák. Od kandidatury ho nakonec odradil až jeho tehdejší
nadřízený ministr kultury Pavel Dostál.

Bouřliváci jdou do politiky

27.2.2006

Respekt

Silvie
Blechová

Na návštěvě u lídra z kozí farmy a elegána od větrníku

Strana zelených na sebe strhla pozornost nejenom kvůli šanci
uspět ve volbách, ale i pestrou směsí tváří, kterou do nich vysílá. Dva lídry
zelených jsme navštívili.

Služba není družba

Nezávislou jedničku královéhradecké zelené kandidátky
Stanislava Pence (36) předchází pověst zarytého nonkonformisty. Jak také jinak
u někdejšího benjamínka pražského disentu, který odešel z města hospodařit na
kozí farmu a teď se proslavil jako urputný bojovník proti „plíživé
normalizaci“ Paroubkova režimu. V osobním setkání je ovšem legenda
svobodomyslnosti poněkud nerudná: hned na úvod autorce článku připomene, že
když s ním naposledy loni v létě mluvila o rozehnání hudebního festivalu
CzechTek, v textu se pak neobjevilo „to nejdůležitější“ a článek
obsahoval „samé bláboly“, na něž kozí farmář musel dokonce upozornit
i šéfredaktora. Schopnost léta si pamatovat a připomínat prohřešky novinářů
patří mezi základní vlastnosti tuzemských politiků, které chce Penc vystřídat.
Nechuť k novinářskému stavu se pak ještě jednou projeví poznámkou, že s Milošem
Zemanem souhlasí v jediném, totiž v jeho názoru na novináře…

Sedíme ve
velké kuchyni na Pencově kozí farmě v Českém ráji a vzduchem poletují
jednoduché otázky. Proč jde do politiky? Co v ní chce prosadit? Jak by řešil
některé aktuální problémy země a jak se na případný úspěch připravuje?
„Nejdu do voleb proto, abych se stal poslancem. Smyslem mého kroku je
deklarovat změnu. Znovu připomenout, že politika není vládnutí, ale služba, že
se nemá dělat pro výdělek, ale pro blaho budoucích generací,“ odříkává
Penc s upřímným zápalem. Proniknout za tyto deklarace je obtížné: budoucí lídr
raději než o detailech svého angažmá vypravuje o tom, že když onehdy přišel na
vládní tiskovku, tak premiér Jiří Paroubek osobně vyčinil ochrance, že
„toho chlapa“ pustili dovnitř.

O potřebě
„služby místo vládnutí“ mluví Penc často a opakovaně taky zdůrazňuje,
že on změnu může zaručit, protože jemu „zblbnutí mocí nehrozí“ a on
nikdy „neztratí nezávislost“. Jak přesně ale ta jeho služba občanovi
bude vypadat? „To nelze říct, protože se to skládá z tisíce
jednotlivostí,“ říká lídr. „Já vám neřeknu lék na důchodovou reformu,
takhle život není, že všichni mají odpovědi na všechny otázky. Mě prostě zajímá
ochrana přírody a lidských práv.“

Cesta
Stanislava Pence do čela kandidátky Strany zelených v
Královéhradeckém kraji
byla přímočará. Jako nezávislý
kandidát se přihlásil do primárek a na
krajské
konferenci ho jedenáct z přítomných
čtrnácti delegátů zvolilo jedničkou.
„Má charisma,“ vysvětluje volbu šéf
královéhradecké organizace
Jaroslav Čihák. „Pro mě je symbolem slušnosti a
dlouhého boje za
principiální postoje,“ doplňuje šéf strany
Martin Bursík. Proč se Penc
rozhodl pro zelené? „Líbí se mi jejich vize,“
říká. „A taky to,
že to není partaj ovládaná stranickým
sekretariátem.“ Volnost se projevuje
i v tom, že ho strana jako nováčka pustila k práci na
programu. „To by se
v ODS nestalo,“ říká Penc. Co se však dočteme v
kapitole, na které
pracoval, odmítá lídr prozradit – napřed
prý jeho návrhy a celý program musí
schválit celorepubliková rada.

Elegán pod větrníkem

O stovku kilometrů na severozápad, kde už
mobily pípají
uvítacími zprávami polských
operátorů, se v únorové mlze neslyšně
otáčejí
lopatky větrné elektrárny. Syrovost Pencovy kozí
farmy střídá útulný a
prohřátý
srub ze světlého dřeva, kafe dostaneme v modrých
cibulácích s logem
Ekologického informačního centra, obecního spolku,
který u paty „větrníku“
sídlí. Kontrast prostředí není
jediný, taky oba kandidáti se výrazně
liší.
Impulzivního věčného bojovníka v kostkované
košili a s vlasy do půli zad
vystřídal elegán v krémovém roláku,
s moderními „vydesignovanými“
brýlemi na nose a drahými hodinkami na ruce. Společnou
mají výměnu Prahy za
venkov: někdejší mluvčí vládní
strany ODA Petr Pávek (42) odešel sem, do
Jindřichovic pod Smrkem, před osmi lety a brzo se tu stal
populárním,
celostátně nepřehlédnutelným starostou: postavil v
obci kotel na biomasu,
spustil větrnou elektrárnu a zavedl do místní
knihovny internet za symbolický
poplatek.

I
v
rozhovoru s lídrem liberecké kandidátky
slyšíme volání po alternativě v
politice, stížnosti na média a zřetelnou jistotu sebou
samým; na rozdíl od
výstupu na kozí farmě tu ale otázky po
konkrétních řešeních, od daní přes
důchody až po budoucnost Evropské unie padají na
úrodnou půdu. Pávek v sobě
nezapře profesionála s velkou politickou
zkušeností, který má v mnohém jasno.
Tak třeba daně: ustoupit od přímých daní k
nepřímým. „Zlevní to pracovní
sílu, podpoří malé a střední
podnikání a je to sociálně
spravedlivější, protože
platíš tolik, kolik spotřebuješ,“
říká starosta. Stejně jasně představuje
svoje témata, která by si rád odnesl do sněmovny:
obnovitelné zdroje energie,
boj proti přebujelé byrokracii, zavedení
přímé volby starostů a hejtmanů. I
ambice jsou tady cítit větší. Zatímco Penc
představu vstupu do exekutivy
odmítá, Pávek bez mrknutí oka
vypočítá ministerstva, která by byl
případně
schopen převzít: finance, průmysl, životní
prostředí a místní rozvoj.

Pávkovo
rozhodnutí dát se k zeleným a pak za ně kandidovat ve volbách padlo poté, co se
loni postavil do čela strany Martin Bursík. „Zelení se začali měnit na
praktický a fungující spolek,“ říká Pávek. Jeho cesta do čela liberecké
kandidátky nebyla úplně hladká. Třicet členů krajské organizace nejdřív zvolilo
lídrem českolipského psychologa a ekologického aktivistu Miroslava Hudce a
Pávka dvojkou, republiková rada zelených je prohodila. „Je za ním konkrétní
práce v oblasti, a navíc je to schopný manažer, přirozený lídr,“
vysvětluje výměnu Bursík. „Zelení,“ dod&aaaacute;vá dosazený lídr, „teď
potřebují známé tváře, které je dostanou do povědomí tak, aby se o nich
mluvilo.“

Bursík jako soft-verze Paroubka?

27.2.2006

ceska-media.cz

Petr Štěpánek

V rozhovoru pro Lidové noviny (25. 2. 2006) toho na sebe
zpovídaný předseda Strany zelených (SZ)
Martin Bursík i zpovídající Renata Kalenská prozradili víc, než asi
zamýšleli.

Ta tam je nekompromisní, zdravě
přidrzlá, „zuřívá“
reportérka, před kterou si žádný politik
není jistý. V případě Bursíka se
Kalenská stává spíše
spoluhráčkou, jakousi nahrávačkou. Pomáhá
vytvářet obraz
přicházejícího pana Pozitivního. Kdyby to
nebylo k pláči, bylo by to k smíchu,
jak se opět opakuje historie a část veřejnosti naivně
věří, že konečně již
přicházejí ti slušní, poctiví,
nezkorumpovatelní, dokonalí. Takoví, kterým vůbec nejde o moc a funkce usilují
pouze z čirého lidumilství. Že se na tom bude podílet i Kalenská, je
překvapením. A nebo že by to vlastně překvapení ani nebylo?

Pokud ovšem nad výsledným
optimistickým textem nezapomeneme
na zdravou skepsi, zjistíme, že z Bursíkových
odpovědí dýchá na člověka
toužícího po skutečné politické změně
spíše smutek. Nenecháme-li se totiž zmást
mlhou Bursíkovy dílem vrozené, dílem
hrané mírnosti, k nemilému překvapení se
vyjeví spíše jakási soft-verze Paroubka.
Zelení zatím zabodovali ve dvou
průzkumech, ale sebevědomí jim paroubkovsky narostlo, jako už by
byli v
parlamentu a ještě k tomu málem jako
vítězové. Bursík týden poté, co
Zelení v
průzkumech prolomili pětiprocentní hranici, už
vykládá o procentech deseti.
Skeptik si pomyslí, jen abyste nakonec neshodili i tu
pětiprocentní laťku.

Nikoli nepodobný Paroubkovi je Bursík i tehdy, když hovoří o
politických konkurentech, zvláště ODS. Forma je sice jiná, ale obsah víceméně
stejný. Nikdo z politiků ODS nikdy ani slovem neustoupil od Modré šance, žádný
nikdy nezpochybnil rovnou daň coby alfu a omegu programu občanských demokratů,
přesto Bursík – stejně jako Paroubek – mudruje, že vlastně ani neví, jestli obé
ještě platí.

Rovnou daň pro jistotu Bursík zatracuje
rovnou, opět stejně
jako Paroubek. Bursík ovšem ze svých
výšin poblouznění propagátora
ekologické
daňové reformy. Čtenář by už málem podléhal
iluzi, že Zelení již ty volby
vyhráli a jsou nejdůležitějším hráčem na
hřišti. Stejně nesmyslně jako Paroubek
také atakuje školné. Je to zajímavé,
politik, který tak moc usiluje o to, aby
budil zdání, že nosí oblek standardního
evropského střihu, hledí kamsi na
Východ a jde proti celosvětovému trendu i zdravému
rozumu. A zřejmě ani
nepostřehl, že ani občanští demokraté
nehovoří o školném, nýbrž o finanční
spoluúčasti a že to není to samé. Stejně jako
Paroubek tak i Bursík vlastně nejvíce
nikoli chrání, nýbrž poškozuje studenty ze
sociálně slabších vrstev.

Ano, pokud Zelení vstoupí do
Sněmovny, přinese to české
politice jisté oživení. Podléhat ovšem
naivnímu optimismu, že konečně
přicházejí nějací spasitelé, nebo si dělat
kdovíjaké iluze, že pod Bursíkovým
vedením se smečka rozhádaných zelených
intrikánů, kteří se ještě nedávno
navzájem málem vraždili, jakoby mávnutím
čarovného proutku přeměnila v
konsolidovanou, jednotnou, akceschopnou a ještě k tomu snad
osvícenou
politickou sílu, je stejně naivní jako věřit, že s
příchodem Paroubka se mezi
nenávidícími se partičkami
sociálních demokratů navěky rozprostřel klid a mír.

A ještě na jednu notorickou pravdu nezapomínejme: kdykoli
někdo vykládá, že tradiční dělení na pravici a levici je již překonané, můžete
vzít jed na to, že pod slupkou předstíraného politologického novátorství mu
bije srdce na levém místě. Každý, kdo
touží po opravdové politické změně, by proto měl hledat jinde. Bursík nic nového
nenabízí, pouze starý obsah v novém líbivějším zeleném obalu.

Přesto zakončeme alespoň trochu optimisticky: je
lepší
soft-Paroubek, než hard-Paroubek. A představa, že si kupříkladu
Stanislav Penc,
lídr SZ v Královéhradeckém kraji, padne do
náručí s pendrekářem Paroubkem, je
ještě vzdálenější než zelený Martin
s modrým Mirkem za jedním jednacím stolem.

Petr Štěpánek, 26. 2. 2006, www.petrstepanek.cz

EXPRES

26.2.2006

Nedělní Blesk

* Dluhy nevadí

BRNO (ČTK) – Dluhy FN U sv. Anny v Brně podle ministra
financí Bohuslava Sobotky neohrozí vznik Mezinárodního centra klinického
výzkumu ICRC. Nemocnici, která chce stavět centrum za dvě miliardy korun,
přerušili velkodistributoři kvůli dluhům dodávky léků.

* Občanská válka?

BAGDÁD (ČTK) – Irácká vláda dnes ve snaze zastavit nynější
vlnu násilí zakáže pohyb automobilů v Bagdádu. Irácky ministr obrany zase
varoval před občanskou válkou a prohlásil, že je připraven poslat do ulic
tanky.

* Kritizovali Paroubka

PRAHA (ČTK) – Asi 30 lidí včera na pražském Staroměstském náměstí
demonstrovalo proti komunismu. Většina účastníků včetně poslance ODS Marka
Bendy nebo krajského volebního lídra Strany zelených Stanislava Pence
kritizovala politiku premiéra Jiřího Paroubka (ČSSD).

Na demonstraci proti komunismu převl&aacutaacute;dala kritika
Paroubka

25.2.2006
ceskenoviny.cz

25.2.2007

ČTK

PRAHA – Demonstraci proti komunismu, které
se na pražském
Staroměstském náměstí zúčastnilo asi 30
lidí, dominovala kritika politiky
premiéra Jiřího Paroubka (ČSSD). Organizátoři a
většina řečníků míní, že
sbližováníiacute;
ČSSD a KSČM je hlavním nebezpečím pro demokracii v
České republice. Před sílící
pozicí komunistů varovali dnes pamětníci, kteří si
v Nerudově ulici připomněli
pochod vysokoškolských studentů na Pražský hrad v
únoru 1948.

Na akci na Staroměstském náměstí pořádané při příležitosti
dnešního výročí „vítězného února“ v roce 1948 a nástupu komunistů k
moci promluvili například poslanec ODS Marek Benda, krajský volební lídr Strany
zelených Stanislav Penc a místopředseda Sdružení praktických lékařů Jan Jelínek.
Shromáždění zorganizovali Mladí křesťanští demokraté, Mladí konzervativci,
Asociace rodičů a přátel rodiny a Konfederace politických vězňů.

Jelínek, tak jako v pátek na stejném místě při demonstraci
zdravotníků, kritizoval nejen Paroubka, ale i ministra zdravotnictví Davida
Ratha. Mimo jiné uvedl, že spolupráce „Paroubkovy sociální
demokracie“ s komunisty „už je nepokrytá“.

Rath opakovaně tvrdí, že za nynějšími protesty části
zdravotníků stojí ODS, což občanští demokraté popřeli. Jelínek dnes řekl, že
takto se ministr snaží umlčet všechny kritiky, o nichž prohlásí buď to, že jsou
„agenty ODS“, nebo hlupáci a lumpové. Místopředseda Sdružení
praktických lékařů si myslí, že v tuzemsku jsou pomalu oklešťovány občanské
svobody.

Také slogany na transparentech protikomunistické demonstrace
mířily hlavně na předsedu vlády a ministra zdravotnictví: „Plnou parou
zpět – Parouback“, „Paroubku odejdi“, „Paroubek a Rath –
návrat před Listopad“.

V závěru demonstrace se organizátoři obrátili na veřejnost s
výzvou „Ne bolševizaci ČR“ a aktivista Jan Šinágl představil petici
za odstoupení či odvolání předsedy KSČM Vojtěcha Filipa z funkce místopředsedy
sněmovny. Předseda Mladých křesťanských demokratů David Čermák oznámil, že v
pondělí odešle jeho organizace vládě žádost o přezkoumání programu KSČM a o
rozpuštění této strany.

Na únor 1948 vzpomínaly dnes rovněž asi dvě desítky
někdejších vysokoškoláků, kteří se tehdy rozhodli vyjádřit svou podporu
prezidentovi Edvardu Benešovi a byli za to později perzekvováni. „Řezali
nás, i když jsme zpívali Kde domov můj,“ vzpomínal se slzami v očích na
události pře 58 lety Mirko Šťastný z Konfederace politických vězňů.

Z politiků se dnešní akce zúčastnil šéf Senátu Přemysl
Sobotka (ODS). „Je potřeba na data, kdy docházelo k protestům proti
nastupujícím komunistům, nezapomínat. Objevují se nám tady už jasné signály, že
komunisté jsou u moci. A já bych si nepřál, aby si to pamětníci nebo my museli
zopakovat na dalších 40 let. Nový listopad 89 by se nám dělal asi
složitě,“ řekl Sobotka ČTK.

Na demonstraci proti komunismu převládala kritika
Paroubka

25.2.2006

Aktuálně.cz

Demonstraci proti komunismu, které se dnes na pražském
Staroměstském náměstí zúčastnilo asi 30 lidí, dominovala kritika politiky
premiéra Jiřího Paroubka (ČSSD). Organizátoři a většina řečníků míní, že
sbližování ČSSD a KSČM je hlavním nebezpečím pro demokracii v České republice.

Na akci pořádané při příležitosti dnešního výročí
„vítězného února“ v roce 1948 a nástupu komunistů k moci promluvili například
poslanec ODS Marek Benda, krajský volební lídr Strany zelených Stanislav Penc a
místopředseda Sdružení praktických lékařů Jan Jelínek. Shromáždění
zorganizovali Mladí křesťanští demokraté, Mladí konzervativci, Asociace rodičů
a přátel rodiny a Konfederace politických vězňů.

Kdybych byl žena, do ČSSD bych nelezl

25.2.2006

Lidové noviny

Renata
KALENSKÁ

říká šéf Strany zelených Martin Bursík, podle něhož měly
strany v parlamentu již rozdané karty, ale zelení jimi teď zamíchali

ROZHOVOR TÝDNE Martin Bursík

U ODS nepřistoupíme na rovnou daň, u ČSSD nám vadí podpora
velkých investorů, říká exministr Martin Bursík.

LN Komentátory dnes zaměstnává otázka, jak se to stalo, že
Zeleným tolik stouply preference…

Jedním z
důvodů je, že lidé hledají jiný politický styl. Já jsem si to uvědomil až
teprve nedávno, když jsem dostal kopec mailů po nedělní debatě, kdy lidé
srovnávali debatu Paroubek-Topolánek a následně debatu moji s Urbanem. Ty maily
se nesly v jednom duchu: „Děkujeme vám, že nejste agresivní, arogantní, že je
to věcná argumentace, jste klidnej, je to jiná politika.“

LN Je fakt, že tu proti mně sedíte a mluvíte tak klidně,
rozvážně, potichu…

Já
se do
ničeho nestylizuju. Političtí konkurenti se rozhodli, že
namísto toho, aby v
debatách říkali „Mýlíte se“,
tak říkají „Lžete“. Ta inflace slov jde tak
daleko, že vlastně už téměř neexistují
silnější slova, kterými by mohli mezi
sebou politici před desátou hodinou večerní komunikovat.

LN Ale taková parta slušných už tu byla. Mám na mysli Unii
svobody v jejích začátcích, čtyřkoalici. Lidé byli později zklamaní a vy
myslíte, že je další parta slušných lidí nadchne?

Parta
slušných lidí, to je váš termín. Zelená politika je skutečně vyhraněná
politická ideologie, která se opírá o evropské Zelené…

LN A dodnes u nás nefungovala.

A dodnes
nefungovala. A navíc to doplníme tím politickým stylem.

LN Takže Patočkův styl byl příliš agresivní?

Prostě
Strana zelených se emancipovala, protože dozrála. Podařilo se jí během
mimořádně krátké doby sjednotit, protože jsme naše členy motivovali. Od sjezdu
nám jenom přes internet přišlo téměř tři sta přihlášek.

LN Jak Strana zelených vypadala, když jste ji přebíral? Vy
mluvíte o zrání, ale těžko mohla vyzrát za několik měsíců, když se jí to
nepodařilo za několik let.

Ten stav
byl nedobrý. Já jsem na tom pracoval už ten rok před tím. To nebylo ze dne na
den. Mezilidské vztahy tam nebyly dobré. Byly tam frakce, které věnovaly
všechen čas vnitrostranickým diskusím.

LN Jak byste ohodnotil politickou kulturu?

Je to
veliká bída. Když už jsem zmínil ministra Urbana, byl jsem tou televizní
debatou zaskočen. On do toho studia přišel úplně nepřipraven! Osm let jsem
dělal konzultanta v energetice, v životním prostředí, a na takové debaty a
jednání člověk musí jít připraven. Musí být argumentačně vybaven. Politici ale
mají za to, že to ani není potřeba. Že jen stačí usmívat se do kamery a něco
říkat. Tím podceňují voliče.

LN Co je dnes vlastně důležitější? Váš program, nebo fakt,
že jste se ve dvou průzkumech dostali nad pět procent? To je přece signál pro
ty, co vás nevolili, aby jejich hlas nepropadl komunistům.

Já
nevím,
jestli na tu otázku umím odpovědět. Pro mě je
důležitější ten obsah. Proto se
ekologické politice věnuju už dvacet let. A teď je to daleko
širší, teď zelení
už zdaleka nejsou jenom ekologickou stranou. Myslím, že bychom
se měli snažit,
aby i pro lidi byl ten program nejdůležitější. Ale v
tomto konkrétním případě
platí, že ta pětiprocentní hranice byla pro lidi těžkou
psychologickou
bariérou. Říkali si: „Ti zelení jsou fajn,
mají dobré nápady, mají tam hodně
ženskejch, jsou tam mladí lidé, je potřeba v tom
parlamentu otevřít okna a
trochu vyvětrat a oni nejsou propojení s žádnými
klientelistickými skupinami
ani s těmi stávajícími partajemi… To
všechno je dobrý, ale je tam ta
pětiprocentní hranice!“ A to teď skutečně
přestává fungovat, což je pro nás
důležité. Já v naší straně už několik
měsíců říkám, že naším
největším volebním
soupeřem je – a vlastně už pomalu byla – ta pětiprocentní
hranice.

LN Jak sháníte ženy do politiky? Sociální demokracii
nepomáhají ani kvóty…

Já, kdybych
byl žena, tak taky nelezu do sociální demokracie. My prosazujeme rovná práva
žen a to je ohromné téma. Zrovna včera jsem byl na diskusi o tom, jakou roli má
žena ve společnosti, co od ní očekáaacute;váme. Byl tam s námi fotograf, který před
fotografováním říkal: „Kolik tam máte žen, jak jsou staré?“ Tvrdil, že bude
trochu problém ty dvě ženy vyfotit zajímavě. Protože vyfotit muže zajímavě prý
není problém. Vyfotit ženu zajímavě taky ne, ale problém je, když jsou v tomhle
věku. Protože žena musí prý vypadat na fotce krásně. A to je to, co se ve
společnosti od ženy očekává. Ona je vystavena požadavku, že musí být krásná.

LN Tak to funguje i v politice. Petra Buzková je pěkná. A
byla oblíbená politička. A pak tam byly další nejmenované poslankyně, které
zrovna krásně nevypadaly. A společnost si je neoblíbila.

Já
si
prostě myslím, že v politice je řada subtémat, o
kterých ty ženy vědí daleko
víc, protože zažívají určitou etapu, kdy
vychovávají děti, přemýšlejí o
kvalitě
potravin, o kvalitě vody a ovzduší… Jsou to pro ně
prostě velmi citlivá
témata, a tudíž je dokáží daleko
lépe uchopit. Proč je máme v tomhle suplovat a
učit se to? A navíc snad ten ženský fenomén bude
fungovat tak, že se ti chlapi
přestanou chovat jako totální hulváti. I když z
těch vašich rozhovorů mám někdy
pocit, že to s těmi muži-politiky stejně nefunguje.

LN Chtěl byste ženu za prezidentku?

No jistě.

LN Máte nějaký tip?

Ne, já to
nebudu říkat.

LN Václav Havel uvedl vedle Šimona Pánka taky dvě ženy -Ruth
Kolínskou a Petru Buzkovou…

To bylo –
co do politického odhadu – hrozné.

LN A máte tedy reálnější tip?

To nemáme.

LN Popsal jste, co od žen očekává společnost. Co od nich
očekáváte vy?

Nedávno byl
v MFD průzkum, že muži nejvíce preferují brunetky. To bylo strašné. Mně je
úplně jedno, jak žena vypadá. Hlavně aby byla chytrá a tolerantní.

LN Cyril Svoboda mi jednou říkal, že žena má vést domácnost,
vytvářet zázemí… Tím chci říct, že spíš tohle je běžný pohled.

To je
křesťanskodemokratické 3K – Kinder Küche Kirche. Tedy děti, kuchyň, kostel. To
je ale přece hrozné! Jsou tady cesty, jak postavení žen změnit. Kdyby tady byla
větší flexibilita pracovní síly, to znamená, že by bylo možné zaměstnat ženy
takovým způsobem, aby se mohly doma střídat s mužem… Mám sousedy, kterým se
narodilo dítě. Tak se vrátili zpátky do Británie. Ten manžel byl zástupce
velvyslance na vysokém diplomatickém postu, ale rozhodl se, že zůstane doma s dítětem,
protože jeho manželka, redaktorka BBC, získala krásný projekt natáčet
přírodovědný dokument a nechtěla to opustit. Takže ona bude dělat dokument a on
zůstane doma. A pak se zase prostřídají. To u nás není úplně běžné.

LN Zní to moc dobře. Ale zkusme váš příklad. Taky jste měl
manželskou krizi a odešel od rodiny. Ale děti zůstaly u manželky, ne?

My máme
dobré vztahy. Nechali jsme to na dětech. Já mám dvě úžasné dcery… Jedné je
osmnáct, druhé patnáct. Jsem na ně strašně pyšný. Jedna žije se mnou. S
manželkou žijeme odděleně asi osm let.

LN Umíte si sám sebe představit na mateřské dovolené?

Teď je mi
sedmačtyřicet, už se nechystám mít děti. Ale dříve… Docela dobře si to umím
představit.

LN Zmínil jste, že chcete provětrat parlament. Jak to chcete
udělat? Zní to trochu jako klišé.

Já jsem byl
v parlamentu mezi roky 1990 a
1992 v úplně jiné atmosféře. Ve výboru pro životní prostředí jsme byli tři
mladí ekologové a švihali jsme tam jeden ekologický zákon za druhým. A ta
atmosféra byla úplně jiná. Pak jsem v parlamentu nebyl deset let. Objevil jsem
se tam jako ministr za Tošovského vlády. A tehdy mě strašně pohoršovalo, že
když tam přišel předseda vlády Tošovský, ti poslanci byli otočeni zády, bavili
se tam… To mi přišlo tak nevkusné a neslušné! A naposledy jsem tam byl vloni
s jedním zákonem. Zašel jsem ten zákon obhajovat do hospodářského výboru. Byla
tam taková esa jako Schling, Říman… Choval jsem se velmi slušně. Samozřejmě
jsem tam tomu rozuměl nejvíc, protože jsem na tom dělal přes dva roky. A když
už tam těm poslancům docházely argumenty, tak se někdo rozhodl, že budou
hlasovat o tom, jestli vůbec smím mluvit! To jsem teda koukal. Když jednání
skončilo, neudržel jsem se a řekl: „Prosím vás, rychle, kde je tady východ?“
Utíkal jsem odtamtud! Pro mě sama představa mého vstupu do toho parlamentu není
vůbec lákavá. Parlament je totiž strašně neprofesionální.

LN Takže vám se do parlamentu nechce…

Ale mně se
tam chce! Já vím, že tam přijdu s týmem lidí, se kterými to bude prima. A
uvidíme, jak se nám podaří zapracovat na dalších poslancích.

LN Kandiduje za vás třeba známý aktivita Stanislav Penc. Ten
chce očistit profesi politika. Možná jsem skeptik, ale pořád si to neumím
představit.

Tohle
Standovo vyjádření myslím sedí spíš k profesi policisty. To je jeho téma. On
jde tvrdě za tím, aby policie měla autoritu, jako ji má třeba v Bavorsku nebo v
Rakousku. Tam neexistuje, aby policistu uplatil podnapilý řidič. Tam mají
policisté respekt. Ne jako tihle Švejci, kteří se vždycky nějak dohodnou a mají
někde nějakého kámoše a podle toho to pak vypadá… Neříkám to samozřejmě o
všech. Myslím, že jsem pořád taky idealista. A budu. Ale že by se nám podařilo
očistit profesi politika, to ne. Myslím, že bude stačit, když my se budeme
chovat slušně.

LN Ztotožňujete se s Pencovými názory, že Paroubek by mohl
být za tři měsíce jen trapnou vzpomínkou na pokus o vyrovnání se s minulostí, a
že je ještě horší než Gottwald a Sládek?

Já nevím,
já bych neřekl zrovna „trapnou“. Ale podívejte, všichni v politice jsme jen na
omezenou dobu. Přijdou další a sebevětší hvězda za nějakou dobu zhasne. A co se
týče výroku o Gottwaldovi a Sládkovi… To řekl chvíli před tím, než se rozhodl
vstoupit do politiky.

LN Takže vstupem do politiky otupil názory?

Ne. Ale
Standa Penc jako aktivista může jít dál než Standa Penc jako politik.

LN Pořád odmítáte říct, zda je vám bližší Paroubek či
Topolánek…

Popravdě
řečeno, moc se těmi stranami nezabývám. Vždyť já ani nevím, čím bych se měl
zabývat. Platí ještě vůbec ta Modrá šance, nebo neplatí? Nemyslím to ironicky,
nechci nikoho šťouchat prstem mezi žebra. Ale já fakt nevím, jaký ten program
ODS doopravdy je.

LN Ani o vašem toho moc nevíme. Zveřejníte ho až tuto
sobotu.

Ano. A jsou
politici – jako takový Topolánek – kteří si spočítají, že by jim to se Zelenými
mohlo vyjít na 101 hlasů, takže by si mohl uhájit krk. A už říká, že se
Zelenými ano. Tak jsem mu vzkázal, že je důležité, o čem to bude.

LN Také jste řekl, že u každé politické strany je nějaká
programová bariéra, která vám dělá problém. Tak konkrétně – v čem byste
neustoupili u ČSSD?

U
energetické politiky. V ekonomice nám vadí tak silná podpora investičních
pobídek velkým investorům. Přišel sem velký kapitál, zvýšila se exportní
schopnost země, ale má to i svá negativa – jsme závislí na několika málo
firmách a je tady velký tlak na životní prostředí a infrastrukturu. Konkrétně
jde o kamionovou dopravu. V tomhle máme názor úplně odlišný. My bychom v těch
pobídkách šli na střední a malé investory, kteří by revitalizovali areály
starých průmyslových podniků. A ne abychom jim nabízeli zelenou louku. To je do
značné míry nesebevědomá politika.

LN Co majetková přiznání?

Musím se
přiznat, že teď nevím, jak to máme v programu. Jinak já jako Bursík jsem jejich
zastáaacute;ncem. Znám majetková přiznání z Německa a tam je to přirozená věc.

LN Co rušení lustračního zákona, o němž mluví Paroubek?

To jsou
takoví kostlivci. Víte, my se ještě nevidíme u koaličních jednání. Teď chceme
získat podporu.

LN Ale jiné strany vás tam vidí.

No protože
mají strach. Už to měly spočítané jinak a situace je dnes taková, že naším
vstupem do sněmovny bude daleko obtížnější uzavřít velkou koalici, která teď
byla nejpravděpodobnějším výsledkem těchto voleb. Ty strany by se dohodly.
Nejdřív po sobě střílejí z kanonů a teče krev, pak přijdou před kamery a
řeknou, že tady jde o stabilitu této země a prosperitu a blaho občanů a že
našly nejmenší společný jmenovatel. Pak podříznou krk Topolánkovi, pošlou tam
někoho jiného a bude to hotovo.

LN Myslíte Pavla Béma?

Třeba. A
lidi na to budou koukat, a pak to přijmou. Takže my tuhle alternativu hodně
zkomplikujeme. A to se týká alternativy menšinové vlády ČSSD podporované KSČM.
Takže je tak – my najednou mícháme kartami. Proto se oni bojí – protože ty
karty už měli víceméně rozdané.

LN V kterých programových bodech byste neustoupili ODS?

Pokud má
ODS ve volebním programu stále rovnou daň, tak my jim řekneme: „Pardon, tohle
nejde.“ My bychom prostě s ODS nemohli prosadit ekologickou daňovou reformu a
diferencovat daň z přidané hodnoty. Ale víte, já myslím, že s tou jejich rovnou
daní to není tak hr. Prosazujou to ještě? Kdyby o ní dva měsíce nemluvili, tak
by po ní už ani pes neštěkl.

LN Patří do kategorie věcí, u nichž byste ODS neustoupili, i
školné?

Ano. My
jsme proti školnému. Ale opakuji, že nevím, jestli ještě vůbec platí Modrá
šance a jestli tedy je se vůči čemu vymezovat.

LNV etickém kodexu máte majetková přiznání politiků i jejich
rodinných příslušníků. Řekněte, jak je to s vaším majetkem.

Já mám tři
osminy tohoto domu na Malé Straně. Pak mám ještě malé podíly ve dvou domech v
Praze. Získali jsme to restitucemi po předcích. A vlastním konzultantskou
firmu. Ale už v ní pracuji na posledním projektu. I když se mi ohromně dařilo,
dostával jsem strašně zajímavé zakázky. Prostě se to nedá stíhat.

LN Umíte svůj majetek odhadnout řádově?

To neumím.

LN Prostě jste milionář.

Ano. Ne že
bych to měl v šupleti, ale v majetku ano.

LN Tak to může být spíš pozitivní. Bohatý jste, tak si třeba
v politice nechcete nahrabat.

To chci
říct. Já jsem se dostal v životě do fáze, že už jsem si mohl dovolit ten luxus
jít do politiky. Já vstupem do politiky dokonce enormně ztrácím. Vlastně tohle
rozhodnutí nemá racionální jádro. Ze začátku mi kamarádi volali: „Ty ses
zbláznil! Ty už nebudeš lézt po horách? Už nebudeš jezdit na lyže?“ Teď už ale
říkají, že mě budou volit.

Strana Z

Aktivistu Pence pozvali do Písku

In Parliament, new blood, and old ghosts

Jsem pro legalizaci veškerých drog

In Parliament, new blood, and old ghosts

A je ODS stranou Rathů a Jandáků?

Příchod »zelených« do sněmovny je vlastně transfúzí staré krve

Martin Bursík: Nejsme nevypočitatelný pytel blech

V kraji půjde do voleb 18 stran a hnutí

Zelené spojuje vidina úspěchu

Strana zelených – Černý kůň voleb může doplatit na přílišnou pestrobarevnost

Zelení: daleko k ČSSD i ODS

Zelení mají daleko k ČSSD i ODS

Kdo jsou další lídři zelených?

Zelené roští zevnitř

Kostrbatá historie zelených

Nikdy jsem jednoznačně neřekl, že chceme jít s ODS, říká Jan Kasl

Asi to bude barevnější

Čekání na zeleného Godota

Beseda s Petrem Nečasem

Strana zelených vyzývá poslance, aby zamítli návrh trestního zákoníku, který nedokáže ochránit společnost před „tunelováním“

POLITIKA: Zelené nebezpečí pro naši energetiku

Zelení: Ať si lidé platí za recepty

Nechte děti volit, navrhují Zelení

A s kým si tykáš ty?

Kvalita zelených

Kvalita zelených

V prostoru a v čase

Zelení: Volit by lidé měli už od 16 let

Kdybych byl žena, do ČSSD bych nelezl

Zelení vyjedou do kampaně s octaviemi na řepkový olej

Strana zelených vyzývá českou politickou reprezentaci, aby při rozhovorech s ruským prezidentem Putinem nastolila otázku lidských práv

Zelení jdou do voleb pod heslem „KVALITA ŽIVOTA“

Strana zelených: Češi by měli Putinovi připomenout lidská práva

Osobnosti kritizovaly Putina za Čečnu

Sejmou nám otisky, sejmou

POLITIKA: Bursík jako soft-verze Paroubka?

Fórum stínových ministrů: Bezpečnost v Česku

Mladá fronta Dnes: Zóna Nošovice se mohla státu prodražit

Premiér platí „pravičáka“

Premiér platí „pravičáka“

Bouřliváci jdou do politiky

Bursík jako soft-verze Paroubka?

EXPRES

Na demonstraci proti komunismu převl&aacutaacute;dala kritika Paroubka

Na demonstraci proti komunismu převládala kritika Paroubka

Kdybych byl žena, do ČSSD bych nelezl

Příchod »zelených« do sněmovny je vlastně transfúzí
staré krve

Strana zelených – Černý kůň voleb může doplatit na
přílišnou pestrobarevnost

Nikdy jsem jednoznačně neřekl, že chceme jít s ODS,
říká Jan Kasl

Strana zelených vyzývá
poslance, aby zamítli návrh
trestního zákoníku, který nedokáže
ochránit společnost před „tunelováním“

Zelení vyjedou do kampaně s octaviemi na řepkový
olej

Strana zelených vyzývá českou politickou
reprezentaci, aby při rozhovorech s ruským prezidentem Putinem nastolila otázku
lidských práv

Strana zelených: Češi by měli Putinovi připomenout
lidská práva

Mladá fronta Dnes: Zóna Nošovice se mohla státu
prodražit

Na demonstraci proti komunismu převl&aacutaacute;dala kritika
Paroubka

Na demonstraci proti komunismu převládala kritika
Paroubka